22 C 243/2021-171

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Janem Lipertem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem v Domově 2082, [PSČ] [obec a číslo] zastoupen advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] ml. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] jednající Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o 701 000 Kč a 455 000 Kč takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 70 000 Kč a co do částky 98 750 Kč zastavuje.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci zbývající částku 631 000 Kč a 356 250 Kč se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 33 816 Kč k rukám zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

Vyjádření účastníků a průběh řízení 1. Žalobce se žalobou po žalované domáhá náhrady nemajetkové újmy ve výši 701 000 Kč za vykonaný nezákonný trest odnětí svobody ve výši 2 roky, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu, za období 701 dní od [datum] do [datum] a náhrady nemajetkové újmy ve výši 455 000 Kč za nepřiměřenou délku trestního stíhání, to vše v souvislosti s trestním stíháním vedeným u [název soudu] sp. zn. [spisová značka], ve kterém byl zproštěn obžaloby.

2. Žalobce dále uvedl, že délka řízení byla zcela nepřiměřená, na její délce se nijak nepodílel, řízení pro něj mělo osobní význam, kdy byl reálně ohrožen nepodmíněným trestem odnětí svobody, byl nucen strpět výslechy, domovní prohlídky, hlavní líčení, což jej psychicky a finančně vyčerpávalo. Žalobce byl v nejistotě a obavách ohledně výsledku trestního stíhání. Uložení podmíněného trestu vnímal jako potupu, když s ním musel seznámit rodinu, přátele a kolegy. Skutečnost, že si nepodal proti nezákonnému trestu dovolání, neznamená, že by rezignoval, očekával, že na základě dalších dovolání Nejvyšší soud rozhodnutí změní. Žalobce ztratil iluze ve spravedlnost. Žalobce byl odsouzen za relativně závažný trestný čin s vysokou škodou.

3. Žalobce podáním ze dne [datum] vzal žalobu částečně zpět co do částky 70 000 Kč za nezákonné rozhodnutí o trestu a co do částky 98 750 Kč za nepřiměřenou délku trestního stíhání, neboť žalovaná v této výši nároky uznala a proplatila.

4. Žalobci bylo při jednání dne [datum] v souladu s § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. uložena povinnost doplnit konkrétní skutková vylíčení a důkazy k prokázání těchto tvrzení, jak bylo konkrétně zasaženo do sféry žalobce nezákonně uloženým trestem, jakým konkrétním způsobem a intenzitou se zdůrazněním, že existence konkrétních skutečností, které lze kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce na vznik nemajetkové újmy i příčinnou souvislost s nezákonně uloženým trestem je třeba tvrdit a dokazovat. Současně byl žalobce vyzván k doplnění srovnatelného případu odškodňování nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv, bude-li zřejmé, že oba případy vykazují pro rozhodnutí soudu významné množství jednotících prvků. Žalobce byl poučen o následcích nesplnění výzvy, jímž se vystavuje neúspěchu ve sporu.

5. Žalobce v reakci upozornil, že rozhodovací praxe se vyvíjí a dochází k navyšování zadostiučinění, což by mělo být zohledněno. Ochrana osobní svobody a osobního života jednotlivce je základním principem právního řádu, zejména občanského zákoníku. Poskytnuté zadostiučinění nezohledňuje závažnost zásahu žalobce, který sice nebyl omezen na osobní svobodě, avšak jako právní laik není zvyklý na strpění omezení v souvislosti s jakýmkoli trestem. Žalobce sportoval, byl osobou bezúhonnou a dobrého vychování se smyslem pro fair play, a proto výkon nezákonného trestu byl pro žalobce obrovským zásahem. Srovnatelný případ žalobci není znám.

6. Žalovaná se bránila podané žalobě tím, že žalobci přiznala částku 70 000 Kč za nezákonné rozhodnutí o trestu a 98 750 Kč za nepřiměřenou délku trestního stíhání. Žalobce tvrdil pouze obecné zásahy. Při poskytnutí zadostiučinění žalovaná přihlédla k zásahům do života, které se obecně pojí s podmíněným trestem, obavy a difamaci žalobce. Pokud jde o zásahy v podobě domovních prohlídek, nezákonné exekuci, zajištěné věcí, narušení vztahů po nezákonném obvinění, šoku z obžaloby nejsou v příčinné souvislosti s nezákonně uloženým trestem. Žalovaná poukázala na nevhodnost výpočtu odškodnění z počtu dní vykonaného trestu v porovnán s odnětím svobody bez odkladu na zkušební dobu a ve vztahu k níže srovnávaným případům zdůraznila, že odškodňují zásahy za nezákonné trestní stíhání včetně pravomocného odsouzení k podmíněnému trestu odnětí svobody. K délce řízení žalovaná uvedla, že za 7 let a 7 měsíců žalobce odškodnila dostatečně. Vyšla ze základní částky odškodnění 15 000 Kč za rok (za první dva roky poloviční). Věc měla za průměrně složitou. S ohledem na projednání věci na třech stupních soudní soustavy snížila zadostiučinění o 10 %. Žalobce se na délce řízení negativně nepodílel a žalovaná zohlednila, že se jednalo o řízení se zvýšeným významem (plus 10 %). Při jednání upozornila na to, že od září [rok] žalobce nemohl trpět nejistotou, když si nepodal dovolání, trest akceptoval a řízení pro něj tak skončilo. Věc obživla až po zrušení odsuzujícího rozhodnutí po dovolání dalších obviněných.

7. Předmětem řízení po částečném zpětvzetí zůstala náhrada nemajetkové újmy 631 000 Kč za nezákonně uložený a vykonaný trest a 356 250 Kč za nepřiměřenou délku trestního stíhání. Sporné a nesporné skutečnosti 8. Nesporným účastníci při jednání dne [datum] učinili předběžné uplatnění nároků žalobce dne [datum] u žalované, dále skutečnost, že žalobce obdržel částku 70 000 Kč za nezákonný trest a 98 750 Kč za nepřiměřenou délku trestního stíhání a průběh řízení, jak jej shrnula žalovaná v čl. V. vyjádření ze dne [datum] ([číslo listu] p. v. až [anonymizováno] spisu), které jsou ve shodě se skutkovými zjištěními z trestního spisu (viz níže).

9. Sporné mezi účastníky zůstalo, zda žalobci náleží další peněžité zadostiučinění za délku posuzovaného řízení, zda se jednalo o řízení složité, zda mělo řízení pro žalobce zvýšený význam, a zda žalobci náleží další peněžité zadostiučinění za nezákonný trest, který žalobce vnímal jako potupu, sporné bylo i to, kdy byla zadostiučinění od žalované žalobci vyplacena, a dále zda žalobce vnímal nejistotu z výsledku trestního stíhání v období od pravomocného uložení nezákonného trestu do doručení zrušujícího rozhodnutí Nejvyššího soudu. Mezi účastníky nebylo sporu ani o tom, že k vydání stanoviska žalované došlo dne [datum] a výplata odškodnění proběhla poštovní poukázkou. Prokázané skutečnosti, důkazy a hodnocení 10. Kromě nesporných tvrzení účastníků vzal soud ve stručnosti za prokázané, že žalobci další peněžité zadostiučinění nenáleží, neboť již poskytnutá zadostiučinění byla přiměřená. Posuzované řízení bylo složité, žalobce se na délce řízení nepodílel a řízení mělo pro žalobce zvýšený význam, což už dostatečně zohlednila žalovaná včetně toho, že žalobce byl v nejistotě ohledně výsledku řízení i v době dovolacího řízení dalších spoluobviněných, o kterém věděl, a doufal, že dopadne v jejich prospěch. Nezákonně uložený trest byl žalovanou přiměřeně kompenzován i s přihlédnutím k potupě, obavám a nespravedlnosti, kterou žalobce utrpěl a to i ve vztahu k podobným případům odškodnění. Žalovaná vyplatila odškodnění žalobci opožděně, když se tak stalo až po [datum].

11. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění.

12. Ze spisu [název soudu], sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že usnesením ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce a Mgr. [jméno] [příjmení] pro zločin porušení povinností při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku a Ing. [jméno] [příjmení] pro účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na zločinu porušení povinností při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Žalobci doručeno dne [datum] obvinění. Žalobce dne [datum] podal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, kterou doplnil i dne [datum]. Usnesením [anonymizováno] státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum] byly zamítnuty stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum]. Ve dnech [datum] a [datum] byl žalobce vyslechnut. Dne [datum] žalobce podal stížnost i ve vztahu k obvinění z maření úředního rozhodnutí. Ve dnech [datum], [datum] a [datum] byl vyslechnut Mgr. [jméno] [příjmení]. Ve dnech [datum], [datum] a [datum] byl vyslechnut Ing. [jméno] [příjmení]. Usnesením ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce a Mgr. [příjmení] pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1, písm. a) tr. zákoníku dílem ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku a zločin porušení povinností při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, 3 tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku a Ing. [příjmení] pro účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na zločinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1, písm. a) tr. zákoníku spáchaného dílem ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku. Dne [datum] žalobce odmítl vypovídat k obvinění z maření úředního rozhodnutí. Usnesením [anonymizováno] státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum] byly stížnosti podané proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] zamítnuty jako nedůvodné. Usnesením ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání JUDr. [jméno] [příjmení] pro zločin porušování povinností při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku spáchaného formou účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Proti usnesení o zahájení trestního stíhání byla podána stížnost, která byla zamítnuta usnesením [anonymizováno] státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum]. Ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] byl vyslechnut JUDr. [jméno] [příjmení]. Dne [datum] byla podána JUDr. [příjmení] žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu v trestní věci. Dne [datum] bylo státním zastupitelstvím konstatováno, že v dané věci nebyla shledána žádná pochybení. Dne [datum] byl vyslechnut [jméno] [příjmení], dne [datum] byl vyslechnut Ing. [jméno] [příjmení], dne [datum] byl vyslechnut [jméno] [příjmení], dne [datum] byl vyslechnut [jméno] [příjmení], dne [datum] byl vyslechnut Ing. [jméno] [příjmení], dne [datum] byl vyslechnut [jméno] [příjmení], dne [datum] byl vyslechnut Ing. [jméno] [příjmení], dne [datum] byla vyslechnuta [jméno] [příjmení]. Dne [datum] nahlédli do spisu JUDr. [příjmení], JUDr. [příjmení] a Mgr. [jméno]. Dne [datum] nahlédli do spisu JUDr. [příjmení], JUDr. [příjmení], Mgr. [anonymizováno] a Mgr. [anonymizováno]. Ve dnech 10. – [datum] a následně [datum] prostudovali spis obvinění a jejich právní zástupci. Obvinění a jejich právní zástupci prostudovali spisový materiál rovněž dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání JUDr. [příjmení] pro zločin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4, písm. d) tr. zákoníku ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Proti usnesení byla podána stížnost, která byla zamítnuta usnesením [anonymizováno] státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum]. Policie nechala zpracovat znalecký posudek z oboru ekonomika, kybernetika, zajistila související soudní rozhodnutí a dokumenty, smlouvy, zápisy, fakturaci, další účetní doklady, reklamu, dokumentaci výběrového řízení, dokumenty z insolvenčního řízení, e-mailovou komunikaci, výpisy z účtů fotodokumentaci domovních prohlídek. Dne [datum] byla podána obžaloba (doručena dne [datum] soudu) na žalobce, Mgr. [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] pro zločin porušení povinností při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a na JUDr. [jméno] [příjmení] pro zločin porušení povinností při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, a zločin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Dne [datum] bylo nařízeno hlavní líčení na [datum]. Žalobce dne [datum] požádal o odročení jednání z důvodu změny právního zastoupení s odkazem na to, že se jedná o složitou a po důkazní stránce obsáhlou věc, čemuž soud vyhověl a hlavní líčení odročil na den [datum], které se již konalo. Při hlavním líčení konaném tento den došlo k přednesu obžaloby a výslechu obžalovaných. Následně bylo hlavní líčení odročeno na den [datum], tento den byli dále vyslýcháni obžalovaní, následně dne [datum] byli vyslechnuti svědci a následně bylo hlavní líčení odročeno na dny 1. 11. – [datum], v dané dny byli vyslechnuti svědci. Následně bylo hlavní líčení nařízeno na dny 24. - [datum], na žádost obžalovaného [příjmení] bylo toto zrušeno a nařízeno na dny 4. 4. – [datum], kdy byli opět vyslýcháni svědci. Stranám byly k nahlédnutí předloženy listinné důkazy. Při hlavním líčení konaném dne [datum] byli vyslechnuti svědci, právní zástupci obžalovaných se vyjádřili k dokazování a následujícího dne byl dán prostor k závěrečným řečem. Poté došlo k vyhlášení rozsudku. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum] byl JUDr. [příjmení] uznán vinným, ostatní obžalovaní (tedy i žalobce) byli uznáni vinnými toliko co do spáchání zločinu porušení povinností při správě cizího majetku, naopak byli zproštěni obžaloby co do přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí. Z důvodu velmi vysoké složitosti a rozsáhlosti věci prodloužena lhůta k vypravení rozsudku nejprve do [datum], do [datum] a do [datum] se zdůrazněním obsáhlosti důkazního materiálu, obsáhlostí výpovědí obžalovaných a svědků a jejich provázanosti. Rozsudek ze dne [datum] byl vypraven dne [datum]. Proti rozsudku byla podána odvolání. Odvolání a jejich zdůvodnění byla podána v období od března [rok] do května [rok]. Dne [datum] byla věc předložena odvolacímu soudu. Veřejné zasedání nařízeno dne [datum] na [datum]. Dne [datum] konalo u [název soudu] veřejné zasedání, předsedkyně senátu podala zprávu o stavu věci, k věci se vyjádřili právní zástupci, byl dán prostor k závěrečným řečem a poté došlo k vyhlášení rozsudku. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum] byly některé výroky rozsudku soudu prvního stupně zrušeny a znovu soud uznal obžalované vinnými a rozhodl rovněž i o náhradě škody. Zprošťující výrok zůstal nezměněn a nabyl tak právní moci. Následně došlo k podání dovolání Ing. [příjmení] a JUDr. [příjmení]. Dovolání Ing. [příjmení] bylo podáno dne [datum] a dovolání podané JUDr. [příjmení] bylo podáno dne [datum]. Byly prováděny úkony postagendy a dne [datum] bylo rozhodnuto o povinnosti nahradit náklady zmocněnce poškozených, proti čemuž podali obvinění stížnosti a po vyjádření státního zastupitelství a po předložení věci dne [datum] odvolacímu soudu, tento usnesení dne [datum] zrušil pro nepřezkoumatelnost. Dne [datum] se k dovolání vyjádřilo [anonymizováno] státní zastupitelství. Spis byl vrácen dne [datum]. Dne [datum] byl spis předložen s dovoláními [název soudu], který rozhodl dne [datum] a spis byl vrácen dne [datum]. Usnesením [název soudu] ze dne [datum] došlo v celém rozsahu ke zrušení rozsudku [název soudu] ze dne [datum] a v odsuzující části rozsudku [název soudu] ze dne [datum] a také dalších rozhodnutí obsahově navazujících na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dne [datum] bylo žalobci doručeno usnesení [název soudu]. Dne [datum] žádal obviněný [příjmení] [příjmení] o nařízení hlavního líčení. Dne [datum] soud nařídil jednání na [datum], obviněný [příjmení] požádal o odročení z důvodu změny právního zastoupení, obviněný [příjmení] požádal o odročení z důvodu rodinné dovolené. S přihlédnutím i ke zhoršené epidemiologické situaci bylo hlavní líčení zrušeno. Dne [datum] nařízeno další hlavní líčení na [datum]. Při tomto hlavním líčení byly stranám předloženy k nahlédnutí listinné důkazy, strany se k těmto vyjádřily a poté bylo uděleno slovo k závěrečným řečem. Následně byl vyhlášen rozsudek, kterým byli všichni obžalovaní zproštěni obžaloby. Uvedený rozsudek nabyl právní moci ve vztahu k žalobci dne [datum]. Trestní stíhání trvalo ve vztahu k žalobci od [datum] do [datum], tedy zhruba 7 let a 7 měsíců.

13. Z výpovědi žalobce, soud zjistil, že žalobce se v roce [rok] se stal členem výboru [anonymizována dvě slova], kde se v roce [rok] stal zástupcem tenisového oddílu a v roce [rok] se stal provozovatelem tenisového areálu. V roce [rok] žalobce započal s reorganizací [anonymizována dvě slova], kterou se snažil zvelebit a dostal se přitom do konfliktu s předsedou [anonymizována dvě slova] Ing. [příjmení], který byl z funkce odvolán, za což žalobci sliboval odplatu. V [anonymizována dvě slova] pak došlo ke sporům, v rámci kterých se zrodilo i trestní oznámení na žalobce. Kauza se bobtnala do zhruba 30 soudních sporů. Některé oddíly se otočily k žalobci zády. Žalobce se po trestním oznámení zúčastnil výslechů, byl obviněn a byla u něj provedena domovní prohlídka. Po obžalobě cítil naději, že bude před soudem očištěn. [obec] toho byl v rozporu se svou představou spravedlnosti odsouzen k podmíněnému trestu spolu s vysokou náhradou škody, kterou musel spolu s dalšími obviněními rychle zaplatit, což spoluobviněnými, i přesto byla vedena exekuce na jeho plat a plat manželky, zastaven jeho dům a obstaveny účty. Žalobce měl problémy se spaním, nutkavé myšlenky na trestní stíhání a odsouzení. Žalobci v pozici ředitele [právnická osoba] resortu [obec] bylo nepříjemné, že se jejich klienti a zaměstnavatel dozvěděli o jeho odsouzení, stejně jako vysvětlování, jak k této situaci došlo, a co se odehrálo. Nezákonné odsouzení žalobci poškodilo profesní pověst i pověst mezi sousedy a známými na magistrátu. Informaci o odsouzení žalobce šířili oznamovatelé údajné trestné činnosti žalobce. Informace o odsouzení se dostala i do společnosti sportovců, ve které se žalobce dlouhodobě aktivně pohybuje (tenis a florbal). Žalobce měl trestního stíhání plné zuby a po poradě s obhájci to již chtěl mít za sebou a nepodal dovolání. Žalobce se znal dlouhodobě s dalšími spoluobviněnými a věděl, že podali také dovolání a trestní stíhání pokračuje před [název soudu], informoval ho o tom Ing. [příjmení] i obhájce. Trestní stíhání i odsouzení bylo nepříjemné po psychické i finanční stránce, kdy žalobce platil náklady obhajoby. Nezákonné pravomocné odsouzení se žalobce velmi osobně dotklo, což negativně prožívala i jeho rodina. Žalobce žil spořádaným životem, neměl žádné úmysly z [anonymizována dvě slova] vyvést majetek, s lidmi okolo Ing. [příjmení] z [anonymizována dvě slova] již nechce mít nic společného. [příjmení] má ještě oblepený počítač s číselným označením stop. Žalobce se z nezákonného odsouzení nezhroutil, ale měl toho plnou hlavu. Samozřejmě se též obával, aby nedošlo k nešťastné souhře náhod a například nezavinil autonehodu, což by mohlo vyústit v přeměnu trestu. Po zrušení trestu prožil žalobce pocity euforie i vzteku, neboť doufal, že se vše rychle změní, což se nestalo. Je však rád, že vymizel z rejstříků trestů. Za nejhorší zásahy žalobce označil podání obžaloby a s tím spojené postavení i oslovení obžalovaného, exekuce, která byla vedena, i když byla náhrada škody z trestu zaplacena. Narušeny byly i rodinné vztahy, neboť žalobce důvěřoval osobám v [anonymizována dvě slova], před čímž ho manželka varovala. Žalobce měl vizi, že [anonymizována dvě slova] vybuduje k lepšímu a o tuto představu v důsledku sporů přišel, a ještě byl k tomu nezákonně potrestán, což jej stálo spoustu peněz a nervů. Žalobce si vyzvedl odškodnění na poště po dni [datum].

14. Soud výpověď žalobce hodnotí jako spontánní a věrohodnou. Žalobce podrobně a široce popsal děje v logické i časové návaznosti, pohotově odpovídal na dotazy soudu i stran. Výpověď působila přesvědčivě, žalobce objektivně připisoval své problémy v daném období nejen nezákonnému odsouzení ale i pomlouvačné kampani tzv.„ druhé strany“, jimiž mínil oznamovatele jeho údajné trestné činnosti. Žalobce popsal věrohodně nejen průběh trestního stíhání ale také dopady nezákonného trestu. Za zvláště závažné soud považuje zásahy do pověsti, ke kterým došlo při profesním i společenském uplatnění žalobce. Žalobci se podařilo tyto zásahy mírnit vysvětlováním dané situace, což jej zase ne druhou stranu stálo i velké množství psychického úsilí. Z výpovědi žalobce plyne, že nikoli veškeré zásahy lze přisuzovat nezákonně uloženému trestu, neboť na pověst i psychiku žalobce doléhalo i samotné trestní stíhání, spory v rámci [anonymizována dvě slova] či exekuce, které by však představovaly samostatné odpovědnostní tituly. V rámci výpovědi žalobce soud shledal roztrpčení nad průběhem trestního stíhání, jehož součástí bylo i nezákonné odsouzení žalobce, s čímž je spojeno narušení důvěry ve spravedlnost a právní stát. Z výpovědi žalobce se dá vycházet při zjištění skutkového stavu.

15. Soud měl k dispozici listinné důkazy, které blíže nehodnotil, neboť se vztahovaly k nespornému předběžnému uplatnění nároků a jejich vyřízení (předběžné uplatnění nároku ze dne [datum], akceptační dopis žalované ze dne [datum], stanovisko žalované ze dne [datum]) nebo by byly duplicitní k dokazování trestním spisem (usnesení ze dne [datum], rozsudek ze dne [datum], usnesení [název soudu] ze dne [datum], rozsudek ze dne [datum], rozsudek ze dne [datum], obžaloba ze dne [datum]).

16. Soud podrobnější dokazování neprováděl pro nadbytečnost, neboť výše uvedené pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněném nároku plně postačující, když má soud dostatek skutkových zjištění k posouzení průběhu trestního stíhání, dopadů nezákonného trestu do osobnostní sféry žalobce i okolností případu. Závěr o skutkovém stavu 17. Soud uzavírá, že újmu žalobce z nezákonného trestu v podobě odnětí svobody ve výši 2 roky, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu za období 701 dní od [datum] do [datum] lze označit za vážnou. Žalobce oprávněně vnímal uložení nezákonného trestu jako potupu, byla narušena pověst žalobce ve společnosti (přátelé, sousedé i známí ze sportu) i zaměstnání ředitele [anonymizována dvě slova] (zaměstnavatel i klienti), kdy žalobce byl nucen vysvětlovat, za jakých okolností došlo k pravomocnému odsouzení. Součástí uloženého trestu byla i vysoká náhrada škody, kterou byli spoluobvinění nuceni rychle uhradit. Žalobce odsouzením trpěl i co do důvěry ve spravedlnost a nejistotou, aby shodou nešťastných náhod nebyl trest přeměněn. Žalobce toto psychicky vyčerpávalo a zhoršovalo spaní. Na poškození pověsti mělo vliv i šíření zprávy o odsouzení oznamovateli údajné trestné činnosti žalobce. Část zásahů (šok z obžaloby, neoprávněné vedení exekuce ačkoliv měla být uložená škoda zaplacena, ztráta možnosti rozvíjet [anonymizována dvě slova], domovní prohlídka, zajištění věcí) nejsou v příčinné souvislosti z nezákonným trestem. Posuzované řízení trvalo ve vztahu k žalobci od [datum] do [datum] (7 let a 7 měsíců), bylo složité, žalobce se na délce řízení nepodílel a řízení mělo pro žalobce zvýšený význam, což už dostatečně zohlednila žalovaná včetně toho, že žalobce byl v nejistotě ohledně výsledku řízení i v době dovolacího řízení dalších spoluobviněných, o kterém věděl, a doufal, že dopadne v jejich prospěch.

18. Žalovaná byla podle § 118a odst. 3 o. s. ř. upozorněna, že po provedeném dokazování nenavrhla důkazy, potřebné k prokázání toho, že dluh vůči žalobci splnila dne [datum], vyzvána k navržení důkazů a poučena o nesplnění výzvy, jímž jí hrozí neúspěch ve sporu. Žalovaná nejprve navrhla výpis z bankovního účtu, který byl irelevantní, neboť později žalovaná upřesnila, že odškodnění vyplatila poštovní poukázkou. Žalovaná navrhla důkaz i částí poštovní poukázky s výplatou, ale tento důkaz soud nemohl provést, neboť posléze žalovaná sdělila, že jej nemá k dispozici. S ohledem na důkazní nouzi žalované soud přistoupil k opakovanému výslechu žalobce, z kterého soud zjistil, že si vyzvedl peníze prostřednictvím poštovní poukázky na poště na [obec] a stalo se tak logicky až poté, co obdržel stanovisko od žalované datové dnem [datum]. Vzhledem k tomu, že je prakticky vyloučeno, aby žalovaná odeslala poštovní poukázkou odškodnění ještě před vydáním stanoviska a žalobce si jej okamžitě vyzvedl na poště, není důvodu pochybovat o věrohodnosti výpovědi žalobce, které podporuje datum stanoviska, který byl také posledním dnem pro včasné plnění žalované. Z tohoto důvodu soud neprovedl dožádání [anonymizována dvě slova], neboť bylo navrženo po provedeném výslechu žalobce a stalo se tak nadbytečným.

19. V podrobnostech soud odkazuje na dílčí skutková zjištění v předcházející části rozsudku. Další skutečnosti soud za prokázané nevzal, neboť je žalobce po poučení soudem dostatečně netvrdil a neprokazoval, případně jsou tyto skutečnosti v rozporu s provedenými zjištěními. Právní hodnocení 20. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

21. Podle § 10 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o trestu má ten, na němž byl zcela nebo zčásti vykonán trest, jestliže v pozdějším řízení byl obžaloby zproštěn nebo bylo-li proti němu trestní stíhání zastaveno ze stejných důvodů, pro které soud v hlavním líčení rozhodne zprošťujícím rozsudkem. To neplatí, nařídí-li zastavení trestního stíhání prezident republiky, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii.

22. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

23. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

24. Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (NS 30 Cdo 1747/2014).

25. Vznik nemajetkové újmy způsobené výkonem veřejné moci zpravidla nelze dokazovat (jde o stav mysli poškozené osoby). V řízení se tak obvykle zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody, aby se dotčená osoba mohla cítit poškozenou, tedy zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčenou ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce (NS 30 Cdo 3731/2011).

26. Pokud jde o nezákonnost odsouzení žalobce, soud posoudil nárok po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 10 odst. 1 OdpŠk, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu za vydání nezákonného trestu. V řízení bylo prokázáno vydání nezákonného trestu, neboť rozsudek ze dne [datum], kterým byl žalobci uložen trest odnětí svobody s podmíněným odkladem, žalobce v období od [datum] do [datum] vykonal, ačkoliv byl posléze pravomocně zproštěn obžaloby, čímž vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy dle § 31a odst. 1 OdpŠk z titulu nezákonného trestu.

27. V případě náhrady nemajetkové újmy z tohoto titulu není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk. Žalobce byl proto v tomto směru poučen dle § 118a odst. 1,3 o. s. ř., jak je uvedeno shora. Na druhou strany lze obecně říci, že každý nezákonně uložený trest negativně ovlivňuje osobní život nezákonně potrestaného a stigma pravomocně odsouzeného v rámci trestního stíhání představuje zásah do osobního života a pověsti poškozeného, který je následně zproštěn obžaloby.

28. Soud posoudil shora zjištěné skutečnosti v souladu s právní úpravou a analogicky použil judikaturu k nezákonnému trestnímu stíhání. Ačkoliv se žalobce odškodnění nezákonného obvinění nedomáhal a žalobní tvrzení omezil na nezákonný trest, zásahy do života jsou si podobné. Navíc v rámci odškodňování případů nezákonného trestního stíhání bývá zásah v podobě pravomocného odsouzení též přihlíženo, proto lze vysledovat i podobné případy odškodnění.

29. Posuzuje-li soud tvrzené a prokázané zásahy do života žalobce (viz shora), shledává poskytnuté zadostiučinění ze strany žalované ve výši 70 000 Kč za přiměřené a odpovídající okolnostem případu. Žalobcem nárokovaná částka by spíše odpovídala případu, ve kterém by byl poškozený zbaven osobní svobody zcela, když vodítko adekvátního odškodnění v rozmezí 500 Kč – [číslo] Kč/den nezákonného omezení svobody vyjádřil Nejvyššího soud ve svém rozsudku ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2357/2010. Nezákonný trest žalobci jistě způsobil mnoho příkoří, avšak nejednalo se o tak zásadní omezení jako je pobyt za mřížemi, kdy dojde k přetrhání většiny vazeb poškozeného oproti běžnému životu na svobodě. Soud při zvážení přiměřenosti částky při jednání dne [datum] provedl i srovnání s případy z praxe Městského soudu v Praze sp. zn. 51 Co 129/2016 a 91 Co 28/2016.

30. V případu 51 Co 129/2016 byl poškozený odškodněn částkou 81 665 Kč za nezákonné trestní stíhání zkrácení daně podle § 148 odst. 1, 3 písm. b) a c) tr. zákona s hrozícím trestem odnětí svobody jeden rok až osm let po dobu dvou let a čtyř měsíců. Vůči poškozenému byl vyhlášen pravomocný odsuzující rozsudek, který byl zrušen až dovoláním. Poškozený pracoval jako celní deklarant, živnostenské oprávnění byl jediný zdroj příjmů, o který přišel. Poškozený byl zkušený profesionál se stálou klientelou, po zahájení trestního stíhání začal zájem klientely značně opadat, následně mu byla činnost v rámci trestu zakázána. Poškozena byla profesní pověst poškozeného, jeho dobré obchodní jméno a důvěra v jeho bezúhonnost ze strany klientů i celních orgánů. Poškozený se nemohl plně věnovat rodině, byl ve stresu, manželé se kvůli trestnímu stíhání hádali, v důsledku trestního stíhání poškozenému i klesly příjmy. Případ žalobce je srovnatelný majetkovou povahou trestné činnosti, za kterou byl žalobce i poškozený odsouzen, vyhlášením odsuzujícího rozsudku k podmíněnému trestu odnětí svobody se zásahem do profesní pověsti a vytrpěným stresem. Případ žalobce je více závažný zásahem do společenského života. Případ žalobce je obecně méně závažný, neboť kromě zásahu do pověsti byly značně narušeno profesní uplatnění poškozeného a více narušen byl i rodinný život, u kterého žalobce zmínil pouze výčitky uplatněné spíše v důvěru žalobce ve své okolí, než z důvodu nezákonného odsouzení. Žalobce nebyl vystaven nutnosti řešení existenčních problémů při úplné ztrátě zdroje příjmů. Méně závažný je případ žalobce též tím, že u poškozeného představovalo odškodnění nezákonného trestu pouze jednu ze složek náhrady nemajetkové újmy za celé trestní stíhání, takže i při zohlednění vývoje částek odškodnění nemajetkové újmy se poskytnuté zadostiučinění ve výši 70 000 Kč, které je pouze lehce nižší než u více závažného případu poškozeného, jeví jako dostatečné.

31. V případu 91 Co 28/2016 byl poškozený stíhán pro trestný čin vydírání s trestní sazbou až 8 let, po dobu 5 let a 10 měsíců. Povědomost o trestním stíhání poškozeného byla minimální. V důsledku pravomocného odsouzení k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let, přestal být jednatelem nebo členem představenstva v řadě obchodních společností. Bylo shledáno, že povaha trestné činnosti budí společenské odsouzení, zvláště měla-li být způsobena značná škoda. U poškozeného se projevoval stres, nervozita, podrážděnost a nespavost. Poškozený byl ale také stíhán i v dalších řízeních, pověst poškozovalo také samotné drsné obchodní jednání poškozeného. Zásadní zásahy do osobnosti nebyly shledány. Případ žalobce je srovnatelný nezákonným trestem, projevy stresu nervozity, podrážděnosti a nespavosti. Případ poškozeného je více závažný tím, že trestná činnost již budí vyšší společenské odsudky a byla mu uložena delší zkušební doba, současně bylo narušeno podnikání v řadě obchodních společnostech. Opětovně platí, že poškozený byl odškodněn i za zásahy způsobené celým trestním stíháním. Případ žalobce je obecně více závažný, neboť nebyl stíhán v dalších trestních stíháních a nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by měly negativní vliv na pověst žalobce kromě nezákonného trestu. Zásah do pověsti v důsledku uloženého nezákonného trestu lze označit i za zásadnější, i když je správná argumentace žalované, že na tomto měly vliv i třetí osoby (oznamovatelé údajné trestné činnosti), za jejichž jednání nelze činit odpovědnou žalovanou. [příjmení] 70 000 Kč pro žalobce se jeví jako adekvátní i ve srovnání s tímto případem 32. Soud s ohledem na výše uvedené soud shledal za dostatečné zadostiučinění ve výši 70 000 Kč. Soud považuje zadostiučinění za přiměřené i s ohledem na vývoj odškodňovací judikatury, který spěje k navyšování částek s ohledem na úctu státu k soukromému životu žalobce (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/18). Žalovaná žalobci poskytla přiměřenou satisfakci, proto soud žalobci již další částku nepřiznal, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

33. Pokud jde o nepřiměřenou délku trestního stíhání, soud posoudil nárok po právní stránce podle § 13 odst. 1 OdpŠk ve spojení s § 31 odst. 3 OdpŠk, když se žalobce domáhá odškodnění za nejistotu ohledně výsledku trestního stíhání.

34. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení (srov. NS Cpjn 206/2010).

35. Trestní stíhání trvalo vůči žalobci od [datum], kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, do [datum], kdy žalobce pravomocně zproštěn. V řízení se vyskytlo období nečinnosti od [datum], kdy napadla obžaloba, do [datum], kdy bylo nařízeno hlavní líčení, procesní usnesení o nákladech zmocněnce poškozeného bylo zrušeno pro nepřezkoumatelnost a v řízení se vyskytla i nečinnost od [datum], kdy bylo doručeno rozhodnutí [název soudu] do [datum], kdy bylo nařízeno další hlavní líčení. Nejedná se o prodlevy a pochybení nijak zásadní, ale jejich opakovanost nutně znamená, že soud shledává délku řízení za nepřiměřenou, v čemž jsou i účastníci ve shodě. Jinak bylo řízení prosto průtahů (srov. NS 28 Cdo 1143/2010).

36. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (viz např. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná). Za přiměřenou základní sazbu se jeví částka 15 000 Kč, když se nejednalo o extrémně dlouhé soudní řízení, za které jsou zpravidla považována ta, která svou délkou překročí 10 let. S ohledem na složitost řízení také nelze předpokládat, že nebýt průtahů skončí řízení v násobně kratší době.

37. Soud shledal zvýšenou složitost trestního stíhání s přihlédnutím k tomu, že věc byla projednána na všech třech stupních soudní soustavy. Jednalo se o věc procesně i skutkově složitější, projednávalo se více obvinění několika obviněných, byla vyslechnuta desítka svědků, prováděno velké množství listinných důkazů (za všechny smlouvy, zápisy, fakturaci, další účetní doklady, reklamu, dokumentaci výběrového řízení, dokumenty z insolvenčního řízení, e-mailovou komunikaci, výpisy z účtů fotodokumentaci domovních prohlídek), byly též zpracovány znalecké posudky (obory ekonomika a kybernetika). Soud má proto za to, že snížení zadostiučinění pro složitost lépe odpovídá hodnocení minus 15 %.

38. Žalobce se na délce řízení významně nepodílel.

39. Vadný postup orgánů veřejné moci se dostatečně projevil v závěru o nepřiměřenosti délky řízení, když výše uvedené pochybení (odst. 35 odůvodnění) byly jediným důvodem pro závěr o nepřiměřenosti délky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013).

40. Trestní stíhání představuje řízení, které se typově považuje za řízení se zvýšeným významem pro účastníka, neboť jsou posuzovány důležité otázky pro jejich život v podobě jejich viny a neviny. Soud proto za zvýšený význam standardně zvýšil zadostiučinění o plus 10 %.

41. Základní orientační částku soud vypočetl jako 98 750 Kč. Vzhledem k tomu, že oproti žalované soud zohlednil vyšší složitost věci (minus 15 %) a shodně dovodil zvýšený význam (plus 10 %), soud dospěl k závěru o přiměřenosti částky 93 813 Kč (98 750 x 0,95). Poskytnuté zadostučinění ve výši 98 750 Kč je zadostiučinění adekvátní a odpovídající.

42. K námitce žalované, že žalobce nebyl v obavách o výsledek řízení, poté co byl pravomocně odsouzen, lze zopakovat, že toto bylo provedeným dokazováním vyvráceno, neboť žalobce věděl o dalších dovoláních spoluobviněných, a tedy i o tom, že se v řízení pokračuje.

43. Z výše uvedených důvodů soud nepřiznal žalobci za nepřiměřenou délku trestního stíhání další odškodnění, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

44. Vzhledem k obsáhlé argumentaci účastníků soud pro úplnost dodává, že soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí ty dílčí argumenty účastníků, které jsou pro rozhodnutí ve věci nepodstatné a na rozhodnutí ve věci by ničeho neměnily. Účastníky citovaná judikatura není s výše uvedeným v rozporu (viz např. III. ÚS 989/08, odst. 68). Náklady řízení 45. Pro otázku nákladů řízení bylo podstatné posouzení, zda se odškodnění dostalo žalobci včas. Žalovaná ocitla v prodlení uplynutím 6 měsíců po předběžném uplatnění dle § 15 odst. 2 OdpŠk dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaná vydala stanovisko až dne [datum] a zvolila výplatu poštovní poukázkou, plnila opožděně, když poštovní poukázkou je úhrada provedena až výplatou částky adresátovi (§ 1957 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku), což nastalo až po [datum], který byl posledním dnem pro včasné plnění. Pokud vzal žalobce pro toto plnění žalobu částečně zpět, stalo se tak u důvodného nároku pro chování žalované podle § 146 odst. 2 věta druhá, když výše plnění záviselo na úvaze soudu.

46. Žalobce uhradil 4 000 Kč soudního poplatku a vynaložil náklady na právní zastoupení. Nároky nemajetkové újmy se započítávají i na úspěch tarifní hodnotou 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) AT (NS sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Tarifní hodnota dvou takových nároků proto činí 100 000 Kč. Advokát učinil následující úkony právní služby: převzetí zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí, a účast u jednání soudu, to vše s odměnou po 5 100 Kč za úkon. Advokát má právo na náhradu režijních nákladů 4 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Advokátovi náleží náhrada promeškaného času za 10 půl hodin po 100 Kč na cestě podle § 14 odst. 3 AT. Advokát je plátcem DPH. Za předběžné uplatnění nároku odměna nenáleží (§ 31 odst. 4 OdpŠk). Advokát má právo na cestovné ve výši 2 470 Kč na trase ze svého sídla ([obec]) do [obec] a zpět k jednání při celkové délce trasy 300 km (2 x 150 km) vozem [registrační značka] s kombinovanou spotřebou 7,5 litru nafty na 100 km dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. s cenou nafty 47,10 Kč za litr a náhradou za používání vozidla 4,7 Kč za 1 km. Cestovné se o DPH nezvyšuje, neboť je započítáno v ceně ve vyhlášky. Náklady žalobce činí 33 816 Kč dle následujícího výpočtu (4 000 + 2 470 + 1,21 x (4 x 5 100 +4 x 300 + 10 x 100)), jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

47. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu a žalobce nijak nepoškozuje.