22 C 249/2023 - 49

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Vránovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] pro zaplacení 59 850 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka], spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky ve výši [částka], spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Řízení se v rozsahu, ve kterém se žalobkyně na žalované domáhá uhrazení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], se zastavuje

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím, a to z titulu nemajetkové újmy, která jí byla způsobena nepřiměřeně dlouhým stavebním řízením, resp. řízením o dodatečném povolení stavby a odstranění stavby.

2. Konkrétně žalobkyně tvrdila, že stavební řízení bylo vedeno u Úřadu městské části města [adresa] – sever, Stavební odbor (dále jen stavební úřad) pod sp. zn. STU/04/0600540/000/003, a to ode dne [datum]. Toto řízení je v současné době vedeno jako dodatečné povolení změny stavby a stále trvá.

3. Žalobkyně svůj nárok již v minulosti částečně uplatnila, kdy požadovala odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku stejného řízení, a to za období od [datum] do [datum]. Ministerstvem pro místní rozvoj bylo přiznáno zadostiučinění v penězích ve výši [částka] a v navazujícím soudním řízení pak ještě zadostiučinění ve výši [částka] s úrokem z prodlení (a to rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne [datum], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka] ze dne [datum]). [právnická osoba] tomto řízení žalobkyně uplatnila svůj nárok za období od [datum] do [datum], kdy požaduje částku [částka]. Během řízení vzala žalobkyně částečně svůj návrh zpět, a to co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum].

5. Žalobkyně dále specifikovala, že byla účastníkem stavebního řízení zahájeného dne [datum] u Úřadu městské části města [adresa] – sever, Stavební úřad (dále jen „Stavební úřad“) pod sp.zn. [Anonymizováno] (dále též „posuzované řízení“) o změnu stavby domu [adresa], na pozemku parc.č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], spočívající v jeho nástavbě, přístavbě a stavebních úpravách, konkrétně změně stavby stavebními úpravami spočívajícími v zesílení stávající ocelové konstrukce sloupů pro vynesení zatížení stávající chodby a obvodového zdiva původní vestavby bez změny výšky hřebene střechy, napojených vnitřních rozvodů na stávající, jehož stavebníky jsou manželé Margita a [jméno FO], bytem na uvedené adrese; a na něj bezprostředně navazující řízení Stavebního úřadu vedeného pod sp.zn. [Anonymizováno], jehož předmětem bylo rovněž dodatečné povolení předmětné stavby, jež bylo zahájeno poté, co bylo původní rozhodnutí o povolení stavby zrušeno a bylo zahájeno a následně přerušeno řízení o odstranění stavby týkající se provedené kovové konstrukce včetně skleněné výplně umístěné na obezdění terasy rodinného domu. Řízení o povolení změny stavby a o odstranění stavby byla následně spojena pod společnou značkou sp.zn. [Anonymizováno]. Shora uvedená nástavba a přístavba byla provedena v rozporu s udělením stavebním povolením a další stavební úpravy pak provedeny zcela bez stavebního povolení či ohlášení, tudíž k uvedeným změnám stavby došlo nezákonným způsobem. Žalobkyně je vlastníkem bezprostředně sousedícího domu a pozemku a byla touto stavbou zásadně dotčena. V řízení vystupovali fakticky na stejné straně s žalobkyní další účastníci manželé [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], bytem [adresa], z titulu práv z věcného břemene k nemovitosti žalobkyně. Shora uvedené správní řízení tvoří jeden celek. Řízení o odstranění stavby dosud nebylo skončeno.

6. Žalobkyně rovněž specifikovala průběh těchto řízení, což účastníci učinili nesporným, jak bude specifikováno níže. Žalobkyně nepřispěla k průtahům žádnými obstrukcemi, pouze bránila svá opakovaně porušovaná práva, příslušné orgány postupovaly nezákonně a předmět řízení byl pro žalobkyni navíc významný.

7. Žalobkyni vznikla v důsledku výše popsaného výkonu veřejné moci následující nemajetkové újma, za kterou požaduje za každý rok základní částku [částka]. Žalobkyně pak souhlasí se závěry učiněnými v rozsudku Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka] ze dne [datum], a tedy navrhuje požadovanou částku snížit o 20 % z důvodu složitosti věci, snížení o 20 % z důvodu sdílené újmy a naopak ke zvýšení o 30 % z důvodu postupu správního orgánu a o 15 % s ohledem na vyšší věk žalobkyně. Celkově tak žalobkyně požaduje výslednou částku zvýšit o 5 %.

8. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne [datum] nárok žalobkyně odmítla a navrhla zamítnutí celé žaloby. Žalovaná ve svém vyjádření rovněž popsala průběh správních a soudních řízení.

9. Konkrétně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. [spisová značka] ze dne [datum], kdy se NS zabýval vznikem nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky řízení u vedlejšího účastníka řízení dle § 27 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „správní řád“). Žalovaná odkázala na závěr tohoto rozhodnutí, kdy nebýt existence právního poměru k samotnému účastníkovi, újmu způsobeno nepřiměřenou délkou původního řízení by vedlejší účastník nepociťoval, neboť výsledek řízení by jeho právní postavení (tj. práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva) nemohl nijak ovlivnit. S tím, že tento závěr lze zcela vztáhnout i na vedlejšího účastníka v rámci správního řízení.

10. V případě, že by soud této argumentaci nepřisvědčil, navrhla žalovaná přiznat žalobkyni částku [částka] jako odpovídající zadostiučinění. K této výši přistoupil zejména proto, že za období od [datum] do [datum], za které žalobkyně požaduje výše uvedené zadostiučinění, vydal stavební úřad 4 rozhodnutí ve věci ([datum], [datum], [datum] a 15.04.202) a 1 procesní rozhodnutí ([datum]). Nadřízený správní orgán II. MMB vydal 3 rozhodnutí ve věci ([datum], [datum], [datum]) a 3 procesní rozhodnutí o přerušení odvolacího řízení ([datum], [datum], [datum]). Nadřízený správní orgán III. stupně Krajský úřad Jihomoravského kraje vydal 2 rozhodnutí ve věci podaného odvolání ([datum], [datum]) a 1 usnesení o zamítnutí odvolání žalobkyně ([datum]). V uvedeném období rozhodoval 3 x Krajský soud v Brně ([spisová značka] ze dne [datum], [spisová značka] ze dne [datum], [spisová značka] ze dne [datum]) a jednou rozhodoval Nejvyšší správní soud ([spisová značka] ze dne [datum]). V uvedeném období podali stavebníci 3 x žádosti o dodatečné povolení stavby ([datum], [datum] a [datum]). Žalovaná navrhla jako základní částku [částka] a následní její snížení o 20 % z důvodu složitosti, snížení o 20 % z důvodu jednání žalobkyně, které mohla a měla uplatnit svoje námitky, což neučinila, snížení o 20 % z důvodu nižšího významu řízení pro žalobkyni a zvýšení o 10 % z důvodu vyššího věku žalobkyně.

11. Co se týče skutkového stavu věci, soud učinil následující zjištění.

12. Mezi účastníky není sporný průběh správních a soudních řízení, tak jak je specifikovali oba účastníci.

13. Soud zejména zjistil, že stavebníci požádali dne [datum] o stavební povolení o změnu stavby spočívající v provedení stavebních úprav domu [adresa], dne [datum] vydal Stavební úřad oznámení o zahájení řízení, dne [datum] bylo vydáno stavební povolení, jež nabylo právní moci dne [datum]. K podnětu žalobkyně Nejvyšší státní zástupce podal žalobu na ochranu veřejného zájmu a stavební povolení bylo zrušeno rozsudkem KS v Brně ze dne [datum]. Stavební úřad dne [datum] povolil změnu stavby a vydal kolaudační rozhodnutí, jež bylo opět zrušeno k žalobě Nejvyššího státního zástupce rozsudkem KS v Brně ze dne [datum]. Žalobkyně též podala návrh na přezkumné řízení. Jí podaný návrh na obnovu řízení ze září 2008 byl v lednu 2010 zamítnut. S ohledem na zrušující rozsudky ohledně stavebního povolení a kolaudace stavby bylo dne [datum] zastaveno řízení o povolení změny stavby s tím, že bude pokračováno řízením o odstranění stavby dle § 129/1 písm. b) stavebního zákona. Dne [datum] podali stavebníci žádost o dodatečné povolení stavby, [datum] bylo přerušeno řízení o odstranění stavby, rozhodnutím ze dne [datum] byla stavba dodatečně povolena, stejně tak dne [datum]. Tato rozhodnutí byla následně rušena odvolacím orgánem (magistrátem města [adresa]) pro nepřezkoumatelnost naposledy rozhodnutím ze dne [datum]. Dne [datum] spojil stavební úřad řízení o dodatečné povolení stavby a o odstranění stavby a rozhodnutím ze dne [datum] bylo nepovoleno dodatečné povolení stavby. Toto rozhodnutí bylo následně zrušeno, dne [datum] opět vydal Stavební úřad rozhodnutí o nepovolení dodatečného povolení stavby, toto rozhodnutí bylo potvrzeno odvolacím orgánem. Stavebníci proti tomuto rozhodnutí podali správní žalobu, jež je vedena pod sp.zn. [spisová značka]. Dne [datum] bylo pokračováno v řízení o odstranění stavby a rozhodnutími ze dne [datum] a [datum] bylo nařízeno odstranění stavby. Magistrát města Brna rozhodnutím ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno] rozhodnutí Stavebního úřadu o odstranění stavby zrušil a věc mu vrátil k novému řízení. Stavební úřad vydal dne [datum] pod č.j. [Anonymizováno] nové rozhodnutí o odstranění uvedené stavby. Proti výroku o lhůtách k odstranění stavby a předložení dokumentace k jejímu odstranění podala [datum] žalobkyně odvolání. Magistrát města Brna usnesením č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] přerušil řízení o odvolání stavebníků proti rozhodnutí o odstranění stavby, a to z důvodu, že stavebníci podali dne [datum] novou žádost o dodatečné povolení předmětné stavby. Proti usnesení podala dne [datum] žalobkyně odvolání. Krajský úřad JMK rozhodnutím č.j. JMK 47285/2020 ze dne [datum] vyhověl odvolání žalobkyni a usnesení Magistrátu města Brna usnesením č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] (o přerušení řízení o odvolání stavebníků proti rozhodnutí o odstranění stavby) zrušil a věc vrátil [Anonymizováno] k novému řízení. Stavební úřad následně rozhodl o nové žádosti č. [hodnota] rozhodnutím č.j. MCBSev/007043/20 ze dne [datum] tak, že řízení zastavil. Magistrát města Brna rozhodnutím č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] odvolání stavebníků zamítl a rozhodnutí Stavebního úřadu ze dne [datum] o zastavení řízení o nové žádosti č. [hodnota] potvrdil. Stavebníci podali dne [datum] po neúspěchu nové žádosti č. [hodnota] další žádost o dodatečné povolení stejné stavby (pouze s návrhem menších úprav, opět nijak neměnících podstatu stavby) – dále jako „nová žádost č. [hodnota]“. Magistrát města Brna rozhodnutím č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] opět na základě tohoto řízení o odstranění stavby přerušil. Žalobkyně se proti přerušení odvolala, KÚ JMK však odvolání rozhodnutím ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno] zamítl. Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. [spisová značka] ze dne [datum] zamítl správní žalobu stavebníků proti rozhodnutí MMB ze dne [datum], čj. [Anonymizováno], tedy potvrdil správnost rozhodnutí Stavebního úřadu a MMB o nepovolení stavby. Stavební úřad oznámením č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] oznámil zahájení řízení o dodatečném povolení stavby na základě nové žádosti č. [hodnota] stavebníků. Žalobkyně podala na základě uvedeného oznámení o zahájení řízení [datum] námitky proti uvedené žádosti stavebníků o dodatečné stavební povolení. Stavební úřad usnesením ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno] řízení o dodatečné žádosti stavebníků č. [hodnota] ze dne [datum] zastavil. Dne [datum] byla žalobkyně vyrozuměna Krajským soudem v Brně, že dne [datum] podali stavebníci žalobu proti rozhodnutí MMB ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno]. Stavebníci podali dne [datum] další, tedy již 3. žádost o dodatečné povolení. Vyrozuměním ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno] oznámil Stavební úřad, že na základě výše uvedené 3. žádosti stavebníků ze dne [datum] bylo zahájeno řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby. Stavební úřad vydal rozhodnutí o žádosti stavebníků dne [datum] pod č.j. [Anonymizováno], a to tak že (tedy na potřetí) navrhovanou stavbu povolil. Dne [datum] vydal Krajský osud v Brně rozsudek č. j. [spisová značka], kterým zamítl žalobu stavebníků proti rozhodnutí MMB ze dne [datum], čj[Anonymizováno], kterým potvrdil rozhodnutí Stavebního úřadu o nové žádosti č.[hodnota] ve smyslu § 101 s.ř. o dodatečné povolení stavby ze dne [datum].n Žalobkyně podala dne [datum] odvolání proti rozhodnutí o dodatečném povolení stavby. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne [datum] č.j. [spisová značka] zamítl kasační stížnosti stavebníků. Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. [spisová značka] ze dne [datum] zamítl žalobu stavebníků proti rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne [datum], čj. [Anonymizováno]. Žalobkyně podala dne [datum] ke KÚ JMK žádost o opatření proti nečinnosti MMB. Krajský úřad reagoval sdělením č.j. [Anonymizováno] [Anonymizováno], ze dne [datum], kterým žádost žalobkyni shledal nedůvodnou. Žalobkyně podala dne [datum] žalobu ke Krajskému soudu na ochranu před nečinností MMB. Krajský soud v Brně vydal dne [datum] rozsudek, kterým vyhověl žalobě žalobkyně a uložil pod výrokem I. žalované (Magistrát města Brna) vydat rozhodnutí o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu městské části [adresa] – sever ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], a to do 14 dnů od právní moci tohoto rozsudku, což je poslední úkon ve věci ke dni podání žaloby.

14. Žalobkyně svůj nárok u žalované uplatnila dne [datum].

15. Z ostatních provedených důkazů nezjistil soud nic rozhodného pro posouzení skutkového stavu. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že prokazují zjištěný skutkový stav a další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

16. Soud na předmětný spor aplikoval následující právní úpravu.

17. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.

18. Dle čl. 38 odst. 2 Listiny má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

19. Dle § 5 z. o. š. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

20. Dle § 13 z. o. š. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

21. Dle § 31a z. o. š. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

22. Uvedená právní úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustracím z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (k tomu srovnej Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (např. nečinnost soudu prvního stupně způsobená připojením k jinému spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem) nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není tedy možné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou, ale je třeba vždy přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již při posouzení přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění) je třeba vycházet z kritérií příkladmo stanovených v § 31a odst. 3 ZOŠ. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 ZOŠ, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobené nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

23. V prvé řadě bylo třeba se vypořádat s otázkou, zda lze na výše popsaná řízení nahlížet jako na řízeni jediné. Soudem dospěl k závěru, že řízení o vydání změny stavebního povolení, řízení o odstranění stavby a vydání dodatečného stavebního povolení je nutno považovat pro účely odškodnění za jedno řízení, neboť jednotlivé fáze řízení na sebe bezprostředně navazovaly, týkaly se téže nepovolené změny stavby a původní řízení s ohledem na jeho následné zrušení na základě žaloby Nejvyššího státního zástupce vyvolalo řízení další na ně bezprostředně navazující. Řízení o obnovu řízení i přezkumné řízení nejsou do délky řízení započítány, neboť, probíhaly v průběhu řízení o změnu stavby a na délku posuzovaného řízení neměly žádný vliv. V daném případě (s ohledem na posun judikatury provedené rozsudkem velkého senátu sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum], ve kterém je i odkazováno na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp.zn. II. ÚS 570/20) i na správní řízení, na něž nenavazuje řízení soudní, lze aplikovat § 13 odst. 1 věta třetí zákona a posuzovat tak přiměřenost jejich délky. V daném případě je u všech řízení shodný odpovědností titul i shodný skutkový základ.

24. Dále se soud zabýval tím, zda na předmětné řízení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, resp. čl. 38 odst. 2 Listiny a jím zakotvené právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. V projednávaném případě soud dovodil, že v daném případě věc spadá do věcné působnosti článku 6 odst. 1 Úmluvy, neboť u žalobkyně ve správním řízení šlo o právo, které je opravdové a vážné a rozhodnutí má přímý vliv na výkon jejího vlastnického práva. Zásadní je v tomto ohledu recentní judikatura Ústavního soudu, který ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 570/20, bod 48 odůvodnění, shrnuje, že „[n]a správní řízení, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda, se vztahuje i základní právo na projednání věci bez zbytečných průtahů dle čl. 38 odst. 2 Listiny, zahrnující i právo na projednání věci v přiměřené lhůtě.“.

25. Soud se proto dále zabýval otázkou, nakolik byla přiměřená celková délka předmětného řízení správního a navazujících řízení soudních. Jak vyplývá ze Stanoviska, při řešení této otázky není možné vycházet z abstraktní, předem dané doby řízení, která by mohla být pokládána za přiměřenou, nýbrž je třeba vzít v úvahu konkrétní okolnosti individuálního případu. Výše uvedený časový úsek je tak zapotřebí zvažovat především ve světle působení jednotlivých faktorů uvedených v § 31a odst. 3 pod písm. b) až e) z. o. š., které jsou pak obdobným způsobem hodnoceny i při stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění.

26. Soud tedy následně vymezil období, v němž předmětné řízení probíhalo, resp. stále probíhá. Rozhodnou dobu ve vztahu k žalobkyni je nutno stanovit dnem, kdy jí bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o povolení změny stavby ze dne [datum]. Soud vycházel z toho, že toto oznámení bylo žalobkyni doručeno nejpozději dne [datum] a toto řízení trvá dosud, tedy celková délka řízení dosahuje bezmála 18 let. V daném řízení pak žalobkyně uplatnila nárok za období od 22. 3. 2019 do 17. 5. 2023, tedy za 4 roky, 1 měsíc a 27 dnů.

27. Je tak třeba posuzovat řízení jako celek a vycházet z toho, že žalobkyně je udržována v nejistotě ohledně výsledku řízení bezmála 18 let. Taková doba je zjevně nepřiměřená, ostatně jako nepřiměřená byla hodnocena již v rámci prvního odškodňovacího řízení. Soud v této věci nemá důvod se od takového závěru odchýlit, kdy nepřiměřenou délku namítané řízení vykazuje nadále.

28. Skutkový závěr soudu o naplnění předpokladu nepřiměřené délky řízení, za situace v řízení nevyvráceného vzniku nemajetkové újmy žalobkyně, zakládá důvodnost žalobou uplatněného nároku co do jeho základu.

29. Následně soud v dalším kroku přistoupil k úvaze o formě kompenzace, tedy musel vyhodnotit, zda je dostačující kompenzací již poskytnutá kompenzace v podobě peněžitého zadostiučinění, jak bylo žalobkyni přisouzeno v prvním kompenzačním řízení ([částka]).

30. Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného; i případně snížený (nikoliv však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu dne [datum], ve věci sp. zn. [spisová značka]).

31. V daném okamžiku se soud zabýval i námitkou žalované, která odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. [spisová značka] ze dne [datum], kdy se NS zabýval vznikem nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky řízení u vedlejšího účastníka řízení. Soud má za to, že předmětné rozhodnutí na daný případ nedopadá, neboť zde byla řešena kompenzace vedlejšího účastníka v rámci soudního řízení. Postavení žalobkyně v probíhajícím stavebním řízení jako osoby zúčastněné je odlišné od vedlejšího účastenství v rámci soudního řízení, kdy vedlejší účastník následuje osud účastníka, na jehož straně stojí. V rámci stavebního řízení je situace odlišná, neboť žalobkyně de facto osud stavebníků nenásleduje. Nejde tedy o situaci, kdy by výsledek řízení, právní postavení žalobkyně (tj. práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva) nemohl nijak ovlivnit, naopak výsledek daného správního řízení právní postavení žalobkyně ovlivní. Soud tuto námitku žalované tak nepovažuje za důvodnou.

32. Jelikož nelze usuzovat na nepatrný význam řízení pro poškozenou žalobkyni, je na místě odškodňovat kompenzací v podobě peněžitého zadostiučinění. Při stanovení jeho výše soud vycházel ze Stanoviska Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] a vyhodnocoval v řízení zjištěné skutečnosti ve smyslu ust. § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb.

33. Rozpětí základní částky se podává ze Stanoviska Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], činí [částka] – [částka] za jeden rok řízení. Při stanovení základní částky hraje roli zejména celková doba řízení, je-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat), je na místě přiznanou částku za příslušný časový úsek přibližovat horní hranici výše uvedeného intervalu.

34. Délku posuzovaného řízení soud hodnotí za extrémně nepřiměřenou, a to ve shodě se závěry soudů v prvním odškodňovacím řízení. Ostatně měnit tento závěr by odporovalo zásadě legitimního očekávání podle ust. § 13 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, když od skončení prvního odškodňovacího řízení stále nebylo ve věci rozhodnuto. Je tak třeba základní částku určit na [částka] za každý rok řízení, čemuž odpovídá kompenzace v částce [částka] za jeden den řízení.

35. Žalobkyně požadovala odškodnění za dobu od 22 3. 2019 do [datum], tedy za dobu 4 let, 1 měsíce a 27 dnů, tj. za celkem [hodnota] dnů (když rok 2020 byl rokem přestupným).

36. Jelikož se jedná o další odškodnění (odškodnění navazujícího období), nekrátil soud odškodnění za první dva roky řízení. Za 1 519 dnů trvající řízení činí základ odškodnění celkem [částka].

37. K modifikaci základu, resp. v rámci zohlednění skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v ust. § 31a odst. 3 písm. b) až e) zák. č. 82/1998 Sb., soud uvažoval 20 procentní snížení za skutkovou složitost věci, neboť správní orgán se musel vypořádat s velký množstvím důkazního materiálu. Dále pak soud přistoupil ke snížení základní částky o dalších 20 % z důvodu procesní složitosti daného řízení, neboť řízení bylo opakovaně řešeno před odvolacím orgánem a rovněž v rámci správního soudnictví. A v předmětném období byla vydána tato rozhodnutí: stavební úřad 4 rozhodnutí ve věci ([datum], [datum], [datum] a 15.04.202) a 1 procesní rozhodnutí ([datum]). Nadřízený správní orgán II. MMB vydal 3 rozhodnutí ve věci ([datum], [datum], [datum]) a 3 procesní rozhodnutí o přerušení odvolacího řízení ([datum], [datum], [datum]). Nadřízený správní orgán III. stupně Krajský úřad Jihomoravského kraje vydal 2 rozhodnutí ve věci podaného odvolání ([datum], [datum]) a 1 usnesení o zamítnutí odvolání žalobkyně ([datum]). V uvedeném období rozhodoval 3 x Krajský soud v Brně ([spisová značka] ze dne [datum], [spisová značka] ze dne [datum], [spisová značka] ze dne [datum]) a jednou rozhodoval Nejvyšší správní soud ([spisová značka] ze dne [datum]).

38. Zároveň soud přistoupil ke snížení základní částky o 20 % z důvodu tzv. sdílené újmy, neboť nepřiměřeně dlouhé řízení sdílela žalobkyně se svou dcerou a zetěm, kteří mají k nemovitostem ve vlastnictví žalobkyně zřízeno věcné břemeno a taktéž se předmětného řízení účastnili. Naopak pak soud základní částku navýšil o 10 % z důvodu postupu správních orgánů, neboť prvostupňová rozhodnutí byla opakovaně rušena nadřízeným orgánem. Rovněž tak soud přistoupil k dalšímu navýšení o 10 % z důvodu vysokého věku žalobkyně, kdy předmětné stavební řízení nebylo dosud skončeno.

39. Soud neshledal důvody pro snížení či navýšení základní částky pro okolnosti spočívající v jednání poškozené, v řízení nevyšlo najevo žádné obstrukční jednání žalobkyně.

40. Výsledná modifikace základní částky proto představuje snížení o 40 % [(- 20 %) + (- 20 %) + (- 20 %) + ( 10 %) + ( 10 %)], čímž soud dospěl ke konečnému vyčíslení peněžitého zadostiučinění na částku [částka], které pokládá za odpovídající okolnostem projednávané věci, a tedy za přiměřené. V prvním odškodňovacím řízení bylo odškodňováno období v souhrnu dvanáct a půl roku a soud přisoudil kompenzaci v částce [částka], nyní je odškodňováno období přibližně čtyřleté. I v tomto kontextu pak pokládá soud přisouzenou kompenzaci za adekvátní, resp. do odškodnění žalobkyně v tomto řízení s připočtením již žalobkyni vyplaceného plnění odpovídá tomu, na co by dle úvahy soudu měla žalobkyně nárok za řízení jako celek, pokud by byla odškodňována v jednom řízení.

41. Co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky [částka] tak byla žaloba důvodná a soud jí proto v uvedeném rozsahu vyhověl.

42. Jelikož žalobkyně požadovala přisoudit peněžitou kompenzaci v částce [částka], bylo třeba zamítnout žalobu ve zbytku, tj. nad rámec přisouzených [částka], a to včetně příslušenství (úroku z prodlení), neboť žalovaná nemůže být v prodlení se splněním peněžitého dluhu, který jí nevznikl.

43. Na peněžité zadostiučinění je nutno nahlížet jako na peněžitý dluh žalované vůči žalobkyni. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (ust. § 1968 věta první o. z.), věřitel po něm může požadovat zaplacení úroku z prodlení (ust. § 1970 o. z.). Žalovaná se dostala do prodlení se splněním peněžitého dluhu marným uplynutím lhůty šesti měsíců ode dne [datum], kdy žalobkyně nárok uplatnila. Ode dne [datum], tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty (dnem [datum]), stíhá žalovanou povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení. Žalobkyně v rozsahu, kdy původně požadovala úrok z prodlení ode dne [datum], vzala svoji žalobu zpět, pročež soud v tomto rozsahu řízení v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 o.s.ř., zastavil. Výše úroku z prodlení se opírá o pravidlo vyjádřené v ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

44. Co se týče rozhodnutí soudu o nákladech řízení, které žalobkyni vznikly, vzal soud do úvahy následující: Žalobkyně nárokovala peněžité zadostiučinění v rozsahu větším, než v jakém jí jej soud přisoudil, nicméně žalobkyně dosáhla požadované satisfakce uložením povinnosti odškodnit nemajetkovou újmu, přičemž takový výsledek řízení znamená plný úspěch žalobkyně (ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.; k tomu srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněném pod R 40/2014). Žalobkyni proto náleží náhrada nákladů řízení bez ohledu na to, že soud žalobu částečně zamítl.

45. Žalobkyni na náhradě nákladů řízení náleží: - odměna zástupce ve výši [částka] (ust. § 9 odst. 4 písm. a/, § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, „a. t.“) za každý z těchto úkonů právní služby (ust. § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ a. t.): převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání dne [datum], tj. celkem [částka], - náhrada hotových výdajů dle ust. § 13 odst. 1, 4 a. t. ve výši [částka] ke každému úkonu právní pomoci, tj. 3 x [částka], tedy [částka], - DPH ve výši 21 % z částky [částka] dle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. ve výši [částka]. - náhrada za zaplacený soudní poplatek v částce [částka]. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí po součtu jednotlivých položek celkem [částka].

46. Uložené povinnosti je žalovaná povinna splnit ve lhůtách určených dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení