22 C 217/2018-206

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr Janem Lipertem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupen advokátkou [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] jednající [anonymizováno 7 slov] sídlem [adresa] o zadostiučinění ve výši 131 205 Kč s příslušenstvím a zadostiučinění ve výši 68 750 Kč s příslušenstvím a zbývající příslušenství takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci přiměřené zadostiučinění ve výši 40 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 24. 10. 2018 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení zbývajícího zadostiučinění ve výši 28 750 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 24. 4. 2018 do zaplacení, dále zákonný úrok z prodlení z částky 40 000 Kč od 24. 4. 2018 do 23. 10. 2018 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 31 250 Kč od 24. 4. 2018 do zaplacení se zamítá.

III. Žaloba na zaplacení zadostiučinění ve výši 131 205 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 24. 4. 2018 do zaplacení a dále zákonným úrokem z prodlení z částky 39 420 Kč od 24. 4. 2018 do zaplacení se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonné úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 67 215,50 Kč od 24. 10. 2018 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žaloba na zaplacení zbývajících zákonných úroků z prodlení z částky 67 215,50 Kč od 24. 4. 2018 do 23. 10. 2018 a dále zákonných úroků z prodlení z částky 13 398,50 Kč od 24. 4. 2018 do zaplacení se zamítá.

VI. Žalobce je povinen zaplatit žalované na separátních nákladech řízení částku 900 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

VII. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 15 129 Kč k rukám zástupkyně žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

I. Vyjádření účastníků a průběh řízení

1. Žalobce se žalobou, kterou v průběhu řízení doplnil a vzal částečně zpět, domáhal: a) zadostiučinění ve výši 131 250 Kč za nepřiměřenou délku trestního stíhání vedeného [název soudu] [anonymizována dvě slova] [spisová značka] v období od [datum rozhodnutí] do 1. 11. 2017. b) zadostiučinění ve výši 68 750 Kč za nezákonné trestní stíhání zahájené usnesením policejního orgánu ze dne 22. 1. 2009, rozšířené usnesením policejního orgánu ze dne 7. 7. 2009, vedené po podání obžaloby ze dne 26. 11. 2010 u [název soudu] [anonymizována dvě slova] [spisová značka] ([anonymizováno] [spisová značka]), aby byl žalobce obvinění zproštěn rozsudkem [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací]. c) zákonného úroku z prodlení z částky 351 239 Kč od 24. 4. 2018 do zaplacení.

2. Žalobce tvrdil, že dílčí útoky 12 a 13 byly do obžaloby zaneseny účelově, aby nebylo trestní jednání žalobce promlčeno. Žalobce od počátku popíral, že by se dopustil jednání, které mu bylo kladeno za vinu. Žalobce bydlí na menším městě. Žalobce pociťoval bezmoc a frustraci, došlo k rozvratu jeho osobních, kamarádských i rodinných vztahů, byl stigmatizován a setkal s nedůvěrou, odmítáním a výpadů ze strany rodiny, kamarádů, známých i sousedů. Informace o jeho dlouhotrvajícím trestním stíhání byla všeobecně rozšířená.

3. Žalobci bylo uloženo dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. výzvou soudu, která byla žalobci zopakována při jednání dne 22. 7. 2020, aby doplnil skutková vylíčení obsažená v žalobě o konkrétní tvrzení, jak bylo konkrétně zasaženo do žalobcovy osobnostní sféry, zejména jak došlo k narušení jeho osobních, kamarádských i rodinných vztahů, kde byl stigmatizován a setkává se s nedůvěrou, odmítnutím a výpady. Žalobce byl dále vyzván, aby doplnil judikaturu vyšších soudů České republiky či [název soudu] srovnatelnou s jinými případy odškodňování nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv, není-li jich, pak porušení jiných práv, bude-li zřejmé, že oba případy vykazují pro rozhodnutí soudu významné množství jednotících prvků. K požadovaným skutkovým tvrzením byl žalobce vyzván označit důkazy. Dále byl žalobce poučen o ustálené judikatuře [název soudu] ([spisová značka]), že pro závěr o vzniku nemajetkové újmy nepostačuje právní kvalifikace, že došlo k zásahu do některého z práv, neboť tento zásah představuje možnou příčinu vzniku újmy, nikoliv však újmu samotnou. Bez srovnání obdobných případů nebude možná zpravidla učinit závěr, že požadovanou částku lze považovat za přiměřené zadostiučinění a za přiměřené zadostiučinění může být považováno konstatování porušení práva. Žalobce byl též poučen o následcích nesplnění výzvy, jímž je neúspěch ve sporu.

4. Žalobce doplnil, že byl opovrhován a osočován, že je zloděj, lidé se s ním přestali bavit, zdravit jej a stýkat se s ním. Žalobce byl sociálně vyloučen, nemohl se účastnit spolkového života v obci. Problémy a hádky se přenesly do rodinného života, kdy jej opustila manželka, která se s ním rozvedla a vedla spor péče o nezletilé, když nesouhlasila se střídavou péčí o syna a žalobci bránila ve styku se synem. Žalobce byl nespravedlivě stíhán pro křivé obvinění tehdejšího přítele manželky žalobce, kde byl rovněž zproštěn obžaloby. Žalobce žil pod tlakem, že bude nespravedlivě odsouzen, hrozil mu nepodmíněný trest. Žalobce byl smutný, trpěl výkyvy nálad a uzavřel se do sebe. Žalobce zdůraznil, že jej nechránila anonymita velkého města. Za srovnatelné případy označil případy [název soudu] pod sp. zn. 17 C 126/2010, 14 C 43/2014, 42 C 238/2014 a 31 C 214/2015 a nález [název soudu] sp. zn. II ús 2175/2016. Žalobce připustil, že částku za nemajetkovou újmu uplatnil u žalované souhrnnou částkou 200 000 Kč.

5. Žalobce vzal částečně žalobu zpět co náhrady nákladů obhajoby ve výši 80 614 Kč, dále co do nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí ve výši 31 250 Kč a za nepřiměřenou délku trestního stíhání co do rozsahu 39 420 Kč. Soud řízení v tomto rozsahu zastavil při jednání dne 22. 7. 2020.

6. Žalovaná se podané žalobě bránila tvrzením, že na základě předběžného uplatnění nároků žalobce ze dne 23. 4. 2018 shledala důvodným jen nárok na náhradu nákladů obhajoby za nezákonné trestní stíhání v rozsahu 67 215,50 Kč z uplatněných 80 614 Kč. Žalovaná sporovala, že by žalobce předběžně uplatnil u žalované nárok za nepřiměřenou délku trestního stíhání, když z podaného předběžného uplatnění nároků se podává, že žalobce žádá odškodnit újmu z nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání. Žalovaná žalobce dokonce vyzvala k upřesnění, avšak toto zůstalo bez odezvy. Žalovaná pak posoudila žádost, že se domáhá odškodnění za nezákonné zahájení trestního stíhání a konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, za což se i omluvila. Nemajetkovou újmu z nezákonného trestního stíhání žalobce dostatečně netvrdil ani neprokazoval. Žalobce není bezúhonnou osobou. Žalobci náleží případný úrok z prodlení až ode dne 24. 10. 2018. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout ve vztahu k nemajetkové újmě za nepřiměřenou délku trestního stíhání i z důvodu promlčení nároku a upozornila, že nebyl prokázán negativní vliv trestního stíhání na péči o syna. Žalovaná též požádalo o separaci nákladů v podobě tří marných příprav na jednání, která byla k žádosti žalobce odročena. Žalovaná též zdůraznila, že trestní stíhání nemělo zvláštní dopad do rodinného a pracovního života žalobce, když většina příkoří byla spojena s odchodem manželky, trestní stíhání nebylo medializováno.

7. Soud posoudil námitku promlčení jako přípustnou, byť byla učiněna po koncentraci jednání, neboť závěr o promlčení práva plyne ze skutečností, které byly zjištěny z důkazů navržených před koncentrací, když tento závěr lze učinit i na základě nesporných tvrzení účastníků (viz rozsudek [název soudu] ze dne 27. 5. 2008, sp. zn. 32 Cdo 4291/2007).

II. Sporné a nesporné skutečnosti

8. Účastníci při jednání dne 22. 7. 2020 učinili nesporným, uplatnění nároků žalobce dne 23. 4. 2018 u žalované žádostí ze dne 23. 4. 2018, ve znění založeném žalobcem do spisu. Mezi stranami nebylo sporu o zaplacení částky 67 215,50 Kč ze strany žalované dne 19. 3. 2019 ani o průběhu trestního stíhání, jak jej popsala žalovaná v čl. IV., odst. 3 vyjádření ze dne 5. 4. 2019, tedy, že trestní stíhání bylo zahájeno dne 22. 1. 2009 vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání pro trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, 2 tr. zákona. Dne 7. 7. 2009 bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání pro trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona. Dne 26. 11. 2010 podalo [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] [název soudu]. Dne 4. 8. 2016 vydal [název soudu] usnesení, kterým vyloučil věc žalobce k samostatnému projednání a rozhodnutí. Dne 31. 10. 2016 vydal [název soudu] rozsudek, kterým žalobce částečně zprostil obžaloby a částečně jej shledal vinným. Do odsuzující části tohoto rozsudku bylo podáno odvolání. Dne 1. 11. 2017 vydal [název soudu] rozsudek, kterým zrušil rozsudek okresního soudu ze dne 31. 10. 2016 v jeho odsuzující části a nově rozhodl tak, že se žalobce zprošťuje obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu. Věc byla pravomocně skončena ke dni 1. 11. 2017.

9. Mezi účastníky zůstalo sporné, zda žalobci náleží peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu z nezákonného trestního stíhání, tedy zda bylo do osobního, rodinného a profesního života žalobce zasaženo vážným způsobem, zda žalobci náleží zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního stíhání, zda žalobce současně s nemajetkovou újmou za trestní stíhání uplatnil u žalované i nárok na odškodnění za nepřiměřenou délku trestního stíhání.

III. Prokázané skutečnosti

10. Soud vzal ve stručnosti za prokázaná nesporná tvrzení účastníků a následující skutečnosti. Žalobci bylo nezákonným trestním stíháním zasaženo do osobního, rodinného a profesního života již vážněji s ohledem na delší dobu, po kterou byl žalobce vystaven působení nezákonného trestního stíhání, a proto mu náleží peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu z nezákonného trestního stíhání. Nezákonným trestním stíháním byla poškozena jeho pověst v bydlišti i v profesi, zasaženo bylo i do osobního života žalobce. Zdrojem potíží nebylo výlučně trestní stíhání, ale též manželská krize, která nebyla způsobena trestním stíháním. Nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu spočívající v nepřiměřené délce trestního stíhání žalobce u žalované neuplatnil, když tak učinil až v podané žalobě. Další skutečnosti soud za prokázané nevzal, neboť je má provedeným dokazováním za vyvrácené, případně nejsou pro rozhodnutí ve věci podstatné, neboť by na rozhodnutí ve věci samé nic neměnily. V podrobnostech soud odkazuje na dílčí skutková zjištění v následující části odůvodnění.

IV. Důkazy a jejich hodnocení

11. Z výslechu žalobce soud zjistil, že žalobce žije na menším městě, kde se lidé běžně znají, nezákonným trestním stíháním byla poškozena jeho pověst v bydlišti, lidé jej přestali zdravit, někteří se s ním přestali bavit zcela ([příjmení], [příjmení] a jeho bratr, [příjmení]). Žalobce se cítil sociálně vyloučený, což mu bylo nepříjemné, společnosti se začal stranit i sám. Žalobce vnímal, že jej na pověsti dovozce aut nezákonné trestní stíhání poškozuje (ostatní obchodní partneři se jej stranili). Na poškození pověsti žalobce se kromě trestního stíhání podílel i konflikt s bývalou manželkou žalobce a jejím milencem. Bývalá manželka se s žalobcem rozváděla a v bydlišti jej pomlouvala. Žalobce nemohl spát, bolela jej hlava a dostal od psychologa prášky na uklidnění. Žalobce byl také stíhán pro křivé oznámení pro konflikt s tehdejším milencem své ženy, když na její žádost posléze změnil svou původní výpověď na policii. Žalobce vedl s bývalou manželkou spor o péči nezletilého syna, po pravomocném zproštění se postupně vztahy zlepšily.

12. Soud hodnotí výslech žalobce jako důkaz s částečnou vypovídající hodnotou. Žalobce vypovídal věcně a soud nepochybuje, že období, po které byl nezákonně trestně stíhán, bylo těžkou životní zkouškou. Výpověď žalobce však zkresluje skutečnost, že negativní události (rozvod, poškození pověsti, styk se synem) žalobce připisuje trestnímu stíhání, ačkoliv z dalších provedených důkazů soud zjistil, že negativní zásahy do soukromého, rodinného a profesního života způsobily i další příčiny, zejména konflikt s manželkou a jejím milencem, který však trestní stíhání nevyvolalo. Konflikt s manželkou žalobce zmínil, avšak o jeho stěžejní roli na svůj život, jak se ostatně podává z opatrovnického spisu, žalobce pomlčel, i když sám za důvod rozpadu vztahu s bývalou ženou označil její milenecký poměr v rozvodovém řízení a tento poměr za zásadní označil i svědek [příjmení].

13. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], blízkého kamaráda žalobce, soud zjistil, že hlavním zdrojem potíží žalobce byl rozkol v jeho rodinném životě s bývalou manželkou, která od žalobce, který byl pracovně vytížen, utekla s mladším milencem. Právě nevěra manželky byla důvodem rozpadu manželství. Bývalá manželka žalobce i její milenec, který jezdil rallye a měl autosalon, žalobce pomlouvali u svých známých včetně opravců aut. Stačilo, aby zmínili, že žalobce dělá kradená auta. Lidé si to nijak neověřovali. Svědek byl přítomen i tomu, že milenec bývalé ženy žalobce insultoval. Žalobce trpěl tím, že jej žena opustila a chtěl, aby s ním bývalá manželka zůstala. Již rok předtím, než bývalá manželka opustila společnou domácnost, však spolu jako manželé špatně komunikovali. Svědek působil i jako mediátor mezi žalobcem a jeho bývalou ženou a milencem. Sám svědek bývalé ženě a jejímu milenci pomlouvání žalobce vyčetl. Bývalá manželka si na žalobce stěžovala, že se jí nevěnuje, nejezdí na dovolené a požadovala jiné auto. S žalobcem se hádali, vyčetla mu, že s takovým kriminálníkem nebude, svědek to dával do souvislosti s tím, že žalobce dříve vykonal trest odnětí svobody. Později začala manželka o žalobci tvrdit, že dělá kradené vozy, kdy hledala záminku, jak žalobce urazit. Bývalá manželka to dovozovala z toho, že žalobce jezdil se spousty aut na technickou a přihlašoval vozy z ciziny, tenkrát začala tedy tvrdit: nemáš tolik peněz, abys měl tolik aut, proto jsou všechny nebo část kradená. Takhle vlastně to všechno začalo vznikat, kdy vlastně jeho paní tohle to, tohle to vlastně vypouštěla mezi lidi.“ 14. Výpověď svědka soud hodnotí jako převážně přesvědčivou. Výpověď snižuje fakt, že svědek svou svědeckou roli pojal jako výpomoc žalobci. Skutečnost, že ve sporu s bývalou manželku a milencem stál na straně žalobce, nijak nezastíral. Na druhou stranu soud nezaznamenal snahu u svědka výpověď ve prospěch žalobce účelově zkreslovat a svědek vypovídal k okolnostem, které nesvědčí v prospěch nároku žalobce. Svědek totiž vyzdvihl v životě žalobce rozpad jeho manželství a pozdvižení, které to v bydlišti žalobce i jeho profesi způsobilo a zároveň svou podrobnou výpovědí vyloučil, že by rozpad manželství zavinilo nezákonné trestní stíhání. Svědek též uvedl, že naprosto zásadní vliv na pověst žalobce v práci i bydlišti byly pomluvy jeho bývalé ženy a jejího milence, který byl žalobci nejen sokem v lásce, ale též se věnoval prodeji aut. S ohledem na blízký vztah žalobce a svědka, když žalobce svědka označil za jednoho za jednoho ze svých nejlepších kamarádů, nemá soud o výpovědi, která vyznívá v neprospěch nároku žalobce důvodu pochybovat. Výpověď svědka je v souladu s provedeným dokazováním opatrovnickým i rozvodovým spisem a problémy v manželství zmiňoval i sám žalobce.

15. Ze spisu [název soudu], sp. zn. [spisová značka] soud vzal za prokázané následující skutečnosti.

16. Ze svazku I. soud zjistil, že dne 12. 1. 2009 byl vyslechnut [jméno] [příjmení] jak obviněný. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce za podvod v souvislosti s úvěrovaným vozidlem [příjmení] [příjmení], kdy měl za pomoci dokladů [jméno] a [jméno] [příjmení] sjednat podvodně nadhodnocený úvěr, který měl jen částečně splatit [jméno] [příjmení]. Dne 30. 1. 2009 a 11. 2. 2019 podal žalobce do zahájení trestního stíhání stížnost, který byla dne 9. 3. 2009 zamítnuta jako nedůvodná. Dne 4. 6. 2009 byl opětovně vyslechnut [jméno] [příjmení] jako obviněný. Dne 7. 7. 2009 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podvod dle § 250 odst. 1,3 písm. b) tr. zákoníku v souvislosti s dalšími úvěrovanými vozidli [anonymizována dvě slova], [příjmení] [jméno], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], čímž měl způsobit celkovou škodu ve výši 746 800 Kč. Dne 3. 9. 2009 žalobce podal stížnost a žádal nahlédnout do spisu. Dne 3. 9. 2010 vypovídal obviněný [příjmení] [příjmení]. Dne 6. 9. 2010 byl opětovně vyslechnut [jméno] [příjmení] jako obviněný. Dne 9. 9. 2009 si obhájkyně žalobce stěžovala na postup vyšetřovatele, který měl konat výslechy bez vyrozumění obhájce. Dne 16. 9. 2009 obhájkyně si stěžovala o zaslání vyšetřovacího spisu, čemuž nebylo vyhověno. Dne 23. 9. 2009 byl vyslechnut žalobce jako obviněný, žalobce jako obviněný využil svého práva a odmítl vypovídat. Dne 29. 9. 2009 byla stížnost zamítnuta jako nedůvodná a námitky proti neumožnění nahlédnout do spisu zamítnuty. Neumožnění nahlédnutí do spisu bylo jako správné potvrzeno, tedy že bylo důvodné omezit obhájkyni právo nahlížet do spisu a poskytnout jí jen částečný spisový materiál s ohledem na pokračující vyšetřování. Dne 5. 4. 2010 bylo zahájeno trestní stíhání vůči [jméno] [příjmení] v trestní věci úvěrových podvodů. Dne 12. 4. 2010 si spoluobviněný podal stížnost, která byla dne 24. 6. 2010 zamítnuta jako nedůvodná. Dne 31. 8. 2010 bylo zahájeno trestní stíhání ve [jméno] [příjmení] ohledně úvěrových podvodů. Dne 6. 9. 2010 žalobce opětovně odmítl ve věci vypovídat. Dne 8. 9. 2010 vypovídal ve věci [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení]. Dne 9. 9. 2010 vypovídala ve věci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení].

17. Ze svazků II. – VI spisu sodu zjistil, že v přípravném řízení bylo zajištěno značné množství listin k poskytnutým úvěrům, protokoly a trestní rozhodnutí z minulosti týkající se svědků a obviněných, dále doklady k vozidlům, na které byly čerpány úvěry. Trestní spis rovněž obsahuje velké množství úředních záznamů před zahájením trestního stíhání a posudek z oboru kybernetiky. Dne 22. 9. 2010 byl žalobce vyrozuměn o možnosti prostudovat trestní spis, což učinil dne 20. 10. 2010. Dne 2. 11. 2010 byl podán návrh na podání obžaloby pro 23 skutků podvodů.

18. Ze svazku VII spisu soud zjistil, že dne 26. 11. 2010 byla podána obžaloba k soudu u žalobce pro skutky 10, 13 a 15. Společně s žalobcem byli obžalováni [obec] [anonymizováno] a [jméno] [příjmení]. Státní zástupce navrhoval k slyšení zhruba 85 svědků a 23 úvěrových smluv včetně dokladů od vozidel. Jednalo se o rozsáhlou senátní věc. Dne 8. 8. 2011 bylo nařízeno hlavní líčení na 16. 11. 2011. Dne 6. 10. 2011 se připojila poškozená [příjmení] spořitelna s nárokem na náhradu škody. Ve spise se nachází opis z rejstříku trestů žalobce. Žalobce byl v minulosti trestán. V roce 1984 za přivlastnění si cizí věci a vykonávání zakázané činnosti na 3 měsíce trestu odnětí svobody. V roce 1985 za úmyslné ublížení na zdraví s následkem smrti 1 rok s podmíněným odkladem na zkušební dobu. V roce 1986 za přivlastnění si cizí věci na dva roky trestu odnětí svobody. V roce 2002 odsouzen za zpronevěru na 119 dní trestu odnětí svobody. Dne 15. 11. 2011 žalobce požádal o odročení jednání z důvodu své pracovní neschopnosti bezprostředně před jednáním, které bylo odročeno na 21. 3. 2012. Z důvodu žádosti právního zástupce spoluobviněného bylo jednání odročeno na 25. 4. 2012. Jednání se nekonalo z důvodu nevyrozumění přísedících, odročeno na 25. 5. 2012. Bylo jednáno ve věci. Žalobce ve věci poprvé vypovídal. Jednání odročeno na 19. 9. 2012, kdy byl vyslechnut obviněný [příjmení] a [obec] [anonymizováno]. Jednání bylo odročeno na neurčito z důvodu stáže soudce. Dne 20. 12. 2012 byl spis přidělen jinému soudci. Dne 16. 4. 2013 bylo nařízeno líčení na den 9. 5. 2013. Obžalovaný [příjmení] se k jednání nedostavil. Jednání odročeno na 15. 7. 2013, kdy se nedostavil žalobce pro dopravní komplikace na cestě odročeno na 19. 8. 2013. Líčení se konalo, byl vyslechnut [jméno] [příjmení]. Hlavní líčení odročeno na 30. 9. 2013 s předvoláním 17 svědků. Část svědků se omluvila, části nebylo doručeno. Hlavní líčení konáno, vyslechnut [obec] [anonymizováno] a 1 svědek. Následně pátráno po aktuálních adresách svědků. Další hlavní líčení konáno dne 18. 11. 2013, kdy byli vyslechnuti tři svědci, odročeno na den 23. 1. 2014, jednání nebylo možné konat z důvodu omluvy obhájce spoluobviněného ze zdravotních důvodů. Nadále pátráno po dalších svědcích. Hlavního líčení dne 24. 2. 2014 se žalobce neúčastnil ze zdravotních důvodů, vyslechnuto 7 svědků. Dne 7. 4. 2014 bylo nařízeno hlavní líčení na den 22. 4. 2014. Líčení se žalobce neúčastnil z pracovních důvodů. Vyslechnuti dva svědci. Líčení odročeno na 17. 6. 2014. Žalobce se omluvil pro pracovní vytížení. Vyslechnuti 3 svědci. Odročeno na 19. 8. 2014. Žalobce se omluvil pro pracovní vytížení. Vyslechnuti 3 svědci. Po aktuálních adresách svědků průběžně pátráno. Líčení dne 14. 10. 2014 se žalobce neúčastnil z pracovních důvodů. Vyslechnuti 4 svědci včetně [jméno] a [jméno] [příjmení] Hlavního líčení konaného dne 6. 1. 2015 se žalobce neúčastnil z pracovních důvodů. Vyslechnut 1 svědek, odročeno na 26. 3. 2015. Žalobce se hlavního líčení neúčastnil z pracovních důvodů. Vyslechnuti dva svědci. Odročeno na 30. 6. 2015. Žalobce se opětovně hlavního líčení neúčastnil. Obeslaní svědci se nedostavili. Odročeno na 30. 10. 2015. Žalobce se neúčastnil. Obeslaní svědci se nedostavili. Odročeno na 26. 11. 2015. Žalobce se neúčastnil. Vyslechnuti 3 svědci. Odročeno na 4. 3. 2016. Žalobce se neúčastnil. Vyslechnut 1 svědek a opětovně obviněný [příjmení] [příjmení]. Odročeno na 28. 4. 2016. Jednání konáno, čteny trestní spisy. Odročeno na 25. 5. 2016, kdy byl vyslechnut žalobce. Odročeno na 4. 8. 2016. Žalobce byl dne 8. 3. 2016 nepravomocně odsouzen [název soudu] za přečin křivého obvinění na 10 let s odkladem na 2 roky, že dne 22. 9. 2014 a 30. 9. 2014 křivě obvinil [jméno] [příjmení]. Dne 4. 8. 2016 se konalo hlavní líčení bez účasti žalobce, při kterém byla věc žalobce vyloučena k samostatnému projednání. [obec] [anonymizováno] a [jméno] [příjmení] byli pravomocně odsouzeni. Ve věci žalobce bylo nutné vyčkat právní moci rozsudku OS v [obec] sp. zn. [číslo jednací].

19. Ze spisu [název soudu], sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že dne 4. 8. 2016 byla věc žalobce vyloučena. Dne 13. 10. 2016 bylo nařízeno hlavní líčení na den 26. 10. 2016, při kterém byli vyslechnuti dva svědci a po závěrečných návrzích, v rámci kterých SZ navrhoval podmíněný trest odnětí svobody od 3 – 6 měsíců. Žalobci byl dne 31. 10. 2016 uložen podmíněný tret 16 měsíců s odkladem na dva roky v souvislosti s podvodným jednáním ohledně financování automobilu Kia Best, v ostatních bodech byl žalobce zproštěn, neboť ohledně podvodného jednání [anonymizována dvě slova] nebyl skutek trestným činem (úvěr byl splacen) a v dalších bodech nebylo prokázáno, že jej spáchal žalobce. Dne 9. 5. 2017 se žalobce odvolal. Dne 12. 5. 2017 byl spis předložen [název soudu]. Dne 4. 10. 2017 bylo nařízeno veřejné zasedání na den 1. 11. 2017. Dne 1. 11. 2017 byl žalobce zproštěn i ve zbývajícím rozsahu, neboť posuzované jednání nebylo trestným činem, neboť provedené důkazy žalobce přímo neusvědčovali a úřední záznam o podání vysvětlení svědka [příjmení], který žalobce měl usvědčovat, byl procesně nepoužitelný, neboť žalobce nedal souhlas s jeho čtením a tento svědek v mezidobí zemřel, když z předchozích hlavních líčení se omlouval. Pouhý dovoz a následný prodej vozidla ze strany žalobce, které bylo sice následně využito pro spáchání trestného činu podvodu odsouzenými [příjmení] a [anonymizováno] nebyl trestným činem. Rozsudek nabyl právní moci dne 1. 11. 2017, čímž řízení skončilo. Řízení ve vztahu k žalobci trvalo od 22. 1. 2009 do 1. 11. 2017, tedy 8 let a 9 měsíců.

20. Soud provedl důkaz celým obsahem trestního spisu včetně vyloučené části žalobce. V zásadních momentech byl průběh trestního stíhání žalobce mezi účastníky nesporný. Trestní spis pak byl důležitý pro posouzení okolností vydání nezákonného rozhodnutí, když lze shrnout, že trestní stíhání bylo vedeno procesně důvodně. V bezprostředním okolí žalobce došlo ke spáchání trestnému činu, osobami, které s žalobcem obchodně spolupracovali, a proto bylo důležité provést složité dokazování a rozklíčovat roli žalobce ve skutkovém ději. Soud neshledal, že by si OČTŘ počínali jakkoliv svévolně. U útoků obžaloby ad 12) a 13) státní zástupce navrhoval vyslechnout [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]. Není tedy pravdou, že by k těmto dílčím útokům státní zástupce nedisponoval žádnými důkazy. Soud v této souvislosti připomíná, že těžiště dokazování vinu či neviny leží před soudem v rámci dokazování u hlavních líčení. Žalobce jednou požádal o odročení hlavního líčení dne 15. 11. 2011, hlavních líčení se převážně neúčastnil a v přípravném řízení odmítl vypovídat. Žalobce měl předchozí zkušenost s trestním stíháním, kdy byl v minulosti za trestnou činnost opakovaně odsouzen, dokonce k trestu odnětí svobody.

21. Ze spisu [název soudu] [spisová značka], soud zjistil, že dne 14. 12. 2016 podala manželka žalobce návrh na rozvod odůvodněné vzájemným odcizením, společná domácnost nebyla vedena od srpna 2014. Dne 20. 2. 2017 byla pravomocně schválena dohoda o péči syna nezletilého [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], a to rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], z tohoto rozsudku soud zjistil, že se manželka se odstěhovala ze společné domácnosti pro dlouhodobé neshody, ke svému příteli do [obec]. Do léta 2015 probíhala střídavé péče o syna, následně byl nezletilý ve faktické péči otce. V srpnu 2016 bylo nařízeno předběžné opatření, kterým byl upraven styk dítěte s matkou, které se jí začalo odcizovat. Otec odmítal nezletilého předat do místa jejího bydliště a izoloval nezletilého od matky, na kterou nadával. U nezletilého se začali objevovat pseudoautistické projevy způsobené problematickým vztahem rodičů. U nezletilého se objevily znaky nápodoby otce a jednat v souladu s jeho očekáváními. Otec nutil matku k obnovení soužití, nesouhlasil se situací, kdy matka žila v domácnosti se současným druhem, kterého nazýval úchylem. Vztah k otci měl nezletilý pozitivní, vyrůstal výhradně v prostředí otce, byl deprimováno nedostatečným stykem s matkou, což se postupně asistovanými stykem zlepšilo. V průběhu jednání dne 1. 2. 2017 uzavřeli rodiče dohodu, kterou soud schválil, neboť umožňovala kontakt s oběma rodiči. Nezletilý se byl svěřen v každém lichém týdnu v kalendářním roce od pondělí do středy do péče otce, od středy do pátku do péče matky, od pátku do pondělí do péče otce, v následujícím sudém týdnu naopak. Dne 5. 4. 2017 podal návrh na rozvod žalobce, který návrh na rozvod odůvodňoval tím, že jej v srpnu 2014 manželka opustila, neboť odešla za jiným mužem, se kterým má mimomanželský poměr. Přes naléhání žalobce manželka poměr neukončila, a proto již nadále nechce udržovat manželství, když došlo k citovému odcizení a manželství je hluboce rozvrácené. Při jednání dne 4. 5. 2017 manželka vypověděla, že žalobce je výbušný, po 5 měsících těhotenství ji žalobce napadal a ponižoval, sliboval, že se polepší, ale nestalo se tak, manželka navázala vztah s jiným mužem, odstěhovala se od něj a nemá k němu citový vztah. Žalobce při jednání uvedl, že po honosné svatbě se občas hádali, popřel, že by se jednalo o něco drastického, následně začala vyhledávat známosti s jinými muži, co že se dozvěděl později. Syna chtěl žalobce do své péče pro nevyhovující podmínky u matky. Manželství bylo rozvedeno, přítomní se vzdali práva odvolání. Manželství bylo uznáno od srpna 2014 za čistě formální svazek. Za příčiny rozvratu byla označena výbušná povaha žalobce a známost manželky s jiným mužem.

22. Soud hodnotí důkaz rozvodovým spisem tak, že příčinou rozvratu manželství žalobce nebylo nezákonné trestní stíhání. Ve spise je též založen rozsudek ve věcech péče o nezletilé, který shrnuje, že žalobce nebyl vyloučen z péče o nezletilého, se kterým měla žalobce vřelé vztahy, naopak matka nezletilého usilovala o širší styk, kdy bylo opatrovnickým soudem shledáno, že dítě je dokonce nedostatečným stykem s matkou deprimováno. Není tedy pravdou, že by žalobce„ přišel o syna“, jak uvedl při výslechu.

23. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že řízení bylo zahájeno dne 9. 9. 2015 návrhem na vydání předběžného opatření ze strany žalobce jako otce, který uvedl, že do 17. 8. 2014 bydleli v [obec], načež se manželka odstěhovala k milenci [jméno] [příjmení]. S ohledem na aktuální vývoj dítěte, měl žalobce podezření na autismus, a proto navrhl, aby byl nezletilý svěřen do jeho péče a upozornil na podezření, že by se mohl milence manželky dopouštět sexuálního zneužívání nezletilého. Dne 14. 9. 2015 soud předběžné opatření zamítl, neboť nezletilý se nacházel ve faktické péči otce, matka se s ním stýkala sporadicky, a žalobce deklaroval, že matce v styku nebrání. Dne 6. 10. 2015 byl zamítnut návrh na předběžné opatření odevzdání nezletilého do péče matky. Dne 13. 11. 2015 bylo rozhodnutí o předběžném opatření ze dne 14. 9. 2015 potvrzeno [název soudu]. Dne 20. 11. 2015 a 21. 12. 2015 byly zamítnuty další návrhy matky na vydání předběžného opatření. Dne 27. 1. 2016 bylo jednáno s výslechem rodičů. Žalobce uvedl, že má společnost [právnická osoba], která se zabývá stavební činností, vystudoval právnickou fakultu ve Španělsku. Matka po opuštění domácnosti nechala nezletilého u otce, následně po dvou měsících se dohodli na střídavé péči. Byl vypracováván znalecký posudek. Nezletilý trpěl konfliktem rodičů. Od února 2016 probíhal asistovaný styk nezletilého s matkou. Dne 27. 5. 2016 se konalo další jednání, rodiče se zavázali navštěvovat manželskou poradnu. Dne 4. 8. 2016 soud předběžně upravil styk matky s nezletilým, neboť se nacházel ve faktické péči otce a začal se matce odcizovat. Dne 29. 8. 2016 bylo rozhodnutí potvrzeno [název soudu]. Dne 21. 10. 2016 proběhlo jednání, rodičům byla doporučena mediace. Ve spise je založen rovněž zprošťující rozsudek žalobce [název soudu] č. j. [číslo jednací]. Dne [datum rozhodnutí] byla schválena dohoda rodičů, jak je popsáno shora. Nezákonné trestní stíhání nehrálo při rozhodování o péči nezletilého žádnou roli, nezletilý byl po dobu nezákonného trestního stíhání ve střídavé či faktické péči žalobce, se kterým měl hezký vztah. Nezletilý od žalobce přebíral označení partnera matky za úchyla. Ve vztahu k otci má nezletilý pozitivní vztah. Rozumové schopnosti jsou nerovnoměrně rozvinuté. K žalobci se nezletilý vztahoval důvěřivě a srdečně. Jeho vztah s matkou byl vážně narušen. Co se týče údajného sexuálního zneužívání matčiným partnerem [jméno], není vyšetření dítěte dostatečně průkazné. Dne 27. 1. 2016 bývalá manželka vypověděla, že byla s žalobcem a nezletilým ve Španělsku v září 2014 a v březnu 2015 v Americe, nedávala žalobci šanci na obnovení soužití. Žalobce vypověděl, že společnost [právnická osoba] se věnuje převážně stavební činnosti, žalobce pracoval i jako vedoucí administrativní činnosti v advokátní kanceláři. Žalobce uvedl, že nemá žádné zdravotní ani pracovní omezení, syn je většinou u něho. V březnu 2015 to vypadalo, že se v Americe s bývalou manželkou usmířili, avšak zhruba po měsíci společného soužití, matka opětovně začala navštěvovat svého milence. Matka při znaleckém zkoumání znalci dne 19. 4. 2016 uvedla, že se s žalobcem seznámili v roce 2007, sny se narodil v roce 2009 a první krize nastala zhruba po půl roce, kdy byl žalobce opilý a dal jí facku, bývalá manželka si stěžovala, že ji žalobce ponižoval a jednal s ní autoritativně, hádali se. Společnou domácnost opustila v srpnu 2014, Žalobce ji měl vylákat pod záminkou onemocnění syna do Španělska. Žalobce měl být též pobodán a zmlácen a přisuzoval tomu, že na něj milenec někoho poslal. Při znaleckém zkoumání dne 20. 4. 2016 žalobce uvedl, že se cítí dobře a zdráv, vyšetření nic nebrání, léky žádné nebere, kouří zhruba 20 cigaret denně, pije kávu, z alkoholu preferuje Whisky, nebere drogy. Znalec uvádí, že otec je správně orientován všemi směry, odpovídá pohotově adekvátně. Žalobce uvedl, že byl trestán v roce 1985 za rozkrádání socialistického vlastnictví a za zpronevěru peněz příslušníků sovětské armády. Další svá odsouzení žalobce neuvedl, nezmínil ani trestní stíhání proti němu vedená. Závěr znaleckého posudku byl, že se nezletilý se nalézá ve stadiu předškolního věku na rozhraní vstupu do školy, celkový intelekt je značného podprůměru, rozvoj jednotlivých funkcí je nerovnoměrný, osobnostní rozvoj dítěte je disharmonický, má výrazné známky napodobovat otce, jeví se známky odcizování se od matky, nejblíže má citově k otci, k matce má vztah narušený, silně ambivalentně rozpolcený. U dítěte se objevily neurotické signály. Znalec nezjistil známky týrání. Znalec doporučil podporovat u dítěte pozitivní vztah k matce a jejímu partnerovi.

24. Soud hodnotí důkaz provedený opatrovnickým spisem tak, že vztah syna a žalobce nezákonným trestním stíháním nijak neutrpěl, opatrovnický soud pak nepřikládal trestnímu stíhání žalobce žádný význam, když tato okolnost nehrála v úvahách opatrovnického soudu žádnou roli. Celým opatrovnickým spisem naopak prochází konflikt žalobce s bývalou manželkou žalobce a vyhraněná averze žalobce ve vztahu k milenci bývalé manželky.

25. Soud při jednání provedl i důkaz fotokopií úředního záznam ze dne 30. září 2015, který žádala žalovaná přečíst, neboť provedení důkazu fotokopií bylo hospodárnější, než dohledávat úřední záznam v opatrovnickém spisu, když žalovaná při jednání nemohla sdělit číslo listu daného úředního záznamu a soud nemá pochybnosti o tom, že se jedná o kopie právě z opatrovnického řízení. Z úředního záznamu soud zjistil, že dne 14. 8. 2015 přijala policie oznámení žalobce, který tvrdil, že se mu syn [jméno] [jméno] svěřil s tím, že nechce k mamince, dále, že mu strejda„ Mrdka“ sahá na zadek. K tomuto výrazu následně [anonymizováno], že syn se nejspíš slyšel toto slovo od jeho známých, kteří k němu chodí na návštěvy. Dále mu syn svěřil s tím, že mu strejda sahá na„ bimbase“ a u toho mu ukazoval zadek mezi nohy. Po tom zjištění vzal [celé jméno žalobce] svého syn na vyšetření k psycholožce. Dne 21. 8. 2015 podala vysvětlení matka nezletilého, které je označila za nesmysl. Dále 21. 8. 2015 podal k věci vysvětlení [jméno] [příjmení], partner matky. Byly vyžádány i zprávy [titul]. [příjmení] z ordinace klinické psychologie a provedeno šetření v Mateřské škole v [obec]. Policie shledala, že celé oznámení žalobce se jeví jako účelové, a to vůči manželce [jméno] a jejímu partnerovi [jméno] [příjmení]. Ve věci nebylo zjištěno naplnění skutkové podstaty trestného činu, věc byla založena.

26. Úřední záznam svědčí o vyhrocených vztazích žalobce vůči bývalé manželce a jejímu milenci. Ostatně o neblahém vlivu vyhroceného konfliktu na psychiku dítěte svědčí i samotný opatrovnický spis.

27. Soud měl k dispozici i listinné důkazy, z nichž za podstatné považuje soud následující.

28. Z lékařské zprávy ze dne 26. 8. 2020 [titul]. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že na žádost žalobce vystavil psycholog potvrzení. Žalobce v listopadu 2012 vyhledal péči psychologa, do ordinace nepravidelně docházel na kognitivní behaviorální terapii. Žalobce vykazoval poruchy spánku, úzkosti a deprese, které dával do souvislosti s partnerskými vztahy, trestním stíháním, pobodáním a finanční situací. Potíže narostly v roce 2014, následně ustupovaly a zlepšily se v roce 2018, naposledy byl žalobce v ordinaci v únoru 2020. S žalobcem byly nacvičeny relaxační techniky a doporučena ambulantní psychiatrická péče.

29. Soud hodnotí výše uvedenou lékařskou zprávu tak, že kromě trestního stíhání žalobce trpěl řadou dalších osobních problémů, za nejvýznamnější lze označit partnerské vztahy, což koresponduje s kulminací potíží v roce 2014, kdy žalobce opustila bývalá manželka. Psychické obtíže žalobce lze označit za běžné zásahy do morální sféry poškozeného při nezákonném trestním stíhání, na jejich rozvoji se nepodílelo trestní stíhání ani výlučně.

30. Z předběžného uplatnění nároků u žalované ze dne 23. 4. 2018 soud zjistil, že žalobce u žalované předběžně uplatnil dne 23. 4. 2018 pouze náhradu škody za náklady obhajoby ve výši 80 614 Kč a nemajetkovou újmu za nezákonné usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 22. 1. 2009, rozšířené usnesením ze dne 7. 7. 2009 a následně vedené u [název soudu] sp. zn. [spisová značka], kde byl zproštěn obžaloby. Nárok za nepřiměřenou délku trestního stíhání žalobce předběžně u žalované neuplatnil.

31. Soud hodnotí předběžné uplatnění nároků žalobce tak, že nedošlo k předběžnému uplatnění nároku za nepřiměřenou délku trestního stíhání. To je zřejmé citací zákonných ustanovení (ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. absentuje a jsou zmiňovány § 7 a 8 zákona č. 82/1998 Sb.), formulací předběžného uplatnění nároku, kdy žalobce svou újmu spojil s usnesením o zahájení trestního stíhání cit.:„ V důsledku tohoto nezákonného rozhodnutí vznikla poškozenému škoda, kterou tento požaduje uhradit.“ Žalobce pak kromě poškození rodinných, obchodních a pracovních vztahů zmínil též„ dlouhotrvající bezprávné trestní stíhání“, to však samo o sobě neznamenalo, že by uplatnil dva samostatné nároky, jak se tomu stalo v žalobě. V žalobě žalobce kromě toho, že reprodukuje původní formulace z předběžného uplatnění nároku za nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, též navíc cituje i ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a obšírně se vyjadřuje i ke kritériím zadostiučinění nepřiměřené délky soudního řízení. Soud nemá pochybnosti o tom, že v případě, že by měl žalobce v úmyslu uplatnit u žalované i nárok za nepřiměřenou délku trestního stíhání, učinil by tak podobně jako v podané žalobě.

32. Z žádosti o doplnění předběžného uplatnění nároku ze dne 28. 11. 2018 soud zjistil, že žalované nebylo zřejmé, zda se předběžné uplatnění nároků vyčerpává požadavkem na odškodnění za nezákonné trestní stíhání či nikoliv.

33. Ze stanoviska žalované ze dne 14. 3. 2019 soud zjistil, že žalobce na výzvu žalované ze dne 28. 11. 2018 nereagoval a žalovaná vyhodnotila, že žalobce se domáhá odškodnění jen za nezákonné usnesení o zahájení trestního stíhání.

34. Soud blíže nehodnotil další fotokopie z opatrovnického spisu předložené žalovanou, neboť by z nich učinil duplicitní skutková zjištění ve vztahu k opatrovnickému spisu.

35. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, které se vztahovaly k náhradě škody, pro kterou vzal žalobce žalobu zpět (osvědčení o DPH, požadavek na úhradu úkonů za trestní stíhání ze dne 18. 12. 2017, příjmový doklad, pokyn k výplatě částky 67 215 Kč)

36. Soud blíže nehodnotil fotokopii webových stránek [anonymizováno], dovoz automobilu, založený žalovanou při posledním jednání po koncentraci podle § 118b odst. 1 o. s. ř., která nastala dne 22. 7. 2020. Soud se otázal žalované, jaké konkrétní tvrzení má tento důkaz ze strany žalované prokázat, popřípadě jak tento důkaz prolamuje koncentraci učiněnou při prvním jednání. Žalovaná uvedla, že se jedná o její reakci na vyjádření žalobce, jak trestní stíhání ovlivnilo jeho podnikání. Jedná se o prezentaci, kde žalobce, tedy popisuje své podnikání. K tomu lze uvést, že se nejedná o důkaz, který by sloužil k prokázání (pozitivního) tvrzení žalované o podnikání žalobce, webové stránky nezpochybňují věrohodnost žádného konkrétního provedeného důkazu, webové stránky nevznikly po prvním jednání a žalované ničeho nebránilo, aby tento důkaz označila do konce prvního jednání. Žalovaná tímto důkazem pouze cílí, aby byl skutkový stav věci zjištěn jinak, než jak se podával z důkazů označených do skončení prvního jednání, což výjimkou z koncentrace není (viz např. NS 21 Cdo 818/2003 - SoJ, 2003, č. 175).

37. Soud podrobnější dokazování neprováděl pro nadbytečnost, neboť výše uvedené pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněném nároku plně postačující, když má soud dostatek skutkových zjištění k posouzení dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce i okolností případu. Z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí tvrzení účastníků a skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, která nebyla pro rozhodnutí podstatná, popřípadě by učinil opakovaně shodná skutková zjištění.

38. Účastníci řízení při jednání dne 21. 4. 2021 sdělili, že neevidují další navržené a neprovedené důkazy a navrhli veškeré jim známé důkazy k prokázání svých tvrzení a rozhodných sporných skutečností. Soud tak předmět možného dokazování zcela vyčerpal.

V. Závěr o skutkovém stavu

39. Lze shrnout, že žalobce byl obviněn ze spáchání trestného činu podvodu s trestní sazbou dva roky až 8 let společně s odsouzenými [příjmení] a [anonymizováno], avšak pouhý dovoz a následný prodej vozidla, které bylo sice následně využito pro podvod, nenaplňovalo znaky trestného činu. Zahájení trestního stíhání bylo procesně důvodné, žalobce odmítl poskytnout v přípravném řízení OČTŘ součinnost, když odmítl vypovídat. Výpověď učinil až u hlavního líčení. Žalobce měl v minulosti s trestním stíháním zkušenost, kdy byl odsouzen k i výkonu trestu odnětí svobody. Poslednímu odsouzení žalobce došlo v roce 2002. Žalobce byl v předmětném trestním řízení stíhán 8 let a 9 měsíců. Jednalo se o věc složitou po skutkové, právní i procesní stránce. Při vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání se OČTŘ nedopustili svévole. Nezákonným trestním stíháním byla poškozena jeho pověst v bydlišti i v profesi, zasaženo bylo i do osobního života žalobce. Známí žalobce přestali zdravit, někteří se s ním přestali bavit zcela. Žalobce se cítil sociálně vyloučený, a proto se začal i společnosti stranit. Na tomto poškození pověsti žalobce se kromě trestního stíhání podílel i konflikt s bývalou manželkou žalobce a jejím milencem, kteří žalobce pomlouvali. Žalobce nemohl spát, bolela jej hlava a dostal od psychologa prášky na uklidnění. Hlavním zdrojem psychických potíží žalobce však nebylo trestní stíhání, ale právě rozkol v jeho rodinném životě s bývalou manželkou, která od žalobce v roce 2014 utekla s mladším milencem. Právě v roce 2014 se u žalobce vystupňovali psychické obtíže, které následně ustávali. Žalobce poruchy spánku, úzkosti a deprese dával do souvislosti s hlavně s partnerskými vztahy, dále trestním stíháním, ale též pobodáním a finanční situací. Žalobce byl také stíhán pro křivé oznámení po konfliktu s milencem své ženy. Žalobce vedl s bývalou manželkou spor o péči nezletilého syna, který byl v péči žalobce, případně o něj pečovali oba rodiče střídavě. Nezákonné trestní stíhání nehrálo při rozhodování o péči nezletilého žádnou roli. Syn měl s žalobcem vřelý vztah, odcizoval se matce nikoli žalobci. Za příčiny rozvratu manželství byly rozvodovým soudem shledány výbušná povaha žalobce a známost manželky s jiným mužem. Vztahy s manželkou a jejím milencem byly vyhrocené, o čemž svědčí nejen obvinění z křivého svědectví, ale i oznámení žalobce o podezření, že milenec jeho ženy syna pohlavně zneužívá a neurotické signály u nezletilého vyvolané konfliktem rodičů. V roce 2016 se žalobce již cítil zdráv a nebral léky.

40. Žalobce u žalované předběžně uplatnil dne 23. 4. 2018 pouze náhradu škody za náklady obhajoby ve výši 80 614 Kč a nemajetkovou újmu za nezákonné usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 22. 1. 2009, rozšířené usnesením ze dne 7. 7. 2009, následně vedené u [název soudu] sp. zn. [spisová značka], kde byl zproštěn obžaloby ve výši 200 000 Kč. Nárok za nepřiměřenou délku trestního stíhání žalobce předběžně u žalované neuplatnil.

VI. Právní hodnocení

41. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

42. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

43. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

44. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

45. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené8a) lhůtě.

46. Podle § 31 náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

47. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

48. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

49. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

50. Při posuzování přiměřenosti délky řízení mohou být zohledněna i delší období nečinnosti, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat. Nelze předpokládat, že v řízení bude činěn jeden procesní úkon za druhým, je třeba zohlednit i skutečnost, že i příprava a zvažování dalších procesních kroků, stejně jako rozbor věci po hmotněprávní stránce mohou být časově náročné a vyžádají si určité časové prodlevy. Nepřesáhnou-li tyto prostoje určitou rozumně očekávatelnou míru, pak není důvodů považovat postup příslušných orgánů za nesprávný (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1143/2010).

51. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, se při stanovení formy a výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním vychází z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Současně ovšem platí, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Přiznání zadostiučinění nad rámec konstatování porušení práva je tak namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. … Trvání negativního zásahu v osobnosti žalobce se nutně ohraničuje maximálně dobou trvání nezákonného stíhání, neboť z hlediska časového je téměř vyloučeno určit dobu, po kterou bude mít zahájení a vedení nezákonného trestního stíhání v osobnostní rovině žalobce (osoby poškozené) negativní následky i po jeho skončení 52. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka. V řízení je to žalobce, kdo žalobou uplatňuje nárok na zaplacení peněžité částky, kterou považuje za přiměřené zadostiučinění. Aby zadostiučinění bylo možno považovat za přiměřené, mělo by odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují, tedy výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném. Je tedy na žalobci, aby v rámci žaloby provedl srovnání (zejména na podkladě judikatury vyšších soudů či [název soudu]) s jinými případy odškodňování nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv, a není-li jich, pak i porušení jiných práv, bude-li zřejmé, že oba případy vykazují pro rozhodnutí soudu významné množství jednotících prvků. Bez tohoto srovnání zpravidla nebude možno učinit závěr, že právě žalobcem požadovanou částku (nebo i jakoukoliv jinou) lze považovat za přiměřené zadostiučinění, a za přiměřené zadostiučinění bude možno považovat konstatování porušení práva podle § 31a odst. 2 OdpŠk.

53. Při stanovení zadostiučinění přihlížet k jiným okolnostem provázejícím zahájení a zvláště pokračování v trestním stíhání (procesně důvodné trestní řízení). Mezi takové okolnosti lze jistě zařadit chování obžalovaného, jímž se v průběhu trestního řízení vytvářejí důvodné pochybnosti vedoucí orgány činné v trestním řízení k pokračování v trestním stíhání (srov. rozsudek NS ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011).

54. V případě náhrady nemajetkové újmy lze přihlédnout při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo, a je třeba přihlédnout k chování poškozeného, kterým ke vzniku nemajetkové újmy přispěl, zohlednit. Bude-li zjištěno, že se poškozený dopustil jednání, pro které byl následně trestně stíhán, nepovede to sice k závěru o tom, že si trestní stíhání zavinil, a tím pádem k absenci odpovědnosti státu za trestním stíháním vzniklou újmu, ale půjde o důležitou okolnost pro stanovení formy a případně výše odškodnění nemajetkové újmy podle § 31a odst. 2“ (srov. rozsudek NS ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011).

55. Rovněž uplatnění nároku u žalované musí splňovat náležitosti skutkového vylíčení rozhodných skutečností, a musí být jasné, určité a srozumitelné (shodně např. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2014 pod sp. zn. 14 Co 152/2014 či usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2020 sp. zn. 51 Co 273/2020:„ V tomto směru platí, jak konstatoval zdejší odvolací soud v usnesení ze dne 4. 9. 2017, č. j. 68 Co 325/2017 – 10, že předběžné uplatnění nároku u příslušného úřadu není samoúčelná podmínka uplatnění nároku podle zák. č. 82/1998 Sb. u soudu. Účelem tohoto institutu je umožnit příslušnému úřadu dobrovolné plnění. Proto i takové uplatnění nároku musí splňovat náležitosti skutkového vylíčení rozhodných skutečností uplatněného nároku žadatele – žalobce tak, aby bylo možné dobrovolné plnění, a musí být jasné, určité a srozumitelné.“ shodně též usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2021, č. j. 30 Co 71/2021- 50„ Aby byl naplněn tento zákonem předpokládaný smysl, musí žádost o předběžné uplatnění nároku obsahovat dostatečná skutková tvrzení, aby bylo zřejmé, jaký nárok je uplatňován. Není-li totiž zřejmé, co účastník po úřadu uplatňuje, pak příslušný úřad nemůže posoudit důvodnost takového nároku a případně nárok uspokojit mimosoudně. Jinými slovy řečeno, ke splnění podmínky předběžného uplatnění nároku ve smyslu ustanovení § 14 OdpŠk nestačí, je-li úřadu zasláno jakékoliv podání, ale musí se jednat o podání obsahující alespoň minimální vymezení skutku (důvodu) a z něho požadovaného plnění.“ 56. Platí tak, že nikoliv s každým podáním jsou spojeny účinky předběžného uplatnění nároku, ale takové uplatnění musí být určité kvality, aby vyvolalo zákonné účinky. Předběžné uplatnění nároku u žalované má hmotněprávní důsledky, pokud z něj je zřejmé, jakého odškodnění se žadatel domáhá. Komentářová literatura k náležitostem předběžného uplatnění nároku u žalované uvádí, že„ Zákon nepředepisuje náležitosti podání, je proto třeba vycházet z toho, že z něj musí být zřejmé skutkové vylíčení důvodů uplatnění nároku, tj. alespoň stručný popis nesprávného úředního postupu či označení nezákonného rozhodnutí, tak aby nebyl zaměnitelný s jiným, specifikace způsobené újmy a tvrzení o vztahu příčinné souvislosti. Poškozený musí vyčíslit výši náhrady, aby bylo zřejmé, jakou částku požaduje.“ (Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 181 s.).

57. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2773/2011, vyložil, že pokud dojde k situaci, kdy trestní stíhání nemělo být vůbec zahájeno, neboť se předpoklad o spáchání trestného činu obviněným nepotvrdil a z hlediska zákona č. 82/1998 Sb. je založena odpovědnost státu za jeho vedení, a zároveň bylo trestní řízení vedeno po nepřiměřeně dlouhou dobu, lze zásadně z hlediska hospodárnosti řízení posuzovat tyto dva nároky v rámci jednoho řízení. Jde o případ tzv. objektivní kumulace nároků založené žalobcem. Pakliže soudy posuzují oba relativně samostatné nároky v rámci jednoho řízení, je třeba, aby v odůvodnění svých rozhodnutí zřetelně a jasně vymezily, jakou částku považují za odškodnění nezákonného rozhodnutí neboli nedůvodného trestního stíhání, a jaká část odškodnění připadá na nepřiměřenou délku řízení, jinými slovy řečeno, zhodnocení obou nároků (odlišných škodní příčinou i následkem v podobě jiné újmy) musí odpovídat požadavku na přiměřenou výši zadostiučinění. Výše uvedený závěr podpořil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1371/2010, kde uvedl, že požaduje-li žalobce, aby bylo rozhodnuto o více peněžitých nárocích se samostatným skutkovým základem (jde o tzv. objektivní kumulaci nároků), musí v žalobě uvést ohledně jednotlivých uplatněných nároků skutečnosti, kterými u těchto nároků vylíčí skutek (skutkový děj), a uvést peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požaduje zaplatit; neučiní-li tak, nemůže soud jednat o věci samé. Výše uvedená judikatura je nadále aktuální, jak dokládá rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2139/2018, ve kterém je uvedeno, že v souvislosti s nárokem na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo odsuzujícím rozsudkem, je nezbytné věnovat zvýšenou pozornost možnému zdvojení uplatňovaného nároku založeného na totožném skutkovém základě, a to zejména ve spojení s možnou nepřiměřenou délkou trestního stíhání, tedy posoudit mezi jakou újmou (jako následkem) a jakou skutečností (jakožto příčinou této újmy) má být příčinná souvislost zjišťována a zda se jedná o nárok jediný, či zda žalobce v rámci svých žalobních tvrzení vymezuje nároků více. Zatímco nepřiměřená délka řízení typicky způsobuje újmu spočívající zejména v nejistotě ohledně výsledku řízení a udržování osoby obviněné z trestné činnosti v tomto stavu nejistoty, samotné trestní stíhání způsobuje zpravidla újmy, které lze označit za morální poškození osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení jeho soukromého, rodinného, popřípadě i jiného života.

58. V pravomoci soudu v občanském soudním řízení není přezkoumávat správnost (vlastního) postupu orgánů činných v trestním řízení v mezích takového řízení, neboť se jedná o realizaci institutů trestního práva procesního“ (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21.12.2004, sp. zn. 30 Cdo 1526/2004, a ze dne 31.10. 2005, sp.zn. 30 Cdo 57/2005).

59. Diagnostikovatelná škoda na zdraví, což prodloužení trpěné bolesti po operaci kolene jistě splňuje, je samostatným nárokem, který nemá být v rámci nemajetkové (morální) újmy zohledňován (viz NS 30 Cdo 4280/2011 či NS 30 Cdo 2888/2019).

60. Dle usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2020 č. j. 39 Co 78/2020- 260, výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které skončilo zastavením nebo zproštěním obžaloby, nelze odvíjet od základní částky odškodnění za jeden rok trvání řízení, ve kterém bylo porušeno právo na projednání věci v přiměřené lhůtě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30Cdo 2256/2011). Jinými slovy řečeno, není možné výši odškodnění nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zastavením nebo zproštěním obžaloby, odvozovat od určité výchozí částky za měsíc či rok trestního stíhání tak, jak tak učinil soud prvního stupně v daném případě. Jediným jednotícím prvkem je zde požadavek, aby soudem přiznané zadostiučinění odpovídalo právě výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích (poměřovaných zejména s ohledem na rozhodná kritéria) shodují.

61. Soud posoudil nárok po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 5 písm. a) OdpŠk, § 7 odst. 1 OdpŠk, § 8 odst. 1 OdpŠk za užití ustanovení § 31a odst. 1, 2 OdpŠk a dle shora uvedené judikatury¸ když se žalobce po žalované domáhal zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu za vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání. Nárok na náhradu zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního stíhání soud posoudil podle § 13 odst. 1 OdpŠk ve spojení s § 32 odst. 3 OdpŠk a § 35 odst. 1 OdpŠk.

62. Pokud jde o zadostiučinění za nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, soud uvádí následující.

63. V řízení bylo prokázáno vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, když trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsouzením, čímž mu vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy dle § 31a odst. 1 OdpŠk z titulu nezákonného rozhodnutí.

64. Při nemajetkové újmě za nezákonné trestní stíhání není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdila a prokazovala i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.

65. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

66. Soud neshledal za dostatečné konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluvu, kterou poskytla žalovaná. Povaha věci, kdy žalobci hrozil již citelnější trest se sazbou dva až osm let ani délka trestního stíhání přesahující dobu 8,5 roku závěr žalované nepodporují. Následky v osobnostní sféře žalobce sice představuje důležité hledisko při posouzení nemajetkové újmy, avšak nejedná se o kritérium jediné.

67. V této souvislosti soud připomíná objektivní povahu odškodňované nemajetkové újmy. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 1.2016, sp. zn. 30 Cdo 2865/2015 poškozený musí vznik újmy nejen tvrdit, ale i prokázat. Nicméně ze samotné povahy nemajetkové újmy, která je dána vnitřními prožitky člověka, plyne, že je vznik nemajetkové újmy prokazatelný jen obtížně. Vznik nemajetkové újmy se proto zpravidla dovodí tehdy, jestliže by jakákoliv osoba ve stejném postavení jako poškozený mohla výkon veřejné moci (nebo jeho absenci) a jeho následky vnímat úkorně. Obdobně Nejvyšší soud uvedl, že vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli osoby poškozené. V řízení se tedy obvykle pouze zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Jinými slovy řečeno, je třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit být dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce. Zřetelněji vyplývá tato potřeba při využití jiné terminologie, kterou zmiňuje i důvodová zpráva k zákonu č. 160/2006 Sb. – totiž, že nemajetková újma se jinak nazývá újmou morální. Jedná se tedy o utrpění na těch nehmotných hodnotách, které se dotýkají morální integrity poškozené osoby (patří sem zejména její důstojnost, čest, dobrá pověst, ale i jiné hodnoty, které se zpravidla promítají i v niterném životě člověka – svoboda pohybu, rodinný život apod.; k tomu srov. rozsudek ze dne 27. června 2012, sp. zn. 30 Cdo 3731/2011).

68. Žalované lze dát za pravdu, že psychickou nepohodu, pověst i profesi kromě trestního stíhání vyvolal kromě trestního stíhání hlavně konflikt s bývalou manželkou, což je okolnost, kterou nelze klást k tíži žalované. Žalobce měl rovněž předchozí zkušenost s trestním stíháním a neposkytoval policii plnou součinnost. To vše pak jsou dle soudu okolnosti, které se mají ve srovnání s obdobnými případy projevit ve výši zadostiučinění, které s ohledem na kritéria délky trestního stíhání a povahu obvinění, má být dle soudu v peněžité podobě.

69. Soud při jednání dne 21. 4. 2021 provedl srovnání s případy, které předložil žalobce po poučení podle § 118a o. s. ř., když dle ustálené judikatury bez takového srovnání lze zpravidla učinit závěr, že peněžitá částka není přiměřená a lze spokojit s morální satisfakcí, kterou poskytla žalovaná (viz NS 30 Cdo 1747/2014).

70. Nejvíce shodných znaků soud nalezl v případě rozhodnutém v rozsudku u Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 1. 2017 č. j. 31C 214/2015-106, potvrzeného rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2017 č. j. 91Co 191/2017-142, s odškodněním 50 000 Kč. Poškozený byl obviněn z podvodu při stejné trestní sazbě 2 – 8 let, jednalo se o procesně důvodné zahájení trestního stíhání, které u poškozeného vyvolalo frustrace, nejistotu, pocit bezmoci se zásahy do soukromého a rodinného života, cti a pověsti a jména. Poškozený se setkal s nedůvěrou u lidí, omezil kontakt s lidmi, trpěl nespavostí, depresemi a vyhledal psychologickou pomoc. Výše uvedené znaky jsou shodné i v případě žalobce. Délka trestního stíhání nebyla zvažována, neboť se odškodnění za průtahy při délce řízení 2 roky a 2 měsíců domohl samostatně (17 500 Kč). Případ žalobce je méně závažný tím, že kromě trestního stíhání se na negativních následcích podílely i jiné příčiny (rozkol v rodině), žalobce měl předchozí trestní zkušenost s trestním stíháním a odmítl na policii vypovídat, což jsou okolnosti, které ve svém souhrnu výrazně snižují výši zadostiučinění. Při odepření výpovědi je pro OČTŘ totiž těžší odhalit skutkový děj, což například prodlužuje dobu stíhání. Bez zohlednění délky by se ve srovnání jevilo jako adekvátní pouze symbolické zadostiučinění zhruba ve výši 10 000 Kč. Na druhou stranu je případ žalobce více závažný právě délkou trestního stíhání (zhruba čtyřnásobná délka), ke které soud přihlížel, neboť i když se žalobce domáhal zadostiučinění za délku trestního stíhání samostatně, nebyl za ní nijak odškodněn, jak bude rozebráno dále. Při výše uvedených úvahách se soudu jeví jako adekvátní, aby byl žalobce oproti srovnávanému případu, který se jeví o něco závažnější, odškodněn 40 000 Kč.

71. Ve druhém srovnávaném případu byl poškozený odškodněn rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 4. 2018, č. j. 14C 43/2014-220, potvrzeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2019, č. j. 68 Co 418/2018-272. Poškozený byl stíhán za stejný trestný čin s trestní sazbou dva až osm let. Poškozený stál vždy na straně zákona, účastnil se dobročinných akcí, manželka mu přestala věřit. Poškozený byl známá osobnost na malé vesnici, setkal se s odsudky okolí, izoloval se od lidí, byl nepravomocně uznán vinným a samostatně odškodněn za nepřiměřenou délku trestního stíhání. Za nezákonné rozhodnutí byla poškozenému přisouzena částka 145 000 Kč. Shodné znaky s případem žalobce jsou obvinění pro stejný trestný čin, odsudky okolí, izolace a nepravomocné odsouzení. Případ žalobce je opětovně závažnější tím, že je zohledňována i délka trestního stíhání žalobce. Méně závažný je případ žalobce zejména kriminální minulostí žalobce, který tedy vždy na straně zákona nestál, když poškozený byl též po určitou dobu stíhán, když pracoval u městské policie. Na zásazích do osobnosti žalobce se opětovně kromě trestního stíhání podílel i výše probíraný rozkol v rodině. Zde naopak trestní stíhání rozkol v rodině vyvolalo, když manželka poškozenému přestala věřit. Ani délka trestního stíhání žalobce nemůže vyvážit mnohem závažnější následky v osobnostní sféře poškozeného na pověsti i v rodinném životě, když zadostiučinění žalobce snižují ještě další okolnosti (konflikt v rodině, trestní minulost či neposkytnutí součinnosti), a proto soud dospěl k závěru, že zadostiučinění žalobce, které dosahuje zhruba jedné čtvrtiny je zadostiučinění adekvátní.

72. Pokud jde o třetí případ poškozeného projednaný rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 12. 2015 č. j. 42 C 238/2014-63, změněným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2019, č. j. 51 Co 99/2016-90 s odškodněním 60 000 Kč, poškozený byl stíhán za neposkytnutí pomoci kamarádovi, který utonul, s trestní sazbou 1 rok po dobu 4 let, zproštěn byl podle § 226 písm. a) tr. řádu. Poškozený byl dotčen v běžném i rodinném životě, při podnikání i v rámci zájmových sdružení (dobrovolný hasič), došlo k rozvratu kamarádských i sousedských vztahů, byl podezírán i rodinou, byl nucen absolvovat rekonstrukci tragické události. Poškozený se setkal na vesnici kromě nedůvěry i s posměchem, předtím se účastnil v obci i veřejného života. Poškozený byl nepravomocně odsouzen. Případ je srovnatelný tím, že poškozený byl rovněž podezírán okolím a nepravomocně odsouzen. Případ žalobce je závažnější povahou obvinění při vyšší trestní sazbě, i když ohrožení života a zdraví odsuzuje společnost více než škody na majetku a více než dvojnásobnou délkou trestního stíhání. Případ je poškozeného je výrazně závažnější dopady do osobnostní sféry poškozeného, který byl vyloučen ze života v obci, kromě nedůvěry se setkal i s posměchem, poškozený byl veřejně činný a na těchto následcích nemělo kromě trestního stíhání vliv další okolnosti (v případě žalobce na poškození pověsti měl hlavní podíl konflikt s bývalou manželkou a jejím milencem). Soud opětovně přihlédl k trestní minulosti žalobce a jeho nedostatku součinnosti OČTŘ a dospěl k závěru, že případ žalobce je o něco méně závažný, zadostiučinění by se však s ohledem na povahu obvinění a délku stíhání mělo pohybovat v horní polovině srovnávaného zadostiučinění, a proto dospěl k závěru, že adekvátní je částka 40 000 Kč.

73. Pokud jde čtvrtý případ poškozeného projednaný rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 7. 2012, č. j. 17C 126/2010-66, potvrzeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2013, č. j. 35 Co 509/2012-88 s odškodněním 30 000 Kč, poškozený byl stíhán za ohrožení pod vlivem návykové látky s trestní sazbou až 1 rok po dobu 2 let, poškozený byl poškozen na pověsti s negativními důsledky v rodinném životě i profesní sféře. Poškozený se kvůli trestnímu stíhání začali hádat s manželkou, oba vyhledali psychiatra Trestní stíhání mělo na manželství neblahý vliv. [ulice] obchodní partner přestal poškozenému dávat zakázky kvůli trestnímu stíhání a o živnost tak poškozený takřka přišel. Případ žalobce je závažnější délkou trestního stíhání i vyšší sazbou obvinění, i když ohrožení života a zdraví odsuzuje společnost více než škody na majetku. U poškozeného pak výrazně převažují zásahy do osobního života. Případ žalobce pak soud hodnotí jako mírně závažnější (opětovně zejména kvůli délce trestního stíhání) i přes to, že v neprospěch žalobce hovoří jeho nedostatek součinnosti policii i předchozí trestní zkušenost s trestním stíháním. Soud proto žalobci přiznal zadostiučinění o něco vyšší než ve srovnávaném případu, jako adekvátní shledal 40 000 Kč.

74. Pokud jde o případu projednaný v nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2018 sp. zn. II. ÚS 2175/2016 a navazujícím rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 4. 2019, č. j. 19 C 6/2012-256, změněno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2019, č. j. 54Co 247/2019-288, nejedná se o případ vhodný ke srovnání, neboť trestním stíháním bylo zničeno podnikání i pověst renomovaného advokáta a případ byl masivně medializován.

75. Soud s ohledem na veškeré okolnosti případu shledal za dostatečné zadostiučinění ve výši 40 000 Kč za nezákonné trestní stíhání. Soud považuje zadostiučinění za slušné i s ohledem na úctu státu k soukromému životu žalobce (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/18). Žalovaná žalobci poskytla pouze morální satisfakci, a proto žalobci náleží dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. požadovaný úrok z prodlení. Nárok byl u žalované uplatněn dne 23. 4. 2018, proto se žalovaná ocitla v prodlení uplynutím 6 měsíců po předběžném uplatnění dle § 15 odst. 2 OdpŠk dne 24. 10. 2018. Z výše uvedených důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

76. Zbývající zadostiučinění včetně zbývajících zákonných úroků z prodlení za nezákonné trestní stíhání soud jako nedůvodné zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

77. Pokud jde o zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního stíhání, soud uvádí následující.

78. V konkrétní věci řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 22. 1. 2009 do 1. 11. 2017, tedy 8 let a 9 měsíců. Soud v řízení neshledal období nečinnosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze [anonymizováno] 8. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1143/2010). Jednalo se o složité řízení s více obviněnými a mnoha dílčími útoky, kdy bylo zapotřebí rozsáhlého dokazování, zejména svědeckými výpověďmi. Řízení probíhalo opakovaně na dvou stupních soudní soustavy. Žalobce se na délce řízení podílel pouze jednou žádostí o odročení jednání. Význam řízení soud nezohledňoval, neboť se žalobce samostatně domohl odškodnění za nezákonnost trestního stíhání. Hlavním důvodem délky řízení byla nesoučinnost svědků a dalších obvinění, kteří opakovaně prodlužovali projednání věci v rámci hlavního líčení. Řízení tak prodloužily důvody, které nelze klást k tíži soudů. Za extrémní délku soudního řízení lze považovat zpravidla řízení, které zpravidla přesáhnout 10 let. S ohledem na značnou složitost věci, která byla prosta průtahů, lze shledat délku řízení za přiměřeně dlouhou, i když se jedná o délku řízení hraniční. Soud tak dospěl k závěru, že ve věci absentuje odpovědnostní titul nesprávného úředního postupu spočívající v nevydání rozhodnutí v přiměřené době podle § 13 odst. 1 OdpŠk. Délku řízení soud zhodnotil jako jedno z kritérií odškodnění z titulu nezákonného trestního stíhání.

79. Dalším důvodem, proč soud žalobu na náhradu nemajetkové újmy z nepřiměřené délky posuzovaného řízení zamítl, byla důvodná námitka promlčení ze strany žalované.

80. Žalobce, byť právně zastoupen advokátem, nenabídl při předběžném uplatnění nároku u žalované popis rozhodujících skutečností tak, aby bylo zřejmé, že se domáhá odškodnění nemajetkové újmy i za nepřiměřenou délku trestního stíhání. Z obsahu podané žádosti se pak jeví závěr opačný. Jak uvedeno ve výše citované odborné literatuře, aby nastaly účinky předběžně uplatněného nároku, musí být totiž splněny následující podmínky: 1) alespoň stručný popis odpovědnostního titulu tak, aby nebyl zaměnitelný s jiným, 2) specifikace újmy, 3) tvrzení o vztahu příčinné souvislosti a vyčíslení náhrady. Žalobce jasně pojil svoji újmu pouze s vydáním nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání. Pochybnosti v tomto směru nevyjasnil ani k výzvě žalované. Pokud sám žalobce uvádí, že takový nárok uplatnil, avšak„ souhrnnou částkou“, soud k tomu uvádí, že dle ustálené judikatury se jedná o dva samostatné nároky. Pokud žalobce tyto kumuluje (v žalobě či předběžném uplatnění nároku), musí ke každému uvést peněžitou částku, jinak takové nároky projednat nelze, když oba nároky jsou bez vzájemného odlišení a vyčíslení zaměnitelné. Argumentace žalobce by tak ve výsledku znamenala, že by neuplatnil u žalované žádný nárok nemajetkové újmy. Vzhledem k absenci jasného a určitého předběžného uplatnění nároku za nepřiměřenou délku trestního stíhání s podáním žádosti ze dne 23. 4. 2018 nelze pojit žádné účinky k tomuto nároku, tedy ani účinky procesní (podmínka uplatnění u soudu dle § 15 odst. 2 OdpŠk) ani účinky hmotněprávní (stavění promlčecí doby podle § 35 odst. 1 OdpŠk).

81. Pro úplnost soud dodává, že má za to, že žalovaná nebyla povinna žalobce k odstranění vad předběžného uplatnění nároku vyzývat, neboť předběžné projednání nároku není správním řízením a aplikace správního řádu je vyloučena (viz cit. Vojtek, P., Bičák, V). V rámci předběžného uplatnění nároku tak nelze vycházet z povinnosti žalované žalobce poučit ve smyslu § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, dle kterého nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu. Žalobce buď nárok (jasně, určitě a srozumitelně) uplatní, a pak se s předběžným uplatněním pojí hmotněprávní účinky jako je stavění promlčení lhůty, nebo se tak nestane (a pak logicky hmotněprávní účinky nenastanou). Soud v tomto směru odkazuje na ustálenou judikaturu, dle které nikoli s každým podáním se váže splnění podmínky předběžného uplatnění nároku, ale taková žádost musí obsahovat dostatečná skutková tvrzení, aby bylo zřejmé, jaký nárok je uplatňován (viz např. Městský soud v Praze sp. zn. 30 Co 71/2021). Takové podmínky žalobce v projednávaném případu ve vztahu k nemajetkové újmě za nepřiměřenou délku trestního stíhání nesplnil.

82. Lze uzavřít, že žalobce se o své újmě z délky trestního stíhání dozvěděl nejpozději dne 1. 11. 2017, kdy namítané trestní stíhání pravomocně skončilo, náhradu nemajetkové újmy ve stanovené lhůtě podle 32 odst. 3 OdpŠk žalobce včas u žalované neuplatnil, a proto se nárok promlčel dne 2. 5. 2018 po uplynutí 6 měsíců dle § 32 odst. 3 OdpŠk.

83. Soud proto nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku trestního stíhání včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení zamítl, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

84. Pro úplnost soud dodává, že tento nárok může být projednán soudem, neboť žalovaná další plnění i po podání doplnění žaloby odmítla.

85. Pokud jde o zbývající úroky za náklady obhajoby, soud uvádí následující.

86. Žalovaná žalobci poskytla na náhradě majetkové škody částku 67 215,50 Kč opožděně po uplynutí 6 měsíců od uplatnění nároku, a proto žalobci náleží dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. požadovaný úrok 8,05 % ročně z prodlení z této částky od 24. 10. 2018 do zaplacení, ke kterému došlo dne 19. 3. 2019. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. rozsudku.

87. Soud při vyhlášení rozsudku uvedl nesprávně„ do zaplacení“, má však za to, že úprava písemného vyhotovení rozsudku již překračuje možnosti § 164 o. s. ř. V této souvislosti soud připomíná, že úhrada částky 67 215,50 Kč dne 19. 3. 2019 byla mezi účastníky nesporná.

88. Zbývající požadované úroky z prodlení z částky 67 215,50 Kč předcházející prodlení žalované za období od 24. 4. 2018 do 23. 10. 2018 a zákonné úroky z prodlení z nedůvodné částky 13 398,50 Kč, pro kterou vzal žalobce žalobu zpět, soud zamítl, jak je uvedeno ve výroku V. rozsudku.

89. Vzhledem k obsáhlé argumentaci účastníků soud pro úplnost dodává, že soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí ty dílčí argumenty účastníků, které jsou pro rozhodnutí ve věci nepodstatné a na rozhodnutí ve věci by ničeho neměnily. Účastníky citovaná judikatura není s výše uvedeným v rozporu. (viz např. III. ÚS 989/08, odst. 68).

VII. Náklady řízení

90. Soud žalobci uložil podle § 147 odst. 1 o. s. ř. k návrhu žalované separaci nákladů tří odročených jednání k žádosti jeho právní zástupkyně za přípravu na jednání podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 254/2015 Sb., neboť náhodou (onemocnění právní zástupkyně žalobce) došlo ke vzniku zbytečných nákladů žalované, která se připravila na jednání dne 14. 10. 2020, když žalobce požádal o odročení dne 12. 10. 2020; dále se žalovaná připravila na jednání dne 11. 11. 2020, kdy žalobce požádal o odročení dne 2. 11. 2020, žalované doručeno 5. 11. 2020; a žalovaná se připravila na jednání dne 10. 2. 2021, kdy žalobce požádal o odročení dne 4. 2. 2021, žalované doručeno dne 9. 2. 2021). Žádná z žádostí žalobce o odročení jednání nerespektovala pořádkovou lhůtu k přípravě jednání podle § 115 odst. 2 o. s. ř. Projednávaná věc byla složitější a přípravu k jednání od zástupce žalované si vždy jistě vyžádala. Soud připomíná, že zavinění nákladů není pro uložení separace vyžadováno, postačuje náhoda, která se účastníkovi (zde žalobci) přihodí. Soud proto rozhodl o separátních nákladech, jak je uvedeno ve výroku VI. rozsudku.

91. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., neboť žalobce byl v řízení převážně úspěšný. Nemajetková újma se podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. započítává na náklady částkou 50 000 Kč (NS sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), plnění záviselo na úvaze soudu, a proto je částečný úspěch žalobce u tohoto nároku brán jako úspěch úplný.

92. Žalobce byl úspěšný s nárokem z titulu nezákonného rozhodnutí, když žalovaná žalobci poskytla satisfakci v podobě konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluvu po uplynutí šestiměsíční lhůty od předběžného uplatnění nároku po podání žaloby. Přiznání peněžitého zadostiučinění na úspěchu žalobce již nic nemění, neboť za částečný úspěch se považuje i morální satisfakce. Dále byl žalobce částečně úspěšný s nárokem majetkové škody 67 215,50 Kč. Úspěch žalobce tak lze vyčíslit částkou 117 215,50 Kč (50 000 + 67 215,50).

93. Neúspěch žalobce představuje zamítnutý nárok nemajetkové z nepřiměřené délky trestního stíhání a zbývající náhrada škody ve výši 13 398,50 Kč. Neúspěch žalobce tak lze vyčíslit částkou 63 398,50 Kč.

94. Žalobci tak náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu zhruba 30 % (117 215,50: 63 398,50).

95. Náklady žalobce jsou představovány soudním poplatkem (8a Sazebníku za 3 nároky) ve výši 6 000 Kč a náklady právního zastoupení.

96. Odměnu advokátky soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“). Advokátka učinila následující úkony právní služby při tarifní hodnotě sporu 180 614 Kč podle § 8 odst. 1 AT ve spojení § 9 odst. 4 písm. a) AT: převzetí zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 17. 2. 2020 doplněné vysvětlujícím podáním ze dne 13. 7. 2020, to vše 3 x 8 340 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a) d) AT. Advokátka se při tarifní hodnotě [anonymizováno] 100 000 Kč (dva nároky nemajetkové újmy) účastnila jednání dne 22. 7. 2020 a 21. 4. 2021, obojí 2 x 5 100 Kč dle § 11 odst. 1 písm. g) AT.

97. Součástí nákladů advokátky je i paušální náhrada 5 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT.

98. Advokátka je plátcem 21 % DPH, o kterou se odměna advokáta zvyšuje.

99. Celkem náklady žalobce činí částku ve výši 15 129 Kč {0,30 x (6 000 + 1,21 x (3 x 8 340 + 2 x 5100 + 5 x 300)) }.

100. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšné žalované zaplatit k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku VII. rozsudku.

101. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu, žalovaná o tuto lhůtu požádala a žalobce nijak nepoškozuje. Stejnou lhůtu pak soud poskytl žalobci pro úhradu separátních nákladů.

Poučení