22 C 24/2020-366

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jana Marušky a přísedících Mgr. Jiřiny Slavíkové a Antonie Slavíkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] slovenský státní příslušník bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 443 275 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 405 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 405 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 38 275 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 132 Kč od [datum] do zaplacení, 10 % ročně z částky 19 143 Kč od [datum] do zaplacení a 10 % ročně z částky 405 000 Kč od [datum] do [datum], se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 192 001 Kč, a to k rukám Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky celkem ve výši 443 275 Kč s příslušenstvím. V žalobě dále uvedl, že na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] (dále také jen„ Smlouva“) vykonával pro žalovanou práci na pozici [anonymizována dvě slova] až do [datum], kdy tento jeho pracovní poměr skončil výpovědí ze strany žalované pro nadbytečnost v souladu s rozhodnutím žalované o organizačních změnách ze dne [datum]. Své pracovní úkoly plnil žalobce vždy řádně a nikdy mu ze strany žalované nebylo vytčeno žádné porušení pracovních povinností, naopak v e-mailu ze dne [datum] generální manažer [jméno] [příjmení], v e-mailu zaslaném některým vybraným zaměstnancům, poděkoval za úsilí a práci, kterou věnoval společnosti. Podle odstavce 6.5 Smlouvy mohl žalobce obdržet za výkon práce v celém kalendářním roce ke své mzdě na základě předchozího zaměstnavatele bonus (dále také jen„ [příjmení]“) v roční výši až 540 000 Kč, jehož výpočet upravovala směrnice žalovaného„ odměňování zaměstnanců“ (dále také jen„ Směrnice“). Žalovaná tento [příjmení] žalobci po dobu jeho práce pro žalovanou vyplácela, když za rok 2017 mu byl vyplacen celkem ve výši 651 770 Kč, za rok 2018 pak ve výši 491 745 Kč, za rok 2019 však již žalobce žádný [příjmení] neobdržel, přestože mu v rozhodném období nebylo vytčeno jakékoliv významné nesplnění osobních cílů nebo pracovních povinností, které by mělo vliv na výši Bonusu. Dne [datum] rozeslal country manažer pro region [příjmení] [jméno] [příjmení] všem dotčeným zaměstnancům, jejichž pracovní smlouva obsahovala totožné ustanovení o výplatě bonusů jako v případě žalobce, informační e-mail s výsledky hospodaření společnosti, kde zaměstnance informoval o tom, že došlo ke splnění plánu společnosti za první pololetí roku 2019 i za třetí čtvrtletí roku 2019 a zároveň zaměstnance upozornil, že motivační Bonusy představující nenárokovou složku mzdy za první pololetí roku 2019 budou vyplaceny zaměstnancům společně s pravidelnou mzdou za měsíc říjen. Žalovaná tedy přijala rozhodnutí o výplatě bonusů všem zaměstnancům, kteří měli sjednánu stejnou motivační doložku ve své pracovní smlouvě jako žalobce a byli adresáty předmětného e-mailu, ale i v případě, pokud by byla výše vyplácených Bonusů konkrétním zaměstnancům krácena, ve vztahu k žalobci žalovaná nepřijala žádné rozhodnutí, na základě kterého by mělo dojít ke krácení jeho Bonusu. Pokud se pak žalobce dotazoval e-mailem ze dne [datum], proč mu výkonností Bonus nebyl vyplacen, sdělila mu [datum] [jméno] [příjmení], zaměstnaná u žalované na pozici [anonymizována dvě slova] [role v řízení], že podle interní Směrnice žalované o odměňování nemá zaměstnanec na takový [příjmení] nárok, pokud v době jeho výplaty již není zaměstnancem žalované nebo pokud je ve výpovědní době, tak jako to bylo v případě žalobce. Žalobce pak má za to, že se podílel na dosažení hospodářských a obchodních cílů žalované v období prvních tří čtvrtletí roku 2019, stejně jako ostatní zaměstnanci a důvod, pro který mu nebyl vyplacen výkonností [příjmení], je v rozporu s ustanovením zákoníku práce, a to konkrétně § 1a odst. 1 písm. e), § 16 a § 110, jejichž předmětem je zákaz diskriminace a princip rovného zacházení se zaměstnanci, včetně odměňování za práci. Žalobce se tak domnívá, že mu vnikl nárok na [příjmení] v plné výši za předmětné období, tedy 75 % roční výše Bonusu, celkem pak částka ve výši 405 000 Kč, tento byl splatný do 10. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, za který je uvedený bonus placen, tzn., že byl splatný [datum]. Žalovaná dále vyplácela žalobci jako složku mzdy také pravidelnou finanční kompenzaci za užívání vlastního vozidla žalobce namísto vozidla služebního, a to ve výši 750 EUR měsíčně, kdy tato měla být vyplácena v českých korunách podle aktuálního směnného kurzu. Ani uvedenou kompenzaci žalobce, přestože šlo o již ustálenou praxi účastníků, od žalované neobdržel, a to měsíce říjen a listopad 2019. Žalobce se tak dále po žalované domáhá zaplacení částky 19 132 Kč za měsíc říjen a 19 143 Kč za měsíc listopad 2019. Přestože žalobce vyzval žalovanou k úhradě uvedených částech dopisem ze dne [datum], žalovaná na uvedenou výzvu reagovala odmítavě, s tím, že žalobci nárok na výplatu Bonusu nevznikl a k výplatě uvedených částek nedošlo ani po jednáních stran, a proto se svého nároku žalobce domáhá žalobou.

2. Žalovaná k žalobě v podání ze dne [datum] uvedla, že nárok uplatněný žalobou v této věci neuznává a navrhla žalobu zamítnout. Připustila, že žalobce pracoval pro žalovanou na základě Smlouvy ze dne [datum] na pozici [anonymizována dvě slova], a to až do [datum], kdy uplynula výpovědní lhůta výpovědi dané žalovanou žalobci dne [datum] podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, kdy zároveň bylo žalobci sděleno, že do uplynutí výpovědní lhůty se nemá dostavovat na pracoviště, s tím, že mu bude vyplácena náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku, což také žalovaná splnila spolu s výplatou odstupného ve výši trojnásobku průměrného výdělku žalobce. Žalovaná dále potvrdila, že obdržela výzvu žalobce ze dne [datum], nárok žalobce však odmítá a konstatovala, že žalobce byl žalovanou mimo jiné upozorněn na nedostatky jeho práce. Žalovaná dále uvedla, že Bonusy byly vypláceny na základě kritérií stanovených jednak v pracovní smlouvě a jednak ve směrnici [anonymizována dvě slova] [číslo] Odměňování (Směrnice). Pokud tedy žalobce svůj nárok na [příjmení] odvozuje mimo jiné z informace jednatele společnosti ze dne [datum], žalovaná konstatuje, že se jedná pouze o obecný informační e-mail s výsledky hospodaření, konkrétně dosažení plánu tržeb, což je však pouze jeden z mnoha ukazatelů, podle kterých se výsledky společnosti a v návaznosti na to i případné odměny pro zaměstnance posuzují a mezi ostatní pak patří například dosažení plánované marže, volného cash flow, kvality a podobně. Žalovaná nesouhlasí s tím, že by se žalobce stoprocentně podílel na těchto výsledcích, ani že by žalovaná přijala rozhodnutí o výplatě Bonusů všem zaměstnancům, kteří měli sjednánu stejnou motivační doložku v pracovní smlouvě jako on a jimž byl e-mail adresován, navíc se jednalo pouze o předběžné výsledky, které pochopitelně příslušný kalendářní rok mohly být potvrzeny až na základě zjištění auditora společnosti a roční účetní závěrky. Skutečnost, že tedy byly žalobci bonusy vyplaceny za předchozí roky, tedy roky 2017, 2018, respektive, že mu byla vyplacena i odměna za doporučení nových zaměstnanců, je pro toto řízení irelevantní a není z ní možno dovodit, že žalobce plnil řádně své povinnosti. Žalovaná také nesouhlasí s tvrzením žalobce, že se podílel na dosažení hospodářských a obchodních cílů žalované v období prvních tří čtvrtletí roku 2019 stejně jako ostatní zaměstnanci, když z protokolu o pohovoru se žalobcem ze dne [datum], ve kterém jsou zachyceny výsledky hodnocení osobních pracovních cílů žalobce za první pololetí roku 2019, vyplývá, že žalobce plnil stanovené cíle řádově na 85 %, což mu bylo vytčeno, když skutečný dosažený výsledek byl stanoven řádově v 70 % stanovených cílů. Protože nadřízení žalobce, v souladu s rozhodnutím Rady jednatelů ze dne [datum], nepředložili jednateli žalované žádný návrh na vyplacení Bonusu žalobci za rok 2019, a to z důvodu neuspokojivých pracovních výsledků, nárok na vyplacení Bonusu žalobci nevznikl. Proto také žalovaná nesouhlasí s tím, že by došlo k diskriminaci a porušení principu rovného zacházení se zaměstnanci, pokud [příjmení] nebyl žalobci vyplacen. Žalovaná dále konstatovala, že [příjmení] je nenárokovou složkou mzdy, o které rozhoduje zaměstnavatel dle svého uvážení a podle stanovených kritérií, které žalovaná má ve směrnici o odměňování zaměstnanců a jsou podmíněna předchozím rozhodnutím zaměstnavatele o jejich přiznání a zaměstnanci tak na ně nevzniká právo. Podle směrnice o odměňování nárok na výplatu Bonusu vzniká rozhodnutím jednatele žalované o schválení návrhu nadřízeného zaměstnance na přiznání bonusu, který tento nadřízený zaměstnanec předkládá po zhodnocení plnění písemně zadaných cílů, dosavadního postoje zaměstnance k plnění jeho pracovních úkolů a po posouzení ekonomického výsledku za obchodní rok. Směrnice o odměňování dále stanoví, že zaměstnanec nemá nárok na výplatu Bonusu, pokud v době jeho výplaty již není zaměstnancem žalované, respektive je ve výpovědní době. Ani z tohoto kritéria nelze dovodit diskriminaci žalobce, neboť obdobným způsobem postupovala žalovaná i v případě zrušení pracovního poměru s jinými zaměstnanci v předchozích obdobích. Žalovaná je tak přesvědčena, že neporušila svoji povinnost stanovenou zákoníkem práce, neboť jiní zaměstnanci na rozdíl od žalobce požadované cíle splnili. Žalovaná nesouhlasí ani s vyplacením kompenzace za užívání motorového vozidla, neboť tato byla placena žalobci pouze v případě, pokud své vlastní vozidlo užívá pro plnění svých pracovních povinností. Vzhledem k tomu, že ve výpovědní lhůtě pro překážku v práci na straně zaměstnavatele se neměl žalobce dostavovat do [datum] k výkonu svých pracovních povinností, nepřísluší mu podle žalované jakákoliv finanční kompenzace za užívání motorového vozidla, neboť jej ve prospěch žalované neužíval.

3. Žalobce závěrem uvedl, že z uvedeného dokazování vyplývá, že jediným důvodem nevyplacení Bonusu za první pololetí roku 2019 byla pouze skutečnost, že byl ve výpovědní lhůtě a nikoliv jeho pracovní výkonnost, což vyplývá ze skutečnosti, že zaměstnanci s téměř stejným hodnocením a srovnatelnou pozicí byl v uvedeném období [příjmení] vyplacen. Žalobce tak tím byl žalovanou diskriminován a má nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši dle žalobního návrhu a náhradu nákladů řízení.

4. Žalovaná závěrem uvedla, že jakoukoliv diskriminaci žalobce popírá, k tomu odkázala na skutečnost, že výplata Bonusu je nenároková složka mzdy žalobce, jak to vyplývá z bodu 6.5 Smlouvy, na kterou vznikne nárok až na základě rozhodnutí jednatelů společnosti. Z rozhodnutí jednatelů společnosti ze dne [datum] pak vyplývá, že rozhodli o vyplacení Bonusu pouze při splnění cílů každého zaměstnance na 100 % a jelikož v případě žalobce k tomu nedošlo, rozhodli nadřízení, tedy statutární orgán žalované o tom, že [příjmení] žalobci vyplacen nebude. Nárok žalobce tak není po právu, a to ani v jeho části týkající se kompenzace za používání vlastního motorového vozidla v době, kdy žalobce byl pro překážky v práci doma a vzhledem k tomu žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

5. Žalobce je slovenským státním příslušníkem a žalovaná právnickou osobou se sídlem v Česku, a proto poměr mezi účastníky mající původ ve Smlouvě je poměrem s mezinárodním prvkem. Soud proto nejprve zkoumal, zda má pravomoc o této věci rozhodnout a případně jakým právem se tento poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Pravomoc zdejšího soudu k rozhodnutí v této věci je dána sídlem žalované podle čl. 21 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 63 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, rozhodným právem v této věci je pak právo české, tedy podle čl. 8 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) právo země, v níž žalobce při plnění pracovní smlouvy obvykle vykonával svou práci.

6. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků a z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

7. Žalobce jako zaměstnanec podepsal dne [datum] se žalovanou, tehdy pod jménem [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], jednající jednateli [příjmení] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], pracovní smlouvu (Smlouva), na základě které žalobce vykonával práci pro žalovanou na pozici [anonymizována dvě slova], se dnem nástupu do práce [datum], Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a místem výkonu práce byla [obec] (viz záhlaví a článek 1 až 3 Smlouvy). Za vykonanou práci podle Smlouvy náležela žalobci základní mzda ve výši 150 000 Kč (viz článek 6.1 smlouvy), která byla vyplácena měsíčně pozadu k 10. dni následujícího kalendářního měsíce (viz článek 6.2 Smlouvy). Žalobce mohl za výkon práce v celém kalendářním roce obdržet bonus ([příjmení]) až ve výši 540 000 Kč. Způsob výpočtu konkrétní výše Bonusu upravuje směrnice Odměňování zaměstnanců (Směrnice). Zaměstnanec může obdržet i další odměny nad rámec základní mzdy. Všechna plnění nad rámec základní měsíční mzdy včetně Bonusu jsou nenároková a bez předchozího rozhodnutí zaměstnavatele o jejich přiznání na ně zaměstnanci nevznikne právo. Vyplacení jakéhokoliv plnění nad rámec základní mzdy nezaloží automaticky právo na jeho opětovné vyplacení v budoucnu (viz článek 6.5 Smlouvy).

8. Na základě žalovanou přijatého rozhodnutí o organizačních změnách ke dni [datum] (viz rozhodnutí o organizačních změnách) ze dne [datum] dala dne [datum] žalovaná žalobci výpověď podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, která byla žalobci doručena téhož dne, a to pro nadbytečnost žalobce. Pracovní poměr žalobce skončil uplynutím dvouměsíční výpovědní doby, tj. dnem [datum], s tím, že žalovaná informovala žalobce, aby se do [datum] nedostavoval na své pracoviště k výkonu dosavadních pracovních povinností a že mu až do skončení pracovního poměru u žalované, tj. do [datum], bude vyplacena náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku a zároveň mu bude uhrazeno odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku v nejbližším výplatním termínu po skončení pracovního poměru (viz výpověď ze dne [datum]).

9. Žalobci byl v průběhu jeho pracovního poměru u žalované vyplacen [příjmení], a to za období roku 2017 celkem ve výši 651 770 Kč, a to ve dvou splátkách, za rok 2018 celkem ve výši 491 745 Kč, a to ve třech splátkách (viz výplatní lístky žalobce), [příjmení] za období roku 2019 však již žalobci vyplacen nebyl (viz shodné tvrzení účastníků).

10. Dne [datum] rozeslal jednatel žalované [jméno] [příjmení] některým zaměstnancům žalované, mj. i žalobci, e-mail, ve kterém uvedl, že včera byly zveřejněny oficiální výsledky žalované za třetí kvartál tohoto roku, příjmy společnosti dosahovaly téměř 600 miliónů eur, což představuje meziroční růst + 7,1 %. Nejvyšší růst vykázala naše divize [příjmení] [jméno], a to o 8 %. Za první tři kvartály roku 2019 dosáhly příjmy společnosti zhruba 1,750 miliónů eur, tedy meziročně o více, než 6,7 %. Dále uvedl, že dobrou zprávou určitě je, že po splnění plánu za první pololetí (dopady byste měli vidět již brzy – bonusy za H1 budou vyplaceny společně se mzdou za měsíc říjen) se nám podařilo splnit i plán za třetí kvartál. V tomto roce před námi bude ještě splnění plánu v posledním čtvrtém kvartálu, věřím, že se nám podaří zopakovat úspěch z konce loňského roku.

11. Ze směrnice žalované označené jako [anonymizována dvě slova] [číslo] Odměňování (Směrnice) soud zjistil, že podle článku 7. Směrnice zaměstnancům může být poskytnut bonus jako nenárokové peněžité plnění, které je závislé na (i) plnění písemně zadaných úkolů, (ii) dosavadním postoji zaměstnance k plnění jeho pracovních úkolů a (iii) ekonomickém výsledku [anonymizováno] za hodnocený obchodní rok. Návrh na konkrétní výši bonusu předkládá nadřízený zaměstnance po zhodnocení (i) plnění písemně zadaných cílů, (ii) dosavadního postoje zaměstnance k plnění jeho pracovních úkolů, oddělení HR. Nárok na výplatu bonusu vzniká rozhodnutím jednatele (CEO) [anonymizováno] o schválení o návrhu nadřízeného zaměstnance na přiznání bonusu, a to po posouzení (iii) ekonomického výsledku [anonymizováno] za hodnocený obchodní semestr (půlrok). Detailní pravidla pro zadávání cílů a výpočtu bonusů obsahuje dokument [příjmení] [příjmení] [jméno] umístěný na intranetu společnosti. [příjmení] může zaměstnanec standardně obdržet pouze v jedné ze třech forem zadání a výpočtu: za a) bonus podle pravidel MyCareer, a to buď [příjmení] management plan – pozice zahrnuté do GCM8 a vyšší a za druhé MyPerformance bonus plan – pozice zahrnuta do GCM7 a nižší mimo obchodní pozice, za b) bonus podle pravidel Commision scheme – zaměstnanci na obchodních pozicích, za c) bonus podle jiného schématu – zaměstnanci, kteří přišli z jiných společností na základě akvizice nebo fúze (přechodné schéma po dobu zpravidla jednoho roku). Základní výše Bonusu uvedená v pracovní smlouvě je stanovena pro hypotetický příklad, že pracovní poměr zaměstnance trvá celé dva po sobě jdoucí obchodní semestry (H1 a H2) a zaměstnanec plní 100 % stanovených bonusových cílů a řádně splnil své povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci. Přičemž H1 znamená časové období od 1. 1. do 30. 6. a H2 období od 3. 7. do 31.

12. Konkrétní výše vypláceného Bonusu může být nižší, než základní výše Bonusu (například pokud pracovní poměr zaměstnance netrval po celý obchodní rok, nebo pokud zaměstnanec nesplnil 100 % stanovených bonusových cílů), nebo může být vyšší, než základní výše bonusu (například pokud zaměstnanec splnil stanovené bonusové cíle na více, než 100 %). [příjmení], respektive jeho část za daný semestr je vyplácena po skončení semestru (H1, H2), to je 2x za rok a výplatním termínu následujícím po rozhodnutí jednatele (CEO) o přiznání nároku na [příjmení] a jeho konkrétní výši a obvykle za období H1 ve mzdě za duben a za období H2 ve mzdě za říjen. Zaměstnanec nemá nárok na [příjmení], pokud byl jeho pracovní poměr se společností rozvázán výpovědí nebo okamžitým zrušením z důvodu závažného nebo zvlášť hrubého porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci. V případě, že zaměstnavatel písemně upozorní zaměstnance na porušení pracovních povinností, je možné krátit výplatu Bonusu až na nula korun. Tato informace musí být obsažena v písemném upozornění na porušení pracovní kázně. Zaměstnanec nemá nárok na [příjmení], pokud v době jeho výplaty již není zaměstnancem [anonymizováno] (toto ustanovení se nevztahuje na zaměstnance s pracovním poměrem uzavřeným na dobu určitou), anebo pokud je v době jeho výplaty ve výpovědní době. Směrnice dále obsahuje články [číslo] – zadání cílů, [číslo] – vyhodnocení cílů a [číslo] výpočet výše konkrétního Bonusu podle kterého pro výpočet konkrétní výše Bonusu jsou zásadní dvě kritéria: procento plnění společných cílů a individuální výkon zaměstnance v daném semestru. Individuální výkon zaměstnance má vliv na konkrétní výše Bonusu. Přímý nadřízený vyhodnotí objectives, kompetence a charakteristiky GCM. Aplikace automaticky vypočte celkové hodnocení pro výpočet konkrétní výše Bonusu na škále 0 -5 (např. 3,46). Na základě celkového hodnocení individuálních cílů v MyCareer se určuje individuální koeficient pro výpočet Bonusu. [příjmení] [příjmení] každého zaměstnance je vypočítaný jako součin výsledku plnění společných cílů a individuálního výkonu zaměstnance.

12. Jednatelé žalované na zasedání Rady jednatelů dne [datum] schválili pravidla pro výplatu Bonusů na základě dvou ukazatelů: a) plnění úkolů (stanovených cílů) dle hodnocení výkonů v souladu s pravidly mateřské společnosti na 100% ve všech ukazatelích a b) na základě doporučení nadřízeného zaměstnance a rozhodnutí jednatelů společnost (viz zápis z jednání Rady jednatelů ze dne 2 [datum]).

13. Žalobci nebylo písemně vytýkáno porušení pracovní kázně, resp. neobdržel žádnou písemnou výtku kvůli porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci (viz shodné skutkové tvrzení účastníků), pouze byl nadřízeným zaměstnancem [anonymizováno] [příjmení] na některé nedostatky upozorňován při vzájemných setkáních (viz výpověď svědka [příjmení]).

14. Hodnocení individuálních cílů žalobce u žalované podle systému [anonymizováno] (skutečnost že žalobce podle své pracovní pozice byl posuzován podle uvedeného systému dle Směrnice byla mezi účastníky nesporná) za první pololetí roku 2019 vypracoval nadřízený zaměstnanec žalobce [příjmení] [příjmení], který celkovou známu hodnocení stanovil na 3,4, a to konkrétně rozpočtování/vykazování známkou 3, marketingová podpora prodeje a retenční model známkami 4 a podpora migrace a zorganizování akcí známkou 3 (viz hodnocení individuálních cílů žalobce za první pololetí roku 2019 a shodné skutkové tvrzení účastníků). Systém hodnocení individuálních cílů má šest stupňů a v hodnotícím portálu je těmto stupňům nastavena procenta, třetí stupeň – 85%, čtvrtý stupeň – 100%, pátý stupeň – 115% a šestý stupeň – 130% (viz výpověď svědka [příjmení]).

15. Žalovaná nevyplatila [příjmení] žalobci z důvodu uvedeného ve Směrnici, že v době jeho výplaty byl ve výpovědní době nebo nebyl již zaměstnancem žalované. To vyplývá nejen z emailu personální manažerky žalované [jméno] [příjmení] adresované žalobci na jeho žádost o vysvětlení, proč mu nebyl vyplacen [příjmení] ve výplatnici za říjen 2019 uvedla pouze, že [příjmení] je nenárokový, bez rozhodnutí zaměstnavatele mu na něj nevznikne právo a podle Směrnice nemá zaměstnanec nárok na [příjmení], pokud je v době jeho výplaty již není zaměstnancem žalované nebo pokud je v době jeho výplaty ve výpovědní době (viz email ze dne [datum]), ale i z výpovědi jmenované, která uvedla, že uvedenou emailovou odpověď dala žalobci na základě diskuze s jednateli a Směrnice, přičemž důvodem nevyplacení Bonusu žalobci bylo rozhodnutí jednatelů, kteří jej však neodůvodňují a ani dodatečně jí důvod nesdělili. Uvedené důkazy pak vyvracejí tvrzení žalované, že důvodem nevyplacení Bonusu žalobci byli i nesplnění osobních pracovních cílů žalobce. Účelovost uvedeného tvrzení žalované pak navíc potvrzuje i skutečnost, že žalovaná ani netvrdí, že by hodnotila splnění individuálních cílů žalobce jako jejího zaměstnance i za třetí čtvrtletí roku 2019, za které také žalobci [příjmení] nevyplatila.

16. Žalovaná vyplatila v minulosti [příjmení] zaměstnanci, přestože tento byl v době jeho výplaty ve výpovědní lhůtě (viz tvrzení žalované). Žalovaná také vyplatila [příjmení] za první pololetí roku 2019 zaměstnankyni [jméno] [příjmení], pracující na pozici onboarding manager (vedoucí oddělení zpracování smluv), jejíž individuální cíle u žalované za první pololetí roku 2019 byly v systému [anonymizováno] hodnoceny celkovou známkou 3,5. Protože však [anonymizováno]. [příjmení] dala v dubnu 2020 výpověď, nebyla jí ze strany žalované uhrazen [příjmení] za druhé pololetí roku 2019 (viz výpověď svědkyně [příjmení] a hodnocená jejích individuálních cílů u žalované za období prvního pololetí roku 2019).

17. Dopisem ze dne [datum] vyzval žalobce žalovanou k zaplacení částky odpovídající Bonusu za první tři čtvrtletí roku 2019, tedy částky ve výši 405 000 Kč odpovídající 75 % z v pracovní smlouvě sjednané maximální roční výše Bonusu, a to nejpozději do 15 dnů ode dne odeslání této výzvy, s tím, že nebude-li uvedená pohledávky žalobce uspokojena, má žalovaná tuto výzvu považovat za předžalobní upomínku podle § 142a odst. 1 o. s. ř. (viz předžalobní upomínka ze dne [datum]). Dopisem ze dne [datum] žalovaná požadovaný nárok žalobce odmítla s odůvodněním, že žalobci nárok na výplatu Bonusu nevznikl a tedy tím, že mu nebyl vyplacen, nebyl ani diskriminován.

18. Podle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce smysl a účel ustanovení tohoto zákona vyjadřují i základní zásady pracovněprávních vztahů, jimiž jsou zejména a) zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance, b) uspokojivé a bezpečné podmínky pro výkon práce, c) spravedlivé odměňování zaměstnance, d) řádný výkon práce zaměstnancem v souladu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, e) rovné zacházení se zaměstnanci a zákaz jejich diskriminace.

19. Podle ust. § 16 zákoníku práce zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání (odst. 1).

20. Podle ust. § 110 zák. práce za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejná mzda, plat nebo odměna z dohody (odst. 1). Stejnou prací nebo prací stejné hodnoty se rozumí práce stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která se koná ve stejných nebo srovnatelných pracovních podmínkách, při stejné nebo srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích práce (odst. 2). Složitost, odpovědnost a namáhavost práce se posuzuje podle vzdělání a praktických znalostí a dovedností potřebných pro výkon této práce, podle složitosti předmětu práce a pracovní činnosti, podle organizační a řídící náročnosti, podle míry odpovědnosti za škody, zdraví a bezpečnost, podle fyzické, smyslové a duševní zátěže a působení negativních vlivů práce (odst. 3). Pracovní podmínky se posuzují podle obtížnosti pracovních režimů vyplývajících z rozvržení pracovní doby, například do směn, dnů pracovního klidu, na práci v noci nebo práci přesčas, podle škodlivosti nebo obtížnosti dané působením jiných negativních vlivů pracovního prostředí a podle rizikovosti pracovního prostředí (odst. 4). Pracovní výkonnost se posuzuje podle intenzity a kvality prováděných prací, pracovních schopností a pracovní způsobilosti a výsledky práce se posuzují podle množství a kvality (odst. 5).

21. Podle ust. § 265 odst. 2 zák. práce zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci též škodu, kterou mu způsobili porušením právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednající jeho jménem.

22. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

23. Žalobce se především v této věci domáhá po žalované úhrady částky ve výši 405 000 Kč, tedy Bonusu ke mzdě za I. až III. čtvrtletí roku 2019, přičemž v této částce (vyjma části požadovaného úroku z prodlení) soud žalobu shledal důvodnou.

24. Zákoník práce upravuje zásadu rovného zacházení jako povinnost zaměstnavatele určitým způsobem zacházet s vlastními zaměstnanci, a to v průběhu celého trvání jejich pracovněprávního vztahu. [obec] rovného zacházení zaručuje rovná práva zaměstnancům nacházejícím se ve stejném či srovnatelném postavení (situaci) a vyplývá z ní též požadavek, aby vnitřní předpisy či praxe zaměstnavatele bezdůvodně nezvýhodňovaly zaměstnance před ostatními srovnatelnými zaměstnanci. Jednou z oblastí, v nichž jsou zaměstnavatelé povinni zjišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, je odměňování za práci. Nerovné zacházení při poskytování pobídkových složek mzdy může vyplývat z rozhodnutí zaměstnavatele o přiznání této složky mzdy na základě zhodnocení dosažených pracovních výsledků zaměstnance, nebo může být založeno již samotným vnitřním předpisem zaměstnavatele stanovícím podmínky pro přiznání nároku na pobídkovou složku mzdy. Porušením zásady rovného zacházení při odměňování za práci je též jednání zaměstnavatele spočívající v tom, že zaměstnanci nevyplatí pro nesplnění některé z podmínek stanovených vnitřním předpisem pobídkovou složku mzdy, kterou naopak vyplatil ostatním zaměstnancům odměňovaným za práci stejným způsobem, přestože ani tito zaměstnanci nesplnili stejnou podmínku stanovenou pro její vyplacení. Za škodu způsobenou tímto jednáním, které je porušením právní povinnosti, žalovaná odpovídá podle ust. § 265 odst. 2 zák. práce, tedy je povinna nahradit žalobci škodu spočívající v bonusu, který nebyl žalobci vyplacen v důsledku porušení právní povinnosti žalované (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 6. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2863/2015).

25. Přestože soud dospěl k závěru, že e-mail jednatele žalované ze dne [datum] s informacemi o výsledcích žalované a výplatě Bonusu za první pololetí roku 2019 soud sice ve shodě se žalovanou nepovažuje za rozhodnutí zaměstnavatele o přiznání Bonusu žalobci, není to pro posouzení sporu relevantní. Naopak soud přisvědčuje žalobci, že znění uvedeného emailu svědčí o splnění cílů společnosti pro výplatu Bonusů dle Směrnice, neboť skutečnost, že nešlo o auditované výsledky společnosti, jak tvrdí žalovaná, je irelevantní, když je zřejmé, že jednatel žalované by neinformoval o výplatě Bonusů zaměstnance, pokud by podmínkou výplaty Bonusů byla kontrola těchto výsledků auditem.

26. Bez ohledu na to, zda jde o nárokovou nebo nenárokovou pobídkovou složku mzdy, za situace, že Směrnice o odměňování obsahuje konkrétní, objektivně měřitelné a kvantifikovatelné cíle a stanovení konkrétní výše Bonusu přislíbené zaměstnanci v případě jejich dosažení, porušení zásady rovného zacházení žalovanou spočívá již v samotné existenci podmínky stanovené ve Směrnici o odměňování, podle které zaměstnanec nemá nárok na bonus, pokud v době jeho výplaty již není zaměstnancem žalované anebo pokud je v době jeho výplaty ve výpovědní době (viz obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. srpna 2006 sp. zn. 21 Cdo 1486/2005).

27. Ale i kdyby nerovné zacházení se zaměstnanci žalované nespočívalo ve shora uvedených podmínkách pro výplatu Bonusu ve Směrnici o odměňování, bylo založeno i jednáním žalované jako zaměstnavatele spočívající v tom, že žalobci [příjmení] nevyplatila, neboť byl v době jeho výplaty ve výpovědní lhůtě ([příjmení] za I. pololetí roku 2019) nebo již nebyl zaměstnancem žalované ([příjmení] za III. čtvrtletí roku 2019), přestože tak, jak sama připustila, minimálně v jednom obdobném případě učinila, tedy [příjmení] zaměstnanci ve výpovědní lhůtě vyplatila.

28. Byť soud má v řízení za prokázané, že důvodem pro nevyplacení Bonusu žalobci za I. až III. čtvrtletí roku 2019 byla pouze skutečnost, že žalobce byl v době jeho výplaty ve výpovědní lhůtě nebo již nebyl zaměstnancem žalované, za nerovné zacházení se zaměstnanci soud považuje i rozhodnutí Rady jednatelů, že [příjmení] bude vyplacen pouze těm zaměstnancům, kteří plnili úkoly (stanovených cílů) dle hodnocení výkonů v souladu s pravidly mateřské společnosti na 100% ve všech ukazatelích, které je v rozporu se ustanoveními Směrnice o odměňování, tedy vnitřního předpisu žalované, stanovícího konkrétní pravidla pro výpočet Bonusu. Navíc žalovaná při výplatě Bonusů porušila i tuto podmínku, když např. L. [příjmení] vyplatila [příjmení] za první pololetí roku 2019, přestože s ohledem na její celkové hodnocení individuálních cílů 3,5 je zřejmé, že ani ona nesplnila stanovené cíle na 100 % ve všech ukazatelích.

29. Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že žalovaná nevyplacením Bonusu žalobci za období I. až III. čtvrtletí roku 2019, porušila zásadu rovného zacházení se zaměstnanci při odměňování za práci podle ust. § 16 odst. 1 zák. práce, a proto je žalobci podle ust. § 265 odst. 2 zák. práce povinna uhradit škodu ve výši odpovídající výše ročního Bonusu (za I. až III. čtvrtletí roku 2019, kdy pracovní poměr účastníků trval) uvedeného v pracovní smlouvě žalobce, tedy částku ve výši 405 000 Kč.

30. Splatnost žalobou v této věci uplatněného nároku nastala podle ust. § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen „o. z.“) v 15 denní lhůtě stanovené žalobcem ve výzvě ze dne [datum], která uplynula dne [datum], když s ohledem na odpověď žalované ze dne [datum] má soud za to, že tato výzva byla žalované doručena před uplynutím žalobcem stanovené lhůty k plnění. Jelikož žalovaná žalobci uvedenou částku neuhradila, je s její úhradou podle ust. § 1968 o. z. a 1970 o. z. od [datum] v prodlení, a proto žalobci vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky od [datum] do zaplacení, a to ve výši 10 % ročně podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

31. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě co do částky ve výši 405 000 Kč včetně části požadovaných úroků z prodlení z uvedené částky od [datum] do zaplacení vyhověl (výrok I)., co do zbylých požadovaných úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 405 000 Kč od [datum] do [datum] zamítl (výrok II.).

32. Pokud jde o žalobcem požadovanou kompenzaci za užívání vlastního vozidla při plnění pracovních úkolů ve výši 750 EUR (resp. jejich ekvivalent v českých korunách, tedy částky ve výši 19 132 Kč a 19 143 Kč) za měsíce říjen a listopad 2018, v této části soud shledal žalobu nedůvodnou. V případě tohoto nároku žalobce je třeba přisvědčit žalované, že pokud žalobce pro překážku v práci na straně žalované jako zaměstnavatele žalobce již v uvedeném období práci pro žalovanou nekonal, nárok na uvedenou kompenzaci mu nevznikl. Žalobce v žalobě uvedl, že se se žalovanou dohodl na užívání svého osobního vozidla při plnění pracovních úkolů místo využívání vozidla služebního. Pokud tedy v rozhodném období žalobce práci pro žalovanou nekonal, nemohl používat k plnění pracovních úkolů ani služební vozidlo a tedy ani namísto toho své vlastní vozidlo, za což mu žalovaná uvedenou kompenzaci vyplácela, přičemž skutečnost, proč žalobce práci v rozhodné době pro žalovanou nekonal je pro posouzení předmětného nároku žalobce zcela irelevantní.

33. Vzhledem k tomu soud žalobu dále zamítl i co do částky ve výši 38 275 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 132 Kč od [datum] do zaplacení a 10 % ročně z částky 19 143 Kč do [datum] (výrok II.).

34. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl (výrok III.) podle ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.“), podle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud se při posouzení míry úspěchu a neúspěchu žalobce v tomto řízení řídil nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I.ÚS 2717/08, podle jehož závěrů je při posouzení náhrady nákladů řízení podle ust. § 142 o. s. ř. třeba vzít v úvahu úspěch ohledně celého předmětu sporu, tedy i též stran příslušenství pohledávky, a nikoliv jen žalobou uplatněné částky jistiny, s tím, že v případě úroků z prodlení, jsou-li požadovány od určitého data až do zaplacení, se vezme v úvahu jejich výše ke dni vyhlášení rozhodnutí. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 443 275 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 424 132 Kč od [datum] do zaplacení a 10 % ročně z částky 19 143 Kč od [datum] do zaplacení, které ke dni vyhlášení rozsudku [datum] činily částku ve výši 103 883 Kč a 4 531 Kč, celkem tedy 108 414 Kč. Předmětem sporu tak je celkem částka ve výši 551 689 Kč (443 275 + 108 414).

35. Žalobce byl úspěšný (výrok I.) co do částky ve výši 499 981 (405 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 405 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 94 981 Kč) a neúspěšný (výrok II.) co do zbytku, tedy částky ve výši 51 708 Kč. Úspěch žalobce ve výši 499 981 Kč činí 90,6 % předmětu sporu, úspěch žalované ve výši 51 708 Kč pak činí zbylých 9,4%. Žalobce má tak proti žalované podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu 81,2% nákladů řízení odpovídající rozdílu mezi úspěchem žalobce a žalované.

36. Náklady řízení žalobce činí celkem částku ve výši 236 455 Kč a jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 22 164 Kč, odměnou za zastupování žalobce advokáta celkem ve výši 166 650 Kč za 17 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., adv. tarifu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, podání žaloby podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, písemná podání žalobce ve věci samé, replika žalobce ze dne [datum] k vyjádření žalované ze dne [datum], replika ze dne [datum], replika ze dne [datum], replika ze dne [datum], replika ze dne [datum], replika ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], replika ze dne [datum] podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, účast u jednání soudu dne [datum], [datum], [datum], [datum] (v době od 9:30 hod. do 11:25 hod.) podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu a účast při jednání soudu dne [datum], kdy došlo pouze k vyhlášení rozsudku podle ust. § 11 odst. 2 písm. f) adv. tarifu) ve výši 10 100 Kč za úkon podle ust. § 7 bod 6 adv. tarifu, náhradou za promeškaný čas advokáta žalobce za dostavení se k jednání dne [datum], které se nekonalo, aniž by o tom byl advokát vyrozuměn, podle ust. § 14 odst. 2 adv. tarifu ve výši 5 050 Kč, náhradou hotových výdajů podle ust. § 13 odst. 1 a 4 adv. tarifu ve výši 300 Kč za každý shora uvedený úkon právní služby, celkem částkou 5 400 Kč, náhradou 21% DPH ve výši 37 191 Kč. Soud vzhledem k výše uvedenému přiznal žalobci náhradu 81,2% jeho nákladů řízení ve výši 236 455 Kč, tedy částku ve výši 192 001 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náklady řízení žalobce k rukám jeho advokáta.

37. Lhůty k plnění byly stanoveny podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení