22 C 199/2024 - 202

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupené advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] za účasti vedlejší účastnice [Jméno účastnice]., IČO [IČO účastnice] sídlem [Adresa účastnice] zastoupené advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 407 154 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 407 154 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 407 154 Kč od 13. 6. 2024 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 62 315 Kč, a to k rukám [Jméno advokátky], advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení ve výši 65 759 Kč, a to k rukám [Jméno advokáta B], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 8. 7. 2024 ve znění podání ze dne 29. 10. 2024 a ze dne 10. 1. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení část částky celkem ve výši 407 154 Kč s úrokem v prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 407 154 Kč od 13. 6. 2024 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. V žalobě dále uvedla, že dne 5. 5. 2021 převzala žalovaná zastoupení žalobkyně, která ji udělila generální plnou moc. Žalovaná tak žalobkyni zastupovala mimo jiné při řešení sporu s paní [jméno FO] o ukončení jejich spolupráce. Žalovaná z komunikace s advokátem [jméno FO] věděla, že spor nebude možno uzavřít mimosoudní dohodou, tedy že bude proti žalobkyni ze strany [jméno FO] podána žaloba, k čemuž skutečně došlo dne 25. 8. 2021. Žalobkyně proto důvodně předpokládala, že žalovaná bude zahájení řízení u soudu na základě udělené plné moci aktivně monitorovat, aby na žalobu mohlo být řádně a včas reagováno a nárok [jméno FO] odmítnut. Toto očekávání žalobkyně bylo potvrzováno i žalovanou, která v jejich vzájemné komunikaci žalobkyni ujistila, že soud žalobu doručí k vyjádření oběma subjektům, tedy nejen žalobkyni, ale i žalované jako její advokátce, jak žalovaná uvedla v emailu ze dne 17. 8. 2021 a 24. 8. 2021. Žalobkyně oprávněně očekávala, že udělením plné moci je celá věc předána žalované k vyřízení. Žalovaná však zanedbala své povinnosti hájit řádně a včas zájmy žalobkyně, a to tím, že včas nezjistila, že [jméno FO] podala proti žalobkyni žalobu, nezaložila do takto zahájeného řízení svou plnou moc (nejednala svědomitě, čímž porušila povinnost chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta podle ust. § 16 zákona o advokacii) ve spojení s tím, že žalovaná žalobkyni jako svou klientku ani nepoučila o možnosti doručení žaloby pouze žalobkyni, respektive nutnosti monitorovat soudní řízení a monitorovat její datovou schránku ani o způsobu komunikace soudu prostřednictvím datových schránek ani o povaze a důležitosti soudní lhůty k vyjádření k žalobě (nesplnila povinnost svého klienta řádně informovat a poskytovat mu včas potřebná vysvětlení). Uvedeným opomenutím žalovaná podle žalobkyně zapříčinila, že žalobkyně nebyla včas seznámena se žalobou a výzvou soudu k vyjádření se k žalobě, v důsledku čehož marně uplynula lhůta k odůvodněnému odmítnutí nároku [jméno FO] ze strany žalobkyně a Obvodní soud pro Prahu 3 žalobě vyhověl rozsudkem pro uznání ze dne 8. prosince 2021, č. j. [Anonymizováno] (dále také jen „Rozsudek“). Žalobkyni v důsledku výše uvedeného vznikla škoda celkem ve výši 407 154 Kč tvořená částkami - 42 956 Kč jako marně vynaloženými náklady na právní služby fakturované žalovanou, - 264 271 Kč jako doplatku pojistného na zdravotní a sociální zabezpečení za [jméno FO] spolu s penále a - 99 927 Kč jako náklady na obranu proti Rozsudku (odměna zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] podle smlouvy o poskytování právních služeb ze dne 25. 11. 2021 za úkony právní služby v době od 23. 11. 2021 do 21. 4. 2022 související s podáním odvolání proti Rozsudku, posléze i dovolání a náhrada nákladů řízení protistraně). Žalobkyně má za to, že žalovaná jí odpovídá za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem advokacie podle § 24 zákona č. 85/1996 Sb. zákona o advokacii, když v důsledku vadného poskytnutí právní služby a zanedbání povinnosti hájit zájmy klienta - žalobkyně ze strany žalované vznikla žalobkyni výše specifikovaná újma. Žalobkyně proto vyzvala žalovanou k náhradě uvedené škody dopisem ze dne 5. 6. 2024, a to ve lhůtě sedmi dnů od doručení této výzvy, k čemuž došlo dne 5. 6. 2024. Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala, a proto lhůta k plnění marně uplynula 12. 6. 2024 a žalovaná je tak s úhradou uvedené částky od 13. 6. 2024 v prodlení.

2. Žalovaná v podání ze dne 7. 10. 2024 uvedla, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou v této věci neuznává, a to ani zčásti, neboť tvrzenou újmu žalobkyni nezpůsobila. Učinila sice nesporným, že jí žalobkyně udělila dne 5. 5. 2021 generální plnou moc a že žalobkyni poskytovala právní služby mimo jiné ve věci ukončení spolupráce žalobkyně s paní [jméno FO], ale odmítá, že by porušila nějaké své povinnosti při výkonu advokacie. Mezi účastnicemi nebylo nikdy dojednáno, že by žalovaná měla aktivně monitorovat, zda byla proti žalobkyně podána ze strany paní [jméno FO] nějaká žaloba. Uvedená skutečnost pak nevyplývá ani ze žádného důkazu předloženého žalobkyní v tomto řízení. Pokud byla žalobkyni jako právnické osobě doručena do její datové schránky v rámci řízení o žalobě [jméno FO] žaloba spolu s kvalifikovanou výzvou k vyjádření žalobkyně, ale žalobkyně v důsledku své neaktivity na výzvu soudu k vyjádření nereagovala včas, což vedlo k vydání Rozsudku pro uznání, nelze to klást k tíži žalované. Žalobkyně neplnila jednu ze základní povinností v rámci podnikatelské činnosti, a to vybírat si právnickým osobám povinně zřizovanou datovou schránku, přičemž žalobkyně ani neměla žádný rozumný důvod předpokládat, že žaloba [jméno FO] nebude doručována přímo jí, ale pouze žalované jako její zástupkyni. Žalovaná dále uvedla, že i kdyby soud dospěl k závěru, že porušila nějakou svoji povinnost ve vztahu k žalobkyni, byť to odmítá, není zde dána příčinná souvislost mezi případným takovým jednáním či opomenutím žalované se vznikem škody tvrzené žalobkyní, a to proto, že není jisté, jestli by žalobkyně byla v řízení o žalobě [jméno FO] úspěšná i v případě, že by řádně reagovala na výzvu soudu.

3. Podáním ze dne 3. 12. 2024 vstoupila do řízení na straně žalované jako vedlejší účastnice [právnická osoba]., která k žalobě uvedla, že nárok žalobkyně neuznává ani zčásti, neboť je přesvědčena, že žalovaná žalobkyně ničeho nedluží a žaloba tak není po právu. Vedlejší účastnice má za to, že žalovaná se žádného porušení povinností vůči žalobkyně jako své klientce nedopustila, neboť pomíjí, že nedostála své povinnosti a zanedbala obsluhu své datové schránky, nereagovala na výzvu soudu k podání písemného vyjádření žalobě, a proto musí sama nést následky tohoto svého postupu. Ani z komunikace žalobkyně se žalovanou nelze v žádném případě dovozovat tvrzení ze strany žalobkyně, která ani netvrdí a neprokazuje, že by byla v původním řízení, ve kterém mělo údajně dojít k porušení povinnosti žalované, úspěšná, přičemž otázku úspěchu či neúspěchu v uvedeném řízení soud v řízení o žalobě na náhradu škody proti advokátovi řeší jako tzv. předběžnou otázku, která má vliv na příčinnou souvislost s případným porušením povinnosti advokáta a vznikem škody na straně poškozeného klienta.

4. Ze shodných skutkových tvrzení a provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

5. Žalobkyně a žalovaná se dohodli, že žalovaná bude žalobkyni poskytovat právní služby a bude ji zastupovat ve všech právních věcech a při všech právních jednáních, ať již hmotněprávních či procesněprávních, přičemž k tomu žalobkyně žalované dne 5. 5. 2021 vystavila generální plnou moc (viz shodné skutkové tvrzení účastnic i plná moc na č. l. 7 spisu). Žalovaná poté na základě uvedené dohody poskytovala žalobkyni právní služby mimo jiné i ve sporu s [jméno FO] o ukončení její spolupráce se žalobkyní, přičemž za skutečně provedené úkony právní služby žalobkyni vyúčtovala částku ve výši 42 956 Kč, kterou jí žalobkyně uhradila (viz shodné skutkové tvrzení účastnic).

6. Z emailové komunikace účastnic soud zjistil, že žalovaná sdělovala jednatelce žalobkyně [jméno FO], že „obdržela jsem email od [tituly před jménem] [jméno FO] (zástupce [jméno FO]) – stále opakuje, že na nás podá žalobu, protože existuje pracovněprávní vztah na základě pracovní smlouvy. Stále nám vyhrožuje podáním žaloby“ (viz email ze dne 8. 7. 2021), že zástupce [jméno FO] „znovu potvrdil, že nás zažaluje za neplatné rozvázání pracovního poměru…Myslím, že už žalobu podali, ale protože jsou prázdniny, bude nějakou dobu trvat, než nám ji soud zašle……“ (viz email ze dne 17. 8. 2021) a že „bude nejlepší počkat na žalobu, kterou očekávám někdy v průběhu září„ (viz email ze dne 24. 8. 2021). Dále žalovaná sdělila v emailu ze dne 12. 11. 2021 žalobkyni, že „mluvila jsem se soudem, tuto zprávu mi nezaslali. Soud si je vědom své chyby – jsem vaše oficiální právní zástupkyně a měla jsem být informována jako první……“ (viz email ze dne 12. 11. 2021).

7. Rozsudkem pro uznání ze dne 8. prosince 2021, č. j. [spisová značka] (Rozsudek) rozhodl Obvodní soud pro Prahu 3 o žalobě [jméno FO] proti žalované [právnická osoba] tak, že se určuje, že právní jednání o rozvázání pracovního poměru paní [jméno FO] u společnosti [právnická osoba] nazvané „Withdrawal from the agreement on the provision of services“ ze dne 22. 6. 2021, je neplatné (výrok I.), že pracovní poměr mezi žalobkyní a žalovanou skončil uplynutím doby, na kterou byla sjednána pracovní smlouva, tedy dnem 21. 8. 2021 (výrok II.) a žalované (v tomto řízení žalobkyni) uložil povinnost zaplatit žalobkyni ([jméno FO]) náhradu nákladů řízení ve výši 12 164 Kč (výrok III.). Takto uvedený soud rozhodl s odůvodněním, že usnesením ze dne 20. 9. 2021, č. j. [spisová značka] soud žalovanou v souladu s § 114b o. s. ř. vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení uvedeného usnesení písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s ním a zároveň soud žalovanou uvedeným usnesením poučil o následcích nesplnění této výzvy. Dne 1. 10. 2021 bylo shora uvedené usnesení doručeno žalované do datové schránky, ale žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Vzhledem k tomu, že žalovaná se nevyjádřila ve smyslu ust. § 114b o. s. ř. ve stanovené 30 denní lhůtě, která marně uběhla dne 31. 10. 2021, a proto jsou splněny podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání (viz Rozsudek). Rozsudek byl k odvolání žalované potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. března 2022, č. j. [spisová značka] (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. března 2022, č. j. [spisová značka]). Dovolání žalované proti uvedenému rozsudku Městského soud v Praze Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 22. 2. 2023, č. j. [spisová značka]-105 odmítl (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 2. 2023, č. j. [spisová značka]-105).

8. Další účastníky navržené důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl, neboť ze shora provedených důkazů zjistil skutkový stav v takovém rozsahu, že bylo možno o věci rozhodnout.

9. Podle ust. § 1 zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii (dále také jen „Zákon“) tento zákon upravuje podmínky, za nichž mohou být poskytovány právní služby, jakož i poskytování právních služeb advokáty (dále jen "výkon advokacie" – odst. 1). Poskytováním právních služeb se rozumí zastupování v řízení před soudy a jinými orgány, obhajoba v trestních věcech, udělování právních porad, sepisování listin, zpracovávání právních rozborů a další formy právní pomoci, jsou-li vykonávány soustavně a za úplatu. Poskytováním právních služeb se rozumí rovněž činnost opatrovníka pro řízení ustanoveného podle zvláštního právního předpisu, je-li vykonávána advokátem (odst. 2).

10. Podle ust. § 16 Zákona advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit (odst. 1). Při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné (odst. 2).

11. Podle ust. § 24 odst. 1 Zákona advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za újmu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li újma způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jiným jeho zaměstnancem než zaměstnaným advokátem; odpovědnost těchto osob za újmu způsobenou zaměstnavateli podle zvláštních právních předpisů tím není dotčena.

12. Soud po posouzení zjištěného skutkového stavu podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

13. Úprava odpovědnosti advokáta za škodu je bez zřetele na zavinění (objektivní odpovědnost) založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou pochybení při výkonu advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi. Škodou je míněna majetková újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Podmínku, že výkon advokacie nebyl advokátem činěn řádně, je třeba posuzovat z hlediska ustanovení § 16 zákona o advokacii. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem výkonu advokacie, tj. pokud nebýt pochybení advokáta, mohl klient právo úspěšně uplatnit (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. listopadu 2009, sp. zn. 25 Cdo 2992/2007).

14. Odpovědnost advokáta za škodu podle § 24 odst. 1 zákona o advokacii vychází z odpovědnosti bez zřetele na zavinění (tzv. objektivní odpovědnost) a je založena na současném splnění všech tří předpokladů, jimiž jsou výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody. Tato koncepce vyjadřuje zvýšené nároky, jež jsou kladeny na advokáty jako odborníky vykonávající specializovanou činnost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2593/2011). Advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta, využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné (§ 16 odst. 1 a 2 zákona o advokacii). Z podstaty poskytování právních služeb vyplývá, že advokát je při poskytování právních služeb povinen postupovat s náležitou odbornou péčí. To předpokládá iniciativní a samostatný přístup advokáta, poskytnutí potřebných informací klientovi, vysvětlení řešené problematiky, předestření možných variant postupu, vyhodnocení jejich výhod i rizik a vyžádání si pokynů (informovaného souhlasu) klienta v případě, že je to potřebné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2012, sp. zn. 25 Cdo 121/2010). Zároveň však platí, že takto koncipovaná odpovědnost se neuplatní automaticky a bez dalšího. Na advokáta nelze klást nepřiměřené požadavky a správnost výkonu advokacie je třeba posuzovat vždy s přihlédnutím k okolnostem daného případu a charakteru tvrzeného pochybení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2310/2013). I když zákon již dále podrobněji rozsah konkrétních povinností advokáta nevymezuje, lze pod požadavek čestné a svědomité ochrany a prosazování práv a oprávněných zájmů klienta s využitím všech zákonných prostředků ve smyslu § 16 zákona o advokacii podřadit i tzv. znalostní povinnost a povinnost poučovací. Poučovací povinnost, ač není v zákoně výslovně definována, je samotnou podstatou výkonu advokacie, prolíná všemi stadii poskytování právní služby a odráží zvýšený standard péče, který advokát jako specialista na právní otázky a postupy musí klientovi garantovat, aby dosáhl zamýšleného účinku ve věcech, které pro klienta jako příkazník zajišťuje (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 5819/2017).

15. Příčinná souvislost mezi pochybením advokáta při výkonu advokacie a vznikem škody je dána tehdy, jestliže nebýt pochybení advokáta, byl by jeho klient (poškozený) v soudním řízení úspěšný. Důkazní břemeno v tomto směru leží na poškozeném, který musí prokázat, že jeho právo na plnění proti jeho dlužníkovi existovalo a že při řádném výkonu advokacie by se svého práva u soudu domohl. V řízení o náhradu škody způsobené advokátem soud jako předběžnou otázku řeší, zda by poškozený při řádném postupu advokáta s žalobou u soudu opravdu uspěl (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. září 2009, sp. zn. 25 Cdo 2533/2007).

16. Mezi účastnicemi bylo nesporné, že na základě dohody žalovaná poskytovala žalobkyni právní služby včetně zastupování, a to mimo jiné i ve sporu s [jméno FO], přičemž žalobkyně tvrdila, že v důsledku porušení povinností žalované při výkonu advokacie v uvedené věci jí vznikla škoda v žalované výši. Soud se proto nejprve v souladu se shora uvedenou judikaturou zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti žalované jako advokátky za škodu způsobenou žalobkyni při výkonu advokacie, jimiž jsou pochybení při výkonu advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi, přičemž povinnost tvrzení i důkazní v tomto směru má žalobkyně.

17. Žalobkyně spatřuje porušení povinnosti žalované v tom, že při poskytování právních služeb žalobkyni ve sporu s [jméno FO] včas nezjistila, že [jméno FO] podala proti žalobkyni žalobu, nezaložila do takto zahájeného řízení svou plnou moc i tím, že žalobkyni jako svou klientku ani nepoučila o možnosti doručení žaloby pouze žalobkyni, respektive nutnosti monitorovat soudní řízení a monitorovat její datovou schránku ani o způsobu komunikace soudu prostřednictvím datových schránek nebo o povaze a důležitosti soudní lhůty k vyjádření k žalobě. V důsledku toho podle žalobkyně marně uplynula lhůta k vyjádření se k žalobě a žalobě [jméno FO] bylo vyhověno Rozsudkem pro uznání.

18. Soud však dospěl k závěru, že žalovaná svoje povinnosti při výkonu advokacie ve smyslu ust. § 16 Zákona neporušila.

19. Soud konstatuje, že žalobkyně netvrdila, že by se účastníci v rámci dohody o poskytování právních služeb a zastupování žalobkyně žalovanou, a to i ve sporu s [jméno FO], dohodli, že žalovaná bude „monitorovat zahájení řízení [jméno FO] u soudu, aby na žalobu mohlo být řádně a včas reagováno a nárok [jméno FO] odmítnut“ nebo že „založí do takto zahájeného řízení svou plnou moc“, což vyplývá mimo jiné z tvrzení uvedených v žalobě, že žalobkyně pouze „důvodně předpokládala“, že žalovaná bude zahájení řízení u soudu monitorovat. To ostatně potvrzuje i vyjádření jednatele žalobkyně [jméno FO] při jednání dne 27. 2. 2025, že „měl za to, že pokud žalovaná převzala generální plnou moc pro žalobkyni, žalobkyně očekávala, že jí bude chodit pošta do její datové schránky a k tomu se měla žalovaná zaregistrovat“. Pro úplnost soud dodává, že uvedla-li jednatelka žalobkyně při jednání soudu dne 27. 2. 2005, že „byla opakovaně při osobních a telefonických jednáních ujišťována žalovanou, že věc je monitorována spolu s převzetím zastoupení“, jde o tvrzení uvedené po koncentraci řízení, tedy uplynutí lhůty k doplnění tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání dané žalobkyni při jednání dne 3. 12. 2024 podle ust. § 118a odst. 1 a 3 a § 118b o. s. ř., a proto k němu nelze přihlédnout.

20. Žalobkyně však podle soudu ani nemohla legitimně očekávat, že žaloba bude doručena žalované nebo oběma účastnicím, poté co žalovaná převzala zastoupení žalobkyně. Takový závěr nelze učinit ani z emailové komunikace účastnic, respektive žalovanou v emailech používaného slova us/nás (viz emaily ze dne 17. 8. 2021 a 24. 8. 2021 v odstavci 6. tohoto rozsudku), neboť je třeba přisvědčit vedlejší účastnici, že žalovaná toto slovo používala i v kontextu, ze kterého uvedený závěr učinit nelze, neboť je zcela zřejmé, že žaloba [jméno FO] bude podána jen proti žalobkyni, nikoliv i proti žalované (viz email ze dne 8. 7. 2021 v odstavci 6. tohoto rozsudku), přičemž ani údajné připuštění pochybení ze strany žalované v jejím emailu žalobkyni ze dne 12. 11. 2021 na tomto závěru nemůže nic změnit. Uvedené mylné očekávání žalobkyně pak vylučuje i zákonná úprava datových schránek, jako elektronického úložiště, které je určeno k a) doručování orgány veřejné moci, b) provádění úkonů vůči orgánům veřejné moci, c) dodávání dokumentů fyzických osob, podnikajících fyzických osob a právnických osob (§ 2 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb. o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů), která se zřizuje každé právnické osobě (§ 5 citovaného zákona) a do které má logicky přístup jen do které má logicky přístup jen osoba, pro kterou byla zřízena, v případě právnické osoby statutární orgán nebo člen statutárního orgánu (§ 8 odst. 3 citovaného zákona) a osoba oprávněná k přístupu do datové schránky se do ní přihlašuje prostřednictvím přístupových údajů, se kterými je povinna zacházet tak, aby nemohlo dojít k jejich zneužití (§ 9 citovaného zákona), přičemž jde o preferovaný způsob komunikace mezi orgány veřejné moci a právnickými osobami s tím, že nepřihlásí-li se adresát do datové schránky po dobu 10 dnů, stanoví zákon fikci doručení (§ 17 citovaného zákona). Vzhledem k tomu uvedené očekávání žalobkyně, že po udělení generální plné moci žalované a její „registraci“ budou zásilky určené žalobkyni chodit do datové schránky žalované, tedy že to zbavuje žalobkyni bez dalšího povinnosti kontrolovat si svou datovou schránku, by vedlo k absurdnímu závěru, že žalovaná by fakticky musela o plné moci informovat nejen veškeré orgány veřejné moci, ale i jiné potenciální adresáty, aby se dozvěděli, že mají zásilky adresované žalobkyni doručovat její zástupkyni do datové schránky.

21. Byť podle shora uvedené judikatury (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 5819/2017) poučovací povinnost advokáta lze podřadit pod požadavek čestné a svědomité ochrany a prosazování práv a oprávněných zájmů klienta s využitím všech zákonných prostředků ve smyslu § 16 Zákona, zároveň však na advokáta nelze klást nepřiměřené požadavky a správnost výkonu advokacie je třeba posuzovat vždy s přihlédnutím k okolnostem daného případu a charakteru tvrzeného pochybení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2310/2013). Proto soud, s ohledem na výše uvedené, i přes okolnost, že žalovaná měla povědomí o pravděpodobném podání žaloby [jméno FO], má za to, že požadavek žalobkyně na žalovanou bez výslovného ujednání, aby „monitorovala podání žaloby [jméno FO]“ a „založila do probíhajícího řízení bez upozornění žalobkyně plnou moc“ a zároveň, aby poučila žalobkyni „o doručení žaloby pouze žalobkyni, o způsobu komunikace soudu prostřednictvím datových schránek, o povaze a důležitosti soudní lhůty k vyjádření k žalobě a povinnosti žalobkyně monitorovat její datovou schránku“ je třeba považovat za nepřiměřený požadavek ve smyslu výše uvedené judikatury, a proto uvedené skutečnosti nejsou porušením povinností žalované ve smyslu ust. § 16 Zákona.

22. Vzhledem k výše uvedenému soud dospěl k závěru, že žalovaná při poskytování právních služeb žalobkyni ve sporu s [jméno FO] neporušila povinnosti advokáta podle ust. § 16 Zákona, není tedy splněn ani první předpoklad vzniku odpovědnosti žalované za škodu při výkonu advokacie podle ust. § 24 Zákona, a proto, aniž by bylo třeba se zabývat dalšími předpoklady vzniku uvedené odpovědnosti, žalovaná žalobkyni za tvrzenou škodu neodpovídá.

23. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu zcela zamítl (výrok I.).

24. Nad rámec výše uvedeného soud přisvědčuje žalované i vedlejší účastnici, že i kdyby žalovaná porušila své povinnosti při výkonu advokacie, nebyla by zde dána příčinná souvislost uvedeného jednání žalované se žalobkyní tvrzenou škodou ve výši 99 927 Kč (náklady na obranu žalobkyně proti Rozsudku), neboť jedinou příčinou vzniku uvedené škody by bylo pouze jednání žalobkyně spočívající v podání uvedených opravných prostředků. Žalobkyně se také nemůže úspěšně domáhat zaplacení nákladů vynaložených na její zastoupení žalovanou ve sporu s [jméno FO] ve výši 42 956 Kč, pokud šlo o plnění za dohodnuté právní služby žalované a žalovaná tyto služby pro žalobkyni řádně provedla.

25. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.“). Žalovaná byla s ohledem na zamítnutí žaloby z procesního hlediska plně úspěšná, a proto má proti žalobkyni právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů tohoto řízení ve výši 62 315 Kč. Tyto náklady tvoří podle ust. § 137 odst. 1 o. s. ř. a) odměna za zastupování za pět advokátkou žalované učiněných úkonů právní služby - příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, - odpor a vyjádření k žalobě ze dne 30. 8. 2024 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, - účast na jednání soudu dne 3. 12. 2024 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu a - účast na jednání soudu dne 27. 2. 2025 v době od 9:10 hod. do 11:25 hod. podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu, v platném znění, která činí částku 9 940 Kč za úkon podle ust. § 7 bod 5 adv. tarifu, celkem částku ve výši 49 700 Kč, b) náhrada hotových výdajů advokátky žalované ve výši 300 Kč za každý shora uvedený úkon právní služby do 31. 12. 2024 podle ust. § 13 odst. 1 a 4 adv. tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 a ve výši 450 Kč za každý shora uvedený úkon právní služby od 1. 1. 2025, podle ust. § 13 odst. 1 a 4 adv. tarifu, v platném znění, celkem ve výši 1 800 Kč a c) náhrada 21% DPH ve výši 10 815 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Pokud žalovaná požadovala uhradit dále náklady řízení za další úkon právní služby spočívající ve vyjádření k žalobě ze dne 7. 10. 2024, soud je žalované nepřiznal, neboť jde sice o podání ve věci samé, ale náklady žalované s ním spojené nelze považovat za účelně vynaložené, neboť toto podání je svým obsahem pouze doplněním vyjádření k žalobě obsažené již v odporu ze dne 30. 8. 2024, které mělo a mohlo být již součástí tohoto odporu. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit náklady řízení žalované k rukám její advokátky.

26. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejší účastnicí soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Vedlejší účastnice na straně žalované byla s ohledem na zamítnutí žaloby z procesního hlediska plně úspěšná, a proto má proti žalobkyni právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů tohoto řízení ve výši 65 759 Kč. Tyto náklady tvoří podle ust. § 137 odst. 1 o. s. ř. a) odměna za zastupování za pět advokátem vedlejší účastnice učiněných úkonů právní služby - příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, - vyjádření k žalobě ze dne 27. 11. 2024 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, - účast na jednání soudu dne 3. 12. 2024 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu a - účast na jednání soudu dne 27. 2. 2025 v době od 9:10 hod. do 11:25 hod. podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu, v platném znění, která činí částku 9 940 Kč za úkon podle ust. § 7 bod 5 adv. tarifu, celkem částku ve výši 49 700 Kč, b) náhrada hotových výdajů advokáta vedlejší účastnice ve výši 300 Kč za každý shora uvedený úkon právní služby do 31. 12. 2024 podle ust. § 13 odst. 1 a 4 adv. tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 a ve výši 450 Kč za každý shora uvedený úkon právní služby od 1. 1. 2025, podle ust. § 13 odst. 1 a 4 adv. tarifu, v platném znění, celkem ve výši 1 800 Kč, c) náhrada cestovních výdajů advokáta vedlejší účastnice ve výši 846 Kč podle ust. § 13 odst. 1 adv. tarifu za dvě cesty vlakem k jednání zdejšího soudu, tedy cesty [adresa] a zpět, v ceně 423 Kč jedna cesta, d) náhrada za promeškaný čas advokáta vedlejší účastnice za uvedené cesty k jednání soudu ze sídla advokátní kanceláře ve Stříbře do Prahy a zpět v délce 1:55 hod. jedna cesta celkem ve výši 2 000 Kč, a to za 8 půlhodin po 100 Kč za cesty do 31. 12. 2024 podle ust. § 14 adv. tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 a za 8 půlhodin po 150 Kč za cesty od 1. 1. 2025 podle ust. § 14 odst. 1 adv. tarifu, v platném znění a e) náhrada 21% DPH ve výši 11 413 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit náklady řízení vedlejší účastnice k rukám jejího advokáta.

27. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení