22 C 252/2023 - 439

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozena [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupené advokátem [Jméno advokáta] sídlem [datum] žalované: [Jméno žalované A]., identifikační číslo [IČO] sídlem [Adresa žalované A], podnikající na území České republiky prostřednictvím [Jméno žalované A]., organizační složka, IČO [IČO] sídlem [Adresa žalované B] zastoupené advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení 114 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 114 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 114 000 Kč od 15. 4. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení úroku ve výši 7,59 % ročně z částky 114 000 Kč od 23. 9. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 57 809 Kč, a to k rukám [tituly před jménem] [právnická osoba], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit státu na účet zdejšího soudu soudní poplatek ve výši 5 700 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28. 6. 2023 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 114 000 Kč s úrokem ve výši 7,59 % ročně z částky ve výši 114 000 Kč od 23. 9. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 114 000 Kč od 15. 4. 2023 do zaplacení s tím, že uvedenou částku žalované uhradila bez právního důvodu. Dále uvedla, že rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 31. 5. 2021, č. j. [číslo jednací] (dále také jen „Rozsudek“), který nabyl právní moci dne 22. 9. 2021, byl odsouzen [adresa], narozený [datum], bytem [adresa], [adresa] za pokračující trestný čin podvodu a přečin poškozování cizích práv, přičemž z tohoto Rozsudku vyplývá, že žalobkyně neměla vůli uzavřít se žalovanou žádnou z úvěrových smluv, a proto nemůže být z takových smluv zavázána a není povinna žalované, která je ve vztahu k [jméno FO] poškozená, na základě zdánlivého jednání plnit. Protože však žalobkyně uhradila žalované jedenáct splátek úvěru [Anonymizováno] č. [č. účtu] každou ve výši 10 000 Kč a na kontokorent č. [č. účtu] částku ve výši 4 000 Kč, šlo o plnění bez právního důvodu, a proto je žalovaná uvedenou částku žalobkyni vrátit. Přestože žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 6. 4. 2023 k vrácení uvedené částky do 14. 4. 2023, žalovaná ji tuto částku dosud neuhradila, žalobkyně se proto po žalované domáhá od 15. 4. 2023 i zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně a dále také úroku ve výši 7,59 % ročně z uvedené částky, tedy užitek ve formě obvyklého úroku požadovaného bankami za úvěry v místě bydliště dlužníka, který by žalobkyně z uvedených finančních prostředků získala, neboť žalobkyně nebyla při získání obohacení v dobré víře, a to nejméně od právní moci Rozsudku.

2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 24. července 2023, č. j. EPR 165199/2023-10 byla žalobkyně osvobozena od placení soudních poplatků.

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Dále uvedla, že žalobkyně dne 5. 7. 2014 uzavřela s žalobkyní smlouvu o vedení účtu (dále také jen „Smlouva“), jejíž součástí byly i všeobecné podmínky pro zakládání a vedení účtu fyzických osob (dále také jen „Podmínky“), na základě které jí byl zřízen účet č. [č. účtu] (dále také jen Účet“) a zároveň umožněno využívat internetové bankovnictví. Dne 10. 1. 2017 poté žalovaná uzavřela elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví žalobkyně s [jméno FO], který se vydával za žalobkyni, smlouvu o povoleném přečerpání č. [hodnota] a dále dne 9. 3. 2018 žalovaná uzavřela elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví žalobkyně s [jméno FO], který se vydával za žalobkyni, smlouvu o hotovostním úvěru [Anonymizováno] č. [hodnota], přičemž obě uvedené smlouvy byly uzavřeny proto, že žalobkyně v rozporu se Smlouvou (Podmínkami) předala [jméno FO] přístupové údaje do jejího elektronického bankovnictví a platební kartu. Žalobkyně proto odpovídá žalované za škodu, která jí vznikla porušením Smlouvy ve výši 114 000 Kč. Navíc uvedený dluh vůči žalované písemně co do důvodu a výše uznala dne 25. 8. 2020.

4. V závěrečném návrhu žalobkyně navrhla žalobě vyhovět a dále uvedla, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně neuzavřela se žalovanou ani smlouvu o povoleném přečerpání č. [hodnota] ani smlouvu o hotovostním úvěru [Anonymizováno] č. [hodnota], že žalované zaslala peněžní prostředky celkem ve výši 114 000 Kč a že uznání dluhu žalobkyní je neplatné, naopak nebylo prokázáno, že žalované vznikla škoda, v jaké výši a že je v příčinné souvislosti s jednáním žalobkyně, přičemž podle žalobkyně jednání žalobkyně není v příčinné souvislosti s uzavřenými úvěrovými smlouvami a škoda by žalované nevznikla, kdyby zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalovaná ani žalobkyni nevyzvala k náhradě škody. Dále žalobkyně poukázala na skutečnost, že procesní obrana žalované je protichůdná, neboť na jedné straně žalovaná tvrdí, že žalobkyně plnila nedluh, na druhou stranu argumentuje uznáním dluhu žalobkyní, přitom jedno vylučuje druhé.

5. Žalovaná závěrem navrhla žalobu zamítnout a dále uvedla, že nárok uplatněný žalobkyní je neoprávněný a nelogický, neboť odporuje Rozsudku, kterým je soud vázán. Žalobkyně porušila povinnosti vyplývající jí ze Smlouvy tím, že při sjednávání Smlouvy uvedla nepravdivé údaje a poté předala přístupové údaje ke svému Účtu třetí osobě [jméno FO], přičemž tímto jednáním byla žalovaná uvedena v omyl, neboť se domnívala, že smlouvy o úvěru uzavřela se žalobkyní, a proto poskytla finančních prostředky na Účet samotné žalobkyně.

6. Na základě shodných skutkových tvrzení účastníků soud zjistil následující skutkový stav:

7. Žalobkyně jako klient a zaměstnankyně žalované [jméno FO] podepsaly dne 5. 7. 2014 žádost o zřízení účtu č. [hodnota] a smlouvu o vedení účtu (Smlouva), na základě které žalovaná zřídila pro žalobkyni Účet [Anonymizováno] č. [č. účtu] (viz čl. I.1 Smlouvy a potvrzení o zřízení účtu). Žalovaná se dále zavázala pro žalobkyni umožnit přijímat peněžní prostředky na Účet a z účtu je i vybírat nebo provádět převody z Účtu nebo na Účet (viz čl. I.

2. Smlouvy). Žalobkyně je oprávněna nakládat s peněžními prostředky na Účtu i prostřednictvím internetového bankovnictví [Anonymizováno], podrobnosti nastavení a užívání internetového bankovnictví [Anonymizováno] jsou uvedeny v samostatných dokumentech, které jsou k dispozici na internetových stránkách [Anonymizováno] (viz čl. I.

4. Smlouvy). Strany se dohodly na vydání platební karty žalobkyni k jejímu Účtu. [Anonymizováno] se zavazuje vydat žalobkyni platební kartu na její žádost a umožnit žalobkyni užívat takto vydanou platební kartu v souladu s touto Smlouvou a Podmínkami. Platební karta je vydána k Účtu specifikovanému v potvrzení o zřízení účtu (viz čl. II.1. a II.

2. Smlouvy). Ostatní práva a povinnosti stran touto Smlouvou neupravené se řídí Podmínkami (viz čl. III.

1. Smlouvy), žalobkyně svým podpisem potvrzuje, že Podmínky včetně potvrzení o zřízení Účtu a sazebníku obdržela, přečetla si je, souhlasí s nimi a zavazuje se těmito dokumenty řídit (viz čl. III.

3. Smlouvy).

8. Na základě žádosti (návrhu smlouvy) [jméno FO] č. [hodnota] o povoleném přečerpání k Účtu žalobkyně č. [č. účtu] s limitem ve výši 30 000 učiněné dne 10. 1. 2017 prostřednictvím internetového bankovnictví, kdy se vydával za žalobkyni, neboť žalobkyně mu poskytla hesla pro přístup do svého internetového bankovnictví podle Smlouvy platební kartu s PINem (viz výpověď žalobkyně i Rozsudek), kterou žalovaná akceptovala téhož dne (viz listina označená jako smlouva o povoleném přečerpání č. [hodnota]), [jméno FO] čerpal od žalované finanční prostředky na Účet, ale splátky řádně nehradil (viz Rozsudek).

9. Na základě žádosti (návrhu smlouvy) [jméno FO] č. [hodnota] o úvěr ve výši 550 000 Kč učiněné dne 9. 3. 2018 prostřednictvím internetového bankovnictví, kdy se vydával za žalobkyni, neboť žalobkyně mu poskytla hesla pro přístup do svého internetového bankovnictví podle Smlouvy (viz výpověď žalobkyně i Rozsudek), kterou žalovaná akceptovala téhož dne (viz listina označená jako smlouva o hotovostním úvěru [Anonymizováno] č. [hodnota]), poukázala žalovaná dne 9. 3. 2018 [jméno FO] na Účet finanční prostředky ve výši 550 000 Kč, ale ten pravidelné splátky úvěru řádně nehradil (viz Rozsudek).

10. Dne 25. 8. 2020 žalobkyně podepsala (podpis byl úředně ověřen) písemné uznávací prohlášení, podle kterého uznává, že věřiteli společnosti [právnická osoba]., organizační složka, IČO [IČO] dluží ke dni 29. 7. 2020 na pohledávce vzniklé z úvěru č. [hodnota], který jí poskytla společnost [právnická osoba]. celkem částku ve výši 485 525 Kč, s tím, že dlužná částka bude úročena dle smlouvy a tento závazek uznává co do důvodu i výše a zavazuje se jej zaplatit v měsíčních splátkách ve výši 10 000 Kč počínaje 8. měsícem roku 2020 vždy k 15. dni v měsíci na účet č. [č. účtu] (viz uznávací prohlášení ze dne 25. 8. 2020).

11. Žalobkyně uhradila žalované celkem částku ve výši 114 000 Kč, a to částky ve výši 10 000 Kč dne 13. 8. 2020, 9. 9. 2020, 12. 10. 2020, 16. 11. 2020, 14. 12. 2020, 14. 1. 2021, 11. 2. 2021, 16. 3. 2021, 19. 4. 202, 17. 5. 2021, 16. 6. 2021, částky ve výši 500 Kč dne 16. 11. 2020, 14. 12. 2020, 14. 1. 2021, 11. 2. 2021, 16. 3. 2021, 16. 6. 2021 a částku ve výši 1 000 Kč dne 17. 5. 2021 (viz platební příkazy žalobkyně na účet žalované v případě částek ve výši 10 000 Kč na účet č. [č. účtu], v případě částek 500 Kč a 1 000 Kč na účet č. [č. účtu] a také historie úvěru č. [hodnota] a transakční historie Účtu a výpis z účtu žalobkyně č. [č. účtu]).

12. Žalobkyně podepsala uznávací prohlášení ze dne 25. 8. 5020 pod hrozbou exekuce s tím, že jí bylo řečeno, že se jedná o její dluh a pokud jej nepodepíše, bude proti ní vedena exekuce, tedy měla za to, že jde o její dluh, i když věděla, že si nic nepůjčila, přičemž jí bylo řečeno i vyšetřovatelem, který se zabýval jejím trestním oznámením na [jméno FO], že má zatím splátky dále hradit. proto poté zaplatila žalované částku, které se domáhá v tomto řízení zpět (viz výpověď žalobkyně, které soud uvěřil, neboť její výpověď soud posoudil jako věrohodnou, odpovídala i ostatním v řízení provedeným důkazům, např. uznávacímu prohlášení a žádné skutečnosti snižující její věrohodnost soud nezjistil ani ze způsobu, jakým sdělovala soudu zjišťované skutečnosti a či z jejího chování při výpovědi).

13. Rozsudkem ze dne 31. května 2021, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 22. 9. 2021, rozhodl Okresní soud v Mladé Boleslavi, že obžalovaný [jméno FO], narozený [datum] je vinen, že poté, co [Jméno žalobkyně] dne 5. 7. 2014 v Obchodním centru Olympia, na adrese [adresa], na pobočce [právnická osoba]., na jeho žádost založila účet č. [č. účtu], ke kterému mu předala přístupová hesla pro internetové bankovnictví, - dne 10. 1. 2017 v místě svého bydliště na adrese [adresa], [adresa], prostřednictvím internetového bankovnictví podal elektronickou žádost č. [hodnota] o povolené přečerpání k účtu č. [č. účtu] s limitem ve výši 30 000 Kč, kdy se vydával za [Jméno žalobkyně] a následně - dne 19. 5. 2017 stejným způsobem požádal o navýšení úvěrového limitu na částku 50 000 Kč, úvěr vyčerpal, měsíční splátky ve výši 1 900 Kč řádně nehradil, - dne 7. 3. 2018 v 11:04:50 hodin v místě svého bydliště na adrese [adresa], [adresa], v úmyslu obohatit se, s vědomím své špatné finanční situace, prostřednictvím internetového bankovnictví z IP adresy [Anonymizováno] podal u [právnická osoba]. elektronickou žádost č. [Anonymizováno] o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 550 000 Kč, při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje, kdy úvěrovou smlouvu sjednal jako [Jméno žalobkyně], s rodinným stavem svobodná, bezdětná, zavázal [Jméno žalobkyně] splácet po dobu 96 měsíců částku 9 122 Kč/měsíčně, přičemž na základě uvedených údajů byla smlouva o hotovostním úvěru [Anonymizováno], č.. [Anonymizováno] uzavřena a finanční prostředky ve výši 550 000 Kč byly dne 9. 3. 2018 připsány na bankovní účet č. [č. účtu], kdy pravidelné splátky úvěru řádně nehradil, čímž bance [právnická osoba]., sídlem ul. [adresa], podnikající na území České republiky prostřednictvím [právnická osoba]., organizační složka, IČO [IČO], sídlem [adresa], byla na nesplněných úvěrech způsobena škoda nejméně ve výši 476 882 Kč, kdy tato částka je vymáhána společností [právnická osoba] po [Jméno žalobkyně], nar. [Datum narození žalobkyně], tedy při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje a tímto činem způsobil větší škodu, jinému způsobil vážnou újmu na právech tím, že uvedl někoho v omyl, čímž spáchal jednak pokračující přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 , odst. 4 trestního zákoníku, jednak pokračující přečin poškození cizích práv podle ust. 181 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Podle § 229 odst. 1 trestního řádu se se poškození [Jméno žalobkyně] i [právnická osoba]. odkazují s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních (viz Rozsudek).

14. Dopisem ze dne 5. 4. 2023 vyzvala žalobkyně žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení celkem ve výši 114 000 Kč a včetně užitků, tedy obvyklého úroku ve výši 7,59 % ročně z částky 14 000 Kč od 23. 9. 2021 do 31. 3. 2023 ve výši 11 980,97 Kč, nejpozději do 14. 4. 2023 na účet žalobkyně (viz výzva ze dne 5. 4. 2023). Výzva byla žalované i jejímu zástupci doručena do datové schránky dne 6. 4. 2023 (viz dodejky do datové schránky ze dne 6. 4. 2023).

15. Přestože žalobkyně žalovanou znovu vyzvala žalovanou k úhradě uvedených částek, ale i zákonných úroků z prodlení z částky 114 000 Kč od 15. 5. 2023 do zaplacení a nákladů právního zastoupení ve výši 21 634,80 Kč, a to nejpozději do 10. 5. 2023 (viz předžalobní upomínka ze dne 26. 4. 2023) a tato výzva byla žalované i jejímu zástupci doručena dne 3. 5. 2023 (viz dodejky do datové schránky ze dne 3. 5. 2023), žalovaná žalobkyni nic neuhradila.

16. Z ostatních v řízení provedených důkazů soud nezjistil pro věc žádné relevantní skutečnosti.

17. Podle ust. § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

18. Podle ust. § 2997 odst. 1 o. z. dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.

19. Podle ust. § 3004 odst. 1 o. z. obohacený, který nebyl v dobré víře, vydá vše, co obohacením nabyl, včetně plodů a užitků; rovněž nahradí užitek, který by ochuzený byl získal. Zcizil-li předmět bezdůvodného obohacení za úplatu, má ochuzený právo požadovat, aby mu byla podle jeho volby vydána buď peněžitá náhrada, anebo co obohacený zcizením utržil.

20. Podle ust. § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele (odst. 1). Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu (odst. 2).

21. Podle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

22. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, byť pouze částečně.

24. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá po žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši 114 000 Kč, kterou žalobkyně žalované uhradil bez právního důvodu a dále úroku ve výši 7,59 % ročně a zákonného úroku z prodlení z uvedené částky. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR týkající se rozložení důkazního břemene účastníků ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení platí, že žalobce, jenž uplatňuje nárok na vrácení určité částky, uváděje, že ji žalovanému předal, tíží důkazní břemeno o uskutečnění předání. Na žalovaném naopak je, aby tvrdil a prokazoval existenci právního důvodu, na základě něhož si směl převzaté prostředky ponechat (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4268/2019).

25. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalované uhradila celkem částku ve výši 114 000 Kč, a to celkem v 18 platbách od 13. 8. 2020 do 16. 6. 2021. Vyplývá to nejen z výpisů plateb z mobilního bankovnictví z účtu žalobkyně č. [č. účtu], respektive z výpisů z uvedeného účtu žalobkyně, ale i z listin označených jako historie úvěru č. [hodnota] a transakční historie Účtu, které vyhotovila sama žalobkyně a zároveň z účastnické výpovědi žalobkyně a i časově uvedené platby souvisí s podpisem uznávacího prohlášení žalobkyní dne 25. 8. 2020, a proto soud jako účelovou a tedy nedůvodnou posoudil žalovanou vznesenou námitku pravosti a správnosti výpisů z účtu žalobkyně č. [č. účtu].

26. Protože žalobkyně prokázala své tvrzení, že žalované předmětnou částku ve výši 114 000 Kč zaplatila, bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala existenci právního důvodu, na základě kterého si předmětnou částku mohla ponechat. Žalovaná tvrdila, že tímto právním důvodem byla škoda, kterou žalobkyně způsobila žalované porušením Smlouvy, a to konkrétně čl. 3.2.1 a 4.8.3 Podmínek, které jsou součástí Smlouvy, tím, že zpřístupnila přihlašovací údaje do internetového bankovnictví a předala platební kartu třetí s PINem osobě [jméno FO], který poté uzavřel se žalovanou smlouvu o povoleném přečerpání č. [Anonymizováno] a smlouvu o hotovostním úvěru [Anonymizováno] č. [Anonymizováno]. Soud poté při jednání dne 19. 1. 2024 vyzval žalovanou podle ust. § 118a odst. 1 a 3 a § 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále tak jen „o. s. ř.“), aby ve lhůtě do 30 dnů od doručení protokolu o jednání (k tomu došlo dne 8. 2. 2024) doplnila tvrzení, jaká konkrétní škoda vznikla žalobkyni v příčinné souvislosti s jednáním žalobkyně popsaným v odporu žalované, tedy z důvodu porušení povinnosti žalobkyně ze Smlouvy a k těmto tvrzením označila důkazy, včetně poučení o následcích nesplnění této výzvy. Žalovaná v zachované lhůtě poté podáním ze dne 1. 3. 2024 doplnila, že žalobkyně zpřístupnila v rozporu se smluvními ujednáními přístupové údaje do internetového bankovnictví třetí osobě bez souhlasu a vědomí žalované, čímž umožnila pozdější uvedené žalované v omyl třetí osobou, která se vydávala za žalobkyni, přičemž za předpokladu, že by žalovaná znala skutečnou identitu žadatele o úvěr, tento by neposkytla. Protože žalobkyně při jednání dne 30. 4. 2024 pouze uvedla, že škodou je celá dlužná částka z úvěru, soud ji opakovaně poučil podle ust. § 118a odst. 1 a 3 a § 118b o. s. ř., aby ve lhůtě do 30 dnů od uvedeného jednání konkretizovala výši jí vzniklé škody, kterou jí měla způsobit žalobkyně, porušením povinností ve Smlouvě a označení důkazů k uvedeným tvrzením, a to opět s poučením o následcích nesplnění této výzvy. Žalovaná sice podání datovaným 24. 5. 2024 podrobně doplnila tvrzení o výši jí vzniklé škody způsobené žalobkyní, tedy jaké finanční prostředky a kdy poskytla žalovaná podle smluv o povoleném přečerpání č. [Anonymizováno] a o hotovostním úvěru [Anonymizováno] č. [Anonymizováno] [jméno FO], kolik z těchto finančních prostředků bylo žalované splátkami vráceno a také označila důkazy k těmto tvrzením, uvedené podání však omylem zaslala Okresnímu soudu v České Lípě a zdejšímu soudu bylo doručeno až při jednání dne 11. července 2024, tedy po uplynutí stanovené 30 denní lhůty. Proto soud k těmto tvrzením a označeným důkazům nemohl podle ust. § 118b odst. 1 o. s. ř. přihlédnout, a proto žalovaná v řízení řádně netvrdila ani neprokázala, jaká škoda ji jednáním žalobkyně spočívajícím v porušení Smlouvy vznikla. Přestože porušení Smlouvy žalobkyní bylo prokázáno (vyplývá tvrzení žalobkyně, žalovaná netvrdila ani neprokázala jeden z dalších celkem tří předpokladů vzniku odpovědnosti žalobkyně za škodu vzniklou žalované, tedy vznik škody, a proto bylo již nadbytečné se zabývat posledním z uvedených předpokladů, a to příčinnou souvislostí mezi porušením smluvní povinnosti žalobkyní a vznikem škody žalované.

27. Vzhledem k výše uvedenému se pak soud pro nadbytečnost nezabýval (neboť by to na rozhodnutí nic nezměnilo) námitkou žalobkyně, že žalovaná ani není k uplatnění pohledávky z titulu náhrady škody vůči žalobkyni aktivně věcně legitimována, neboť se těchto pohledávek domáhala vůči žalované v řízeních vedených u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] ale poté je postoupila smlouvou ze dne 21. 7. 2023 na společnost [právnická osoba], která následně vstoupila do uvedených řízení na místo žalobkyně [právnická osoba]. Ze stejných důvodů se soud dále nezabýval ani námitkou žalobkyně o promlčení stejné pohledávky žalované z titulu náhrady škody vůči žalobkyni nebo námitkou žalobkyně, že uplatňování nároků vůči žalobkyni se příčí dobrým mravům a je zjevným zneužitím práva za situace, kdy žalovaná byla se svým nárokem na náhradu škody odkázána v trestním řízení Rozsudkem na řízení ve věci občanskoprávní, byť tuto námitku lze obecně posoudit jako nedůvodnou, neboť je pouze na věřiteli, zda a proti kterým škůdcům se bude domáhat náhrady škody.

28. Žalovaná dále tvrdila, že žalobkyně nemá právo na vrácení žalované částky podle ust. § 2997 o. z., neboť plnila nedluh, respektive žalovanou obohatila s vědomím, že k tomu není povinna. Podle konstantní judikatury (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 121/2020) se však musí jednat o vědomost prokázanou, nikoliv jen presumovanou, přičemž ani po výzvě soudu podle ust. § 118a odst. 3 a § 118b o. s. ř. při jednání dne 17. 9. 2024 k tomu v podání ze dne 15. 10. 2024 kromě Rozsudku (který vědomost žalobkyně o plnění nedluhu žalované neprokazuje) žádné další důkazy k prokázání uvedeného tvrzení žalovaná neoznačila a zároveň vědomost žalobkyně o plnění nedluhu vylučuje výpověď žalobkyně i důkaz uznávacím prohlášením žalobkyně ze dne 25. 8. 2020. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že žalované plnila v omylu a pod hrozbou exekuce, přičemž podle shora citovaného judikátu k naplnění podmínek ust. § 2997 nestačí, že ochuzený měl a mohl vědět, že plní nedluh a stejně tak je irelevantní, že si omyl o existenci dluhu sám zavinil. O plnění nedluhu se tak v tomto případě nejedná.

29. Protože žalobkyně zaplatila žalované celkem částku ve výši 114 000 Kč a žalovaná řádně netvrdila, a tedy ani nemohla prokázat, že má právní důvod si uvedené finanční prostředky ponechat, získala tím žalovaná na úkor žalobkyně majetkový prospěch plněním bez právního důvodu podle ust. § 2991 odst. 2 o. z., který je povinna žalobkyni vydat podle ust. § 2991 odst. 1 o. z., to však dosud neučinila.

30. Splatnost žalované pohledávky nastala dne 14. 4. 2023, tedy podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. posledního dne lhůty určené žalobkyní žalované ve výzvě k zaplacení ze dne 5. 4. 2023. Jelikož žalovaná žalobkyni uvedenou částku dosud neuhradila, je proto s její úhradou v prodlení od 15. 4. 2023 v prodlení a žalobkyni vzniklo od uvedeného data podle ust. § 1968 a 1970 o. z. i právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

31. Vzhledem k tomu soud žalobě co do částky ve výši 114 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 114 000 Kč od 15. 4. 2023 do zaplacení vyhověl (výrok I.).

32. Pokud však žalobkyně tvrdí, že žalovaná nebyla jako obohacená v dobré víře, a proto má podle ust. § 3004 odst. 1 o. z. vydat žalobkyni kromě částky 114 000 Kč i užitek ve formě obvyklého úroku z úvěru, který by byla žalobkyně z uvedených finančních prostředků získala, vyvrací to již jen podpis uznávacího prohlášení žalobkyní (byť toto je skutečně neplatné, jak tvrdí žalobkyně, neboť důvodem písemně uznané pohledávky byla smlouva o úvěru, kterou žalobkyně neuzavřela), ale i skutečnost, že žalobkyně skutečně porušila Smlouvu, čímž mohla způsobit žalované škodu, byť v tomto řízení to žalovaná neprokázala.

33. Vzhledem k tomu soud jako nedůvodnou zamítl žalobu v části žalobkyní požadovaného úroku ve výši 7,59 % ročně z částky 114 000 Kč od 23. 9. 2021 do zaplacení (výrok II.).

34. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl (výrok III.) podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud se při posouzení míry úspěchu a neúspěchu účastníků řídil nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, podle jehož závěrů je při posouzení náhrady nákladů řízení podle ust. § 142 o. s. ř. třeba vzít v úvahu úspěch ohledně celého předmětu sporu, tedy i též stran příslušenství pohledávky, a nikoliv jen žalobou uplatněné částky jistiny, s tím, že v případě úroků z prodlení, jsou-li požadovány od určitého data až do zaplacení, se vezme v úvahu jejich výše ke dni vyhlášení rozhodnutí. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované částky ve výši 114 000 Kč s úrokem ve výši 7,59 % ročně z částky 114 000 Kč od 23. 9. 2021 do zaplacení, který ke dni vyhlášení rozsudku činil částku ve výši 27 759 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 114 000 Kč od 15. 4. 2023 do zaplacení, který ke dni vyhlášení rozsudku činil částku ve výši 28 203 Kč. Předmětem sporu tak je celkem částka ve výši 169 962 Kč.

35. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla úspěšná co do částky ve výši 142 203 Kč (114 000 Kč + úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 114 000 Kč od 15. 4. 2023 do 6. 12. 2024 ve výši 28 203 Kč), neboť v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.) a neúspěšná co do částky ve výši 27 759 Kč (úrok z prodlení ve výši 7,59 % ročně z částky 114 000 Kč od 23. 9. 2021 do 6. 12. 2024), neboť v této části byla žaloba zamítnuta (výrok II.). Úspěch žalobkyně ve výši 142 203 Kč činí 84 % předmětu sporu, úspěch žalované ve výši 27 759 Kč pak činí zbylých 16 % předmětu sporu. Žalobkyně má proto proti žalované podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu 68 % nákladů řízení odpovídajících rozdílu mezi úspěchem žalobkyně a žalované.

36. Náklady řízení žalobkyně činí částku 90 326 Kč a tvoří je podle ust. § 137 o. s. ř. a) odměna za zastupování za třináct advokátem žalobkyně učiněných úkonů právní služby - příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb ze dne 22. 1. 2023 podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, - výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé ze dne 26. 4. 2023 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, - podání žaloby dne 28. 6. 2023 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, - replika žalobkyně ze dne 29. 4. 2024 k odporu žalované podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, - účast u jednání soudu dne 30. 4. 2024 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, - replika žalobkyně ze dne 29. 5. 2024 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, - účast u jednání soudu dne 11. 7. 2024 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, - účast u jednání soudu dne 17. 9. 2024 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, - nahlížení do spisu dne 18. 10. 2024 podle ust. § 11 odst. 1 písm. f) a odst. 3 adv. tarifu, - porada s klientem dne 27. 11. 2024 v době od 17:30 do 18:15 hod. podle ust. § 11 odst. 1 písm. c) adv. tarifu, - účast u jednání soudu dne 28. 11. 2024 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, - písemný závěrečný návrh ze dne 2. 12. 2024 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, - účast při jednání soudu dne 6. 12. 2024, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku podle ust. § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu), která činí částku ve výši 5 660 Kč za úkon podle ust. § 7 bod 5 advokátního tarifu, celkem částku ve výši ve výši 70 750 Kč, b) náhrada hotových výdajů advokáta žalobkyně ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby podle ust. § 13 odst. 1 a 4 adv. tarifu, celkem částka ve výši 3 900 Kč, c) náhrada 21% DPH ve výši 15 676 Kč podle § 137 o. s. ř. Pokud žalobkyně dále požadovala zaplatit náklady řízení za další úkony právní služby spočívající ve výzvě k plnění ze dne 6. 4. 2023 a v žádosti žalobkyně o informace ze dne 12. 9. 2024 a opakované žádosti žalobkyně o informace ze dne 19. 9. 2024, soud je žalobkyni nepřiznal. V případě výzvy žalobkyně k plnění ze dne 6. 4. 2023 předcházející předžalobní výzvě ze dne 26. 4. 2023, za které byla žalobkyni odměna přiznána, nejde o účelně vynaložené náklady, za které přísluší žalobkyni náhrada nákladů řízení podle advokátního tarifu, byť by se mohlo jednat o příslušenství pohledávky žalobkyně ve formě nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle ust. § 513 o. z., kterých se sice žalobkyně může domáhat, ale pouze v žalobě samotné, nikoliv jako nákladů tohoto řízení. Ani v případě úkonů spočívajících v žádosti žalobkyně o informace ze dne 12. 9. 2024 a 16. 9. 2024 nejde o úkony právní služby podle ust. § 11 adv. tarifu, neboť jejich obsahem byla pouze žádost o sdělení, zda žalovaná v soudem stanovené lhůtě doložila, že vyjádření žalované ze dne 24. 5. 2024 bylo zdejšímu soudu zasláno ve stanovené lhůtě, případně žádost o zaslání příloh jiného vyjádření žalované. Žalobkyni tak náleží proti žalované právo na náhradu 68 % nákladů řízení ve výši 90 326 Kč, tedy částka ve výši 57 809 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jejího advokáta.

37. Ve výroku IV. tohoto rozsudku soud uložil žalované podle ust. § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, aby zaplatila státu soudní poplatek za žalobu, neboť žalobkyně byla usnesením zdejšího soudu ze dne 24. července 2023, č. j. [číslo jednací] od placení soudního poplatku osvobozena, soud žalobě částečně vyhověl co do částky ve výši 114 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, přitom žalovaná nemá právo proti žalobkyni na zaplacení náhrady nákladů řízení a sama není od soudního poplatku osvobozena, a proto došlo k přechodu poplatkové povinnosti na žalovanou. Výše soudního poplatku činí podle položky 1 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, přílohy zák. o soudních poplatcích, 5 % z částky 114 000 Kč, tedy částku ve výši 5 700 Kč.

38. Lhůty k plnění byly stanoveny podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení