22 C 218/2018 - 397

Rubrum

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] za účasti vedlejšího účastníka [Jméno účastníka]., IČO [IČO účastníka] sídlem [Adresa účastníka] o náhradu škody - bolestné a ztížení společenského uplatnění takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě škody z úrazu ze dne 24. 7. 2015, spočívající v bolestném, ve ztížení společenského uplatnění a ve věcných nákladech, částku 1 208 048 Kč, a to do 3 měsíců od právní moci rozsudku.

II. V části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal úhrady částky 238 665 Kč z důvodu náhrady škody z úrazu ze dne 24. 7. 2015, spočívající v bolestném, ve ztížení společenského uplatnění a věcných nákladech, se žaloba zamítá.

III. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně na náhradě nákladů státu částku 4 881,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně na náhradě nákladů státu částku 13 832,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou po žalovaném domáhal zaplacení částky 1 457 125 Kč, a to z titulu náhrady škody (bolestného a ztížení společenského uplatnění), která žalobci vznikla po úrazu dne 24. 7. 2015, který mu způsobil žalovaný. Z podané žaloby vyplynulo, že naposledy uvedeného data žalobce cestoval v osobním automobilu tovární značky PEUGEOT 206, RZ [SPZ], které řídil žalovaný, a to v [Anonymizováno] na silnici č. I[Anonymizováno]. Žalovaný v důsledku chvilkové nepozornosti narazil zezadu do zadní části před ním jedoucího vozidla tovární značky VOLVO S40 1,8 M, RZ [SPZ], a v důsledku této dopravní nehody došlo ke zranění žalobce, spočívající v poškození krční a bederní páteře, které si vyžádalo dlouhodobé léčení v chirurgické a neurologické ambulanci. Žalobce po úrazu trpí častými bolestmi hlavy (migrénami, které doprovází zvracení) a zad, má omezenou hybnost krku, podstoupil sice rehabilitaci, ale pro značnou bolestivost ji předčasně ukončil. V důsledku prožitých událostí a zdravotních problémů začal trpět depresivní poruchou středně těžkého stupně. Před zranění přitom žil normálním způsobem života typickým pro jeho věk, podnikal v oboru [Anonymizováno], věnoval se kolektivním sportům a kultuře, chodil do společnosti a měl dlouhodobý vztah. Od prodělaného úrazu však není schopen většinu těchto činností vykonávat, potřebuje pomoc jiných osob, nemůže se plně zapojit do pracovního procesu, má obavy z cestování autem (trpí při něm úzkostí, neklidem, třesem rukou, pocením), patrně nikdy už nezíská řidičský průkaz, jeho dlouholetý partnerský vztah se rozpadl a není schopen navázat jiný. Žalobce tedy po žalovaném nárokuje bolestné ve výši 59 078 Kč a odškodnění za ztížení společenského uplatnění (překážku lepší budoucnosti) ve výši 1 398 047 Kč; obojí vyplývá z posudku č. [Anonymizováno] ze dne 3. 7. 2018 vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO]. V průběhu řízení žalobce svůj nárok rozšířil ještě o náhradu věcných nákladů ve výši 5 000 Kč za vyhotovení naposledy zmíněného znaleckého posudku.

2. Žalovaný sice uznal, že způsobil shora popsanou dopravní nehodu a že byl při ní žalobce zraněn, avšak nikoli již nárok žalobce v jím uplatněné výši. Navrhl, aby soud vypracoval (nový) znalecký posudek stran žalobcových nároků.

3. Vedlejší účastník v prvé řadě odůvodnil svůj vstup do řízení na stranu žalovaného tím, že s ním uzavřel pojistnou smlouvu o odpovědnosti z provozu motorových vozidel č. [hodnota]; výše popsanou nehodu eviduje jako škodnou událost č. [hodnota]. Na obranu žalovaného v prvé řadě uvedl, že z povinného pojištění již žalobci vyplatil na bolestném 15 412 Kč dne 24. 2. 2016, na náhradě nákladů léčení částku 5 040 Kč ve svou platbách ze dne 25. 2. 2016 a ze dne 13. 7. 2016, a konečně náhradu ušlého výdělku ve výši 205 442 Kč dne 16. 8. 2016; zažalované bolestné tudíž bylo žalobci již částečně kompenzováno. Co se týče ztížení společenského uplatnění, vedlejší účastník nedisponoval žádným podkladem pro jeho stanovení (tj. znaleckým posudkem, který by mohl být podroben přezkumu revizním lékařem), neboť žalobce tento nárok před podáním žaloby u vedlejšího účastníka neuplatnil a rovnou přistoupil k podání žaloby.

4. V průběhu jednání konaného dne 20. 8. 2019 vzal žalobce svůj návrh zpět co do částky 15 412 Kč; tato částka představuje bolestné, které již bylo žalobci uhrazeno ze strany vedlejšího účastníka. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), může žalobce za řízení vzít návrh zpět. Podle odst. 2 téhož ustanovení pak soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastaví. O zastavení řízení soud rozhodl usnesením ze dne 5. 4. 2023, č. j. [spisová značka].

5. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že dne 25. 7. 2015 v cca 16:19 došlo v obci [adresa] na silnici č. [Anonymizováno] ke střetu tří osobních vozidel a linkového autobusu jedoucích ve stoupání komunikace přímého úseku silnice č. [Anonymizováno] ve směru na obec [adresa], a to v důsledku chvilkové nepozornosti žalovaného, který řídil vozidlo tovární značky PEUGEOT 206, RZ [SPZ] který nedodržel bezpečnou vzdálenosti za před ním jedoucím vozidlem tovární značky VOLVO S40 1,8 M, RZ [SPZ], do něhož žalovaný zezadu narazil. Naposledy uvedené vozidlo bylo nárazem odmrštěno na vozidlo ŠKODA Octavia RZ [SPZ], které následně narazilo do linkového autobusu tovární značky IRISBUS RZ [SPZ]. Při nehodě utrpěl zranění mj. žalobce.

6. Soud z předložených listin zjistil následující skutkový stav:

7. Výše popsanou dopravní nehodu popsala Policie České republiky – Krajské ředitelství policie [Anonymizováno] kraje, územní odbor [adresa], dopravní inspektorát (dále jen „policie“) v dokumentu s názvem „Informace o dopravní nehodě pro pojišťovnu“ ze dne 24. 7. 2015, č. j. [Anonymizováno], stejným způsobem, jak se podává v žalobě.

8. Bolestné způsobené žalobci ohodnotil nejprve [právnická osoba] 60 body (z toho 30 body za „podvrtnutí c páteře“ a 30 body za „nalomení obratle TH1 příčného výběžku“), jak vyplývá z „Přehledu bolesti“ ze dne 23. 11. 2015. Poté vyplatil vedlejší účastník žalobci na bolestném 15 412 Kč dne 24. 2. 2016, na náhradě nákladů léčení částku 5 040 Kč ve svou platbách ze dne 25. 2. 2016 a 13. 7. 2016, a konečně náhradu ušlého výdělku ve výši 205 442 Kč dne 16. 8. 2016. Úhradu těchto částek prokazují sdělení vedlejšího účastníka o ukončení šetření škodní události ze dne 23. 2. 2016, 11. 7. 2016 a 12. 8. 2016 (s tím, že žalobce nerozporoval, že mu tyto částky skutečně vyplaceny byly, což ostatně koresponduje i částečnému zpětvzetí žaloby).

9. Z veřejné části živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že žalobce od 30. 5. 2013 podnikal mj. v oborech „výroba a hutní zpracování železa, drahých a neželezných kovů a jejich slitin“, „výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků“, „umělecko-řemeslné zpracování kovů“ či „přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti“; podnikatelské oprávnění měl nicméně přerušeno v obdobích od 29. 11. 2013 do 31. 3. 2014, od 3. 11. 2014 do 30. 4. 2015, od 3. 7. 2017 do 31. 12. 2017 a od 5. 2. 2018 do 31. 12. 2018. Tvrzení, že žalobce v době úrazu (tj. červenec roku 2015) podnikal, nepřímo indikují též daňová přiznání za rok 2015, 2016, 2017 a 2018 a rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 22. 3. 2018, č. j. [datum], kterým byl žalobce zavázán doplatit na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti částku 24 571 Kč (včetně penále). Obdobně je i ze splátkového kalendáře č. [hodnota] vyhotoveného ke dni 20. 3. 2018 zřejmé, že žalobce na zdravotním pojištění dlužil 28 822 Kč a že vedle něj byl povinen uhradit též penále ve výši 9 064 Kč. Ani z jedné ze dvou naposledy uvedených listin nicméně není zřejmé, k jakému období se dlužné platby přesně vztahují.

10. Podle posudku o invaliditě ze dne 14. 6. 2017 došlo k poklesu pracovní schopnosti žalobce v míře 35 %, a to v důsledku zdravotního postižení popsaného jako „depresivní porucha středně těžkého stupně“, „posttraumatická stresová porucha“, „chronická posttraumatická cefalea“ a „atypická porucha hybnosti krční a bederní etáže páteře“, které vzniklo po úrazu dne 24. 7. 2015, při němž došlo ke „kontuzi lbi“ a „distorzi krční páteře“. Datum vzniku invalidity I. stupně stanovil posudkový lékař dnem 25. 4. 2017, k němuž bylo možno určit dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Invaliditu I. stupně u žalobce potvrdila též Česká správa sociálního zabezpečení ke dni 25. 3. 2019.

11. Podle předložené pracovní smlouvy ze dne 30. 11. 2017 žalobce byl (a podle všeho v době rozhodování o žalobě stále je) zaměstnán od 1. 12. 2017 jako skladník u společnosti [právnická osoba], IČ [IČO], se sídlem [adresa], a to v rozsahu 20 hodin týdně, v provozovně „areál [právnická osoba], [adresa]“. Jednatel společnosti [právnická osoba], pan [právnická osoba], ve své svědecké výpovědi uvedl, že je bratrancem žalobcovy matky a na její žádost žalobce zaměstnal na částečný úvazek. V době podání svědecké výpovědi měl s žalobcem již cca dvouroční pracovní zkušenost. Hodnotil ho jako pracovníka, který je schopen vykonávat pouze lehčí práce (a to jak ve smyslu fyzickém, tak intelektuálním), neboť bývá nesoustředěný a pod vnitřním stresem, taktéž jeho zdravotní (psychický) stav a z toho plynoucí pracovní nasazení nelze předem předvídat a podle odhadu svědka není schopen pracovat více než cca 4 až 5 hodin denně. Ze strany svědka je tedy vůči žalobci třeba velké trpělivosti. Svědek dále vyslovil domněnku, že žalobci předmětná práce vyhovuje proto, že ji vykonává v chladném a teplotně stabilním prostředí, které je pro něj prospěšné s ohledem typ obtíží, navíc ho svědek přiváží do práce a také ho z ní odváží. Samotného žalobce popsal jako člověka, který má rád klid a nesnese větší množství lidí. Před nehodou svědek sice žalobce příliš často nevídal, nicméně z občasných setkání nabyl dojmu, že je to „normální kluk“; po úrazu se však změnil do výše popsané podoby a po rozchodu s přítelkyní, kterou však svědek nezná, prý ani nechce chodit ven. Svědek potvrdil konečně i to, že žalobce v minulosti podnikal, avšak po úrazu by něčeho takového určitě schopen nebyl.

12. Ohledně partnerského života žalobce před úrazem provedl soud výslech [jméno FO], která je sestrou žalovaného. Podle tvrzení žalobce měla být onou dlouholetou partnerkou, která s ním vztah ukončila pro poúrazové zdravotní a psychické změny. Ta však ve své svědecké výpovědi rezolutně popřela, že by s žalobcem měla intimní vztah, a to ani krátkodobého charakteru. Konstatovala, že s žalobcem snad nikdy ani nebyla sama v téže místnosti, a nechápala, na základě čeho dovodil, že jsou pár.

13. Co se týče zdravotního stavu žalobce po úrazu, obsah lékařských zpráv (konkrétně psychiatričky [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 7. 2. 2019 a 29. 5. 2019, [tituly před jménem] [jméno FO] z [Anonymizováno] nemocnice [adresa] - psychiatrické kliniky ze dne 10. 10. 2023 a konečně psychiatričky [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 1. 12. 2023, 14. 12. 2023 a 4. 1. 2024) potvrzuje, že žalobce je od úrazu introvertní, bradypsychický, nesamostatný a inklinující k nějaké blízké osobě, upřednostňující stereotyp v důsledku obav ze změn. Jeho zdravotní stav se na podzim roku 2023 zhoršil a opětovně byl zamedikován antidepresivy, které před cca dvěma lety na radu matky přestal užívat. Od opětovného zavedení psychiatrické léčby se psychický stav žalobce mírně zlepšil. V prosinci roku 2023 žalobce požádal o změnu posouzení stupně invalidity; o této žádosti však v době vydání rozsudku nebylo ještě rozhodnuto.

14. Znaleckým posudkem č. [Anonymizováno], který vyhotovil znalec [tituly před jménem] [jméno FO], bylo žalobcovo bolestné ohodnoceno celkem [hodnota] body (při hodnotě bodu v roce 2015 ve výši 256,85 Kč tedy celkem na 59 078 Kč) a ztížení společenského uplatnění žalobce na 1 398 047 Kč (v tomto výpočtu vycházel znalec z tzv. rámcové částky pro rok 2017, která činila 11 035 600 Kč, a hodnoty tzv. korigovaného procenta ve výši 10,56 %; výsledný součin navýšil ještě tzv. modifikačním koeficientem ve výši 20 % s zohledňujícím věk žalobce v době úrazu). Podle faktury č. [hodnota] vystavené [tituly před jménem] [jméno FO] měl žalobce za vyhotovení shora uvedeného znaleckého posudku uhradit 5 000 Kč. Při ústním doplnění posudku [tituly před jménem] [jméno FO] nejprve objasnil principy fungování metodiky pro stanovení míry snížení společenského uplatnění. Dále vyjádřil pevné přesvědčení o tom, že současný psychický stav žalobce byl odstartován dopravní nehodou ze dne 24. 7. 2015, která měla za následek akutní stresový syndrom, jenž později přešel do deprese a uzavřenosti. Tyto psychické potíže konsekventně dopadají i do roviny navazování a udržování mezilidských vztahů žalobcem, včetně plánování budoucnosti nebo úvah o zakládání rodiny. Vysvětlil, že filozofie metodiky si neklade ani tolik za cíl hodnotit, co a v jaké míře poškozený před úrazem dělal, ale co do budoucna dělat může. Jelikož je žalobce momentálně dispenzarizován na psychiatrické ambulanci a do budoucna patrně podstoupí další rehabilitace, nelze predikovat, jakým směrem se jeho zdravotní (a psychický) stav bude vyvíjet; připustil tedy jak možné zlepšení, tak zhoršení. Konečně [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl na pravou míru, že zdravotní stav žalobce považoval za ustálený k datu 3. 4. 2018, nikoli k datu 3. 4. 2017, jak se písařskou chybou v posudku uvádí, a ke svému posudku doplnil prohlášení podle § 127a o. s. ř. Na tomto místě soud dodává, že podle naposledy citovaného ustanovení platí, že pokud má znalecký posudek předložený účastníkem řízení všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem.

15. V návaznosti na průběžné výsledky dokazování, při nichž vyvstaly pochybnosti o pravdivosti tvrzení o tom, že žalobce měl před nehodou dlouhodobý partnerský stav s [jméno FO], vyslovil vedlejší účastník pochybnost o tom, zda žalobcova psychika a osobnostní charakteristika nevykazovala již před úrazem odchylky od normality, a požadoval, aby závěry [tituly před jménem] [jméno FO] přezkoumal znalec z oboru stanovení nemajetkové újmy, který je současně psychiatrem. Soud proto nechal vypracovat revizní znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] (posudek ze dne 23. 10. 2022, č. [Anonymizováno]), který bolestné ohodnotil 110 body (při hodnotě bodu v roce 2015 ve výši 256,85 Kč tedy celkem 28 254,60 Kč) a ztížení společenského uplatnění žalobce na 908 190 Kč (v tomto výpočtu vycházel znalec z tzv. rámcové částky pro rok 2021, která činila 14 244 400 Kč, a hodnoty tzv. korigovaného procenta ve výši 6,38 %; modifikační koeficient nebyl použit). Při ústním doplnění znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] především zdůraznil, že přezkoumával a hodnotil pouze psychické následky úrazu, nikoli somatické potíže, které spadají do specializace jiných lékařských disciplín (chirurgie, ortopedie, neurologie). Co se týče bolestného, neměl námitky proti ohodnocení tzv. whiplash syndromu 30 body tak, jak se uvádí v posudku [tituly před jménem] [jméno FO], nicméně potíže žalobce podřadil nikoli pod „akutní stresový syndrom“, ale pod „jiná nitrolební poranění“. V metodice není totiž u bolestného přímá položka na psychické postižení, proto psychiatrická společnost doporučuje použít analogicky právě ono „jiné nitrolební poranění“ s rozptylem 100 až 200 bodů, kdy v případě žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] zvolil 100 bodů s 10 % navýšením za středně těžké komplikace vyžadující dlouhodobou léčbu. Připustil, že pokud by přičetl dalších 30 bodů za tzv. whiplash syndrom podle posudku [tituly před jménem] [jméno FO], bolestné by ohodnotil celkem 143 body, tj. částkou 36 731 Kč. Dále [tituly před jménem] [jméno FO] vysvětlil, že u žalobce sehrálo roli i to, že byl před úrazem nezralou osobností, a proto se se stresovou situací nevypořádal standardním způsobem a regredoval do dětství. Právě tato regrese má za efekt, že způsobené trauma vnímá závažněji než osoba, která by bylo v tomto směru průměrná, a má tendenci zveličovat (agravovat) své obtíže, byť nevědomky (což nicméně znalec při evaluaci vzal do úvahy). Žalobce se tím pádem do svých psychických obtíží „zakuklil“, předal veškeré kompetence matce, práci vykonává u příbuzných (avšak i zde selhává), má invalidní důchod, jeho stav se nevyvíjí, tedy nezlepšuje, ale ani nezhoršuje. Znalec však nezjistil bludy, organické (somatické) postižení mozku či mentální postižení. Za svůj převzal i názor [tituly před jménem] [jméno FO], že cílem metodiky není hodnotit, co a v jaké míře poškozený před úrazem dělal, ale jaké možnosti se mu do budoucna otevírají, nebo naopak uzavírají, čili pravdivost či nepravdivost tvrzení, že žalobce měl před úrazem dlouholetý vztah s [jméno FO], není z hlediska posouzení míry snížení společenského uplatnění žalobce podstatné.

16. Soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění ze znaleckého posudku vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO], psychiatrem dne 11. 10. 2020 (nazvaného „Psychiatrický znalecký posudek, ZSU, bolestné, tělesné struktury a funkce, facilitátory, aktivity a participace“), neboť ten byl pro účely tohoto řízení zcela nekonkrétní a nepřezkoumatelný, a tudíž nepoužitelný. Nedostatky znaleckého posudku přitom nebyl s to odstranit ani výslech znalce při nařízeném jednání.

17. V souzené věci nebylo sporu o tom a rovněž provedenými důkazy bylo postaveno na jisto, že k úrazu žalobce došlo dne 24. 7. 2015 při autonehodě, kterou zavinil žalovaný. Podle § 2927 odst. 1 věta první občanského zákoníku, kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Provoz vozidel je častým zdrojem kolizí a z nich plynoucích škod, a proto tuto oblast pokrývá též úprava povinného smluvního pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Zvláštní úprava povinnosti k náhradě újmy způsobené provozem dopravy či dopravního prostředku přitom není založena na porušení právní povinnosti (viz § 2910 občanského zákoníku, který stanoví, že škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva), ani nepočítá se zaviněním, což vyplývá z § 2895 občanského zákoníku, který říká, že škůdce je povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvlášť zákonem. Hlavní podmínku pro vznik odpovědnosti žalovaného za úraz žalobce tedy má soud za splněnou. Dále, ve světle obecných principů pro náhradu škody soud vyzdvihuje shodný názor obou znalců, že nebýt úrazu, žalobce by zdravotními obtížemi (ať již somatickými, nebo psychickými) netrpěl a že by konsekventně nedošlo ani ke snížení jeho společenského uplatnění.

18. Podle § 2951 odst. 2 občanského zákoníku, nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. Podle § 2956 občanského zákoníku, vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

19. Podle § 2957 téhož zákona, způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala. V souzené věci nicméně žádné takové okolnosti zjištěny či dokonce i jen tvrzeny nebyly.

20. Podle § 2958 občanského zákoníku, při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

21. Co do ocenění bolestného a snížení společenského uplatnění se soud musel především vypořádat se dvěma znaleckými posudky, dospívajícími k rozdílným závěrům o míře způsobené újmy a jejím ocenění. Reflektoval přitom vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO], který revidoval závěry posudku [tituly před jménem] [jméno FO] jen co do závěrů spadajících do jeho odborné (psychiatrické) specializace (tj. psychické následky prodělaného úrazu po autonehodě) a nepřezkoumával tedy ty části znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], které by spadaly do specializace chirurga, ortopeda či neurologa. S ohledem na procesní ekonomii (rychlost a hospodárnost vedeného řízení) proto soud přistoupil ke sloučení závěrů obou posudků, a to tou logikou, že z každého z nich převzal či akcentoval ty části, které korespondují lékařské specializaci toho kterého znalce.

22. Při ocenění výše bolestného tedy z hlediska klasifikace poškození zdraví soud převzal závěr [tituly před jménem] [jméno FO], že žalobce utrpěl v souvislosti s „jiným nitrolebním poraněním (S069)“ bolest v hodnotě 100 bodů. Vzal přitom v úvahu důvody pro analogické použití naposledy uvedené diagnózy namísto diagnózy „akutní stressový syndrom (bez uvedení kódu)“, která se podává v posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Vysvětlení pro tento postup, které [tituly před jménem] [jméno FO] předestřel při nařízeném jednání, se přitom soudu jevilo jako logické, zevrubné a přesvědčivé. Současně však soud z posudku [tituly před jménem] [jméno FO] převzal část, která se týká bolesti, kterou žalobce utrpěl v souvislosti s „podvrtnutím krční páteře (tzv. whiplash syndrom; S134)“. Toto bolestné bylo ohodnoceno 30 body. Bolest způsobená žalovaným žalobci tak byla oběma znalci ohodnocena v souhrnu na 143 bodů (tj. 30 body za tzv. whiplash syndrom a 100 body za jiné nitrolební poranění, oboje navýšené o 10 % pro středně těžké komplikace vyžadující dlouhodobou léčbu, tj. v souhrnu o dalších 13 bodů). Při hodnotě jednoho bodu pro rok 2015 tedy činí náhrada za bolest způsobenou žalobci 36 731 Kč. Soud nicméně vzal v úvahu, že vedlejší účastník vyplatil žalobci v souvislosti s bolestí způsobenou tzv. whiplash syndromem (ohodnoceným [tituly před jménem] [jméno FO] taktéž 30 body) částku 7 706 Kč. Z výše uvedeného důvodu zavázal žalovaného k úhradě bolestného pouze ve výši 29 025 Kč.

23. Co se týče částí obou znaleckých posudků týkajících se ztížení společenského uplatnění, tato je členěna na deset oddílů podle oblastí každodenního života. V oblasti „D1 Učení se a aplikace znalostí“ převzal soud plně závěry posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který zjistil dopad do podpoložek s názvy „D 135 Opakování“, „D155 Získání dovedností“, „D160 Soustředění pozornosti“, „D163 Myšlení“, „D 175 Řešení problémů“ a „D177 Rozhodování“; ve všech podpoložkách [tituly před jménem] [jméno FO] ohodnotil stupeň žalobcových obtíží číslem [hodnota]. Ostatně, [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém posudku vyhodnotil dopady zdravotního stavu žalobce do přesně týchž podpoložek, pouze s tím rozdílem, že v položce „D160 Soustředění pozornosti“ zvolil stupeň obtíží 2 namísto stupně 1 (byť pro obdobně popsané a definované projevy). Dílčí kvalifikované procento pro oblast „D1 Učení se a aplikace znalostí“ tedy soud stanovil hodnotou [hodnota] % v souladu s evaluací provedenou [tituly před jménem] [jméno FO], jehož odbornost koresponduje se zaměřením této oblasti jako celku a který, jak vysvětlil při ústním doplnění posudku, bral při ohodnocení obtíží příslušným stupněm v úvahu nevědomou agravaci problémů samotným žalobcem tak, jak ji zjistil shlédnutím žalobce.

24. Taktéž v oblasti „D2 Všeobecné úkoly a požadavky“ vyšel soud z evaluace provedené [tituly před jménem] [právnická osoba] to z týchž důvodů, jako v předchozím případě (tedy s ohledem na odbornost [tituly před jménem] [jméno FO], která více odpovídá dané oblasti, včetně jím zjištěné tendence žalobce k nevědomému zveličování problémů). Jeho posudek hodnotí dopady zdravotního stavu žalobce do podoblastí „D220 Provádění mnohočetných úkolů“ a „D240 Zvládání obtíží a jiných psychických nároků“ v obou případech stupněm obtíží 1 a (souhrnným) dílčím kvalifikovaným procentem 0,81 %. Pro úplnost soud uvádí, že MUDr [jméno FO] shledal dopady do týchž podoblastí, avšak stupeň obtíží v podoblasti „D240 Zvládání obtíží a jiných psychických nároků“ ohodnotil závažněji (číslem [hodnota] namísto číslem [hodnota]).

25. V oblasti „D3 Komunikace“ shledal [tituly před jménem] [jméno FO] dopad do podoblasti „D355 Diskuze“ a ohodnotil ho stupněm 1, tedy dílčím kvalifikovaným procentem 0,18 %. [tituly před jménem] [jméno FO] přitom ve svém posudku shledal dopad žalobcova zdravotního stavu do této oblasti závažněji (stupněm 2) a zmínil též zasažení podoblasti „D350 Konverzace“, k čemuž vysvětlil: „V komunikaci obtížně hledá témata a omezuje se jen na odpovědi na otázky.“. I v tomto případě však psychiatrická odbornost [tituly před jménem] [jméno FO] převážila nad odborností [tituly před jménem] [jméno FO], spolu s faktem, že u žalobce shledal tendenci k nevědomému zveličování obtíží.

26. Naopak v oblasti „D4 Pohyblivost“ soud v zásadě převzal závěry [tituly před jménem] [jméno FO], který je specialistou v oboru chirurgie, jíž se daná oblast více týká, a který shledal dopad zdravotního stavu žalobce do podoblastí“ „D410 Měnění základní pozice těla“, „D415 Udržení pozice těla“, „D445 Využití ruky a paže“, „D455 Pohyb“, „D460 Pohyb po různých lokalitách“, „D470 Používání dopravy“ a „D475 Řízení“. [tituly před jménem] [jméno FO] na rozdíl od [tituly před jménem] [jméno FO] ohodnotil posledně jmenovanou podoblast pouze stupněm 1, a to s ohledem na to, že jeho ohodnocení zohledňovalo opakovaně zmíněnou tendenci k agravaci potíží žalobcem. Celkové dílčí korigované procento za tuto oblast činí 0,86 %.

27. Ani jeden ze znalců neshledal dopad zdravotního stavu žalobce do oblasti „D5 Péče o sebe“.

28. V oblasti „D6 Život v domácnosti“ soud plně převzal závěry [tituly před jménem] [jméno FO], který spatřoval dopady zdravotního stavu žalobce do podoblastí „D610 Získání obydlí“ a „D660 Pomoc druhým“ a vyhodnotil obtíže stupněm 1 a stanovil dílčí korigované procento v souhrnu 0,54 %. [tituly před jménem] [jméno FO] přitom dopady zdravotního stavu žalobce shledal jen u podoblasti „D660 Pomoc druhým“ a vyhodnotil je stejným způsobem.

29. Co se týče oblasti „D7 Mezilidská jednání a vztahy“ nalezl [tituly před jménem] [jméno FO] dopady do podoblastí „D720 Složitá mezilidská jednání“, „D740 Formální společenské vztahy“, „D750 Neformální společenské vztahy“ a „D770 Intimní vztahy“; ve všech těchto podoblastech ohodnotil potíže žalobce stupněm 1 a v souhrnu dílčím korigovaným procentem 0,81 %. [tituly před jménem] [jméno FO] shledal dopad zdravotního stavu žalobce kromě výše uvedených podoblastí také do podoblastí „D710 Základní mezilidská jednání“, „D730 Jednání s cizími lidmi“ a „D760 Rodinné vztahy“; u posledně dvou jmenovaných podoblastí však nespecifikoval v poznámce konkrétní důvody, na kterých jeho ohodnocení stojí. Dále hodnotil stupeň žalobcových potíží v podoblasti „D770 Intimní vztahy“ závažněji (stupněm 2). Soud opět uvádí, že upřednostnil posouzení a ohodnocení [tituly před jménem] [jméno FO], neboť ten disponuje pro tuto oblast příslušnou odborností, jednak dle názoru soudu opět do vyhodnocení promítl podstatné zjištění, že žalobce má tendenci zveličovat své potíže.

30. Pokud jde o oblast „D8 Hlavní oblasti života“, [tituly před jménem] [jméno FO] shledal dopad žalobcova zdravotního stavu do podoblastí „D810 Neformální výchova“, „D839 Formální vzdělávání“, „D840 Vzdělávání (příprava na práci)“, „D845 Získání, udržení a ukončení zaměstnání“, „D850 Placené zaměstnání“, „D865 Složité ekonomické operace“. Potíže žalobce ohodnotil stupněm 1, s výjimkou podoblastí „D845 Získání, udržení a ukončení zaměstnání“ a „D850 Placené zaměstnání“, u nichž shledal stupeň obtíží v hodnotě 2. [tituly před jménem] [jméno FO] se s [tituly před jménem] [jméno FO] shodl na podoblasti „D850 Placené zaměstnání“ i co do stupně obtíží, avšak kromě toho spatřoval zásah i do podoblasti „D870 Ekonomická soběstačnost“, kdy stupeň obtíží stanovil hodnotou 1. Soud proto tuto posledně jmenovanou podoblast přidal, neboť o dotčení ekonomické soběstačnosti žalobce na podkladě provedeného dokazování, které indikovalo jak invaliditu, tak ukončení podnikání, nepochybuje. Oblast „D8 Hlavní oblasti života“ tak soud ohodnotil dílčím korigovaným procentem 2,03 %.

31. Konečně oblast „D9 Život komunitní, sociální a občanský“ byla dle [tituly před jménem] [jméno FO] dotčena v podoblastech „D910 Život v komunitě“, „D920 Rekreace a volný čas“ a „D950 Politický život a občanství“; ve všech případech shledal, že úroveň žalobcových obtíží dosáhla stupně 1. [tituly před jménem] [jméno FO] kromě těchto tří výše uvedených zmínil též podoblast, „D930 Náboženství a duchovní život“, všem ale přiřadil stupeň obtíží v hodnotě [hodnota]. U podoblastí „D930 Náboženství a duchovní život“ a „D910 Život v komunitě“ neuvedl žádné bližší odůvodnění, a tedy soud nemůže přezkoumat, jakými úvahami byl veden, a proto vzal v úvahu pouze ty podoblasti, které jmenoval [tituly před jménem] [jméno FO], jakkoli v podoblastech „D920 Rekreace a volný čas“ a „D950 Politický život a občanství“ přitakal [tituly před jménem] [jméno FO] ve stupni ohodnocení žalobcových obtíží hodnotou 2, a to proto, že se jedná o oblasti, do nichž má zcela neoddiskutovatelný dopad též somatická (fyzická) rovina zdravotního stavu žalobce.

32. Součtem dílčích korigovaných procent soud dospěl k (celkovému) korigovanému procentu 8,29 %. Touto hodnotou vynásobil výchozí rámcovou částku 11 801 600 Kč, která je platná pro rok 2018, kdy podle [tituly před jménem] [jméno FO] došlo k ustálení zdravotního stavu žalobce (s opětovným poukazem na to, že při ústním podání znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] osvětlil, že datum 3. 4. 2017 se do jeho posudku dostalo v důsledku chyby v psaní a správně má být uvedeno datum 3. 4. 2018); dospěl tak k částce ve výši 978 353 Kč. Na tomto místě soud dodává, že [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém posudku vztáhnul okamžik ustálení zdravotního stavu žalobce až k datu 24. 9. 2021, avšak to se soudu nejeví jako správné (nemá oporu v provedeném dokazování). Všechny listinné důkazy naopak indikují, že ustálení zdravotního stavu žalobce muselo proběhnout nejpozději právě v roce 2018, a to nejen proto, že k tomuto datu byl schopen jeho poškození zdraví posoudit [tituly před jménem] [jméno FO] ve vztahu k životním úkonům (oblastem), ale hlavně proto, že žalobci byl již v dubnu roku 2017 přiznán invalidní důchod prvního stupně. Provedené dokazování tedy nezavdává pochyby o tom, že nejpozději v roce 2018 se již vyčerpaly možnosti zdravotních výkonů, které byly způsobilé zlepšit žalobcův zdravotní stav, a že tento zdravotní stav bylo možné zhodnotit příslušným orgánem státní správy (k tomu obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 25 Cdo 3625/2022). Na tomto závěru ničeho nemění ani skutečnost, že na podzim roku 2023 došlo u žalobce ke zhoršení zdravotního stavu (konkrétně jeho depresivní poruchy). Soud totiž k tomuto zhoršení přistupuje zdrženlivě, neboť z lékařských zpráv vyplývá, že žalobce vysadil na radu své matky léky předepsané psychiatrem a rozhodl se svou depresivní poruchu léčit bylinami. Když ne žalobce sám, tak přinejmenším jeho matka, která podle slov žalobce tuto léčbu navrhla, si museli být vědomi rizika takového postupu, tedy možnosti, že po vysazení medikace se zdravotní stav žalobce opět zhorší, že bude nutné léky znovu nasadit a že může trvat nějakou dobu, než začnou účinkovat. Lékařské zprávy navíc naznačují, že po opětovném zavedení medikace proti depresivní poruše došlo u žalobce k určitému zlepšení. Definitivní závěry o případném zhoršení zdravotního stavu žalobce je však obtížné přijmout i s ohledem na to, že o jeho žádosti o přezkum stupně invalidního důchodu, která byla vedle obsahu lékařských zpráv dalším podpůrným argumentem, nebylo v době přijetí tohoto rozhodnutí ještě autoritativně rozhodnuto. V obecné rovině soud dodává, že v případě pozdějšího zhoršení již ustáleného zdravotního stavu nebo projevu nových následků souvisejících s původním poškozením zdraví v takové intenzitě a takovým způsobem, že původně nebyly, případně ani nemohly být předvídané, může poškozenému vzniknout z původní škodní události další (nový) nárok na náhradu, u kterého by se promlčení posuzovalo jako u nároku se samostatnou promlčení lhůtou a rozdílným začátkem jejího běhu (srov. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 3381/2012, nebo rozsudek ze dne 28. 7. 2022, č. j. 25 Cdo 1711/2022).

33. Částku odškodnění za ztížení společenského uplatnění žalobce soud modifikoval (zvýšil) o 30 % s ohledem na věk, ve kterém k úrazu došlo. Žalobci bylo k datu úrazu 24 let, a tedy se nacházel na samém počátku produktivního věku. Současně ale soud ztížení společenského uplatnění žalobce modifikoval (snížil) o 10 % v důsledku specifik žalobcovy předúrazové osobnostní nezralosti, která vedla k osobitému způsobu vyrovnání se, respektive nevyrovnání se s prožitým traumatem (zjednodušeně řečeno, určitou regresí do dětství). V tomto směru soud znovu poukazuje na závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který při ústním doplnění doslova konstatoval, že žalobce se „zakuklil“ ve svých potížích a veškeré životní kompetence přenesl na blízké osoby. Soud tedy nepovažoval za spravedlivé, aby tato okolnost šla k tíži žalovaného, který navíc škodu nezpůsobil úmyslně či z hrubé nedbalosti, ale spíše z nepozornosti a nesoustředěnosti. Ve výsledku tak soud částku 978 353 Kč zvýšil o 20 %, tj. o 195 670 Kč a ztížení společenského uplatnění žalobce stanovil na 1 174 023 Kč.

34. Soud dále uznal i nárok žalobce na úhradu věcné škody spočívající v nákladech na vyhotovení v pořadí prvního znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Výše těchto nákladů, tedy cena znaleckého posudku, přitom činila 5 000 Kč.

35. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalovaného zavázal k náhradě souhrnné částky 1 208 048 Kč a ve zbytku (tj. co do částky 238 665 Kč) žalobu zamítl.

36. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v intencích § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Současně soud zohlednil i dikci § 146 odst. 2 o. s. ř., podle něhož jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Ve věci byl převážně úspěšný žalobce, a to z cca 83 % (kdy soud má za to, že za částečné zpětvzetí žaloby nese zavinění, neboť před podáním žaloby nezohlednil částečnou úhradu bolestného vedlejším účastníkem), a tedy by mu mělo náležet právo na poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši 66 %. Podle § 142a odst. 1 o. s. ř., však platí, že žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. V souzené věci taková výzva nesměřovala ani vůči žalovanému, ani vůči vedlejšímu účastníku, byť přinejmenším s vedlejším účastníkem již žalobce před podáním žaloby efektivně komunikoval ohledně bolestného, nákladů na léčení a náhrady ušlého výdělku. Soud proto přihlédl k námitce vedlejšího účastníka, že neměl vůbec žádné podklady pro stanovení ztížení společenského uplatnění, které by mohl podrobit internímu přezkumu a poté případně schválit a schválenou částku žalobci vyplatit, a že žalobce, aniž by vedlejšího účastníka konfrontoval s touto částí nároku v projednatelné podobě, přistoupil rovnou k podání žaloby, a náhradu nákladů řízení žalobci nepřiznal.

37. V souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. soud dále rozhodl výroky IV. a V. o povinnosti účastníků nahradit náklady, které v řízení platil stát, a to v poměru podle svého úspěchu a neúspěchu v řízení. Tyto náklady vznikly v souvislosti s vypracováním znaleckých posudků a jejich ústních doplnění (kdy [tituly před jménem] [jméno FO] za ústní doplnění znaleckého posudku znalečné neuplatil). [tituly před jménem] [jméno FO] tak stát zaplatil za podání znaleckého posudku 6 650 Kč a za jeho ústní doplnění při jednání dne 4. 5. 2021 dalších 3 652 Kč (výše znalečného nebyla žádným z účastníků rozporována, a to ani z důvodu nedostatečné kvality tohoto posudku). [tituly před jménem] [jméno FO] bylo uhrazeno 15 306,50 Kč za znalecký posudek a 3 105 Kč v souvislosti s jeho ústním doplnění při jednání dne 21. 11. 2023. Celkem tedy náklady státu činí 28 713,50 Kč; z této částky je žalobce povinen uhradit 4 881,30 Kč a žalovaný společně a nerozdílně s vedlejším účastníkem 23 832,20 Kč. Soud přitom vzal v úvahu, že žalovaný a vedlejší účastník byli společně a nerozdílně zavázáni k úhradě záloh na jejich vypracování (dvakrát 5 000 Kč), a tuto povinnost splnili; zbývá jim tedy uhradit již jen 13 832,20 Kč.

Poučení