22 C 207/2020

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro zaplacení 112 885 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci částku 112 885 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 112 885 Kč od 16. 9. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Na náhradě nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit žalobci částku 64 515 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce podal Okresnímu soudu v Mělníku dne 24. 7. 2020 žalobní návrh, jímž se domáhal uložení žalovanému povinnosti k zaplacení částky 112 885 Kč s příslušenstvím.

2. Okresní soud v Mělníku usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 24. 8. 2020, které nabylo právní moci dne 7. 10. 2020, rozhodl tak, že vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že věc bude postoupena Okresnímu soudu Praha - východ jako soudu místně příslušnému.

3. Žalobce tvrdil následující. Žalobce byl výlučný vlastník motorového vozidla, osobního automobilu Mercedes Benz [anonymizováno], rok výroby 2003, [VIN kód]. Dne 2. 9. 2018, přibližně v 1:30 ráno, syn žalobce, [celé jméno svědka], sebral žalobci potají klíče od uvedeného automobilu, vynesl je z uzamčeného domu v místě bydliště žalobce, kde s ním společně žil, a předal je žalovanému za účelem projížďky tímto vozem. Žalovaný dne 2. 9. 2018 v čase 2:20 ráno na silnici [číslo] v km 4,192 obci [obec] u [adresa] při řízení automobilu nepřizpůsobil rychlost jízdy stavu vozovky, na mokré vozovce v levotočivé zatáčce dostal smyk a následně v důsledku smyku vyjel vpravo mimo pozemní komunikaci do silničního příkopu, kde havaroval a automobil, zůstal stát na pravém boku. Při šetření nehody bylo zjištěno, že žalovaný řídil vůz v době, kdy měl od 4. 8. 2018 zadržen řidičský průkaz Policií ČR, nebyl oprávněn řídit motorová vozidla. Po dopravní nehodě neoznačil místo dopravní nehody, odešel spolu se spolujedoucími z místa dopravní nehody, aniž ji nahlásil Policii ČR. Incidentu byli přítomni svědkové [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka], kteří uvedené mohou dosvědčit. Při dopravní nehodě došlo k totálnímu poškození vozu, který sloužil žalobci k podnikání, za peníze utržené z případného prodeje vozidla libovolnému zájemci by zisk z prodeje užil k rozvoji podnikání. V důsledku dopravní nehody byla žalobci způsobena škoda 110 000 Kč, odpovídající obvyklé hodnotě vozidla v daném místě a čase. Vedlejším nákladem v souvislosti s dopravní nehodou je náklad na odtah 2 885 Kč. Žalovaný si byl jako škůdce vědom své povinnosti vůči žalobci nahradit škodu způsobenou dopravní nehodou, uzavřel s žalobcem 2. 9. 2018 v Brandýse nad Labem písemnou dohodu, kdy se žalobci zavázal za zničený vůz nejpozději do 15. 9. 2018 nahradit škodu 110 000 Kč a související škodu spočívající ve vynaložení nákladů na odtah vozu ve výši 2 885 Kč. Uzavření dohody byla přítomna svědkyně [celé jméno svědkyně], která může její obsah a okolnosti uzavření dosvědčit. Žalovaný se zavázal zaplatit náhradu škody za zničení vozu a související odtah celkem 112 885 Kč, ve sjednané lhůtě, i kdykoliv po ní, neplnil však a je tak se zaplacením od 16. 9. 2018 v prodlení. Městský úřad Brandýs nad Labem - Stará Boleslav, věcně a místně příslušný správní úřad, vydal dne 19. 3. 2019 rozhodnutí [číslo jednací], uložil žalovanému jako správní sankci, pokutu 35 000 Kč, náhradu nákladů řízení. Krajský úřad Středočeského kraje, orgán nadřízený, v důsledku dlouhodobé nečinnosti původní rozhodnutí zrušil, řízení zastavil jako promlčené rozhodnutím ze dne 22. 5. 2020, [číslo jednací] [spisová značka]. Dle § 2910 o. z.„ škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva." Z popisu skutku je zřejmé, že svým jednáním žalovaný porušil § 5 odst. 1 písm. a). § 118b odst. 2. § 47 odst. 3 písm., c), § 47 odst. 4 písm. c), zejména § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., způsobil dopravní nehodu. Je jediným viníkem dopravní nehody. Dle § 2951 odst. 1 o. z.„ škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, žádá-li to poškozený, hradí se v penězích“. Dle § 2952 o. z., hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu." Zde, ač došlo k totálnímu poškození automobilu žalobce, žalovaný způsobenou škodu žalobci nikterak nenahradil. Dle § 2053 o. z.,„ uzná-li někdo svůj dluh do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, dluh v rozsahu uznání, v době uznání trvá“. Písemná dohoda uzavřená mezi účastníky dne 2. 9. 2018 splňuje formální náležitosti uznání dluhu. Žalovaný přislíbil zaplacení částky 112 885 Kč nejpozději do 15. 9. 2018, uznání dluhu stvrdil vlastnoručním podpisem za přítomnosti svědkyně. Svůj závazek nesplnil.

4. Dále žalobce uvedl následující. Dle žalovaného jsou tvrzení a důkazy žalobce k prokázání viny žalovaného na dopravní nehodě údajně nepravdivá, účelová, tvrzené skutečnosti nedostatečně důkazně podložené, podepsaná dohoda o náhradě škody vynucená, tudíž neplatná. Žalovaný zpochybňuje zavinění na dopravní nehodě, tvrdí, že s předmětným vozidlem vůbec nejel, neřídil jej, vina je na straně syna žalobce [celé jméno svědka]. Namítá, že odvolací správní orgán, který přestupkové řízení zastavil z důvodu promlčení přestupku, byl nečinný. Navrhuje přiložit spisové materiály, ohrazuje se proti nepravomocnému rozhodnutí v přestupkovém řízení. Základem žalobního nároku je však smlouva mezi účastníky, písemná dohoda o náhradě škody, uzavřená 2. 9. 2018, z níž jednoznačně vyplývá, že žalovaný se zavázal žalobci uhradit žalobou uplatněnou částku do 15. 9. 2018, což nesplnil. Smluvní základ nároku znamená, že není třeba provádět rozsáhlé dokazování k vzniku a odpovědnosti žalovaného za vznik dopravní nehody, při které došlo ke škodě na vozidle žalobce. K jejímu uzavření došlo nedlouho po dopravní nehodě v ranních hodinách 2. 9. 2018, byl to žalovaný a jeho matka [celé jméno svědkyně], kteří ji iniciovali. Trvali na ní pro dobrou pozici žalovaného v případném trestním řízení. Žalobce věc s orgány činnými v trestním řízení neřešil, ale žalovaný v době dopravní nehody měl dle svých slov udělen zákaz řízení motorových vozidel, zřejmě byl i pod vlivem alkoholu. Žalobce na žádost žalovaného a jeho matky souhlasil, že vytvoří vlastní rukou písemnou dohodu o náhradě škody, kterou žalovaný podepíše. Pro účely přípravy dohody žalovaný poskytl přes aplikaci Facebook messenger občanský průkaz, dohodu svobodně podepsal v bydlišti a sídle žalobce. Okolnosti uzavření dohody mohou svědeckými výpověďmi doložit žalobce, syn [celé jméno svědka], [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědka] (spolujezdec při dopravní nehodě). Nedošlo k žádnému vynucení, nátlaku při uzavírání dohody, což žalovaný účelově tvrdí, když mu protiprávní jednání před orgány činnými v trestním řízení, správními orgány prošlo. Neobjasňuje, v čem konkrétně měl domnělý nátlak spočívat, kdo jej měl vyvíjet, vůči komu. Písemná dohoda o náhradě škody je platným právním jednáním, závazky z ní plně vymahatelné. Okolnosti vzniku dopravní nehody, a další skutečnosti týkající se náhrady škody, jsou s ohledem na existenci písemné dohody o náhradě škody s vtěleným závazkem žalovaného podružné. Prohlášení žalovaného v písemné dohodě o náhradě škody má ve vztahu ke způsobené škodě na vozidle a její výši povahu uznání dluhu dle § 2053 o. z. Procesním důsledkem uznání dluhu je zejména obrácení důkazního břemene, je procesní povinností žalovaného tvrdit a prokazovat, že pohledávka v době uznání co do důvodu, výše neexistovala, zanikla, byla převedena na jiného. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 170/2010 uvádí:„ Uznáním dluhu podle ustanovení § 323 odst. 1 obch. zák. se zakládá vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného závazku v době uznání. Důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. V rovině procesního práva vyvratitelná domněnka nachází svůj odraz v ustanovení § 133 o. s. ř., které určuje, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka; pouhá, třebas i závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou. Skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování, a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít podle ustanovení § 133 o. s. ř. skutečnost za prokázanou.“ Dále odkazuje rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 3549/2019 z 15. 1. 2020. Důkazní břemeno o neexistenci závazku zatěžuje žalovaného, není žalobce povinen tvrdit a prokazovat skutečnosti, na které ve svém vyjádření k žalobě upozorňuje žalovaný. Žalovaný má procesní povinnost tvrzení, je na něm doplnit tvrzení k výši způsobené škody na vozidle žalobce, učinit odpovídající důkazní návrhy, což nesplnil. Městský úřad Brandýs nad Labem - Stará Boleslav jako správní orgán prvního stupně v rozhodnutí, jímž uznal žalovaného vinným ze spáchání přestupku, rozebral a zhodnotil veškeré důkazní prostředky opatřené ve správním řízení. Nenabytí právní moci rozhodnutí o přestupku pro promlčení neznamená, že by soud z uvedeného správního rozhodnutí nemohl vycházet jako z důkazního prostředku, byť závěry o vině nejsou pro soud obligatorně závazné, § 135 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce nesouhlasí s tvrzením skutku, jak je uváděn žalovaným. Nehodový děj byl postaven ve správním řízení, byl nesporný. Byly zjišťovány okolnosti dopravní nehody, správním orgánem hodnoceny. Tvrzení žalovaného jsou nevěrohodná. Žalovaný nemusel listinu, kterou sporuje, uznání dluhu, podepisovat, poskytl občanský průkaz, učinil to zcela dobrovolně. Tato listina je platným jednáním. Žalovaný dříve nereagoval, až poté, kdy rozhodnutí správního orgánu nabylo právní moci. Předtím byl zcela pasivní, nepřebíral žádné výzvy a tuto námitku nikde neuplatnil.

5. Žalovaný s návrhem nesouhlasil. Tvrzení a navrhované důkazy, které mají prokazovat vinu na nehodě, jsou nepravdivá, účelová, tvrzené skutečnosti nepokládá za důkazně doložené. Nechť je žaloba zamítnuta. Žalobce vystupuje pod IČO jako fyzická osoba, je tedy podnikatel. Pokud takto chce v řízení vystupovat, je nutné doložit živnostenské oprávnění. Žalobce jako podnikatel tvrdí, že byl vlastníkem specifikovaného motorového vozidla, je tak nutné doložit vlastnický titul, a také účetnictví, to, že vozidlo měl zaúčtované jako majetek podnikatele. Ve vylíčení skutkového děje se omezil na tvrzení, které účelově přizpůsobuje a snaží se prokazovat vinu žalovaného na dopravní nehodě, odpovědnost za případnou škodu. Postavil žalobu na podepsané dohodě, která je však vynucená, neplatná. Městský úřad Brandýs nad Labem - Stará Boleslav, odbor dopravy, oddělení správního řízení zahájil přestupkové řízení. Od počátku vyšetřování, na policii i v průběhu přestupkového řízení, žalovaný odmítal jakoukoli vinu na dopravní nehodě. Od počátku popíral, že s vozidlem jel, způsobil dopravní nehodu. Ochota provést navržené důkazy policií, přestupkovým orgánem, byla nulová. Navrhovanými důkazy bylo prokazováno, že sám o své vůli [celé jméno svědka] vzal otci klíče, s vozidlem odjel, na náměstí žalovaného vyzvedl, tento přisedl na místo spolujezdce. [celé jméno svědka] řídil vozidlo a sám způsobil dopravní nehodu. Žalovaný neřídil. Vše vysvětloval ve své výpovědi na policii, poté svém vyjádření, podaném odvolání do rozhodnutí. Poukazoval na nesprávné hodnocení důkazů, nepravdivost výpovědí [celé jméno svědka], [celé jméno svědka]. Navrhoval důkazy pro účelovost a podjatost svědků [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka], odkazoval rozpory mezi výpověďmi. [celé jméno svědka] připustil, že vzal klíče, sám odjel, což zpochybnilo jeho výpověď jako celek, když ve výpovědi z 15. 10. 2018 odmítl se vyjádřit k odcizení klíčů a tomu, že sám odjel s vozidlem. Vyjádřil se pouze k dopravní nehodě. Kamerový záznam vyvrátil účelové tvrzení [celé jméno svědka]. Výpověď zpochybňuje i lékařská zpráva. Následně zjistil, že proti [celé jméno svědka] bylo vedeno přestupkové řízení na základě navrhovaného důkazu, kamerového záznamu, kde je zachycen, jak řídí vozidlo, vystupuje z místa řidiče na benzínové pumpě (čerpací stanici). Komise odmítla do nahlédnutí do spisu, sdělit spisovou značku. Nezná stanovisko žalobce, otce, k možnému trestnímu stíhání syna. Proto se také odmítl vyjádřit, kdo vzal klíče, kdo odjel od bytu žalobce s vozem. Postup správního orgánu vykládá tak, že na základě odvolání, navrhovaných důkazů, logického zpochybnění věrohodnosti výpovědí [celé jméno svědka], [celé jméno svědka], odvolací orgán neměl jistotu pro uznání vinným žalovaného přestupkem, nechtěl rozhodnout ve věci viny, v meritu, a nechal věc promlčet. Popírá, že vozidlo řídil, způsobil dopravní nehodu a škodu. Žaloba nedostatečně specifikuje způsobenou škodu automobilu, nedokládá, dle jakého závěru se mělo jednat o totální škodu vozidla, nedokládá kupní smlouvu, jiný důkaz o likvidaci.

6. Následně doplnil skutková tvrzení následujícím způsobem. Listina se podepsala u pana [celé jméno svědka] doma. Byli tam a bylo mu řečeno, jestli by to nemohl vzít na sebe, že by kamaráda [celé jméno svědka] táta zabil. Řekl, že to udělá, je to kamarádská služba. Následně přijel žalobce a začal vyhrožovat, že už jede kriminálka. Začal se bát. Byla tam i [jméno], pochopil, že je to jeho přítelkyně, a dále přítelkyně [celé jméno svědka]. Všichni se na žalovaného vrhli, matka ani nemohla dovnitř. Žalobce neustále vyhrožoval, že už jede kriminálka, matce řekl, že jí dá pár facek, začal se bát i o matku, takto raději podepsal. Konkrétně to bylo tak, že šli od nehody k žalobci domů a [jméno] začal šílet, že ho táta zabije. Šli ještě se spolucestujícím [celé jméno svědka]. Když přišli k žalobci domů, [jméno] říkal, jestli by to nevzal na sebe, že to potom s tátou vyřeší, až se všechno uklidní, že mu to řekne. Mezitím zatelefonoval otci, který přijel. S ním přijela i jeho přítelkyně, její syn a jeho přítelkyně. [příjmení] [jméno] řekl, ať jde do svého pokoje a ten odešel. Spolucestujícímu [celé jméno svědka] řekl, ať odejde domů a ten také odešel. V pokoji tedy zůstalo pět osob, žalovaný, žalobce, jeho přítelkyně, její syn a jeho přítelkyně. Žalobce byl velmi podrážděný, říkal, že přijede kriminálka, trval na tom, že to musí podepsat. Telefonoval mámě, která přijela. Když přijela, říkala, že auto viděla jezdit po náměstí už kolem desáté hodiny, kdy žalovaného teprve na náměstí vezla. To žalobce velmi podráždilo. Neustále naléhali, že to musí podepsat, matku do místnosti nakonec ani nepustili. Začal se bát, proto podepsal. Ze začátku ale říkal, že nic podepisovat nebude, vše se odehrálo přibližně kolem třetí hodiny ranní. Na listině je jako svědek podepsaná pouze přítelkyně žalobce, která ale není objektivním svědkem. Listinu podepsat nechtěl. Toto se odehrálo poté, kdy [celé jméno svědka] odešel do svého pokoje a spolujezdec [celé jméno svědka] v místě již nebyl. Odešel záhy po příjezdu žalobce, k věci se nijak nevyjadřoval. Žalovaný fakticky bydlel ve Staré Boleslavi, avšak adresu měl trvalou vedenou u obecního úřadu Dřísy, z tohoto důvodu nepřebíral zásilky.

7. Skutková zjištění:

8. Dne 2. 9. 2018 v Brandýse nad Labem byla sepsána listina, jejímž obsahem se prohlášení žalovaného, že poškodil vozidlo M-B-CLK, [VIN kód], 17. 1. 2003, zaplatí žalobci částku 110 000 Kč za zničené vozidlo a k uvedené částce uhradí 2 885 Kč za odtah vozidla z místa nehody. Uvedená částka bude uhrazena do 15. 9. 2018. Toto uzavírá svým podpisem za přítomnosti matky [celé jméno svědkyně]. Po zaplacení částky vydá žalobce vozidlo a žalovaný se zavazuje, že jej odebere ze zaparkovaného místa. Listina obsahuje podpisy žalobce, žalovaného, svědka [celé jméno svědkyně] (uznání dluhu na čl. 8 /45/ spisu)

9. Městský úřad Brandýs nad Labem – Stará Boleslav vydal dne 19. 3. 2019 rozhodnutí, jímž žalovaného uznal vinným z nedbalostního spáchání přestupků dle § 125c, odst. 1, písm. a), bod 1, § 125c, odst. 1, písm. e), bod 2, § 125c, odst. 1, písm. h), § 125c, odst. 1, písm. i), bod 4, § 125c, odst. 3, písm. k), zákona o silničním provozu pro porušení § 5, odst. 1, písm. a), § 118b, odst. 2, § 47, odst. 3, písm. c), § 47, odst. 4, písm. c), § 18, odst. 1 zákona o silničním provozu, když dne 2. 9. 2018 v 2.20 hodin na silnici č. III/10159, km 4,192 v obci [obec] u [adresa] při řízení automobilu Mercedes – Benz bez přidělené registrační značky nepřizp rychlost jízdy stavu vozovky, na mokré vozovce v levotočivé zatáčce dostal smyk a následně v důsledku smyku vyjel vpravo mimo pozemní komunikaci do silničního příkopu, kde havaroval a vozidlo zůstalo stát na pravém boku. Ve věci byli slyšeni žalobce, žalovaný, [celé jméno svědka], [celé jméno svědka], [jméno] [příjmení], byly zjišťovány záznamy. Krajský úřad Středočeského kraje dne 22. 5. 2020 vydal rozhodnutí, kdy shora označené rozhodnutí orgánu I. stupně zrušil a řízení zastavil. (rozhodnutí na čl. 9 – 15 /41 - 44/ spisu, rozhodnutí na čl. 17 /47/ spisu, podstatný obsah spisu KRPS [číslo] 2021 [číslo], [anonymizováno] [číslo] 2021, OD [číslo] + sdělení na čl. 72 spisu)

10. Ke jménu žalobce byl vystaven doklad [číslo], ODTAHOVÁ SLUŽBA – [jméno] [příjmení] [číslo], pro vyproštění, nakládka, odtah vozidla MB-CLK, Záryby – Brandýs nad Labem, částka 2 885 Kč. K výši nároku pro provedení odtahu je třeba hodnotit především listinu, jíž jest uznání dluhu, dále taktéž výpovědi ve věci slyšených svědků. Tyto byly shodné v tom, že k odtahu vozidla došlo, žalovaná tuto skutečnost taktéž nečinil spornou. Z tohoto důvodu je tudíž nadbytečným hodnocení data vystavení této listiny. (zakázkový list na čl. 6 /46/ spisu, obchodní podmínky na čl. 7 spisu) Zároveň je tak nadbytečným provedení důkazu, jímž jest faktura k úhradě kupní ceny za daný automobil.

11. Dopisem ze dne 7. 7. 2020 učinil žalobce žalovanému výzvu k plnění dle § 142a o. s. ř. K poštovní přepravě podána téhož dne. (výzva na čl. 18 – 19 /38/ spisu, podací lístek na čl. 20 /39/ spisu, sledování zásilek na čl. 21 /39, 2. strana/ spisu)

12. Svědek [celé jméno svědka], líčil skutkový děj tak, že se sešel s [celé jméno svědka] a žalovaným, poté jeli do [obec] na hřiště, potom zpět, kdy žalovaný měl kolizi. Takto se sešli přibližně 2 – 3 hodiny před nehodou. Nejdříve se sešel s [celé jméno svědka], následně telefonovali žalovanému. Již před tím však se v místě projížděli s vozem, kdy v tomto případě řídil vůz sám. Jeli do Neratovic, u čerpací stanice nabírali pohonné hmoty. Poté jeli ke svědkovi, kde vůz odstavili. Pili pivo. Poté jeli do Záryb, přičemž řídil žalovaný. Sešel se s [celé jméno svědka], telefonovali s žalovaným, že se sejdou. Vzali auto, při prvé cestě jej řídil, jeli do Neratovic. Vrátili se a následně jeli do Záryb, vůz řídil žalovaný. Setkání se sestrou [celé jméno svědka] proběhlo předtím, nemělo to žádnou časovou souvislost. Zdali jeli do restaurace Salon, okolo restaurace Salon, již neví. Již neví, zdali se sešil s nějakým [jméno], zná více [příjmení]. Po nehodě auto bylo převrácené, museli vylézt přes místo řidiče. Rozsvítily se všechny kontrolky, všechno bylo červené. Žalovaný zpanikařil, nebyl schopen otevřít dveře, otevřel je svědek. Nemohli telefonovat, šli tedy domů ke svědkovi, kde tento kontaktoval otce. Okamžik setkání s otcem si již nevybavuje. Žalovaný říkal, že věc nechce řešit za účasti policie, nemá oprávnění řídit motorové vozidlo. Chtěl sepsat dohodu, že to zaplatí. Dohoda byla sepsána v kuchyni, byla tam matka žalovaného, žalovaný, žalobce. Žalobce chtěl zaslat občanský průkaz žalovaného, žalovaný mu ho předal. Žalobci jej zaslal prostřednictvím aplikace Messenger. Když otec přijel, tak policie už v místě byla. Kdy přesně policie začala věc vyšetřovat, neví. Zkušenosti s řízením vozidla v té době neměl žádné. Nátlak na žalovaného činěn nebyl, žalovaný sám listinu chtěl sepsat, nechtěl to řešit přes policii.

13. Pokud uvedl, že byl v kuchyni v sepisu listiny, tak toto nekoresponduje s výpovědí svědkyně [celé jméno svědkyně], svědkyně [celé jméno svědkyně], které uvedly, že byl mimo tuto místnost, komunikoval po určitou dobu se svědkem [celé jméno svědka]. Nadto se v místnosti nacházela svědkyně [celé jméno svědkyně], která listinu také podepsala. K tomu, kdo listinu podepsal, se nebyl schopen přesně vyjádřit. Uvedl, že listinu podepsal žalovaný a jeho matka, posléze uvedl, že si to nepamatuje, ale říkalo se to. Dále uvedl, že v místě byla přítelkyně žalobce se synem. Ve shodě s výpověďmi ostatních svědků je, že listina byla sepsána v kuchyni. Odpovídající je, že se zde nacházel žalobce, žalovaný, jeho matka. Neodpovídá však, že byl sám přítomen sepisu dohody a přítelkyně otce do místnosti přišla na chvíli, listinu však nepodepsala. Pokud uvedl, že [celé jméno svědka] byl před domem, tak toto koresponduje s výpovědí tohoto svědka, nekoresponduje toto však s výpovědí svědkyň [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně], které uvedly, že komunikoval se svědkem [celé jméno svědka] v domě, ve shodě s ostatním výpověďmi je, že svědek [celé jméno svědka] následně odešel sám, v místě s nikým nebyl. 14. [celé jméno svědkyně] je matkou žalovaného. Tento jí telefonoval, aby přišla, bylo to v časných ranních hodinách. Má za to, že jí telefonoval z domácnosti žalobce. Přijela k místu bydliště žalobce, žalovaný ji navigoval. Vše se následně řešilo u žalobce doma. V místě byl žalobce, žalovaný, další žena (přítelkyně žalobce) a mladý muž (její syn). Svědkyni bylo řečeno, že žalovaný naboural automobil, který ukradl. S tímto nesouhlasila, namítala, že viděla již před tím vůz jezdit po městě, řídil jej [celé jméno svědka]. Ve voze byl ještě další hoch, toho neznala. Při jednání byl žalobce velmi rozčílený, křičel, vyjadřoval se nevybíravě. Pokud vůz viděla již před tím, řídil jej [celé jméno svědka], měl bílou kšiltovku a černou mikinu. Viděla jej takto u Penny spolu s dalším hochem, kterého neznala, komunikovali s žalovaným. Na tom, že automobil takto jezdil po městě již dříve a řídil jej [celé jméno svědka], trvala ve vzájemné komunikaci při řešení věci u žalobce. Žalobce toto tvrzení rozčilovalo, reagoval velmi podrážděně, slovními výpady proti svědkyni. Když přišla k žalobci, hoch, kterého před tím viděla v automobilu a kterého neznala, byl taktéž u žalobce. Nejdříve probíhala vzrušená diskuse před domem, poté se přesunuli do domu k žalobci, kde se podepsala listina, kterou sepsal žalobce.

15. Pokud svědkyně uvedla, že žalobce křičel, že pro žalovaného už jede kriminálka, má kontakty a zajistí, že bude zavřený, může to však stopnout, když žalovaný listinu podepíše, tak toto se z jiných důkazů provedených v řízení nepodává. Tvrdil-li žalovaný, že naň byl činěn nátlak při podpisu uvedené listiny, tak tento měl spočívat v uvedených výhrůžkách, zejména v tom, že již jede kriminálka, žalobce zná prokurátora, může to však zastavit. Takto nátlak popsala svědkyně s tím, že žalobce při jednání stále odcházel a přicházel, křičel. Lze vzít za prokázané, že žalobce byl vzrušený, reagoval emotivně, což v této situaci i může být, nadto to koresponduje i s tím, že v průběhu jednání na jednotlivá tvrzení svědků žalobce reagoval výrazněji, emotivně. Pokud svědkyně uvedla, že nevěděla, která bije a takto raději podepsala, tak její výpověď je zde v rozporu s výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědka]. Zejména [celé jméno svědkyně] popisovala průběh soupisu listiny odlišným způsobem, popisovala, jak se vyjadřovala svědkyně [celé jméno svědkyně], kdy uváděla, že syn jí dělá starosti, má nějaké našetřené peníze, z nichž závazek uhradí. Ačkoliv je nutno hodnotit tu skutečnost, že svědkyně [celé jméno svědkyně] a svědek [celé jméno svědka] jsou v blízkém vztahu žalobci, působila zde výpověď svědkyně [celé jméno svědkyně] bez výrazných emocí, nadto se svědkyně jako matka žalovaného mohla tímto způsobem vyjádřit. Pokud bylo uvedeno, že svědkyně [celé jméno svědkyně] je v blízkém vztahu k žalobci, tak svědkyně [celé jméno svědkyně] je v blízkém vztahu k žalovanému, kdy jako jeho matka je v podstatě ve vztahu nejbližším, jaký může mezi osobami být. Tudíž i její výpověď nelze hodnotit jako zcela objektivní.

16. Svědkyně dále uvedla, že další den o věci opět komunikovali s žalovaným, když teprve doma jí žalovaný sdělil, že vůz řídil [celé jméno svědka]. Šli za žalobcem a vysvětlili mu, jak se věc udála. Tedy dle tvrzení svědkyně až doma žalovaný sdělil, že vůz řídil [celé jméno svědka]. Dále k tomuto uvedla, že žalobci se to nelíbilo, když to druhý den ráno s ním ještě jednou řešili, ale myslela, že se dohodnou. Když spolu hovořili, přišel [celé jméno svědka], říkala mu, že ho viděla řídit auto, měl černou mikinu a bílou kšiltovku, on ale stál, díval se do očí a všechno zapřel, tudíž pochopila, že se nedomluví. Žalobce vykřikoval, že to dá k soudu, nemělo smysl to s ním řešit, když jeho syn stál, díval se do očí a vše zapřel. Následně začaly být doručovány výhrůžné SMS, např., že Brandýs bude zbaven takovýchto lidí. Ze zpráv bylo zřejmé, že je posílal žalobce. Také říkal, a psal do zpráv, že vše dá prokurátorovi, má důkazy o tom, že vůz řídil žalovaný. Žalovaný ale nikdy bez řidičského průkazu auto neřídil. Nikdy nebylo třeba schovávat klíče od vozu, nikdy ho žalovaný nevzal. Byly to pouze výhrůžky, velmi sprosté. U podpisu listiny byla, zdali ji podepsala, si již nepamatuje. Po podpisu uvedené listiny již strany konstruktivně nejednali, pokud byly strany v kontaktu, pouze v rovině emotivních zpráva SMS. Pokud i byly vedeny telefonické hovory, k žádnému konsensu nevedly, komunikace byla vyhrocená a emotivní.

17. Ve vztahu k poslední části výpovědi nelze z ní činit závěr ve vztahu ke skutku pro věci rozhodnému. Poukázat je však na tu část výpovědi, kde svědkyně uvedla, že druhý den jí žalovaný sdělil, co se stalo, že vůz řídil [celé jméno svědka], šli tedy za žalobcem, aby mu vysvětlil, jak se věc udála. Toto není zcela v souladu s tou částí výpovědi, kde svědkyně líčí průběh jednání v domě žalobce. K tomuto uváděla, že neustále poukazovala na to, že vůz řídil [celé jméno svědka], již v průběhu dne jej viděla vůz řídit, ve své výpovědi zdůrazňovala, že na tomto trvala, opakovaně toto při jednání přednášela, žalobce na to reagoval podrážděně. Toto nekoresponduje s tvrzením svědkyně, že až druhý den svědkyni žalovaný sdělil, že vůz řídil [celé jméno svědka]. Tato část výpovědi svědkyně působí dojmem, že tuto skutečnost zvěděla až druhého dne od žalobce a teprve v návaznosti na toto sdělení ji sdělila žalobci. Zde nejsou jednotlivé části výpovědi svědkyně ve vzájemném souladu. Buď tuto skutečnost svědkyně již namítala předchozího dne při vzájemném jednání, nebo ji šla sdělit žalobci až následujícího dne. Tvrzení, že toto namítala předchozího dne a současné tvrzení, že to zvěděla, až druhý den jsou ve vzájemném rozporu. K výpovědi jmenované svědkyně je taktéž nutno poukázat na zásadní skutečnost, jíž jest rozpor se skutkovými tvrzeními samotného žalovaného. Tento výslovně uvedl, že matka k jednání o podpisu dohody nebyla přizvána, nedostala se do místnosti, kde dohoda byla podepsána. Naopak svědkyně uvedla, že se následně přesunuli do domu, byla jednání o uzavření dohody přítomna, vyjadřovala se k tomu, kdo vůz řídil. Tedy zde svědek popisoval skutkový děj odlišně, nežli byl tvrzen žalovaným.

18. Svědek [celé jméno svědka] se setkal s [celé jméno svědka] v průběhu dne. Takto se scházeli běžně. Poté se setkali večer i s žalovaným. Jeli ven. Výslovně uvedl, že vůz naboural žalovaný. Předtím byli doma, nudili se. S žalovaným se sešli večer a jeli ven. K výzvě, nechť přesně popíše, jak se vše událo, svědek uvedl, že večer jeli ven a žalovaný naboural auto. Nejdříve byli spolu s [celé jméno svědka], potom jeli večer ven a vůz zapůjčili žalovanému, protože on jediný mohl řídit. K tomuto došlo večer. Před tím s vozem jeli na čerpací stanici v Neratovicích. Poté se vrátili do domu k žalobci, kde popíjeli. Svědek [celé jméno svědka] shodně uvedl, že pili pivo. Kde se přesně sešli s žalovaným, již není schopen přesně uvést, ani to, zdali se sešli s jeho sestrou, projížděli kolem restaurace Salon. Svědek výslovně uvedl, že po nehodě se žalovaný vyjádřil tak, že věc nechce řešit s policií, opakoval to. Telefonovali otci svědka [celé jméno svědka], žalobci. Automobil nechali v místě nehody a odešli do domu k žalobci, kam přijel i žalobce a kde se sepsala listina. Měli problém s telefonem. V místě byl svědek, žalovaný, svědek [celé jméno svědka], poté přijel žalobce. Sepsala se listina, svědek poté odešel.

19. Pokud uváděl, že byl u toho, když se sepisovala dohoda, tak toto se z výpovědí ostatních nepodává. K tomuto uvedl, že podpis listiny viděl oknem. Zde je shodným tvrzení svědka s výpověďmi svědkyně [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědka], kteří uvedli, že byl před domem, odešel na zahradu. K tomuto uvedl, že když přijel otec [jméno], šel ven, seděl venku. Rozpor je však v té části výpovědi, v níž uvedl, že zde byl sám a s výpovědí svědkyně [celé jméno svědkyně], která uvedla, že syn žalobce a svědek odešli ven spolu. Zde však výpověď svědkyně [celé jméno svědkyně] koresponduje s výpovědí svědkyně [celé jméno svědkyně], která uvedla, že se syn žalobce bavil s třetím hochem, kterým byl svědek. S výpověďmi ostatních svědků jeho výpověď koresponduje v tom, že následně odjel, sám se aktivně žádných jednání neúčastnil 20. Svědkyně [celé jméno svědkyně] si pamatuje, že došlo k nehodě, bylo to v noci, žalobce byl u svědkyně. Přibližně kolem třetí hodiny telefonoval syn žalobce, že došlo k nehodě. Vzbudila žalobce, telefonovala svému synovi, aby je odvezl. Přijeli na místo nehody. Čekali na odtahovou službu. V místě byla policie, odtahová služba. Policii patrně přivolali sousedé. Následně se přemístili do domu k žalobci. Začalo pršet, sepisovali dohodu v kuchyni, sepsal ji žalobce, napsal ji na papír. Matka žalovaného se vyjadřovala tak, že má ještě nějaké peníze našetřené, že to zaplatí. Jeli rovnou k nehodě, kde byla odtahová služba a policie, domnívali se, že policie se také přesune k žalobci a věc prošetří. Tam ale nepřijela. Žalovaný říkal, ať se to neřeší, poté i jeho matka, nechtěli, aby to řešila policie. Jak konkrétně odjeli z místa nehody k žalovanému, si již nepamatuje, jela s žalobcem a se synem, jak se přemístili ostatní, si již nevybavuje. Do domu žalobce policie nepřijela. Žalobce se dohadoval s žalovaným, že mu to zaplatí, k čemuž sama řekla, že se to musí sepsat, protože na ústní dohody nevěří. Žalovanému říkala, ať zatelefonuje matce, aby přijela. Jako máma by chtěla vědět, že se něco stalo, byla to její úvaha, proto to řekla. Matce zatelefonoval, neměli kredity, použili telefon žalobce. Později se dostavila matka žalovaného. V místnosti, kde se listina sepisovala, byla přítomna s žalobcem, žalovaným, jeho matkou. Ostatní, syn žalobce, další hoch, syn svědkyně, byli mimo tuto místnost. Syn žalobce a další hoch posedávali chvíli na schodech v předsíni, pohybovali se i na zahradě. Sepsali listinu, žalovaný s tím souhlasil, komunikovali o tom, zdali si chtějí dát kávu, vše bez jakýchkoliv konfliktů. Matka žalovaného říkala, že žalobci poskytne peníze, řešilo se, že žalovaný žádné nemá a že by to hradili ve splátkách. Listina se sepsala bez jakýchkoliv problémů, následně se už nic neřešilo. Dlužná částka zaplacena nebyla. Dohodlo se, že se vše zaplatí za čtrnáct dnů, podrobnosti si již nepamatuje. S žalobcem a jeho synem nežije, další komunikaci v této věci tak nezná, pouze ví, že rodina žalovaného se stěhovala, žalobce musel vyhledat, bylo náročné. Listinu podepsala, dále žalobce a žalovaný, matka žalovaného listinu nepodepsala. Mohlo to být tím, že žalobce nabízel kávu, probíhala komunikace. Matka žalovaného říkala, že syn jí dělá starosti. Na žalovaného nebyl vyvíjen žádný nátlak, vše proběhlo v klidu, žalovaný, jeho matka, působili spokojeně, že se věc vyřeší bez přítomnosti policie, působili, že za dohodu jsou rádi a také jsou rádi, když budou moci plnit ve splátkách.

21. Skutkový děj:

22. Ve věci lze vzít za prokázané, že došlo k nehodě osobního automobilu Mercedes Benz CLK, rok výroby 2003, [VIN kód] dne 2. 9. 2018 přibližně 2:20 hodin na silnici [číslo] obci [obec] z důvodu nepřizpůsobení rychlosti jízdy stavu vozovky, kdy vůz na mokré vozovce v levotočivé zatáčce dostal smyk a v důsledku smyku vyjel vpravo mimo pozemní komunikaci do silničního příkopu, překotil se na pravý bok. Tato skutečnost nebyla spornou, nadto lze ke skutkovému ději v tomto činit závěr ze spisu správního orgánu. Soud tento důkaz hodnotí jako listinný důkaz v režimu ustanovení §§ 125, 129, odst. 1 o. s. ř. Za nesporné taktéž lze vzít, že bezprostředně po nehodě došlo k sepisu listiny, jíž jest uznání dluhu, jíž žalovaný se zavázal uhradit žalobci náhradu škody ve výši 110 000 Kč, škoda na vozidle, 2 885 Kč náklady na odtah vozidla. Z obsahu této listiny se podává, že žalovaný uznává dlužnou částku ve výši 112 885 Kč z uvedeného titulu, zavazuje se ji uhradit do 15. 9. 2018.

23. Spornými však byly dvě pro řízení zásadní skutečnosti. A to, zdali žalovaný podpisem této listiny projevil svobodnou vůli, kým byl předmětný vůz řízen v době nehody. Pro druhou uvedenou skutečnost platí, že v případě postavení skutku tak, že žalovaný neprojevil svoji svobodnou vůli při sepisu listiny, tuto sepsal pod výhružkou, leží důkazní břemeno na žalobci, jinak leží na žalovaném.

24. Jak je shora uvedeno, výpovědi jednotlivých svědků nejsou zcela ve shodně zejména v tom, jak se pohybovaly jednotlivé osoby v době sepisu listiny v místě bydliště žalobce, kdo konkrétně byl přítomen v které místnosti, kdo se zdržoval před domem. Nicméně postavit skutkový děj najisto lze v následujícím. Poté, kdy došlo k nehodě, byl kontaktován žalobce, kterému byla událost oznámena. Žalobce se v této době nezdržoval v místě svého bydliště, byl v bydlišti své přítelkyně. S touto, jejím synem, se dostavili na místo nehody, posléze do bydliště žalovaného. Jednotliví svědci se sic nevyjádřili zcela přesně v tom, zdali nebylo možné žalobci zatelefonovat z toho důvodu, že syn žalobce [celé jméno svědka] neměl kredit, nebo proto, že neměl telefon, když žalovaný ani [celé jméno svědka] telefonické spojení na žalobce neměli, nicméně shodně se všichni vyjádřili tak, že otci žalobce nebylo telefonováno z místa nehody, byl kontaktován následně. Na místo nehody se žalobce dostavil, byla zde i Policie ČR, byl proveden odtah vozidla. Žalovaný, [celé jméno svědka], [celé jméno svědka] z místa nehody odešli. Z jednotlivých výpovědí se podává, že na příjezd policejního orgánu nevyčkali, k setkání s žalobcem došlo až v místě jeho bydliště. Svědkyně [celé jméno svědkyně] sic uvedla, že se všichni setkali v místě nehody, následně, když popisovala, jaká byla situace v místě nehody, jak se všichni přítomní přemístili do místa bydliště žalobce, svoji výpověď opravila tak, že v době vyšetřování nehody policejním orgánem zde již žalovaný se synem žalobce a [celé jméno svědka] nebyli. Za zcela jednoznačně prokázané lze vzít, že následně v místě bydliště žalobce došlo k sepisu uvedené dohody. Její text není sporován, pouze to, zdali byla sepsána žalovaným bez nátlaku. O nátlaku při sepisu dohody hovořila při své výpovědi pouze svědkyně [celé jméno svědkyně]. Spatřovala jej v tom, že žalobce měl křičet, zdůrazňovat, že má známé na policii, zná prokurátora. To, že žalobce reagoval emotivně lze vzít za možné, jednak se jednalo o určitou zátěžovou situaci, jednak i z chování žalobce při jednání soudu je zřejmé, že má tendence se vyjadřovat emotivně. Nicméně samotné emotivní jednání, v dané situaci i logické, nelze hodnotit jako nátlak. Pro hodnocení toho, zdali se jednalo o nátlak, je nutné hodnotit míru působení na žalovaného. Toto by však bylo hodnoceno pouze za předpokladu, že by bylo zjištěno výraznější emotivní jednání ve vztahu k žalovanému, bylo by prokázáno, že žalobce svoji emoci napřel pouze a výhradně proti žalovanému se zjevnou snahou ovlivnit jeho volní chování. Takovéto jednání žalobce však zjištěno nebylo. Pouze z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] se podává, že žalobce měl působit na žalobce vyjádřeními o příjezdu policie a známosti s prokurátorem. Nadto, i pokud by toto žalobce uvedl, tak není zřejmé, z jakého důvodu by žalovaný dohodu podepisoval, byl-li by přesvědčen, že vůz neřídil. Zde tak tvrzená výhrůžka není logickou. Především však je zde tvrzení svědkyně v rozporu se skutkovými tvrzeními samotného žalovaného, který uvedl, že dohodu podepsal jako výpomoc kamarádovi. K tomuto je nutno uvést, že i samotná tvrzení žalovaného jsou ve vnitřním rozporu, když žalovaný uvedl, že dohodu podepsal pod nátlakem, zároveň však uvedl, že se jednalo o výpomoc kamarádovi. Pokud by se i žalovaný rozhodl dohodu podepsat jako výpomoc kamarádovi, jednalo se o jeho svobodné rozhodnutí, nikoliv o jednání pod nátlakem, protože zde by emotivní působení žalobce bylo vyvíjeno proti [celé jméno svědka], synovi, nikoliv proti žalovanému. Z výpovědí ostatních svědků, a to i přes shora nastíněné rozpory, se nepodává, že by byl na žalovaného činěn jakýkoliv nátlak, celkem logicky naopak působí, že byla snaha ihned po nehodě věc řešit, a to i ze strany žalovaného. Ani z žádného jiného v řízení provedeného důkazu se nepodává, že by byl na žalovaného činěn nátlak, ani z obsahu správního spisu, kde sic tato skutečnost nebyla předmětem přezkumu, nicméně i zde byli shora uvedení svědci slyšeni. Z uvedeného spisového materiálu se podává, že žalobce se rozčiloval, nadával, což koresponduje se zjištěními v soudním řízení. Opakovaně svědci shodně uváděli, a to i v rámci řízení před orgánem činným v trestním řízení, že žalovaný měl zájem věc řešit, neměl oprávnění pro řízení motorového vozidla, což zakládalo jeho zájem na dohodě s žalobcem. Další poměrně významný rozpor ve vztahu k tvrzení žalovaného je u skutku v té části, která se týká soupisu dohody, konkrétně k tomu, kdo jí byl přítomen. Žalovaný uvedl, že jeho matka nebyla do místnosti, kde se listina sepisovala, vůbec vpuštěna. Toto tvrzení však vyvrací výpověď matky žalovaného, která uvedla, že zde přítomna byla. Tedy již pro rozpor samotných skutkových tvrzení žalovaného je nelze hodnotit jako důvěryhodná, především však nebyl skutkový děj tak, jak jej líčí žalovaný, postaven najisto. Aby žalovaný mohl se svojí obranou být úspěšný, aby mohlo být uzavřeno, že předloženou dohodu nesignoval jako projev své vůle, muselo by být postaveno najisto, že skutek se udál tak, jak žalovaný tvrdí. Žalovaný však jednak sám tvrdí rozporně, jednak je jeho tvrzení v rozporu s tím, jak se skutkový děj z provedených důkazů podává. Nelze tak nežli uzavřít, že nebylo prokázáno, že skutek se udál tak, jak žalovaný tvrdí.

25. Za uvedené situace tak na žalovaném leží důkazní břemeno k prokázání, že skutek se ohledně škodní události stal jinak, nežli se z uvedené dohody podává. Žalovaný tvrdil, že předmětný vůz neřídil. Toto pro věc z hlediska skutku je zásadním, neboť bylo-li by toto prokázáno, nestíhala by žalovaného povinnost k plnění. Aby však byl žalovaný úspěšným, muselo by být najisto postaveno, že skutek se udál tak, jak žalovaný tvrdí. Zjištění skutkového stavu tak, že se udál jinak, nežli žalovaný tvrdí nebo tak, že jej nelze postavit najisto, nese s sebou neúspěch žalovaného ve sporu.

26. V rámci šetření věci orgánem činným v trestním řízení byla slyšena svědkyně [jméno] [příjmení]. Její výpověď koresponduje s výpovědí svědků [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka] v tom, že jezdili předmětným vozem již 1. 9. 2018 v okolí města Neratovic i v Neratovicích, vůz řídil [celé jméno svědka] i žalovaný, kterému jej jmenovaný půjčoval. Výpověď svědkyně zde působí věrohodně, nepůsobí naučeným dojmem, je evidentní, že se vyjadřuje tak, jak si snaží jednotlivé události vybavit. Nadto svědkyně nemá k věci žádný vztah. Svědkyně nebyla schopna přesně specifikovat, kdo a v jakém okamžiku vůz řídil. [celé jméno svědka] vylíčil průběh nehody v zásadě totožně jako v řízení před soudem. Shodně uvedl, že vůz se naklonil na pravé dveře, které nešly otevřít, žalovaný reagoval panicky, natáhl se tedy přes něj a dveře otevřel. Shodně se také vyjadřoval k tomu, že žalobce kontaktoval až následně, protože neměl možnost mu v místě nehody zatelefonovat. Odpovídající je i tvrzení, že se sešli s [celé jméno svědka], přičemž měli zájem se projet automobilem. [celé jméno žalobce] shodně s [celé jméno svědka] uvedl, že byl kontaktován následně, syn mu netelefonoval z místa nehody. Uvedl, že syn a žalovaný byli u něj doma, sám byl u přítelkyně, sdělili mu, že vůz řídil žalovaný, tento se omlouval, že rozbil auto, sepíše to a škodu uhradí. Svědek [celé jméno svědka] uvedl, že byli u [celé jméno svědka], shodně s tímto uvedl, že se žalovaný měl zájem projet v automobilu, také shodně s [celé jméno svědka] uvedl, že si chtěli opatřit cigarety. Shodně popisoval, jak vzal klíče od vozu, žalovaný řídil. Jeli na hřiště pro cigarety, ale bylo zavřeno. I v této výpovědi bylo uvedeno, že žalovaný se vyjadřoval tak, že nechce věc řešit za účastni policejního orgánu. V souladu s výpověďmi učiněnými v tomto řízení uváděl, že žalobce přijel na míst nehody, byl proveden odtah vozu. Také uvedl, že nehoda byla sdělena žalobci až po příchodu domů. Výslovně uvedl, že vůz řídil žalovaný. V rozporu s uvedeným je výpověď žalovaného. Tento uvedl, že vůz řídil [celé jméno svědka], s vozidlem projížděli v místě, jeli do restaurace Salon, kde byla [jméno] [příjmení]. Poté se projížděli v okolí, driftovali s vozem. Situaci po nehodě popsal tak, že [celé jméno svědka] jej vyzval, aby to vzal na sebe, že je v podmínce, šel by do pasťáku. Domnívá se, že když šel otevřít žalobci, tak mu sdělil, že vůz řídil žalovaný. Dále k průběhu děje uvedl, že se bránil podpisu dohody, zůstal venku, protože dohodu nechtěl podepsat. Nesouhlasil s tím, aby byl uveden jako řidič vozidla. Toto je však v rozporu se skutkovými tvrzeními v této věci, kde uvedl, že podepsal dohodu jako kamarádskou výpomoc. K vnitřnímu rozporu v tvrzeních žalovaného je uvedeno již shora. Zároveň je však rozpor i ve vztahu k výpovědi před orgánem činným v trestním řízení, kde žalovaný uvedl, že tuto kamarádskou výpomoc nechtěl poskytnout. Navíc je zde výpověď i v rozporu s tím, co se jednoznačně podává z výpovědí v tomto řízení, když uvedl, že při sepisu dohody byl venku, přičemž dle všech výpovědí svědků v tomto řízení, byl sepisu dohody přítomen, sám ve svých skutkových tvrzeních uvedl, že byl sepisu dohody přítomen, když tvrdil, že zde byl sám, matku dovnitř nevpustili. Dle odkázaného řízení je na čerpací stanici zachyceno, že vůz řídil [celé jméno svědka]. Ta skutečnost, že vůz [celé jméno svědka] řídil, se podává i výpovědi [jméno] [příjmení], v rámci svého slyšení před soudem toto uvedl i [celé jméno svědka]. Pro věc je rozhodným, kdo vůz řídil v obci [obec], kdy pouze z tohoto záznamu nelze činit závěr, že vůz řídil po celou dobu pouze [celé jméno svědka] a řídil jej i v obci Záryby.

27. Jak již bylo uvedeno, aby mohla být obrana žalovaného z hlediska skutku úspěšnou, muselo by být najisto postaveno, že v době dopravní nehody vůz neřídil, musela by být zjištěna jiná osoba, která jej řídila. Toto však zjištěno nebylo. Nelze uzavřít, že skutek se v té části, která se týká toho, kdo řídil vůz v okamžiku nehody, stal tak, jak žalovaný tvrdí.

28. Právní hodnocení:

29. Dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

30. Žalobce se domáhá úhrady částky, kdy tvrdí, že žalovaný způsobil jemu škodu na vozidle. K tomuto dokládá listinu ze dne 2. 9. 2018, dle níž žalovaný uznal závazek ve výši 112 885 Kč, z toho 110 000 Kč za zničení vozidla, 2 885 Kč za odtah vozu. Text listiny obsahuje přesné vyjádření toho, z jakého titulu má být plněno, když uvádí, že došlo k poškození vozidla M-B CLK 200, [VIN kód], rok výroby 2003, 17. 1. 2003. Je tak zcela přesně specifikována věc, která byla poškozena, je uvedena částka, která má být z tohoto titulu plněna a dále částka, která je tvořena náklady na odtah vozu. Výslovně tato listina obsahuje závazek žalovaného uhradit uvedenou částku do 15. 9. 2018. Listina také obsahuje prohlášení, že je podepisována za přítomnosti matky žalovaného. Signována je žalobcem, žalovaným, svědkem [celé jméno svědkyně].

31. Uvedenou listinu tak soud hodnotí jako právní jednání učiněné v režimu ustanovení § 2053 o. z. Aby bylo právní jednání možné hodnotit jako uznání dluhu dle citovaného zákonného ustanovení, musí být zřejmým, kdo toto uznání učinil, proti komu je činěno, tedy musí být zřejmé, kdo je povinným a kdo oprávněným z daného plnění, o jaké konkrétně jednání se jedná, tedy jaký dluh byl uznán, v jaké výši je dluh uznán a jaký je jeho důvod. Uvedené náležitosti listina předložená žalobcem splňuje. Za této situace tak soud věci hodnotí dle ustanovení § 133 o. s. ř., dle nějž skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak. To znamená, že pokud v řízení není prokázán opak, tedy že skutek se neudál tak, jak je v dané listině uvedeno, platí, že soud má za prokázaný skutek tak, jak nastoluje domněnka v uvedené listině vyjevená. Ani pochybnost o tom, zdali existuje skutečnost, pro niž domněnka svědčí, není postačující pro to, aby skutek nebyl prokázán.

32. Žalobce jako věřitel dokládá uvedenou listinu, což má za následek, že na žalovaném leží důkazní břímě k prokázání toho, že daný závazek vůbec nevznikl, což žalovaný tvrdil, když namítal, že není dána jeho povinnost plnit, poškozený vůz neřídil (toto tvrzení vylučuje prokazování skutku tak, že závazek byl splněn, zanikl jinak). Zároveň však žalovaný namítl, že podpis uvedené listiny byl vynucený, na jeho straně se nejednalo o svobodně projevenou vůli.

33. Tvrdí-li žalovaný, že daná listina je neplatnou, leží na žalovaném důkazní břemeno k prokázání té skutečnosti, že k sepsání této listiny byl donucen. K tomuto je namístě odkázat ustanovení § 551 o. z., které stanoví, že o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Pokud by tato skutečnost byla prokázána, soud by nadále věc hodnotil tak, že důkazní břemeno leží na straně žalobce. Soud zdůrazňuje, že prokázání této skutečnosti nezakládá důvod pro zamítnutí žalobního návrhu, pouze vede k přesunu důkazního břemene. Případně je věc namístě hodnotit dle § 587, odst. 1 o. z., který stanoví, že kdo byl k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo duševního násilí vyvolávající vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno, jeho důvodnou obavu, má právo namítnout neplatnost právního jednání. Výklad tohoto ustanovení definuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2250/2018, které uvádí:„ O bezprávnou výhrůžku jde tehdy, jestliže osoba vykonávající psychický nátlak hrozí něčím, co není oprávněna učinit, nebo vyhrožuje tím, co by sice byla oprávněna učinit, avšak prostřednictvím výhrůžky si vynucuje něco, k čemu být použita nesmí. Dovolání se neplatnosti právního jednání ve smyslu § 587 odst. 1 o. z. je jednostranné právní jednání adresované druhému účastníku právního vztahu, jež vyvolává právní následky od okamžiku, kdy došlo adresátu (§ 570 odst. 1 o. z.). Lze je učinit toliko výslovně; z jeho obsahu musí být patrno, že se jím uplatňuje neplatnost konkrétního právního jednání, a musí v něm být označena vada (nedostatek svobody vůle) dotčeného právního jednání, která způsobila jeho neplatnost, a to včetně vyjádření okolností, v nichž je nedostatek svobody vůle spatřován. Neplatnost právního jednání nastává s účinky ex tunc (od počátku) … Namítla-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání pro bezprávnou výhrůžku, může být v soudním (nebo jiném) řízení bezprávná výhrůžka posuzována toliko na základě těch okolností, v nichž podle jejího názoru spočívá, a které proto ve svém projevu vůle označila.“.

34. Dle citovaného zákonného ustanovení by pro aplikaci § 587 o. z. muselo být v řízení zjištěno, že žalovaný se dovolal neplatnosti právního jednání, jímž jest uznání dluhu, jednostranným právním jednáním adresovaným žalobci. K tomuto dále citované rozhodnutí konstatuje, že„ občanský zákoník spojuje s bezprávnou výhrůžkou následek v podobě relativní neplatnosti právního (pracovněprávního) jednání; zde došlo ke změně oproti právní úpravě účinné do 31. 12. 2013, která s nesvobodou vůle (tedy i s bezprávnou výhrůžkou) spojovala absolutní neplatnost pracovněprávního úkonu. …. Nová právní úprava vychází z předpokladu, že ten, kdo byl k právnímu jednání donucen, může mít (z různých důvodů) zájem na zachování jeho právních účinků, a ponechává proto na jeho vůli, zda bude následky právního jednání i přes jeho vady vázán, a vrací se tak – jak vyplývá i z důvodové zprávy k zákonu č. 89/2012 Sb., občanskému zákoníku – k zásadě etsi coactus tamen voluit (třebas donucen, přece jen to chtěl) a ponechává námitku neplatnosti právního jednání na vůli osoby jednající pod donucením, neboť donutit lze osobu i k tomu, aby jednala k svému prospěchu nebo k užitku osoby sobě blízké. Právní podstata tzv. relativní neplatnosti spočívá v tom, že se právní jednání považuje – navzdory vadě, kterou je postiženo – za platné, dokud se neplatnosti nedovolá ten, kdo je k tomu oprávněn, a že se tedy v soudním (nebo jiném) řízení k neplatnosti právního jednání nepřihlíží, nebude-li uplatněna, i kdyby její důvod byl nepochybný, a vychází se z toho, že jde o platné právní jednání; dovolal-li se neplatnosti ten, kdo je k tomu oprávněn, nastává neplatnost právního jednání s účinky ex tunc (od počátku).“. Tedy žalovaný, ač si byl vědom vady právního jednání, nemusel chtít tuto uplatnit, a v tomto případě by mohlo být nadále hodnoceno jako platné. Pokud však v řízení námitku neplatnosti žalovaný uplatnil, bylo nutno se zaobírat tím, zdali byla uplatněna i vůči žalovanému. Toto však v řízení nebylo zjištěno, ani žalovaným tvrzeno. Poprvé, kdy tuto námitku žalovaný uplatnil, bylo podání, jímž vznesl obranu proti žalobnímu návrhu. Tedy tento procesní úkon by bylo nutno hodnotit tak, že jeho součástí je i hmotněprávní jednání. Hodnocení toho, zdali takto mohl žalovaný učinit jednostranné právní jednání vůči žalovanému je nadbytečným s ohledem ke skutkovým zjištěním ve věci učiněným.

35. Jak již bylo shora uvedeno, v řízení by mohlo být případně zjištěno, že žalovaný neprojevil při podpisu uznání dluhu svoji svobodnou vůli, případně jednal pod bezprávnou výhrůžkou. Ve věci však nebyl učiněn takový skutkový závěr, který by bylo namístě podřadit pod ustanovení § 551 či § 587, odst. 1 o. z.

36. Za dané situace je tak dle § 133 o. s. ř. stanovena domněnka, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Na žalovaném tedy bylo, aby případně prokázal, že skutek se udál jinak. Toto však v řízení nebylo prokázáno.

37. Dle § 2910, věty prvé, o. z., škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Jak uvádí komentář ASPI k ustanovení § 2910, tak toto„ stanovuje dvě základní skutkové podstaty. Povinnost k náhradě škody vzniká tomu, kdo a) zaviněným protiprávním jednáním poruší absolutní práva někoho jiného (poškozeného), která lze vymezit jako život, tělesnou integritu, zdraví, svobodu nebo vlastnictví; nebo b) zaviněným protiprávním jednáním poruší relativní práva někoho jiného (poškozeného), která jsou chráněna zvláštním předpisem.“. Absolutním právem je i právo vlastnické, zde k movité věci, označenému automobilu. Žalovaný namítl, že musí být prokázáno, že předmětný vůz je řádně veden v účetnictví žalovaného. K tomuto je nutno uvést, že dodržení předpisů o účetnictví není předpokladem pro vznik závazku žalovaného. Tedy, i kdyby žalobce řádně tuto věc neevidoval v účetnictví a řádně případně nezanesl do účetních knih předmětnou škodu, nezprošťuje to žalovaného k povinnosti plnění, zasáhl-li do absolutního práva žalobce. Pro hodnocení věci z hlediska ustanovení § 2910 o. z., je rozhodným, zdali došlo k zásahu do práv žalobce, což v dané věci bylo zjištěno. Co se týká toho, k porušení absolutního práva musí dojít zaviněným protiprávním jednáním, tak lze uzavřít, že v daném případě došlo k porušení povinnosti stanovené zákonem č. 361/2000 Sb.

38. Na základě skutečností shora uvedených tedy žalobní návrh je hodnocen jako důvodný, proto byl žalovaný zavázán k úhradě částky 112 885 Kč. A dále k úhradě úroku z prodlení, kdy k okamžiku prodlení soud odkazuje na obsah listiny, jíž jest uznání dluhu. Povinnost k úhradě úroku z prodlení je uložena v souladu s ustanovením § 1970 o. z., kdy výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., § 2. Povinnost k plnění byla stanovena ve lhůtě dle § 160, odst. 1 o. s. ř., když z obsahu spisu se nepodává žádná skutečnost, která by zakládala úvahu o úhradě ve splátkách či úhradě v delší lhůtě.

39. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žaloce byl ve věci plně úspěšným. Žalobce se domáhal úhrady celkové částky 112 885 Kč. Částka nákladů řízení činí po zaokrouhlení 64 515 Kč a odpovídá výši uhrazeného soudního poplatku v částce 5 645 Kč a nákladům vynaloženým na právní zastoupení. Tyto sestávají z odměny za právní zastoupení ve výši á 5 580 Kč a z náhrady hotových výdajů za úkony právní služby po 300 Kč, jimiž jsou převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, podání žalobního návrhu, písemného podání ze dne 29. 12. 2020, písemné podání ze dne 10. 3. 2021, účast při jednání soudu dne 16. 6. 2021 (2x), 15. 9. 2021 dle § 7, bodu 5, odst. 5, § 11, odst. 1, písm. a), d), g), § 13, odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Náhrada cestovních výdajů dle § 13, odst. 1 citované vyhlášky byla určena částkou jízdného z místa sídla právního zástupce žalobce do místa sídla soudu ze 4 cesty k ústním jednáním dne 16. 2021 a 15. 9. 2021, na jedné cestě 34,6 km, celkem tak 138,4 km. Právní zástupce žalobce cestu uskutečnil vozem [registrační značka] s průměrnou spotřebou 5,3 l /100 km. Dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. činí částka spotřeby na 1 litr pohonné hmoty částku 27,80 Kč Celkem tak spotřeba činila 7, 3352 l. Náklady na spotřebu pohonných hmot tak činily 204 Kč po zaokrouhlení. Náhrada za použití osobního silničního vozidla dle citované vyhlášky činí 4,40 Kč/km, celkem tak 609 Kč po zaokrouhlení. Promeškaný čas dle § 14, odst. 3 citované vyhlášky činí 2 půlhodiny na jedné cestě, tedy 8 x 100 Kč = 800 Kč. K takto určeným nákladům nadále přistupuje dle § 137, odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty 21 % ve výši 10 217,13 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149, odst. 1 o. s. ř.).