22 C 26/2020-237

Rubrum

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované] 2. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] 3. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] 4. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované a žalovaného] 5. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalované a žalovaného] všichni zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Žaloba na určení, že žalobce je vlastníkem nově vytvořeného pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] o výměře [výměra], který je vyznačen v geometrickém plánu [číslo] [rok] vyhotoveném společností [právnická osoba], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaných [příjmení] [jméno] [příjmení].

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně na náhradě nákladů částku [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal určení, že je vlastníkem nově vytvořeného pozemku parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec] (je-li dále uváděno parcelní číslo pozemku bez katastrálního území, rozumí se jím pozemek v k. ú. [obec]), zapsaného na [list vlastnictví] evidovaném u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj – [stát. instituce], o výměře [výměra] (dále též jen„ sporný pozemek“), který je vyznačen v geometrickém plánu [číslo] [rok] vyhotoveném společností [právnická osoba] (dále též jen„ geometrický plán“). Z podané žaloby vyplynulo, že pozemek parc. [číslo] s dosud zapsanou výměrou [výměra] je podle údajů v katastru nemovitostí ve spoluvlastnictví žalovaných, kteří ho však neužívají. Je to naproti tomu žalobce, kdo část tohoto pozemku (a to o výměře [výměra]) užívá od roku [rok], kdy se stal spoluvlastníkem sousedícího pozemku parc. [číslo] později v roce [rok] jeho výlučným vlastníkem; kromě něj tak činí částečně i pan [příjmení] [jméno] [jméno] a paní [jméno] [příjmení]. Žalobce má proto zájem narovnat faktické a právní vztahy, a jelikož mezi ním a žalovanými nedošlo v tomto směru k dohodě, dovolává se institutu tzv. mimořádného vydržení.

2. Žalovaní nárok žalobce neuznali a na svou obranu předně uvedli, že pozemek parc. [číslo] jim byl vydán teprve v rámci restituce v roce [rok]. Následně žalovaní zjistili, že jeho část užívají vlastníci sousedních pozemků. Dovolává-li se žalobce mimořádného vydržení, namítají žalovaní, že jak on, tak jeho právní předchůdci měli povědomost o tom, že užívají část pozemku, který vlastní jiná osoba; neužívali tedy pozemek v dobré víře. Právním předchůdcům žalobce byly pozemky parc. [číslo] parc. č. st. [číslo], na kterém je postaven rodinný dům [adresa], přiděleny v roce [rok] Městským národním výborem [obec]. Skutečná výměra takto předaných pozemků je patrna z polního náčrtu z téhož roku. Pozemky byly v té době vytyčeny v terénu plotem a železnými trubkami, a proto nemohly vzniknout pochybnosti, jaký pozemek je do užívání (případně do vlastnictví) přebírán. Zájemce převzetí potvrdil svým podpisem, stejně jako jím potvrdil na polním náčrtu i to, že byl seznámen s rozdělením parcel a jejich vytyčením. Žalovaní tedy trvají na tom, že právní předchůdci žalobce měli povědomost o tom, jakou parcelu a o jaké výměře dostali do užívání, a proto nejistota ohledně určení těchto hranic je vyloučena; tím spíše, že i žalobce v kupní smlouvě z roku [rok] potvrdil, že je mu znám stav a výměra kupovaných nemovitostí. Žalobce se tedy nemůže dovolávat užívání předmětného pozemku poctivými předchůdci, a proto ani jeho držba nemůže být poctivá, řádná a pravá. Konečně žalovaní upozorňují, že když v roce [rok] započalo Ministerstvo zemědělství – Pozemkový úřad v [obec] s pozemkovými úpravami, do nichž byl zahrnut i předmětný pozemek, bylo zjištěno i to, že jej neoprávněně užívá žalobce. Není tedy pravda, že by se dozvěděl o tom, že předmětný pozemek užívá neoprávněně, až v roce [rok], jak tvrdí; žalovaní jsou přesvědčeni, že tuto vědomost měl již v roce [rok] a pozemkové úpravy ho v tom pouze utvrdily.

3. Na prvním místě musel soud vyřešit otázku, zda tu vůbec existuje naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na určení vlastnictví žalobce k výše uvedenému pozemku. Ustálená soudní praxe dospěla ke konstantnímu závěru, že určovací žaloba má preventivní charakter a má místo jednak tam, kde lze její pomocí eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. V daném konkrétním případě sice žalobce k existenci naléhavého právního zájmu na určení vlastnictví výslovně nic netvrdí, z obsahu žaloby je nicméně zřejmé, že na určení vlastnického práva ke spornému pozemku naléhavý právní zájem má, neboť bez požadovaného určení by jeho vlastnické právo nemohlo být zapsáno do katastru nemovitostí, a tedy nebylo by možné dosáhnout souladu mezi stavem právním a faktickým.

4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaní jsou toho času v katastru nemovitostí zapsaní jako ideální spoluvlastníci pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra] s tím, že žalovaná 1) vlastní ideální jednu šestinu pozemku, žalovaný 2) ideální jednu čtvrtinu pozemku, žalovaný 3) ideální jednu šestinu pozemku, žalovaná 4) ideální jednu čtvrtinu pozemku a žalovaný 5) ideální jednu šestinu pozemku. Nabývacím titulem pro žalovanou 1) a žalované 3) a 5) bylo usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne [datum], sp. zn. [anonymizováno] [číslo], o schválení dědické dohody, a nabývacím titulem pro žalovaného 2) a žalovanou 4) bylo usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], o schválení dědické dohody.

5. Účastníci dále nečinili sporným, že dne [datum] nabyli manželé [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce] (rodiče žalobce) a žalobce jako kupující do podílového spoluvlastnictví objekt k bydlení [adresa] na pozemku parc. č. st. [číslo] o výměře [výměra] a pozemek parc. [číslo] (louka) o výměře [výměra] od manželů [jméno] a [jméno] [příjmení] jako prodávajících. [příjmení] [jméno] a [jméno] [příjmení] přešlo vlastnictví o id. celku, na žalobce taktéž vlastnictví k id. celku. Účastníci nerozporovali ani žalobní tvrzení o tom, že dne [datum] uzavřeli [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce] jako dárci a žalobce jako obdarovaný darovací smlouvu, na jejímž základě se žalobce měl stát výlučným vlastníkem naposledy uvedených nemovitostí.

6. Účastníci se nicméně neshodli na tom, že žalobce vydržel vlastnické právo také k (části) pozemku parc. [číslo] to ať již podle § 1089 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), tedy tzv. řádným vydržením, anebo v režimu § 1095, ve spojení s § 3066 téhož zákona, tedy tzv. mimořádným vydržením. V této souvislosti se účastníci konkrétně neshodli na tom, zda na straně žalobce (jeho právních předchůdců) existoval nepoctivý úmysl, respektive zda na jeho straně absentovala dobrá víra (poctivost držby) ve smyslu § 992 a § 1089 odst. 1 občanského zákoníku.

7. Právnímu hodnocení věci musela nezbytně předcházet skutková zjištění o tom, kdy se žalobce jakožto osoba dovolávající se vydržení držby sporného pozemku ujal. Pokud by se ukázalo, že nedržel sporný pozemek po stanovenou vydržecí dobu, bylo by na místě zjistit, kdy došlo k uchopení držby jeho právními předchůdci. Pro případ, že by bylo vyloučeno tzv. mimořádné vydržení, bylo třeba zjistit, za jakých okolností k uchopení držby (právními předchůdci) došlo, tj. o jaký právní titul se držba opírala a jaké byly další okolnosti uchopení držby, a dále, zda žalobce po případném započtení držby právních předchůdců věc držel po stanovenou dobu. Konečně, za předpokladu splnění podmínek pro řádné či mimořádné vydržení by se soud zaměřil na to, zda se žalobce ujal držby v omluvitelném omylu a dobré víře o průběhu hranic (tzv. řádné vydržení), respektive zda se tak stalo při absenci nepoctivého úmyslu (tzv. mimořádné vydržení).

8. Soud ve věci nařídil jednání a místní šetření, na kterých provedl následující důkazy a zjistil tento skutkový stav:

9. Dle polního náčrtu [číslo] z [datum] měly být hranice pozemků nacházejících se v posuzované lokalitě, a to včetně pozemku parc. [číslo] vyznačeny v terénu železnými trubkami. Podpisem tohoto polního náčrtu potvrdil tehdejší uživatel [příjmení] [jméno], že se s vytyčením seznámil a že s ním souhlasí, jak vyplývá z ručně psaného textu„ Souhlasím s vytyčením stavebního místa. [datum] [jméno]“).

10. Ze„ Záznamu podrobného měření z roku [rok] a Záznamu podrobného měření z roku [rok]“, které byly příslušného roku vyhotoveny k zaměření skutečného stavu a dělení parcel, je zřejmé, že se zahradou na pozemku parc. [číslo] žalobce užíval (a oplotil) i část pozemku přiléhajícího ze západní a jižní strany, vytyčenou a označenou jako parc. [číslo]. Druhý jmenovaný záznam podrobného měření podle svého obsahu navazuje na žádost o vydání stavebního povolení k výstavbě garáže na pozemku parc. [číslo]; toto stavební povolení je identifikováno dnem vydání (25. 11. 1985) a číslem jednacím. Shodná zjištění přináší i„ Vytyčovací náčrt [číslo]“ ze dne [datum], jehož součástí je„ Protokol o vytyčení hranice pozemku“, oba vyhotovené Zeměměřičskou kanceláří [jméno] [příjmení].

11. Svědkyně [jméno] [příjmení], která v prosinci roku 2019 prováděla na popud žalovaných vytyčení pozemku parc. [číslo] v terénu, zjistila při tomto vytyčení, v kontextu mapových podkladů (včetně leteckých snímků z let 1982, 1984, 1987 a 1992, které soudu dala k dispozici pro dokreslení své výpovědi), že žalobce si oplotil pozemky ve větším rozsahu, než odpovídá hranicím parcely [číslo]; takto zjištěný stav promítla jednak do letecké mapy, jednak do vytyčovacího náčrtu, (oba předala rovněž soudu). Z výpovědi svědkyně tak vyplynulo, že v roce 1970 vzniklo geometrickým plánem vyhotoveným na objednávku [jméno] [jméno] stavební místo a dále proběhlo v roce [rok] zaměření rodinného domu [adresa] na stavební parcele [číslo]. Ze snímku z roku [rok] je patrná existence panelové cesty a drobné dřevěné stavby za západní hranicí parcely [číslo] (ta je viditelná ještě i na leteckém snímku z roku 1987, avšak na leteckém snímku z roku 1992 již znatelná není), avšak lineární výsadba jehličnanů podél plotu v té době ještě neexistovala. V roce [rok], tedy již po převodu vlastnického práva na žalobce a jeho rodiče, už jsou z letecké mapy patrné úpravy terénu kolem panelové cesty, nadto toho roku došlo z popudu Městského národního výboru k zaměření skutečného stavu a k dělení parcel, kdy už bylo zřejmé, že si žalobce oplotil větší plochu než tu, která odpovídá hranicím pozemku parc. [číslo] (v zaměření je takto zabraná parcela označena [číslo] později byla přečíslována na [číslo]). Svědkyně se dokonce domnívala, že žalobce musel být ze strany Městského národního výboru vyzván k úpravě tohoto stavu, a že tedy o tomto nesouladu musel mít povědomost. Konečně byl v roce [rok] proveden přímo z popudu žalobce záznam podrobného měření, na jehož základě už není pochyb o tom, že žalobce užívá větší plochu, než odpovídá výměře parcely [číslo]; jestliže toto měření proběhlo z popudu žalobce, tím spíše svědkyně předpokládala, že se o výsledku dozvěděl.

12. Svědek [příjmení] [jméno] [jméno], který je synem právních předchůdců žalobce (manželů [anonymizováno] a [jméno] [příjmení]) a který v dané oblasti žil od roku 1974 do počátku 80. let dvacátého století, trval ve své výpovědi především na tom, že jeho rodiče seznámili budoucí nabyvatele (manžele [anonymizováno] a žalobce) s průběhem hranice pozemků, které byly předmětem převodu (tj. pozemků parc. č. st. [číslo] a [číslo]), v terénu, v němž byla tato hranice zřetelná. Oproti stavu tak, jak vyplývá z aktuální letecké mapy, neměli původní vlastníci bazén a k rodinnému domu nepřiléhala garáž, do níž se patrně transformovala původní opěrná stěna na přechodu hmot (kvádru a krychle) rodinného domu (tato opěrná stěna měla statickou funkci, neboť dům je postaven na bývalém smetišti, navíc obě hmoty nebyly na stejné výškové úrovni). Pod dnešní garáží se nacházel sklep, který svědek svépomocí vykopal a zeminu navezl za plot v jižní části zahrady. Drátěný plot v severní části kopíroval cestu a navazoval na plot sousedů, v místě zatáčky panelové cesty v severozápadním rohu se stáčel jižně podél západní hranice pozemku, avšak od panelové cesty byl vzdálen asi 4,5 m širokým pruhem pozemku. Svědek si pamatoval, že jednou tento pruh rozoral a zasadil zde čtyři řádky brambor, neboť tyto přilehlé pozemky vnímal jak on, tak jeho rodiče jako„ území nikoho“ a zónu chránící zaplevelení jejich pozemku; žádné trvalé porosty se na nich nenacházely. Co se týče okamžiku výstavby plotu, s tou započali rodiče svědka po zahájení stavebních prací. Svědek při jeho budování pomáhal a postupoval podle instrukcí svého otce; vzhledem ke svému tehdejšímu věku se nezabýval tím, kudy přesně vede hranice pozemku, uvedl však, že tyto hranice byly vytyčeny ještě předtím, než byly pozemky jeho rodičům dány do užívání. V každém případě však svědek trval na tom, že drátěný plot stál na stejném místě od okamžiku jeho vybudování do prodeje nemovitostí žalobci. V západní části zahrady rovněž stála dřevěná dvougaráž (samonosná konstrukce bez základů o půdorysu cca 5x5 m2), a to zhruba v místě, kde dnes končí panelová cesta. Tato dvougaráž vyčnívala asi 2 m před plot směrem k panelové cestě a v těchto místech se nacházela menší nájezdová plocha. Vedle dřevěné dvougaráže se nacházela branka a potom plot zase pokračoval. Na zahradě rostly ovocné stromy a lemovaly plot.

13. Svou výpověď pak svědek [jméno] v podstatné části verifikoval i na místním šetření, kde sice potvrdil, že drátěný plot je původní, nicméně opakovaně vyslovil pochybnost o tom, zda stojí na původním místě. Nebyl sice s jistotou schopen říct, zda došlo k posunu plotu v jižní části sporného pozemku, avšak trval na tom, že panelová cesta vedla cca 5 m od západní části oplocení, tudíž dovodil, že minimálně v této části byl plot přesunut. V této domněnce ho utvrdilo umístění sloupku v zatáčce panelové cesty směrem k východu, který je sice původní, ale stál na jiném místě, a to u brány z ulice. V místě, kde měla stát dřevěná dvougaráž, poznal svědek [jméno] sloupek od původní branky, avšak i zde nalezl sloupek, který nepovažoval za původní. Při vstupu do zahrady rovněž trval na tom, že původní drátěný plot vedl cca 1 m od linie ovocných stromů v západní části zahrady a dokonce se i v jižní části nacházel o cca 2 m severněji (tj. blíže k domu). Taktéž při pohledu z ulice se podle jeho vzpomínek cesta stáčela k jihu již u pouličního osvětlení, tj. zhruba 4 m od dnešní zatáčky. Podobně se vyjádřil i k průběhu plotu ve východní části zahrady, kdy měl opět za to, že oproti původnímu stavu došlo k jeho posunutí, neboť ze tří sloupků ten, který tvoří roh oplocení, není na původním místě.

14. Naproti tomu výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] (která byla vlastníkem sousedního rodinného domu v ulici [ulice a číslo] v letech [rok] až [rok]), [jméno] [příjmení] (která bydlí v ulici [ulice a číslo] od roku [rok]), [jméno] [příjmení] (která bydlí v ulici [ulice a číslo] od roku [rok]) a svědka [jméno] [jméno] (který je žalobcovým švagrem a pamatuje si okolnosti nabytí sporných nemovitostí), indikovaly, že žalobce nyní užívá nemovitosti v témže rozsahu jako jeho právní předchůdci, a to i přesto, že svědci neměli naprosto přesnou vědomost o tom, kde vede hranice jednotlivých pozemkových parcel. Všichni svědci popsali prakticky shodně stav nemovitostí ke konci 70. let, a to tak, že dům [ulice a číslo] měl být posledním v řadě, avšak z nějakého důvodu se tak nestalo a na pozemku, který s ním sousedil z jihozápadní strany a který do té doby sloužil jako plocha pro ukládání odpadu, si právní předchůdci žalobce postavili rodinný dům. V té době ještě k rodinnému domu nepřiléhala garáž, ale místo ní zde byla vydlážděná zpevněná plocha k parkování. Rovněž drátěné oplocení kolem domu a celé zahrady již existovalo, jen bylo v průběhu dobu v severní části nahrazeno plotem zděným. Panelová cesta vedla už tehdy podél západní strany zahrady v těsném sousedství plotu, poté se měnila v polní cestu a stáčela se směrem k východu podél jižní části zahrady. Všichni svědci potvrdili, že tento původní drátěný plot sahal až téměř k panelové cestě (byl od ní vzdálen max. 2 m) a kopíroval její průběh minimálně v západní části pozemku, pokud však jde o jižní část zahrady, připustili svědci, že plot nedosahoval až k nezpevněné polní cestě, ale že končil přibližně tam, kde se dnes nachází smrkový porost, a napojoval se na plot sousedů. Později (podle odhadu svědka [jméno] před cca 20 lety) byly vysazeny u původního drátěného plotu smrky za účelem vytvoření zábrany proti slunci a větru. Svědci popsali rovněž„ dřevěnou boudu“ přiléhající ze západní strany k plotu, který byl tehdy ještě drátěný a neprorostlý smrkovým porostem, a to zhruba v místě, kde panely končí; tuto drobnou stavbu demontoval žalobce společně se svědkem [příjmení] v letech 1985 nebo 1986. Dále v jihovýchodní části zahrady při hranici se sousedním pozemkem popsala svědkyně [příjmení] zpevněnou plochu (patrně hnojník) s tím, že plot dělící jejich zahradu od zahrady žalobce, který vybudovali její rodiče, dosahoval právě k této zpevněné ploše.

15. Na tomto stanovisku setrvali jmenovaní svědci i při šetření na místě samém, kdy opětovně popírali, že by došlo k jakémukoli posunu původního plotu směrem na západ, na jih či na východ (byť někteří ze svědků neznali plot z vnitřní části zahrady a byli se schopni vyjádřit pouze k tomu, jak si jej pamatují z vnějšku). Svědkyně [příjmení] však na místě samém oproti předchozí svědecké výpovědi v budově soudu upřesnila, že dnešní panelová cesta vede trochu jinudy než na konci 70. let dvacátého století (tedy tehdy se stáčela k jihu v místě cca 2-3 m vzdáleném od nynější zatáčky) a že v části, v níž už není zpevněna panely, byla méně zřetelná v terénu (tedy nacházela se tu spíš louka než vyježděná cesta). Svědkyně [příjmení] připustila, že si pamatuje, jak [jméno] pěstovali u západní části plotu brambory v té části, kde není cesta zpevněna panely. Svědkyně [příjmení] a [příjmení] konečně výslovně popřely, že by původní ovocné stromy v jižní části zahrady byly pomyslně natlačeny na oplocení, jak by se dalo chápat z výpovědi svědka [jméno].

16. Dopisy ze dne 6. 11. 2019 vyzval žalobce žalované k podpisu souhlasného prohlášení o vydržení předmětné části pozemku.

17. Dle sdělení Státního pozemkového úřadu ze dne [datum] nebyl pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] řešen při pozemkových úpravách pod spisem č. j. [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]. Tento pozemek vznikl na základě geometrického plánu při určování obvodu pozemkových úprav. Soudě podle obsahu spisu Ministerstva zemědělství – Státního pozemkového úřadu [obec] sp. zn. [číslo] [spisová značka] nebyl žalobce účastníkem řízení, a nebyl tedy ani přizván na úvodní jednání o pozemkových úpravách konané dne 2. 10. 2008; z účastníků řízení se podle prezenční listiny tohoto jednání neúčastnil nikdo.

18. Podle sdělení Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj – Územního pracoviště v [obec] nikdy neměl žalobce uveden pozemek parc. [číslo] v daňovém přiznání k dani z nemovitosti; tuto daň platila od roku 2016 žalovaná 1), předtím tuto daň nepřiznával nikdo.

19. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] plyne, že paní [jméno] [příjmení], vystupující v tomto řízení jako žalobkyně, vzala svou žalobu na určení vlastnického práva k části pozemku ve vlastnictví žalovaných zpět, neboť měla za to, že mezi stranami dojde k uzavření mimosoudní dohody. Usnesením ze dne 30. 3. 2020, 10 C 26/2020-40, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2020, č. j. 38 Co 75/2020-50, proto bylo řízení zastaveno.

20. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud určil, že žalobce [příjmení] [jméno] [jméno] je vlastníkem nově vytvořeného pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra] a pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra] pro obec a k. ú. [obec], jenž jsou vyznačeny v geometrickém plánu [číslo] [rok], vyhotoveném společností [právnická osoba], jež je nedílnou součástí tohoto rozsudku. V odůvodnění tohoto rozsudku se uvádí, že žalobce neměl žádný subjektivní důvod domnívat se, že užívá mimo své pozemky i části pozemku žalovaných, a ani při běžné opatrnosti nemohl tuto skutečnost zjistit, když mu pozemky jako celek byly prodány právním předchůdcem a znalecký posudek oceňoval i část sousedního pozemku, kdy tvar a umístění nemovitosti a terén nenaznačovaly, že kus pozemku mu nepatří. Vydržecí doba pro mimořádné vydržení musela začít běžet nejpozději v roce 1999 a musela trvat nejméně do počátku roku 2019, přičemž žalobce držel nemovitosti již od poloviny roku 1998 dosud a o skutečnosti, že užívá i části cizího pozemku, se dozvěděl až v polovině roku 2019 při vypracování geometrického plánu. Soud uzavřel, že žalobce by splnil podmínky i pro tzv. řádné vydržení nemovité věci, mezi které patří trvání držby, poctivost držby a uplynutí stanovené doby.

21. Soud měl k dispozici řadu fotografií ze sporného místa, a to jednak těch, které dodali účastníci řízení, jednak těch, které pořídil sám při místním šetření. Tyto fotografie pomohly dokreslit a lépe porozumět jak situaci na místě samém, tak předloženým listinám a výpovědím svědků. Čistě jen na jejich základě by však závěry o rozsahu užívání sporných pozemků žalobcem či jeho právními předchůdci nebylo možné učinit. Žádná relevantní skutková zjištění soud neučinil z leteckých měřičských snímků Ministerstva obrany – Vojenským geografickým a hydrometeorologickým úřadem generála [jméno] [příjmení], neboť jejich nízké rozlišení neumožňuje učinit jakékoli závěry o situaci na místě samém v období let 1980 a 1983, a dále ani z polního náčrtu [číslo] z června roku 1969, neboť ten nezobrazuje sporné nemovitosti; nadto není zřejmé, kdo na něj připsal ručně psaný dovětek„ Potvrzuji převzetí vydělených parcel [číslo], [anonymizována dvě slova] s nimiž souhlasíme“ a kdo se pod něj podepsal.

22. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu tedy soud uzavírá, že žalobce společně se svými rodiči nabyl kupní smlouvou ze dne [datum] do podílového spoluvlastnictví objekt k bydlení [adresa] na pozemku parc. č. st. [číslo] o výměře [výměra] a pozemek parc. [číslo] (louka) o výměře [výměra]. Celková výměra takto nabytých nemovitostí činila [výměra]. V letech 1987 a 1989 bylo provedeno dvojí zaměření skutečného stavu a dělení parcel a v obou případech bylo zřejmé, že kromě pozemku parc. č. st. [číslo] a parc. [číslo] které žalobce nabyl shora uvedenou kupní smlouvou, užívá ještě pozemek (tehdy očíslovaný jako) parc. [číslo] která již z prostého pohledu na vyhotovené„ Záznamy podrobného měření“ zaujímá téměř totožnou rozlohu jako v součtu obě parcely nabyté kupní smlouvou. Později byl pozemek parc. [číslo] přečíslován na parc. [číslo] s tím, že do katastru nemovitostí k němu byla zapsána výměra [výměra]; podle geometrického plánu [číslo] [rok] měla část této parcely v užívání žalobce dosahovat výměry [výměra]. Jakkoli se svědci rozcházeli ve vzpomínkách na stav oplocení v terénu, ten z nich, který měl ke spornému pozemku nejužší vztah (tj. svědek [jméno] [jméno] jakožto syn právních předchůdců žalobce, který se na pozemcích i v jejich okolí pravidelně pohyboval), vyslovil na místě samém podezření, že oproti stavu k okamžiku podpisu kupní smlouvy došlo k posunu plotu jak směrem na západ, tak směrem na jih, tedy že plocha užívaná žalobcem je větší než plocha, kterou užívali jeho rodiče v době, kdy jim ještě příslušelo vlastnické právo k pozemkům parc. č. st. [číslo] a parc. [číslo]. Jelikož svědek [jméno] opřel tuto vzpomínku i o konkrétní zjištění na místě samém (typu změna umístění některých konstrukčních prvků plotu), soud jeho výpovědi uvěřil, nota bene v kontextu výpovědí dalších svědků (konkrétně svědkyň [příjmení] a [příjmení]), na jejichž základě nemohl zcela vyloučit, že panelová cesta, postupně se měnící na cestu nezpevněnou, probíhala v 70 a 80. letech minulého století v poněkud jiném tvaru a jinudy než nyní, a to více směrem k východu, neboť se stáčela k jihu o cca 2-3 metry před nynější zatáčkou. To vše mohlo ovlivnit vzpomínky ostatních svědků o tom, jak dotčená lokalita vypadala, a to zejména kudy probíhalo původní oplocení a zda s ním bylo manipulováno a kam.

23. Na podkladě shora zjištěného skutkového stavu soud věc právně posoudil takto:

24. Institut nabytí vlastnického práva vydržením je obecně upraven v § 1089 občanského zákoníku, podle kterého„ (d) rží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby“. Dle § 1091 občanského zákoníku je„ k vydržení vlastnického práva k nemovité věci (…) potřebná nepřerušená držba trvající deset let.“. V souzené věci se nicméně žalobce primárně dovolává tzv. mimořádného vydržení podle § 1095 občanského zákoníku, podle něhož„ (u) plyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.“. Při úvahách o tom, zda žalobce skutečně spornou část pozemku parc. [číslo] vydržel, je tak třeba nejprve zkoumat, zda kumulativně splnil podmínky mimořádného vydržení, a to trvání držby na místě prvním a uplynutí stanovené doby na místě druhém. I při splnění uvedených podmínek však k mimořádnému vydržení nemůže dojít, prokáže-li se držiteli nepoctivý úmysl; je tak evidentní, že institut mimořádného vydržení je koncipován na předpokladu dobré víry, kdy její absence musí být prokázána. Přechodné ustanovení § 3066 občanského zákoníku dodává, že„ (d) o doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.“.

25. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo (a žádný z účastníků to ostatně ani nerozporoval), že žalobce byl pravým, řádným a poctivým držitelem pozemků parc. č. st. [číslo] a parc. [číslo] o celkové výměře [výměra], kdy titulem pro vznik této držby byla kupní smlouva ze dne 27. 9. 1982. Zde je třeba pro vysvětlení dodat, že řádnou držbou se podle § 991 občanského zákoníku rozumí„ držba založená na platném právním důvodu“, tedy platí, že:„ Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo kde se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci, je řádným držitelem.“. Poctivou držbou je podle § 992 odst. 1 občanského zákoníku je držba toho,„ kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává“. Naproti tomu„ nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží“. Konečně pravá držba (§ 993 občanského zákoníku) znamená, že se držitel„ nevetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že (…) usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“.

26. Naproti tomu, jde-li o pozemek parc. [číslo] soud neuvěřil tvrzení, že žalobce nikdy nepojal a nemohl pojmout podezření, že kromě pozemků, které nabyl do vlastnictví kupní (respektive později darovací) smlouvou, užívá i pozemek jiný, který předmětem převodu nebyl, a to zejména proto, že celková plocha, kterou takto užíval, byla více než dvojnásobná té, která odpovídala výměře pozemků, které nabyl zmíněnou kupní (darovací) smlouvou. Jak již bylo uvedeno, v roce 1989 zadal z vlastního popudu zaměření skutečného stavu pozemků parc. č. st. [číslo] a parc. [číslo] v terénu a při této příležitosti došlo k zakreslení pozemku parc. [číslo] (dnes pozemku parc [číslo]), který již jen z letmého pohledu na zákres jednak tvarem odpovídá tomu, co žalobce do dnešního dne fakticky užívá, jednak co do výměry dosahuje přibližně též velikosti jako oba pozemky parc. č. st. [číslo] a parc. [číslo] dohromady (konkrétně [výměra]).

27. Při hledání odpovědi na otázku, zda omyl žalobce či jeho rodičů jakožto právních předchůdců ke spoluvlastnickému podílu o velikosti id. pozemků parc. č. st. [číslo] a parc. [číslo] měl charakter omylu omluvitelného, a zda byl žalobce a jeho rodiče v dobré víře ohledně průběhu hranice zakoupených pozemků, vyšel zdejší soud z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, který se problematikou dobré víry zabýval v řadě svých rozhodnutí (například v rozsudku ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2009/2014, nebo v usnesení ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 81/2017). Optikou těchto rozhodnutí je třeba na dobrou víru držitele nahlížet z objektivního (a nikoli jen subjektivního) hlediska a je nezbytné si klást otázku, zda držitel při běžné opatrnosti, kterou lze na něm požadovat, neměl a nemohl mít pochybnost o tom, že mu právo vzniklo a že mu náleží, tedy zdali věděl či vzhledem k okolnostem vědět měl, kudy vede vlastnická hranice v terénu. V daném konkrétním případě musel žalobce ke zjištění, že fakticky užívá plochu více než dvojnásobnou té, kterou nabyl kupní smlouvou, vzhledem k okolnostem a při běžné opatrnosti dospět prakticky ihned poté, co se ujal držby těchto pozemků, nejpozději však v roce [rok], kdy si nechal vyhotovit onen opakovaně zmíněný„ Záznam podrobného měření“. Dalšími hledisky pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele jsou i poměr plochy nabytého a skutečně drženého pozemku (který se může blížit až 50 %), délka dlouhodobé nerušené držby nebo existence uceleného funkčního celku; i tato hlediska vzal soud v souzené věci v úvahu. Jak již bylo uvedeno, výměra sporného pozemku představuje cca 115 % výměry pozemků parc. č. st. [číslo] a parc. [číslo] což výrazně překračuje poměr přípustný podle ustálené judikatury. Ačkoli pozemky parc. [číslo] nepochybně tvoří jeden funkční celek, a to zahradu při nemovitosti [adresa] v [obec], výpověď svědka [jméno] indikovala, že s vysokou mírou pravděpodobnosti žalobce v minulosti manipuloval s polohou (skutečně) původního drátěného oplocení a zahradu rozšířil západním a jižním směrem téměř do tvaru dnešní pozemkové parcely [číslo] tedy nad rámec toho, jak zahradu užívali původní vlastnicí manželé [jméno]. Soud proto ze všech výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že omyl žalobce o průběhu skutečné hranice pozemku parc. [číslo] není omylem omluvitelným.

28. Ačkoli tedy není pochyb o tom, že žalobce splnil obě základní podmínky pro vznik držby, tj. vůli věc držet a faktické ovládání věci, neboť tak skutečně činil, nemovitosti udržoval, investoval do jejich rozvoje a vykonával v době plynutí vydržecí doby ke sporným pozemkům držbu tak, jak je definována v § 989 a § 992 občanského zákoníku, o tom, že užívá více, než odpovídá tomu, co kupní smlouvou nabyl, mohl a měl nabýt povědomost již v okamžiku převodu nemovitostí (převzetí předmětu kupní smlouvy), nejpozději však v roce 1989, kdy si z vlastního popudu nechal provést zaměření pozemků v terénu, a proto lze očekávat, že se s výsledkem tohoto zaměření iniciativně seznámil (respektive, že tak učinit z logiky věci měl). Nebýt těchto skutečností, doba pro mimořádné vydržení, která u nemovitých věcí činí v souladu s § 1091 odst. 2 ve spojení s § 1095 občanského zákoníku 20 let, by dodržena byla; musela by začít běžet nejpozději v roce 1999, přičemž žalobce nemovitosti již od roku 1982 a nejpozději v roce 1989 je užíval v tom samém rozsahu jako nyní. Co je však podstatné, právě onu nezbytnou podmínku absentujícího nepoctivého úmyslu žalobce nesplnil, respektive žalovaným se podařilo prokázat existenci tohoto nepoctivého úmyslu, což je skutečnost, která brání mimořádnému vydržení části pozemku parc. [číslo] ze strany žalobce. Soud na závěr dodává, že s ohledem na výše uvedené by žalobce nesplnil ani podmínku tzv. řádné vydržení nemovité věci, mezi které patří trvání držby, poctivost držby a uplynutí stanovené doby, a to opět pro absenci poctivosti držby, která co do svého obsahu koresponduje s nepoctivým úmyslem. Ze všech výše uvedených důvodů proto soud žalobu zamítl.

29. Na výše uvedených závěrech ničeho nemění ani argumentace strany žalující, že žalovaní, kteří nabyli pozemek parc. [číslo] o výměře [výměra] (tak, jak je zapsán v katastru nemovitostí) v roce 2005, se o svůj majetek nijak nestarali a ani neupozornili žalobce, že užívá část jejich pozemku, neboť až do poloviny roku [rok] o tom neměli povědomost. Konečně soud dodává, že se neprokázalo ani tvrzení, že žalobce musel mít vědomost o neoprávněném užívání pozemku žalovaných od pozemkových úprav v roce 2007; ze spisů pozemkových úprav je zřejmé, že žalobce nebyl účastníkem těchto řízení a předmětný pozemek nebyl do pozemkových úprav zahrnut. I tato argumentace je nicméně v kontextu výše uvedeného zcela bezpředmětná.

30. Žalovaní byli v řízení úspěšní, a proto jim podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) náleží právo na náhradu nákladů řízení. Ty sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a z odměny advokáta. Advokát žalovaných ve věci učinil devět úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)), a to přípravu a převzetí zastoupení, dvě podání ve věci samé – vyjádření k žalobě a vyjádření k doplnění žaloby a šest účastí u jednání zdejšího soudu, a to dne 23. 7. 2020 v trvání 1 hodiny 15 minut, dne 10. 9. 2020 v trvání 2 hodin, dne 22. 10. 2020 v trvání 2 hodin, dne 12. 1. 2021 v trvání 35 minut, dne 5. 2. 2021 v trvání 1 hodiny a 18 minut a dne 4. 5. 2021 v trvání 45 minut, kdy mu za každý z těchto úkonů náleží podle § 9 odst. 3 advokátního tarifu, ve spojení s § 7 bodu 5 advokátního tarifu, odměna v tarifní hodnotě 2 000 Kč za každého z žalovaných (kdy podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu náleží při společných úkonech při zastupování dvou nebo více osob za každou takovou osobu odměna snížená o 20 %), celkem tedy 90 000 Kč. Dále mu za ně podle § 13 téže vyhlášky náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z nich, celkem tedy 2 700 Kč Celkem pak náklady žalovaných (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta ve výši 19 467 Kč) představují částku 117 167 Kč.

31. V souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. soud dále rozhodl o povinnosti žalobce jakožto neúspěšného účastníka nahradit státu náklady, které v řízení stát platil Ministerstvu obrany – Vojenskému geografickému a hydrometeorologickému úřadu generála [jméno] [příjmení]. Jedná se konkrétně o úhradu poplatku za dodání dvou kusů leteckých map ve výši 1 000 Kč.

Poučení