22 C 235/2021-47

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem [titul] Janem Lipertem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně] zastoupena advokátem [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zadostiučinění ve výši 167 500 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 35 100 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 132 400 Kč se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 14 342 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení je náhrada nemajetkové újmy žalobkyně ve výši 167 500 Kč za nepřiměřeně dlouhé řízení Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] („ dále též posuzované řízení“).

2. Žalobkyně uvedla, že v řízení šlo o zdraví a život manžela žalobkyně, což značí zvýšený význam řízení pro žalobkyni a v rámci zadostiučinění má být zohledněn ekonomický vývoj od doby vydání stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010. Soudy se v řízení dopustily řady pochybení při ustanovení znalců, nařízení jednání, či vyřízení opravných prostředků. Žalobkyni byla na základě předběžného uplatnění nároku dne 15. 8. 2021 zaplacena částka 82 500 Kč v souladu se stanoviskem ze dne 12. 10. 2021. Žalobkyně považovala za adekvátní částku 250 000 Kč, proto se domáhala zbývající částky.

3. Žalovaná se bránila žalobě tím, že na základě stanoviska dne 12. 10. 2021 žalobkyni dostatečně odškodnila částkou 82 500 Kč. Žalovaná vyšla se sazby 15 000 Kč za rok řízení (za první dva roky částka poloviční). Žalovaná dovodila, že se jednalo o řízení složité (opakované znalecké zkoumání postupu při ošetření pacienta, výslech řady svědků a značné množství listinných důkazů, rozhodováno o žádostech o osvobození od soudních poplatků, vypořádání námitek i návrhů na určení procesní lhůty) se zapojením více stupňů do rozhodování (všechny stupně jednou včetně Ústavního soudu) a žalobkyně svou újmu sdílela s dalšími účastníky. Délku řízení způsobila nutnost vyřizování opravných prostředků. Žalobkyně se na délce řízení nepodílela. Jednalo se o řízení se zvýšeným významem.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně dne 5. 8. 2021 uplatnila nárok u žalované, která vyplatila žalobkyni částku 82 500 Kč před podáním žaloby na základě svého stanoviska ze dne 12. 10. 2021. Posuzované řízení trvalo vůči žalobkyni zhruba 10 let a 2 měsíce. Žalobkyně se chováním na délce řízení negativně nepodílela a jednalo se o typ řízení se zvýšeným významem pro žalobkyni.

5. Mezi účastníky bylo sporné, zda žalobkyni náleží další peněžité zadostiučinění za délku posuzovaného řízení nebo je již poskytnutá částka dostatečná, zda se jednalo o řízení složité, a zda má být zohledněn v zadostiučinění ekonomický vývoj od doby vydání stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010.

6. Soud vzal za prokázané nesporná tvrzení účastníků a následující skutková zjištění.

7. Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že žalobkyně a) [celé jméno žalobkyně] společně s žalobci b) [jméno] [příjmení], c) [jméno] di [příjmení] [celé jméno žalobkyně] a d) [titul] [titul]. [jméno] [příjmení], CSc. se domáhali žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 15. 3. 2011 náhrady nemajetkové újmy za to, že žalovaná [příjmení] [jméno] nemocnice s poliklinikou nepostupovala při ošetření [jméno] [příjmení] v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy, čímž měla ohrozit život [jméno] [příjmení], který následně zemřel, ale též soukromý a rodinný život žalobců. Žalobkyně a) byla manželkou [jméno] [příjmení] a žalobci b) a c) byli jeho děti a žalobkyně d) jeho sestrou. Žalobci byli společně zastoupeni [titul]. [jméno] [příjmení]. K žalobě byly přiloženy rodné a oddací listy, lékařské zprávy a záznamy. Dne 18. 3. 2011 byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku. Dne 23. 3. 2011 žalobkyně a) požádala o osvobození od soudních poplatků. Dne 30. 3. 2011 bylo žalobkyni a) přiznáno osvobození od soudních poplatků. Dne 29. 3. 2011 byly zaplaceny soudní poplatky zbývajícími žalobci. Dne 6. 5. 2011 byla k vyjádření vyzvána žalovaná, která tak učinila dne 8. 6. 2011. Žalovaná sporovala příčinou souvislost, když měla za to, že [jméno] [příjmení] vyhledal zdravotnické zařízení až v terminálním stádiu onemocnění a nárok žalobců měla též za právně nepřípustný. Do spisu byly založeny opětovně lékařské zprávy. Dne 9. 6. 2011 byla ke vstupu jako vedlejší účastník vyzvána [právnická osoba] Dne 22. 8. 2011 bylo nařízeno jednání na 5. 10. 2011. Dne 26. 8. 2011 požádali žalobci o odročení jednání z důvodu kolize. Jednání bylo odročeno na 9. 11. 2011 a k jednání byla předvolána i svědkyně [titul]. [jméno] [příjmení]. Druhá ošetřující lékařka [titul]. [jméno] [příjmení] se z jednání omluvila pro úraz. Dne 9. 11. 2011 se konalo jednání s výslechem svědkyně [titul]. [jméno] [příjmení] a svědka [titul]. [jméno] [příjmení]. Jednání bylo odročeno na neurčito. Dne 15. 11. 2011 byla opětovně vyzvána pojišťovna ke sdělení stanoviska ke svému vstupu do řízení jako vedlejší účastník, kdy uvedla, že s žalobou nesouhlasí a chce se účastnit řízení. Dne 30. 11. 2011 se k věci vyjádřila žalovaná a do spisu založila lékařské zprávy. Dne 5. 3. 2012 bylo nařízeno jednání na 18. 4. 2012, při tomto jednání byla vyslechnuta účastnice [titul]. [jméno] [příjmení] a provedeny lékařské zprávy jako důkazy. Zástupce vedlejšího účastníka navrhl zpracování znaleckého posudku. Jednání odročeno na 3. 5. 2012 za účelem výslechu svědkyně, která se opětovně omluvila. Účastníci na výslechu této svědkyně již netrvali. Slyšen byl svědek [titul]. [jméno] [příjmení] a žalobci [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobkyně]. Jednání bylo za účelem zpracování znaleckého posudku odročeno na neurčito. Dne 15 a 16. 5. 2012 navrhli otázky na znalce vedlejší účastnice a žalovaná. Dne 29. 5. 2012 navrhli otázky na znalce žalobci. Dne 14. 12. 2012 se žalobci domáhali ustanovení znalce. Dne 28. 1. 2013 žalobci navrhli určení lhůty k provedení procesního úkonu. Dne 4. 2. 2013 byla ustanovena znalkyně [titul]. [jméno] [příjmení]. Dne 8. 2. 2013 žalovaná podala námitky proti ustanovené znalkyně pro chybějící specializaci, na základě kterých byla znalkyně dne 28. 2. 2013 zproštěna znaleckého úkolu a dne 14. 3. 2013 ustanoven znalec [titul]. [jméno] [příjmení]. Dne 25. 3. 2013 účastníci složili zálohy na zpracování znaleckého posudku. Dne 17. 5. 2013 byl znalecký posudek doručen soudu. Dne 30. 5. 2013 žalobci podali návrh na určení lhůty, který dne 18. 6. 2013 vzali zpět. Dne 18. 6. 2013 bylo nařízeno jednání na 4. 10. 2013, posléze dne 2. 7. 2013 změněno na 6. 11. 2013. Dne 1. 7. 2013 bylo rozhodnuto o odměně znalce. Dne 16. 7. 2013 se k věci vyjádřila žalovaná a doložila odborné články v angličtině. Dne 6. 11. 2013 se konalo jednání s výslechem znalce [titul]. [jméno] [příjmení]. Byl navržen doplňující znalecký posudek s ohledem na závěry znalce, že nešlo posoudit přesně klinický obraz pacienta. Oddálení dialyzační léčby neměl znalec za správný lékařský postup. Při jednání byla vyslechnuta i žalobkyně [jméno] di [příjmení] [celé jméno žalobkyně] a doplněn účastnický výslech [titul]. [jméno] [příjmení], CSc. Za účelem doplnění důkazních návrhů ze strany žalované bylo jednání odročeno na neurčito. Dne 21. 11. 2013 žalovaná navrhla doplnit dokazování a založila další odborné články v angličtině. Dne 28. 3. 2014 žalobkyně doložila kardiologické lékařské zprávy. Dne 24. 6. 2014 informoval soud účastníky, že nebude zpracován doplněk znaleckého posudku a požádal účastníky o zaslání případných otázek na znalce. Současně bylo nařízeno jednání na 12. 9. 2014. Dne 14. 7. 2014 se k věci vyjádřila žalovaná. Jednání se dne 12. 9. 2014 nekonalo, neboť nebylo vykázáno doručení znalci. Znalec předvolán již dne 15. 8. 2014, doručenka se nevrátila. Jednání odročeno na 26. 11. 2014. Dne 17. 9. 2014 se znalec omlouval svou neúčast způsobenou ztrátou diáře. Dne 21. 11. 2014 se k věci vyjádřila žalovaná. Dne 26. 11. 2014 se konalo jednání, při kterém byl vyslechnut znalec [jméno] [příjmení]. Žalovaná navrhla zpracování revizního znaleckého posudku z důvodu rozporů závěrů znaleckého posudku a výpovědi znalce. Jednání odročeno na neurčito za účelem vypracování revizního znaleckého posudku. Dne 12. 2. 2015 soud ustanovil znalecký ústav Univerzitu Karlovu v Praze, 3. lékařskou fakultu, k podání revizního znaleckého posudku. Dne 24. 7. 2015 podal znalecký ústav zprávu o zpracování znaleckého posudku, neboť se potýkají nedostatkem odborníka z pneumatologie. Na základě této informace dne 17. 8. 2015 soud zprostil znalecký ústav a ustanovil znalecký ústav Fakultní nemocnici Olomouc. Dne 14. 12. 2015 byl soudu doručen revizní znalecký posudek, dle kterého byl postup žalované v rozporu se zásadami lege artis, avšak nelze s jistotou určit, že takto vedený léčebný postup byl v příčinné souvislosti s úmrtím pacienta, který se dostal do nemocnice v pokročilém stavu závažného zánětlivého onemocnění, které má vysokou smrtnost i při nasazení adekvátní terapie. Po rozeslání znaleckého posudku bylo dne 12. 1. 2016 rozhodnuto o znalečném a nařízeno jednání na 13. 4. 2016. Dne 3. 3. 2016 bylo opraveno záhlaví usnesení v označení žalobkyně a sídla zástupce žalobce. Dne 13. 4. 2016 se jednání nekonalo, neboť se nedostavil zástupce žalobců a nebyl obeslán zástupce vedlejšího účastníka. Jednání odročeno na 4. 5. 2016, při kterém byl proveden revizní znalecký posudek a zbývající listinné důkazy, zejména lékařské zprávy, jako důkazy. Žaloba byla zamítnuta pro absenci příčinné souvislosti odůvodněním, že z provedeného dokazování, zejména revizním znaleckým posudkem. Nebylo zjištěno, že by byla dána příčinná souvislost mezi pochybením žalované a smrtí [jméno] [příjmení], který byl k žalované převezen opožděně. Dne 21. 6. 2016 se žalobci odvolali. Dne 18. 7. 2016 byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku, proti čemuž dne 25. 7. 2016 podali námitky. Téhož dne se vyjádřila k odvolání vedlejší účastnice. Dne 25. 8. 2016 k námitkám žalobců soud výzvu k zaplacení soudních poplatků zrušil. Dne 11. 11. 2016 soud doplnil do rozsudku nákladový výrok o nákladech státu. Dne 24. 11. 2016 se žalobci odvolali do doplňujícího usnesení. Dne 2. 2. 2017 byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze. Dne 26. 10. 2017 podali žalobci návrh na určení lhůty k rozhodnutí odvolacího soudu. Dne 23. 11. 2017 soud nařídil jednání na 30. 1. 2018. Dne 5. 1. 2018 se vyjádřila k věci žalovaná. Dne 26. 1. 2018 se k věci vyjádřili žalobci. Dne 30. 1. 2018 se konalo jednání u odvolacího soudu, který rozsudek ve věci samé potvrdil jako věcně správný a změnil nákladové výroky, že žádný z účastníků ani stát nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně pro splnění mimořádných podmínek podle § 150 o. s. ř., neboť základními důkazy ve sporu byly až znalecké posudky z oboru zdravotnictví, na nichž záviselo rozhodnutí soudu. Dne 26. 9. 2018 se žalobci dovolali. Po rozeslání dovolání byl spis dne 17. 12. 2018 předložen Nejvyššímu soudu, který dne 16. 12. 2020 dovolání odmítl. Dne 2. 6. 2021 byla odmítnuta i ústavní stížnost žalobců, čímž řízení skončilo.

8. Z osvědčení o DPH soud zjistil, že zástupce žalobkyně je plátcem této daně.

9. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, které se vztahovaly k nespornému předběžnému uplatnění nároku a částečného odškodnění (předběžné uplatnění nároku s doručenkou ze dne 5. 8. 2021 a stanovisko žalované ze dne 12. 10. 2021). Soud blíže nehodnotil usnesení Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 673/21, neboť bylo duplicitní ke zjištěním ze spisu posuzovaného řízení.

10. Z vývoje mzdy a nákladů práce ČSÚ a dat o průměrné hrubé měsíční mzdě soud zjistil, že od doby vydání stanoviska Cpjn 206/2010 prošla Česká republika ekonomickým vývoj a životní úroveň vzrostla.

11. Další dokazování soud neprováděl pro nadbytečnost, neboť výše uvedené je dostačující pro rozhodnutí o podané žalobě. Z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění, která by na rozhodnutí soudu ničeho neměnila. Další skutečnosti nebyly také pro rozhodnutí ve věci podstatné nebo je má soud za vyvrácené, neboť odporují tomu, co bylo v soudním řízení provedeným dokazováním zjištěno.

12. Lze shrnout, že posuzované řízení trvalo zhruba 10 let a 2 měsíce. Žalobkyni vznikla újma v podobě nejistoty ohledně výsledku nepřiměřeně dlouhého řízení, kterou nelze nahradit konstatováním porušení práva, když pro takový postup soud neshledal žádné důvody, když délku posuzovaného řízení lze již označit za extrémní. Posuzované řízení bylo složité skutkově a procesně. Žalobkyně urychlila postup řízení důvodnými návrhy na určení lhůty. Řízení mělo pro žalobkyni vysoký význam a svou újmu sdílela s dalšími účastníky řízení v blízkém příbuzenském vztahu. Vadný postup orgánů státu se odrazil v závěru o nepřiměřenosti délky řízení pouze částečně.

13. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení (srov. NS Cpjn 206/2010).

17. Při posuzování přiměřenosti délky řízení mohou být zohledněna i delší období nečinnosti, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat. Nelze předpokládat, že v řízení bude činěn jeden procesní úkon za druhým, je třeba zohlednit i skutečnost, že i příprava a zvažování dalších procesních kroků, stejně jako rozbor věci po hmotněprávní stránce mohou být časově náročné a vyžádají si určité časové prodlevy. Nepřesáhnou-li tyto prostoje určitou rozumně očekávatelnou míru, pak není důvodů považovat postup příslušných orgánů za nesprávný (NS 28 Cdo 1143/2010).

18. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018).

19. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 13 odst. 1 OdpŠk a § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk, když se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívající v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. V řízení bylo nesporné, že nárok byl předběžně uplatněn u žalované ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

20. Soud shledal v řízení následující průtahy. V posuzovaném řízení se vyskytlo období nečinnosti od 29. 5. 2012, kdy účastníci navrhli otázky na znalce, do 4. 2. 2013, kdy byla znalkyně ustanovena. Dále byl nečinný Nejvyšší soud od 17. 12. 2018, kdy mu bylo předloženo dovolání, do 16. 12. 2020, kdy bylo odvolání odmítnuto. Soud zaznamenal nekoncentrovaný postup při vybírání soudních poplatků, nutnost vydávání doplňujícího usnesení či opravného rozhodnutí, nařízení jednání z důvodu nepředvolání vedlejšího účastníka (13. 4. 2016 – 4. 5. 2016). Ustanovení znalců rovněž mohlo probíhat koncentrovaněji, když docházelo ke zproštění z důvodu nedostatku odbornosti pro zpracování (byť těžkého) znaleckého úkolu. S ohledem na výše uvedená pochybení, která se v řízení vyskytla ve vyšším množství a podílela se na celkové délce již významně, nelze celkovou délku posuzovaného řízení hodnotit ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk za přiměřeně dlouhou, i když se jednalo o řízení složité. Morální satisfakce není v daném případě dostačující (viz IV. ÚS 2058/20).

21. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (viz např. NS 30 Cdo 1151/2009, NS 30 Cdo 4889/2009 či Stanovisko NS Cpjn 206/2010) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši. Za přiměřenou základní sazbu se jeví částka 16 000 Kč za rok řízení (za první dva roky částka poloviční). [ulice] než základní částka se užije u extrémně dlouhých soudních řízení, za které lze zpravidla považovat ta, která překročí délku trvání 10 let, což dané řízení splňuje. Z důvodu složitosti řízení nelze dospět k závěru by za délku řízení mělo být ještě zvyšováno zadostiučinění více než 1 000 Kč, neboť lze sice učinit závěr, že mělo být skončeno v násobně kratší délce, nikoli však výrazně mnohonásobně, neboť to u takto složitého případu nešlo očekávat.

22. Posuzované řízení trvalo vůči žalobkyni 10 let a 2 měsíce, a proto výše základní částky činí po zaokrouhlení 147 000 Kč. Tuto orientační částku pak je nutno dále upravit, a to v důsledku kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk.

23. Řízení bylo složité. Do složitosti je nutno zařadit počet stupňů zapojených do rozhodování v dané věci rozhodovali tři stupně soudní soustavy a Ústavní soud. Podání opravných prostředků si vždy vyžádá časový prostor pro jejich vyřízení. V projednávané věci rozhodoval věcně soud prvního stupně, druhého stupně, soud Nejvyšší i Ústavní soud, což soud zohlednil snížením zadostiučinění. Opakovanost rozhodování soudu druhého stupně nezohledňoval, neboť byla v zásadě vyžádána jeho nesprávným rozhodnutím. K výši snížení lze odkázat na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2021, č. j. 54 Co 361/2020 – 97:„ Přitom již jen z toho důvodu, byla-li věc, stejně jako v tomto případě, projednávána celkem před soudy třech stupňů, přichází standardně v úvahu snížení obecné základní výše o 20 %. Vzhledem k tomu, že ve věci rozhodoval i Ústavní soud, bylo zvoleno snížení o minus 25 %. Do procesní složitosti se promítá též zvýšený počet účastníků na obou stranách sporu a rozhodování o osvobození do soudních poplatků. Vypořádání námitek a návrhů na určení lhůty soud do složitosti nezařadil, neboť potřeba těchto návrhů v projednávaném případě vyplynula z vadného postupu soudů. Soud má za to, že řízení bylo velmi složité po skutkové stránce (výslech žalobců a lékařů, velké množství lékařských zpráv a zejména rozsáhlé znalecké zkoumání včetně revizního). Soud proto za skutkovou složitost snížil o zadostiučinění minus 20 %. Soud neshledal složitost po právní stránce. Tomu ostatně ani neodpovídají závěry soudů v projednávané věci o absenci příčinné souvislosti. Za složitost proto soud snížil zadostiučinění celkem o minus 45 % (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk).

24. Žalobkyně se na délce řízení kladně podílela tím, že podala dva důvodné návrhy na určení lhůty k provedení procesního úkonu (28. 1. 2013 a 26. 10. 2017), po kterých soudy začaly konat. Tyto úkony svědčí též o tom, že výsledek řízení měl pro žalobkyni vyšší význam, neboť vyjadřovala potřebu brzkého rozhodnutí již v rámci posuzovaného řízení, avšak důvodným návrhům na určení lhůty k provedení úkonu odpovídá lépe zohlednění v rámci chování účastníka. Vzhledem k celkové délce řízení soud zvýšil za chování účastníka zadostiučinění o plus 10 % (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk).

25. Postup orgánů veřejné moci se částečně projevil v závěru o nepřiměřenosti délky soudního řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013). S ohledem na četnost a vážnost pochybení (viz odstavec 20 odůvodnění rozsudku) soud přistoupil i k navýšení zadostiučinění za postup orgánů veřejné moci. Soud neshledal průtah u odvolacího soudu, který rozhodl do 1 roka od předložení spisu, neboť s ohledem na povahu řízení u Vrchního soudu jako soudu odvolacího nelze zpravidla označit za průtah dobu do jednoho roku od zahájení řízení před nimi (srov. Simon, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, 286 s.). Soud zadostiučinění za postup veřejné moci zvýšil o plus 10 % (31a odst. 3 písm. d) OdpŠk).

26. Význam řízení pro žalobkyni soud zhodnotil tak, že posuzované řízení patří typově mezi ta, kterým je přisuzován zvýšený význam pro účastníky (spor o ochranu osobnosti týkající se smrti manžela). Z průběhu řízení se navíc podává, že žalobkyně měla zájem na výsledku řízení a brzkém rozhodnutí o žalobě s ohledem na její návrhy, aby se v řízení pokračovalo, což soud zohlednil již v rámci chování účastníka. Soud má za to, že význam sporu převyšoval sdílení újmy mezi žalobci, které je zpravidla hodnoceno snížením o minus 10 %. Soud proto za zvýšený význam řízení pro žalobkyni zvýšil zadostiučinění o plus 15 % a zohlednil blízký vztah mezi žalobci, kteří si újmu navzájem usnadňovali a dělili se i o náklady právního zastoupení (minus 10 %). Soud pro sdílení újmy a zvýšeném významu řízení pro žalobkyni navýšil zadostučinění o významu o 5 % (31a odst. 3 písm. d) OdpŠk.

27. Základní zadostiučinění 147 000 Kč soud dle výše uvedených kritérií snížil o 45 % za složitost sporu, zvýšil zadostiučinění o 10 % za pozitivní chování žalobkyně, zvýšil zadostiučinění o 10 % za postup orgánů veřejné moci, zvýšil zadostiučinění o plus 15 % za zvýšený význam a snížil zadostiučinění o minus 10 % za sdílení újmy. Celkem soud zadostiučinění snižoval o minus 20 %.

28. Po zhodnocení specifických okolností posuzovaného řízení a kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk soud shledal za přiměřené zadostiučinění částku ve výši 117 600 Kč.

29. Částka 117 600 Kč se jeví jako dostatečnou i z pohledu vzrůstající životní úrovně, kdy tento argument žalobkyně vzal soud v potaz a dospěl k závěru, že stanovisko Cpjn 206/2010 je nadále použitelné pro odškodnění nepřiměřených délek soudních řízení i při současném ekonomickém vývoji. Sama vzrůstající životní úroveň pak není sama o sobě důvodem mechanického zvýšení zadostiučinění (viz vyčtená aktuální judikatura shora). Soud zdůrazňuje, že ve Stanovisku uvedené rozpětí má být pouze vodítkem pro další úvahy soudu při snaze nastavit sjednocující model vnitrostátních orgánů s hledisky do budoucna. Posuzované řízení počalo běžet v roce 2011 a pro většinu jeho doby bylo stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 zcela recentní judikaturou. Konečně základní sazba při stanovení zadostiučinění nehraje roli zásadní, mnohem důležitější jsou konkrétní kritéria základní částku dále upravující.

30. Vzhledem k tomu, že žalovaná odškodnila žalobkyni částkou 82 500 Kč, zbývá žalobkyni nahradit zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 35 100 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1,3 o. s. ř. ve prospěch žalobkyně, která byla ve sporu částečně úspěšná, avšak má právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť výše plnění závisela na úvaze soudu.

32. Náklady žalobkyně tvoří soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady právního zastoupení.

33. Odměnu advokáta soud určil dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) při tarifní hodnotě sporu 50 000 Kč, neboť se jedná o spor o náhradu nemajetkové újmy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), čemuž odpovídá dle § 7 odst. 5 AT odměna ve výši 3 100 Kč za úkon při následujících úkonech: příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a účast na jednání soudu, to vše dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT.

34. Advokátovi náleží paušální náhrada za 3 úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Advokát je plátcem 21 % DPH.

35. Celkem náklady žalobkyně činí 14 342 Kč {2 000 + (1,21 x (3 x 3 100 + 3 x 300)) }.

36. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšné žalované zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

37. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu, žalovaná o tuto lhůtu požádala a žalobkyni nijak nepoškozuje.