22 C 222/2023 - 56

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Karolínou Machkovou v právní věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno] [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] za níž [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] o zaplacení 262 812 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10 937 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 937 Kč od 25. 10. 2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 251 875 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 251 875 Kč od 25. 10. 2023 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 20 694,50 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zadostiučinění způsobeného nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka] (dále také jen „posuzované řízení“). Dále se domáhala zákonného úroku z prodlení z žalované částky od 25. 10. 2023 do zaplacení.

2. Uvedla, že předmětem řízení byla úprava poměrů nezletilých dětí, kdy jde o řízení s vysokým významem pro účastníky a soud rozhoduje s nejvyšším urychlením. Posuzované řízení bylo zahájeno dne 21. 2. 2019 a skončeno 19. 1. 2023. Dále uvedla, že soud byl opakovaně neschopen zjistit příjmové a majetkové poměry otce, opakovaně zbytečně zadával znalecké posudky, dopouštěl se průtahů v řízení. Význam předmětu řízení pro ni je vysoký. Nárok ve výši 300 000 Kč byl u žalované uplatněn dne 24. 4. 2023. Žalovaná poskytla částku 37 188 Kč stanoviskem ze dne 18. 10. 2023. Žalobkyně namítala, že rozpětí stanovené ve stanovisku NS z roku 2011 nemůže být ve věci aplikováno a je nezbytné hranici zdvojnásobit s ohledem na poměry v konkrétní zemi, vč. životní úroveň. Dále uvedla, že základní částka neměla být s ohledem na předmět sporu stanovena při spodní hranici. Proto uvedla, že by žalovaná měla vycházet z částky 40 000 Kč za jeden rok řízení. Stejně tak nesouhlasí, že by se měla částka za první dva roky snižovat, přičemž poukázala na předmět sporu. Pokud by tedy mělo dojít ke snižování základní částky, tato by měla být poloviční pouze 6 měsíců, neboť u tohoto typu sporu by dle zákona o zvláštních řízeních soudních mělo být rozhodnuto do 6 měsíců. Základní částku tak stanovila na hodnotu 146 665 Kč. Ke složitosti řízení uvedla, že ve věci nebyl zapojen mezinárodní prvek, nebylo nutné provádět dokazování v cizině, nebylo nutné ani aplikovat cizí právo, rozsah předmětu řízení nebyl nikterak rozsáhlý, důkazní prostředky byly obvyklé povahy. Během prvních dvou jednání nebylo provedeno žádné dokazování a byl proveden pouze výslech otce, avšak již tímto byla překročena hranice 6 měsíců. Následně soud neprovedl dostatečné dokazování, k čemuž byl první rozsudek zrušen soudem II. stupně. Následně byl vypracován znalecký posudek, přičemž znalci byla opakovaně prodlužována lhůta k jeho podání. Jednání soudu trvala krátkou dobu a soud neprováděl nikterak obsáhlé dokazování listinnými důkazy. Drtivá většina listin byla soudem ignorována. Soud opakovaně prodlužoval lhůtu k podání znaleckého posudku, znalce ustanovoval opakovaně, liknavě, soudu trvalo dlouho, než znalecký posudek vůbec zadal, navíc odvolací soud uvedl, že ze znaleckého posudku nemůže vycházet. Soud dále rozhodoval o běžných procesních otázkách, což nesvědčí ve složitost řízení. Opakovaně bylo soudem rozhodováno z toho důvodu, že soud nebyl schopen rozhodnout o věci řádně a včas. Žalovaná měla také přihlédnout k tomu, že žalobkyně se na délce řízení nepodílela a nelze jí přičítat k tíži, když nevyužila prostředek způsobilý průtahy odstranit. Navíc žalobkyně se aktivně snažila řízení urychlit – podáním ze dne 14. 4. 2021 upozornila soud na zhoršující se psychický stav nezletilých s ohledem na délku řízení, dále dne 25. 6. 2021 vyjádřila nesouhlas s prodloužením lhůty k podání znaleckého posudkům, dne 11. 8. 2021 podala stížnost na průtahy. K postupu soudu uvedla, že oba rozsudky soudu I. stupně byly zrušeny, resp. změněny, neboť soud neprovedl dostatečné dokazování a nebyl schopen zjistit řádný skutkový stav věci. To že byla věc opakovaně rušena z důvodu vad či nesprávného posouzení nutno přičíst k tíži státu. Domnívá se tak, že je na místě základní částku zvýšit o 30 %. Význam předmětu řízení byl pro žalobkyni extrémní, neboť neschopnost soudu věc řádně a včas projednat dopadalo na psychický stav žalobkyně, který byl ovlivněn i tím, že všechny její děti začaly trpět psychickými problémy, které se délkou řízení prohlubovaly. Je tak na místě základní částku zvýšit o dalších 50 %. Ke sdílené újmě uvedla, že ta je nutno posuzovat individuálně a ona jako matka nezletilých dětí byla v řízení samostatně a s dětmi jí nepojilo žádné společenství ve smyslu o.s.ř. Právě z důvodu presumované kolize je dětem v tomto typu řízení ustanoven kolizní opatrovník. Dále uvedla, že nelze odhlédnout od toho, že řízení, ve kterém se její děti domáhali zadostiučinění bylo zastaveno. Žalobkyně se nedomáhá celé částky, na kterou má nárok, ale pouze částky 262 812 Kč.

3. Při jednání soudu uvedla, že na některých jednáních nebylo učiněno ničeho, na některých byl pouze vyslechnut otec nebo matka a jednání byla nedůvodně odročována. Listinné důkazy byly provedeny prakticky jen na jednom jednání. Dále díky neschopnosti soudu I. stupně musel soud odvolací konat dokonce tři jednání, aby doplnil dokazování a rozhodl a nemusel opětovně rozhodnutí soudu I. stupně rušit a prodlužovat tak délku řízení. Během posuzovaného řízení jedno dítě zletilo, což bylo spojeno s dalšími nezbytnými úkony soudu, čímž došlo k prodloužení řízení. Děti byly opakovaně vystaveny výslechu před OSPOD a soudem. Matka děti po dobu trvání posuzovaného řízení živila, a proto podávala návrh na předběžné opatření, aby byla otci uložena alespoň nějaká vyživovací povinnost. Konečným rozhodnutím byla uložena navíc roční splatnost dlužného výživného. Matka tak žila ve vážné finanční tíži. Řízení mělo vliv i na psychiku žalobkyně a jejich dětí, kdy žalobkyně docházela na psychoterapie a její dcera byla dokonce hospitalizovaná na psychiatrii. Uvedla, že základní částka by měla být snížena na polovinu nikoliv dva roky, ale 6 měsíců, neboť dle zákona o zvláštních řízeních soudních se obdobný typ řízení má vyřešit během 6 měsíců.

4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobkyně předběžně uplatnila dne 24. 4. 2023 nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/. Stanoviskem ze dne 18. 10. 2023 konstatovala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu v posuzovaném řízení a poskytla žalobkyni částku 37 188 Kč. Zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení. Řízení trvalo 3 roky a 11 měsíců, přičemž žalovaná shledala důvody pro snížení základní částky (15 000 Kč za rok řízení, přičemž za první dva roky v poloviční výši) o 25 % (20 % složitost řízení, 5 % sdílená újma), dále ji o 10 % zvýšila s ohledem na význam předmětu řízení. Předmětem řízení byla úprava poměrů k nezletilým dětem po dobu před a po rozvodu (výživné a péče). Řízení se vyznačuje skutkovou, procesní a právní složitostí. Bylo provedeno obsáhlé dokazování prostřednictvím listin, bylo nezbytné provést dokazování ohledně příjmů otce prostř. znaleckého posudku. Soud rozhodoval o procesních otázkách. Bylo rozhodováno soudy na dvou stupních soudní soustavy. Dále uvedla, že mezi žalobkyní a jejími dětmi existuje sdílená újma a újmu pociťují společně. Význam předmětu řízení pro žalobkyni byl shledán jako zvýšený.

5. Mezi účastníky řízení bylo nesporným, že žalobkyně u žalované dne 24. 4. 2023 uplatnila nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Dále bylo nesporným, že žalovaná nárok žalobkyně projednala a stanoviskem ze dne 18. 10. 2023 konstatovala, že v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 5 sp. zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona a žalobkyni přiznala zadostiučinění ve výši 37 188 Kč.

6. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím skutkovým závěrům.

7. Dne 21. 2. 2019 bylo podán návrh na zahájení řízení o úpravě poměrů k nezl. dětem otcem [jméno FO] (v tomto odstavci také jen „otec“) proti matce [Jméno zainteresované osoby 0/0] (v tomto odstavci také jen „matka“), šlo o nezl. děti [jméno FO], [Anonymizováno] a [jméno FO]. Dne 27. 2. 2019 soud nařídil ústní jednání na dne 16. 4. 2019, k čemuž předvolal otce, matku a zároveň matce zaslal podání otce. Soud dále dne 27. 2. 2019 ustanovil nezl. dětem opatrovníka, a to Městskou část [adresa]. Usnesení nabylo právní moci dne 4. 4. 2019. Dne 6. 3. 2019 podala návrh matka na úpravu poměrů nezl. dětí. Dne 11. 3. 2019 požádal právní zástupce otce o odročení jednání z důvodu kolize. Dne 17. 5. 2019 soud odročil jednání na žádost právního zástupce otce na dne 17. 5. 2019. K tomu předvolal účastníky řízení a současně zaslal přípis Městské části [adresa] s žádostí o pohovor s nezl. k rozdílným názorům rodičů na výchovu. Dne 6. 5. 2019 se k věci vyjádřil otec, což bylo následně přeposláno právní zástupkyni matky a OSPODu. Dne 15. 5. 2019 podala Městská část [adresa] požadovanou zprávu o pohovoru s dětmi. Dne 17. 5. 2019 se konalo před soudem I. stupně jednání, za přítomnosti matky i otce a jejich právních zástupců. Byl pouze probrán předmět sporu a jednání bylo odročeno za účelem dalšího procesního postupu výslechu rodičů a čtení listinných důkazů. Jednání bylo odročeno na úterý 30. 7. 2019. Následně byl doručován protokol z jednání. Dne 13. 6. 2019 doložil otec další listiny. Dne 27. 6. 2019 se k věci vyjádřila matka a podala návrh na zahájení řízení o nesoulad rodičů. Následně dne 28. 6. 2019 soud usnesením jmenoval nezl. opatrovníka opět Městskou část [adresa] v zastupování v řízení o nesoulad rodičů a současně týž den nařídil jednání na 30. 7. 2019. Dne 16. 7. 2019 se vyjádřil otec. To bylo v červenci 2019 přeposláno matce a OSPODu. Dne 30. 7. 2019 se konalo jednání před soudem prvního stupně za přítomnosti matky a otce. Otec byl vyslechnut a za účelem účastnického výslechu matky bylo odročeno na 1. 10. 2019. Dále se dne 1. 8. 2019 konalo jednání před soudem prvního stupně ve věci o nesouladu rodičů za přítomnosti matky i otce a bylo vyhlášeno usnesení, že se řízení zastavuje. Zúčastnění se vzdali práva na odvolání. Písemné vyhotovení tohoto usnesení má č.j. [spisová značka] a nabylo právní moci 12. 8. 2019. Dne 1. 8. 2018 se k věci vyjádřil otec. Dne 2. 8. 2019 se vyjádřila matka. Dne 26. 8. 2019 soud učinil součinnostní dotazy ohledně zůstatku na účtu otce a na účtu matky. Během září 2019 bylo reagováno na součinností dotaz. Dne 19. 9. 2019 požádala matka opětovně o zajištění dalších výpisů z otcova účtu k jednání soudu. Dne 25. 9. 2019 se vyjádřila matka k věci. Opětovně dne 25. 9. 2019. Dne 26. 9. 2019 se k věci vyjádřil otec. Dne 1. 10. 2019 se ve věci konalo jednání, přičemž byl učiněn pohovor s dětmi. Jednání trvalo 17 minut. Následně týž den se konalo jednání před soudem prvního stupně za přítomnosti matky a otce, při němž byla vyslechnuta matka a za účelem čtení listinných důkazů bylo odročeno na úterý 26. 11. 2019. Dne 13. 11. 2019 se k věci vyjadřuje matka. Během listopadu 2019 bylo vyjádření matky doručeno dalším účastníkům, tedy otci a OSPODu. Dne 20. 11. 2019 se k věci vyjadřuje otec. Dne 26. 11. 2019 se koná jednání před soudem prvního stupně za přítomnosti otce i matky. Jsou čteny listinné důkazy. K nim se účastníci nadále vyjadřují. Byly podány návrhy na předběžná opatření stran matky a jednání bylo odročeno na dne 17. 12. 2019 za účelem závěrečných návrhů. Usnesením ze dne 2. 11. 2019, č.j. [spisová značka] soud zamítl návrh matky, kterým by uložil povinnost otci přispívat na výživu nezl. [jméno FO]. Usnesení nabylo právní moci dne 19. 12. 2019. Podáním ze dne 2. 12. 2019 matka navrhla vydání předběžného opatření ve věci péče o nezl. děti v období vánočních prázdnin. Současně zaplatila jistotu. Dne 14. 12. 2019 se k věci vyjadřuje otec. Usnesením ze dne 4. 12. 2019, č.j. [spisová značka] soud rozhodl o předběžném opatření ohledně vánočních svátků roku 2019/2020. Usnesení nabylo právní moci dne 21. 12. 2019. Dne 5. 12. 2019 žádala matka o vrácení jistoty. Dne 2. 12. 2019 navrhla matka opravu protokolu z jednání soudu ze dne 2. 12. 2019. Dne 11. 12. 2019 podal závěrečný návrh otec. Dne 11. 12. 2019 podala závěrečný návrh matka. Dne 11. 12. 2019 podal závěrečný návrh Úřad městské části [adresa]. Dne 17. 12. 2019 se konalo jednání před soudem prvního stupně za přítomnosti otce i matky a byl vyhlášen rozsudek o úpravě styku a zároveň o výživném, č.j. rozsudku bylo [spisová značka]. Rozsudek byl doručován během ledna 2020. Dne 18. 12. 2019 žádala matka o zaslání závěrečných návrhů otce a OSPODu, čemuž bylo vyhověno dne 6. 1. 2020. Dne 10. 1. 2020 matka požádala opětovně o zaslání závěrečného návrhu opatrovníka. Dne 21. 1. 2020 podal otec návrh na vydání předběžného opatření. Dne 23. 1. 2020 soud usnesením č.j. [spisová značka] soud odmítl návrh otce na nařízení předběžného opatření o nahrazení souhlasu matky s účastí nezl. Barbory na lyžařském kurzu. Usnesení nabylo právní moci dne 8. 2. 2020. Dne 24. 1. 2020 matka prosila o zaslání usnesení, kterým soud rozhodl o návrhu na předběžné opatření. Dne 23. 1. 2020 se vyjádřil otec. Dne 31. 1. 2020 podala matka odvolání proti rozsudku ze dne 17. 12. 2019. Dne 3. 2. 2020 podal odvolání otec. Během února roku 2020 byla odvolání rozeslána ostatním účastníkům k vyjádření. Byl dán pokyn k vrácení částky 10 000 Kč na účet matky. Dne 6. 2. 2020 žádala matka o zaslání rozsudku s vyznačenou doložko právní moci na výrocích, které nebyly napadeny odvoláním. Dne 11. 2. 2020 sdělila matka č. účtu. Dne 24. 2. 2020 se k věci vyjádřil OSPOD. Dne 27. 2. 2020 se k odvolání matky vyjádřil otec. Dne 27. 2. 2020 byla vyplacena částka 10 000 Kč a dne 10. 3. 2020 byla věc předložena soudu odvolacímu. Dne 7. 4. 2020 požádal soud I. stupně Městský soud v Praze o zapůjčení spisu [spisová značka], jehož součástí je přílohový spis, neboť přišla stížnost na průtahy v řízení. Dne 8. 4. 2020 soud odvolací nařídil jednání na dne 20. 5. 2020. Předvolal matku, otce, včetně právních zástupců, OSPOD a zároveň vyžádal zprávu o poměrech nezl. dětí a otci zaslal přípis, nechť k nařízenému jednání předloží veškeré doklady o příjmech. Po vypravení tohoto referátu byla věc 9. 4. 2020 předložena soudu I. stupně k vyřízení stížnosti. Dne 9. 4. 2020 žádala matka o zaslání vyjádření OSPODu k odvolání rodičům. Dne 20. 4. 2020 byla věc vrácena Městskému soudu v Praze. Dne 20. 4. 2020 žádala matka o zaslání vyjádření otce k odvolání matky. Dne 4. 5. 2020 se matka vyjádřila k odvolání otce. To bylo na počátku května 2020 doručeno ostatním účastníkům. Dne 5. 5. 2020 podal OSPOD zprávu k soudu. Dne 13. 5. 2020 předložila listiny o příjmech matka. Dne 18. 5. 2020 se k věci vyjádřil otec, což bylo následně doručeno ostatním účastníkům. Dne 20. 5. 2020 se konalo u odvolacího soudu jednání, v rámci, kterého bylo vyhlášeno usnesení č.j. [spisová značka], kterým byl rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I. až VI., VIII. a IX. zrušen, a věc se v tomto rozsahu vrátila soudu k dalšímu řízení. Právní moci nabyl rozsudek dne 10. 6. 2020 a věc byla vrácena dne 4. 6. 2020. V odůvodnění se uvádí, že soud I. stupně nevyvinul dostatečnou snahu zajistit majetkové a výdělkové poměry otce, kdy dle judikatury Ústavního soudu je při rozhodování o výživném vždy nutné zohlednit nejen fakticky dosahové příjmy povinného, ale i celkovou hodnotu jeho movitého a nemovitého majetku a jeho životní úroveň. Dále odvolací soud uvedl, že ke svým tvrzením matka označila řadu důkazů, jejichž provedení přesahuje rámec odvolacího řízení a soud i. stupně se musí rovněž vypořádat s tvrzením matky, že dům, který nyní otec užívá, je v jeho výlučném vlastnictví a pronájem je pouze fingován. Dne 12. 6. 2020 podala matka návrh na vydání předběžného opatření. Týž den složila jistotu ve výši 10 000 Kč. Usnesením ze dne 17. 6. 2020, č.j. [spisová značka] soud rozhodl o návrhu na předběžné opatření, čemuž vyhověl. Dne 23. 6. 2020 podal otec odvolání proti usnesení ze dne 17. 6. 2020. Dne 2. 7. 2020 byla věc předložena Městskému soudu v Praze. Ten usnesením ze dne 8. 7. 2020, č.j. [spisová značka] rozhodl, že usnesení soudu prvního stupně ze dne 17. 6. 2020 se mění tak, že se návrh matky na nařízení předběžného opatření zamítá. Věc byla dne 14. 7. 2020 vrácena soudu I. stupně. Na usnesení je vyznačena doložka PM, avšak ta je škrtnuta. Usnesením ze dne 30. 7. 2020, č.j. [spisová značka] soud ustanovil [tituly před jménem] Emu Kondiskovou, znalkyní z oboru ekonomika k podání znaleckého posudku do 60 dnů od obdržení spisu. Usnesení nabylo právní moci dne 12. 8. 2020. Současně bylo uloženo otci i matce zaplatit zálohu 10 000 Kč na podání znaleckého posudku. Dne 5. 8. 2020 se k věci vyjádřil otec. Dne 24. 8. 2020 soud usnesením č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 16. 9. 2020, rozhodl o opravě usnesení ze dne 30. 7. 2020. Dne 4. 8. 2020 matka složila zálohu. Stejně tak dne 21. 8. 2020 tak učinil otec. Dne 17. 9. 2020 navrhla matka doplnění dokazování. Dne 18. 9. 2020 požádal Ústavní soud o zapůjčení spisu z důvodu ústavní stížnosti matky. Spis byl zapůjčen dne 8. 10. 2020. Spis byl vrácen dne 2. 12. 2020 a ve spisu je dále založen Nález Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2020, sp. zn. II. [Anonymizováno] [Anonymizováno], kterým bylo rozhodnuto, že usnesení Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka] ze dne 8. 7. 2020 bylo porušeno základní lidské právo stěžovatelky, respektive matky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a princip rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a zrušil toto rozhodnutí. To bylo doručeno soudu prvního stupně dne 1. 12. 2020. Dne 4. 12. 2020 požádal Městský soud v Praze o předložení spisu s ohledem na rozhodnutí o ústavní stížnosti. Dále dne 24. 11. 2020 bylo Ústavním soudem soudu I. stupně sděleno, kdy dojde k veřejnému vyhlášení Nálezu. Během prosince 2020 bylo ostatním účastníkům řízení doručeno odvolání otce proti usnesení ze dne 17. 6. 2020. Dne 14. 12. 2020 se vyjádřila matka k odvolání. Dne 16. 12. 2020 se vyjádřil OSPOD. Věc byla dne 29. 12. 2020 předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí. Dne 5. 1. 2021 se k věci vyjádřil otec. To bylo doručeno právní zástupkyni matce dne 7. 1. 2021. Dne 9. 1. 2021 se vyjádřila [jméno FO]. Dne 11. 1. 2021 se vyjádřila matka. Listiny byly dne 12. 1. 2021 přeposlány Městskému soudu v Praze. Dne 5. 1. 2021 se vyjádřil otec. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2021, č.j. [spisová značka] soud rozhodl o tom, že usnesení soudu I. stupně ze dne 17. 6. 2020 se mění tak, že se návrh matky na nařízení předběžného opatření zamítá. Usnesení nabylo právní moci dne 26. 1. 2021 a věc byla vrácena soudu I. stupně dne 19. 1. 2021. Soud v odůvodnění uvedl, že v dané věci má odvolací soud za to, že uložení povinnosti otci zaplatit dluh vyčíslený předloženými fakturami není opatřením, které by bylo možné posoudit jako opatření zatímní ochrany práva nezl., ale ve své podstatě jde o opravu konečnou, to znamená o konečnou úhradu dluhu, o němž však není navíc ani zřejmé, zda povinnost jej uhradit měla vzniknout pouze otci nezl. či pouze její matce nebo oběma. Dne 19. 1. 2021 se vyjádřil otec. V únoru 2021 bylo zasláno znalkyni usnesení č.l. 720 s tím, že dne 8. 2. 2021 znalkyně telefonicky sdělila, že nemůže znalecký posudek vypracovat z důvodu množství práce v tomto období. Měla komplikace v souvislosti s novým zákonem o znalcích a tlumočnících. Dne 18. 2. 2021 soud učinil úřední záznam, že dne 16. a 17. 2. 2021 kontaktoval ostatní znalce k podání znaleckého posudku s tím, že jeden znalec uvedl, že nemá patřičná oprávnění a druhý uvedl, že svá oprávnění musí zjistit a soudu se ozve. Soud usnesením ze dne 18. 2. 2021 ustanovil, č.j. [spisová značka] znalce z oboru ekonomika – [Anonymizováno] [Anonymizováno], s. r. o. Usnesení nabylo právní moci dne 19. 4. 2021. Současně soud zprostil [tituly před jménem] [Anonymizováno] k vypracování znal. posudku. Znalci bylo uloženo do tří měsíců od obdržení spisu podat znalecký posudek. Dne 8. 3. 2021 se k věci vyjádřil otec. Dne 9. 3. 2021 podala matka opakovaný návrh na doplnění dokazování. Usnesením ze dne 22. 3. 2021 bylo opraveno usnesení o ustanovení znalce. Dne 14. 4. 2021 podala matka žádost o urychlení postupu v řízení. Dne 20. 4. 2021 ve spise referát, že má být spis zaslán znalci k vypracování znal. posudku, což mu bylo doručeno dne 23. 4. 2021. Dále je ve spise založeno usn. Ústavního soudu, jímž byla odmítnuta ústavní stížnost matky. Rozhodnutí Ústavního soudu má sp. zn. [Anonymizováno]. Dne 9. 6. 2021 žádá soudní znalec o spolupráci soudu k tomu, aby vyzval k poskytnutí součinnosti, a to jak matku, tak otce. Dne 16. 6. 2021 požádal Znalecký ústav o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku s tím, že vyzval otce k dodání dalších podkladů do 31. 7. 2021 a tedy zřejmě nedojde k zachování lhůty k podání znaleckého posudku, žádá o prodloužení do 15. 9. 2021. Dále žádal o upřesnění zadání v bodě I. usnesení. Dále dne 25. 6. 2021 matka sdělila, že žádost Znaleckého ústavu není důvodná s ohledem na to, že otec neposkytl potřebnou součinnost a žádá vypracování znaleckého posudku v termínu. Poukazovala na zdržování a protahování řízení ze strany otce. Soud usnesením ze dne 21. 7. 2021 č.j. [spisová značka] rozhodl o tom, že se lhůta k podání znaleckého posudku prodlužuje do 15. 9. 2021. Usnesení nabylo právní moci dne 5. 8. 2021. Dne 20. 8. 2021 požádala matka o vrácení jistoty složené k návrhu na nařízení předběžného opatření. Dále dne 13. 9. 2021 požádal znalecký ústav o prodloužení lhůty do 30. 9. 2021, neboť od účastníka otce obdrželi dokumenty až v průběhu srpna. Usnesením ze dne 14. 9. 2021 soud vrátil matce jistotu ve výši 10 000 Kč. Usnesením ze dne 15. 9. 2021, č.j. [spisová značka] soud prodloužil lhůtu do 30. 9. 2021 k podání znal. posudku. Usnesení nabylo právní moci týž den. Dne 17. 9. 2021 soud usnesením č.j. [spisová značka] vyzval [jméno FO] k tomu, aby se ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení usnesení vyjádřila, zda trvá na návrhu otce ze dne 21. 2. 2019 na určení výživného. To bylo doručeno dne 24. 9. 2021. Dne 16. 9. 2021 se k věci vyjádřil otec. Dne 22. 9. 2021 se vyjádřila [jméno FO] s tím, že žádá uložit otci výživné ve [částka]/[Anonymizováno] a je ze dne 29. 9. 2021 s tím, že Znalecký ústav žádá o proplacení znalečného. Dne 4. 10. 2021 soud rozeslal součinnostní dotazy ohledně jednotlivých výdajů a příjmů otce. Současně nařídil jednání na den 18. 11. 2021. K čemuž předvolal i znalce. Dne 5. 10. 2021 se vyjádřila [jméno FO]. V podání současně uvedla, že jí nebyly zaslány žádné jiné listiny ze spisu a žádala o ustanovení advokáta. Soud jí tedy dne 18. 10. 2021 vyzval k doplnění prohlášení o majetkových poměrech ve lhůtě tří dnů. Během října 2021 bylo reagováno na součinnostní dotazy soudu. Dne 15. 10. 2021 soud učinil další součinnostní dotazy. Dne 18. 10. 2021 byla vrácena jistota matce. Dne 20. 10. 2021 předložila [jméno FO] prohlášení o majetkových poměrech. Usnesením ze dne 27. října 2021 č.j. [spisová značka] soud osvobodil [jméno FO] od placení soudních poplatků a zároveň jí ustanovil právní zástupkyni. Usnesení nabylo právní moci dne 3. 11. 2021. Dále soud usnesením ze dne 27. 10. 2021 rozhodl o znalečném. Usnesení nabylo právní moci dne 2. 11. 2021. Dále během října 2021 byly podávány reakce na součinnostní dotazy soudu. Dále i během listopadu roku 2021. Dne 12. 11. 2021 navrhla matka doplnění dokazování. Dne 15. 11. 2021 podal zprávu ODPOD. Dne 15. 11. 2021 se k věci vyjádřil otec. To bylo následně doručováno ostatním účastníkům řízení. Dne 16. 11. 2021 se opět vyjádřil otec. To bylo během listopadu 2021 doručeno ostatním účastníkům. Dne 18. 11. 2021 se konalo jednání před soudem I. stupně. Byla přítomna matka i otec, byl přečten znalecký posudek, vyslechnut znalec, dále byla vyslechnuta [jméno FO] a jednání za účelem doplnění dokazování účastnických výslechů rodičů bylo odročeno na 14. 12. 2021. Dále soud učinil součinnostní dotazy na další organizace. Na to bylo reagováno během listopadu 2021. Dne 19. 11. 2021 se vyjádřila matka. Dále matka doplňuje dokazování podáním doručeným dne 29. 11. 2021. Dne 29. 11. 2021 požádal znalec o zaplacení znalečného. Usnesením ze dne 13. 12. 2021 bylo rozhodnuto o znalečném. Usnesení nabylo právní moci dne 7. 1. 2022. Dne 15. 12. 2021 předložila matka dotazy pro znalce. Dále byl učiněn úřední záznam, že dne 13. 12. 2021 byli kontaktováni právní zástupci účastníků s tím, že dojde ke zrušení jednání dne 14. 12. 2021. Dále byli právní zástupci účastníků dotazováni na možné volné termíny. Soud během prosince 2021 doručil písemné dotazy na znalce znalci. Dne 21. 12. 2021 soud požádal o další součinnost a nařídil jednání na den 25. 1. 2021. Během ledna bylo reagováno na součinností dotazy soudu. Dne 6. 1. 2022 právní zástupkyně matky požádala o umožnění nahlédnout do spisu s tím, že se na soud snaží dovolat. Dne 21. 1. 2022 bylo vyplaceno znalečné. Dne 11. 1. 2022 se vyjádřil otec. Dne 18. 1. 2022 požádala matka o odročení jednání z důvodu nepřetržité osobní péče o nezl. dceru [Anonymizováno]. Dne 20. 1. 2022 soud odročil jednání na 25. 2. 2022. Toto datu bylo určeno po kontaktování právní zástupkyně otce s tím, aby sdělila, jaký termín může, přihlédlo se i k dovolané soudce. Dne 25. 2. 2022 se konalo jednání před soudem I. stupně za přítomnosti matky i otce. Byly provedeny listinné důkazy. Dále byly zamítnut některé návrhy na provedení dokazování a za účelem písemných závěrečných návrhů účastníků bylo odročeno na 23. 3. 2022. Dále matka dne [právnická osoba]. 2022 požádala o kopii zvukového záznamu z jednání dne 25. 2. 2022. Dne 11. 3. 2022 se Znalecký ústav vyjádřil k písemným dotazům matky, což bylo během března 2022 rozesláno ostatním účastníkům. Dne 16. 3. 2022 požádala právní zástupkyně [jméno FO] o odměnu. Dne 16. 3. 2022 podala [jméno FO] závěrečný návrh. Dne 21. 3. 2022 pak podal závěrečný návrh otec. Dne 22. 3. 2022 tak učinila matka. Dále bylo vyplaceno znalečné dne 18. 3. 2022. Dne 23. 3. 2022 se konalo jednání před soudem I. stupně. Za přítomnosti matky a otec nebyl přítomen. Byly přečteny závěrečné návrhy. Bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den 23. 3. 2022. Dne 23. 3. 2022 se konalo jednání. Byl vyhlášen rozsudek č.j. [spisová značka], který částečně nabyl právní moci dne 11. 5. 2022 a částečně ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2022, dne 19. 1. 2023. Dne 4. 5. 2022 podala [jméno FO] odvolání proti rozsudku. Dne 4. 5. 2022 žádala matka o zaslání rozsudku s částečnou vyznačenou doložkou. Dne 9. 5. 2022 podala odvolání matka. Usnesením ze dne 19. 5. 2022 byla matka vyzvána, aby doplnila své odvolání. To nabylo právní moci dne 25. 5. 2022. Během května 2022 byla rozeslána odvolání. Matka své odvolání doplnila dne 30. 5. 2022. To bylo dále přeposláno v červnu 2022. Dne 6. 6. 2022 požádala opětovně matka o zaslání rozsudku s částečnou doložkou vykonatelnosti a právní moci. Dne 6. 6. 2022 se vyjádřil otec k podaným odvoláním. Dne 7. 6. 2022 sdělila právní zástupkyně otce, že již bylo ukončeno právní zastupování otce. Dne 21. 6. 2022 byla věc předložena soudu odvolacímu. Ten dne 21. 6. 2022 nařídil ústní jednání na 21. 9. 2022. Dne 11. 8. 2022 se vyjádřila matka s tím, že mění svůj odvolací návrh v důsledku změny faktického stavu. Během srpna 2022 bylo toto podání přeposláno dalším účastníkům. Dne 14. 9. 2022 otec založil novou plnou moc. Dne 15. 9. 2022 se dále vyjádřila matka, což bylo během září 2022 přeposláno ostatním účastníkům. Dne 21. 9. 2022 se konalo jednání u Městského soudu v Praze, přičemž bylo odročeno jednání na 14. 10. 2022. Dne 5. 10. 2022 se vyjádřil otec s tím, že doplnil daňová přiznání. Dne 10. 10. 2022 se vyjádřila matka. Dne 10. 10. 2022 se dále vyjádřil otec. Dne 14. 10. 2022 se konalo jednání před soudem druhého stupně, kdy je pouze uveden ev. list o zvukovém záznamu. Dne 1. 11. 2022 se vyjádřila matka. Dne 1. 11. 2022 podala závěrečný návrh [jméno FO], což bylo přeposláno v listopadu 2022 dalším účastníkům. Dne 9. 11. 2022 se vyjádřil otec, že podal závěrečný návrh. Dále je ve spise založeno závěrečný návrh matky ze dne 11. 11. 2022. Dne 11. 11. 2022 se konalo jednání před soudem odvolacím, v rámci, kterého byl vyhlášen rozsudek č.j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 19. 1. 2023. Rozsudek soudu I. stupně byl částečně změněn a částečně potvrzen. Věc byla dne 17. 1. 2023 vrácena soudu prvního stupně. Dále je ve spise žádost o prodloužení lhůty k písemnému vyhotovení ze dne 9. 1. 2023 do 17. 1. 2023, čemuž bylo vyhověno. Dále se z odůvodnění rozsudku podává, že odvolací soud vyšel částečně ze skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně. Dále doplnil dokazování ke zjištění aktuálních poměrů a poměrů obou rodičů. Zejména pak ohledně majetkových a výdělkových poměrů otce. (zjištěno ze spisu Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka]).

8. Dne 11. 8. 2021 podala [tituly před jménem] [jméno FO] žádost matky o urychlení postupu v řízení a nesouhlas matky s prodloužením lhůty pro znalecký posudek, a to v řízení vedeného Obvodním soudem pro [adresa] sp. zn. [spisová značka]. Uvedla, že řízení bylo zahájeno již dne 21. 2. 2019. Stěžovala si na průtahy k nimž v uvedeném řízení dochází. Uvedla, že jedno z dětí za měsíc dovrší zletilosti. Řízení má dopad na špatný psychický stav dětí. Soud ani po zrušujícím rozhodnutí neopatřil důkazy navrhované matkou, přestože soud odvolací rozhodnutí zrušil také z těchto důvodů. Ve věci byl zadán znalecký posudek, kdy je žádáno o prodloužení lhůty k jeho předložení, neboť otec nevyvinul dostatečnou součinnost. (zjištěno ze stížnosti na č.l. 39 spisu)

9. Přípisem ze dne 26. 10. 2021 předsedkyně Obvodního soudu pro [adresa] reagovala na podání došlé soudu dne 11. 8. 2021. Byl zrekapitulován průběh řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka]. Uvedla, že stížností se nelze domáhat přezkoumání postupu soudu ve výkonu jeho nezávislé rozhodovací činnosti, do které spadá i zadávání znaleckého posudku. Správa soudu není oprávněná do tohoto jakkoliv zasahovat. Dále uvedla, že průtahy v řízení shledány nebyly. (zjištěno z vyřízení stížnosti na č.l. 40 spisu)

10. Žalobkyně předběžně uplatnila nárok u žalované dne 24. 4. 2023, ta stanoviskem ze dne 18. 10. 2023 konstatovala, že v řízení vedeném Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona a žalobkyni přiznala zadostiučinění ve výši 37 188 Kč. (zjištěno z uplatnění nároku na č.l. 4 a 19 spisu, potvrzení příjmu na č.l. 5 spisu, stanoviska na č.l. 6 až 8 spisu a 20 až 22 spisu).

11. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

12. Podle ust. § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle ust. § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

14. Podle ust. § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („územní celky v přenesené působnosti“).

15. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

16. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

18. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

19. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011 (dále také jen „stanovisko NS“), je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

20. Na úvod soud konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu dne 24. 4. 2023.

21. Soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

22. Řízení bylo zahájeno dne 21. 2. 2019 doručením návrhu otce soudu a skončeno bylo právní moci rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2022, tj. 19. 1. 2023. Délka posuzovaného řízení tak činí 3 roky a 11 měsíců. Takto stanovenou celkovou délku řízení je třeba (při bližším zkoumání průběhu celého posuzovaného řízení a zejména s ohledem na typ řízení) považovat za nepřiměřeně dlouhou, čímž došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě. Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci (opatrovnické řízení o svěření nezletilého do péče před a po rozvodu manželství) zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které jí náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk).

23. Nemajetková újma je odškodnitelná pouze poskytnutím tzv. relutární satisfakce a to zejména s ohledem na význam předmětu řízení pro žalobkyni a postup soudu. Při určování výše přiměřeného zadostiučinění je v daném případě na místě vycházet ze základní částky 15 000 Kč za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc. Nejvyšší soud ČR pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se tato základní částka pohybuje v rozmezí 15 000 až 20 000 Kč za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení. Při stanovení nižší částky odškodnění za první dva roky přihlíží Nejvyšší soud k tomu, že během nich je újma způsobená (nakonec příliš dlouhým řízením) nejnižší a teprve s plynutím času a prodlužováním řízení narůstá, čemuž musí odpovídat i částka odškodnění za rok trvání řízení, toliko i k tvrzení žalobkyně, že by měla být částka snížena pouze po dobu 6 měsíců. V posuzované věci, kdy řízení trvalo 3 roky a 11 měsíců (což nelze označit za zjevně extrémní délku řízení, což by bylo dle judikatury 15 a více let), kdy žalobkyni byla žalovanou část jí uplatněného zadostiučinění vyplacena již před zahájením tohoto řízení a kdy i samotné kompenzační řízení není nepřiměřeně dlouhé (žaloba byla soudu doručena dne 2. 11. 2023) nelze než uzavřít, že základní částka ve výši 43 750 Kč, stanovená shora uvedeným způsobem (tj. 2 x 15 000 Kč + 11 x 1 250 Kč), je zcela odpovídající.

24. Soud dále přihlédl ke konkrétním okolnostem případu a kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písmeno b) až e) zák. č. 82/1998 Sb. a dospěl k následujícím závěrům.

25. Složitost řízení: Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2010, sp. zn. 30 Cdo 2138/2009, jenž je citovaný stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 – dále také jen Stanovisko NS). Složitost řízení je dána jednak počtem instancí, které jsou do řízení zapojeny, a jednak složitostí řízení jako takovou (tj. procesní nebo hmotněprávní) srov. Simon, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2019, s. 282., shodně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3379/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2013, sp. zn. 30 Cdo 675/2013 a další. Soud I. stupně ve věci samé rozhodoval dvakrát, stejně tak soud odvolací. Soud I. stupně dále rozhodoval opakovaně o návrhu na předběžné opatření. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu nelze ani přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (viz. Stanovisko NS). Soud odvolací dále rozhodoval o odvolání podanému proti procesním rozhodnutím soudu I. stupně (rozhodnutí o předběžném opatření). Soud shledal, že posuzované řízení bylo složité zejména po stránce procesní. Soud se musel vypořádat se značným množstvím listinných důkazů, které účastníci předkládaly prakticky po celou dobu řízení. Dále ve věci byl vypracován znalecký posudek, s čímž byl spojen následný výslech znalce a rozhodnutí o znalečném. Dále soud rozhodoval o návrhu na ustanovení zástupce a osvobození od soudního poplatku. Ač tedy ve věci nebyl zapojen mezinárodní prvek (dokazování v cizině, aplikace cizího práva), lze shledat složitost právě v tom, že soud se musel vypořádat se značně velkým množstvím důkazů a musel nechat ustanovit znalce. K tvrzení žalobkyně ohledně toho, že znalecký posudek nebyl nutný se soud vyjadřuje dále S ohledem na uvedené, soud řízení shledal složitějším a základní částku snížil o 5 %.

26. Účastníci se na délce řízení nepodíleli, žalobkyně se sice snažila postup soudu urychlit stížnostmi a návrhy na projednání věci, nicméně nelze odhlédnout od toho, že její stížnost byla shledána jako nedůvodná, přičemž rozhodnutí o stížnosti je plně rozhodovací činnost soudu a zdejší soud v daném řízení o výsledcích nesmí polemizovat. Navíc nelze odhlédnout od toho, že žalobkyně v jednom případě požádala o odročení jednání a dále své odvolání doplnila až k výzvě soudu. S ohledem na toto kritérium soud základní částku nemodifikoval.

27. Pokud se jedná o postup soudů v průběhu posuzovaného řízení, nutno konstatovat, že postup soudu byl zcela plynulý a úkony byly činěny v přiměřených lhůtách. Soud se tedy zásadních prodlev ve svém rozhodování nedopustil. Avšak lze k tíži státu přičíst následující. Stát nese primární odpovědnost za průtahy způsobené prodlevami při vypracování znaleckého posudku, neboť vypracování znaleckého posudku je pro účely posouzení přiměřenosti doby řízení třeba hodnotit jako součást úřední činnosti orgánu veřejné (státní) moci, a proto soudy a jiné příslušné státní orgány musí dbát na to, aby znalecké posudky byly vypracovávány k tomu kvalifikovanými znalci, a na to, aby ve vypracování znaleckého posudku nedocházelo k prodlevám. V posuzovaném řízení lze k tíži státu přičíst to, že zadal vypracovat znalecký posudek (v pořadí 1. znalcem) již v červnu 2020, následně až v únoru 2021 znalkyně sdělila, že znalecký posudek vypracovat nemůže, a to přestože jí byla stanovena lhůta k vypracování znaleckého posudku v délce 60 dnů. Nicméně dále k žádným významným prodlevám ve vypracování znaleckého posudku nedošlo. Skutečnost, že soud vyhověl odůvodněné žádosti o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku nelze přičítat státu, navíc za situace, že ze strany otce se znalci nedostalo dostatečné součinnosti proto žádá o prodloužení lhůty. Stejně tak nelze přičítat k tíži státu, že nakonec soudy ze znaleckého posudku nevycházely. Soud nemůže hodnotit rozhodovací činnost soudu v posuzovaném řízení, navíc v době zadání znaleckého posudku se tento krok jevil jako zcela logickým postupem. K tíži státu nicméně dále lze přičíst to, že rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2020 bylo rozhodnuto, že usnesením ze dne 8. 7. 2020 bylo zasaženo do práv žalobkyně a rozhodnutí bylo zrušeno. Jisté pochybení lze shledat i v tom, že se konalo celkem 12 jednání, přičemž v průběhu některých nedošlo prakticky k žádným úkonům (např. při jednání soudu dne 17. 5. 2019, 30. 7. 2019, 1. 10. 2019). Dále lze k tíži státu přičíst to, že rozsudek prvního soudu byl zrušen a věc vrácena soudu k dalšímu řízení, neboť se soud dostatečně nezabýval majetkovými poměry otce, neprovedl důkazy navrhované matkou a nevypořádal se s dalšími tvrzeními matky. Pokud však jde o tvrzení žalobkyně, že postup soudu nebyl správný, kdy musel odvolací soud konat celkem tři jednání, aby doplnil dokazování, kdy se tedy jedná se o zásadní pochybení soudu I. stupně, soud uvádí, že nelze odhlédnout od skutečnosti, že opatrovnické řízení je specifickým v tom, že zde nedochází ke koncentraci řízení a uplatňuje se zde zásada nalézací, tzn. účastníci v takovém druhu řízení (a v projednávané věci tomu tak bylo) mohou důkazy předkládat prakticky po celou dobu řízení. S ohledem na toto kritérium soud základní částku zvýšil o 5 %.

28. Jako zásadním však nutno shledat kritérium významu předmětu řízení pro účastníka, tj. to, co je pro něj v sázce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009 a rozsudek ESLP ze dne 18. 4. 2006 ve věci P. proti České republice, č. 12605/02, § 66 a v něm obsažený odkaz na rozsudek ESLP ve věci F. proti Franái [velký senát], č. 30979/96, § 43, ESLP 2000-VII), neboť to je nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění. Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se totiž poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1313/2010). Dovolací soud ve své judikatuře opakovaně uvádí, že ve vztahu k významu předmětu řízení pro poškozeného je obecně třeba vyjít z toho, že nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného, je význam předmětu řízení pro něj standardní, což nevede k posílení ani potlačení úvahy o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, ani případnému zvýšení či snížení základního odškodnění za ně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). V daném případě se jednalo o řízení, u kterého se vyšší význam jeho předmětu presumuje (Nejvyšší soud sp. zn. 30 Cdo 2892/2023 ze dne 10. 10. 2023) a soud neshledal důvod pro odchýlení se od uvedeného. Soud nesouhlasí s žalovanou pokud jde o krácení základní částky z důvodů sdílené újmy žalobkyně a jejích tří dětí. „Význam předmětu řízení pro jednotlivé poškozené může být snižován jejich počtem. Členství ve skupině osob, které zahájily řízení na základě stejného skutkového nebo právního základu, má za následek, že výhody i nevýhody společného řízení jsou účastníky sdíleny (NS 30 Cdo 3694/2011). Úvaha o sdílení újmy by se však měla uplatnit jen výjimečně. Rozhodně neznamená, že v případě tří žalobců bude odškodnění každému z nich kráceno na jednu třetinu oproti tomu, co by bývali dostali, kdyby se každý účastnil samostatného řízení. Zohlednění sdílené újmy je namístě jen tam, kde jsou pro to silné indicie. (SIMON, Pavel. (4) Význam řízení pro poškozeného. In: SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 292, marg. č. 434.). Jednak je tento institut nutno využívat zdrženlivě, jednak nelze souhlasit, že by žalobkyně s jejími dětmi v posuzovaném řízení sdílela stejné výhody a nevýhody, a tedy svou újmu sdíleli. Navíc se dle soudu nejedná o členství osob, které by zahájilo řízení na základě stejného skutkového nebo právního základu. Pokud žalobkyně tvrdí, že řízení mělo dopad do její psychické sféry, soud uvádí, že toto soud považuje za pravdivé, a dokonce s ohledem na předmět posuzovaného řízení za zcela běžné a očekávatelné. Soud tak zvýšil základní částku o 10 %.

29. Konečně soud uvádí k tvrzení žalobkyně ohledně nutnosti zvýšit rozpětí základní částky, že podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, se k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst Nejvyšší soud vyjadřoval opakovaně, např. v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde uvedl že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018). Zvýšení průměrné hrubé mzdy proto neodůvodňuje navýšení základní částky, která je pouze orientačním vodítkem pro úvahy soudu o adekvátním zadostiučiněním. Přiznávaná částka přitom představuje dostatečné zadostiučinění i v dnešní době.

30. K tvrzení žalobkyně, že nezletilé děti byly v průběhu posuzovaného řízení opakovaně vyslýchány, jak před OSPOD, tak soudem, a že děti trpěly psychickými problémy (návštěva psychoterapií a hospitalizace na psychiatrii), soud uvádí, že v předmětem tohoto řízení je odškodnění újmy žalobkyně, nikoliv jejích dětí. Navíc důvod opakovaného výslechu dětí v průběhu posuzovaného řízení nelze shledat v nepřiměřené délce posuzovaného řízení, ale v samotné podstatě posuzovaného řízení, jako řízení opatrovnického, kdy je nezbytné (od určitého věku a rozumové vyspělosti dítěte) zjistit jeho názor. Navíc se jedná o procesní postup soudu a tento nemůže zdejší soud v tomto řízení hodnotit. Dále nelze odhlédnout, že z interního systému soudu ISAS bylo zjištěno, že řízení o žalobách nezl. dětí na újmu způsobenou jim nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení byla zastavena, neboť nebylo doloženo rozhodnutí opatrovnického soudu o schválení úkonu za nezletilého, resp. že takový návrh byl u soudu podán (v jednom případě je věc již pravomocně rozhodnuta, ve druhém se věc prozatím nachází u soudu odvolacího).

31. S ohledem na výše uvedené žalobkyni náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou jí zjištěným nesprávným úředním postupem v celkové výši 48 125 Kč. Soud vycházel ze základní částky 43 750 Kč (15 000 Kč za rok řízení, při poloviční výši za první dva roky řízení), zvýšenou o 10 % (- 5 % složitost řízení, + 10 % význam, + 5 % postup soudů). Žalovaná jí v zákonné šestiměsíční lhůtě přiznala částku 37 188 Kč. Žalobkyni tak byla tímto rozsudkem přiznaná částka 10 937 Kč. Žalobkyni pak z přiznané částky náleží i požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně (podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to ode dne 25. 10. 2023, protože právě od tohoto dne se stát ve smyslu konstantní soudní judikatury (srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001) ocitl v prodlení, tj. 6 měsíců od uplatnění nároku dne 24. 4 2023. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

32. Co do zbytku požadované částky s příslušenstvím soud žalobu výrokem II. rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Přestože žalobkyni výrokově nebylo požadované plnění přiznáno v plném rozsahu, je na místě jí přiznat plnou náhradu nákladů řízení, protože výše přiznané částky závisela toliko na úvaze soudu. Náklady řízení žalobkyně v dané věci představuje částka 20 694,50 Kč skládající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 18 694,50 Kč. Náklady právního zastoupení jsou představovány odměnou právní zástupkyně žalobkyně podle § 7 bod 5, 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za čtyři úkony právní služby ve výši 12 400 Kč (3 100 Kč á úkon) spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, sepisu žaloby, účasti na jednání soudu dne 10. 4. 2024 (2 úkony) dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu. Dále odměnou za úkon právní služby dle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu za účast na jednání soudu dne 17. 4. 2024, při němž došlo pouze k vyhlášení rozsudku, v poloviční výši tj. 1 550 Kč. K odměně je dále připočítaná paušální náhrada hotových výdajů 5 x 300 Kč podle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Advokátka je plátcem daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, proto jí soud dále dle § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal částku 3 244,50 Kč (21 % ze 15 450 Kč).

34. Soud nepřiznal odměnu za úkon právní služby spočívající ve vyjádření k replice žalované ze dne 27. 4. 2023, neboť žalobkyně námitky zde uplatněné mohla uvést již v žalobě, resp. tvrzení žalované v jejím vyjádření jí byly zřejmé doručením jejího stanoviska ze dne 18. 10. 2023 (žaloba byla podána dne 2. 11. 2023), resp. žalovaná se v něm vyjadřuje shodně, jako tak učinila v rámci svého stanoviska. Nejedná se tak o účelný úkon právní služby.

35. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., když soud prodloužil zákonnou lhůtu ze 3 dnů na 15, protože takové prodloužení lhůty je možno po žalobkyni spravedlivě požadovat a žalované umožní včasné administrativní zpracování soudem uloženého plnění. Místo plnění u náhrady nákladů řízení bylo stanoveno podle § 149 odst. 1. o. s. ř. k rukám zastupující advokátky.

Poučení