22 C 211/2019- 166

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Miloslava Sládka a přísedících Márie Čerňanské a Ing. Pavla Bílého v právní věci žalobce [údaje o účastníkovi] [údaje o zástupci] proti žalovanému [údaje o účastníkovi] [údaje o zástupci], o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a o určení trvání pracovního poměru, takto:

Výrok

I. Žaloba žalobce, kterou se domáhá určení, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci dopisem žalovaného ze dne 22.7.2019, je neplatná, se zamítá.

II. Řízení o žalobě žalobce v části, v níž se domáhá určení, že pracovním poměr mezi žalobcem a žalovaným nadále trvá, se zastavuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 23.716 Kč k rukám právního zástupce žalovaného [titul] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 27.září 2019 došlou soudu téhož dne domáhal určení, že výpověď z pracovního poměru daná žalovaným žalobci dopisem ze dne 22.července 2019 je neplatná a že pracovní poměr mezi žalobcem a žalovaným po 30.září 2019 nadále trvá. V žalobě uvádí, že je zaměstnán u žalovaného na pozici vedoucího konzultanta síťového inženýra, interní pozice Lead Engr (Cslt) – životní cyklus A and E, přičemž pracovní poměr byl založený pracovní smlouvou ze dne 8.prosince 2017 s nástupem do práce dne 1.února 2018. Dne 12.února 2019 byl žalobci doručen vytýkací dopis, ve kterém byl upozorněn, že porušuje povinnosti plynoucí z pracovní smlouvy, když v období od 28. do 31.ledna 2019 se nedostavil do kanceláře a zároveň neinformoval, že čerpá dovolenou. Dále také 1.února 2019 v rámci práce z domova pracoval v Egyptě, což opět nebylo odsouhlaseno manažerem panem [jméno] [příjmení]. Žalobce odmítl podepsat převzetí vytýkacího dopisu, neboť s uvedenými tvrzeními nesouhlasil a reagoval na něj e-mailovou zprávou. V období od 28. do 31.ledna 2019 pracoval žalobce z domu, o čemž písemně informoval svého manažera pana [jméno] [příjmení], který s tím písemně souhlasil. Nejednalo se tudíž o dovolenou, nýbrž o výkon práce, což je možné prokázat také z aplikace nSAP, která zaznamenává odpracované hodiny. Pracoval z Egypta z toho důvodu, že byl nemocný a nemohl se vrátit, o čemž okamžitě informoval manažera pana [jméno] [příjmení]. Dne 22.července 2019 předal žalovaný žalobci oznámení o skončení pracovního poměru (výpověď) z důvodu podle § 52 písm. g) zákoníku práce s tím, že pracovní poměr má skončit po uplynutí dvouměsíční výpovědní doby dne 30.září 2019. Ve výpovědi je žalobci vyčítána neoprávněná práce z domova v období od 16.května do 12.června 2019, tj. 3 a půl týdne, o které neinformoval řádně svého nadřízeného manažera. Podle žalobce je to nepravdivé tvrzení, neboť o tom, že by chtěl pracovat z domu, vždy svého manažera předem informoval buď e-mailovou zprávou, či telefonicky. Navíc většinu z těchto dní pracoval žalobce řádně z kanceláře a z domu pracoval v tomto období maximálně 1 až 2 dny, o čemž byl jeho manažer [obec] [anonymizováno] vždy předem informován a práci z domova na tyto dny schválil. Dalším důvodem pro ukončení pracovního poměru bylo podle žalovaného nepřesvědčivé využití pracovní doby a také to, že si žalobce nezajistil vhodné místo pro výkon práce z domu. Podle žalovaného během doby, kdy žalobce pracoval z domu (od 16.května do 12.června 2019), nebyl přítomen na e-mailu či Jabberu. Žalobce to odmítá, neboť pracoval na různých projektech, které se svými kolegy diskutoval. Při předání výpovědi žalobci [jméno] [příjmení] sdělil, že je žalobce povinen ihned odevzdat pracovní notebook a telefon. Žalobce proto tyto předměty odevzdal, jak vyplývá z předávacího protokolu z 22.července 2019. Nemá tak přístup nejen do aplikace nSAP, ale ani ke svým pracovním e-mailům a ke komunikaci přes Jabber. Žalobce zdůraznil, že soud není vázán rozhodnutím zaměstnavatele o tom, že nepřítomnost zaměstnance v práci je neomluveným zameškáním práce, když dle judikatury Nejvyššího soudu České republiky je v pravomoci soudu posoudit správnost závěru zaměstnavatele o neomluveném zameškání práce zaměstnancem (rozsudek ze dne 10.ledna 2019 sp. zn. 21 Cdo 3227/2018). Dalším porušením uvedeným ve výpovědi jsou nedostatečné výsledky práce a velké zpoždění s projekty. Ani s tímto žalobce nesouhlasí, kdy své pracovní úkoly plnil řádně a včas, přičemž žalovaný mu nikdy nesplnění těchto úkolů nevytýkal, a proto se nemůže jednat o naplnění výpovědního důvodu podle dikce věty za středníkem ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce. Po oznámení o skončení pracovního poměru se žalobce e-mailovou zprávou ze dne 25.července 2019 obrátil s řešením situace ohledně rozvázání pracovního poměru výpovědí na [jméno] [příjmení] z oddělení lidských zdrojů ve [příjmení] [jméno], jenž má na starosti pobočky [právnická osoba] mj. ve střední Evropě, kam spadá i žalovaný, neboť stoprocentním vlastníkem žalovaného je [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] Limited se sídlem ve Velké Británii. Ten mu sdělil, že hlavním důvodem propuštění žalobce byla jeho nepřítomnost v kanceláři, když tam měl být. Posledním důvodem uvedeným ve výpovědi je skutečnost, že pokud by žalobce kontaktován manažerem v jeho pracovní době, slyšel v pozadí dětské hlasy. To je však zcela pochopitelné vzhledem k tomu, že žalobce má dvě malé děti, o které v současné době pečuje jeho manželka. Navíc žalobce má vlastní kancelář právě na práci z domu, kam děti nemají přístup. I kdyby manažer dětské hlasy v telefonu slyšel, rozhodně to nezakládá výpovědní důvod podle § 52 písm. g) zákoníku práce. Žalobce je přesvědčen, že pravým důvodem jeho propuštění byla osobní nevraživost pana [jméno] [příjmení] vůči němu, který mu opakovaně sděloval, že Egypt je teroristická země a kvůli tomu ho diskriminoval ve vztahu ke kolegům z jiných zemí, například ze Španělska. Žalobce proto trvá na dalším zaměstnávání ze strany žalovaného, což mu oznámil přípisem ze dne 22.srpna 2019. Žalovaný to však odmítl v dopise ze 17.září 2019. Žalobci proto nezbylo, než se obrátit na soud.

2. Usnesením ze dne 17.října 2019 č. j. 22 C 211/2019-24 vyzval soud žalobce k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 4.000 Kč. Žalobce na to reagoval sdělením z 1.listopadu 2019, ve kterém uvedl, že bere zpět žalobu v části, v níž se domáhal určení, že pracovní poměr mezi žalobcem a žalovaným po 30.září 2019 nadále trvá. Soudní poplatek pak zaplatil pouze ve výši 2.000 Kč. S ohledem na sdělení žalobce z 1.listopadu 2019 tak soud vycházel z toho, že žalobce zaplatil soudní poplatek toliko za určení neplatnosti výpovědi žalovaného.

3. Žalovaný se vyjádřil (č.l. 39) tak, že navrhuje zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Žalobce založil svou argumentaci na tom, že 1.) informoval své nadřízené o tom, že pracoval z Egypta, 2.) že informoval své nadřízené o práci z domova a že tato práce z domova mu byla nadřízenými schválena a v neposlední řadě, 3.) že neměl nedostatečné pracovní výsledky. Žalobce pak konečně tvrdí, že 4.) za jeho propuštěním byla osobní nevraživost pana [jméno] [příjmení] vůči němu, který ho diskriminoval. Žalovaný s argumentací žalobce nesouhlasí a zdůrazňuje, že 1) žalobce měl zakázáno pracovat na území Egypta, 2) žalobce opakovaně neinformoval své nadřízené o práci z domova, 3) žalobce měl nedostatečné pracovní výsledky a 4) žalovaný žalobce nediskriminoval. Žalovaný poukázal na to, že žalobce sám v žalobě přiznává, že zákaz žalovaného pracovat z Egypta opakovaně porušoval, což odůvodnil tím, že byl nemocný a nemohl se vrátit. Zákaz pracovat z Egypta dal žalobci opakovaně jeho tehdejší nadřízený [jméno] [příjmení]. Důvodem tohoto zákazu byla skutečnost, že území státu Egypta a dalších vybraných států, ze kterých je zaměstnancům žalovaného zakázáno pracovat z domova, bylo žalovaným zařazeno do skupiny rizikových států, na jejich území může při výkonu práce docházet k nebezpečnému úniku informací. Žalovaný patří do nadnárodního koncernu zabývajícího se informačními technologiemi. Při úniku jakýchkoliv informací či know-how tedy může být žalovanému způsobena škoda dosahující desítek až stovek milionů korun. Zákaz pracovat z domova na území rizikových států tak má své odůvodnění. Žalobce přitom tento zákaz úmyslně porušoval, a to opakovaně, přestože byl na své jednání upozorněn vytýkacím dopisem z 12.2.2019.

4. Žalobce v žalobě nepravdivě tvrdí, že žalovaného o práci z domova informoval a dokonce uvádí, že měl práci z domova žalovaným schválenou. Zaměstnanci žalovaného však mají zcela jasně nastavená pravidla práce z domova tak, že mohou práci z domova užívat maximálně dvakrát týdně a práci na pracovišti musí tedy vykonávat minimálně třikrát týdně. Žádost o práci z domova musí být zaměstnancem vložena do interního systému žalovaného v dostatečném předstihu a musí být schválena nadřízeným zaměstnancem. Ve vyjádření pak žalovaný poukázal na konkrétní e-mailovou komunikaci mezi žalobcem a jeho nadřízeným panem [příjmení], např. ze dne 8.2.2019 či na e-mail [jméno] [příjmení] ze dne 7.6.2019, v rámci kterých byl žalovaný opakovaně upozorňován na nerespektování pravidel práce z domova, přesto žalobce zavedená pravidla opakovaně nedodržoval. Konkrétně v období od 15.5.2019 nebyla žalobci schválena práce z domova ve dnech 16.5.2019, 17.5, 21.5, 23.5, 24.5, 28.5, 30.5, 31.5, 3.6., 4.6., 6.6., 7.6., 11.6, 19.6, 22.6, 5.7. a 15.7.2019, naopak práce z domu mu byla schválena ve dnech 13.6.2019, 14.6, 17.6, 21.6, 25.6, 27.6, 28.6, 2.7., 4.7., 8.7., 11.7, 12.7, 17.7 a 18.

7. Kromě toho žalobce nevykonával práci pro žalovaného řádně ani ve dnech, kdy sice byl na pracovišti žalovaného, avšak zkrátil si povinnou pracovní dobu, když 15.5.2019 strávil na pracovišti žalovaného 6 hodin 11 minut a 43 vteřin, 20.5.2019 6 hodin 25 minut 54 vteřin, 22.5.2019 6 hodin 39 minut 46 vteřin, 27.5.2019 6 hodin 35 minut 53 vteřin, 29.5.2019 6 hodin 7 vteřin, 10.6.2019 2 hodin 38 minut 19 vteřin, 18.6.2019 6 hodin 39 minut a 36 vteřin, 20.6.2019 6 hodin 25 minut 24 vteřin, 24.6.2019 7 hodin 11 minut 15 vteřin, 26.6.2019 6 hodin 43 minut 50 vteřin, 1.7.2019 7 hodin 8 vteřin, 3.7.2019 6 hodin 44 minut 27 vteřin, 9.7.2019 6 hodin 50 minut 33 vteřin, 10.7.2019 6 hodin 45 minut 47 vteřin a 16.7.2019 6 hodin 34 minut 23 vteřin, ačkoliv měl každý tento den strávit na pracovišti žalovaného 8 a půl hodiny. Žalobce dále potvrdil svému nadřízenému panu [příjmení] schůzku na 11.9.2018. Na tuto schůzku se však bez omluvy nedostavil a až v žádosti o vysvětlení pana [příjmení] odpověděl, že si myslel, že mají schůzku až další týden. Obdobně žalobce odmítl osobní schůzku se svým nadřízeným panem [příjmení] dne 19.6.2019 s odůvodněním, že není v kanceláři, ale doma. Den nato 20.6.2019 znovu bez jakéhokoliv oznámení a souhlasu nadřízeného zůstal pracovat z domova (viz komunikace ze dne 20.6.2019 mezi žalobcem a panem [příjmení]). Žalobce nevykazoval jakoukoliv aktivitu na svém e-mailu či Jabberu a nekomunikoval se svým týmem ve dnech, kdy pracoval z domova. Mimo to měl velké zpoždění s projekty, zejména s projekty pro klienta žalovaného [právnická osoba]. Tento klient sám žalovaného na nedostatečné pracovní výsledky žalobce upozorňoval. Dále žalobce vykazoval práci v několikanásobně větším rozsahu, než by tuto práci odvedl průměrný zaměstnanec žalovaného na stejné pozici. Práci na dalších projektech přitom odmítal s tím, že má dostatek projektů. Při kontrole žalobce ze strany žalovaného nicméně došlo ke zjištění, že žalobce pouze výkon své práce zakrývá stávajícím projektem, kdy výkaz odpracovaných hodin na tomto projektu úmyslně navyšoval. Tvrzení o diskriminačním jednání žalovaného pak žalovaný zcela odmítl, když pan [příjmení] se nikdy o státu Egypt nevyjadřoval v tom smyslu, že by tato země měla být teroristická. Žalobce se tak domnívá patrně na základě zákazu na území tohoto státu pracovat. Pan [anonymizováno] žalobce ani nikdy nediskriminoval, a naopak ho v minulosti sám pozval na svou soukromou akci, které se žalobce zúčastnil. Pan [anonymizováno] od 15.5.2019 ani nebyl již přímým nadřízeným žalobce. Dále pak žalovaný ocitoval ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce a poukázal na ustanovení § 301 zákoníku práce, podle něhož jsou zaměstnanci povinni a) pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci, b) využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly, c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni, d) řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Žalobce opakovaně porušoval své pracovní povinnosti, když neplnil pokyny svých nadřízených a jednal v rozporu s oprávněnými zájmy žalovaného, když opakovaně pracoval na území Egypta, ačkoliv mu byl vysloven zákaz na tomto území pracovat a dále nedodržoval pracovní dobu a předpisy vztahující se k jím vykonávané práci, když pracoval z domova bez schválení svých nadřízeným. Své povinnosti pak porušoval opakovaně, přestože byl již pro totožné jednání žalovaný napomenut dopisem ze dne 12.2.2019. Dále žalovaný doplnil, že aplikace nSAP nemá žádnou vypovídací hodnotu, neboť údaje do této aplikace zapisoval sám žalobce, tj. zapisoval, zda čerpal dovolenou nebo na jaké zakázce (pro jakého klienta) pracoval. Zápisy žalobce do aplikace nepodléhají schválení žalovaného. Žalobce například v období od 29.1.2019 do 31.1.2019 zapsal do aplikace nSAP odpracované hodiny pro klienta [právnická osoba] Ve skutečnosti tyto dny vůbec nebyl na pracovišti žalovaného a naopak bez předchozího souhlasu a upozornění žalovaného si prodloužil svou dovolenou v Egyptě, která byla žalovaným schválena pouze do 28.1.2020. I kdyby zápisy v aplikaci byly správné, nemění to nic na faktu, že žalobce žalovaného neinformoval, že hodlá v období od 29.1.2019 do 1.2.2019 pracovat z domova, žalovaný žalobci práci z domova v tomto období neschválil a ani nemohl, neboť o tom nevěděl a v neposlední řadě měl žalobce opakovaný a výslovný zákaz pracovat z Egypta s ohledem na bezpečnostní riziko úniku informací.

5. Žalobce v podání z 5.října 2020 (č.l. 92) poukázal na nesrovnalosti ve vytýkacím dopisu, když znění vytýkacího dopisu, který žalobce obdržel od žalovaného dne 12.února 2019 se mírně lišilo od vytýkacího dopisu, který mu byl přiložen k výpovědi z pracovního poměru, když v původním vytýkacím dopisu, který obdržel v únoru 2019, je mu vytýkáno, že v období od 29.ledna 2019 do 1.února 2019 pracoval z Egypta, přičemž se nevrátil z dovolené a neinformoval o tom svého manažera e-mailem nebo telefonicky. Dále žalobce uvedl, že předem informoval svého manažera pana [jméno] [příjmení] písemně přes Jabber a ústně přes Webex o nutnosti zůstat dále v Egyptě z důvodu své nemoci a nemoci jeho dětí. Dále uvedl, že běžná praxe u žalovaného byla taková, že podřízení žádali své manažery o práci z domova ústně (např. telefonicky), aniž by tyto žádosti vkládali do systému. [příjmení] způsobem probíhalo i jejich schvalování. Navíc zaměstnanci žalovaného včetně samotného žalobce pracovali z domova v mnohem větším rozsahu než 2 dny v týdnu, např. po dobu nepřetržitou po dobu několika týdnů. Žalobce trvá na tom, že o práci z domova svého manažera žádal (často i ústně) a jeho žádosti byly schváleny. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3.listopadu 1998 sp. zn. 21 Cdo 1524/98 a z 18.května 2020 sp. zn. 21 Cdo 338/2020 a z 12.dubna 2001 sp. zn. 21 Cdo 3019/2000. Má za to, že se v jeho případě jednalo o méně závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahující se k vykonávané práci, které však vyžaduje soustavnost, tj. dle judikatury výskyt alespoň ve třech případech a žalobce by navíc musel být v souvislosti s tímto porušením v posledních 6 měsících alespoň písemně upozorněn na možnost výpovědi. To se však nestalo. Uvedení neuspokojivých výsledků jako důvodu výpovědi v rozporu s podmínkami dle zákoníku práce však žalobce výrazně poškodilo při hledání nového zaměstnání, čímž mu vznikla nemajetková újma. Případnou svědeckou výpověď pana [příjmení] považuje žalobce za nevěrohodnou.

6. V doplnění vyjádření z 9.prosince 2020 (č.l. 116) žalovaný zdůraznil, že výpovědní důvody jsou oprávněné, když žalobce opakovaně nepracoval a opakovaně pracoval bez povolení z domova, což byly důvody, pro které mu byl v minulosti zaslán již vytýkací dopis. Od 29.1.2019 do 31.1.2019 nepřišel osobně do práce a ani nepracoval. Dovolenou nečerpal, neboť o čerpání dovolené své nadřízené neinformoval a ani je o schválení dovolené nežádal. Dne 1.2.2019 pracoval z domova, ačkoliv to neměl povoleno svým nadřízeným manažerem a zároveň vykonával práci z domova z Egypta, tj. země, odkud měl zakázáno pracovat z domova. Dne 19.6.2019 nepřišel osobně do práce, ačkoliv měl schůzku se svým manažerem, od 16.5.2019 do 12.6.2019 pracoval bez povolení z domova. V období od 16.5.2019 do 12.6.2019 pracoval bez předchozího schválení svým nadřízeným z domova celkem 13 celých dní z cca 3,5 týdne, tj. 13 z 18 pracovních dní, zbylých 5 dní byl částečně osobně v práci, ale nikoliv stanovenou pracovní dobu 8,5 hodiny denně. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3.11.1998 sp. zn. 21 Cdo 1524/98 zdůrazňuje, že podstatné je pouze to, aby zaměstnavatel výpovědní důvod ve své výpovědi skutkově vymezil tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Dále žalovaný doplnil, že pan [příjmení] se nikdy o státu Egypt nevyjadřoval v tom smyslu, že by Egypt měla být teroristická země a žalobce nikdy v žádném ohledu nediskriminoval. Poté, co pan [příjmení] z bezpečnostních důvodů ochrany dat žalovaného zakázal žalobci pracovat z Egypta, byl to právě žalobce, který konstatoval, že někteří lidé si o Egyptu myslí, že se jedná o teroristickou zemi. Spojení Egypta a teroristů používá výhradně žalobce. Žalobce nastoupil do zaměstnání k žalovanému v únoru 2018. Žalovaný vycházel žalobci v mnoha ohledech vstříc. Nejen že byl žalobce pozván na soukromou oslavu svého nadřízeného manažera pana [příjmení], ale žalovaný dokonce žalobci dobrovolně asistoval při prodloužení víz, na což z vlastních finančních zdrojů vynaložil 1 500 amerických dolarů. Žalobci si vedení pana [příjmení] jakožto svého nadřízeného sám chválil. Celý přístup žalobce k práci se nicméně změnil na podzim roku 2018, kdy se žalobce přestěhoval za svou rodinou z Prahy do Brna navzdory skutečnosti, že místem výkonu práce byla Praha. Namísto každodenní cesty do práce z Brna do Prahy a zpět žalobce svévolně a nepovoleně pracoval z domova. Začala tak zjevně upadat nejen pracovní morálka, ale i výkon žalobce, když své pracovní povinnosti neplnil včas ani řádně. V roce 2019 mu byla vyplacena odměna za rok 2018, která nezohledňovala pouze pracovní výkon žalobce v roce 2018, ale zejména plnění cílů žalované společnosti v roce 2018. Výpověď obsahovala odkaz na celkem 19 porušení povinností žalobcem (18x nepovolená práce z domova a jednou nedostavení se na schůzku), přičemž v průběhu trvání pracovního poměru žalobce k žalovanému se žalobce dopustil minimálně dalších 18 porušení (nepovolená práce z domova a zakázaná práce z Egypta). Žalobce tedy dostal výpověď oprávněně.

7. Jelikož je žalobce státním příslušníkem Egypta, soud se v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci. Ze sdělení Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky, soud zjistil, že žalobce má povolen dlouhodobý pobyt na území ČR od 1.6.2019.

8. Vzhledem k cizí státní příslušnosti žalobce na věc dopadá úprava obsažená v zákoně č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém. Podle § 88 odst. 1 zákona č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pravomoc českých soudů ve věcech pracovních může být založena také ujednáním stran v písemné formě. Věcnou příslušnost českých soudů nelze však takovým ujednáním měnit. Podle odst. 2 pokud by jinak byla dána pravomoc českých soudů, lze sjednat písemně příslušnost zahraničního soudu jen po vzniku sporu nebo jestliže ujednání umožňuje pouze zaměstnanci zahájit řízení u soudu jiného státu. Ustanovení § 86 odst. 2 se použije obdobně. Podle § 2 zákona č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém tohoto zákona se použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána (dále jen„ mezinárodní smlouva“), a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Mezi Českou republikou a Egyptem nebyla uzavřena žádná dvoustranná smlouva. Podle § 6 odst. 1 č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Pro Českou republiku je závazné nařízení Rady Evropských společenství č.1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána dle článku 4 odst. 1. cit. Nařízení a podle článku 21 bodu 1 tohoto nařízení, neboť žalovaný má na území ČR bydliště (sídlo). Jelikož má žalovaný na území České republiky sídlo, pravomoc českých soudů je tak dána. Podle § 85 odst. 3 o.s.ř. obecným soudem právnické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo. Žalovaný má sídlo na území ČR, ke dni zahájení řízení v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 8, zdejší soud je tak obecným soudem žalovaného a je tak dána pravomoc českých soudů k projednání sporu dle ust. § 7 odst. 1 o.s.ř. Podle § 85 odst. 3 o.s.ř. je tak dána pravomoc i příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 8. Ostatně pravomoc českých soudů si strany sjednaly i v pracovní smlouvě ve čl.15.

9. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: výslech svědka Ing. [příjmení], výslech svědků [titul] [příjmení] a [titul] [příjmení], pracovní smlouva pro Českou republiku mezi žalobcem a žalovaným v česko-anglické verzi z 8.12.2017, výpověď z pracovního poměru v anglickém jazyce z 22.7.2019, vytýkací dopis z 12.února 2019 v anglickém jazyce, předávací protokol při ukončení zaměstnání ze dne 22.7.2019, výpis z obchodního rejstříku žalovaného, e-mailová komunikace, nepodepsaný dopis v angličtině datovaný 22.8.2019 (trvání na dalším zaměstnávání), potvrzení [jméno] [příjmení] v angličtině ze 17.9.2019, poskytnutí údajů z registru obyvatel ohledně žalobce, úplný výpis z obchodního rejstříku žalovaného, e-mailová komunikace, úplný výpis z obchodního rejstříku žalovaného, Daily Overtime Report – By Line, vytýkací dopis z 12.2.2019, výplatní lístky žalobce za leden až září 2019, seznam zakázaných destinací, sdělení Ministerstva vnitra České republiky z 5.10.2020, čestná prohlášení [jméno] [příjmení] a [titul] [příjmení] v angličtině s překladem do jazyka českého, sdělení společnosti [právnická osoba] z 18.12.2020, výpis z VPN, svědecké prohlášení [jméno] [příjmení] z 11.1.2021, vytýkací dopis z 12.února 2019 a výpověď z pracovního poměru z 22.července 2019 s ověřeným překladem do jazyka českého a přílohy žalovaného k vyjádření z 16.prosince 2019 – komunikace se žalobcem, formulář International travel export control checklist s přílohou Sanctioned or Restricted Destinations.

10. Pokud žalobce navrhoval doplnění dokazování o výslechy svědků [příjmení] [jméno] a [příjmení] [příjmení], jakož i e-mailovou komunikaci mezi žalobcem a vedoucími týmů, komunikaci mezi žalobcem a dalšími členy týmu přes Cisco Webex Meeting Tool, Jabber a e-mail, výpis z aplikace pro schvalování práce z domova za prosinec 2018, dospěl soud k závěru, že tyto důkazy jsou nadbytečné, neboť skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí vyplývá z důkazů již provedených a žalobcem navržené důkazy směřují buď k prokazování skutečností, které pro řízení nemají žádný vliv a nebo jsou mezi stranami nesporné (např. skutečnost, že dlouhodobá práce z domova žalobce v prosinci 2018 byla schválena žalovaným prostřednictvím manažera pana [příjmení] a patrně ústně).

11. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Mezi účastníky není sporu, že na základě pracovní smlouvy ze dne 8.12.2017 nastoupil žalobce k žalovanému do pracovního poměru na dobu neurčitou s účinností od 1.února 2018 na pozici vedoucího konzultanta síťového inženýra interní pozice Lead Engr (Cslt) – životní cyklus A a E. Místem výkonu práce byla Praha, přičemž pracovní doba činila 40 hodin týdně + neplacená přestávka na odpočinek v délce trvání nejméně 30 minut denně. V bodu 3 smlouvy je zmíněno pružné rozložení pracovní doby. V bodě 4 pak byla sjednána základní hrubá roční mzda 1.320.000 Kč ročně splatná ve 12 rovnoměrných splátkách po 110.000 Kč. Podle bodu 15.8 smluvní strany sjednaly, že tato pracovní smlouva se řídí právními předpisy České republiky a vykládá se v souladu s nimi a zaměstnanec a společnost se tímto podřizují nevýhradní pravomoci soudu České republiky. Dále mezi účastníky není sporu, že 12.února 2019 obdržel žalobce od žalovaného výtku, že porušil § 301 zákoníku práce, za což mu může být dána výpověď podle § 52 písm. g) zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce. Dne 22.7.2019 pak žalovaný dal žalobci výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákoníku práce. Oba dokumenty žalobce převzal, odmítl však potvrdit jejich převzetí.

12. Z dopisu žalovaného z 12.února 2019 nazvaného jako„ Porušení § 301 písm. a) až d) zákoníku práce – písemné varování před možným propuštění“ soud zjistil, že žalovaný se měl dopustit hrubého porušení povinností vyplývajících z pracovního poměru neomluvenou absencí spočívající v tom, že od úterý 29.ledna do 1.února se nevrátil z dovolené a nepřišel do kanceláře, aniž by informoval svého manažera e-mailem nebo telefonicky a také dále pokračoval ve výkonu své práce od 29.ledna do 1.února z domácí kanceláře umístěné v Egyptě bez předchozího schválení jeho manažerem. Z dopisu vyplývá, že budoucí porušení mohou mít za následek ukončení pracovního poměru zaměstnavatelem podle § 52 písm. g) zákoníku práce.

13. Z výpovědi žalovaného z 22.července 2019 pak soud zjistil, že žalovaný z důvodu podle § 52 písm. g) zákoníku práce dává žalobci jako zaměstnanci výpověď z pracovního poměru s tím, že výpovědní lhůta je dvouměsíční a počíná běžet prvním dnem měsíce následujícího po doručení výpovědi. Výpověď je odůvodněna porušením pracovní smlouvy, interních předpisů zaměstnavatele a povinností podle § 301 písm. a) až d) zákona č. 362/2006 Sb. zákoníku práce, když žalovaný žalobci vyčítá nepovolenou práci z domova a nedostatečné využívání pracovní doby a nepřizpůsobení domácí kanceláře pro účely řádného výkonu práce. Ve výpovědi se uvádí, že podle pracovní smlouvy je dohodnutým místem výkonu práce Praha a pouze ve výjimečných případech a po předchozím výslovném schválení nadřízeným mohl žalobce pracovat z domova. V období od 16.května 2019 do 12.června 2019 žalobce nepožádal a nebyla mu schválena práce z domova, přesto se nehlásil v prostorách zaměstnavatele. Dne 18.června 2019 měl schůzku s manažerem, kde byl na tyto problémy upozorněn a přesto se hned následující den 19.června 2019 na pracoviště nedostavil s vysvětlením, že zůstal doma, přičemž to nebylo schváleno manažerem žalobce ani manažerovi oznámeno. Dále je dopisem žalobci vytýkáno nedostatečné využívání pracovní doby, když během zmíněného období nepovolené práce z domova nedošlo k viditelné e-mailové nebo Jabber komunikaci s týmem žalobce, ani neexistovaly výsledky práce žalobce, a došlo k velkému zpoždění úkolů zejména u [právnická osoba]. Krom toho během telefonátu v normální pracovní době byl na pozadí slyšet dětský hluk.

14. Z výslechu svědka Ing. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že svědek je zaměstnancem žalované společnosti, žalobce byl u něj v týmu, tedy byl v podstatě jeho podřízeným. Svědek je zaměstnancem žalovaného od 1.října 2017, nastoupil na pozici senior manažera, tedy vedoucího týmu asi 20 lidí. Od 1.února či od 1.března 2019 byl povýšen na pozici pomocného ředitele. Žalobce byl svědkovi podřízen od svého nástupu ke společnosti, tj. od ledna 2018, respektive od února 2018 až do povýšení svědka s tím, že k oficiálnímu převedení žalobce pod nového šéfa došlo až 6.května 2019. Společnost [anonymizováno] je nadnárodní firma s celkem asi 130 000 zaměstnanci. Předmětem její činnosti je dodávání celostátní sítě klientům a zajištění provozování této sítě. Společnost svým zákazníkům fyzicky buduje síť, která propojuje všechny jejich pobočky, společnost připojuje jednotlivá zařízení klientů v jednotlivých pobočkách a provozovnách k této síti a zajišťuje, aby tato síť fungovala a umožňovala spojení. Jednotlivá zařízení, ať už jde o váhy, počítače, skladové počítače, skladové skenery, všechno je připojeno k této síti a po této síti se pak přenáší data do příslušných databází klientů společnosti. Jedním z těchto klientů je například [právnická osoba], která má spousty poboček se spoustou různých zařízení. Žalovaný zajišťuje fyzicky jednak instalaci jednotlivých přístrojů, skenerů, čteček a dalších zařízení k této síti, zajišťuje datové přenosy na této síti a 24 hodin denně, 7 dnů v týdnu se pak stará, aby tyto sítě fungovaly bez jakýchkoliv potíží. V Ostravě má žalovaný servisní středisko, které řeší nouzové situace, například překopnutí různých kabelů. Mají na starosti otevírání nových poboček nebo fúzování klientů s dalšími firmami, když je potřeba připojit další budovu, tak zaměstnanci žalované společnosti to zařizují. Dále vyvíjí a dodávají příslušný software, který obsluhuje tyto sítě, takže mají tým vývojářský i tým servisní. Jedná se o velice specifickou činnost. Zákazníci platí paušální měsíční částky představující pronájem zařízení žalovaného. Existují na to globální kontrakty, v rámci kterých se řeší finanční záležitosti. Tým svědka neměl na starosti přímo fyzické instalování příslušného materiálu na místo dodané prodejny, ale konfiguraci tohoto materiálu, tj. nahrání příslušného softwaru, zprovoznění tohoto konkrétního zařízení po stránce programů. Úzce přitom spolupracují s jiným člověkem společnosti, který je fyzicky v té prodejně na tom místě, kde se to má zprovoznit. Oni ho po telefonu dirigují, domlouvají se, co a jak má udělat a zajišťují to, aby se to zprovoznilo po stránce softwaru a konfigurace. Žalobce u společnosti pracoval jako síťový inženýr, konkrétně měl tedy na starosti přípravu konfigurace, konfiguraci a otestování. Žalovaný má v České republice 666 zaměstnanců, asi 130 jich je v Praze, zbytek je v Ostravě. V Praze v tuto chvíli je 5 týmů, každý tým přibližně představuje 20 lidí. Těch 5 týmů jsou osoby, které se věnují„ network engineeringu“, zbytek těch pražských zaměstnanců se věnuje podpůrné činnosti kancelářské či administrativní. Pokud jde o místo výkonu práce, jedná se o kancelářskou práci, kterou lze vykonávat v zásadě odkudkoli, kde je internetové připojení. Pracují přes internet, člověk se připojí, nasadí si sluchátka a může práci víceméně vykonávat kdekoli s určitými omezeními, které vyplývají z toho, že pracují s daty zákazníka, která jsou citlivého charakteru. Například bez extra povolení se nesmí pracovat z ciziny, tj. mimo Českou republiku. Protože žalovaný chtěl zajistit určitou flexibilitu zaměstnanců, bylo v době před pandemií zavedeno pravidlo, kdy zaměstnanec v jednom týdnu mohl 2 dny pracovat z domova a 3 dny musel být u sebe v kanceláři. Protože se jedná o odbornou činnost, při které je nutné spolupracovat v rámci týmu s dalšími zaměstnanci, je samozřejmě nutné i setkávání v rámci týmu i mezi jednotlivými týmy napříč. Člověk tedy nemůže pracovat z jakéhokoliv místa, ale musí spolupracovat s ostatními zaměstnanci a nemůže tu práci dělat například z hotelu. Buď ji tedy může dělat v kanceláři žalovaného, nebo od sebe z domova. Tato pravidla nebyla vydána jako oficiální směrnice či nařízení ze strany vedení společnosti, nicméně se na nich dohodli všichni vedoucí týmů a sdělovali je zaměstnancům formou e-mailu. Tato pravidla platila pro síťové inženýry, pro osoby, které měly na starosti engineering. V roce 2018 a 2019 firma hodně rostla, v podstatě zdvojnásobila počet lidí. Práce z domova byla nabídkou, nikoliv povinností zaměstnanců. Protože někteří lidé o ni velice stáli a žádali to po vedoucích, tak jim tu možnost chtěli dát a tímto způsobem se jim tedy umožnilo 2 dny v týdnu pracovat z domova. Než se zavedla pro tyto účely aplikace, do které si lidi zapisovali práci z domova i dovolené, takto probíhalo tím způsobem, že museli dávat vědět svému nadřízenému formou e-mailu, že si pro ten daný den berou práci z domova. Pravidlo bylo, že to mají dávat vědět den dopředu, klidně e-mailem ve 23:59 předchozího dne, v odůvodněných případech, například při nemoci dítěte, se stávalo, že to hlásili třeba až v ten den. Pokud to bylo ještě před začátkem pracovní doby, bylo to v pořádku. V odůvodněných případech umožňovali i to, že třeba někdo byl doma a pracoval z domova celý týden, například když mu měnili okna a nevěděl, jestli to bude v úterý, ve středu, ve čtvrtek nebo v jiný den, tak se vycházelo vstříc a výjimečně se dovolilo, aby třeba pracoval z domova celý týden. Zaměstnanci jsou specialisté, odborníci, které je velice obtížné na trhu sehnat. Trvá to měsíce a je po nich obrovská poptávka. Ti lidé jsou vzácní a jsou samozřejmě tomu odpovídajícím způsobem zaplaceni, jsou drazí a oni jsou si toho vědomi. Ze strany žalovaného jako zaměstnavatele tedy samozřejmě není žádná snaha nějakým způsobem„ zaměstnance dusit“, šikanovat je. Pokud fungují, plní si své povinnosti, je vždycky snaha ze strany vedení společnosti vyjít vstříc a vycházet s nimi dobře. Vždy se tedy muselo jednat o nahlášení práce z domova dopředu, nepřipadalo v úvahu, aby se po týdnu sdělovalo, že byl někdo na home officu. Žalobce byl o těchto pravidlech informován opakovaně. Svědek ho opakovaně na pravidla pro výkon práce z domova upozorňoval, opakovaně ho na to upozorňoval i svědkův nástupce pan [příjmení]. Pokud jde o pravidla, odkud bylo možné práci vykonávat, jednak bylo žalobci samozřejmě sděleno, že nesmí vykonávat práci z ciziny, jednak v pracovní smlouvě místo výkonu práce uvedeno jako kancelář [anonymizována dvě slova]. Prací z domova se rozumí práce z místa bydliště, tj. odtamtud, kde člověk bydlí, nikoliv například z hotelu nebo z pláže. Pracovní notebooky zaměstnanců podléhají speciálnímu režimu. Protože v nich byla data klientů žalovaného, tak nebylo možné je vyvážet do ciziny, podléhají celní deklaraci, každá cesta s pracovním notebookem je služební cestou a potřebuje zvláštní povolení nadřízeného. Je možné dát souhlas při cestě do ciziny, kterou lze považovat za bezpečnou. Svědek žalobce výslovně upozorňoval na to, že například nemůže vzít služební notebook do Egypta. Jakékoliv cestování se služebním notebookem do ciziny může být jedině s vědomím a souhlasem nadřízeného, který tento souhlas v případě bezpečné země může dát. Pokud se nejedná o bezpečnou zemi, dát ho nemůže. Určitě je na to i směrnice zaměstnavatele. Žalobce byl na to upozorněn, svědek ho speciálně upozorňoval na ten Egypt, když mu říkal, že tam nemůže vozit s sebou notebook, že odtamtud pracovat prostě nesmí, že to není dovolené. Pokud jde o výkon práce žalobce, první rok s ním byl svědek vcelku bez výhrad spokojený. Svědek dodržoval striktní pravidlo, že s každým podřízeným jednou za 14 dní hodinu hovořil a toto vždycky vyžadoval. Žalobce na tyto schůzky pravidelně nechodil. Poprvé nepřišel na schůzku 11.září 2018, kdy na něj svědek hodinu čekal. Žalobce se bez omluvy nedostavil a nesdělil, kde je. Dodatečně svědek zjistil, že žalobce byl doma, aniž by dopředu nahlásil, že bude pracovat z domova. Pravidla týkající se výkonu práce z domova svědek zasílal žalobci 13.března 2018. Žalobce byl první rok normálně součástí týmu, svědek ho pozval na grilování u sebe doma na chatě na zahradě, kterého se žalobce normálně zúčastnil. První rok s žalobcem vcelku žádné problémy nebyly, svou práci vykonával řádně, nebyly na něj žádné stížnosti. V létě 2018 se ho svědek ptal i na žalobcovu spokojenost se svědkem, aby měl svědek zpětnou vazbu. Žalobce říkal, že je se svědkem velmi spokojený, že v předchozí práci se mu takhle nevěnovali. První rok také žalobce bydlel v Praze, chodil do kanceláře tak, jak měl. Zlom nastal někdy v listopadu 2018, kdy se žalobce odstěhoval s rodinou do Brna. Svědkovi tvrdil, že má problémy v Praze sehnat byt, že má rodinu, že mu pronajmout byt nikdo nechce, protože je cizinec. Sedli si proto spolu, procházeli nabídky na pronájem bytů v inzerci. Svědek našel žalobci spoustu inzerátů na třípokojový byt v Praze za 18.000 až 20.000 Kč měsíčně. Žalobce nepotřeboval extra levný byt, protože jeho příjmy byly dostatečné, měl přes 100.000 Kč měsíčně hrubého a k tomu se vyplácí roční bonus 12 %. Tento roční bonus v roce 2018 mu byl vyplacený, panovala s ním spokojenost. Žalobce se tvářil, že ho ty nabídky zajímají, ale nicméně nakonec se odstěhoval do Brna. Proběhlo to tím způsobem, že na leden 2018 měl žalobce naplánovanou třítýdenní dovolenou v Egyptě. Protože nechtěl držet v Praze 2 měsíce byt, za prosinec 2018 a leden 2019, žalovaný mu vyšel vstříc a svědek mu dovolil, že bude moci 14 dnů na konci roku 2018 pracovat z domova z Brna. Z těch 14 dnů nakonec byly 3 týdny, pak byly Vánoce a pak měl žalobce dovolenou v Egyptě 3 týdny v lednu 2019. Svědek byl s žalobcem domluvený, že od února 2019 už bude mít žalobce zase byt v Praze a že bude zase pracovat normálně. Pokud jde o dovolenou žalobce v lednu 2019, dříve se dovolené zapisovaly do excelové tabulky, kterou svědek nosil mzdové účtárně. Později byla vyvinuta aplikace, která fungovala ještě dříve, než byla aplikace pro hlášení práce z domova. V rámci aplikace tedy byla zapsána dovolená, kterou měl žalobce schválenou do 28.ledna 2019. Dovolená žalobci skončila, ale žalobce se do práce nevrátil a nedal o sobě ani vědět. Teprve druhý nebo třetí den s ním měl svědek telekonferenci, při které žalobce sdělil, že měl nějakou náhlou událost, která mu zabránila v návratu do práce. Nesdělil, jakou událost a svědek po tom ani blíže nepátral. Žalobce se ozval svědkovi až druhý nebo třetí den, předtím nedal svědkovi vědět, ani nikomu jinému, nedal vědět ani svému Tesco týmu – spolupracovníkům z Tesca, které měl on na starosti. Telekonference je realizována na jeho služebním notebooku z Egypta. Následně žalobce tvrdil, že z tohoto notebooku v Egyptě pracoval. Je pravdou, že když je člověk šikovný, tak se dokáže do služební sítě připojit i z jiného přístroje než ze služebního notebooku. Tímto chováním žalobce nalomil důvěru svědka k němu a svědek se rozhodl, že už mu to nemůže tolerovat. Svědek proto domluvil s personálním oddělením, aby to vyřešili po pracovněprávní stránce, takže připravili vytýkací dopis. Žalobce nepřišel do práce ani další týden, ačkoliv už byl v České republice. Bez souhlasu a bez žádosti předem zůstal 3 dny doma namísto 2 dnů, takže v tom dalším týdnu přišel do práce jenom na 2 dny. V pátek 8.února mu proto svědek poslal e-mail, kde mu to vytknul, upozornil ho na to, že žalobce nedodržel pravidla. V kopii ten e-mail svědek poslal personálnímu oddělení. Žalobce na to reagoval e-mailem, ve kterém se omlouval, že měl něco s dítětem.

12. února 2019 mu proto předali vytýkací dopis ohledně té dovolené. Svědek také žalobce znovu upozornil na pravidla. Svědek mu řekl, že chápe, že se člověku může stát něco mimořádného, mimořádná událost, která mu zabrání ve včasném návratu z dovolené, ale co svědek nechápe, že žalobce nedá vůbec vědět. Svědek také nechápe, že po takovéto události žalobce znovu porušil pravidla a pracoval z domova bez dovolení a ještě ve větším rozsahu, než je obecně přípustné. Opožděný návrat z dovolené dále neřešili. Dali vytýkací dopis a tím to považovali za vyřešenou záležitost. Nicméně došlo k tomu, že žalobce se nepřestěhoval do Prahy, ale nadále dojížděl z Brna autobusem, takže se zhoršila i žalobcova docházka do práce, když začal chodit do kanceláře třeba v 11:15 hodin namísto na 10. hodinu, o které si říkali, že by měl člověk být dosažitelný v kanceláři. Žalovaný uplatňuje pružnou pracovní dobu, člověk nemusí striktně chodit na 9. hodinu, ale dohodli se, že od 10 hodin by měl být člověk na pracovišti k dispozici. Svědek si je vědom toho, že dojíždění po dálnici D1 je komplikované. Nechtěli proto žalobce nijak dusit, nijak mu nebránili ani v práci z domova, ale za těch podmínek, které platily, tj. 2 dny v týdnu práce z domova a 3 dny v týdnu práce v kanceláři. Postupně však docházka žalobce se zhoršovala, takže když svědek 16.května předával žalobce panu [příjmení], tak si na to společně sedli, protože si byl svědek vědom toho, že předává problémového zaměstnance. Dívali se, jakým způsobem žalobce pracoval ty předchozí měsíce a zjistili, že následující měsíc bez povolení žalobce pracoval z domova 16.5.2019, 17.5.2019, 21.5.2019, 23.5.2019, 24.5.2019, 28.5, 30.5, 31.5, 3.6., 4.6., 6.6., 7.6., 11.6, 19.6, 22.6, 5.7., 15.7 a 19.7.2019. Svědek také zdůraznil, že žalovaný je americká firma, která si dbá na určitou kulturu chování ve vztahu k zaměstnancům. Zaměstnancům proto nepátrají v soukromí, nezjišťují všechno, chtějí po nich, aby dodržovali nějaká pravidla, která jsou nastavená, což žalobce nedodržoval. Svědek chtěl, aby žalobce dostal další vytýkací dopis, pracovní oddělení ale řeklo, že už to je na rozvázání pracovního poměru výpovědí. Tým žalovaného je opravdu mezinárodní, mají tam 18 různých národností zaměstnanců včetně dalšího Egypťana, Inda, Arménce, Azerbájdžánce, Gruzínce, Ukrajince, Španěle, Řeky, Itala, Rumuna, Slováky apod. Nastavená pravidla jsou uplatňována vůči všem stejně. Samozřejmě se čas od času někomu stalo, že zapomněl poslat v předstihu žádost o práci z domova nebo jej namísto v 9 hodin ráno poslal v 11 hodin dopoledne. Pokud se to ale stalo, omluvil se a příště si dal pozor. Pouze u žalobce se setkali s takto masivním nedodržováním zavedených pravidel. Ačkoliv žalobci to opakovaně vytýkali, upozorňovali ho na to, ale svědek měl pocit, že čím více to žalobci vytýkají a upozorňují ho na to, tím více pravidla nedodržoval a nerespektoval. S výjimkou žalobce se svědek nikdy nesetkal s takovýmto nerespektováním pravidel. Před Vánoci 2018 svědek žalobci výjimečně umožnili pracovat 14 dnů z domova v Brně. Vycházeli žalobci vstříc, takže ani po tom opožděném návratu z dovolené žalobci nezakázali práci z domova, ale nadále mu to umožňovali, ačkoliv možná bylo namístě, aby mu práci z domova zakázali a přikázali mu pracovat každý den z kanceláře. Svědek 8.ledna 2019 schválil vyplacení mimořádné částky 1.500 dolarů externí agentuře na zajištění prodloužení víz pro žalobce. Bylo to v době, kdy byl žalobce na dovolené v Egyptě, takže ještě v lednu 2019 svědek věřil, že žalobce u žalovaného zůstane a bude s nimi dál spolupracovat. Při 40hodinové pracovní době týdně a půlhodinové přestávce na práci bylo zavedeno, že v den, kdy bude člověk v kanceláři, tak tam měl strávit 8,5 hodiny s tím, že bylo domluveno, že nejpozději by měl začít sedět u svého stolu v 10 hodin a nejdříve by měl končit ve 4 hodiny odpoledne. Pokud jde o počet hodin strávených na pracovišti, svědek nemá prostředek, kterým by to automaticky zjišťoval či mu umožňoval zjistit a nikdo to u zaměstnanců ani nekontroloval a nekontroloval to ani u pana žalobce. Pokud jde o pracovní výsledky žalobce, do listopadu 2018 k němu asi nebyly žádné připomínky. Po listopadu 2018 začaly chodit výhrady z týmu Tesca, že si žalobce nebere práci, že je málo aktivní. Žalobce vykonával především práci pro klienta Tesco, k tomu dostával občas nějaké menší úkoly, jednou mu dělal i [právnická osoba] a i tam poté dostal svědek stížnost na žalobce, že se tento nedostavil na nějakou schůzku. V období ledna 2019 a později už fungovala aplikace na schvalování žádosti o práci z domova. Ve stejné aplikaci fungovaly i omluvy ze zákonných důvodů, pohřby, svatby, nemoci apod. Zaměstnanec tam zaškrtnul žádost o schválení práce z domova na příslušný den, aplikace zaslala e-mail jeho přímému nadřízenému, který o tom rozhodoval a ten buď žádost schválil, nebo ji neschválil, což ta aplikace zase pak sdělila e-mailem tomu žádajícímu zaměstnanci. Práce z domova byla právem nikoli povinností a bylo čistě na zaměstnanci, zda ji bude využívat nebo nebude. Pokud jde o vytýkací dopis v únoru 2019, personální oddělení připravilo dopis, svědkovi ho poslalo e-mailem. Svědek se dohodl s panem [příjmení], což je zmocněnec společnosti, neboť jednatelé společnosti jsou dlouhodobě v Londýně, takže pan [příjmení] má plnou moc na vyřizování pracovněprávních záležitostí a k právním úkonům do určité finanční částky. Svědek vytýkací dopis vytisknul, podepsali ho a pozvali žalobce ke svědkovi do kanceláře, kde mu to s panem [příjmení] vysvětlili a předali mu vytýkací dopis, který si žalobce převzal, ale odmítl cokoliv podepsat. K předání výpovědi z pracovního poměru došlo 22.7.2019. Opět byl u toho přítomen svědek, dále pak [jméno] [příjmení], což je vedoucí personálního oddělení žalovaného. Svědek si pozval žalobce do zasedací místnosti, protože nemá kancelář. Tam za ním a za panem [příjmení] žalobce přišel. Svědek mu vysvětlil, o co jde, předal mu výpověď, kterou si žalobce převzal, ale opětovně odmítl podepsat převzetí. Svědek dal žalobci ještě 2 hodiny na to, aby si vyklidil své věci a případně stáhl ze služebního notebooku soukromé soubory, které tam neměly co dělat. Žalobce notebook odmítl vrátit, nicméně svědek mu vysvětlil, že pokud s ním odejde, že to oznámí policii, takže nakonec po těch 2 hodinách žalobce odevzdal veškeré vybavení, které měl svěřeno. Dále z bezpečnostních důvodů dali žalobci překážku v práci na straně zaměstnavatele, znemožnili mu tedy vstup na pracoviště, aby nemohl způsobit nějakou škodu, odnést nějaké citlivé informace nebo vypnout třeba Tesco. Po zbytek trvání pracovního poměru žalobce pobíral mzdu, nicméně žádnou práci nevykonával, nedocházel ani do práce. Přílohou výpovědi byl i vytýkací dopis z února 2019 vytištěný z e-mailu, ale nepodepsaný. Svědkovi je známo, že v něm byly nějaké rozpory. Žalobce tvrdí, že od 29.ledna 2019 do 1.února 2019 pracoval a svědek to nerozporoval. Odpracované hodiny proto svědek žalobci schválil. Schvalování odpracovaných hodin probíhá tím způsobem, že si příslušný zaměstnanec v příslušné aplikaci vyplní počet odpracovaných hodin. Neslouží to jako podklad pro mzdu, k tomu slouží aplikace žádosti o práci z domova a absence v práci. Informace z této aplikace slouží jako výkaz odpracovaných hodin podle jednotlivých zákazníků. Jedná se o aplikaci nSAP. Zaměstnanec má povinnost tuto aplikaci vyplnit do neděle do večera a odeslat ji svědkovi, schvaluje se každý týden. Existuje seznam zemí, které vyžadují zvláštní povolení. Cestovat se dá všude i s pracovním notebookem, do některých zemí je ale třeba, aby k tomu bylo zvláštní povolení od oddělení Cyber Security, takže k cestování do takové země nestačí ani povolení od svědka. Zda na seznamu těchto zemí je Egypt, svědkovi není známo, ale domnívá se, že Egypt v roce 2018 na seznamu těchto zemí asi nebyl. Svědek ale žalobce výslovně upozornil na to, že tento souhlas nedává a že žalobce nesmí cestovat se služebním notebookem do Egypta. Žalobce to odsouhlasil a dodal, že část lidí si myslí, že je to teroristická země. Svědek výslovně žalobce upozornil i na to, že Egypt je země mimo Evropskou unii, mimo Českou republiku a zakázal žalobci z Egypta pracovat z toho důvodu, že v tom viděl právní riziko. Svědek to nepovolil nejen žalobci, ale ani nikomu jinému, takže ani ten druhý kolega z Egypta nesmí pracovat v Egyptě a nesmí tam odvézt služební počítač. Svědek k tomu neměl žádnou analýzu, bylo to na základě jeho osobní úvahy a považoval to za prevenci právních problémů, k níž byl oprávněn i povinen podle vnitřních předpisů žalovaného. Nebylo to na žádost žalobce, který svědka o toto povolení nežádal, svědek ho na to pouze dopředu upozornil a žalobce s tím souhlasil. Svědek v jednom případě umožnil pracovat mimo zemi Evropské unie, a to bylo z Gruzie. Stalo se tak v jednom případě, kdy to jednorázově umožnil. O tom, že se žalobce nevrátil z dovolené z Egypta, se svědek dozvěděl tak, že se druhý den z těch tří žalobce připojil k nějaké pravidelné videokonferenci. Žalobce svědkovi nevysvětlil, proč se zdržel v Egyptě, uvedl pouze, že má nějakou rodinnou událost. Svědek si nevzpomíná, zda žalobce uváděl něco, proč odmítá převzít vytýkací dopis. Svědek mu vysvětlil, že to není souhlas s vytýkacím dopisem, ale převzetí toho vytýkacího dopisu. Žalobce sdělil, že tam nic podepisovat nebude. Žalobce pak komunikoval s personálním oddělením, co tento dopis pro něj znamená a jak dlouho ho bude mít v osobní složce. Aplikace pro nahlašování práce z domova byla zprovozněna v průběhu roku 2018. Podle informací svědka skutečně žalobce v období od 16.května 2019 do 12.června 2019 nepožádal o práci z domova a požádal o ni až 13.6.2019. Podle podkladů svědka v tomto období žalobce v některých dnech v práci byl, konkrétně v pondělí 20.5, potom až v pondělí 27.5, ve středu 29.5, v červnu pak byl až 5.6. ve středu, potom až 10.6.2019 v pondělí. I potom ale fungoval problematicky, když například některé dny požádal a jiné dny nepožádal, a přesto zůstal doma. Výpověď svědek nepodepisoval, byl pouze přítomen předání výpovědi, výpověď připravovalo personální oddělení.

15. Z výpovědi svědka [titul] [příjmení] soud zjistil, že tento svědek je zaměstnancem společnosti [právnická osoba] na pozici personalisty (HR business partner). S žalobcem se setkal, když mu předával vytýkací dopis. U předání vytýkacího dopisu byl ještě pan [příjmení]. Předmětem vytýkacího dopisu bylo, že se pan [příjmení] nevrátil včas z dovolené. Dopis byl podepsaný svědkem, panem [příjmení] a panem [příjmení]. Žalobce ho odmítl převzít, respektive ho převzal, ale odmítl podepsat převzetí. Svědek byl přítomen i předávání výpovědi žalobci, kde byl rovněž také pan [příjmení]. Svědek si pamatuje, že žalobce výpověď převzal. Zda odmítl podepsat převzetí té výpovědi, si už nevzpomíná. Přílohou té výpovědi byl vytýkací dopis, který se předával žalobci v únoru 2019. Svědek však omylem vytiskl z počítače koncept tohoto dopisu a nikoliv konečnou verzi vytýkacího dopisu, která byla žalobci v únoru předána. V podstatě se jednalo o totožné znění, snad s výjimkou jednoho data, které tam bylo odlišné. Svědek tento koncept z počítače omylem vytisknul, zase ho podepsal on i pan [příjmení] a přiložili ho k té výpovědi. Svědek si nepamatuje, že by se s žalobcem potkal někdy předtím osobně. Ve společnosti je zaměstnán od prosince 2018. Chybné znění dokumentu vzniklo už v době, kdy si po předání vytýkacího dopisu žalobci svědek uvědomil, že potřebuje ještě jeden stejnopis k založení do osobní složky žalobce, neboť jeden stejnopis se zakládá do osobní složky ve firmě a druhý stejnopis se zakládá do osobní složky žalobce v Anglii. Svědek proto vytiskl z počítače ještě jednou tento dokument, avšak připravované znění a nikoliv to konečné znění předané žalobci. Správný stejnopis pak svědek zaslal do Anglie, ale do osobní složky žalovaného založil dodatečně vytištěný špatný dokument. Vytýkací dopis připravoval svědek. Vycházel přitom z podkladů pana [příjmení] a pana [příjmení]. Rozdíl tam byl v jednom datu, když v jedné verzi bylo uvedeno datum 28.ledna 2019 a ve druhé verzi 29.ledna 2019. Pak tam byla ještě nějaká odlišná formulace v jedné větě. První verzi psal svědek, druhá, konečná verze, byla po připomínkách manažerů. Při přepisování vytýkacího dopisu řešili, jestli vůbec žalobce pracovat z Egypta smí nebo nesmí a zda pracoval skutečně nebo nepracoval, to byla otázka jeho přímého nadřízeného. Z důvodu bezpečnosti je práce z ciziny zakázána, smí se pracovat z ciziny pouze s dovolením nadřízeného a v ideálním případě pouze s dovolením oddělení bezpečnosti. Zda je Egypt na seznamu zvlášť nebezpečných zemí, není svědkovi známo.

16. Z výslechu svědka [titul] [příjmení] soud zjistil, že žalobce byl jeho bývalý podřízený ve společnosti [právnická osoba], kde svědek pracuje jako IT manažer, když řídí tým 18 nebo 19 lidí. Svědek ve společnosti pracuje od listopadu 2011. Žalobce byl jeho podřízeným od 16.května 2019. Žalobce pracoval na pozici síťového inženýra. Svědek přebíral žalobce od pana [jméno] [příjmení]. Svědek byl někdy v březnu 2019 zvolen na pozici manažera, ale protože předtím roky dělal jako zkušený síťový inženýr, tak mu dobíhaly spousty projektů, které dokončoval. Přebíral proto jednotlivé lidi od pana [příjmení] postupně a žalobce dostal na starost až úplně na konec v 16.května 2019. Protože byl svědek opravdu hodně vytížený, pracoval na 200 %, tak měl čas na osobní setkání s žalobcem až 18.června 2019. Zaměstnanci mohli 2 dny pracovat z domova, 3 dny museli být na pracovišti přítomni. Prostřednictvím aplikace Active Absence si museli dopředu zadávat žádost o povolení práce z domova či jiného důvodu nepřítomnosti na pracovišti. Nefungovalo to tedy už prostřednictvím e-mailu, ale prostřednictvím této aplikace, v níž přímý nadřízený tyto žádosti o provolení práce z domova schvaloval či neschvaloval. Žádost musela být zasílána předem s nějakým předstihem, aby na to mohl nadřízený reagovat a práci schválit. Svědek pro jistotu ještě 7.června 2019 rozesílal všem podřízeným e-mail, kde je na to znovu upozorňoval.

18. června 2019 měl svědek se žalobcem schůzku. Dívali se na to, že v předchozích 3 týdnech žalobce ani jednou nežádal svědka o povolení práce z domova. Svědek ho proto na to upozornil, že to takto nemůže fungovat, že musí žalobce respektovat zavedená pravidla a že mají aplikaci, prostřednictvím které si ty žádosti musí podávat. Hned následující den 19.června 2019 potřeboval svědek řešit nějakou pracovní otázku se žalobcem. Prostřednictvím aplikace Jabber na něj tedy vznesl dotaz, zda je žalobce přítomen na pracovišti, aby se mohli sejít. Žalobce mu ale sdělil, že přítomen není. Svědek zjistil, že si žalobce nepožádal o práci z domova, ačkoliv předchozího dne se na toto téma bavili a svědek ho upozorňoval, že musí dodržovat pravidla. Svědek ví, že žalobce bydlí v [obec], že to má 3 hodiny cesty do práce, přesto musí dodržovat nastavená pravidla 3 dny na pracovišti a 2 dny práce z domova, o kterou je však předem nutné žádat. I v následujících týdnech docházelo k tomu, že žalobce namísto 2 povolených dnů práce z domova v týdnu zůstával doma 3 dny v týdnu a opakovaně se vykytovaly dny, kdy bez dovolení pracoval z domova, kdy si prodloužil práci z domova i na další den bez dovolení. Svědek opakovaně žalobci připomínal zavedená pravidla, žalobce to vždy odsouhlasil, odkýval, ale pak se tím neřídil. Z důvodu firemní bezpečnosti jsou zavedena určitá pravidla pro práci z ciziny. Jsou v těchto pravidlech výjimky, jako například Česko, Slovensko, Polsko apod. Pak jsou určité země, ze kterých pracovat nelze nebo pouze se zvláštním dovolením. Vždycky se tedy zaměstnanec musí obrátit na svého nadřízeného, který v některých případech tento souhlas může dát, v některých případech ten souhlas dát nemůže, ale musí ho dát speciální pracoviště. Služební počítač pak mohou převážet přes hranice pouze v rámci dovolených zemí a se souhlasem přímého nadřízeného. Pravidla pro práci z domova byla nastavena pro všechny stejně, všichni ostatní zaměstnanci se jimi musejí řídit a řídili, žalobce vybočoval, když tato pravidla nerespektoval. Za dobu, co je svědek manažerem, se s podobným přístupem nesetkal. Všichni zaměstnanci pravidla dodržují a respektují. Svědek neví o tom, zda žalobci byla zakázána práce z Egypta. V každém případě pro práci z ciziny potřeboval souhlas přímého nadřízeného. Samotnou práci žalobce svědek nerozporuje, nemá k ní žádné připomínky. S ohledem na to, že se jedná o specifickou práci, některé projekty jsou dlouhodobé, třeba v řádu měsíců, obtížně lze vyhodnocovat délku trvání práce na jednom úkolu. Nemají ani možnost kontrolovat, zda ten člověk pracuje či nikoliv. Prostě je-li připojený, to zelené světýlko u něj svítí bez ohledu na to, zda skutečně studuje nějaké dokumenty, nebo se té práci nevěnuje. Občas v komunikaci ze strany žalobce byla prodleva, nelze to však považovat za něco mimořádného. Z pohledu svědka tedy k práci žalobce neměl připomínky. V období od 16.května 2019 do 12.června 2019 skutečně žalobce ani v jednom případě nepožádal o práci z domova. V tomto období určitě na pracovišti několikrát byl. Skutečně se v tomto období u svědka o žádnou práci nehlásil. Svědek ve svém prohlášení uváděl, že neexistovaly žádné viditelné známky komunikace ze strany žalobce v tomto období. Výkazy žalobce v aplikaci nSAP svědek ale schválil. Svědek lidi nekontroluje, práci dostávají zadanou přímo od klientů žalovaného, pracují třeba na 10, 15 projektech najednou. Svědek má v týmu třeba 18 lidí, nemá možnost je kontrolovat, zda tu práci vykonávají a jak ji vykonávají, prostě lidem důvěřují v tom, co vykazují.

17. Výpovědi svědků pak korespondují s ostatními provedenými důkazy, zejména z do spisu založenou emailovou komunikací mezi žalobcem a svědky. Soud podotýká, že podstatná většina skutečností je mezi účastníky nesporná, když žalobce v řízení nepopíral, že byla zavedena pravidla pro práci z domova v tom směru, že zaměstnanec smí pracovat z domova pouze 2 dny v týdnu s předchozím souhlasem svého nadřízeného, což byl původně pan Ing., později Ing.. Ze žalovaným předložené e-mailové komunikace je pak zřejmé, že žalobce pravidla pro práci z domova opakovaně nerespektoval. Stejně tak žalobce ani nepopřel, že si prodloužil dovolenou v Egyptě v lednu 2019 a tvrdil, že při tomto prodlouženém pobytu v Egyptě pracoval (viz také výpis z VPN), přičemž nepopíral, že měl od svědka Ing. zakázáno pracovat z Egypta.

18. Závazkový vztah účastníků se řídí zákonem č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 2 cit. zákona). Podle § 87 odst. 1 zákona č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. Podle odst. 2 pokud právní poměr založený spotřebitelskou smlouvou úzce souvisí s územím některého členského státu Evropské unie, nemůže být spotřebitel zbaven ochrany příslušející mu podle českého práva, jestliže řízení probíhá v České republice, i když pro smlouvu bylo zvoleno nebo i jinak se má použít právo jiného než členského státu Evropské unie. Podle odst. 3 pojistné smlouvy se řídí právem státu, ve kterém má pojistník obvyklý pobyt. Smluvní strany mohou zvolit rozhodné právo pro pojistnou smlouvu; jde-li o pojistnou smlouvu, na kterou se vztahuje přímo použitelný předpis Evropské unie, mohou smluvní strany v rozsahu, ve kterém to tento předpis připouští, zvolit kterékoliv rozhodné právo. Podle § 89 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pracovní poměr založený jinak než smlouvou se řídí právním řádem státu, podle kterého byl pracovní poměr založen. Rovněž podle nařízení Evropského parlamentu a rady ES č.593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) článku 3 bod 1. smlouva se řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Podle článku 4 bod 1. tohoto nařízení v míře, ve které právo rozhodné pro smlouvu nebylo zvoleno podle článku 3, je právo rozhodné pro smlouvy určeno takto: a) smlouva o koupi zboží se řídí právem země, v níž má prodávající obvyklé bydliště; b) smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. Podle článku 8 bodu 1 nařízení individuální pracovní smlouva se řídí právem zvoleným stranami v souladu s článkem 3. Tato volba však nesmí zaměstnance zbavit ochrany, kterou mu poskytují ustanovení, od nichž se nelze smluvně odchýlit podle práva, které by v případě neexistence volby bylo použito na základě odstavců 2, 3 a 4 tohoto článku. Podle bodu 2 v míře, ve které nebylo právo rozhodné pro individuální pracovní smlouvu zvoleno stranami, se smlouva řídí právem země, v níž, případně z níž, zaměstnanec při plnění smlouvy obvykle vykonává svoji práci. Za změnu země obvyklého výkonu práce se nepovažuje, když zaměstnanec dočasně vykonává svou práci v jiné zemi. Podle bodu 3 nelze-li rozhodné právo na základě odstavce 2 určit, řídí se smlouva právem země, v níž se nachází provozovna, která zaměstnance zaměstnala. Podle bodu 4 vyplývá-li z celkových okolností, že je smlouva úžeji spojena s jinou zemí, než je země uvedená v odstavcích 2 nebo 3, použije se právo této jiné země.

19. Z pracovní smlouvy vyplývá, že je uzavírána podle zák. č. 262/2006 Sb. zákoníku práce, tj. podle českého práva. Smlouva se tedy s i ohledem na shora uvedená ustanovení řídí právním řádem České republiky. Podle § 52 z.č.262/2006 Sb. zákoníku práce ve znění účinném do 31.12.2019 novely provedené zákonem č.358/2019 Sb. (dále jen„ zákoník práce“) zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z těchto důvodů: a) ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část, b) přemísťuje-li se zaměstnavatel nebo jeho část, c) stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách, d) nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice, e) pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost, f) nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce; spočívá-li nesplňování těchto požadavků v neuspokojivých pracovních výsledcích, je možné zaměstnanci z tohoto důvodu dát výpověď, jen jestliže byl zaměstnavatelem v době posledních 12 měsíců písemně vyzván k jejich odstranění a zaměstnanec je v přiměřené době neodstranil, g) jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi, h) poruší-li zaměstnanec zvlášť hrubým způsobem jinou povinnost zaměstnance stanovenou v § 301a. Podle § 301 zákoníku práce zaměstnanci jsou povinni a) pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci, b) využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly, c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni, d) řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

20. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce není důvodná. Jak vyplývá z pracovní smlouvy, jako místo výkonu práce byla sjednána Praha, ve smlouvě je uvedeno sídlo [právnická osoba] [anonymizováno] [číslo], Praha 8. Zaměstnanec je povinen se dostavovat do provozovny zaměstnavatele, kde mu je přidělována práce, kterou je povinen osobně vykonávat. Zaměstnavatel má možnost umožnit zaměstnancům práci z domova za podmínek, které stanoví. Z výpovědí svědků i z listinných důkazů (e-mailové komunikace) vyplývá, že byl dohodnut režim, že 3 dny v týdnu museli být zaměstnanci na pracovišti a 2 dny mohli pracovat z domova, avšak po předchozím souhlasu svého nadřízeného. I když z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaný byl vůči žalobci velmi benevolentní a že například před Vánoci roku 2018 umožnil žalobci pracovat z domova delší dobu než 2 dny v týdnu (celkem se jednalo o 14 dnů v kuse), přičemž svědek Ing. nevyloučil, že tento souhlas mohl být žalobci udělen ústně, přesto z výpovědi svědků i ostatních důkazů bezpečně vyplývá, že žalobce zavedená pravidla nedodržoval, zůstával doma bez souhlasu svého nadřízeného a opakovaně, přestože ho žalovaný opakovaně upozorňoval, že jsou zde pravidla, která je třeba dodržovat a která se vztahují i na něj. Výpovědi svědků spolu korespondují, odpovídají i ostatním důkazům založeným do spisu, svědkové hovořili podrobně, obsáhle a přesvědčivě a soud nemá nejmenší důvod svědkům nevěřit. Pokud žalobce tvrdil, že pracoval z domova vždy se souhlas svého nadřízeného, výpovědi svědků i předložená emailová komunikace tvrzení žalobce bezpečně vyvracejí. Nerespektování pravidel žalovaného pro přítomnost a nepřítomnost na pracovišti pak bylo nejen základním důvodem výpovědi z pracovního poměru z 22.července 2019, ale i předchozího vytýkacího dopisu z 12.února 2019, kdy se žalobce bez předchozího dovolení svého nadřízeného a dokonce bez informování svého nadřízeného zdržel na dovolené v Egyptě a bez souhlasu svého nadřízeného si na dovolenou odvezl služební notebook a minimálně ho použil či na něm z Egypta pracoval, ač to měl výslovně zakázáno svým nadřízeným Ing.. Z provedených důkazů také bezpečně vyplývá, že se žalovaný vůči žalobci žádného diskriminačního jednání nedopustil, když na něm vyžadoval dodržování pravidel, která platila pro všechny. Stanovená pravidla se vztahují na všechny zaměstnance včetně žalobce, pouze žalobce v nich spatřuje diskriminaci a navzdory značné benevolenci a trpělivosti ze strany žalovaného, je odmítal respektovat.

21. Zákoník práce rozlišuje z hlediska stupně intenzity porušení pracovní kázně (§ 46 odst. 1 písm. f) a § 53 odst. 1 písm. b) zákoníku práce) mezi porušením pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem (porušením povinností vyplývajících z pracovních předpisů zvlášť hrubým způsobem), závažným porušením pracovní kázně (pracovních povinností – povinností vyplývajících z pracovních předpisů) a méně závažným porušením pracovní kázně (povinností vyplývajících z pracovních předpisů). Nižší stupeň intenzity porušení pracovní kázně, než je méně závažné porušení, zákoník práce neupravuje; každé porušení pracovní kázně, které nedosahuje intenzity porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem nebo závažného porušení pracovní kázně, je proto vždy méně závažným porušením pracovní kázně (srov. 21 Cdo 3019/2000, SJ č. 3/2002). O soustavné méně závažné porušování pracovní kázně se jedná tehdy, dopustil-li se zaměstnanec nejméně tří porušení pracovní kázně, která nedosahují intenzity zvlášť hrubého nebo závažného porušení pracovních povinností, mezi nimiž je přiměřená časová souvislost. O soustavné porušování pracovní kázně z hlediska přiměřené časové souvislosti jde tehdy, navazuje-li jedno porušení pracovní kázně na druhé (další) v takovém časovém intervalu, že lze hovořit o sledu jednotlivých na sebe navazujících porušení pracovní kázně (21 Cdo 3019/2000).

22. Ve světle shora uvedené judikatury je zcela zřejmé, že žalobce se dopouštěl soustavného porušování pracovní kázně, když nerespektoval pravidla pro výkon práce stanovená zaměstnavatelem upravující počet dnů práce z domova v pracovním týdnu a způsob žádání a schvalování práce z domova (neboť práce z domova byla vstřícným krokem zaměstnancům ze strany žalovaného jako zaměstnavatele a zaměstnavatel má právo stanovit podmínky pro výkon práce z domova), přičemž na porušování svých povinností byl žalobce opakovaně upozorňován a dopisem ze dne 12.února 2019 dostal i písemnou výstrahu s upozorněním na možnost výpovědi. Soud tak považuje výpověď z pracovního poměru danou žalobci dopisem žalovaného ze dne 22.7.2019 jako plně důvodnou, splňující všechny formální náležitosti a zcela v souladu se zákonem. Z tohoto důvodu soud žalobu žalobce v části, v níž se domáhal určení neplatnosti této výpovědi, zamítl.

23. Žalobce se původní žalobou domáhal určení, že pracovní poměr mezi žalobcem a žalovaným nadále trvá. Vzhledem k tomu, že se jednalo o relativně samostatné žalobní žádání, vyměřil soud soudní poplatek za obě žalobcem požadovaná určení. Zaplacení soudního poplatku je považováno za jednu z podmínek řízení. Žalobce sice žalobu v této části vzal úkonem z 1.listopadu 2019 zpět, nicméně podstatné je, že soudní poplatek soudem vyměřený usnesením ze 17.října 2019 (č.l. 24) ve výši 4.000 Kč nezaplatil v plné výši, pouze ve výši 2.000 Kč, přičemž sdělením z 6.listopadu 2019 (č.l. 29) soud informoval, že platba soudního poplatku ve výši 2.000 Kč byla učiněna na tu část žaloby, v níž se domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. Soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku. Vzhledem k tomu, že podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, je soudní poplatek za žalobu splatný vznikem poplatkové povinnosti, a ta podle ust. § 4 odst. 1 písm. a) zákona č.549/1991 Sb. žalobci vznikla podáním žaloby, přičemž žalobce svou poplatkovou povinnost nesplnil, stanovil mu soud výzvou ze dne 17.10.2019 dodatečnou patnáctidenní lhůtu k zaplacení soudního poplatku. Výzva byla zástupci žalobce doručena dne 31.10.2019, žalobce byl výslovně upozorněn na to, že nebude-li soudní poplatek ve lhůtě stanovené soudem zaplacen, soud řízení zastaví. Soudní poplatek však zaplacen nebyl, a soud proto postupoval podle ust. § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, a řízení výrokem II. zastavil v části, v níž se žalobce domáhal určení trvání pracovního poměru.

24. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když procesně úspěšnému žalovanému přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému tak náleží plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající z odměny za právní zastoupení podle vyhlášky č.177/1996 Sb. advokátního tarifu za sedm úkonů právní služby po 2.500 Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za použití § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu (převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě, další vyjádření, účast u jednání dne 11.12.2020 a jednání 19.2.2021 přesahujícího čtyři hodiny) a sedm režijních paušálů po 300 Kč, s navýšením o 21 % DPH částkou 4.116 Kč, celkem tedy 23.716 Kč.

Poučení