22 C 215/2020-69

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] o neplatnost odstoupení od smlouvy takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby soud určil, že odstoupení od darovací smlouvy ze dne 22. listopadu 2005, učiněné žalovaným dopisem, datovaným 17. října 2017, je neplatné a nebylo učiněno po právu, se zamítá.

II. Na náhradě nákladů řízení je žalobkyně povinna uhradit žalovanému částku 12 342 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 16. 10. 2020 se žalobkyně domáhala určení neplatnosti odstoupení od darovací smlouvy ze dne 22. listopadu 2005, které učinil žalovaný dopisem ze dne 17. 10. 2017. V řízení tvrdila, že účastníci jsou bývalí manželé. Manželství uzavřeli dne 17. 1. 2002, rozvedeno bylo rozsudkem Okresního soudu Praha-východ č. j. [číslo jednací], právní moc 10. 7. 2017. Z manželství se narodili dva dosud nezletilí a nezaopatření synové, [jméno] [jméno] (17. 9. 2003) a [jméno] (25. 8. 2005), kteří byli pro dobu po rozvodu svěřeni do péče žalované. Před manželstvím byli účastníci podílovými spoluvlastníky pozemků parc. [číslo] st. [anonymizováno] v k. ú. [obec], každý jednou ideální polovinou. Druhou id. těchto pozemků (včetně pozemku parc. č. st. [anonymizováno], odděleného z pozemku parc. [číslo]) nabyla žalobkyně darovací smlouvou z 22. 11. 2005 s právními účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí dne 24. 11. 2005. Manželství účastníků prošlo v průběhu let řadou krizí, vyvolaných mimomanželskými poměry žalovaného. Žalobkyně se vždy snažila manželství udržet, po přesvědčování žalovaným vzala dvakrát zpět návrh na rozvod. Žalovaný však své chování zásadně nezměnil, žalobkyně v roce 2015 podala nový návrh na rozvod manželství, vzít jej zpět odmítla. Žalovaný žalobkyni oznámil, že bude s rozvodem souhlasit, vyplatí-li mu žalobkyně 2 miliony Kč. Možnostem žalobkyně se toto však zcela vymykalo, proto požadavek odmítla. Chování žalovaného se poté změnilo dramaticky k horšímu. Začal se k žalobkyni chovat velmi pohrdavě, vyvolávat scény, i v přítomnosti dětí. Rozvodové řízení uměle prodlužoval, aby tento nesnesitelný stav trval co nejdéle a donutil žalobkyni k vypořádání dle svých představ. Atmosféra v rodině se do podzimu roku 2016 stala zcela neúnosnou, děti žalovaného prosily, ať se k matce chová lépe. Hádky, které vyvolával, snášeli oba synové velmi špatně, konflikty se začaly zřetelně projevovat na jejich fyzickém i psychickém stavu. Mladší syn [jméno] byl v péči psychoterapeuta i řadu měsíců po rozvodu. Žalovaný trávil od jara 2016 většinu času mimo společnou domácnost s přítelkyní [jméno] [příjmení], se kterou žije dosud (dětem po celou dobu tvrdil, že služebně cestuje). Do domu docházel na víkendy, kdy měl dle neformální dohody mezi účastníky v péči děti; dle mediační dohody, schválené soudem, měla být péče společná, žalovaný ji však porušoval, péči v pracovní dny ponechával výlučně na žalobkyni (sám byl ochoten se syny být jen, když se mu to hodilo, po dohodě s žalobkyní každý druhý víkend). V průběhu pracovního týdne se v domě objevoval nepravidelně, žalobkyni zásadně neinformoval, kdy bude či nebude přítomen; zřejmě, aby ji udržoval v neustálém napětí. Při návštěvách žalobkyni před dětmi ostentativně ignoroval, příp. vyvolával konflikty. Žalovaný je podstatně psychicky odolnější než žalobkyně a nesnesitelné napětí a hádky mu nijak nevadily; sám je inicioval. Žalobkyně byla na pokraji psychického zhroucení, protože si uvědomovala vliv situace v rodině na děti. Neměla jinou možnost, než společné soužití ukončit. Na radu svého přítele [jméno] [příjmení] (seznámila se s ním 6/ 2016) v listopadu 2016 vyměnila zámky u vstupních dveří a odešla s dětmi k rodičům. Žalobce se do domu vrátil od [jméno] [příjmení] (nikoli z pobytu na služební cestě) dne 2. listopadu. V domě byl přítomen pan [jméno] [příjmení], který s žalobkyní uzavřel nájemní smlouvu k celému domu. Tu žalovanému ukázal a oznámil mu, že mu další bydlení neumožní, nechal ho však vstoupit domu a odnést základní osobní věci. Navrhl, aby si zbytek odvezl nejbližší víkend, což žalovaný nevyužil, osobní věci odstěhoval až o řadu měsíců později; přesto opakovaně tvrdil, že mu žalobkyně odstěhování znemožnila a musel si řadu věcí dokoupit. Žalobkyně se žalovaného bála, ještě větší obavy měla, že žalovaný svou reakci na uvedené skutečnosti přenese na děti. Dne 2. 11. 2016 jim neumožnila telefonické hovory, v následujících dnech ano. Styk žalovaného s dětmi celý listopad 2016 i další měsíce probíhal přesně dle předchozích dohod mezi účastníky. Žalovaný nebyl ve styku s dětmi pouze po dobu dvou dnů, nikoli - jak uvádí v předžalobní výzvě – po déle trvající dobu. Ukončení společného bydlení tedy vztah mezi žalovaným a jeho syny nepoznamenalo. Se žalobkyní žalovaný nekomunikoval z vlastního rozhodnutí. Dne 3. 11. 2016 se žalovaný obrátil na Policii ČR, která požádala žalobkyni o podání vysvětlení, poté nenásledovalo žádné další šetření. Žalobce také podal dva návrhy na vydání předběžného opatření. Prvním se domáhal, aby mu byl sdělen pobyt dětí a umožněn styk s nimi, přičemž tento návrh byl jako neopodstatněný zamítnut usnesením Okresního soudu Praha-východ z 14. 11. 2016, č. j. [číslo jednací]. Druhým se domáhal zpřístupnění domu a jeho dalšího užívání. Soud prvního stupně návrhu nejprve vyhověl, Krajský soud v Praze následně usnesením č. j. [číslo jednací] předběžné opatření zrušil pro neexistenci důvodu pro vydání. Téměř rok poté zaslal žalovaný žalobkyni (prostřednictvím tehdejší právní zástupkyně) dopis datovaný 17. 10. 2017, ve kterém oznámil, že odstupuje od darovací smlouvy z 22. 11. 2005 s odkazem na události z listopadu 2016. Jednání žalobkyně bylo dle jeho názoru v rozporu s dobrými mravy. Dopisem z 9. 10. 2020 právní zástupkyně žalovaného žalobkyni vyzvala, aby žalovanému dar vrátila, poskytla potřebnou součinnost pro zápis vlastnictví žalovaného do katastru nemovitostí. Dopis označila jako předžalobní výzvu. Žalobkyně zásadně odmítá tvrzení žalobce, že její jednání ze dne 2. 11. 2016 (nebo kdykoli jindy) bylo v rozporu s dobrými mravy. Byl to naopak žalovaný, který dobré mravy soustavně porušoval po řadu předchozích měsíců, přičemž jednání žalované bylo jedinou možností, jak mu v takovém počínání zamezit a chránit děti účastníků. Žalobu podává žalobkyně pouze z důvodu procesní opatrnosti, pokud žalovaný nepodá žalobu, avizovanou v dopise z 9. 10. 2020, vezme ji zcela zpět. Považuje to však za nepravděpodobné. Žalovaný se v jiném řízení domáhá vypořádání SJM, požaduje zaplacení částky více než 5 milionů Kč (od roku 2016 se požadavky značně zvýšily), je zřejmé, že své údajné nároky bude tvrdě prosazovat, neboť usiluje o finanční přínos sám o sobě, ale i pomstu za ukončení vztahu.

2. K výzvě soudu, zdali žalobkyně na svém návrhu trvá, když ve věci byla podána žaloba žalovaným o určení vlastnictví, žalobkyně uvedla, že na této trvá s odkazem na § 586 odst. 2 o. z. V souzené věci jde o určení relativní neplatnosti právního jednání, které by bylo považováno za platné, pokud by žalobkyně žalovanému neoznámila, že je považuje za neplatné (to učinila naposledy dopisem ze dne 16. října 2016), a v otevřené promlčecí lhůtě nepodala příslušný návrh soudu. Pokud by nyní vzala žalobu zpět, už by se nemohla domáhat určení neplatnosti odstoupení.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Tvrdil, že účastníci že 17. 1. 2002 uzavřeli manželství, které bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu č. j. [číslo jednací], právní moc 10. 7. 2017. Z manželství se narodili dva dosud nezletilí synové, [jméno] [jméno] (17. 9. 2003) a [jméno] (25. 8. 2005). Oba byli pro dobu po rozvodu svěřeni do výchovy žalobkyně s upraveným stykem s žalovaným. Před vstupem do manželství převedl žalovaný na žalobkyni ideální polovinu na pozemcích parc. č. st. [anonymizováno] a parc. [číslo] obec a katastrálním území Strančice (z uvedených pozemků byl následně vydělen pozemek parc. č. st. [anonymizováno]). K převodu poloviny pozemků došlo na základě kupní smlouvy z 9. 3. 2000. Kupní cena za pozemky 90 000 Kč byla smyšlená a nebyla žalobkyní, s ohledem na tehdejší společné soužití, nikdy uhrazena. Ve skutečnosti šlo o darování poloviny uvedených pozemků. Za trvání manželství zúžili účastníci řízení dne 26. 10. 2005 rozsah společného jmění manželů notářským zápisem č. [spisová značka], NZ [číslo], sepsaným JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou se sídlem v [obec]. Dohodli se, že společné jmění manželů se zúží o budovu postavenou na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v k.ú. [obec] a garáž postavenou na pozemku parc. [číslo] k. ú. [obec]. Dle dohody se měla výlučným vlastníkem budovy (rodinného domu) a garáže stát žalobkyně, k čemuž také došlo (stavba rodinného domu se v důsledku přijetí nového občanského zákoníku stala součástí pozemku parc. č. st. [anonymizováno], k. ú. [obec]). Následně, dne 20. 11. 2005, uzavřely strany sporu darovací smlouvu, kdy žalovaný žalobkyni daroval svou zbylou ideální polovinu na pozemcích parc. č. st. [anonymizováno], p. [číslo] st. [anonymizováno], součástí je stavba, obec a katastrálním území Strančice, [list vlastnictví], Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-východ. Účinky vkladu vlastnického práva k daru nastaly dne 24. 11. 2005. Na základě popsaných jednání se žalovaná stala výlučnou vlastnicí všech výše uvedených nemovitostí. Dne 17. 10. 2017 odstoupil žalovaný prostřednictvím právní zástupkyně od uvedené darovací smlouvy a požádal žalobkyni o vrácení daru. Žalovaný poukázal na absenci naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti odstoupení od darovací smlouvy, když žalobkyně se domáhá rozhodnutí o určení neplatnosti odstoupení od darovací smlouvy. Žalobu, dle vlastního vyjádření, v čl. 16 žaloby, podává pouze z procesní opatrnosti, kdyby žalovaný podal vlastní žalobu, jíž by se domáhal určení vlastnictví k předmětu darovací smlouvy. Je zřejmé, že i dle žalobkyně na projednání žaloby není dán právní zájem. Buď je žaloba pouze akademickou úvahou o platnosti či neplatnosti odstoupení od darovací smlouvy v situaci, kdy vlastnictví žalobkyně nebude ohroženo (žalovaný sám nepodá žalobu), nebo má být projednána žaloba podaná žalovaným. Účelem určovací žaloby dle ustálené judikatury není zbytečné rozmnožování sporů, ale má sloužit potřebám praktického života. Žalovaný podal žalobu, kdy se v řízení sp. zn. [spisová značka] domáhá určení, že je vlastníkem daru (s ohledem na to, že dar je ideální polovinou předmětných pozemků nelze podat přímo reivindikační žalobu), resp. že je žalobkyně žalovanému povinna zaplatit částku odpovídající finanční hodnotě daru. Určovací žaloba podaná žalobkyní není opodstatněna (není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení) tam, kde by posouzení platnosti právního jednání bylo toliko předběžnou otázkou ve vztahu k řešení otázky (ne) existence práva, či tam, kde lze žalovat o splnění povinnosti. Žalovaný se v řízení sp. zn. [spisová značka] domáhá určení existence svého vlastnického práva k daru, resp. povinnosti žalobkyní uhradit žalovanému jeho hodnotu. K věcné podstatě žaloby žalovaný dále uvedl důvody, pro něž je odstoupení od darovací smlouvy nutno považovat za platné. V podrobnostech odkázal na spis ve věci sp. zn. [spisová značka]. Během společného soužití vybudovali účastníci rodinný dům a zahradu na pozemcích, které žalovaný žalobkyni daroval. Z důvodů trvajících neshod v manželství žalobkyně vyměnila během služební cesty žalovaného zámky na rodinném domě a žalovanému znemožnila přístup. To přesto, že se v domě nacházela společná rodinná domácnost účastníků a jejich synů. Žalobkyně tak žalovanému mimo jiné znemožnila užívat práva bydlení, § 744 o. z., kdy toto jednání bylo porušením dohody ve věci úpravy poměrů k nezletilým synům po dobu před a po rozvodu manželství uzavřené žalovaným a žalobkyní dne 1. 6. 2016, následně schválené soudem. O celé situaci se žalovaný dozvěděl až po návratu ze služební cesty dne 2. 11. 2016, kdy tehdejší milenec žalobkyně, který se jediný v té době v domě nacházel, sdělil, že mu žalobkyně dům pronajala. To samozřejmě bez vědomosti či souhlasu žalovaného, čímž mimo jiné porušila pravidla nakládání se společnou domácností, § 747 o. z. Tehdejší milenec žalobkyně neumožnil žalovanému vstup do domu, ani odvezení žádných jeho věcí. Žalovaný se tak rázem ocitl bez střechy nad hlavou, bez věcí nezbytných k uspokojování elementárních životních potřeb. Žalobkyně zároveň zakázala společným synům kontakt s žalovaným, dokonce po určitou dobu ani nevěděl, kde se synové nachází. O situaci dětí se dozvěděl až z telefonátu se synem [jméno] ze dne 3. 11. 2016, který sdělil, že mu žalobkyně zakázala žalovanému prozradit, kde se oba synové nacházejí. V uvedeném jednání žalobkyně z hlediska jeho podstaty i ve způsobu provedení a intenzity, žalovaný spatřuje závažné provinění proti dobrým mravům a nevděk vůči své osobě, pročež mu nezbylo, než od darovací smlouvy dle § 2072 o. z. odstoupit, a požadovat vrácení daru. I pokud by žalobkyně měla naléhavý právní zájem na požadovaném určení, žaloba by tedy musela být zamítnuta z věcných důvodů. Nad rámec uvedeného žalovaný uvádí, že v zavrženíhodném jednání pokračuje žalobkyně i nadále, když se případné prostředky na vyplacení daru snaží získat návrhem na zvýšení výživného na oba syny (sp. zn. [spisová značka]), který podala bez jakékoli předchozí výzvy či snahy o domluvu s žalovaným, přes oběma stranami sporu deklarovanou snahu ušetřit společné děti soudních řízení a intenzivní kontakt advokátů obou stran při hledání smírného řešení vzájemných majetkových sporů.

4. Skutková zjištění:

5. Z žaloby na čl. 14 – 18 spisu soud zjistil, že dne 16.10.2020 podal žalovaný proti žalobkyni žalobu na určení, že je vlastníkem podílů o velikosti id. na pozemcích parcelní [číslo] parc. č. st. [anonymizováno] a parc. číslo st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], vše zapsáno na [list vlastnictví] pro katastrální území Strančice, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-východ. Eventuálně navrhl, aby byla žalované uložena povinnost uhradit částku odpovídající tržnímu ocenění podílů o velikosti id. na uvedených pozemcích, a to pro případ, že by žalobě na určení vlastnického práva k pozemkům nebylo vyhověno. V žalobě tvrdil žalovaný, že jako dárce uzavřel se žalovanou za trvání manželství dne 22. 11. 2005 darovací smlouvu, na základě které žalobkyně nabyla spoluvlastnický podíl o velikosti id. na pozemku parc. [číslo] pozemku parc. č. st. [anonymizováno] a pozemku parc. č. st. [anonymizováno], vše v katastrálním území Strančice. Darování předcházelo uzavření kupní smlouvy, kterou žalobkyně od žalovaného nabyla spoluvlastnický podíl o velikosti na shora uvedených nemovitostech. Žalobkyně se tak stala výlučným vlastníkem uvedených pozemků. O vypořádání společného jmění manželů probíhá u zdejšího soudu řízení sp. zn. [spisová značka]. Žalovaný ve své žalobě rovněž uvedl, že důvodem pro odstoupení od darovací smlouvy ze dne 17. 10. 2017 je zjevné porušení dobrých mravů na straně žalobkyně a její zřejmý nevděk. Konkrétní důvody pro odstoupení od darovací smlouvy spatřuje žalovaný zejména ve skutečnosti, že mu žalobkyně odepřela přístup do rodinného domu za účelem realizace jeho práva zde bydlet, když po čas jeho služební cesty nechala vyměnit zámky dveří do rodinného domu na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně], kde se nacházela rodinná domácnost, zatímco na základě nájemní smlouvy pronajala dům svému příteli. Dalším důvodem pro odstoupení jsou dle žaloby navazující události ze dne 2. 11. 2016, kdy v době příjezdu žalovaného ze služební cesty se v domě nenacházely nezletilé děti účastníků. Přítel žalobkyně (nájemce) odmítl sdělit žalovanému, kde se jeho děti nacházejí a žalobkyně s ním odmítala telefonicky komunikovat. Pokus o vstup do rodinného domu a kontakt se syny dne 3. 11. 2016 byl rovněž neúspěšný. Žalovaný se pouze dovolal synovi [jméno], který mu sdělil, že má od matky zakázáno prozradit otci, kde se děti nachází. Na to žalovaný kontaktoval policii a orgán sociálně právní ochrany dětí. Od dané události již žalovanému nebylo umožněno užívat dům, ve kterém byla umístěna rodinná domácnost, ani realizovat soudem schválenou dohodu o společné péči o nezletilé. Dále žalovaný v žalobě uvedl, že styk s nezletilými mu ze strany žalobkyně nebyl umožněn v řádech dnů, stejně tak, jako nebyl informován o jejich pohybu. Konečně, dalším důvodem pro odstoupení od darovací smlouvy byla dle žaloby žalovaného skutečnost, že mu žalobkyně nevydala nemovité věci zanechané ve společné domácnosti, nerespektovala vydané předběžné opatření, odmítla situaci jakkoli řešit a nereagovala na jeho pokusy o dohodu.

6. Z dopisu na čl. 25 ve spojení s doručenkou na čl. 26 spisu soud zjistil, že dne 16. 10. 2020 tehdejší právní zástupkyně žalobkyně potvrdila tehdejší právní zástupkyni žalovaného přijetí dopisu ze dne 9. 10. 2020 označeného jako předžalobní výzva. Zároveň reagovala sdělením, že žalobkyně považuje odstoupení žalovaného od darovací smlouvy za neplatné s tím, že si není vědoma porušení dobrých mravů, ba naopak, poukázala na porušování dobrých mravů ze strany žalovaného trvající měsíce. Právní zástupkyně žalobkyně sdělila, že tato podává z procesní opatrnosti žalobu na určení neplatnosti odstoupení od darovací smlouvy. Vyjádřila také ochotu k mimosoudnímu řešení sporů. Právní zástupkyni žalovaného byl dopis doručen téhož dne (16. 10. 2020).

7. Z výpisu z katastru nemovitostí na čl. 38 spisu soud zjistil, že žalobkyně je zapsána jako vlastník pozemků parc. č. st. [anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří), parc. [číslo] (zahrada) a parc. č. st. [anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], vše zapsáno na [list vlastnictví] pro katastrální území Strančice v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-východ. Nabývacími tituly k uvedeným pozemkům byla Kupní smlouva označená zn. [anonymizováno] [číslo], dále Smlouva darovací ze dne 21. 11. 2005 (s právními účinky vkladu ke dni 24. 11. 2005) a Smlouva o zúžení SJM ze dne 26. 10. 2005 (právní účinky vkladu ke dni 24. 11. 2005).

8. Z výzvy na čl. 39-40 spisu, včetně plné moci, bylo zjištěno, že tehdejší právní zástupkyně žalovaného vyzvala žalobkyni k poskytnutí součinnosti ve věci vydání daru a zajištění přepisu vlastnictví k předmětu daru zpět na žalovaného, to vše v důsledku odstoupení od darovací smlouvy uzavřené dne 22. 11. 2005. V předmětné výzvě je rekapitulováno, že ze strany žalovaného došlo k odstoupení od darovací smlouvy ze dne 22. 11. 2005, a to pro důvody shodné jako v následně podané žalobě (viz odst. 4 tohoto odůvodnění). Právní zástupkyně zrekapitulovala, že žalovanému bylo popsaným jednáním ublíženo a bylo zasaženo do jeho práva na bydlení, práva vlastnického a práva na styk s nezletilými syny. Žalobkyně byla vyzvána, aby nejpozději do 7 dnů vrátila dar, tj. aby poskytla součinnost ve věci vydání daru a zajištění přepisu daru zpět na žalovaného. Zároveň byla upozorněna na možnost soudního řešení sporu.

9. Z usnesení na č.. 41 – 44 spisu soud zjistil, že zdejší soud usnesením ze dne 7. 2. 2017, č. j. [číslo jednací] vydal předběžné opatření, kterým nařídil žalobkyni, aby bez zbytečného odkladu vydala žalovanému nové klíče od rodinného domu na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně], umožnila mu přístup a užívání rodinného domu a zdržela se všech úkonů, kterými by mohla narušit nebo znemožnit bydlení žalovaného v tomto domě. Zároveň bylo příteli žalobkyně uloženo, aby se zdržel užívání tohoto rodinného domu. To vše do pravomocného skončení řízení o změně poměrů nezletilých dětí účastníků. Krajský soud v Praze usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 28. 6. 2017 změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že se návrh žalobce na vydání předběžného opatření ze dne 31. 1. 2017 zamítá. Odvolací soud takto rozhodl zejména proto, že žalovaný (tehdy v pozici navrhovatele/žalobce) neosvědčil, že je nezbytné zatímně upravit poměry účastníků navrhovaným způsobem. Ke dni podání návrhu na vydání předběžného opatření (31. 1. 2017) bylo již manželství účastníků rozvedeno, přičemž odvozené právo užívání domu zaniklo. Ke dni podání návrhu proto nebyly dostatečně doloženy adekvátní důvody pro obnovení žádaného stavu (nerušené bydlení žalovaného v původní společné domácnosti) a žalobce nijak neosvědčil potřebu zatímního faktického bydlení v uvedeném domě. Na tomto závěru odvolacího soudu přitom nic neměnilo ani probíhající řízení o změně výchovného prostředí nezletilých dětí.

10. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti. Při hodnocení provedených důkazů soud vyšel z toho, že tyto se logicky doplňují a korespondují s tvrzeními účastníků, přičemž ve vzájemné souvislosti představují dostatečný základ pro rozhodnutí. Ve věci nebyla dána potřeba dalšího dokazování, zejména pak ohledně důvodů pro odstoupení od darovací smlouvy, a to s ohledem na níže uvedené právní hodnocení sporu.

11. Mezi účastníky řízení je nesporné, že byli manželi a jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem, který nabyl právní moci dne 10. 7. 2017. Z manželství se narodili dva dosud nezletilí synové, kteří byli pro dobu po rozvodu manželství svěřeni do péče žalobkyně s upraveným stykem se žalovaným.

12. Soud dále dospěl k následujícímu závěru o relevantní části skutkového stavu: Žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. č. st. [anonymizováno] a parc. číslo st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], vše zapsáno na [list vlastnictví] pro katastrální území Strančice, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-východ. Nabývacím titulem k označeným nemovitostem byla mimo jiné co do podílu o velikosti id. darovací smlouva ze dne 22. 11. 2015. Od této smlouvy odstoupil žalovaný dopisem ze dne 17. 10. 2017 z důvodu zjevného porušení dobrých mravů a nevděk ze strany žalobkyně. V návaznosti na toto odstoupení a požadavek na vrácení daru se žalobce u zdejšího soudu domáhá v řízení sp. zn. [spisová značka] určení, že je vlastníkem id. uvedených nemovitostí, eventuálně náhrady jejich hodnoty. Právní hodnocení 13. Žalobkyně se domáhá určení neplatnosti odstoupení od smlouvy. Žalobkyně i žalovaný shodně tvrdí, že mezi nimi byla uzavřena smlouva darovací dne 22. 11. 2005. Sporným taktéž není, že žalovaný od této odstoupil dopisem ze dne 17. 10. 2017. Žalovaný odkazuje na nevděk, § 2072 o. z. Žalobkyně se tedy v tomto řízení domáhá určení, že odstoupení od darovací smlouvy je neplatným. Sporným taktéž není, že žalobce podal soudu návrh o určení, že je vlastníkem předmětných nemovitostí. Za této situace tak soud hodnotí, zdali je dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti v režimu ustanovení § 80 o. z.

14. Soud cituje rozhodnutí NS ČR vydané ve věci sp. zn. 23 Cdo 128/2008, které shrnuje otázku posouzení naléhavého právního zájmu, domáhá-li se žalobce určení neplatnosti:„ V rozsudku ze dne 2. dubna 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99, uveřejněném pod číslem 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (odkazujícím na rozsudek ze dne 20. března 1996, sp. zn. II Odon 50/96, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 5/1996) pak Nejvyšší soud uzavřel, že lze-li žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká. V rozsudku ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 539/2003 (dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu), v němž se Nejvyšší soud zabýval naléhavým právním zájmem na určení neplatnosti výpovědi z nájmu, byl tento závěr vyjádřen jinými slovy tak, že je-li posouzení platnosti právního úkonu otázkou předběžnou ve vztahu k řešení otázky (ne) existence práva nebo právního vztahu, který měl být tímto právním úkonem založen, změněn nebo naopak ukončen, pak na takovém určení není dán naléhavý právní zájem. Negativní žalobu na určení neplatnosti právního úkonu lze tedy podat pouze výjimečně v případech, kdy nelze žalovat ani na určení platnosti trvání právního vztahu, ani nelze žalovat na plnění a v rámci takového řízení posuzovat jako předběžnou otázku platnost či neplatnost ukončení smlouvy. …. V posuzované věci se žalobci domáhali určení neplatnosti ukončení smlouvy ….. Žaloba na určení neplatnosti ukončení smlouvy, kterou lze řešit jako otázku předběžnou v řízení o žalobě na plnění, popřípadě v řízení o určení práva nebo právního vztahu, a která neřeší sporné vztahy mezi stranami tak, aby nedošlo k dalším, navazujícím sporům, jelikož právní vztah mezi žalobci a žalovanou mohl být kdykoli poté ukončen jiným právním úkonem, je z hlediska potřeb praktického života zcela zbytečná a patří typicky mezi ty žaloby, jejichž věcnému projednání má požadavek naléhavého právního zájmu stanovený v § 80 písm. c) o. s. ř. bránit, aby nedocházelo ke zbytečnému, neúčelnému množení sporů. Nelze proto dospět k závěru, že na určení neplatnosti ukončení smlouvy předmětnými přípisy mají žalobci naléhavý právní zájem.

15. V daném případě je namístě se domáhat určení vlastnictví k předmětným nemovitostem. V řízení bylo zjištěno, že tato žaloba již byla žalovaným podána. Je tudíž zcela nepochybným, že naléhaný právní zájem na určení, že odstoupení od smlouvy je neplatné, není dán.

16. Pokud žalobkyně namítala, že naléhavý právní zájem je dán s odkazem na ustanovení § 586 o. z., které stanoví, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba; nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné, tak odkaz na citované ustanovení není v dané věci příhodný.

17. Jak uvádí Občanský zákoník s komentářem I., C. H. BECK, Praha 2014, str. 2120 a násl., který soud cituje,„ tak dané ustanovení upravuje relativní neplatnost právního jednání …Osobou, na ochranu jejíhož zájmu je neplatnost právního jednání stanovena, je pouze taková osoba, která je postižena vadou, jež je důvodem relativní neplatnosti a nikoliv každý, jehož zájmů se neplatné právní jednání dotýká… Osobou oprávněnou namítnout relativní neplatnost je zásadně některý z účastníků právního jednání, výjimečně se jedná o osobu třetí….„ 18. Jinými slovy, žalobkyní odkázané zákonné ustanovení směřuje na ty případy, kdy zákon umožňuje dotčené osobě namítnout relativnost právního jednání, přičemž zákon v jednotlivých případech vymezuje, kdy se jedná o takový případ, že je zde chráněný zájem a zároveň je ponecháno na vůli dotčené osoby, zdali chce být tímto jednáním zavázána, či nikoliv.

19. Toto zákonné ustanovení je však nutno taktéž vykládat v režimu ustanovení § 80 o. s. ř. tak, že napadnout neplatnost právního jednání je namístě pouze tam, kde se nelze domáhat na plnění, zde na určení práva. Jinými slovy toto zákonné ustanovení bez dalšího nezakládá z hlediska procesního naléhavý právní zájem.

20. S ohledem ke shora uvedenému tak bylo uzavřeno, že není dán naléhavý právní zájem na určení, jehož se žalobkyně domáhala, proto bylo ve věci rozhodnuto, že žalobní návrh se zamítá.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tuto náhradu tvoří náklady právního zastoupení žalovaného advokátem, které byly stanoveny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen“ a.t.“).

22. Pokud jde o určení tarifní hodnoty, soud odkazuje na rozhodnutí NS ČR vydané ve věci sp. zn. 22 Cdo 244/2017, které se týká problematiky stanovení výše mimosmluvní odměny za zastupování advokátem pro poměry sporů o určení existence práva, zejména práva vlastnického. V těchto věcech je primárně nutné vycházet z § 8 odst. 1 advokátního tarifu, podle kterého není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu cena věci v době započetí úkonu právní služby. Teprve tehdy, nelze-li hodnotu věci vyjádřit v penězích, nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, je nezbytné za tarifní hodnotu věci považovat fixní tarifní hodnotu podle § 9 advokátního tarifu (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1021/2015, sp. zn. 22 Cdo 2648/2015). Použití § 9 odst. 1 advokátního tarifu je tak možné pouze tehdy, pokud nelze zjistit hodnotu věci, která je předmětem sporu, nebo ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi. Je-li předmětem řízení nemovitá věc, je již z povahy také ocenitelná (nález Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1332/07). I pokud je nemovitá věc předmětem řízení pouze zprostředkovaně (v řízení o určení vlastnického práva), aplikaci § 9 odst. 1 advokátního tarifu mohou odůvodnit výhradně nepoměrné obtíže spojené se zjišťováním ceny. Hodnotu věci lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi tehdy, jestliže z obsahu spisu není zřejmý žádný právně relevantní podklad týkající se hodnoty nemovitosti a zjišťování hodnoty věci by znamenalo prodloužení sporu ve vazbě na neúčelné náklady, jež by se musely vynaložit v souvislosti s odborným posouzením skutečností rozhodných pro zjištění hodnoty (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2648/2015, sp. zn. 30 Cdo 1021/2015). Ve věcech, v nichž z obsahu spisu má soud k dispozici uvedený právně relevantní podklad oceňující hodnotu nemovité věci, nelze zásadně ani v řízení o určení práva či právního poměru k nemovité věci aplikovat § 9 odst. 1 advokátního tarifu.

23. V řešené věci obsahem spisu není jakýkoli právně relevantní podklad týkající se hodnoty nemovitosti, ze kterého by mohl soud vycházet při stanovení tarifní hodnoty. Již v důsledku tohoto faktu jde o situaci, kdy hodnotu nemovité věci, která je předmětem požadovaného určení, lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi ve smyslu § 9 odst. 1 a.t. Pakliže by soud měl zjišťovat reálnou hodnotu nemovité věci pouze pro účely rozhodnutí o nákladech řízení, jednalo by se o postup, který se příčí zásadám rychlosti a hospodárnosti civilního řízení.

24. S odkazem na shora citované proto soud při určení sazby mimosmluvní odměny advokáta vycházel z tarifní hodnoty 50 000 Kč určené dle ustanovení § 9 a.t., konkrétně pak odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b) a.t. Této tarifní hodnotě pak odpovídá sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby ve výši 3 100 Kč.

25. Náhrada nákladů řízení se tedy v daném případě sestává z odměny právního zástupce žalovaného za učinění tří úkonů právní služby, kterými byly převzetí právního zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) a. t.), vyjádření ve věci samé ze dne 9. 3. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.) a účast na jednání soudu dne 4. 6. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.). Za učinění těchto úkonů mu náleží celková odměna ve výši 9 300 Kč a také paušální náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč dle § 13 a.t. (tj. 300 Kč za každý ze tří úkonů). Odměnu ve výši 10 200 Kč pak soud dle § 14a zvýšil o 21% DPH (2 142 Kč) na konečnou částku 12 342 Kč.

26. Žalobkyně je povinna plnit k rukám právního zástupce žalovaného, když v tuto chvíli je žalovaný zastoupen advokátem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, tudíž je určen jako platební místo pro přijetí nákladů řízení (k tomuto soud odkazuje na Občanský soudní řád s komentářem, C. H. BECK, Praha 2009, str. 1002).