22 C 240/2019-217

Rubrum

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Ze zaniklého společného jmění manželů se žalobci přikazuje bytová jednotka [číslo] v bytovém domě [adresa], jež stojí na pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [anonymizována dvě slova] [obec], a dále podíl na společných částech domu [adresa] a na společných částech pozemku o velikosti id. [číslo] celku, vše v k. ú. [anonymizována dvě slova] [obec], vše zapsané na LV [číslo] evidovaných [stát. instituce] – [stát. instituce].

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na vypořádání jejího podílu ze zaniklého společného jmění manželů částku 975 000 Kč, z toho částku 600 000 Kč do čtrnácti dnů od právní moci rozsudku a 375 000 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

I. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů České republiky – Okresního soudu v Hodoníně částku 4 970 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

I. Žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů České republiky – Okresního soudu v Hodoníně částku 0 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vypořádání společného jmění manželů, které zaniklo právní mocí rozsudku zdejšího soudu ze dne 28. 7. 2016, č. j. 14 C 144/2015-33, tj. ke dni 18. 8. 2016. Předmětem vypořádání učinil žalobce bytovou jednotku [číslo] v bytovém domě [adresa], jež stojí na pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [anonymizována dvě slova] [obec], a dále podíl na společných částech domu [adresa] a na společných částech pozemku o velikosti id. [číslo] celku, vše v k. ú. [anonymizována dvě slova] [obec], vše zapsané na LV [číslo] evidovaných [stát. instituce] – [stát. instituce] (dále též jen„ bytová jednotka v [obec]“), jehož obvyklou cenu znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] určil na 1 100 000 Kč. Dále v návrhu zmínil vozidlo tovární značky [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] ([příjmení]: [anonymizováno], [registrační značka] (pozn.: v žalobě nesprávně označeno [příjmení]: [anonymizováno], bez registrační značky); dále jen„ vozidlo [příjmení] [příjmení]“), vozidlo tovární značky [anonymizováno] ([příjmení]: [anonymizováno], [registrační značka]; dále jen„ vozidlo [anonymizováno]“) a soubor ostatních movitých věcí (obvyklého vybavení domácnosti účastníků) ve smyslu § 686 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), o kterých však měl za to, že již byly vypořádány nebo se stanou dnem účinnosti rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů výlučným majetkem toho účastníka, který je má v držení; v průběhu řízení pak znovu upřesnil, že tyto movité věci předmětem vypořádání nečiní. Nad rámec žaloby nicméně později vznesl nárok na vypořádání vnosu ve výši 596 918 Kč (dále též jen„ vnos“) z prostředků ve výlučném vlastnictví do společného jmění. Jak vyplynulo z doplnění žaloby, tyto prostředky získal prodejem pozemku parc. [číslo] v k. ú. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], zapsaného na [list vlastnictví] evidovaném [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ pozemek ve [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“), který nabyl ještě před sňatkem, a použil je na nákup bytové jednotky v [obec], která se stala součástí společného jmění manželů. Žalobce též v podrobnostech vylíčil průběh jednání s žalovanou před podáním žaloby; původně nadějná jednání začala v určitém okamžiku stagnovat, a jelikož dne 18. 8. 2019 měla uplynout tříletá promlčecí doba k vypořádání zaniklého společného jmění, z opatrnosti podal dne 9. 8. 2019 tuto žalobu. K uzavření mimosoudní dohody nicméně žalovanou vyzval ještě předžalobní výzvou ze dne 8. 7. 2019, podanou k poštovní přepravě následujícího dne. Závěrem (po započtení vnosu) navrhl, aby soud přikázal bytovou jednotku v [obec] do jeho výlučného vlastnictví a zavázal ho k výplatě vypořádacího podílu žalované ve výši 251 541 Kč do 14 dnů od provedení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí v jeho prospěch.

2. Žalovaná nejprve učinila předmětem vypořádání kromě bytové jednotky v [obec], jejíž cenu obvyklou určila na 2 000 000 Kč, též vozidlo [anonymizováno], jehož tržní hodnotu odhadla na 200 000 Kč, a obvyklé nájemné z bytové jednotky v [obec] za období od 1. 3. 2015 do 18. 8. 2016 ve výši 158 220 Kč. Co se týče vozidla [příjmení] [příjmení], namítala, že nikdy nebyl předmětem společného jmění manželů. V průběhu řízení ve shodě s žalobcem zformovala návrh, aby byla bytová jednotka v [obec] přikázána do jeho výlučného vlastnictví, nicméně výši vypořádacího podílu ve svůj prospěch určila na 1 179 110 Kč a navrhovala, aby za účelem zjištění ceny obvyklé soud ustanovil znalce z oboru oceňování nemovitostí. Později žalovaná již nečinila předmětem vypořádání vozidlo [anonymizováno] a obvyklé nájemné z bytové jednotky v [obec], a to s ohledem na respektování tříleté promlčecí doby, v níž musí být návrh na vypořádání společného jmění manželů podán k soudu. Na druhou stranu však vznesla na podkladě téže právní argumentace námitku promlčení i vůči vnosu ve výši 596 918 Kč z prostředků ve výlučném vlastnictví žalobce do společného jmění manželů.

3. Mezi účastníky je nesporné, že dne [datum] uzavřeli před [stát. instituce] sňatek a že jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 28. 7. 2016, č. j. 14 C 144/2015-33, který nabyl právní moci dne 18. 8. 2016; obojí potvrzuje jak oddací list, tak výše zmíněný rozsudek. Z jeho odůvodnění vyplývá, že návrh na rozvod manželství podala manželka a manžel se k návrhu připojil; za příčinu rozvratu shodně označili rozdílnost zájmů a povah. Mezi účastníky bylo dále nesporné i to, že v jejich společném jmění se nachází bytová jednota v [obec], což potvrzují i výpisy z katastru nemovitostí. Účastníci se shodli i na tom, že před podáním žaloby mezi nimi dlouhodobě probíhaly pokusy o smírné vyřešení věci, avšak tato jednání ztroskotala na odlišných představách účastníků o výši obvyklé ceny výše uvedené bytové jednotky a konsekventní výše vypořádacího podílu.

4. Předmětem sporu tak mezi účastníky je především obvyklá cena bytové jednotky v [obec]. Dále se účastníci neshodli na tom, zda žalobce mohl v průběhu řízení (po uplynutí tříleté lhůty k podání návrhu na vypořádání společného jmění manželů) rozšířit soubor vypořádání o vnos peněžních prostředků ve výši 596 918 Kč v jeho výlučném vlastnictví, získaných prodejem pozemku ve [anonymizována tři slova], který použil na nákup bytové jednotky v [obec], která se poté stala součástí společného jmění manželů. Zatímco žalobce měl za to, že pokud podal ve tříleté promlčecí době návrh na vypořádání společného jmění manželů, může jej libovolně rozšiřovat po celou dobu řízení, pouze s limity vyplývajícími z tzv. koncentrace řízení podle § 118b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), žalovaná trvala na tom, že po uplynutí tříleté promlčecí doby nemá ani ten z bývalých manželů, který podal návrh na vypořádání zaniklého společného jmění manželů, možnost libovolně rozšiřovat soubor věcí určených k vypořádání o nové položky s tím, že na tom nemůže ničeho změnit ani to, že toto rozšíření bylo učiněno před uplynutím lhůty podle § 118b o. s. ř. nebo že soud koncentraci řízení neprovedl vůbec.

5. Co se týče obvyklé ceny bytové jednotky v [obec], znalecký posudek [číslo] [rok] předložený žalobcem a vypracovaný znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] dne [datum], ve znění jeho dodatku (obsahujícím prohlášení znalce o povědomosti o následcích podání nepravdivého znaleckého posudku ve smyslu § 127a o. s. ř.), stanovil obvyklou cenu této jednotky na 1 100 000 Kč. Znalec přitom obvyklou cenu bytové jednotky v [obec] posoudil ve vztahu k technickému stavu ke dni zániku společného jmění manželů (tj. ke dni 18. 8. 2016) a rovněž v cenové hladině v roce 2016 (jak znělo zadání strany žalující), tedy nikoli v cenové hladině ke dni rozhodování soudu o vypořádání společného jmění manželů.

6. Z uvedeného důvodu nechal soud obvyklou cenu znalecky posoudit znovu, a to znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], který pro účely tohoto řízení vypracoval znalecký posudek [číslo] [rok] ze dne [datum], v němž cenu obvyklou určil částkou 1 950 000 Kč. Účastníci k tomuto posudku nevznesli žádné námitky, a to ani co do závěru o ceně obvyklé, ani co do znalcem použitých metod.

7. Stran solventnosti účastníků žalobce prokázal smlouvou o úschově č. [anonymizováno] [rok] ze dne [datum] a výpisem z účtu úschovy č. [bankovní účet], že do advokátní úschovy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vložil celkem 600 000 Kč. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení se žalovaná přiklonila ke způsobu vypořádání navrhovanému žalobcem, tj. k přikázání bytové jednotky v [obec] do jeho výlučného vlastnictví za současného vyplacení vypořádacího podílu její osobě, seznal soud, že výpovědi rodičů žalované (tedy paní [jméno] [příjmení] a pana [příjmení] [jméno] [příjmení]) o tom, že jsou připraveni žalované při vypořádání finančně vypomoci, již nejsou relevantní.

8. Co se týče vnosu výlučných prostředků žalobce do společného jmění manželů, předložené listinné důkazy potvrdily, že za trvání manželství převedl své výlučné vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [anonymizována tři slova] (kdy podle výpisů v katastru nemovitostí nabyl smlouvou ze dne [datum]) na nového vlastníka [jméno] [příjmení] kupní smlouvou ze dne [datum] za kupní cenu 1 100 000 Kč, která byla v části 750 000 Kč uhrazena na žalobcův účet č. [bankovní účet] (vlastnictví tohoto účtu dokládá potvrzení [právnická osoba] ze dne [datum]). Část takto utržené kupní ceny ve výši 596 918 Kč žalobce převedl dne 1. 12. 2011 z jiného svého účtu č. [bankovní účet] (vlastnictví dokládá totéž potvrzení [právnická osoba]) na účet č. [bankovní účet] (jehož majitelem je [anonymizována dvě slova] [ulice a číslo] a [anonymizováno], jak dokládá výpis z tohoto účtu), a to za účelem koupě bytové jednotky v [obec], kterou měl do té doby pouze v nájmu (viz listiny s názvy„ Pokyn k uzavření nájemní smlouvy s nájemcem“ ze dne [datum],„ Smlouva o nájmu bytu“ ze dne [datum] včetně avíza [územní celek] o změně této smlouvy ze dne [datum], ve spojení s „ Evidenčním listem pro výpočet maximálního nájemného (…)“,„ Přihláškou k evidenci fyzické osoby – rozhlasový přijímač“,„ Smlouvou o provozu a užívání distribuční sítě televizních kabelových rozvodů“ ze dne [datum], včetně ústřižků poštovních poukázek o úhradě poplatků, nájemného, poplatků bytovému družstvu [ulice a číslo] a [anonymizováno] a rozpisu plateb daně z nemovitostí za bytovou jednotku v [obec] e-mailem ze dne 3. 4. 2020). Žalobní tvrzení, že se žalovaná nijak nepodílela na pořízení bytové jednotky v [obec], nepřímo potvrdily i výpovědi svědků [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kteří shodně uvedli, že žalobci a žalované (a to ani jednotlivě, ani společně jako manželskému páru) k tomuto účelu ničím finančně nepřispěli; sama žalovaná nicméně toto tvrzení v průběhu řízení rovněž nerozporovala.

9. Soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění z výpisů z katastru nemovitostí pro [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], LV [číslo] pro k. ú. [obec], [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], LV [číslo] pro k. ú. [obec] a [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], neboť ty prokazují vlastnické právo rodičů žalované ke zde zapsaným pozemkům, nikoli vlastnická práva a poměru účastníků tohoto řízení; nadto zmíněné nemovitosti nemají k projednávané věci ani žádný jiný vztah. Relevantní skutková zjištění nenabyl soud ani z fotografií interiéru bytové jednotky v [obec], jakkoli tyto dopomohly učinit si obraz o jeho vybavení a standardu; otázky související s vybavením a standardem této jednotky totiž byly v podrobnostech a s potřebnou odborností zodpovězeny a zhodnoceny shora uvedenými znaleckými posudky. To samé platí též o důkazu nedatovanou a neúplnou„ Kupní smlouvu o převodu vlastnictví movitých věcí“ č. j. V-12287/2016-505.

10. Soud ve věci aplikoval předně § 736 občanského zákoníku, podle něhož platí, že„ je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.“. V souzené věci se účastníci o způsobu vypořádání nedohodli, a tedy v souladu s § 740 občanského zákoníku v takovém případě„ může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.“. Při rozhodování o způsobu vypořádání vycházel soud z kritérií zakotvených v § 742 odst. 1 občanského zákoníku, která jsou stanovena pro případ, že se bývalí manželé nedohodnou jinak nebo se neuplatní-li ustanovení § 741 občanského zákoníku. Podle těchto pravidel„ podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné“ (§ 742 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku),„ každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek“ (§ 742 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku),„ každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek“ (§ 742 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku),„ přihlédne k potřebám nezaopatřených dětí“ (§ 742 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku),„ přihlédne k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost“ (§ 741 odst. 1 písm. e) občanského zákoníku), a konečně„ přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění“ (§ 742 odst. 1 písm. f) občanského zákoníku).

11. Co se týče bytové jednotky v [obec], z postoje účastníků bylo evidentní, že o tuto nemovitosti má zájem žalobce, nikoli žalovaná; z tohoto důvodu přikázal výrokem I. tohoto rozsudku tuto nemovitost do jeho výlučného vlastnictví. Podpůrně přihlédl k tomu, že žalobce prokázal, že je dostatečně solventní k tomu, aby žalované vyplatil vypořádací podíl, neboť v tuto chvíli má v advokátní úschově složeny finanční prostředky ve výši 600 000 Kč.

12. Žalobce původně v úvahách o výši vypořádacího podílu vycházel ze znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který stanovil obvyklou cenu bytové jednotky v [obec] na 1 100 000 Kč. Soud však byl nucen tento posudek odmítnout přinejmenším z toho důvodu, že ocenění bylo provedeno ke dni zániku manželství účastníků (tj. v cenové hladině roku 2016), nikoli ke dni vypořádání soudem (tj. v cenové hladině v roce 2020). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 1999, sp. zn. 2 Cdon 2060/97, se při stanovení ceny věci pro účely vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů se vychází z ceny věci v době vypořádání, avšak z jejího stavu v době zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Uvedené závěry pak platí i v poměrech společného jmění manželů (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 367/2013). Uvedený závěr je považován za judikatorně dotvořené základní pravidlo pro oceňování položek náležejících do společného jmění manželů, jakkoli z něj podle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu existuje řada výjimek (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 367/2013, či ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4276/2014); jejich uplatnění se však žádný z účastníků v průběhu řízení nedovolával. Soud tak při stanovení ceny obvyklé a konsekventní výše vypořádacího podílu vyšel z nového znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [číslo] 2020 ze dne [datum], v němž znalec cenu obvyklou bytové jednotky v [obec] vyčíslil na 1 950 000 Kč. Výrokem II. rozsudku proto soud žalobce zavázal, aby žalobkyni na její vypořádací podíl vyplatil částku 975 000 Kč.

13. Vzhledem k výši této částky se odklonil od obecného pravidla stanoveného v § 160 odst. 1 větě před středníkem o. s. ř., podle kterého uložil-li v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a v duchu (viz § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.) určil žalobci lhůtu čtrnácti dnů od právní moci rozsudku k úhradě části ve výši 600 000 Kč, neboť ta je deponována na účtu advokátní úschovy. Co se týče zbývajících 375 000 Kč, ve vztahu k nim uložil soud žalobci povinnost k jejich výplatě žalované do tří měsíců od právní moci rozsudku. Tuto lhůtu považuje soud za dostačující k tomu, aby žalobce obstaral zbývající prostředky k vypořádání, například formou půjčky či úvěru.

14. Pokud jde o návrh žalobce, aby soud předmětem vypořádání učinil také vnos ve výši 596 918 Kč, dal soud za pravdu námitkám strany žalované, že tak žalobce učinil již po uplynutí tříleté promlčecí lhůty podle § 741 občanského zákoníku. K tomu soud v obecné rovině uvádí, že v soukromém právu se tradičně uplatňuje zásada vigilantibus iura scripta sunt; oba účastníci tedy měli dostatečnou dobu k tomu, aby se pokusili o vypořádání zaniklého společného jmění, ať již dohodou, nebo v soudním řízení. Jestliže vyčkávali uzavření dohody, případně se spoléhali na to, že druhý z bývalých manželů, se kterým se na vypořádání nedohodli, žalobu nepodá, případně podá v podobě, která jim bude co do rozsahu vypořádávaného jmění konvenovat, musí nést důsledky toho, že se tak nestalo. Konkrétně v souzené věci sama žalovaná uznala, že se svým návrhem, co a jak by mělo být ze zaniklého společného jmění manželů vypořádáno, přišla až po uplynutí výše uvedené tříleté promlčecí (fakticky však prekluzivní) lhůty, jejíž poslední den připadl na 17. 8. 2019. Tytéž důsledky však dopadají na žalobce, který si svým návrhem podaným několik dnů před uplynutím výše uvedené lhůty své právo na určení rozsahu vypořádání rovněž fakticky konzumoval. Pokud by soud připustil, aby v návrhu vymezený soubor zvětšoval po této lhůtě o další položky, negoval by jednak smysl a účel ustanovení § 741 občanského zákoníku, jehož účelem je zabránit nekončícímu rozšiřování a konsekventnímu prodlužování řízení, jednak principu rovnosti stran. Jinak řečeno, oba z bývalých manželů by měli mít stejné možnosti (zde časový rámec) k tomu, aby se pokusili o vypořádání společného jmění manželů dohodou či soudem předtím, než nastane zákonná fikce podle § 741 občanského zákoníku. Podle ní platí, že„ (n) edojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá“ (§ 741 písm. a) občanského zákoníku),„ ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné“ (§ 741 písm. b) téhož zákona) a„ ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné“ (§ 741 písm. c) téhož zákona).

15. Tento princip nemůže prolomit ani skutečnost, že k rozšíření souboru vypořádávaných věcí přistoupí účastník řízení před koncem lhůty podle § 118b odst. 1 o. s. ř., v níž„ mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 až 3.“. Promlčecí lhůta podle § 741 občanského zákoníku je institutem hmotného práva, zatímco lhůta podle § 118b odst. 1 o. s. ř. institutem práva procesního. Cíl, který si kladou, je sice v jistém ohledu podobný (tj. zamezit průtahům soudního řízení), avšak každý z nich působí ve své samostatné linii a nelze jej zaměňovat či směšovat. Pokud tedy žalobce rozšířil předmět řízení (tj. vypořádání společného jmění manželů) o další položky (zde o vnos finančních prostředků ze svého výlučného vlastnictví do společného jmění manželů) teprve po uplynutí tříleté promlčecí lhůty (tj. po 18. 8. 2019), nemůže nepřípustnost takového návrhu zhojit fakt, že tak učinil v rámci lhůty podle § 118b odst. 1 o. s. ř., případně v řízení, které vůbec koncentrováno nebylo.

16. Žalobce navrhoval v souvislosti s takto tvrzeným vnosem výlučných finančních prostředků do společného jmění manželů výslech svědka [jméno] [příjmení] (kterým měl prokázat, že žalobce v bytové jednotce v [obec] prováděl nezbytnou rekonstrukci koupelny a WC), avšak s ohledem na právní závěry soudu o přípustnosti rozšíření souboru věcí při vypořádání společného jmění manželů o další položky, jej soud k důkazu neprovedl.

17. O nákladech řízení rozhodl soud v intencích § 150 o. s. ř., podle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Ustanovení § 150 o. s. ř. je přitom právní normou s relativně neurčitou hypotézou, kdy tato není vymezena přímo právním předpisem, ale kdy zákonodárce přenechává soudu, aby ji podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám z předem neomezeného okruhu okolností (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10 2008, sp. zn. 21 Cdo 4059/2007). Za tyto důvody hodné zvláštního zřetele vzal soud zejména povahu řízení, které mohl vyvolat kterýkoli z účastníků. Nadto je v daném případě poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků přibližně totožný. Žalovaná souhlasila se způsobem vypořádání navrženým žalobcem (tj. s tím, aby bytová jednotka v [obec] byla přikázána do jeho výlučného vlastnictví, za současného vyslovení povinnosti k výplatě vypořádacího podílu k jejím rukám). Ve sporu byli účastníci de facto pouze stran výše ceny obvyklé této bytové jednotky, jejíž odhad nicméně závisel na znaleckém zkoumání. Pokud jde o návrhy, aby soud v rámci tohoto řízení vypořádal další položky (žalobcem navrhovaný finanční vnos a žalovanou navrhovaný osobní automobil a nájemné z pronájmu bytové jednotky v [obec]), oba účastníci je uplatili teprve po uplynutí promlčecí lhůty, a proto se jimi soud vůbec nezabýval; ve vztahu k nim tedy nelze určit míru úspěchu a neúspěchu jednotlivých účastníků řízení. Ze všech výše uvedených důvodů soud uzavírá, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

18. Soud konečně zavázal podle § 148 odst. 1 o. s. ř. oba účastníky k náhradě nákladů, které státu vznikly v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], které činí 9 940 Kč. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu soud naznal, že tyto náklady ponesou účastníci rovným dílem, tj. každý z nich v části 4 970 Kč. Jelikož žalovaná složila na vypracování tohoto posudku zálohu o výši 5 000 Kč, její podíl na úhradě nákladů státu tím byl pokryt. Pro úplnost soud dodává, že znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] náklady spojené s ústním doplněním svého posudku nevyčíslil.

Poučení