22 C 218/2021-109

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Janem Lipertem ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] b) [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem tamtéž oba zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem [adresa] o 104 180 Kč s příslušenstvím a 135 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba na uložení žalované zaplatit žalobcům částku ve výši 104 180 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované žalobcům částku 135 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce a) je povinen nahradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně b) je povinna nahradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se domáhali náhrady škody ve výši 104 180 Kč s příslušenstvím, kterou uhradili společnosti [právnická osoba] (dále„ poškozené“) na základě nezákonného rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], který byl zrušen usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Žalovaná částka představuje ekvivalent 4 000 €. Žalobci byli následně pravomocně zproštěni obžaloby pod bodem ad 1) a poškozená odkázána s nárokem na náhradu škody do řízení ve věcech občanskoprávních. Žalobci se po poškozené domáhali bezdůvodného obohacení, ale na poškozenou byl podán návrh na vyhlášení konkurzu a insolvenční správce dne [datum] sdělil, že poškozená nedisponuje žádným majetkem. Žalobci se dále domáhali náhrady škody ve výši 135 000 Kč s příslušenstvím za náklady obhajoby podrobně specifikované v žalobě ze dne [datum], neboť byli zproštěni z trestného činu s vyšší sazbou.

2. Žalovaná se bránila tím, že společnosti [právnická osoba] byla rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], pravomocně uložena povinnost vrátit částku 4 000 € poškozené v době, kdy její jedinou společnicí byla žalobkyně b) a žalobce a) jednal za tuto společnost na základě generální plné moci. Vzhledem k tomu, že se jednalo o shodnou kauci poškozené, kterou si žalobci ponechali a spotřebovali, nejednalo se o bezdůvodné obohacení poškozené na základě nezákonného rozsudku ale přijmutí plnění za jiného. Žalobci byli odsouzeni za to, že ohrozili zájmy poškozené a dalších věřitelů. Žalobci tak pouze vrátili poškozené, co jí náleželo. Žaloba je rozporná s dobrými mravy, neboť trestní soud přihlédl při ukládání trestu k tomu, že žalobci částku poškozené vrátili. K nároku na náhradu nákladů obhajoby žalovaná namítla, že žalobci neprokázali vznik škody a sporovala účelnost některých úkonů. Konečně v průběhu prvního jednání žalovaná uvedla, že poškozená si byla oprávněna zaslanou částku ponechat, neboť žalobci ve společnosti [právnická osoba] nepostupovali s péčí řádného hospodáře.

3. Nesporným učinili účastníci při jednání dne [datum] uplatnění nároků žalobců dne [datum] u žalované. Průběh trestního stíhání, jak byl popsán v žalobě ze dne [datum], tedy že [název soudu] vydal dne [datum] v trestním řízení vedeném pod spisovou značkou [spisová značka] rozsudek, kterým uznal žalobce, vinnými ze spáchání přečinu zpronevěry dle § 206 odst. 1, 3 trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, a přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 1 alinea třetí trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku s tím, že zároveň byly žalobcům uloženy tresty. Žalobci podali proti rozsudku [název soudu] ze dne [datum] odvolání. O odvolání rozhodl [název soudu] jako soud odvolací tak, že rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle § 256 trestního řádu odvolání žalobců zamítl a zároveň žalobcům uložil, aby společně a nerozdílně uhradili poškozené společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], Slovenská republika škodu ve výši 4 000 €. Na základě platebních údajů, které žalobci obdrželi od právního zástupce společnosti [právnická osoba] a po odsouhlasení výše částky v korunách, uhradili žalobci dne [datum] částku ve výši 4 000 €, resp. částku ve výši 104 180 Kč na náhradu škody společnosti [právnická osoba] Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], došlo k částečnému zrušení rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a to v té části, která se týkala společnosti [právnická osoba] a na to navazující náhrady škody. Následným rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byli žalobci zproštěni bodu 1 obžaloby, neboť v žalobním návrhu uvedený skutek není trestným činem s tím, že podle § 229 odst. 3 trestního řádu se poškozená [právnická osoba] s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa], Slovenská republika, odkazuje se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], došlo ke snížení trestu žalobců a zároveň byl ve věci společnosti [právnická osoba] potvrzen zprošťující výrok a výrok odkazující na náhradu škody. Rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], lze považovat za konečné a pravomocné rozhodnutí ve věci. Nebylo sporu o tom, že úkony právní byly obhájcem učiněny s výjimkou nahlížení do spisu dne [datum], kdy do spisu nahlížel žalobce nikoli obhájce. Žalovaná rovněž sporovala o některých úkonů správnost vyúčtování (účast na podání vysvětlení [datum], oprava protokolu ze dne [datum], úkon za účast u hlavního líčení ze dne [datum], doplnění odvolání ze dne [datum], další nahlížení do spisu (3x) a za neúčelné měla žalovaná i porady (13x)).

4. Sporné mezi účastníky zůstalo, zda poukázáním částky 104 180 Kč plnili žalobci vlastní dluh, nebo plnili dluh společnosti [právnická osoba] vůči poškozené, zda je požadavek na náhradu škody v rozporu s dobrými mravy, když trestní soudy v rámci ukládaného trestu, nebo naopak se jedná o bezdůvodné obohacení poškozené, která je nemajetná, zda si žalovaná byla oprávněna částku 104 180 Kč ponechat, zda žalobcům vznikla škoda v podobě dluhu z nákladů obhajoby, jaké úkony právní služby jsou účelné a v jaké výši tento dluh vznik, a konečně kdy se žalovaná dostala do prodlení.

5. Soud má ve stručnosti za prokázané, že poukázáním částky 104 180 Kč poškozené plnili žalobci vlastní dluh a nikoli dluh jiného. Žalobci se v rámci své obhajoby na tuto úhradu odvolávali, a byl jim kvůli tomu i snížen trest za jejich trestnou činnost. Poškozená je nemajetná a po zrušení nezákonného rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] neměla právního důvodu si ponechat částku 104 180 Kč zaslanou žalobci (nikoli společností [právnická osoba]). Mezi vznikem škody v podobě náhrady nákladů obhajoby a zproštěním z trestného činu s vyšší sazbou je přetržen vztah příčinné souvislosti, neboť ačkoliv byly zproštěny ze skutku s vyšší trestní sazbou, výše mimosmluvní odměny u obou společně projednaných skutků byla shodná, proto by tyto náklady žalobci ve společném trestním řízení vynaložili i v rámci obhajoby před trestným činem, za který byli odsouzeni. Za účelně vynaložené úkony v souladu s ustanovením o mimosmluvní odměně nelze považovat účast na podání vysvětlení [datum], oprava protokolu ze dne [datum], nahlížení žalobce ze dne [datum] a doplnění odvolání ze dne [datum]. Ostatní žalované úkony byly účelné. Žalovaná se do prodlení s úhradou dluhu nedostala pro nedůvodnost nároků, avšak žádost žalobců měla žalovaná vyřídit nejpozději do [datum], když lhůtu pro výzvu k součinnosti žalobců nechala marně propadnout.

6. Soud měl k dispozici následující důkazy, z nichž učinil tato skutková zjištění.

7. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že žalobci byli ve stručnosti obviněni, že pro svoji potřebu nebo potřebu společnosti [právnická osoba] využili vratnou kauci poškozené ve výši 4 000 €, ačkoliv poškozená vrátila pronajaté vozidlo nepoškozené („ skutek 1“). Dále byli žalobci obviněni, že žalobce a) na základě generální plné moci a žalobkyně b) jako jediná jednatelka a společník [právnická osoba] odstranili účetní dokumentaci [právnická osoba], čímž ohrozili majetkové právo poškozené s pohledávkou ve výši 4 000 € z titulu nevrácené kauce („ skutek 2“). V rámci tohoto rozsudku bylo zdůrazněno, že poškozené byla již pravomocně přisouzena rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] částka 4 000 € vůči [právnická osoba] nikoli vůči žalobcům jako fyzickým osobám, tedy odlišným subjektům práva. Žalobci byli stíháni pro skutek ad 1 pro zpronevěru podle § 206 odst. 1,3 trestního zákoníku s trestní sazbou jeden rok až pět let, a u skutku ad 2 pro zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 trestního zákoníku se sazbou až dvě léta.

8. Z emailová komunikace zástupců (č. l. 30, 104, 105 spisu) soud zjistil, že se obhájce žalobců a zmocněnec poškozené dohodli na přepočtu částky 4 000 € na 104 180 Kč. Žalobci zasílali tuto částku sami za sebe z důvodu vydání nezákonného rozsudku (viz i odůvodnění nezákonného rozsudku). K tomu soud dodává, že kurz měl být stanoven v souladu s kurzem, který zvolila policie, neboť pozdějším kolísáním kurzu v čase se výše škody nemění. [příjmení] je fixován datem tvrzeného protiprávního jednání žalobců (z trestního spisu zjištěno, že kurzovní lístek ČNB k [datum] – 25, 535 Kč €, proto žalobci byli povinni uhradit jen částku 102 140 Kč).

9. Z usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že předchozí rozsudek [název soudu] ze dne [datum] byl zrušen co do výroku o vině a trestu včetně výroku o náhradě škody 4 000 € poškozené. Poškozená tak byla povinna žalobcům částku 4 000 € vrátit, neboť odpadl právní důvod (nezákonný rozsudek), na základě kterého žalobci plnili, již od data doručení usnesení [název soudu] (žalobcům doručeno dne [datum], obhájci [datum] dle doručenek) žalobci věděli, že se poškozená na jejich úkor obohatila, když odpadl právní důvod, na základě kterého jí žalobci náhradu škody zaslali. Soud rovněž z usnesení zjistil, že společnosti [právnická osoba] poškozená vrátila pronajaté vozidlo v nepoškozeném stavu a žalobci jako zástupci [právnická osoba] kauci poškozené nevrátili a ponechali si ji pro vlastní potřebu či pro potřeby [právnická osoba] s.r.o. Vzhledem k tomu, že nevrácená kauce se stala vlastnictvím [právnická osoba], pokud by zákonná úprava nebo dohoda stran nestanovily opak, nemohli se žalobci tímto jednáním dopustit zpronevěry (peněžní prostředky nepařili poškozené a pro žalobce se nejednalo o věc cizí, se kterou by nebyli oprávněni disponovat).

10. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že žalobci byli odsouzeni za skutek ad 2 spočívající v zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. Žalobci v rámci obhajoby poukázali na délku trestního stíhání, vynaložené náklady obhajoby i skutečnost, že nahradili částku 4 000 € poškozené. Žalobci měli trest za nepřiměřeně přísný a žádali upuštění od potrestání nebo zastavení trestního stíhání. [název soudu] kromě délky trestního stíhání přihlédl i ke skutečnosti, že žalobci uhradili částku 4 000 € poškozené a snížil původně uložené tresty, kterými byl žalobce a) odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání [anonymizováno] měsíců se zkušební dobou [anonymizováno] měsíců se zákazem výkonu funkce statutárního orgánu všech právnických osob na dobu [anonymizováno] měsíců a u žalobkyně b) trestu odnětí svobody v délce [anonymizováno] měsíců se zkušební dobou [anonymizováno] roku. Žalobci a) snížil trest na [anonymizováno] měsíců odnětí svobody a žalobkyni b) snížil trest odnětí svobody na [anonymizováno] měsíc odnětí svobody s podmíněným odložením na nejkratší možnou zkušební dobu [anonymizováno] roku. Dle soudu se nejedná o nepodstatné snížení uložených trestů, naopak. Ostatně sami žalobci proti výši trestů již dále ani nebrojili.

11. Z výzvy k vydání bezdůvodného obohacení ze dne [datum] soud zjistil, že se žalobci domáhali po poškozené vydání částky 104 180 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, neboť usnesení [název soudu] ze dne [datum] zrušilo nezákonný rozsudek a další povinnost k náhradě škody žalobcům stanovena nebyla. Stejnou výzvu žalobci adresovali insolvenčnímu správci poškozené (viz další výzva k vydání bezdůvodného obohacení ze dne [datum]).

12. Z odpovědi insolvenčního správce ze dne [datum] soud zjistil, že poškozená je nemajetná a uspokojení žalobců je prakticky vyloučeno. Závěr insolvenčního správce stvrzuje výpis ze slovenského insolvenčního rejstříku (detail záznamu obchodného vestníka), podle kterého byla insolvence poškozené zrušena pro nedostatek majetku. Uspokojení žalobců od poškozené jako primárního dlužníka je proto vyloučené.

13. Z obchodního rejstřík [právnická osoba] soud zjistil, že od [datum] do [datum] byla žalobkyně b) jedinou jednatelkou a společníkem této společnosti.

14. Z výzvy k doložení dokladů ze dne [datum], soud zjistil, že žalovaná lhůtu 6 měsíců od obdržení předběžného uplatnění nároků nechala marně uplynout, když k součinnosti žalobce vyzvala opožděně.

15. Z potvrzení o poradách soud zjistil, že všechny žalované další porady žalobců s obhájcem se konaly a přesahovaly 1 hodinu.

16. Z trestního spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka], soud na rámec výše uvedeného zjistil, že usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] byli žalobci obviněni pro zpronevěru (§ 206 odst. 1,3 trestního zákoníku) a zkreslování údajů o stavu hospodaření (254 odst. 1 trestního zákoníku) pro skutky popsané shora. Veškeré úkony obhajoby týkající se zpronevěry byly společné i pro obvinění ze zkreslování údajů o stavu hospodaření. Trestní spis obsahuje usnesení MUDr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizováno], č. j. [spisová značka] [číslo], (čl. 1569 trestního spisu), dle kterého bylo zastaveno exekuční řízení vedené poškozenou jako oprávněnou proti [právnická osoba] jako povinné, neboť se nepodařilo zjistit žádný majetek povinné. Trestní spis obsahuje i rozsudek [název soudu], č. j. [číslo jednací] (č. l. 1478 trestního spisu), ze kterého soud zjistil, že bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání ve prospěch poškozené proti [právnická osoba], které bylo uloženo zaplatit částku 4 000 € z důvodu nevrácené kauce za pronajaté vozidlo. Pokud jde o rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], případně rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [rok] [číslo], ze kterých žalovaná dovozovala, že žalobci zmařili uspokojení pohledávek věřitelů [právnická osoba], žalovaná pomíjí, že žalobcům bylo kladeno a vinu a byli odsouzeni pouze za to, že majetková práva věřitelů včetně poškozené ohrozili, nikoli přímo zmařili. Zároveň nebylo nikdy prokázáno, zda žalobci prostředky využili pro potřebu vlastní nebo své společnosti [právnická osoba] Konečně z trestního spisu soud zjistil, že kurzovní lístek ČNB k [datum], kdy měli žalobci spáchat trestnou činnost, byl 25, 535 Kč €. Žalobci proto byli povinni poškozené hradit jen částku 102 140 Kč nikoli částku ovlivněnou pozdějším vývojem kurzu. Dne [datum] nahlížel do spisu pouze žalobce nikoli obhájce.

17. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, které se vztahovaly k nesporným skutečnostem (potvrzení o platbě, předběžné uplatnění nároku, akceptační dopis žalované). Soud blíže nehodnotil ty důkazy, které nebyly pro rozhodnutí podstatné (předžalobní výzva ze dne [datum], stanovisko žalované ze dne [datum] a reakce žalobců ze dne [datum]).

18. Pokud jde o hodnocení dokazování, jedná se o objektivní zjištění podložená zejména trestním spisem, případně listinami v něm obsažených. Není důvodu pochybovat o správnosti zjištění učiněných trestními soudy (viz podrobné odůvodnění rozsudků, které obstálo i v dovolacím přezkumu), případně o souslednosti úkonů trestního řízení. Účastníci z faktických údajů spíše dovozují jen rozdílné právní názory, když žalobci uvádí, že je jejich nárok není nemravný, je dána příčinná souvislost s nároky obhajoby a porušení péče řádného hospodáře je irelevantní.

19. Na základě výše uvedeného lze učinit skutkový závěr, že vůči žalobcům bylo vydáno nezákonné pravomocné rozhodnutí, které bylo posléze zrušeno, na základě kterého žalobci zaplatili částku 4 000 € poškozené, která žalobcům tuto částku jako bezdůvodné obohacení již nevrátila pro svoji nemajetnost. Žalobci v rámci obhajoby své trestné činnosti poukazovali na polehčující skutečnost, že pohledávku, kterou měli svou trestnou činností ohrozit, již poškozené uhradili a soud jim toto připočetl k dobru a snížil tresty. Pokud jde o náhradu škody v podobě nákladů obhajoby, soud dospěl k závěru o přetržení příčinné souvislosti, neboť při obvyklém běhu věcí by žalobci stejnou částku vydali obhájci z důvodu vedení zákonného trestního stíhání pro další skutek, neboť oba skutky mají shodnou tarifní hodnotu dle ustanovení o mimosmluvní odměně a úkony právní služby spolu za oba skutky spolu splývaly.

20. Soud posoudil po právní stránce věc následovně.

21. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

22. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

23. Výkon práv v souladu s dobrými mravy představuje princip, který v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona a dává soudci prostor pro uplatnění pravidel slušnosti. Pojem„ dobré mravy“ nelze vykládat pouze jako soubor mravních pravidel užívaných jako korektiv či doplňující obsahový faktor výkonu subjektivních práv a povinností, ale jako příkaz soudci rozhodovat praeter legem či dokonce contra legem, pokud jde o reprobaci jednání příčícího se dobrým mravům. Dobré mravy v tomto pojetí tedy jsou souhrnem etických, obecně uznávaných a zachovávaných zásad. Takto provedený výklad pojmu„ dobré mravy“ ve svém souhrnu prostupuje i Listinu základních práv a svobod. Výkon žádného práva nesmí být pláštíkem zakrývajícím nemravnost (viz nález IV. ÚS 1735/07).

24. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu nezákonným rozhodnutím je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence těchto podmínek musí být bezpečně dána.

25. Soud se zabýval podmínkami odpovědnosti za škodu a shledal, že je splněna dána podmínka nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 5 písm. a) OdpŠk. Ve vztahu k prvnímu nároku ve výši 104 180 Kč je nutné za nezákonné rozhodnutí považovat rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], který jako pravomocný zrušil [název soudu], a na základě kterého žalobci plnili poškozené. Ve vztahu k druhému nároku v podobě nákladů obhajoby ve výši 135 000 Kč je za nezákonné rozhodnutí považováno usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] pro zpronevěru, když tohoto obvinění byli žalobci později zproštěni.

26. Podmínku příčinné souvislosti soud neshledal splněnou u prvního nároku co do částky 2 040 Kč. Tato částka představuje kurzový rozdíl mezi zaslanou částkou 104 180 Kč, na které se shodl obhájce se zmocněncem poškozené a částkou 102 140 Kč, kterou dle historického kurzu. Podstatné pro určení správného kurzu měn je nikoli pozdější vývoj kurzu ale datum tvrzeného protiprávního jednání žalobců. Částku 2 040 Kč proto žalobci nebyli povinni poškozené zaslat, když se nejednalo o správně určený ekvivalent 4 000 € dle nezákonného rozsudku. Ve zbytku žalovaného nároku 102 140 Kč je příčinná souvislost s nezákonným rozsudkem dána, neboť bez tohoto rozhodnutí by žalobci poškozené částku nevyplatili.

27. Soud dospěl k závěru o absenci příčinné souvislosti se vznikem škody v podobě nákladů na obhajobu a usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] pro zpronevěru, neboť žalobci byli až do svého zproštění stíháni důvodně i za zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. Odsouzení za zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění přitom časově následovalo po zproštění za zpronevěru. Žalobci byli stíháni pro skutek ad 1 pro zpronevěru s kvalifikací podle § 206 odst. 1,3 trestního zákoníku s trestní sazbou jeden rok až pět let, a u skutku ad 2 pro zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění s kvalifikací podle § 254 odst. 1 trestního zákoníku se sazbou až dvě léta. Dle vyhlášky § 10 odst. 3 písm. b) č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu) je tarifní hodnota částka 10 000 Kč, jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje jeden rok a nepřevyšuje pět let. Tarifní hodnota je tak shodná pro oba skutky, a proto by žalovanou částku za účelné úkony obhajoby žalobci uhradili obhájci dle ustanovení o mimosmluvní odměně i v případě, že by nebyli zproštěni skutku 1, neboť by za shodné úkony při shodné výši odměny v daném případě vynaložili stejnou částku na obranu před obviněním ze skutku 2, za který byli odsouzeni. Pokud jde o žalobci zmíněný judikát [spisová značka], ten řešil skutkově odlišný případ, kdy žaloba byla zamítnuta pro předčasnost, neboť nebylo skončeno trestní řízení pro přísnější trestný čin, který určuje výši mimosmluvní odměny, absentoval tedy odpovědnostní titul. V daném případě je odpovědnostní titul dán, avšak s ohledem na specifický průběh trestního stíhání, kdy úkony obhajoby byly od zahájení trestního stíhání až do zproštění shodné pro oba skutky obvinění, dospěl soud k závěru o přetržení příčinné souvislosti. Škodu by daném případě mohl představovat rozdíl ve výši odměny, pokud by byla tarifní hodnota přísnějšího trestného činu vyšší než u trestného činu skutku, za který by byli žalobci odsouzeni, což však není daný případ (v praxi takové případy řešil [název soudu], za všechny např. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]).

28. Soud shrnuje, že dospěl k závěru o absenci příčinné souvislosti mezi zproštěním z přísnějšího trestného činu a vznikem náhrady nákladů obhajoby, neboť při obvyklém běhu událostí by žalobci vynaložili stejnou částku na nákladech obhajoby, pokud by bylo proti žalobcům vedeno pouze zákonné trestní stíhání, ve kterém byli odsouzeni.

29. Vznik škody je v případě prvního nároku splněn, když mezi účastníky nebylo sporu o tom, že částku 104 108 Kč žalobci poškozené zaslali, čímž se jejich majetek zmenšil. V případě druhého nároku nákladů obhajoby nelze vznik škody dovodit u těch úkonů, které nebyly vyúčtovány v souladu s ustanoveními o mimo smluvní odměně. V rámci obhajoby před trestním stíhání nelze zohledňovat úkony poskytnuté před jeho zahájením (účast na podání vysvětlení [datum]). Za honorované úkony právní služby lze považovat jen úkony, které se týkají pouze věci samé (viny či neviny žalobců) nikoli úkony, které se týkají pouze procesní stránky kauzy nebo jen dokazování (srov. usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dostupné v Bullentin advokacie [číslo], s. 46), a proto nelze uznat úkon oprava protokolu ze dne [datum]. Nahlížení ze dne [datum] se účastnil jen žalobce nikoli obhájce. Doplnění odvolání není účelné, neboť honorováno je již samotné odvolání. Důvodná pak neníani náhrada 4 paušálních výdajů spojenými s těmito úkony. Ostatní žalované úkony byly účelné včetně nahlížení do spisu a porady s klienty a úkony odpovídají průběhu trestního stíhání. Za neúčelné lze obecně označit pouze ty porady s obhájcem, jejíž neúčelnost je zcela zjevná a pro obhájce předvídatelná. V daném případě se o takovou situaci nejedná. V podrobnostech odkázat na vyjádření žalobců ze dne [datum].

30. S ohledem na tři nesprávně účtované úkony s paušální náhradou v celkové výši 10 800 Kč (4 x [číslo] + 4 x 300 Kč), lze učinit závěr o vzniku škody ve zbývající výši 124 200 Kč, avšak mezi vznikem škody a nezákonným usnesením o zahájení trestní stíhání došlo k přetržení příčinné souvislosti, když tyto úkony by byly při shodné odměně učiněny i v důsledku zákonně vedeného trestního stíhání pro zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění.

31. Žalovaná obecně tvrdila, že poškozená si byla oprávněna částku 104 180 Kč ponechat, neboť měla pohledávku vůči žalobcům z důvodu jejich porušení povinnosti péče řádného hospodáře. Soud proto žalované podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. uložil doplnit konkrétní skutková tvrzení a důkazy k prokázání těchto tvrzení, že poškozená společnost si byla oprávněna částku 104 180 Kč ponechat, neboť měla pohledávku vůči žalobcům z důvodu jejich porušení povinnosti péče řádného hospodáře, a že žaloba žalobců na náhradu škody je nemravná. Žalovaná byla poučena na následky nesplnění výzvy, jímž se vystavuje neúspěchu ve sporu.

32. Žalovaná přes poučení soudu dostatečně netvrdila, že by jednáním žalobců došlo ke vzniku škody na straně společnosti [právnická osoba], a proto nelze učinit závěr, že by ručili věřitelům v nějakém rozsahu za škodu. Podle § 159 odst. 3 občanského zákoníku platí, že nenahradil-li člen voleného orgánu právnické osobě škodu, kterou jí způsobil porušením povinnosti při výkonu funkce, ačkoli byl povinen škodu nahradit, ručí věřiteli právnické osoby za její dluh v rozsahu, v jakém škodu nenahradil, pokud se věřitel plnění na právnické osobě nemůže domoci. Soud připomíná závěry trestního spisu, že se nepodařilo zjistit, že by žalobci užili kauci ve svůj prospěch, tedy ke škodě [právnická osoba], když se tak mohlo stát i ve prospěch společnosti [právnická osoba], které by tím pádem žádná škoda nevznikla.

33. Konečně vzhledem k tomu, že u prvního nároku jsou splněny podmínky odpovědnosti státu za škodu z pohledu odpovědnostního titulu v podobě nezákonného rozhodnutí, příčinné souvislosti i vzniku škody, soud se k námitce žalované zabýval námitkou rozporu s dobrými mravy.

34. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

35. Dle ustáleného výkladu dobrými mravy společnosti je nutno chápat souhrn určitých etických a kulturních obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti.

36. Žalobci v rámci obhajoby své trestné činnosti poukazovali na polehčující skutečnost, že pohledávku, kterou měli svou trestnou činností ohrozit, již poškozené uhradili. Trestní soud jim toto připočetl k dobru a snížil tresty. Za situace, kdy žalobci úhradu částky 104 180 Kč využili ke svému prospěchu s argumentací, že jejich trestná činnost nevedla k poškození věřitele, jeví se soudu jako nemravný požadavek žalobců na vrácení této částky poté, co jim byly tresty pravomocně sníženy. Soudu se jeví jako nemravná právě změna postoje žalobců k otázce náhrady škody po skončení trestního stíhání. Nemravnost počínání žalobců podtrhuje skutečnost, že zašantročením účetnictví nelze dopátrat, jak s nevrácenou kaucí bylo v rámci společnosti [právnická osoba] naloženo, takže žalovaná správně poukázala na to, že by se u žalobců alokoval profit v hodnotě nevrácené kauce poškozená. Soud tak postupoval contra legem a žalobcům částku 102 140 Kč nepřiznal, neboť by tím reproboval jednání žalobců příčícího se dobrým mravům.

37. Pokud jde o podružnou otázku prodlení žalované, soud dodává, že má za to, že žalovaná se do prodlení s úhradou dluhu nedostala pro nedůvodnost nároků, avšak žádost žalobců měla žalovaná vyřídit nejpozději do [datum], když lhůtu pro předběžné projednání nároků nechala marně uplynout a k součinnosti žalobce vyzvala až po uplynutí této lhůty. Prodlení žalované by tak nastalo již [datum] a nikoli později, jak dovozuje žalovaná (viz [spisová značka]).

38. Z výše uvedených důvodů, zejména pro rozpor s drobnými mravy, soud zamítl žalobu pro částku ve výši 104 180 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

39. Z výše uvedených důvodů, zejména pro absenci příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody soud zamítl žalobu pro částku 135 000 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

40. Úspěšné žalované náleží náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tvořené paušální náhradou nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. za vyjádření ve věci, doplnění vyjádření a příprava a účast u dvou soudních jednání, celkem 6 x 300 Kč, kterou soud mezi žalobce poměrně rozdělil, jak je uvedeno ve výroku III. a IV. rozsudku.

41. V rámci rovnosti stran soud poskytl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. žalobcům delší lhůtu pro plnění, kterou si pro sebe vyžádala žalovaná.

Poučení