22 C 213/2023 - 99

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Karolínou Machkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o 46 050 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 050 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 200 Kč od 19. 10. 2023 do 5. 2. 2024 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 050 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 45 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 19. 10. 2023 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 30 003 Kč a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal náhrady škody a nemajetkové újmy způsobené mu nezákonným trestním stíháním vedeným Okresním soudem Plzeň-město pod sp.zn. 1 T 146/2021 (dále také jen „posuzované řízení“).

2. Žalobce se domáhal náhrady škody ve výši 26 200 Kč za náklady obhajoby za 12 úkonů právní služby po 1 500 Kč, 4 úkony po 750 Kč, 16 x 300 Kč za režijní paušál a náhrady za promeškaný čas 4x půlhodina v souvislosti s přerušením řízení u hlavního líčení dne 17. 2. 2022. Úkony právní služby byly účtovány fakturou ze dne 18. 4. 2023. Faktura byla uhrazena. Dále se domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu trestním stíháním ve výši 50 000 Kč. Uvedl, že trestní stíhání zasáhlo do jeho pověsti a cti, byl ohrožen rodinný a společenský život žalobce a jeho pracovní uplatnění. Sdělení obvinění způsobilo žalobci značnou psychickou zátěž, útrapy a nejistotu. Vše bylo zintenzivněno tím, že žalobce byl bezúhonný člověk. Navíc žalobce byl osobou neznalou českého jazyka a byl tak odkázán na pomoc druhých. Žalobce byl ohrožen trestem odnětí svobody v délce až 5 let, peněžitým trestem a zákazem činnosti. Žalobci hrozilo placení náhrady škody ve výši 100 000 Kč a náklady poškozené. Byť žalobce tvrdil, že se skutku nedopustil, byly zamítány jeho stížnosti, byl zajištěn jeho bankovní účet, byla lustrována jeho osoba, majetek apod. Žalobce přestal důvěřovat českému právnímu systému. Žalobce pracoval jako malíř a Západočeská univerzita v Plzni byla jeho významným odběratelem a spolupracoval s ní přes 25 let. Vlivem trestního stíhání o tohoto odběratele přišel, stejně tak o další. Došlo tak k zpřetrhání jeho obchodních vazeb a významnému omezení podnikatelských aktivit. Trestní stíhání bylo i díky druhé obviněné medializováno. Žalobce bydlí na malé obci a informace o trestním stíhání tak byla rychle rozšířená. trestní stíhání trvalo 14 měsíců. Nárok u žalované uplatnil dne 18. 4. 2023. Dále se domáhá úroku z prodlení z žalované částky od 19. 10. 2023 do zaplacení. Uvedl, že mu bylo dne 5. 2. 2024 doručeno stanovisko žalované, kterým byla přiznaná částka 30 150 Kč (25 150 Kč na náhradě škody, 5 000 Kč nemajetková újma). Žalobu tak vzal v tomto rozsahu zpět vč. příslušenství z této částky od 6. 2. 2024 do zaplacení.

3. K výzvě dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. dané při jednání soudu k doplnění tvrzení a navržení důkazů k prokázání zásahů do jeho osobnostní, zdravotní a profesní sféry, do jeho dobré pověsti, aby uvedl a prokázal rozsah medializace věci a zásahů do jeho obchodních vazeb, ovlivnění podnikatelských aktivit a ztrátě zakázek, uvedl, že se trestní stíhání negativně projevilo v jeho zdravotním stavu, trpěl úzkostmi a depresemi. Trestní stíhání prožíval intenzivně, neboť byl bezúhonný. Účastnil se líčení, přičemž svůj čas trávil i na cestách. Tento čas mohl trávit jinak. Jako další problémy uvedl rodinné a finanční. Další potíže vyústily v závažné konflikty se synem. To vyústilo v to, že syn opustil společnou domácnost pro vzájemné neshody. Byly narušeny i další pracovní příležitosti žalobce, kdy např. ve [podezřelý výraz] [adresa] mu nebyla svěřena zakázka, neboť mu ústně bylo sděleno, že je nedůvěryhodným dodavatelem malířských prací. Dále se zhoršilo onemocnění žalobce – diabetes, se kterým se žalobce dlouhodobě léčí. V důsledku toho nedostal souhlasné stanovisko pro řidičské oprávnění. Dodnes se setkává s pomluvami. Při jednání soudu uvedl, že již samotné trestní stíhání osoby se pojí s újmou, jedná se o podstatný zásah do jeho života. Je v rozporu s dobrými mravy, aby žalobce tížilo důkazní břemeno. Dále uvedl, že úkony právní služby se pojily s trestním stíháním a nelze je považovat za neúčelné.

4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně uplatnil dne 18. 4. 2023 nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/. Žalovaná nároku částečně vyhověla. Poskytla stanoviskem ze dne 2. 2. 2024 žalobci částku 25 150 Kč z titulu náhrady škody, za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním se mu omluvila a poskytla mu zadostiučinění ve výši 5 000 Kč. Co se náhrady škody týká, uvedla, že žalobci přiznala požadovanou částku až na odměnu za právní úkon dne 4. 11. 2021 sepis stížnosti proti zajištění věci b) neboť usnesením ze dne 18. 10. 2021 byla zajištěna částka 100 000 Kč, proti tomu byla podána stížnost, která však byla jako nedůvodná zamítnuta, nejedná se tak o nezákonné rozhodnutí. Naopak stížnost proti zajištění věci a) byla přiznána ve výši , neboť usnesení ze dne 17. 8. 2021 bylo zrušeno na základě usnesení ze dne 5. 10. 2021. K nemajetkové újmě uvedla, že žalobce byl stíhán pro trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, přičemž mu hrozil trest odnětí svobody v délce 1-5 let. Fakticky mu však nepodmíněný trest nehrozil, neboť státní zástupce navrhoval podmíněný trest. Nedošlo k vazebnímu stíhání. K tvrzené medializaci věci uvedla, že medializace trestního stíhání, která je pouze důsledkem zásady veřejnosti trestního stíhání, nelze přičítat k tíži státu. Navíc z předloženého článku nevyplývají žádné okolnosti, které by s tím žalobce spojovaly. Trestní stíhání bylo přiměřeně dlouhé. Nebyly podány stížnost na průtahy ani návrh na určení lhůty. Nemajetková újma nebyla ani přes výzvu žalované, na kterou žalobce reagoval dne 19. 8. 2023, dostatečně tvrzena a prokázána. Souhlasila s žalobcem, že trestní stíhání se projevilo v jeho profesní sféře, neboť byl stíhán v souvislosti s podnikáním, avšak nelze mít za prokázané, že by přišel o zakázky. Obecně každé trestní stíhání zasáhne do života stíhané osoby v řadě jeho rovin s větší či menší intenzitou.

5. Mezi účastníky nebylo sporu o předběžném uplatnění nároku žalobce dne 18. 4. 2023, včetně doplnění dne 19. 8. 2023 u žalované, výzva žalované k doplnění uplatnění ze dne 19. 7. 2023 a že žalovaná stanoviskem ze dne 2. 2. 2024 konstatovala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 OdpŠk a vyhověla nároku žalobce co do částky 30 150 Kč představující náhradu škody způsobené mu náhradou nákladů obhajoby ve výši 25 150 Kč a zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu trestním stíháním ve výši 5 000 Kč, dále mu poskytla omluvu.

6. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby bylo usnesením ze dne 27. 3. 2024, č.j. 2 2C 213/2023-46 rozhodnuto o částečném zastavení řízení co do částky 30 150 Kč s příslušenstvím. Předmětem řízení tak nadále zůstal požadavek na zaplacení částky 1 050 Kč (náhrada škody) a částky 45 000 Kč (nemajetková újma) s příslušenstvím.

7. Z důkazů provedených v řízení soud zjistil následující skutečnosti.

8. Ze spisu Okresního soudu Plzeň-Město sp.zn. 1[Anonymizováno]T 146/2021 bylo zjištěno, [adresa], bylo zahájeno trestní stíhání osob: [jméno FO] (v tomto odstavci také jen „žalobce“) a [jméno FO], jako obviněných ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Dne 1. 10. 2021 podal proti výše uvedenému usnesení o zahájení trestního stíhání pan [jméno FO] stížnost. Usnesením Okresního státního zastupitelství Plzeň-město ze dne 27. 10. 2021, sp.zn. [Anonymizováno], byla stížnost pana [jméno FO] zamítnuta jako nedůvodná. Usnesením Police ČR, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, Městské ředitelství policie Plzeň, oddělení hospodářské kriminality, ze dne 17. 8. 2021, [Anonymizováno] byly podle § 79g odst. 1 trestního řádu zajištěny peněžní prostředky do výše 100 000 Kč z čísla účtu žalobce. Proti výše uvedenému usnesení podal žalobce dne 23. 8. 2021 stížnost. Usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. [Anonymizováno], bylo podle § 146a odst. 2 trestního řádu a § 149 odst. 1 písm. b) trestního řádu zrušeno usnesení Police ČR, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, Městské ředitelství policie Plzeň, oddělení hospodářské kriminality, ze dne 17. 8. 2021, č.j. [Anonymizováno] a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Usnesením Police ČR, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, Městské ředitelství policie Plzeň, oddělení hospodářské kriminality, ze dne 18. 10. 2021, č.j. [Anonymizováno] podle § 79g odst. 1 trestního řádu zajištěny peněžní prostředky do výše 100 000 Kč z čísla účtu žalobce. Proti výše uvedenému usnesení podal žalobce dne 4. 11. 2021 stížnost. Dne 18. 11. 2021 právní zástupce žalobce nahlédl do tr. spisu. Usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 11. 2021, č.j. [Anonymizováno], byla stížnost žalobce zamítnuta jako nedůvodná. Dne 1. 12. 2021 byl podán návrh na podání obžaloby. Dne 30. 12. 2021 byla podána obžaloba s tím, že tedy mimo jiné je uvedeno, že obviněný pan [jméno FO] byl v minulosti jednou soudně trestán pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přičemž odsouzení je zahlazeno. Po proběhnuvších hlavních líčeních dne 17. 2. 2022, dne 11. 4. 2022, dne 31. 5. 2022 a dne 6. 10. 2022 byli rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. 10. 2022, č.j. 1 T 146/2021-363, obžalovaní [jméno FO] a [Jméno žalobce] zproštěni obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu. Západočeská univerzita v Plzni (poškozená) byla se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Státní. zástupce ve své závěrečné řeči uvedl, že bude-li ukládán trest, měl by být ukládán trest nespojený s přímou tr. represí, tedy trest podmíněný, a to při spodní hranici zákonné tr. sazby. Dává na zvážení uložení peněžitého trestu, jehož výši případně ponechá zcela na úvaze soudu. Dne 25. 10. 2022 podala odvolání proti výše uvedenému rozsudku poškozená. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 1. 2023, č.j. 9 To 24/2023-388, bylo odvolání poškozené zamítnuto. Rozsudek ve své zprošťující části nabyl právní moci dne 12. 11. 2022 a v části týkající se náhrady škody nabyl právní moci dne 19. 1. 2023.

9. Právní zástupce žalobce žalobci fakturoval poskytnutí právních služeb spočívajících v obhajobě v řízení před Okresním soudem Plzeň-město pod sp.zn. 1 T 146/2021 blíže rozepsaných ve faktuře ve výši 26 200 Kč, přičemž byla uhrazena záloha ve výši 14 000 Kč, pročež zbývá zaplatit částka 12 200 Kč. Splatnost faktury byla 25. 4. 2023. (faktura ze dne 18. 4. 2023 č. [hodnota] na č.l. 8 spisu)

10. Žalobce při své účastnické výpovědi uvedl, že se po celou dobu cítil nevinen. Žije na vesnici, stačí aby vyšel s kolem a říkají si o něm, že je starý zlodějíček. Sousedé mu to dali najevo. Ztratil všeobecnou důvěru. Dělal [Anonymizováno] práce jako veřejnou zakázku pro [Anonymizováno], pro [Anonymizováno] [adresa], pro [podezřelý výraz] a pro další soukromníky. Stále pracuje v oboru. Se [Anonymizováno] nespolupracuje od roku 2020. Uvedl, že syn se od něj odstěhoval, nepohodli se, neboť měl pokračovat v oboru, to se nestalo. Uvedl, že v Čechách žije od roku 1990 a česky rozumí od počátku. Na [podezřelý výraz] mu řekli, že dokud se nevyřeší trestní stíhání nebudou s ním spolupracovat. Prakticky s ním nespolupracovali už nikdy. Má živnost, ale už prakticky nepracuje. Uvedl, že se s diabetem léčí 10 let, přičemž jeho stav se zhoršuje. Nespí, není ve své kůži, začal brát Neurol. K dotazu právního zástupce uvedl, že [Anonymizováno] byla jeho odběratelem 25 let. Dále uvedl, že jak se mu zhoršil zdravotní stav, nedostal vstupní bránu k řidičáku, což je pro něj problém, když má nemocnou dceru, kterou musel odvážet k lékaři. Léčí se se schizofrenií. Nyní již řidičské oprávnění má. [Anonymizovaný odstavec]

12. Žalobce evidoval v registru smluv první smlouvu se [Anonymizováno] dne 2. 8. 2016, dále opakovaně až do 4. 12. 2020, kdy byla registrována se [Anonymizováno] poslední smlouva. Dále od 3. 12. 2021 byla registrována smlouva s [adresa] průběžně během let až do 13. 9. 2024. (registr smluv na jméno žalobce a jeho IČO)

13. Soud dále neprovedl důkaz uplatnění nároku ze dne 18. 4. 2023, vč. doručenky, potvrzení žalované na č.l. 6 spisu, vč. doručenky, stanovisko žalované ze dne 2. 2. 2024, výzvu žalované ze dne 19. 7. 2023, reakci na výzvu ze dne 19. 8. 2023 na č.l. 27, neboť uvedené měly prokazovat mezi účastníky nesporná tvrzení. Dále soud neprovedl důkazem záznam o vykonané poradě ze dne 16. 11. 2021 na č.l. 9 a záznam o vykonané poradě ze dne 16. 2. 2022 na č.l. 9rub spisu, neboť žalovaná žalobci požadovaný nárok z těchto úkonů právní služby poskytla a žalobce v tomto rozsahu vzal žalobu zpět. Nebylo tak uvedené nezbytné pro rozhodnutí soudu. Dále soud neprovedl k důkazu rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. 10. 2023, neboť tento důkaz byl proveden v rámci podstatného obsahu spisu okresního soudu (viz výše) a šlo by o dokazování duplicitní.

14. Důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech. Pravost listinných důkazů nebyla namítána, soud navíc neměl důvod o tom pochybovat a z důkazů nevycházet, ani důkazům přisuzovat nižší hodnotu. Důkazy se doplňovaly, navazovaly na sebe a bylo možné z nich učinit závěr o skutkovém stavu, který odpovídá jednotlivým skutkovým zjištěním uvedeným výše, na které soud pro stručnost odkazuje. Výpověď žalobce byla věrohodná.

15. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

16. Podle § 1 odst. 1 zák. o OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

17. Podle § 5 zák. o OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

18. Podle § 7 odst. 1 zák. o OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

19. Podle § 8 odst. 1 zák. o OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

20. Podle § 14 odst. 3 zák. o OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

21. Podle § 15 odst. 2 zák. o OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

22. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odstavce 2 ustanovení náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odstavce 3 ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

23. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

24. Soud předmětnou věc posuzoval po právní stránce podle § 5 písm. a), b), § 8 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 OdpŠk, když se žalobce po žalované domáhá náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklé mu v důsledku nezákonného rozhodnutí. Žalobce svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.).

25. Soud se zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik škody a nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu (nezákonné rozhodnutí); vznik škody/nemajetkové újmy a příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vzniklou škodou/nemajetkovou újmou.

26. Je ustálenou soudní praxí, že podle zákona odpovídá stát za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu. Protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za které je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje. Neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek trestního stíhání (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90, publikovaný ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 35/1991; rozsudek ze dne 31. 3. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001, publikovaný v souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1813), resp. že vznik nároku na náhradu škody je založen na principu, podle kterého osoba zproštěná obžaloby má zásadně právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o zahájení trestního stíhání (i rozhodnutím o vazbě). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si vznesení obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn, nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, nebo že trestný čin byl amnestován (§ 12 OdpŠk). V posuzovaném řízení bylo vůči žalobci vydáno nezákonné rozhodnutí, a to usnesení Policie ČR ze dne 16. 9. 2021, č.j. [Anonymizováno], kdy žalobce byl následně zproštěn dle § 226 písm. b) tr. řádu obžaloby, a to rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. 10. 2022 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 11. 2022 (v právní moci dne 12. 11. 2022, resp. 19. 1. 2023).

27. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobci vznikla škoda spočívající v nákladech na obhájce, a to v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobce, resp. nezákonným rozhodnutím.

28. Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby zůstal nárok žalobce na zaplacení škody způsobené hrazením právních služeb, a to za úkon ze dne 4. 11. 2021 sepis stížnosti proti zajištění věci b) ve výši 1 050 Kč (750 + 300), resp. odměna za půlúkon. Soud má provedeným dokazováním za prokázané, že k úkonu právní služby došlo. Žalovaná uvedla, že nárok nepřiznala, neboť ke stížnosti žalobce nebylo rozhodnutí o zajištění věci ze dne 18. 10. 2021 zrušeno. Tento nárok posuzovala z titulu nezákonného rozhodnutí o zajištění, nikoliv z titulu nezákonného trestního stíhání, a tedy neshledala odpovědnostní titul. S tímto však nelze souhlasit. Soud věc posuzoval z titulu nezákonného trestního stíhání, kdy lze uvést, že v případě, že by proti žalobci nebylo vydáno nezákonné usnesení o zahájení trestního stíhání, nebyl by mu ani v rámci trestního stíhání zajišťován majetek a v takovém případě by nebyl nucen chránit svá práva (v rámci trestního řízení) všemi jemu dostupnými prostředky. Soud tak odpovědnostní titul shledával právě v nezákonném trestním stíhání a stát se nemůže své odpovědnosti zbavit tím, že by v rámci nezákonného trestního stíhání úkony právní služby odvozoval od jiných odpovědnostních titulů. K tomu soud odkazuje obdobně na nález ÚS ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08, kde sice byla posuzovaná vazba poškozeného v souvislosti s nezákonným trestním stíháním, dle soudu jde ale o věc podřaditelnou pro projednávaný případ. Ústavní soud mimo jiné uvedl: „Trestní stíhání představuje kontinuální proces zjišťování a ověřování skutečností rozhodných pro posouzení jednání obviněného a jejich hodnocení z hlediska trestněprávních norem. Za tím účelem jsou orgány činné v trestním řízení nadány řadou procesních pravomocí, jež umožňují a usnadňují průběh trestního řízení, které ovšem nemohou vykonávat mechanicky. Vždy je třeba využití procesních institutů zvažovat z pohledu proporcionality zásahu do základních práv obviněného. Prostředky trestního procesu, které nezřídka vedou k omezení základních práv obviněného, proto také nelze posuzovat zcela izolovaně, ale pouze v kontextu účelu jejich použití, jímž je odhalení a potrestání pachatele trestné činnosti. Pokud se v kterékoliv fázi trestního řízení ukáže, že tento účel nemůže být naplněn, neboť obviněný se trestné činnosti nedopustil, a podezření orgánů činných v trestním řízení bylo zcela liché, je třeba za vadné považovat veškeré úkony, které byly v trestním řízení provedeny, tj. případně včetně prostředku vedoucího k omezení osobní svobody, jímž je vazba. Pro účely odškodnění proto nelze zcela izolovaně posuzovat vazbu a samotné trestní stíhání. Pokud se trestní stíhání ukázalo jako nedůvodné, byla nedůvodná také samotná vazba jako prostředek vedoucí k vyšetření údajné trestné činnosti. Jinak řečeno, ukáže-li se samotné trestní stíhání jako nedůvodné, platí tento závěr pro všechny úkony a instituty, které se k trestnímu stíhání vázaly. Je totiž třeba vycházet z toho, že nebýt vlastního trestního stíhání, nebyl by jednotlivec podroben povinnosti snášet jednotlivé procesní úkony či uplatnění omezovacích institutů, včetně výkonu samotné vazby.“ Pokud jde o výši odměny obhájce za 1 úkon právní služby, žalobce byl stíhán pro spáchání přečinu podvodu dle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, tj. trestný čin s horní hranicí trestní sazby 5 let. Dle § 10 odst. 2 písm. b) zákona č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni vykonání úkonu právní služby, tak činí tarifní hodnota 10 000 Kč a odměna za 1 úkon právní služby 1 500 Kč (§ 7 bod 4. advokátního tarifu), přičemž však stížnost lze podřadit pod úkon ve smyslu § 11 odst. 3, odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, ve znění ke dni vykonání úkonu právní služby. Soud tak nárok na škodu ve výši odměny za úkon právní služby shledal důvodným a žalobci nárok přiznal.

29. K zadostiučinění za nemajetkovou újmu soud uvádí, že v případě odpovědnosti založené na nezákonném rozhodnutí je na žalobci, aby tvrdil a prokázal, že mu v důsledku nezákonného rozhodnutí nemajetková újma vznikla. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vycházejí především z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání a z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušování práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozené satisfakce skutečně mělo dostat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejnění pod č. 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K tíži státu, jako okolnosti, za kterých ke vzniku újmy došlo ve smyslu § 31a odst. 2 OdpŠk lze přičíst excesivní způsob jednání orgánů činných v trestním řízení, jež mohou mít za následek větší úkor později obžaloby zproštěné osoby. K takovým negativním projevům lze podřadit nevybíravé či urážlivé chování příslušníků vyšetřujícího policejního (popř. i soudního) orgánu ve vztahu k obviněné (obžalované) osobě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011).

30. Povaha trestní věci - žalobce byl stíhán pro přečin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody 1 – 5 let. Žalobce nebyl stíhán vazebně a jeho trestní stíhání nebylo medializováno. Povaha uvedeného trestného činu, z něhož byl žalobce obviněn, je s přihlédnutím k výši trestní sazby a povahou trestné činnosti spojena s běžnou mírou společenské nebezpečnosti. Nejednalo se o trestný čin, který by byl společností všeobecně považován jako zvlášť zavrženíhodný, jako je tomu například u pohlavního zneužití, znásilnění, apod. Pravdou je, že žalobce byl již v minulosti trestně stíhán, avšak jeho dřívější odsouzení bylo zahlazeno a státní zástupce ani nenavrhoval nepodmíněný trest odnětí svobody, naopak navrhoval trest odnětí svobody nespojený s přímou trestní represí při spodní hranici trestní sazby.

31. Soud k tomu pouze dodává, že sice žalobce uvedl, že jeho trestní kauza byla medializovaná, ale přes výzvu soudu ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř. učiněnou při jednání soudu dne 16. 10. 2024 svá tvrzení nikterak nedoplnil, resp. tvrzení o rozsahu medializace. Pokud následně právní zástupce žalobce své dotazy v rámci účastnické výpovědi žalobce směřoval právě k medializaci, soud jej zastavil a další dotazy ohledně medializace nepřipustil, neboť účastnická výpověď žalobce nemůže nahrazovat doplnění tvrzení, jak jej upravuje § 118a odst. 1 o.s.ř. Jinak řečeno, je na žalobci, aby nejdříve skutečnosti tvrdil a následně je prokazoval, k čemuž slouží jeho účastnická výpověď. Žalobce však tvrzení ohledně medializace věci nikterak k výzvě nedotvrdil, nepřipadalo v úvahu, aby je tak následně prokazoval.

32. Délka trestního řízení - trestní stíhání žalobce, tedy i doba trestním stíháním vyvolaných trvání obav a nejistoty žalobce, činila 1 rok a 2 měsíce. S ohledem na průběh trestního řízení jde o délku řízení přiměřenou.

33. Následky způsobené v osobní sféře poškozeného - újma měla být dle žalobních tvrzení způsobena zejména tím, že o trestní stíhání mělo mít vliv na profesní sféru žalobce, jeho zdraví, vztahy v rodině a jméno a pověst. Žalobce byl v průběhu řízení vyzván k prokázaní tvrzených skutečností.

34. Pokud jde o profesní sféru jeho života, ani žalovaná nesporovala, že by vliv trestního stíhání na profesní sféru nebyl dán, když trestná činnost žalobce měla souviset s jeho profesním životem. Žalobce, jakožto [Anonymizováno], měl zakázky se [Anonymizováno] (z registru smluv), pročež se měl dopustit trestného činu v souvislosti s touto spoluprací. Je tak nepochybné, že vliv na profesní sféru života žalobce trestní stíhání nepochybně mělo, nicméně žalobce ani přes výzvu neprokázal, že by šlo o takový vliv, jaký tvrdí. Bylo naopak prokázáno, že žalobce o práci jako [Anonymizováno] (resp. zakázky) nepřišel, když nadále spolupracoval s [podezřelý výraz]. Nelze tak ani souhlasit, že by se z profesního života stáhl a již prakticky nepracoval. Lze však souhlasit, že již nespolupracoval se [Anonymizováno], nicméně to nelze klást k tíži státu, když žalobce se skutku, který byl označen (nakonec chybně) jako trestný čin dopustil – žalobce byl zproštěn obžaloby, neboť jednání, kterého se měl dopustit není trestným činem, nikoliv, že by se jej nedopustil. Pokud své jednání směřoval vůči [Anonymizováno] a tohoto jednání se dopustil, lze shledat příčinnou souvislost mezi nezájmem další spolupráce s žalobcem stran [Anonymizováno] (jakožto poškozené v trestním řízení) s jednáním žalobce, ač následně shledaného nikoliv protiprávního, nikoliv v souvislosti s trestním stíháním. Jinak řečeno, [Anonymizováno] s žalobcem nechtěla spolupracovat v důsledku jeho (ač zákonného) jednání, nikoliv v důsledku nezákonného trestního stíhání. Žalobce nakonec ani přes výzvu soudu neprokázal, že by s ním nespolupracovala [Anonymizováno] v důsledku trestního stíhání. Stejně tak žalobce neprokázal, že by mu snad stran zákazníků ([podezřelý výraz]) bylo sděleno, že s ním nebudou spolupracovat do skončení trestního stíhání, nebo v důsledku toho, že bylo vedeno, i když co se týká [Anonymizováno] soud (jak uvedl shora) považuje za zcela logické, že poškozená společnost ([Anonymizováno]) nechtěla v průběhu trestního stíhání spolupracovat s žalobcem, jakožto obviněným a následně obžalovaným.

35. Žalobce ani přes výzvu neprokázal vliv trestního stíhání na jeho zdraví. Sice soud uvěřil jeho tvrzením v rámci výpovědi, že trpí diabetem (z listinných důkazů toto prokázáno však nebylo, když žalobce předložil sice listinu na č.l. 68 spisu, nicméně tato neobsahuje ani základní prvky lékařské zprávy, neobsahuje jméno pacienta, podpis lékaře, datum, aj.), nicméně žalobce již dále také neprokázal, že by se jeho zdravotní stav zhoršil v důsledku trestního stíhání. Navíc žalobce ani v rámci své výpovědi ke zhoršujícímu zdravotnímu stavu v průběhu trestního stíhání ničeho konkrétního neuvedl. Pouze, že špatně spal, necítil se dobře, byl nervózní, avšak to jsou pocity běžně spojené s trestním stíháním. Dle konstantní judikatury je právě na poškozeném, aby tyto zásahy tvrdil a prokazoval, neboť jde o individuální záležitost (např. 30 Cdo 1747/2014, 30 Cdo 2200/2015 a 30 Cdo 2814/2011). Uvedené platí i pro tvrzení žalobce v podání ze dne 7. 2. 2025 ohledně toho, že by snad žalobce netížilo břemeno důkazní. Pokud dále jde o tvrzení, že v důsledku zhoršeného zdraví nedostal žalobce řidičské oprávnění a nemohl vozit dceru k lékaři, žalobce uvedené přes výzvu soudu taktéž neprokázal.

36. Dále k tvrzení ohledně rozpadu vztahu žalobce a jeho syna v důsledku trestního stíhání, žalobce ani toto neprokázal. Naopak má soud za prokázané (výpovědí žalobce), že vztah mezi ním a jeho synem, který opustil společnou domácnost, byl dán zejména tím, že žalobce po něm chtěl, aby po něm převzal živnost a syn to odmítl.

37. Pokud jde o poškození jména a dobré pověsti, soud uvádí, že tyto skutečnosti zůstaly pouze v rovině tvrzení a žalobce je neprokázal, když však lze obecně lze souhlasit, že sousedé se mohli na žalobce dívat jinak než tomu bylo před zahájením trestního stíhání.

38. Pokud jde dále o tvrzení, že žalobce trestní stíhání prožíval úporněji, neboť ani neuměl česky, soud toto vzal za vyvrácené, neboť sám žalobce při své výpovědi uvedl, že v ČR žije od roku 1990 a od začátku umí česky. Pokud trestní stíhání začalo v roce 2021 v Čechách žil již přes 30 let.

39. Pokud jde o srovnávací judikaturu žalobce ani žalovaná soudu žádnou nepředložili. Soud tak vycházel z jeho vyhledaných komparačních případů – zejména věc vedená zdejším soudem pod sp.zn. 22 C 122/2018, 28 C 99/2018 a 10 C 34/2022. Co se týká prvního uvedeného příkladu, délka trestního stíhání byla v případě žalobce a poškozeného obdobná, ani jeden neprokázal výraznější zásahy trestního stíhání do jejich života, při podezření ze spáchání stejného trestného činu se stejnou trestní sazbou (podvod dle § 209 odst. 1, 3 se sazbou 1-5 let), poškozenému se dostalo pouze konstatování porušení jeho práva a omluvy a to z důvodu, že již byl dvakrát pravomocně odsouzen za trestnou činnost, stejně tak byl pravomocně uznán vinným ze spáchání několika přestupků, jinak řečeno, poškozený na rozdíl od žalobce, u nějž byla předešlá trestná činnost zahlazena, nebyl osobou bezúhonnou. Ke komparaci s věcí sp.zn. 28 C 99/2018 soud uvádí, že opět trestní stíhání žalobce a poškozené trvalo obdobně dlouho, ani jeden z nich neprokázal výraznější zásahy do jejich životů, nicméně poškozená byla na rozdíl od žalobce ohrožena vyšší trestní sazbou (2-8 let), dostalo se jí tak plnění ve výši 15 000 Kč. Pokud jde o věc sp.zn. 10 C 34/2022, poškozený se měl dopustit trestného činu podvodu, avšak ve vyšší sazbě (2-8 let), trestní stíhání trvalo skoro dvakrát déle než v případě žalobce a byly stran poškozeného prokázány zásahy do zdravotní a osobní sféry života. Poškozenému se dostalo zadostiučinění ve výši 25 000 Kč.

40. Ve vztahu k formě a výši zvoleného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním lze uvést, že samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání se soudu s přihlédnutím ke všem shora rozvedeným okolnostem trestního stíhání žalobce nejeví dostatečnou satisfakcí, což ostatně ani žalovaná nesporovala. Soud shledal zejména s přihlédnutím ke shora uvedeným zjištěním (nebyly prokázány prakticky žádné výraznější zásahy do života žalobce, povaha trestného činu, délka trestního stíhání) a s přihlédnutím k obdobným kauzám jako přiléhavé žalobce odškodnit částkou 5 000 Kč. Takového plnění stran žalované se žalobci dostalo, proto soud jeho návrhu na zaplacení částky 45 000 Kč nevyhověl.

41. Co se úroku z prodlení týká, soud musel přihlédnout k dodržení zákonné 6měsíční lhůty k projednání nároku žalobce u žalované ve smyslu OdpŠk. Žalobce nárok uplatnil dne 18. 4. 2023, žalovaná mu stanoviskem ze dne 2. 2. 2024 poskytla konstatování porušení práva a částečné finanční plnění, které mu bylo vyplaceno dne 6. 2. 2024. Žalobci tak náleží požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně (podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to ode dne 19. 10. 2023 (kdy se žalovaná dostala do prodlení, tj. den po dni, kdy uplynula lhůta 6 měsíců na projednání nároku žalobce žalovanou tj. 18. 10. 2023) do 5. 2. 2024 z částky 31 200 Kč (5 000 + 26 200) a dále od 6. 2. 2024 do zaplacení ze soudem přiznané částky 1 050 Kč.

42. S ohledem na důvody shora uvedené soud považoval žalobu za nedůvodnou v rozsahu zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 45 000 Kč, důvodná byla posouzena v rozsahu náhrady škody ve výši 1 050 Kč s příslušenstvím. Soud tak rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I a II.

43. Výrokem III soud rozhodl o nákladech řízení dle § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. V řízení byly projednávány 2 nároky žalobce. Žalobce byl plně úspěšný v obou nárocích, neboť žalovaná jeho nároku nevyhověla včas. Nutno dodat, že soud musel při výpočtu přihlédnout ke změněn právní úpravy – zákona č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, zejména § 9 odst. 4, nově § 9a odst. 2 písm. a) a b).

44. Náklady řízení žalobce ve výši 30 003 Kč představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 4 000 Kč a odměna jeho advokáta ve výši 26 003 Kč, cestovného ve výši 2 353 Kč a náhrady za promeškaný čas ve výši 1 000 Kč.

45. Advokát učinil ve věci 6 úkonů právní služby spočívající v převzetí právního zastoupení, sepisu žaloby, částečném zpětvzetí žaloby, účasti na jednání soudu dne 16. 10. 2024 a 8. 1. 2025, reakce na výzvu soudu ze dne 21. 11. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu. Při úkonu právní služby: převzetí právního zastoupení, sepisu žaloby, částečném zpětvzetí žaloby soud vycházel z tarifní hodnoty 76 200 Kč (50 000 + 26 200) dle advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, tj. odměna 4 180 Kč dle § 7 bod 5 advokátního tarifu, tzn. 12 540 Kč. Při úkonu právní služby po částečném zastavení řízení: účasti na jednání soudu dne 16. 10. 2024 a reakce na výzvu ze dne 21. 11. 2024 soud vycházel z tarifní hodnoty 61 050 Kč (50 000 + 1 050) dle advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, tj. odměna 3 580 Kč dle § 7 bod 5 advokátního tarifu, tzn. 7 160 Kč. Při úkonu právní služby: účasti na jednání soudu dne 8. 1. 2025 soud vycházel z tarifní hodnoty 1 050 Kč dle § 8 a § 9a odst. 2 písm. b) advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 (kdy soud na nemajetkové újmě žalobci nepřiznal ničeho), tj. odměna 1 000 Kč dle § 7 bod 3 advokátního tarifu. Náklady jsou dále představovány 5 režijními paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 (1 500 Kč) a 1 režijním paušálem po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025. Dále advokátovi náleží též cestovné dle § 13 odst. 1 advokátního tarifu za 2 jízdy á 160 km na trase [adresa], [Anonymizováno] (sídlo AK) – [adresa] dne 16. 10. 2024 a 8. 1. 2025 s vozidlem zn. [jméno FO] [jméno FO], při průměrné spotřebě pohonných hmot – MN – 4,5 l/100km, při ceně nafty ve výši 38,70 Kč a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši 5,60 za cestu vykonanou 16. 10. 2024 (dle vyhlášky č. 389/2023 Sb.) v částce 1 175 Kč a při ceně nafty ve výši 34,70 Kč a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši 5,80 za cestu vykonanou 8. 1. 2025 (dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.) ve výši 1 178 Kč, tj. cestovné v celkové výši 2 353 Kč spolu s náhradou za promeškaný čas ve výši 1 000 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění ke dni vykonání cesty, kdy soud vycházel z délky jedné cesty tam a zpět 2 hodiny (dle www.mapy.cz), tj. za cestu 16. 10. 2024 v částce 4 x 100 Kč = 400 Kč, za cestu 8. 1. 2025 v částce 4 x 150 Kč = 600 Kč. Právní zástupce žalobce není plátcem DPH.

46. Soud nepřiznal odměnu za žádost o odročení jednání a reakce ze dne 7. 2. 2025 a 1. 4. 2025, neboť nešlo o účelné úkony právní služby, kdy reakce na opakovanou výzvu soudu neobsahovala ničeho nového, žalobce žádná nová tvrzení ani důkazy nenavrhoval. Soud dále nepřiznal odměnu za sepis výzvy k zaplacení, neboť na to dle § 31 odst. 4 OdpŠk není nárok.

47. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., když soud prodloužil zákonnou lhůtu ze 3 dnů na 15, protože takové prodloužení je možno po žalobci spravedlivě požadovat a žalované umožní včasné administrativní zpracování soudem uloženého plnění, resp. plnění ze státního rozpočtu je spojeno s náročnou administrativní činností. [adresa] plnění u náhrady nákladů řízení bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zastupujícího advokáta

Poučení