22 C 237/2023 - 112

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Karolínou Machkovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: Česká republika - [Anonymizováno], [Anonymizováno] [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] za níž [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] o zaplacení 41 164 s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 34 784 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 34 784 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 6 380 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 30. 1. 2024 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 22 400 Kč a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou u zdejšího soudu dne 22. 11. 2023 domáhal náhrady škody ve výši 30 964 Kč a nemajetkové újmy ve výši 10 200 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání vedeného Okresním soudem v Olomouci pod sp.zn. [Anonymizováno] (dále také jen „posuzované řízení“).

2. Uvedl, že dne 19. 12. 2022 bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu zpronevěra dle § 206 odst. 1 tr. z. Dne 10. 1. 2023 byl podán návrh na potrestání. Dne 22. 5. 2023 byl vyhlášen rozsudek č.j. [Anonymizováno], který nabyl právní moci dne 9. 6. 2023, kdy byl návrhu na potrestání zproštěn, neboť skutek uvedený v návrhu na potrestání není trestným činem. Domáhal se náhrady škody spočívající v obhajném při odměně ve výši 1 500 Kč za úkon právní služby (příprava a převzetí, účast na hl. líčení [datum] a [datum]), 5 x 300 Kč za režijní paušál, 4 x cestovného po 4 291 Kč (566 km; 5,4 kombinovaná spotřeba, 44,1 Kč cena za litr nafty, 5,2 amortizace) a 4 x 1 200 Kč jako náhrada za promeškaný čas. K nemajetkové újmě uvedl, že je nezbytné přihlédnou k důvodu zproštění, k chování žalobce, který se úkonů trestního řízení řádně účastnil, souhlasil s konáním hlavního líčení, ačkoliv nebyly splněny podmínky pro jeho konání, vypovídal k věci. Domáhá se tak 1 700 Kč za každý měsíc nezákonného trestního řízení. Nárok byl u žalované uplatněn dne 28. 7. 2023, přičemž ta ho výzvou ze dne 13. 9. 2023 vyzvala k doplnění dalších listin. Stanoviskem ze dne 10. 11. 2023 nároku nevyhověla, neboť neshledala vznik dluhu v majetkové sféře žalobce a nebyl prokázán závažný zásah do práv žalobce. Dále se domáhal zákonného úroku z prodlení z žalované částky od 30. 1. 2024 do zaplacení. Při jednání soudu uvedl, že se u něj nevyvinula žádná duševní porucha, prožíval s trestním stíháním běžně spojené pocity nejistoty, nespavost, nemožnost se soustředit. K výzvě soudu dle § 118a odst. 1 o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení ohledně jednotlivých dopadů do sféry profesního, osobního a rodinného života v důsledku trestního stíhání uvedl, že měl problémy s usínáním, nemohl uklidnit své myšlenky a pořád přemýšlel nad trestním stíháním. Vnitřně věděl, že je nevinný, ale policejní orgán a státní zástupce byli o jeho vině přesvědčeni, proto se bál, že stejný názor bude mít i soud. Dříve usínal snadno, teď měl problém usnout i několik hodin. Jeho spánek navíc byl mělký a byl provázen nočním probouzením. V noci před hlavními líčeními nemohl žalobce usnout vůbec. Zahnat špatné myšlenky na trestní stíhání nemohl ani v zaměstnání. Žalobce nemohl dobře regenerovat psychické ani fyzické síly. Myšlenky na trestní stíhání se mu vracely i v době volného času, což se projevilo v jeho partnerském životě. Byl nevyspalý a roztěkaný. Žalobce požíval dobré pověsti, a to i v práci. Dřívější podmíněné odsouzení za dopravní nehodu bylo již zahlazeno. To však nenarušovalo jeho dobrou pověst. Pokud by byl odsouzen za úmyslný trestný čin proti svému zaměstnavateli, poškodilo by to jeho pověst mezi ostatními [Anonymizováno] společnostmi, [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Předvolání k hlavnímu líčení bylo doručováno do jeho práce, proto byla poškozena jeho dobrá pověst v zaměstnání. V době jejich konání navíc musel mít dovolenou, což byla komplikace pro zaměstnavatele, který musel najít za něho náhradu. V řízení byl aktivní, hl. líčení se účastnil a souhlasil i s konáním hl. líčení, kdy nebyla zachována lhůta k jeho přípravě, aby traumatizující zážitek skončil.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně uplatnil dne 28. 7. 2023 nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu a náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/. Uvedla, že stanoviskem ze dne 10. 11. 2023 konstatovala, že nárok na náhradu škody je co do základu důvodný, avšak nevyhověla mu, neboť nebylo prokázáno splnění podmínek odpovědnosti státu. Na náhradě nemajetkové újmy byla žalobci poskytnuta morální satisfakce. K náhradě škody uvedla, že byl žalobce přípisem ze dne 12. 9. 2023 vyzván k doložení dokladů prokazujících vznik škody, přičemž na toto bylo reagováno tím, že byly předloženy listiny, které byly předloženy již s uplatněním nároku, které však vznik škody v majetkové sféře žalobce neprokazovaly. Finanční prostředky byly uhrazeny skrz bankovní účty jiných osob. Pokud by byl vznik škody doložen, žalovaná by přiznala škodu ve výši odpovídající nákladům za právní služby za převzetí zastoupení, účast na hl. líčení dne [datum] + ke každému hl.líčení by bylo možno přiznat náhradu promeškaného času. K nemajetkové újmě uvedla, že nesporuje základ nároku, nicméně žalobce netvrdil ani neprokazoval, jak bylo do jeho práv nezákonným trestním stíháním zasaženo. Žádný zásah do jeho osobní sféry žalovaná z uvedených tvrzení ani předložených důkazů neshledala, pročež žalobci poskytla omluvu. Při jednání soudu uvedla, že nemajetková újma způsobená nezákonným trestním stíháním se nepresumuje a žalobce prozatím její vznik neprokázal. Dále uvedla, že pokud kolegové a rodina nectili zásadu presumpce neviny, neodpovídá za to žalovaná. Pokud žalobce zaměstnání měnil v říjnu 2022, trestní stíhání počalo až v prosinci 2022, absentuje tak příčinná souvislost. Žalobce neprokázal ani netvrdil zásadnější dopady do profesní nebo osobnostní sféry. Poukázala také na navrhovanou výši trestu, stejně tak soud by měl přihlédnout k důvodům zahájení trestního stíhání. Odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, která konstatuje, že konstatování porušení práva je plnohodnotná forma satisfakce.

4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že nárok žalobce byl u žalované uplatněn dne 28. 7. 2023 a ta stanoviskem ze dne 10. 11. 2023 konstatovala, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, a to sdělení o podezření, přičemž k požadavku na zadostiučinění nemajetkové újmy za nezákonná rozhodnutí poskytla žalobci omluvu zde uvedenou. Dále nebylo mezi účastníky sporné, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, tedy záznam o sdělení podezření ze dne 19. 12. 2022.

5. Soud učinil na základě provedeného dokazování následující skutková zjištění:

6. Záznamem o sdělení podezření podle § 179b odst. 3 tr. řádu ze dne 19. 12. 2022 bylo [Jméno zainteresované osoby 0/0] sděleno podezření ze spáchání přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku. Záznam si žalobce převzal dne 19. 12. 2022. Dne 10. 1. 2023 byl podán návrh na potrestání pro spáchání přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku ze dne 9. 1. 2023, ve kterém státní zástupce navrhuje uložit podmíněný trest odnětí svobody kolem zákonné tr. sazby spolu se stanovenou zkušební dobou při spodní hranici zákonné tr. sazby. Ve spise je dále založena ručně napsaná plná moc ze dne 14. 2. 2023 [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0]. Ve věci se dne 14. 2. 2023 od 9:15 (fakticky od 9:30) do 10:05 konalo hlavní líčení za přítomnosti obhájce obžalovaného. V rámci hlavního líčení bylo sděleno, že nebyla zachována pětidenní lhůta k přípravě pro obžalovaného, obžalovaný souhlasil se zkrácením lhůty k přípravě k jednání a souhlasil s konáním hl.líčení. Dne 16. 3. 2023 se od 8:30 hod do 9:14 hod konalo hlavní líčení za přítomnosti obhájce obžalovaného. Dne 24. 4. 2023 se od 8:30 hod do 10:10 hod konalo hlavní líčení za přítomnosti obhájce obžalovaného. Dne 22. 5. 2023 se od 8:30 hodin do 9:12 hodin konalo hlavní líčení za přítomnosti obhájce obžalovaného, byl vyhlášen rozsudek Okresního soudu v Olomouci č.j. [Anonymizováno], kterým byl obžalovaný zproštěn návrhu na potrestání ze dne 9. 1. 2023, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem (§ 226 písm. b/ tr. řádu). Rozsudek nabyl právní moci dne 9. 6. 2023. Z odůvodnění vyplývá, že obžalovaný již byl jednou trestně stíhán, jeho odsouzení (rok 2002) za trestný čin ublížení z nedbalosti, kdy mu byl uložen podmíněný trest a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, přičemž bylo upuštěno od zbytku výkonu trestu, bylo zahlazeno. Dále z něho vyplývá, že obžalovaný se dopustil zčásti jednání popsaného ve výrokové části rozsudku, neboť v předmětných dnech skutečně tankoval do svého osobního motorového vozidla naftu, kterou zaplatil tzv. tankovací kartou svěřenou mu zaměstnavatelem. Jeho jednáním však nebyly naplněny znaky skutkové podstaty žádného trestného činu. Nebyl prokázán úmysl, tj. subjektivní stránka posuzovaného trestného činu. Z provedeného dokazování vyplynulo, že řidiči mohli tankovat do svých osobních vozidel a následně byla tato částka stržena při výplatě. Dále byly prokázány nejasné praktiky a zřejmě podvodné jednání zaměstnavatele. Dále se z odůvodnění podává, že zjevným motivem a pohnutkou k podání trestního oznámení na obžalovaného byl fakt, že se rozhodl dát výpověď ve společnosti [právnická osoba] a s tímto [Anonymizováno] nesouhlasil. Za těchto okolností dal soud podnět státnímu zástupci k prošetření okolností, za kterých byl obžalovaný obviněn z trestného činu. (spis Okresního soudu v Olomouci sp.zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno])

7. Právní zástupce žalobce vystavil na žalobce dne 16. 3. 2023 fakturu na částku 7 000 Kč jako odměnu za právní služby se splatností dne 30. 3. 2023. (faktura č 26/2023 na č.l. 27 spisu)

8. Právní zástupce žalobce vystavil na žalobce dne 14. 2. 2023 fakturu na částku 10 000 Kč jako odměnu za právní služby se splatností dne 28. 2. 2023. (faktura č. 17/2023 na č.l. 28 spisu)

9. Právní zástupce žalobce vystavil na žalobce dne 25. 4. 2023 fakturu na částku 7 000 Kč jako odměnu za právní služby se splatností dne 9. 5. 2023. (faktura č. 41/2023 na č.l. 29 spisu)

10. Právní zástupce žalobce vystavil na žalobce dne 23. 5. 2023 fakturu na částku 7 000 Kč jako odměnu za právní služby se splatností dne 23. 6. 2023. (faktura č. 48/2023 na č.l. 30 spisu)

11. Dne 14. 2. 2023 odeslal [jméno FO] částku 10 000 Kč na účet právního zástupce žalobce. (potvrzení o provedení transakce ze dne 14. 2. 2023 na č.l. 31)

12. Dne 20. 3. 2023 odeslal [jméno FO] částku 7 000 Kč na účet právního zástupce žalobce. (potvrzení o provedení transakce ze dne 20. 3. 2023 na č.l. 31rub)

13. Dne 10. 5. 2023 odeslal [jméno FO] částku 7 000 Kč na účet právního zástupce žalobce. (potvrzení o provedení transakce ze dne 10. 5. 2023 na č.l. 32)

14. Dne 23. 6. 2023 odeslala [jméno FO] částku 7 000 Kč na účet právního zástupce žalobce. (potvrzení o provedení transakce ze dne 23. 6. 2023 na č.l. 31rub)

15. Právní zástupce žalobce je vlastníkem vozidla RZ [SPZ], TZ FORD, OO GALAXY, s palivem NM, metodika spotřeby paliva 136/2014W, l.100 km 6.1/5.0/5.4. (technický průkaz vozidla na č.l. 32-33 spisu)

16. Žalobce u žalované dne 28. 7. 2023 uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 30 964 Kč spočívající v nákladech na právní zastoupení a nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním vedeným Okresním soudem v Olomouci pod sp.zn. [Anonymizováno] ve výši 10 200 Kč. (žádost o odškodnění ze dne 28. 7. 2023 na č.l. 34-35 spisu)

17. Žalovaná adresovala právnímu zástupci žalobce výzvu k doložení nároku na náhradu škody s tím, nechť dodá kopii velkého technického průkazu vozidla užitého k cestám, za které je žádána náhrada cestovného; doklady prokazující vznik škody v majetkové oblasti žadatele, neboť náklady obhajoby byly hrazeny odlišnými osobami. (výzva k doplnění ze dne 12. 9. 2023 na č.l. 36)

18. Právní zástupce žalobce žalované sdělil, že velký technický průkaz vozidla byl přiložen již k žádosti o odškodnění, přičemž tento přikládá znovu ve formátu pdf. K žádosti byly také přiloženy ostatní dokumenty, tj. faktury vystaveny na jméno žadatele s elektronickými podpisy právního zástupce. Sdělil, že žadatel nemá svůj bankovní účet, proto hradil služby skrze bankovní účty rodinných příslušníků. (sdělení PZ žalobce na č.l. 37 spisu)

19. Žalovaná k žádosti žalobce ze dne 28. 7. 2023 uvedla, že náklady obhajoby byly hrazeny osobami odlišnými od žadatele. Žalobce tak byl vyzván k prokázání vzniku škody v jeho majetkové sféře. Na to bylo reagováno doložením faktur, které byly již přílohou žádosti. Žádné doklady prokazující vznik škody v majetkové sféře žadatele nebyly předloženy. Nárok na náhradu škody tak zamítla. K nemajetkové újmě za nezákonné trestní stíhání uvedla, že každé trestní stíhání zasáhne do života osoby větší či menší intenzitou a finanční odškodnění náleží jen v případě, že zásah lze hodnotit jako skutečně závažný. Žalovaná konstatovala že nezákonným sdělením o podezření vydaným Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie Olomouckého kraje, Územní odbor Olomouc, Obvodní oddělení Olomouc 4 ze dne [datum], ze dne 19. 12. 2022, č.j. [Anonymizováno], došlo k porušení práva žalobce nebýt trestně stíhán jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, garantovaného čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, za což se mu žalovaná omlouvá. (stanovisko ze dne 10. 11. 2023 na č.l. 38-39 spisu a 51 – 52 spisu)

20. Při svém účastnickém výslechu žalobce uvedl, že od chvíle oznámení obvinění byl nesvůj, nemohl spát, budil se, protože nevěděl, co se děje a pořád přemýšlel, co se stalo a proč. Před hlavními líčeními nemohl spát už vůbec. V práci si bral volno a musel uvádět důvod, což nebylo příjemné. Do října 2022 pracoval u [právnická osoba], následně přešel ke společnosti [jméno FO], kde pracuje i nyní. Novému zaměstnavateli o trestním stíhání řekl žalobce, neboť si bral dovolenou na dny, kdy byla hlavní líčení, o důvodu dovolené tak musel říct. Majiteli řekl, že je trestně stíhaný po zpronevěru. Kolegům detaily trestního stíhání neříkal, ale i oni se ptali, proč nebyl v práci, takže jim řekl, že jde k soudu. Lékaře nevyhledal, v době trestního stíhání žil s přítelkyní. Faktury za poskytnuté právní služby za něj platila přítelkyně nebo její syn a on jim dal peníze v hotovosti, neboť v té době neměl bankovní účet. Finanční prostředky jim vrátil. O tom nemá žádné doklady nebo potvrzení. Kdyby jim ty peníze nevrátil, příště by mu je již nepůjčili. Nevyspalost ovlivňovala i jeho pracovní život, neboť neplnil, co měl. Jako řidič [Anonymizováno] například přejel zastávku, aniž by odbavil cestující, z čehož byl následně finanční postih. Přítelkyně o trestním stíhání věděla, její syn doporučil žalobci právního zástupce. Uvedl, že byl pořád nervózní a podrážděný a před koncem trestního řízení se rozešli. Rozešli se v důsledku trestního stíhání. Když se necítil dobře, vzal si den nebo dva dovolenou, než aby se stal nějaký „průser“.

21. Důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech. Pravost listinných důkazů nebyla namítána, soud navíc neměl důvod o tom pochybovat a z důkazů nevycházet, ani důkazům přisuzovat nižší hodnotu. Výpověď žalobce byla věrohodná. Žalobce hovořil o věci uceleně a smysluplně. Soud jeho výpovědi uvěřil. Důkazy se doplňovaly, navazovaly na sebe a bylo možné z nich učinit závěr o skutkovém stavu, který odpovídá jednotlivým skutkovým zjištěním uvedeným výše, na které soud pro stručnost odkazuje.

22. Po právní stránce posoudil soud věc takto:

23. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/ stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

24. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

25. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („územní celky v přenesené působnosti“).

26. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

27. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

28. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

29. Podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

30. Soud předmětnou věc posuzoval po právní stránce podle § 5 písm. a), b), § 8 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 OdpŠk, když se žalobce po žalované domáhá náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklé mu v důsledku nezákonného rozhodnutí. Žalobce svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.).

31. Soud se zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nemajetkové újmy a škody, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu (nezákonné rozhodnutí); vznik újmy a škody a příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vzniklou újmou a škodou.

32. Je ustálenou soudní praxí, že podle zákona odpovídá stát za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu. Protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za které je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje. Neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek trestního stíhání (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90, publikovaný ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 35/1991; rozsudek ze dne 31. 3. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001, publikovaný v souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1813), resp. že vznik nároku na náhradu škody je založen na principu, podle kterého osoba zproštěná obžaloby má zásadně právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o zahájení trestního stíhání (i rozhodnutím o vazbě). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si vznesení obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn, nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, nebo že trestný čin byl amnestován (§ 12 OdpŠk). V posuzovaném řízení bylo vůči žalobci vydáno nezákonné rozhodnutí, a to sdělení podezření podle § 179b odst. 3 tr. řádu ze dne 19. 12. 2020, kdy žalobce byl následně zproštěn návrhu na potrestání rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 5. 2023 č.j. [Anonymizováno] dle § 226 písm. b) tr. řádu (v právní moci ve vztahu k žalobci dne 9. 6. 2023).

33. Nejprve soud posuzoval nárok na náhradu škody:

34. Soud má dále z provedeného dokazování za prokázané, že žalobci vznikla škoda spočívající v nákladech na obhájce, a to v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobce, resp. nezákonným rozhodnutím. K tvrzení žalované o tom, že nebylo prokázáno, že by škoda vznikla v majetkové sféře žalobce, kdy vystavené faktury hradili jeho rodinní příslušníci, soud konstatuje, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že škoda vznikla v majetkové sféře žalobce. Faktury byly vystaveny právním zástupcem žalobce na jméno žalobce, přičemž následně došlo k jejich úhradě prostřednictvím bankovních účtů jeho rodinných příslušníků (družky a jejího syna). Z výslechu žalobce, které soud v plném rozsahu uvěřil a neměl důvod pochybovat o pravdivosti jeho tvrzení, vyplynulo, že sám faktury neuhradil, neboť v té době neměl bankovní účet, nicméně následně finanční prostředky rodinným příslušníkům vrátil v hotovosti. Potvrzení o těchto platbách sice nemá, nicméně dle soudu je zcela normální, když rodinný příslušník půjčí jinému rodinnému příslušníkovi finanční prostředky a nepožaduje po něm jakékoliv potvrzení. Navíc když se jednalo o bagatelní částky ve výši 7 000 Kč, resp. 10 000 Kč. Navíc, žalobce zcela logicky uvedl, že pokud by družce nebo jejímu synovi půjčené finanční prostředky jednou nevrátil, nepůjčili by mu na zaplacení další faktury. Bylo tak prokázáno, že škoda vznikla v majetkové sféře žalobce.

35. Soud žalobci přiznal odměnu za tyto úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení, účast na hlavním líčení dne [datum], kdy ani žalovaná konečně nesporovala, že by tyto úkony byly učiněny (sporovala pouze absenci vzniku škody v majetkové sféře žalobce), tj. odměna za 5 úkonů právní služby po 1 500 Kč dle § 7 bod 5, § 10 odst. 3 písm. b), § 11 odst. 1 písm. a), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu; 5 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. soud přiznal na nákladech za odměnu za právní služby částku 9 000 Kč.

36. Dále soud přiznal hotové výdaje právního zástupce žalobce spočívající v cestovních výdajích za použití vozidla FORD GALAXY za cestu ke shora uvedeným hl. líčením při cestě: sídlo právního zástupce na adrese [adresa] – sídlo Okresního soudu v Olomouci a zpět, při vzdálenosti 283 km a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy osobních motorových vozidel stanovené podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. částkou 5,20 Kč/1 km a průměrné ceně motorové nafty určené uvedenou vyhláškou, částkou 34,40 Kč/litr, což při kombinované spotřebě 5,4 l/100 km celkem na této náhradě činí 3 996 Kč (34,40 x 5,40 : 100 = 1,86; dále 566 x (1,86 + 5,20)) ze jednu cestu tam a zpět. Obhájce vykonal 4 tyto cesty, tj. soud přiznal částku 15 984 Kč.

37. Dále žalobci náleží náhrada za promeškaný čas právního zástupce cestou ke shora uvedeným hl.líčením za 56 půlhodin po 100 Kč, tj. celkem 5 600 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, kdy soud vycházel z plánovače tras na www.google.com při zadání sídla Okresního soudu v Olomouci a sídla obhájce, tj. 3 hodiny a 4 min jedna cesta, tedy 7 půlhodin za cestu. Žalobce však požadoval náhradu jen 12 půlhodin za cestu tam a zpět, tj. 1 200 Kč, při vykonání 4 cest je tato částka 4 800 Kč. Soud nemůže žalobci poskytnout více, než žalobou požaduje, proto mu vyhověl co do jím požadované částky 4 800 Kč.

38. Na náhradě škody tak soud žalobci přiznal částku 29 784 Kč.

39. K zadostiučinění za nemajetkovou újmu soud uvádí, že v případě odpovědnosti založené na nezákonném rozhodnutí je na žalobci, aby tvrdil a prokázal, že mu v důsledku nezákonného rozhodnutí nemajetková újma vznikla. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vycházejí především z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání a z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušování práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozené satisfakce skutečně mělo dostat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejnění pod č. 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K tíži státu, jako okolnosti, za kterých ke vzniku újmy došlo ve smyslu § 31a odst. 2 OdpŠk lze přičíst excesivní způsob jednání orgánů činných v trestním řízení, jež mohou mít za následek větší úkor později obžaloby zproštěné osoby. K takovým negativním projevům lze podřadit nevybíravé či urážlivé chování příslušníků vyšetřujícího policejního (popř. i soudního) orgánu ve vztahu k obviněné (obžalované) osobě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011).

40. Povaha trestní věci - žalobce byl stíhán pro trestný čin porušení zpronevěra dle § 206 odst. 1 tr. zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody až v délce 2 let. Žalobce nebyl stíhán vazebně a jeho trestní stíhání nebylo medializováno. Povaha uvedeného trestného činu, z něhož byl žalobce obviněn, je s přihlédnutím k výši trestní sazby, výši škody, která by mu v případě odsouzení hrozila k uhrazení, a povahou trestné činnosti spojena s běžnou mírou společenské nebezpečnosti. Stejně tak s ohledem na dosavadní bezúhonnost (předešlé odsouzení bylo zahlazeno) žalobce mu reálně maximální trestní sazba nehrozila. Také se nejednalo o trestný čin, který by byl společností všeobecně považován jako zvlášť zavrženíhodný, jako je tomu například u pohlavního zneužití, znásilnění, apod. Žalobci však hrozilo uložení náhrady škody ve výši 17 996,70 Kč, což by pro žalobce bylo citelné.

41. Délka trestního řízení - trestní stíhání žalobce, tedy i doba trestním stíháním vyvolaných trvání obav a nejistoty žalobce, činila 6 měsíců. K tomuto soud uvádí, že počátek trestního stíhání je zásadně nutno odvíjet od převzetí sdělení o podezření dne 19. 12. 2022, konec je pak dán právní mocí zprošťujícího rozsudku, tj. dne 9. 6. 2023. Délka řízení byla s ohledem na okolnosti věci přiměřená.

42. Následky způsobené v osobní sféře poškozeného - újma měla být dle žalobních tvrzení způsobena negativním dopadem zejména do pracovního života žalobce. Ostatní okolnosti (například souvislost s rozchodem s přítelkyní) žalobce uvedl až v rámci svého účastnického výslechu, po zmeškání koncentrační lhůty, a navíc nelze skutková tvrzení žaloby nahrazovat výslechem účastníka, soud tak přihlédl k tvrzením uvedeným v podání ze dne 16. 8. 2024. Trestné činnosti se žalobce měl dopustit vůči svému bývalému zaměstnavateli. Toliko i k námitce žalované o absenci příčinné souvislosti, kdy žalobce ukončil pracovní poměr v říjnu 2022 a až následně bylo zahájeno trestní stíhání. K tomu také viz dále. O trestním stíhání vědělo vedení nového zaměstnavatele, stejně tak noví kolegové žalobce. Nicméně byl to právě žalobce, kdo jim o trestním stíhání řekl, přestože tak učinit nemusel, pokud jak sám uvedl, na dny, kdy se konala hlavní líčení, měl dovolenou. Zaměstnavateli tak nemusel říkat, z jakého důvodu dovolenou čerpá. Nicméně nelze odhlédnout od toho, že osoba, která je přesvědčená o své nevině a ví, že se trestného činu nedopustila, je z trestného řízení nervózní a nesvá, zcela logicky o důvodu dovolené řekne. Zásahy do profesní sféry však shledány nebyly. Další zásahy do osobnostní nebo profesní sféry žalobce, nebo do jeho pověsti nebyly tvrzeny ani prokázány. Soud nemá pochybnosti o tom, že trestní stíhání mělo negativní dopad na psychiku a zdraví žalobce, že nemohl spát, budil se a měl pocity nejistoty. Takovéto újmy s sebou trestní stíhání, zpravidla, přináší a nebyly zjištěny žádné významnější zásahy do života žalobce. Soud pouze podotýká, že žalobce byl již jednou trestně stíhán pro spáchání trestného činu ublížení na zdraví z nedbalosti, přičemž mu byl uložen podmíněný trest a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. Toto odsouzení však bylo zahlazeno, když k němu došlo v roce 2002. Soud toto ve svém rozhodování nepominul, nicméně odsouzení žalobce, jakožto řidiče z povolání, se stalo již dávno a bylo zahlazeno.

43. Nicméně soud nemohl odhlédnout od důvodu pro které bylo trestní stíhání žalobce zahájeno, na což odkázal trestní soud ve svém rozsudku ze dne 22. 5. 2023. Tedy že žalobce se měl trestné činnosti dopustit vůči svému bývalému zaměstnavateli, který nesouhlasil s výpovědí, kterou žalobce podal. Jak ostatně z rozsudku vyplývá, zjevným motivem a pohnutkou k podání trestního oznámení byl fakt, že se (žalobce) rozhodl dát výpověď. Z rozsudku dále vyplynulo, že jednání žalobce bylo zcela běžnou praxí u bývalého zaměstnavatele, kdy řidiči mohli tankovat naftu do svých vozidel a následně byla částka stržena z jejich výplaty, avšak ve chvíli, kdy se zaměstnavateli nelíbilo, že žalobce dal výpověď, využil tohoto a podal na něj trestní oznámení. Takové jednání (a jednání dále popsané v rozsudku) bývalého zaměstnavatele dal trestní soud k dalšímu prověřování. Tato skutečnost nakonec byla zásadní pro to, aby soud rozhodl o tom, že je na místě žalobce finančně odškodnit a nepostačuje pouze konstatování porušení práva a omluva, neboť se žalobci skutečně stalo pro něj neočekávatelné příkoří. Přestože tedy bylo prokázáno, že žalobce se jednání dopustil, kdy byl zproštěn z důvodu, že nebyl prokázána subjektivní stránka trestného činu, soud musel přihlédnout právě k uvedenému specifiku celé věci.

44. S ohledem na uvedené tak soud neshledal žalovanou poskytnuté konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluvy jako adekvátní satisfakci nemajetkové újmy vzniklé žalobci a shledal na místě žalobce odškodnit finančně.

45. K navržené srovnatelné judikatuře stran žalobce soud uvádí, že ta byla od projednávané věci žalobce značně odlišná, buď druhem trestné činnosti, hrozbou trestu, vč. náhrady škody, délkou trestního řízení či zásahem do života poškozených. Co se týká řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp.zn. 16 Co 353/2013 se poškozenému dostalo zadostiučinění ve výši 200 000 Kč, trestní stíhání pro trestný čin zpronevěra ve třetím odstavci, kdy byl poškozený ohrožen trestní sazbou až 8 let, trvalo 9 let, mělo zásadní vliv do života poškozeného, zejména do jeho fyzického i psychického stavu. V řízení vedené Městským soudem v Praze pod sp.zn. 35 Co 111/2021 se poškozenému dostalo odškodnění ve výši 350 000 Kč a 100 000 Kč za dvě nezákonná trestní stíhání. Částky 350 000 Kč se mu dostalo jako odškodnění za trestní stíhání pro skutek zpronevěry v pátém odstavci, poškozený byl ohrožen trestem 2 – 8 let a náhradou vysokého trestu ve výši přesahující 14 000 000 Kč, byly prokázány zásahy do jeho života – verbálně a fyzicky napadán, byl mu zapálen automobil, důvodně se bál o rodinu, byly mu zablokovány účty a nemovitosti, byly prokázány dopady do osobní a rodinné sféry, do sféry jeho pověsti, byla prokázaná ztráta důvěry v rodině a zaměstnání. Částky 100 000 Kč se mu dostalo jako zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání pro trestný čin zpronevěra ve čtvrtém odstavci, za což mu hrozil trest 2 – 8 let. Trestní stíhání bylo vedeno téměř 4 roky, byl prokázán zásah do osobní, rodinné, pracovní sféry poškozeného, do jeho pověsti. V průběhu trestního stíhání byl nepravomocně odsouzen ke 3,5 roku. U žalobce tedy jednak trestní stíhání trvalo kratší dobu, hrozil mu nižší trest a navíc nebyly prokázány (ani tvrzeny) zásahy do osobnostní, zdravotní a jiné jeho sféry, zásahy do profesní sféry byly shledány minimálně. V řízení vedeného zdejším soudem pod sp.zn. 42 C 75/2014 se dostalo poškozenému odškodnění ve výši 24 000 Kč, za 8 měsíců dlouhé trestní stíhání pro trestný čin zpronevěry v třetím odstavci, za který poškozenému hrozil trest v délce 1-5 let. V tomto řízení byl prokázán zásadní vliv nezákonného trestního stíhání do osobní integrity poškozeného, dopady na jeho zdravotní stav. Soud při posuzovaní srovnatelné judikatury vycházel z podobného případu vedeného zdejším soudem pod sp.zn. 15 C 227/2019, kdy se poškozenému dostalo zadostiučinění ve výši 55 000 Kč za nezákonné trestní stíhání pro skutek zpronevěry ve třetím odstavci, které trvalo sice déle než v případě žalobce (necelé 4 roky) a hrozil mu vyšší trest (až 5 let) a byl prokázán na rozdíl od žalobce zásah do rodinné sféry, do zdravotního stavu poškozeného a byly mu zablokovány finance, nicméně stejně jako u žalobce o jeho trestním stíhání věděli lidé v práci a navíc v případě žalobce bylo podáno trestní oznámení z důvodu nesouhlasu jeho zaměstnavatele s výpovědí.

46. Ve vztahu k formě a výši zvoleného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním lze uvést, že samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání se soudu s přihlédnutím ke všem shora rozvedeným okolnostem trestního stíhání žalobce nejeví dostatečnou satisfakcí. Soud při zohlednění všech zjištěných skutečností dospěl k závěru, že odpovídající satisfakcí je částka 5 000 Kč.

47. Žalovaná v zákonem stanovené lhůtě 6 měsíců žalobci finanční plnění neposkytla – žalobce nárok uplatnil dne 28. 7. 2023, žalovaná mu stanoviskem ze dne 10. 11. 2023 poskytla konstatování porušení práva a omluvu, nikoliv finanční odškodnění. Žalobci tak náleží požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně (podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to ode dne 30. 1. 2024, protože právě od tohoto dne se stát ve smyslu konstantní soudní judikatury (srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001) ocitl v prodlení, tj. 6 měsíců od uplatnění nároku dne 28. 7. 2023. Žalobci tak náleží zákonný úrok ze soudem přiznané částky.

48. Soud tedy shledal žalobu důvodnou v částce 34 784 Kč (29 784 Kč a 5 000 Kč), ve zbytku žalobu důvodnou neshledal a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II.

49. Výrokem III. soud rozhodl o nákladech řízení dle § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. V řízení byly projednávány 2 nároky žalobce. Při stanovení základu pro výpočet odměny advokáta za úkony vázané na nárok z nemajetkovou újmu je třeba vycházet z § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), tedy z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč.

50. Žalobce byl úspěšný ve obou nárocích, co do nemajetkové újmy plně, co se týká nároku na náhradu škody, žalobce byl úspěšný v částce 29 784 Kč z částky 30 964 Kč, kdy dle ust. 142 odst. 3 o.s.ř. je jeho neúspěch v poměrně nepatrné části.

51. Náklady řízení žalobce ve výši 22 400 Kč představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 4 000 Kč a odměna jeho advokáta ve výši 18 400 Kč. Advokát učinil ve věci 4 úkony právní služby spočívajících v převzetí právního zastoupení, sepisu žaloby, účasti na jednání soudu dne 3. 7. 2024 a účasti na jednání soudu dne 23. 10. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. a), c), d), g) advokátního tarifu při tarifní hodnotě 79 784 Kč (50 000 + 29 784) dle § 7 bod 5 advokátního tarifu, tj. odměně za úkon 4 300 Kč (17 200 Kč). Náklady jsou dále představovány 4 režijními paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (1 200 Kč). Právní zástupce žalobce nedoložil potvrzení o plátcovství DPH a soud tak ani nezjistil z výpisu ekonomických subjektů. Soud dodává, že nepřiznal odměnu za úkon doplnění žaloby k výzvě soudu, neboť tento nebyl shledán jako účelný a žalobce měl všechna tvrzení uvést v žalobě, a nikoliv k výzvě soudu. S ohledem na to tak nebyla shledána důvodná ani porada s klientem dne 14. 8. 2024 za účelem reakce na výzvu soudu k doplnění tvrzení.

52. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., když soud prodloužil zákonnou lhůtu ze 3 dnů na 15, protože takové prodloužení je možno po žalobci spravedlivě požadovat a žalované umožní včasné administrativní zpracování soudem uloženého plnění, resp. plnění ze státního rozpočtu je spojeno s náročnou administrativní činností. [adresa] plnění u náhrady nákladů řízení bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zastupujícího advokáta

Poučení