22 C 241/2018-214

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr Janem Lipertem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupen advokátem [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [anonymizováno] [číslo], [PSČ] [obec a číslo] proti žalované: [osobní údaje žalované] jednající [anonymizováno 7 slov] sídlem [adresa] o přiměřené zadostiučinění ve výši 185 625 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 75 000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 19. 11. 2018 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci zbývající částku ve výši 110 625 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 19. 11. 2018 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 14 342 Kč k rukám zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

I. Vyjádření účastníků a průběh řízení

1. Žalobce se žalobou ze dne 16. 11. 2018, kterou v řízení doplnil, po žalované domáhal přiměřeného zadostiučinění ve výši 185 625 Kč s příslušenstvím za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou celkovou délkou řízení vedeného u [název soudu] [anonymizováno] [spisová značka] ([anonymizována dvě slova]„ [spisová značka]“), které se týkalo [právnická osoba], a.s. a jejího podílového fondu. Žalobce upozornil, že příčinnou souvislost v obdobných věcech shledal Nejvyšší soud již v rozsudku 25 Cdo 803/2003, když žaloby zamítal pro předčasnost, přesto docházelo i později k zamítání žalob pro nedostatek příčinné souvislosti. Žalobci bylo odškodnění v posuzovaném řízení přiznáno. V době podání projednávané žaloby probíhalo řízení o dovolání žalované. Řízení nebylo skončeno. Řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a zpočátku stiženo nečinností. Žalobce si na průtahy nestěžoval, což mu ale nelze klást k tíži. Na nepřiměřené délce řízení se žalobce nepodílel. Nejednalo se o složité řízení, v posuzovaném řízení byla zbytečně vyžadována předběžná žádost a došlo dvakrát k nesprávnému určení organizační složky státu, což si vyžádalo zrušení rozsudků. [název soudu] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací]. Žalobce se v posuzovaném řízení domáhal vysoké částky 500 000 Kč. Řízení pokračovalo pro zbytečné dovolání žalované, celková doba řízení trvala 11 let a 10 dnů.

2. Žalovaná se bránila žalobě tvrzením, že v posuzovaném řízení nebyly shledány průtahy, řízení bylo složité již jen s ohledem na počet stupňů zapojených do rozhodování. Jednalo se o jednu z mnoha obdobných žalob za škodu z podílového fondu. Žalobci újmu sdíleli, konstatování porušení práva se jeví žalované jako dostačující, když žalobce věděl, jak skončily další řízení podobných žalobců, nemohl očekávat úspěch, v tomto ohledu je přiznání odškodnění žalobci v posuzovaném řízení s ohledem na zamítavé rozhodnutí v dalších věcech překvapivé. [příjmení] požadovaná žalobcem je nepřiměřená.

3. Soud přerušil řízení do pravomocného skončení vedeného u [název soudu] [anonymizováno] [spisová značka], které bylo v pokročilejším stavu rozpracování a v rámci kterého byla též přezkoumávána délka posuzovaného řízení. [název soudu] [anonymizována čtyři slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], vyložil rozdíly mezi dalšími řízeními týkající se [anonymizována čtyři slova] a poukázal na skutkové odlišnosti věci projednávané u [název soudu] [anonymizováno] [spisová značka], kde řízení ve vztahu k žadateli, který svá práva řádně nehájil v dovolacím řízení, trvalo 9 let a 6 měsíců a délka řízení byla shledána přiměřenou.

4. Účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.

II. Sporné a nesporné skutečnosti

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce nárok uplatnil dne 18. 5. 2018 u žalované. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce dne 12. 8. 2009 podal žalobu o náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu nad činností [anonymizováno] [právnická osoba], a.s., evidovanou pod sp. zn. [spisová značka], který byla spojena ke společnému projednání s dalšími žalobami pod sp. zn. [spisová značka].

6. Mezi účastníky bylo sporné, zda bylo řízení nepřiměřeně dlouhé, zda se má žalobci dostat přiměřeného zadostiučinění, jaká výše je přiměřená, zda bylo řízení složité, zda se soudy podílely na délce řízení, a zda byl význam řízení pro žalobce snížený pro sdílení újmy či naopak zvýšený pro výši projednávaného nároku.

III. Prokázané skutečnosti a důkazy

7. Ze spisu [název soudu] [anonymizováno] [spisová značka] soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh řízení.

8. Žaloba žalobce byla jednou z obdobně koncipovaných žalob proti státu se společným právním zastoupením. Jednalo se o věc o náhradu škody po státu ve věci [anonymizována čtyři slova]. Posuzované řízení bylo zahájeno dne 12. 8. 2009. Dne 21. 8. 2009 žalobce žalobu doplnil. Soud se potýkal s problémem, že žalobce neprocházel lustrací v centrální evidenci obyvatel. Řízení bylo nejprve dne 20. 1. 2010 spojeno k [spisová značka], ale soud přesto věc nadále evidoval i pod sp. zn. 39 C 215/2009, když dne 20. 4. 2010 bylo řízení přerušeno do skončení řízení vedeného u [název soudu] sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ [spisová značka]“). Dne 8. 8. 2014 byla věc žalobce (stále evidována jako [spisová značka]) spojena ke společnému projednání s věcí [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ [spisová značka]“).

9. Ze spisu [spisová značka] soud zjistil a vzal za prokázané, že dne 9. 4. 2010 se konalo jednání, byly provedeny listinné důkazy a za účelem dalšího dokazování bylo jednání odročeno na 11. 5. 2010. Během dubna a května 2010 doplnili žalobci svá tvrzení a navrhované důkazy. Dne 11. 5. 2010 se ve věci konalo jednání, byl vyslechnut svědek a jednání bylo za účelem dalšího dokazování odročeno na 11. 6. 2010. Soud uložil žalobcům doložit další důkazy ke svým tvrzením. Žalobci během května a června doplnili svá tvrzení a důkazy. Dne 11. 6. 2010 se konalo jednání, v rámci kterého byla navržena změna žaloby, kterou soud nepřipustil, byly předneseny závěrečné návrhy a byl vyhlášen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, č. j. [číslo jednací] (celkem 19 výroků). Dne 2. 7. 2010 požádala předsedkyně senátu z důvodu dovolené o prodloužení lhůty k vypracování písemného znění rozsudku. Lhůta byla prodloužena do 18. 8. 2010. Dne 1. 9. 2010 podala žalovaná odvolání proti rozsudku. Dne 3. 9. 2010 tak učinili žalobci. Během září 2010 byla odvolání doručena k vyjádření ostatním účastníkům. Žalovaná se k odvolání žalobců vyjádřila dne 20. 9. 2010 a žalobci se dne 24. 9. 2010 vyjádřili k odvolání žalované. Dne 12. 10. 2010 byl spis předložen Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání. Usnesením ze dne 25. 11. 2010, č. j. [číslo jednací], byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc byla soudu I. stupně vrácena k dalšímu řízení, neboť věc měla být posouzena dle zákona č. 82/1998 Sb. nikoliv dle zákona č. 58/1969 Sb. Soudu I. stupně bylo uloženo zjistit, zda nárok byl uplatněn u žalované dle zákona č. 82/1998 Sb. a posoudit podmínky řízení. Spis byl dne 2. 12. 2010 vrácen soudu I. stupně. Soud dne 7. 1. 2011 vyzval žalobce k doložení uplatnění nároku u žalované dle pokynu odvolacího soudu. Žalobci uvedené doložili dne 18. 1. 2011. Dne 10. 6. 2011 bylo nařízeno jednání na 26. 7. 2011. Dne 11. 7. 2011 požádala žalovaná o odročení jednání s ohledem na dlouhodobě plánovanou dovolenou pověřeného zaměstnance. Soud jednání odročil na 2. 8. 2011. Dne 21. 7. 2011 žalobci doplnili a částečně změnili žalobu. Dne 2. 8. 2011 se ve věci konalo jednání. Bylo provedeno dokazování, byl zamítnut návrh žalobců na přerušení řízení, byly předneseny závěrečné návrhy a byl vyhlášen rozsudek [název soudu], [anonymizováno] [číslo jednací] (19 výroků). Dne 26. 8. 2011 byla prodloužena lhůta k vypracování písemného znění rozsudku do 10. 9. 2011. Dne 26. 9. 2011 podala žalovaná odvolání, dne 27. 9. 2011 tak učinili žalobci. Dne 29. 9. 2011 žalovaná své odvolání doplnila. Dne 18. 10. 2011 podala žalovaná vyjádření k odvolání žalobců. Dne 8. 11. 2011 byla věc předložena Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání. Dne 11. 11. 2011 podali žalobci vyjádření k odvolání žalované. Odvolací soud dne 13. 12. 2011 věc vrátil bez věcného vyřízení, neboť v rozsudku byly zjevné nesprávnosti v označení žalobců i v částkách uvedených ve výrocích. Dne 22. 12. 2011, č. j. [číslo jednací], soud vydal opravné usnesení k rozsudku ze dne 2. 8. 2011, jež nabylo právní moci dne 18. 1. 2012. Dne 1. 2. 2012 byla věc opětovně předložena Městskému soudu v Praze. Dne 7. 2. 2012 bylo nařízeno jednání před odvolacím soudem na 20. 3. 2012. Dne 8. 3. 2012 podala žalovaná vyjádření. Dne 20. 3. 2012 se konalo jednání před odvolacím soudem. Bylo provedeno dokazování a byl vyhlášen rozsudek Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 23. 4. 2012. Rozsudek soudu I. stupně byl částečně změněn, v jednom případě bylo odvolání žalované odmítnuto, jinak byl rozsudek potvrzen. Rozsudek nabyl právní moci dne 23. 4. 2012. Dne 22. 6. 2012 žalobci podali dovolání. Dne 12. 7. 2012 bylo dovolání žalobců doručeno žalované k vyjádření. Dne 16. 7. 2012 byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Týž den byl žalobcům zaslán přípis, že k zaplacení soudního poplatku za dovolání byli vyzváni nedopatřením. Dne 18. 7. 2012 se k dovolání vyjádřila žalovaná. Věc byla dne 17. 8. 2012 předložena Nejvyššímu soudu. Dne 2. 10. 2012 byla věc vrácena soudu I. stupně bez věcného vyřízení, neboť jeden z žalobců zemřel před předložením věci Nejvyššímu soudu a plná moc se nevztahovala na dovolací řízení. Dne 11. 10. 2012 tak soud vyzval Obvodní soud pro Prahu 3 ke sdělení stavu dědického řízení. Dne 22. 10. 2012 bylo sděleno, že dědické řízení nelze skončit s ohledem na probíhající řízení u jiného soudu, jež řeší spornou otázku o okruhu dědiců. Dne 29. 10. 2012 soud ustanovil neznámým dědicům jednoho z žalobců opatrovníka. Dne 29. 11. 2012 doplnil právní zástupce plnou moc pro zastupování pro dovolací řízení. Dne 21. 12. 2012 doplnili žalobci své dovolání. Dne 10. 1. 2013 byla věc předložena Nejvyššímu soudu. Dne 26. 3. 2013 se k dovolání vyjádřila žalovaná. Dne 3. 4. 2013 navrhli žalobci přerušení řízení s ohledem na podanou ústavní stížnost. Dne 25. 2. 2014 byl vyhlášen rozsudek Nejvyššího soudu, č. j. [číslo jednací], jímž byla částečně odmítnuta dovolání žalobců a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2012 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 8. 2011 ve znění opravného usnesení ze dne 22. 12. 2011 byly částečně zrušeny a vráceny soudu I. stupně k dalšímu řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne 21. 3. 2014. Rozsudky byly částečně zrušeny s ohledem na nesprávnost právního názoru odvolacího soudu stran neexistence nesprávného úředního postupu žalované při výkonu dozorové činnosti nad činností investiční společnosti, nikoli pro zásadní vady či pochybení. Dne 4. 3. 2014 byl spis vrácen soudu I. stupně. Dne 2. 4. 2014 navrhli žalobci přerušení řízení s ohledem na podanou ústavní stížnost proti částečnému odmítnutí dovolání. Dne 18. 4. 2014 soud vyzval žalobce, aby doplnili svá tvrzení a důkazy. Dne 12. 5. 2014 bylo nařízeno jednání na 27. 6. 2014. Dne 21. 5. 2014 žalobci výzvě soud vyhověli. Dne 13. 6. 2014 požádal zástupce neznámých dědiců o odročení jednání s ohledem na dovolenou. Dne 18. 6. 2014 žalobci a žalovaná doplnili svá tvrzení a důkazy. Dne 20. 6. 2014 bylo jednání odročeno na neurčito.

10. Dne 8. 8. 2014 byla věc žalobce ([spisová značka]) spojena ke společnému projednání s věcí [spisová značka].

11. Ze spisu 39 C 94/2009 soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh řízení.

12. I toto řízení bylo přerušeno do skončení řízení vedeného u [název soudu] [anonymizováno] [spisová značka], a to v období od 20. 4. 2010 do 13. 8. 2012. V době, kdy byla věc žalobce [celé jméno žalobce] spojena k společnému projednání pod sp. zn. [spisová značka] (dne 8. 8. 2014) bylo současně rozhodnuto o procesním nástupnictví po zemřelých žalobcích. Dne 5. 9. 2014 podali někteří žalobci odvolání do usnesení o procesním nástupnictví. Dne 1. 10. 2014 soud rozhodl o procesním nástupnictví znovu. Dne 6. 1. 2015 byl spis předložen Městskému soudu v Praze, který dne 9. 2. 2015 změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že ohledně žalobce [jméno] [příjmení] řízení zastavil. Spis byl vrácen dne 17. 2. 2015. Dne 18. 3. 2015 byla žaloba spojena s další věcí k společnému projednání. Žalobců již v té době bylo celkem 19. Dne 1. 4. 2015 soud provedl výpis z centrální evidence obyvatel a zjistil úmrtí žalobce [jméno] [příjmení]. Dne 11. 6. 2015 nařízeno jednání na den 19. 8. 2015, při tomto jednání soud rozhodl o procesním nástupnictví po zemřelém. Přítomen za žalobce byl [jméno] [příjmení] a zástupce žalobce. Byly přednesena žaloba, vyjádření, prováděno dokazování listinnými důkazy, mezi nimi i znalecké posudky, protokoly o kontrole, výpisy, usnesení, dopisy, protokoly o jednání, protokoly o výslechu, příkaz ke kontrole, články, dále čteny další dopisy, pracovní náplně, znalecký posudek v trestní věci, protokoly o kontrole, dopisy, informace pro ministra, rozhodnutí Ministerstvo financí, rozhodnutí komise pro cenné papíry, protokoly o jednání ohledně výslechů znalce, usnesení policie, žádosti o vydání věci, další usnesení, výpisy z účtů, informace členů představenstva, termínované kupní smlouvy, žádosti o povolení vzniku, rozsudky, dopisy komise pro cenné papíry, dopisy Ministerstvu financí, e-maily, ceníky, protokoly o výslechu obviněného, studie kapitálového trhu, usnesení o přibrání znalce správy investiční společnosti, smlouvy o převodu cenných papírů, komisionářské smlouvy, seznam majetku, převody finančních prostředků, čestná prohlášení, inzerce, prováděny termínované kupní smlouvy, podílové listy, darovací smlouvy, předběžné uplatnění nároku, jednání odročeno na 21. 10. 2015 za účelem poskytnutí lhůty žalobcům s tím, že žalobci byli poučeni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 k doplnění tvrzení. Dne 4. 8. 2015, 17. 8. 2015 a 1. 9. 2015 žalobci doplnili tvrzení a důkazy ohledně upřesnění data nákupu podílových listů. Dne 19. 10. 2015 žalobci navrhli doplnit dokazování. Dne 21. 10. 2015 proběhlo jednání, za žalobce byl přítomen [titul]. [jméno] [příjmení] a zástupce žalobce, čteny podání, kupní smlouvy, listinné důkazy, termínované kupní smlouvy, čestná prohlášení, přehled úrokových sazeb, dále pak řešeny otázky koupě podílových listů, čteny inzeráty. Při tomto jednání soud vyhlásil rozsudek č. j. [číslo jednací]. Počet žalobců činil již 21 a rozsudek obsahoval 26 výroků. Dne 19. 11. 2015 byla lhůta pro vypracování rozsudku s ohledem na jeho náročnost vypracování prodloužena do 11. 12. 2015. Žalobci [celé jméno žalobce] bylo vůči žalované zastoupené ČNB přiznáno 90 597 Kč s příslušenstvím, ve zbylé části byla žaloba zamítnuta. Dne 18. 12. 2015 se proti rozsudku odvolali žalobci, dne 23. 12. 2015 se odvolala žalovaná. Dne 19. 1. 2016 žalobci odvolání doplnili a vzali částečně zpět v části ušlého zisku. Dne 12. 2. 2016 vyjádření k odvolání žalované od zástupce žalobců. Dne 16. 2. 2016. Dne 21. 4. 2016 byla věc předložena odvolacímu soudu. Dne 21. 6. 2016 odvolací soud rozsudek zrušil usnesením č. j. 55 Co 169/2016 – 403, neboť soud jednal s nesprávnou organizační složkou státu s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2016 sp. zn. 30 Cdo 2362/2015. Spis byl vrácen dne 28. 6. 2016. Dne 26. 7. 2016 soud oznámil účastníkům, že bude jednat s jinou organizační složkou. Dne 22. 8. 2016 Ministerstvo financí požádalo o prodloužení lhůty k vyjádření vzhledem k rozsáhlosti spisu. Dne 29. 9. 2016 se k věci vyjádřila žalovaná. Soud v mezidobí provedl lustraci žalobců a zjistil, že dva žalobci zemřeli. Soud se proto dotázal na stav dědických řízení. Dne 9. 11. 2016 bylo do spisu založeno usnesení [název soudu] v projednání pozůstalosti po [jméno] [příjmení]. Dne 24. 11. 2016 sdělení [název soudu] ohledně pozůstalostního řízení po zemřelé [jméno] [příjmení]. Dne 7. 12. 2016 soud rozhodl o procesním nástupnictví. Dne 20. 1. 2017 nařízeno ústní jednání na den 5. 4. 2017, při kterém byl přítomen zástupce žalobců, řešena otázka částečného zpětvzetí ušlého zisku, byly provedeny listinné důkazy týkající se kupních smluv jednotlivých účastníků řízení a byl vyhlášen rozsudek č. j. [číslo jednací], v rámci kterého bylo řízení částečně zastaveno pro zpětvzetí (ve vztahu k žalobci [celé jméno žalobce] v rozsahu 587 160,50 Kč) žalobci byla opětovně přiznána částka 90 597 Kč s příslušenství, ve zbylém rozsahu 83 628 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. V rozsudku byly řešeny otázky vzniku tvrzené škody a bylo shledáno, že to, že Ministerstvo financí nereagovalo na jaře 1995 na obsah a rozsah reklamní kampaně, není hodnoceno jako nesprávný úřední postup, nelze vytknout porušení žádné právní povinnosti v souvislosti s tím, že v březnu až v dubnu 1995 útvar policie upozornil ministra vnitra na rizika klamavé reklamy a netransparentnosti, dále nebylo neshledáno porušení povinnosti orgánu dozoru přímo k mírnějším opatřením na jaře či v létě roku 1995, které nejsou příčinnou žalobců vzniklé škody, soud však shledal porušení povinnosti Ministerstva financí při výkonu dohledu nad činností investiční společnosti oproti žalobcům, že Ministerstvo financí nepřijalo opatření dle § 37 odst. 2 písm. d) zákona o investičních společnostech a investičních fondech dříve, než tak skutečně učinilo, a porušilo povinnost uložit sankci v zákonem stanovené lhůtě, tedy nejpozději do 30. 11. 1995, dále byla řešena otázka znehodnocení podílových listů, a zda by likvidační zůstatek majetku podílového fondu byl či nebyl vyšší. Dne 16. 5. 2017 se žalobci odvolali. Dne 29. 5. 2017 se odvolala žalovaná včetně vyhovujícího výroku vůči žalobci [celé jméno žalobce]. Dne 22. 6. 2017 věc předložena k rozhodnutí odvolacímu soudu, který dne 13. 9. 2017 nařídil jednání na 11. 10. 2017, při kterém rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Spis byl vrácen dne 9. 11. 2017. Dne 22. 1. 2018 podali dovolání žalobci i žalovaná. Dne 14. 3. 2018 byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Dne 11. 4. 2018 se žalobci vyjádřili k dovolání žalované. Dne 2. 5. 2018 požádal o zapůjčení spisu ve věci ústavní stížnosti [titul]. [jméno] Ústavní soud, který spis dne 1. 6. 2018 vrátil. Dne 4. 2. 2019 bylo řízení ve vztahu k dovolání žalobců zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku včetně řízení o dovolání žalobce [celé jméno žalobce]. Dne 28. 3. 2019 byl spis předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání žalované. Spis byl opakovaně zapůjčen Obvodnímu soudu pro Prahu 2 z důvodu probíhajících řízení o náhradu nemajetkové újmy. Dne 21. 7. 2020 bylo dovolání žalované odmítnuto. Usnesení Nejvyššího soudu nabylo právní moci dne 18. 8. 2020 a řízení tak bylo skončeno. Řízení ve vztahu k žalobci [celé jméno žalobce] trvalo od 12. 8. 2009 do 18. 8. 2020, tedy zhruba 11 let.

13. Z rozsudku [název soudu] [anonymizováno] [číslo jednací] soud zjistil, že bylo zamítnuto dovolání [titul]. [jméno] [příjmení] proti rozhodnutí, kterými byla zamítnuta žaloba pro předčasnost, neboť probíhala likvidace investiční společnosti, která vedla [anonymizována čtyři slova]. Dovolací soud závěry potvrdil jako správné, když nebyla splněna podmínka vzniku škody. Dovolací soud žádný závěr o příčinné souvislosti neučinil.

14. Soud k tomuto důkazu uvádí, že nelze učinit kategorický závěr, že již v roce 2003 byla Nejvyšším soudem judikována příčinná souvislost s žalovanou škodou v posuzovaném řízení. Tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu bylo pouze stvrzeno, že v té době nebyla dána podmínka vzniku škody. Dovolací soud je v zásadě omezen dovolacími důvody a není-li dán jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu (odpovědnostní titul, příčinná souvislost a vznik škody) je možné žalobu zamítnout bez zkoumání dalších podmínek. Pokud byla žaloba zamítnuta pro předčasnost, nelze z takového závěru dovodit, že je dána příčinná souvislost, ostatně nedostatek příčinné souvislosti byl ve vztahu k některým uplatněným nárokům v posuzovaném řízení dovozen.

15. Soud blíže nehodnotil ty provedené důkazy, z nichž by učinil duplicitní skutková zjištění, když měl k dispozici spis posuzovaného řízení ([anonymizováno] [název soudu] [anonymizováno] [číslo jednací], [anonymizováno] [název soudu] [anonymizováno] [číslo jednací], [anonymizováno] [číslo jednací]).

16. Soud blíže nehodnotil provedené důkazy, které nebyly pro rozhodnutí relevantní (rozsudek [spisová značka] [anonymizována dvě slova] [spisová značka], stanovisko žalované k žádosti [jméno] [příjmení] ze dne 23. 10. 2018, rozsudek [název soudu] [anonymizováno] [spisová značka], předběžné uplatnění žádosti [jméno] [celé jméno žalobce] či rozsudek [název soudu] [anonymizováno] [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [spisová značka]).

17. Soud blíže nehodnotil důkazy, které se týkaly nesporného předběžného uplatnění nároku žalobce u žalované (akceptační dopis žalované ze dne 21. 5. 2018, stanovisko žalované ze dne 22. 10. 2018 a předběžné uplatnění nároku žalobce ze dne 18. 5. 2018).

18. Soudu je z úřední činnosti známo, že spory z nepřiměřených délek řízení o náhradu škody vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 v souvislosti s [anonymizována čtyři slova] byly opakovaně předmětem zkoumání z hlediska přiměřenosti jejich délek. Stranám je tato skutečnost známa, neboť žalobci mají společné zastoupení i v odškodňovacích řízeních. Soud účastníkům tuto skutečnost připomněl přípisem ze dne 21. 1. 2021.

19. Za hlavní důkazy lze označit shora uvedené spisy, ze kterých jsou zřejmé okolnosti nesprávného úředního postupu. Další dokazování než shora uvedené soud neprováděl pro nadbytečnost, neboť výše uvedené je dostačující pro rozhodnutí o podané žalobě.

IV. Skutkový závěr

20. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení, kterou lze nahradit pouze peněžitým zadostiučiněním, když konstatování porušení práva není dostačující. Posuzované řízení bylo složité, žalobce se na délce řízení zásadně nepodílel, postup orgánů moci se dostatečně odrazil v závěru o nepřiměřenosti délky řízení a jednalo se o řízení s běžným významem.

V. Právní posouzení

21. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

22. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

23. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

24. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1143/2010, se při posuzování přiměřenosti délky řízení mohou být zohledněna i delší období nečinnosti, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat. Nelze předpokládat, že v řízení bude činěn jeden procesní úkon za druhým, je třeba zohlednit i skutečnost, že i příprava a zvažování dalších procesních kroků, stejně jako rozbor věci po hmotněprávní stránce mohou být časově náročné a vyžádají si určité časové prodlevy. Nepřesáhnou-li tyto prostoje určitou rozumně očekávatelnou míru, pak není důvodů považovat postup příslušných orgánů za nesprávný.

25. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 13 odst. 1 OdpŠk a § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. V řízení bylo nesporné, že žalobce nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

26. Posuzované řízení vůči žalobci trvalo od 12. 8. 2009 do 18. 8. 2020, tedy zhruba 11 let.

27. Soud shledal v řízení nekoncentrovaný postup v úvodní fázi, než došlo k přerušení řízení s [spisová značka], který byl nejspíše zapříčiněn zvažováním, zda a do kterého souběžného řízení posuzované řízení přerušit či spojit. Nejedná se o nijak zásadní prodlevu, zvláště pak když byla žaloba následně spojena k společnému projednání s řízením, které bylo více rozpracované. Za vážnější vady řízení soud považuje vrácení věci bez věcného vyřízení dne 13. 12. 2011 odvolacím soudem, neboť ve vydaném rozsudku byly zjevné nesprávnosti (označení žalobců a částky ve výrocích) a vrácení věci bez věcného vyřízení dne 2. 10. 2012 Nejvyšším soudem (nedostatek plných mocí a procesní způsobilosti), což samo o sobě stačí k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená, vezme-li se v potaz celková délka řízení 11 let. Ke stejnému závěru o nepřiměřenosti délky posuzovaného řízení ve vztahu k jinému poškozenému dospěl [název soudu] [anonymizována tři slova] [číslo jednací], který posuzoval délku řízení o něco kratší (10 let a 10 měsíců). Avizované závěry [název soudu] [anonymizováno] [spisová značka] o přiměřenosti délky řízení na danou věc vztáhnout nelze, ačkoliv se tak soud původně domníval, neboť žalobce správně upozornil, že délka řízení nebyla 9 let a 6 měsíců, nýbrž 11 let. Žalovaná se k této okolnosti nijak nevyjádřila, i když jí bylo vyjádření žalobce doručeno dne 17. 2. 2021. Delší délku posuzovaného řízení zapříčinila okolnost, že žalobci bylo v posuzovaném řízení částečně vyhověno, proti čemuž žalovaná brojila dovoláním, které je součástí celkové délky posuzovaného řízení, což soud v přípise ze dne 21. 1. 2021 přehlédl. Avizované závěry, že nepřiměřenost délky řízení při celkové době 10 let a 10 měsíců či více se tak uplatní i na posuzovaný případ (srov. odst. 20 odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací]). Délku posuzovaného řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk nelze považovat za přiměřeně dlouhou, i když se jednalo o řízení složité, to se však projeví ve výši přiznaného zadostiučinění, když v důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma, kterou nelze odčinit jinak než penězi. Nejedná se totiž o řízení s nepatrným významem pro žalobce a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobci, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě splněno není splněno.

28. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009 či stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 (R 58/2011 civ.) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná).

29. Za přiměřenou základní sazbu se jeví částka 15 000 Kč za rok řízení, za první dva roky pak částka poloviční. Při stanovení základní částky ročního odškodnění soud vyšel ze základního rozmezí 15 000 – 20 000 Kč za jeden rok řízení. Základní částku stanovil soud ve shodě s Městským soudem v Praze sp. zn. 23 Co 315/2020 s odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 ve výši 15 000 Kč, když neshledal žádného důvodu pro vyšší částky. Z této částky pak vycházeli při svých výpočtech i žalobce.

30. Za období 11 let činí zadostiučinění v základu 150 000 Kč (10 x 15 000). Jedná se o částku pouze orientační, kterou je nutno dále upravit, a to v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

31. Řízení bylo velmi složité. Řízení vykazovalo znaky složitosti právní – minus 10 %. Jednalo o složitý spor o náhradu škody po státu s více žalovanými nesprávnými úředními postupy. Řízení vykazovalo složitost skutkovou – minus 5 %. V řízení bylo prováděno velké množství listinných důkazů včetně výslechu svědka, jak je rozebráno shora. Řízení vykazovalo i složitost procesní – minus 10 %. V řízení bylo rozhodováno o spojení věcí, procesním nástupnictvím po zemřelých žalobcích, docházelo k úpravám žaloby co do rozsahu i žalobních tvrzení, na straně žalobců vystupoval větší počet osob, kteří byli soudem opakovaně poučováni o nutnosti doplnění tvrzení a důkazů. Podání účastníků byla také obsáhlá s podrobnou a sofistikovanou argumentací. Za počet stupňů zapojených do rozhodování soud snížil zadostiučinění o minus 25 %, neboť věc byla opakovaně projednávána na všech třech stupních soudní soustavy včetně Ústavního soudu. Vzhledem k specifickému postavení Nejvyššího soudu, jehož hlavní náplní je sjednocování judikatury, nelze obecně přepokládat, že by Nejvyšší soud rozhodoval ve lhůtách obecně vyžadovaných u obecných soudů. Řízení na více instancích objektivně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu. Řízení tak probíhá před soudy třech stupňů (k tomu srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2021, č. j. 54 Co 361/2020 – 97:„ Přitom již jen z toho důvodu, byla-li věc, stejně jako v tomto případě, projednávána celkem před soudy třech stupňů, přichází standardně v úvahu snížení obecné základní výše o 20 %“). Soud neshledal výjimečné důvody pro snížení zadostiučinění ve větším rozsahu než 50 % (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Shodně posuzoval složitost řízení i Městský soud v Praze v rozsudku č. j. 29 Co 315/2020 – 305. Složitosti sporu odpovídá snížení zadostiučinění o 50 % (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk).

32. Žalobce se na délce řízení chováním zásadně nepodílel. Mnohá vyjádření a návrhy na doplnění dokazování se dostatečně odrazily v procesní složitosti věci. V době, kdy bylo řízení [spisová značka] přerušeno k žádosti stran podle § 110 o. s. ř. od 13. 8. 2012 do 12. 4. 2013, byla věc žalobce ([spisová značka]) přerušena do skončení řízení [spisová značka], a proto soud tuto žádost o přerušení nezohledňoval, když se nejednalo o žádost žalobce. Soud za chování účastníka kritérium neupravoval (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk).

33. Postup orgánů veřejné moci spočívajícím zejména v opakovaném vrácení věci bez věcného vyřízení odvolacím i Nejvyšším soudem se dostatečně odrazily v závěru, že délka řízení nebyla přiměřená (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013). Další zásadní vady v postupu soudů nebyly shledány. Rozsudek byl sice zrušen z důvodu, že soud jednal s nesprávnou organizační složkou, odvolacím soudem bylo vyžadováno předběžné uplatnění nároku a jednání ve věci bylo (po provedení dalších úkonů nařízeno) až s odstupem, ani jedno nelze označit dle ustálené judikatury za průtahy. K tomu, že se nejednalo o vady řízení lze pro stručnost odkázat na odst. 24 odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2020, č. j. 91 Co 394/2019-460, kdy se soud s touto argumentací ztotožňuje. Otázka posouzení organizační složky byla složitá a její výklad procházel vývojem, když např. rozsudek ze dne 21. 10. 2015 č. j. 39 C 94/2009 - 356, byl zrušen s ohledem na judikát Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2016 sp. zn. 30 Cdo 2362/2015, který soud prvního stupně nemohl reflektovat. Řízení bylo jinak plynulé a bez zbytečných průtahů (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1143/2010). Kvitovat lze zejména koncentrovaně připravená jednání a aktivní zkoumání podmínek řízení, které vedly k účelnému postupu ve věci. Za postup soudů soud zadostiučinění nezvyšoval ani nesnižoval (§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk).

34. Význam řízení pro žalobce soud zhodnotil tak, že posuzované řízení nepatří mezi ta, kterým je přisuzován zvýšený význam pro účastníky (za taková řízení jsou považována řízení trestní, ochrany osobnosti, rodinně-právní vztahy, osobního stavu, pracovně právní spory, spory o zdraví či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu jako jsou sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206 / 2010). K námitce žalobce, že se jednalo o spor o vyšší částku (500 000 Kč) soud uvádí, že ani tato výše peněžitého zadostiučinění není důvodem pro zvýšení kritéria významu. Lze mít za to, že řízení mělo pro žalobce sice nezanedbatelný, avšak nikoli zvýšený význam - neboť se stále jednalo o spor k peněžitému plnění (k tomu srov. např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2019, č. j. 69 Co 97/2019 – 194, ve kterém poškozená fyzická osoba čelila žalobě z ručitelského prohlášení o zaplacení jistiny převyšující 8 000 000 Kč, avšak s ohledem na skutečnost, že se jednalo o peněžité plnění, nebyl shledán vyšší význam, či obdobně rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2020, č. j. 23 Co 318/2020- 122 s předmětem posuzovaného řízení 2 500 000 Kč). V průběhu řízení pak žalobce vzal žalobu částečně zpět, až do konce řízení se však projednával nárok nezanedbatelné hodnoty (83 628 Kč s příslušenstvím). Význam řízení pro žalobce pak nesnižuje ani okolnost, že na straně žalobců vystupoval větší počet účastníků, když se jednalo o osoby navzájem cizí (jednotlivý vlastníci podílových listů), kteří si navzájem nemohli újmu z nepřiměřené délky ulehčovat (viz Městský soud v Praze sp. zn. 29 Co 315/2020). Argument žalované, že žalobce věděl, že je jeho žaloba bezúspěšná neobstojí již jen proto, že žalobce byl v posuzovaném řízení částečně úspěšný. Nejistota ohledně úspěchu představuje onu újmu, kterou soud v projednávané věci odškodňuje, a proto je i výsledek sporu (žalobce či žalobců v jiných řízeních) v zásadě irelevantní. Případu odpovídá běžný význam pro žalobce (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk).

35. Základní zadostiučinění 150 000 Kč soud dle výše uvedených kritérií snížil o 50 % pro složitost věci. Současně soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky. Vzhledem ke všem okolnostem posuzovaného řízení soud shledal za přiměřené zadostiučinění ve výši 75 000 Kč.

36. Žalovaná žalobci ničeho neplnila. Žalobce předběžně uplatnil nárok dne 18. 5. 2018. Žalovaná se ocitla v prodlení podle § 15 odst. 2 OdpŠk po uplynutí lhůty 6 měsíců dne 19. 11. 2018. Žalobci tak náleží částka 75 000 Kč a zákonný úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 8,25 % ročně z této částky od 19. 11. 2018 do zaplacení, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

37. Soud zamítl žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve zbývajícím rozsahu 110 625 Kč s příslušenstvím jako nedůvodnou, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

VI. Náklady řízení

38. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., neboť žalobce byl ve sporu částečně úspěšný, avšak má právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť výše plnění závisela na úvaze soudu.

39. Náklady žalobce tvoří soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady právního zastoupení. Odměnu advokáta soud určil dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) při tarifní hodnotě sporu 50 000 Kč, neboť se jedná o spor o náhradu nemajetkové újmy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), čemuž odpovídá dle § 7 odst. 5 AT odměna za 3 x 3 100 Kč za následující úkony: příprava s převzetím zastoupení, podání žaloby, vyjádření ze dne 28. 1. 2021dle § 11 odst. 1 písm. a), d), AT. Advokátovi náleží i paušální náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Za předběžné uplatnění žaloby či předžalobní upomínku náhrada nákladů nepřísluší (§ 31 odst. 4 OdpŠk). Advokát je plátcem 21 % DPH. Celkem náklady žalobce činí 14 342 Kč ([číslo] + 1,21 x (3 x 3 100 + 3 x 300)), jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

40. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšné žalované zaplatit k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

41. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu, žalovaná o delší lhůtu výslovně požádala a žalobce nijak nepoškozuje.

Poučení