22 C 260/2021 - 347

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Karolínou Machkovou v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení 20 226 894 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 226 894 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z této částky od 21. 12. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 5 465,50 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala náhrady majetkové škody, jakožto ušlého zisku, v souvislosti s nečinnostmi a průtahy v řízeních o jejích žádostech o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce za čtvrté čtvrtletí roku 2018 (první posuzované řízení), první čtvrtletí roku 2019 (druhé posuzované řízení) a druhé čtvrtletí roku 2019 (třetí posuzované řízení). Úřad práce byl nečinný a řízení nezákonně přerušoval. Žalobkyně se proti průtahům aktivně bránila odvoláními, opatřeními proti nečinnosti a v případě první žádosti i důvodnou žalobou proti nečinnosti projednanou Městským soudem v Praze pod sp. zn. [Anonymizováno], který dovodil, že zde nebyl žádný zákonný důvod pro přerušení řízení. V důsledku nečinnosti a průtahů došlo k zpoždění výplaty prostředků a žalobkyně byla nucena omezit své podnikatelské aktivity, neboť výplata příspěvků byla nezbytná pro úhradu nákladů vznikající se zaměstnáním osob se zdravotním postižením. Omezení podnikatelské aktivity vedlo ke ztrátě zisku žalobkyně. O žádostech žalobkyně mělo být rozhodnuto do 30 dnů od doručení žádostí dle § 71 odst. 3 správního řádu. První řízení bylo zahájeno doručením žádosti dne 30. 1. 2019, druhé řízení dne 30. 4. 2019, třetí řízení dne 31. 7. 2019. Příspěvky měla žalobkyně disponovat do 15. 4. 2019 u prvního řízení, dne 15. 7. 2019 u druhého řízení a 14. 10. 2019 u třetího řízení, to vše při zohlednění vzdání se práva odvolání, splatnosti příspěvku 14 dní od právní moci rozhodnutí a časové rezervy. Žalovaná žalobkyni neodškodnila ani po předběžném uplatnění nároku. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že žalobkyně dlouhodobě dosahovala ve svém podnikání kladného hospodářského výsledků, v důsledku výpadku příspěvků nastal u žalobkyně zlom v hospodářském vývoji, kdy na přelomu března a dubna 2019 byla nucena ukončit části zakázek, optimalizoval počty osob využívaných na zakázkách včetně využití dočasně přidělených zaměstnanců, když náklady na zdravotně postižené zaměstnance bez příspěvků snížily výkonost zakázek až do ztrát. Pokles tržeb byl šedesátinásobný a pokles mzdových nákladů zhruba padesáti dvounásobný. Příspěvky získávané na základě žádostí byly přitom zásadní pro ziskovost žalobkyně. Žalobkyně k výzvě soudu rozdělila ušlý zisk připadající na opožděné rozhodnutí Úřadu práce v prvním řízení na částku 12 130 629 Kč, v druhém řízení 7 619 692 Kč a v třetím řízení na 476 574 Kč. Dále k poučení soudu uvedla, že spatřuje porušení povinnost učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, tedy o žádosti žalobkyně bezodkladně rozhodnout, přičemž tento jeden průtah namítla u každého řízení a nespojovala vznik škody s dalšími průtahy.

2. Žalovaná navrhovala žalobu zamítnout. Žalovaná uvedla, že škoda vzniká v důsledku jednotlivých průtahů nikoli celkové délky řízení. Do řádné délky by mělo být započítána i ta část řízení připadající na opravné prostředky a doručování. Nedůvodnost přerušení pak nelze zohledňovat v případě škody způsobené nesprávným úředním postupem. Žalovaná proto měla za to, že žalobkyně vymezila dobu průtahů nesprávně a řízení mělo i bez průtahů skončit později, než uvádí žalobkyně. První řízení mohlo skončit dle žalované nejdříve 21. 6. 2019, druhé 15. 9. 2019 a třetí dne 29. 4. 2020, znalecký posudek tak nemůže být relevantním podkladem pro výši ušlého zisku. Znalecký posudek není skutečnou škodou, když nezahrnuje vyplacené příspěvky v řádu 50 000 000 Kč, znalecký posudek se nezabývá ztrátami, ale jen srovnává ekonomické výsledky žalobkyně za zvolené období s očekávaným příjmem. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno o příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem a žalovanou škodou. Žalobkyně neuvádí, jak si vedla s tržbami v roce 2020. K poklesu tržeb nemusí být pouze dán v makroekonomických ukazatelích.

3. Soud rozsudkem ze dne 12. 10. 2022, č.j. 22 C 260/2021-237, žalobě v plném rozsahu vyhověl. Soud shledal, že ve všech třech řízeních došlo k opožděnému rozhodnutí o žádostech žalobkyně, kdy tato nečinnost byla shledána a deklarována v samostatných posuzovaných řízeních, čímž došlo k nucenému ukončování zakázek žalobkyně v roce 2019 a s tím snižování počtu zaměstnanců, kdy zakázky, na kterých se podíleli zaměstnanci se zdravotním postižením, se staly pro žalobkyni ztrátové. Rozsudek byl soudem odvolacím (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2023, č.j. 55 Co 64/2023-277) potvrzen. Oba rozsudky však byly zrušeny dovolacím soudem (rozsudek Nejvyššího soudu, také jen „NS“, ze dne 15. 5. 2024, č.j. 30 Cdo 2547/2023-315). Dovolací soud zrekapituloval řízení a uvedl, že soud I. stupně ani soud odvolací, který závěry soudu I. stupně akceptoval, se nedržely ustálené judikatury ohledně nároku na majetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v tom, že správní orgán nerozhodl v zákonem stanovených lhůtách při posuzování existence nesprávného úředního postupu. Zejména se soudy odchýlili od ustálené praxe NS vztahující se k běhu a stavění lhůt pro vydání správního rozhodnutí, hodnotily účelnost postupu správních orgánů při dle nich nadbytečném oznamování zahájení řízení, účelnost odstraňování vad řízení a dále, že hodnotily důvodnost přerušení správního řízení, přestože tak v projednávané věci činit neměly. Nejvyšší soud dále uvedl, že soudy se nedostatečně vypořádaly i s tím, z jakého důvodu vycházely z délky 30 dní pro rozhodnutí správního orgánu, když ze zjištěného se podává, že správní orgány s ohledem na rozsáhlost spisového materiálu a zvláštnost případu vycházely z prodloužené lhůty 60 dnů. Věc tak vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, k případnému doplnění dokazování a následnému zhodnocení (v souladu s cit. judikaturou), zda v řízeních došlo k nesprávnému úřednímu postupu nebo ne a příp. zhodnocení příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody.

4. Žalobkyně po zrušujícím rozsudku uvedla, že judikatura NS se vyvíjí a soudy obou stupňů v projednávané věci se správně zabývaly otázkou důvodnosti přerušení řízení a jejím dopadu vzhledem k běhu promlčecích lhůt. Uvedla, že Nejvyšší správní soud (dále také jen „NSS“) ve svém rozhodnutí sp.zn. [Anonymizováno] se již zabýval otázkou, zda v řízení na ochranu proti nečinnosti jsou soudy oprávněny posuzovat otázku řádnosti rozhodnutí o přerušení řízení ve vztahu k nečinnosti. Uvedla, že správní soudy nejsou oprávněny zrušit předmětné rozhodnutí o přerušení v řízení o žalobě proti nezákonnému rozhodnutí, nikdy by tak rozhodnutí nebylo pro nezákonnost zrušeno a nemohlo by být předmětem odškodnění. Jediným prostředkem je ochrana proti nečinnosti, což v posuzovaném řízení proběhlo a Městský soud v Praze se důvodností přerušení řízení zabýval, přičemž rozhodl o tom, že postup správního orgánu byl nedůvodný, pokud řízení přerušil. Dále uvedla, že NS nedal jednoznačný návod obecným soudům. Uvedla, že škoda jí vznikla v důsledku společného působení nesprávných postupů, kdy jí nebyly postupně vyplaceny finanční částky. K průtahům docházelo i před odvolacím orgánem. Ke lhůtě 30 dní pro rozhodnutí správního orgánu uvedla, že není důvod se od rozhodnutí soudu I. stupně odchylovat, žalobkyně podává tyto žádosti opakovaně, kvartálně, jedná se tak o typové řízení a jde tak o rutinní administrativní záležitost. Nejedná se tak o složité řízení a každý kvartál jsou předkládány stejné listiny, proto jsou řízení stejně obsáhlá. Na druhém jednání soudu po zrušujícím rozsudku NS (11. 10. 2024) dále uvedla, že ve své žalobě vylíčila skutková tvrzení a je na soudu, aby věc správně právně hodnotil a pokud dospěje k jinému závěru než žalobkyně ohledně právního hodnocení věci, je povinností soudu žalobkyni vyzvat. Dodala, že v žalobě uvedla, že důvodem pozdního rozhodnutí správního orgánu je nezákonné rozhodnutí o přerušení řízení. Pokud soud shledal, že zde jeden odpovědností titul není dán, má posuzovat existenci druhého odpovědnostního titulu, což ostatně uvedl i NS. Dále uvedla, že pokud by soud posuzoval odpovědnost státu za nezákonné rozhodnutí, přičemž by shledal, že pro nezákonnost nebylo rozhodnutí (týkající se přerušení posuzovaných řízení) zrušeno a z tohoto důvodu by žalobkyni nepřiznal nárok, odepíral by tím právo na spravedlnost. Sám Městský soud v Praze řekl, že nebyl důvod pro přerušení. Hlavním důvodem přerušení bylo trestní řízení, avšak trestní oznámení podal sám správní orgán. Trestní řízení ani nebylo zahájeno, neboť nebylo dáno podezření na skutečnosti uváděné v trestním oznámení. Uvedla, že v posuzovaných řízeních byly shledány průtahy a těch se svévolně dopustil správní orgán, který, ač mohl rozhodnout, nerozhodl. Škoda žalobkyni vznikla v důsledku průtahů, tím že správní orgán zmeškal lhůty pro vydání rozhodnutí, které se pojí s jednotlivými nesprávnými kroky správního orgánu zahrnující tedy i nezákonné rozhodnutí o přerušení řízení. V závěrečném návrhu uvedla, že rozhodnutí soudu I. stupně a soudu odvolacího byla správná, soud by se měl řádně vypořádat s tím, proč se od svého původního rozhodnutí odchýlil a měl by celou věc posuzovat i s ohledem na judikaturu Ústavního soudu, protože jde o práva vyplývající z Listiny.

5. Žalovaná uvedla, že NS dal jednoznačný návod, kdy uvedl, že v našem řízení se důvodnost přerušení správního řízení neposuzuje. Lhůta pro vydání rozhodnutí neběžela a nedošlo tak k nesprávnému úřednímu postupu. A pokud by k němu došlo, škoda žalobkyni vznikla ještě před tím, než k nesprávnému úřednímu postupu došlo. Uvedla, že ve věci bylo dáno množství podkladů, které nebylo třeba jen přečíst, prohlédnout, ale i zkontrolovat položku po položce. Jednalo se o účetní doklady, seznamy zaměstnanců, faktury, knihy jízd. V podkladech byly i nesrovnalosti a lhůta 60 dní je tak přiměřená. Uvedla, že žalobkyně svůj nárok na náhradu škody těsně před koncentrací řízení odvozuje z jiných skutkových tvrzení, tedy, že ve věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí. Přičemž navíc ve věci nezákonné rozhodnutí vydáno nebylo. Opakovaně uvedla, že sporuje výsledky znaleckého zkoumání, který byl vypracován ke dni 15. 4. 2019, kdy v té době ale k žádnému průtahu v řízeních nedocházelo, a navíc dodala, že znalecký posudek se nevyjadřuje k tomu, jaká vznikla žalobkyni škoda ve vztahu k tvrzenému nezákonnému rozhodnutí, což také svědčí o tom, že žalobkyně zcela změnila skutková tvrzení. Pokud jde o nová skutková tvrzení ohledně vzniku škody v důsledku nezákonného rozhodnutí, namítla jejich promlčení.

6. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že nárok byl u žalované uplatněn dne 17. 6. 2021 a skutečnost, že žalobkyně je auditovanou společností.

7. Soud převzal dokazování učiněné již před soudem I. stupně a částečně jej doplnil a dospěl k následujícím skutkovým závěrům.

8. Ze spisu Úřadu práce ČR, krajská pobočka pro hlavní město Prahu, sp. zn. [Anonymizováno] o žádosti žalobkyně o příspěvky za 4. čtvrtletí roku 2018 soud zjistil, že žádost žalobkyně byla doručena 30. 1. 2019 s žádostí o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením (OZP) na chráněném trhu práce ve výši 24 963 801 Kč. Součástí žádosti byl výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, jmenný seznam zaměstnanců, kteří jsou OZP, seznam nákladů, seznam provozních zaměstnanců, potvrzení o bezdlužnosti a absenci nedoplatků. Dne 4. 2. 2019 zaslal úřad poučení účastníka správního řízení. Usnesením ze dne 15. 3. 2019 bylo přerušeno řízení do doby skončení řízení o předběžné otázce podle ustanovení § 57 odst. 1 správního řádu s tím, že toto usnesení o přerušení řízení bylo doručeno žalobkyni dne 18. 3. 2019. Dále ve spise bylo založeno oznámení Úřadu práce o skutečnostech nasvědčující spáchání trestného činu dotačního podvodu ze dne 25. 1. 2019, doručené Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 3 dne 29. 1. 2019 a oznámení ze dne 7. 2. 2019. Dne 20. 3. 2019 byl úřad práce jako oznamovatel vyrozuměn o možnosti prostudovat trestní spis. Dne 19. 3. 2019 zastoupení žalobkyně převzal [Jméno advokáta], advokát. Dne 20. 3. 2019 bylo odepřeno zástupci žalobkyně nahlédnout do části správního spisu z důvodu utajovaných informací, konkrétně nahlédnutí na dokumenty sdělení Policie ČR k oznámení Úřadu práce ze dne 25. 1. 2019. Ve spise je založen e-mail ze dne 28. 5. 2019, ve kterém úřad žalobkyni sdělil, že na její žádost se nezapomnělo, řízení je přerušeno pro předběžnou otázku a úřad je zavalen žádostmi za 1. čtvrtletí. Žádost bude posouzena, jakmile se referentovi podaří vyřídit urgentní žádosti. Tímto bylo reagováno na e-mail žalobkyně ze dne 23. 5. 2019 s opraveným jmenným seznamem. Dále jsou ve spise založeny i jmenné seznamy, výpisy z účtů, faktury, knihy jízd. Proti usnesení o přerušení řízení ze dne 15. 3. 2019 bylo dne 27. 3. 2019 podáno žalobkyní odvolání, kterému dne 5. 6. 2019 bylo vyhověno. Rozhodnutí o přerušení bylo zrušeno a vráceno zpět k novému projednání podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu pro nepřezkoumatelnost. Rozhodnutí odvolacího orgánu nabylo právní moci dne 5. 6. 2019. Založen e-mail ze dne 15. 4. 2019 s pokyny k opravě žádosti (kolize s jiným zaměstnavatelem, příspěvek u zaměstnanců, co ukončili či nezačali pracovní poměr, nelze uplatnit správní náklady, zaokrouhlování náklady, doplnit doklady na asistenci a dopravu, trvání invalidity u vybraných zaměstnanců, potvrzení od ČSSZ). Dne 18. 4. 2019 žalobkyně uplatnila návrh na opatření proti nečinnosti, kterému dne 5. 6. 2019 [Anonymizováno] vyhovělo, když uzavřelo, že lhůta pro vydání rozhodnutí uplynula 1. 4. 2019 a úřad byl nečinný, a proto úřadu uložila, aby ve věci vydal rozhodnutí do 15 dnů od doručení přípisu, neshledá-li důvody pro přerušení správního řízení. Usnesením ze dne 20. 6. 2019 bylo Úřadem práce přerušeno řízení ve věci žádosti žalobkyně o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce za 4. čtvrtletí 2018 podané pod č. j. [Anonymizováno] dne 30. 1. 2019 do doby skončení řízení, to je do doby, než orgány činné v trestním řízení podle § 12 odst. 1 tr. ř., tj. soud, státní zástupce nebo policejní orgán, sdělí závěry prováděných úkonů v trestním řízení. Vypraveno a doručeno dne 21. 6. 2019. Dne 25. 6. 2019 bylo vydáno opravné rozhodnutí k usnesení o přerušení řízení ze dne 20. 6. 2019 a to ve výrokové části. Žalobkyni vypraveno 25. 6. 2019 a doručeno 28. 6. 2019. Ve spise založena i žaloba žalobkyně o ochranu proti nečinnosti ze dne 24. 6. 2019. Dne 8. 7. 2019 žalobkyně proti opětovnému přerušení podala odvolání. Rozhodnutím ze dne 8. 10. 2019, č. j. [Anonymizováno] bylo usnesení Úřadu práce ze dne 20. 6. 2019 ve znění opravy ze dne 25. 6. 2019 změněno tak, že za slova sdělí závěry prováděných úkonů v trestním řízení se doplňují slova „zda-li došlo ke spáchání trestného činu podvodu v souvislosti s poskytováním příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením podle zákona o zaměstnanosti v návaznosti na skutečnosti uváděné v přípisu č. j. [Anonymizováno] ze dne 25. 1. 2019“ a text „Dne 15. 3. 2019 (doručeno 18. 3. 2019) vydal Úřad práce usnesení o přerušení řízení pod č. j. [Anonymizováno], proti kterému se účastník řízení dne 27. 3. 2019 včas odvolal, dne 5. 6. 2019 bylo doručeno správnímu orgánu prvního stupně rozhodnutí o odvolání ze dne 5. 6. 2019, č. j. [Anonymizováno], kterým bylo usnesení o přerušení řízení zrušeno a vráceno zpět k novému projednání. Úřad práce, vázán právním názorem odvolacího orgánu, proto tímto usnesením řízení o předmětné žádosti ze dne 30. 1. 2019 pod č. j. [Anonymizováno] přerušuje v souladu s ustanovením § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu ve spojení s ustanovením § 57 odst. 1 správního řádu do doby skončení řízení o předběžné otázce podle § 212 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“) v souvislosti s podávanými žádostmi o státní příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením v souladu s ustanovením § 78a odst. 1 zákona a v souvislosti s řízením, které probíhá u Obvodního ředitelství Policie ČR Praha III (dále jen „Policie ČR“), Úřad práce jako správní orgán prvního stupně byl Policií ČR písemně vyrozuměn dopisem ze dne 7. 3. 2019 o skutečnostech, že byly ve věci zahájeny úkony trestního řízení podle ustanovení § 158 odst. 3 trestního řádu, a to pro podezření ze spáchání trestného činu dotační podvod dle ustanovení § 212 odst. 1 trestního zákoníku ve společnosti [Jméno žalobkyně]., [adresa], IČO [IČO žalobkyně], vzhledem k tomu, že bylo podáno oznámení o skutečnostech nasvědčujících spáchání trestného činu. Tyto skutečnosti byly zjištěny oddělením specializovaných kontrol zdejší krajské pobočky při úkonech před zahájením následné veřejnosprávní kontroly za 1. čtvrtletí 2017 u příjemce veřejné finanční podpory společnosti [Jméno žalobkyně]. a oznámení bylo adresováno Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 3, když důvodem bylo, že zde může docházet k neoprávněnému nakládání s finančními prostředky státu nebo podvodu na zaměstnancích společnosti [Jméno žalobkyně].“ se vypouští. V ostatním zůstává výrok napadeného rozhodnutí beze změny. Předmětné rozhodnutí o odvolání bylo doručeno úřadu práce dne 14. 10. 2019. Dále je založeno nedatované vyjádření Úřadu práce žalobě proti nečinnosti k výzvě soudu doručené dne 11. 7. 2019. Dále je založen ve spise přepočet zaměstnanců, jmenný seznam zaměstnanců, seznam nákladů, doručeno úřadu dne 7. 4. 2019. Dne 21. 1. 2020 Městský soud v Praze rozsudkem, č.j. [Anonymizováno], uložil povinnost vydat rozhodnutí o žádosti žalobkyně do 60 dnů od právní moci rozsudku s odůvodněním, že nebylo zapotřebí čekat na výsledky trestního řízení, že bezúhonnost není podmínkou získání příspěvku (na rozdíl od schválení dohody se zaměstnavatelem) a nebyl zde tedy žádný zákonný důvod pro přerušení řízení. Případné nesrovnalosti měly být odstraněny výzvou na nedostatky žádosti. Dále z bodu 45 odůvodnění rozsudku vyplývá, že správní orgán se musí s celou věcí podrobně seznámit a věc meritorně posoudit, proto je dána prodloužená lhůta 60 dní. Dne 31. 3. 2020 učinil úřad záznam o pokračování v přerušeném řízení. Dne 2. 4. 2020 vyrozuměl úřad žalobkyni o vadách žádosti, kdy u vybraných zaměstnanců nespadá období za, které je uplatňován příspěvek, do doby zaměstnání, u vybraného zaměstnance vznikl pracovní poměr u jiného zaměstnavatele dříve a někteří zaměstnanci již dovršili 65 let. Založena reakce žalobkyně ze dne 6. 4. 2020, ve které uvádí, že provedla úpravy ve jmenném seznamu, přičemž tyto nesrovnalosti byly již konzultovány s předchozím referentem a elektronicky opraveny již dne 15. 2. 2019, kdy byli vyřazeni zaměstnanci, kterým vznikl poměr u jiného zaměstnavatele dříve, a důchodci a byla provedena kontrola výpočtu koeficientu. Založeny přepočty zaměstnanců. Nově žádáno o 24 075 286 Kč. Doručeno úřadu dne 7. 4. 2020. Dále založeny jmenné seznamy zaměstnanců, seznam provozních zaměstnanců, seznam nákladů. Dne 6. 4. 2020 byla učiněna výzva na žalobkyni, aby provedla kontrolu výpočtu koeficientu, opravy jmenného seznamu, prokázala zdravotní postižení u vybraných zaměstnanců, prokázala uznatelnost nákladů, doručila platné smlouvy včetně dodatků, náplně práce a mzdové výměry provozních zaměstnanců, chybějící knihy jízd, údaje o trasách, a kdo je učinil. Výzva byla žalobkyni doručena dne 7. 4. 2020. Dne 15. 4. 2020 žalobkyně doručila vyjádření ze dne 14. 4. 2020, ve kterém částečně odkázala na své vyjádření ze dne 7. 4. 2020 a doložila požadované důkazy (pracovní smlouvy s dodatky, faktury, evidenci docházky, formulář s žádostí o příspěvek ve výši 24 027 398 Kč, jmenný seznam zaměstnanců, seznam nákladů, smlouvu o provozu dopravního prostředku s přílohami, knihy jízd, faktury, mzdový výměr). Dne 27. 4. 2020 úřad vyrozuměl žalobkyni o skončení dokazování s možností vyjádření do 5 dnů, na což reagovala žalobkyně dne 28. 4. 2020, že má za to, že jí náhrada náleží i u vybraných provozních zaměstnanců a náklady na provozní zaměstnance dle mandátních smluv. Žalobkyně současně požádala o bezodkladné rozhodnutí s tím, že další návrhy ani vyjádření činit nebude. Úřadu doručeno dne 28. 4. 2020. Dne 29. 4. 2020 bylo rozhodnuto o vyplacení příspěvku žalobkyni v rozsahu 23 716 191 Kč a zamítnutí částky 311 207 Kč. Rozhodnutí vypraveno dne 29. 4. 2020. Žalobkyně se vzdala práva na odvolání do vyhovujícího výroku, který nabyl právní moci dne 29. 4. 2020. Platební poukaz pro vyplacení částky 23 716 191 Kč žalobkyni, byl vyhotoven 30. 4. 2019 a 4. 5. 2020 provedl úřad účetní transakci. Dne 11. 5. 2020 žalobkyně podala odvolání do zamítavého výroku. Dne 19. 8. 2020 odvolací orgán odvolání zamítl a rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutí bylo doručeno Úřadu práce dne 2. 9. 2020.

9. Ze spisu Úřadu práce ČR, krajská pobočka pro hlavní město Prahu, sp. zn. [Anonymizováno], který byl doplněn spisy [Anonymizováno] a sp. zn. [Anonymizováno], o žádosti žalobkyně o příspěvky za 1. čtvrtletí roku 2019, soud zjistil tento průběh řízení. Spis [Anonymizováno]: Žádost žalobkyně byla doručena dne 30. 4. 2019 s žádostí o příspěvek na podporu zaměstnávání OZP na chráněném trhu práce ve výši 24 097 176 Kč. Součástí žádosti byl výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, jmenný seznam zaměstnanců, kteří jsou OZP, výpis z živnostenského rejstříku, potvrzení o absenci nedoplatků a bezdlužnosti, dále pracovní smlouvy vč. dodatků, mzdové výměry a mzdové listy, výpisy z účtu žalobkyně, faktury za přepravu, smlouva o provozu dopravního prostředku s [právnická osoba] Dne 6. 5. 2019 úřad oznámil žalobkyni zahájení řízení. Žalobkyni doručeno téhož dne. Dne 21. 5. 2019 úřad vydal vyrozumění, že u vybraných zaměstnanců období uplatňované výše příspěvku, uplatňování zvýšení nebo paušálu nespadá do doby zaměstnání a dále vybraní zaměstnanci dovršili 65 let s možností vyrozumění do 5 dnů od doručení. K doručení žalobkyni došlo dne 22. 5. 2019. Dne 27. 5. 2019 byl žalobkyní do spisu založen formulář - žádost o příspěvek s žádostí o příspěvek 23 488 290 Kč s poznámkou v datové zprávě: „Vyrozumění – nesrovnalosti, starobní důchodci“. Přiloženy k žádosti přílohy (jmenný seznam, seznam nákladů na dopravu, knihy jízd). Dne 19. 6. 2019 žalobkyně uplatnila opatření proti nečinnosti, kdy si stěžovala, že dosud ve věci nebylo vydáno rozhodnutí, čemuž [Anonymizováno] dne 27. 6. 2019 nevyhovělo s odůvodněním, že se zřetelem na rozsáhlost spisového materiálu se jedná o zvlášť složitý případ, když lhůta 60 dní pro vydání rozhodnutí ještě neuplynula. Dne 2. 7. 2019 byla žalobkyně vyzvána k odstranění vad žádosti v případě jmenného seznamu, zvýšení příspěvku na provozní zaměstnance, zvýšení příspěvku na dopravu, knihy jízd a smlouvy o provozu dopravního prostředku. Žalobkyně byla vyzvána k odstranění vad žádosti ve lhůtě 30 dní od doručení výzvy, k čemuž došlo dne 3. 7. 2019. Dne 2. 7. 2019 bylo řízení přerušeno za účelem odstranění vad žádosti. Žalobkyni doručeno dne 3. 7. 2019. Dne 2. 8. 2019 žalobkyně založila do spisu formulář žádosti o příspěvek s celkově požadovanou částkou 23 862 079 Kč. Součástí byl jmenný seznam, seznam nákladů na dopravu a přípis nazvaný doplnění žádosti s dodatky smlouvy o provozu dopravního prostředku, knihy jízd, posudek o invaliditě, pracovní smlouvy s dodatky, rozhodnutí ČSSZ s právní mocí. Dne 11. 9. 2019 Úřad vydal záznam o pokračování v řízení. Usnesením ze dne 13. 9. 2019 Úřad práce přerušil do doby skončení řízení o předběžné otázce podle ustanovení § 57 odst. 1 správního řádu, a to dle ustanovení § 212 odst. 1, 5 písm. c) trestního zákoníku v souvislosti s podávanými žádostmi o státní příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením v souladu s ustanovením § 78a odst. 1 zákona, které probíhá u Obvodního ředitelství Policie ČR Praha III. Správní orgán byl vyrozuměn dopisem ze dne 7. 3. 2019 od Policie ČR o skutečnosti, že byly ve věci zahájeny úkony trestního řízení dle ustanovení § 158 odst. 3 trestního řádu, a to pro podezření ze spáchání trestného činu dotační podvod dle ustanovení § 212 odst. 1 trestního zákoníku ve společnosti [Jméno žalobkyně]., [adresa], IČO [IČO žalobkyně]. Žalobkyni doručeno dne 17. 9. 2019. Spis sp. zn. [Anonymizováno]: usnesení o přerušení řízení ze dne 13. 9. 2019 bylo doručeno žalobkyni dne 17. 9. 2019. Odvolání žalobkyně bylo doručeno dne 30. 9. 2019, to bylo Ministerstvu předloženo dne 25. 10. 2019. [Anonymizováno] vydalo dne 10. 2. 2020 rozhodnutí o odvolání č. j. [Anonymizováno], kterým bylo zrušeno usnesení Úřadu práce ze dne 13. 9. 2019, přičemž předmětné rozhodnutí o odvolání bylo doručeno Úřadu práce dne 14. 2. 2020. Rozhodnutí odvolacího orgánu nabylo právní moci dne 10. 2. 2020. Opět spis sp.zn. [Anonymizováno]: Dne 3. 10. 2019 obdrželo [Anonymizováno] žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti, kterému dne 11. 2. 2020 vyhovělo a uložilo, aby do 30 dnů od doručení přípisu vydal rozhodnutí, neshledá-li důvody pro přerušení řízení. Ministerstvo mělo za to, že lhůta pro vydání rozhodnutí uplynula dnem 30. 6. 2019. Úřadu bylo doručeno dne 11. 2. 2020. Dne 13. 2. 2020 Úřad práce provedl záznam o pokračování v přerušeném řízení, což bylo žalobkyni doručeno dne 13. 2. 2020. Ve spise založena plná moc zástupce žalobkyně [Jméno advokáta] s poznámkou 30. 9. 2019. Dne 5. 3. 2020 byla žalobkyni udělena výzva k odstranění dalších vad žádosti ve jmenném seznamu, doručení konkrétní pracovní smlouvy, vysvětlení vedení knihy jízd, zaslání informací k dopravě zaměstnanců a materiálů, sdělení, zda provozní zaměstnanci řídí vozidla v rámci pracovní doby a zaslání evidence pracovní doby ve lhůtě 10 dní od doručení výzvy. Výzva doručena dne 7. 3. 2020. Dne 9. 3. 2020 žalobkyně reagovala vyjádřením s doplňujícím vysvětlením, jmenným seznamem, seznamem nákladů, pracovní smlouvou se mzdovým výměrem, evidencí docházky. Dne 12. 3. 2020 byla žalobkyně vyrozuměna o skončení dokazování s možností vyjádřit se k podkladům ve lhůtě 3 dnů. V odpovědi dne 12. 3. 2020 žalobkyně uvedla, že kromě opravy data vzniku invalidity, kdy bylo nesprávně uvedeno datum rozhodnutí místo právní moci, žádné změny provedeny nebyly a žalobkyně žádala, aby úřad rozhodl. Dne 18. 3. 2020 rozhodl úřad o poskytnutí příspěvků ve výši 22 918 472 Kč, zbytek ve výši 943 607 Kč zamítl. Rozhodnutí bylo vypraveno i doručeno dne 16. 3. 2020. Nabylo právní moci dne 16. 3. 2020 a vykonatelné se stalo téhož dne. Dne 18. 3. 2020 byl schválen poukaz na 22 918 472 Kč ve prospěch žalobkyně na příspěvky zaměstnanců OZP. Operaci provedla účetní dne 20. 3. 2020. Opět spis sp. zn. [Anonymizováno]: rozhodnutím ze dne 16. 3. 2020 nebyl částečně přiznán příspěvek žalobkyni v rozsahu 943 607 Kč a přiznán v rozsahu 22 918 472 Kč. Rozhodnutí doručeno žalobkyni dne 16. 3. 2020. Dne 16. 3. 2020 se žalobkyně vzdala práva na odvolání do vyhovujícího výroku o částečném přiznání příspěvku. Dne 30. 3. 2019 podala žalobkyně odvolání proti výroku II. rozhodnutí Úřadu práce ze dne 16. 3. 2020, přičemž odvolání bylo doručeno Úřadu práce dne 31. 3. 2020. Spis byl postoupen [Anonymizováno] dne 15. 6. 2020, přičemž doručen [Anonymizováno] byl dne 19. 6. 2020. [Anonymizováno] vydalo dne 27. 8. 2020 rozhodnutí o odvolání, kterým bylo odvolání zamítnuto a výrok II. byl potvrzen. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 31. 8. 2020.

10. Ze spisu [jméno FO], sp. zn. sp. zn. [Anonymizováno], který byl doplněn spisy žalované sp. zn. [Anonymizováno] a sp. zn. [Anonymizováno], o žádosti žalobkyně o příspěvky za 2. čtvrtletí roku 2019, soud zjistil tento průběh řízení. Spis Úřadu práce ČR sp. zn. [Anonymizováno]: žádost žalobkyně byla doručena dne 31. 7. 2019 s žádostí o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením (OZP) na chráněném trhu práce ve výši 3 738 407 Kč. Součástí žádosti byl výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, jmenný seznam zaměstnanců, kteří jsou OZP, seznam nákladů, kniha jízd, smlouva o pronájmu vozidla, potvrzení o absenci nedoplatků a bezdlužnosti, mzdové listy, rozhodnutí ČSSZ o invaliditě, faktury za přepravu, pracovní smlouvy a dohody o provedení práce. Dne 15. 8. 2018 úřad oznámil žalobkyni, že bylo zahájeno řízení. Dne 12. 8. 2019 byl do spisu založen formulář - žádost o příspěvek s žádostí o příspěvek 3 516 831 Kč s poznámkou u datové zprávy – „Doplnění žádosti o příspěvek na zaměstnání OZP – oprava.“ Přiloženy přílohy (jmenný seznam a seznam nákladů na dopravu). Dne 15. 8. 2019 vyrozuměl úřad žalobkyni, že u vybraných zaměstnanců vznikl u jiného zaměstnavatele poměr ve stejný den jako u žalobkyně a část vybraných zaměstnanců dovršila 65 let s výzvou k vyjádření a doplnění podkladů ve lhůtě 10 dní. Podáním ze dne 16. 8. 2019, doručeným dne 20. 8. 2019, žalobkyně reagovala doplněním žádosti s provedením oprav a přiložením dohod o přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu, pracovní smlouvou a potvrzením o zaměstnání. Dále do spisu založeno potvrzení o vyrovnání závazků plátce s poznámkou 25. 9. 2019, formulář žádosti s poznámkou 25. 9. 2019 s žádostí o příspěvek 3 493 819 Kč se jmenným seznamem, seznamem nákladů, doručeno dne 25. 9. 2019. Usnesením ze dne 26. 9. 2019 Úřad práce přerušil řízení do doby skončení řízení o předběžné otázce podle ustanovení § 57 odst. 1 správního řádu, a to dle ustanovení § 212 odst. 1, 5 písm. c) trestního zákoníku v souvislosti s podávanými žádostmi o státní příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením v souladu s ustanovením § 78a odst. 1 zákona, které probíhá u Obvodního ředitelství Policie ČR Praha III. Správní orgán byl vyrozuměn dopisem ze dne 7. 3. 2019 od Policie ČR o skutečnosti, že byly ve věci zahájeny úkony trestního řízení dle ustanovení § 158 odst. 3 trestního řádu, a to pro podezření ze spáchání trestního činu dotační podvod dle ustanovení § 212 odst. 1 trestního zákoníku ve společnosti [Jméno žalobkyně]., [adresa], IČO [IČO žalobkyně]. Usnesení o přerušení správního řízení bylo doručeno žalobkyni dne 27. 9. 2019. Spis sp. zn. [Anonymizováno]: Odvolání žalobkyně bylo dáno dne 3. 10. 2019, doručeno úřadu dne 4. 10. 2019, přičemž věc byla ministerstvu předložena dne 25. 10. 2019. Dne 10. 2. 2020 bylo rozhodnutí o přerušení zrušeno, neboť odvolací orgán neshledal důvod pro přerušení řízení a rozhodnutí zrušil pro rozpor s právními předpisy a nesprávnost podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 11. 2. 2020 a Úřadu bylo vráceno 14. 2. 2020. Spis Úřadu práce ČR sp. zn. [Anonymizováno]: Dne 3. 10. 2019 žalobkyně uplatnila opatření proti nečinnosti, čemuž Ministerstvo práce a sociálních věcí dne 11. 2. 2020 vyhovělo a uložilo úřadu, aby do 30 dnů od doručení přípisu vydal rozhodnutí, neshledá-li důvody pro přerušení řízení. Ministerstvo mělo za to, že lhůta pro vydání rozhodnutí uplynula dnem 30. 9. 2019. Dne 13. 2. 2020 úřad učinil záznam o pokračování v řízení. Ve spise založena plná moc zástupce žalobkyně [Jméno advokáta] s poznámkou 4. 10. 2019. Dne 12. 3. 2020 vyrozuměl úřad žalobkyni o skončení dokazování se lhůtou 5 dnů pro vyjádření, žalobkyni doručeno dne 12. 3. 2020. Dne 13. 3. 2020 žalobkyně zaslala vyjádření k vyrozumění. Výzvu měla žalobkyně za obstrukční, poukázala na své vyjádření k příspěvkům za předcházející čtvrtletí a požádala, aby orgán rychle rozhodl, přičemž přiložila výpis transakcí. Dne 19. 3. 2020 úřad rozhodl o poskytnutí příspěvku v rozsahu 3 105 777 Kč a částku 388 042 Kč zamítl. Usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 19. 3. 2020. Žalobkyně se vzdala práva odvolání. Dne 23. 3. 2020 byl schválen poukaz na 3 105 777 Kč ve prospěch žalobkyně na příspěvky zaměstnanců OZP. Operaci provedla účetní dne 25. 3. 2020. Spis sp. zn. [Anonymizováno]: rozhodnutím ze dne 19. 3. 2020 nebyl částečně přiznán příspěvek žalobkyni v rozsahu 3 105 777 Kč a přiznán v rozsahu 388 042 Kč. Rozhodnutí doručeno žalobkyni dne 19. 3. 2020. Dne 20. 3. 2020 se žalobkyně vzdala práva na odvolání do vyhovujícího výroku o částečném přiznání příspěvku. Podáním ze dne 30. 3. 2019 se žalobkyně odvolala proti výroku II. rozhodnutí Úřadu práce ze dne 19. 3. 2020. Odvolání bylo postoupeno Úřadem práce [Anonymizováno] dne 15. 6. 2020. Doručeno bylo [Anonymizováno] dne 19. 6. 2020. [Anonymizováno] vydalo dne 1. 9. 2020 rozhodnutí o odvolání, kterým bylo odvolání žalobkyně zamítnuto a výrok II. byl potvrzen. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 3. 9. 2020.

11. Ze znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba]. č. 14/2021 včetně jeho dodatků, bylo zjištěno, že znalecký ústav stanovil ušlý zisk jako ztrátu majetkových hodnot žalobkyně v důsledku škodní události, ačkoliv se dosažení zisku dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí s přihlédnutím k pravděpodobnosti blížící se podle běžného uvažování jistotě. Znalecký ústav též vyšel z předpokladu, že pro výši ušlého zisku je představována rozdílem mezi ziskem, kterého mohla při vynaložení potřebných nákladů žalobkyně dosáhnout a ziskem, který skutečně obdržela. Znalecký ústav identifikoval vysokou závislost podnikatelské činnosti žalobkyně na státních příspěvcích se zaměstnáváním OZP. V předmětném období žalobkyně realizovala zakázky v omezené míře, což hodnotil znalecký ústav jako racionální krok i s ohledem na dlouhodobý horizont ve snaze neodejít z trhu a ukončit poskytování služeb zcela oproti skutečnému zisku, který v daném období, dosahoval záporných hodnot. Žalobkyně byla nucena omezit přímé zaměstnání osob se zdravotním postižením a redukovat svoji nákladovou náročnost, aby případnou nákladovou neefektivitou neprohlubovala svoji ztrátu. Náklady na tržby přesahovaly v roce 2018 více než 50 %, kdy osobní náklady jsou pokrývány právě příspěvkem na zaměstnávání OZP. Při zpracování znaleckého posudku vyšel znalecký ústav z předpokladu, že částkou 27 716 191 Kč měla žalobkyně disponovat do 15. 4. 2019, částkou 22 918 472 Kč měla žalobkyně disponovat do 15. 7. 2019 a částkou 3 105 777 Kč měla žalobkyně disponovat do 14. 10. 2019. Znalecký ústav přihlédl při vyčíslení k tomu, že žalobkyně zaměstnává více jak 50 % osob se zdravotním postižením, poskytuje služby při ostraze objektů, na recepcích, montáže, úklidu a provoz docházkových systémů. Znalecký ústav shrnul hospodářský vývoj společnosti v letech 2015 až 2019 na základě účetních závěrek. V letech 2017 a 2018 dosahovala stabilní marže EBIT 14 % (EBIT = provozní výsledek hospodaření plus ostatní finanční výnosy minus ostatní finanční náklady). V roce 2019 došlo k negativnímu zlomu s poklesem tržeb o 32 % a negativním hospodářským výsledkem na úrovni EBIT minus 3 462 000 Kč s EBIT marží minus 4 %. Znalecký ústav označil na základě provozních výnosů příspěvky přiznávané Úřadem práce ČR za kritické pro dosahování pozitivní ziskovosti žalobkyně a stabilitu cash flow (tok a disponibilita peněz). Při vývoji společnosti znalecký ústav zanalyzoval a upravil finanční plány žalobkyně na rok 2019 a vyšel též z údajů měsíčního členění na úrovni analytických účtů za kalendářní rok 2018 a 2019. Znalecký ústav zjistil, že ještě v prvním čtvrtletí roku 2019 žalobkyně držela dvouciferné tempo růstu se zhruba třináctiprocentním nárůstem tržeb. Znalecký ústav neupravoval finanční informace zahrnující i tržby z pronájmu, která byl v roce 2018 (5,73 milionů Kč) srovnatelná s rokem 2019 (5,79 milionů Kč). Náklady na restrukturalizaci a právní transformaci znalecký ústav vyloučil a prezentoval analýzu bez těchto nákladů. V roce 2019 panovalo příznivé makroekonomické prostředí pokračujícího hospodářského růstu s rostoucími mzdami, inflací a minimální nezaměstnaností. V letech 2018 a 2019 byly klíčové indikátory obdobné. Znalecký ústav identifikoval 7 konkurentů žalobkyně na trhu (čl. [právnická osoba] písm. a) – g) znaleckého posudku na str. 20), kdy z vývoje sumy tržeb z tohoto vzorku vyplynulo, že se v roce 2019 zvýšily tržby zhruba o 14 %, což bylo v souladu s plánem žalobkyně, u které historická výkonnost za kalendářní rok 2018 činila EBIT marže 15,3 %. Vzhledem k tomu, že předmětné žalované období nepokrývá celý rok 2019, vyšel znalecký ústav z výsledovky žalobkyně zpracovanou s měsíční periodicitou, ušlý zisk kalkuloval na úrovni EBIT, kdy ušlý zisk je součástí daňového základu. Znalecký ústav vyšel z předpokladu, že příspěvky byly žalobkyni vyplaceny až v prvním a druhém čtvrtletí roku 2020. Znalecký ústav neidentifikoval jakékoliv faktory, které by indikovaly nedosažitelnost plánu společnosti. Měsíční tržby jsou tvořeny jednou dvanáctinou celoročního plánu při uvažované EBIT marži 15,3 %. Nedostatek příspěvků vedl k vážným zásahům na provozní cash flow a následně k omezení podnikatelské činnosti, která je bez těchto příspěvků ztrátová. Žalobkyně se dostala do ztráty, což s ohledem na udržení části zakázek a setrvání na trhu jeví jako racionální. Znalecký ústav vyloučil náklady, které nesouvisely s běžnou provozní činností žalobkyně. Znalecký ústav za dané období od 16. 4. 2019 do 31. 12. 2019 vyčíslil ušlý zisk žalobkyně na částku 20 226 894 Kč. V rámci dodatku č. 1 znalecký ústav doplnil, že s ohledem na výši příspěvků, které byly žalobkyni vyplaceny a dobu, po kterou nemohla žalobkyně disponovat s příspěvky v rámci svého podnikání při úvaze, že doba zadržování příspěvku a výše příspěvku jsou si jako kritéria rovnocenné připadá na první řízení ztráta ušlého zisku ve výši 12 130 629 Kč, na druhé řízení ztráta ve výši 7 619 692 Kč a na třetí řízení ztráta ve výši 476 574 Kč.

12. Z vyjádření znaleckého ústavu ze dne 17. 2. 2022 soud zjistil, že znalecký ústav měl při zpracování posudku za to, že problematikou příčinné souvislosti škodní události a škody by se měl zabývat soud nikoli znalecký ústav, avšak pro vyloučení pochybností znalecký ústav znovu poukázal, že přerušení všech tří řízení se dle jeho názoru negativně projevilo ve fungování žalobkyně s ohledem na vysokou ekonomickou závislost žalobkyně na vyplácených příspěvcích, která je pro daný obor typická. Znalecký ústav hodnotil omezení rozsahu zpracovávaných zakázek, které umožňovalo redukovat ztrátu při dalším pokračování podnikatelské činnosti (avšak nikoliv se ztrátě zcela vyhnout) jako racionální. Pozastavení rozhodování o žádostech se tak projevilo omezením rozsahu podnikatelské aktivity žalobkyně a ztrátou zisku, který by žalobkyni vznikal z těchto zakázek vedl ke ztrátě spojené s redukovaným počtem zakázek.

13. Zpracovatel znaleckého posudku [tituly před jménem] [adresa] při svém výslechu, při kterém stvrdil závěry znaleckého posudku včetně doplňku, na kterých setrval i po námitkách žalované. Opožděně vyplacené příspěvky byly zahrnuty v účetnictví žalobkyně, které představovalo podklad znaleckého posudku. Není pravdou, že by je znalecký ústav nezaevidoval do svých závěrů. Znalecký ústav zdůraznil, že účetnictví je auditované a neposkytnutí příspěvku představovalo systémový problém žalobkyně zasahující všechny zakázky, nebylo tedy zapotřebí zkoumat dopady na jednotlivé zakázky. Bez příspěvků žalované není schopna žalobkyně dosahovat zisku. Na trhu rovněž nebyla žádná indikace, že by se trh vyvíjel v rozhodném období pro žalobkyni nepříznivě, ekonomika solidně rostla a vývoj žalobkyně výjimečně nepříznivě ovlivnil nedostatek příspěvků. Znalecký ústav poukázal na to, že žalobkyně fungovala na trhu dlouhodobě, i přes nevyplacení příspěvků nezkrachovala, čímž prokázala odolnost a schopnost přežít na trhu. Nebylo ekonomického důvodu, aby žalobkyně dlouhodobě držela zakázky bez příspěvků, které jsou v takovém případě ztrátové, a finanční rezervy by jen spotřebovávaly. Při zpracování znaleckého posudku nezjistil žádné nestandardní kroky žalobkyně, které by působily ztrátu zisku, případně jiné příčiny nedosažení hospodářských výsledků než nevyplacení příspěvků, resp. nedostatek finančních prostředků, které byly nezbytné pro úhradu nákladů vznikajících se zaměstnáváním osob se zdravotním postižením. Podnikání žalobkyně nebylo nijak složité. Žalobkyně na trhu dlouhodobě rostla. Žalobkyně byla až do roku 2018 úspěšná se stabilními maržemi. Při zpracování doplňku znaleckého posudku znalecký ústav vyšel z míry poškození, která je dána částkou, kterou neměla žalobkyně k dispozici při současné úvaze, že čím díle tento nepříznivý stav trvá, tím způsobuje větší problém pro podnikání a dosažení zisku. Tyto kritéria jsou vhodné i z pohledu příčinné souvislosti, neboť nevyplacení příspěvků pro žalobkyni představoval nabalující se problém. Nevyplacení příspěvků z druhého řízení problémy žalobkyně prohloubilo, třetí řízení zasáhlo žalobkyni (s ohledem na již vzniklé potíže) relativně málo. S ohledem na to, že znalecký ústav použil dvě syntetická kritéria nelze ze znaleckého posudku určit ztrátu za jeden den prodlení s vyplacením příspěvků. Nevyplacené příspěvky představovaly 2,5 násobku EBITDA, což je zisk před odpisy a zdaněním. Používá se jako základní ukazatel, co může společnost investovat, je-li hodnota záporná, společnost projídá svůj investovaný kapitál. Konkurenty žalobkyně uvedla, žalobkyně znaleckému ústavu, neboť s těmito subjekty se střetává v soutěži o zakázky. Společnosti [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] a jejich působení bylo znaleckému ústavu i známo. Jednalo se o dostatečný vzorek pro zpracování znaleckého posudku, v rámci kterého analyzoval znalecký ústav jejich výroční zprávy, výňatky, finanční výkazy s výstupem v podobě provozně hospodářského výsledků. Žalobkyně se typicky do tržního srovnání nezařazuje, neboť by došlo ke zkreslení výsledků. Společnosti mohly dílčím způsobem převzít klienty žalobkyně, avšak narůst tržeb u konkurentů přesahuje pokles tržeb u žalobkyně. Na závěrech znaleckého posudku by se to neprojevilo. Plán jakosti společnosti znalecký ústav vyhodnotil ve spojení s historickými trendy žalobkyně. Znalecký ústav vyšel z opatrnějšího náhledu na tržby, než očekávala žalobkyně, neboť podstatnější byla historická výkonnost žalobkyně, tedy předchozí hospodářské výsledky žalobkyně. Kalkulace znaleckého ústavu pracovala se zohledněním výnosů z pronájmů a opravnými položkami při zohlednění veškeré nákladové náročnosti společnosti, účtované typicky jednou ročně. Výnosů z pronájmu žalobkyně dosahovala bez závislosti na přiznané výši příspěvků, výnos nebyl nijak velký na očekávaných tržbách společnosti, přičemž tento postup byl zvolat s ohledem na snížení chybovosti, ke které by došlo, pokud by znalecký ústav nevycházel ze skutečného vývoje (se zohledněním výnosů z pronájmu). Postup společnosti, která omezila své podnikatelské aktivity a optimalizovala počet osob využívaných na zakázkách, byl racionální, vycházeli z přehledů počtu osob v jednotlivých měsících poskytnutých žalobkyní, ze kterého byl patrný výrazný poklesu počtu zaměstnanců se zdravotním postižením, a fakturace, do příloh nebyly tyto přílohy zahrnuty s ohledem na důvěrnost materiálů obsahující jména zaměstnanců. Žalobkyně mohla získat cizí zdroje od třetí osoby pouze teoreticky, prakticky to nebylo reálné, neboť jedním z podkladů byla komunikace s bankou, která trvala na snižování úvěru nikoli jeho rozšiřování. Omezení aktivit bylo přiměřené, jedním extrémem by bylo pokračování objemu zakázek s rizikem ještě vyšší ztráty, druhým extrémem by byla minimalizace ztrát opuštěním trhu. Změna cen u již uzavřených zakázek nebyla možná a není důvodu předpokládat, že by změna ceny u budoucích zakázek byla akceptovatelná, když samotného zisku bez příspěvků dosáhnout nelze. Příčinnou souvislost posuzuje primárně soud. V rámci znaleckého posudku se interně zabývali jen ekonomickými příčinami, jak se žalobkyně vyvíjela poté, co jí byly pozastavena výplata příspěvků. Závislost ziskovosti žalobkyni na příspěvcích je zřejmá, když výše příspěvku překračuje EBITDA. Pokud jde o další společnosti, které můžou být schopni generovat obdobné tržby i s několikanásobně nižším objemem příspěvků, to lze vysvětlit jinou strukturou zakázek, popřípadě právě konkurenční výhodou žalobkyně v podobě výhodnější ceny, než má konkurence. Jedná se jen o jinou obchodní strategii.

14. V doplňujícím výslechu zpracovatel znaleckého posudku uvedl, že potřeba vyššího objemu příspěvků ze strany žalobkyně lze vysvětlit právě obchodní strategií žalobkyně a při zpracování znaleckého posudku byla uvažována pouze ta výše příspěvků, která byla později žalovanou skutečně přiznána. Zahrnutí příjmů z nájmu nemovitostí vyloučilo nesrovnalosti, které vznikají při úpravě finančního účetnictví, protože vnitropodnikové účetnictví může obsahovat nesrovnalosti. Použití standardů EBIT a EBITDA ve znaleckém zkoumání bylo zvoleno s ohledem na používání akuálního účetního výkaznictví, které je standardem.

15. Při výslechu [jméno FO], zaměstnance žalobkyně, uvedl, že je manažerem žalobkyně, u které působí od roku 2009. V důsledku opožděné výplaty příspěvků žalované pro žalobkyni došlo v na jaře 2019 k nucenému ukončování zakázek žalobkyně, která nebyla bez příspěvků schopna vyplácet mzdy. Jednalo se zhruba až o dvě třetiny zakázek co do celkového počtu zakázek a zaměstnanců. Žalobkyně z těchto důvodů též redukovala významné množství zakázek a s tím související počty zaměstnanců. Zakázky byly ukončovány s ohledem na výpovědní doby. Byl to problém čistě finančního rázu, bez příspěvků hrozily žalobkyni existenční potíže a omezení činnosti pomohlo, aby žalobkyně na trhu nadále fungovala. E-mail ze dne 8. 4. 2019 byl odeslán z pokynu jednatele společnosti [jméno FO]. Původně se jednalo se o oslovení konkurenčních společností, zda by si byly ochotny převzít část zakázek, což se nepovedlo. Svědek proto rozeslal z pokynu jednatele tento e-mail, aby dali najevo, že budou služby ukončovat. Většina klientů neměla pro problémy žalobkyně pochopení a trvala na dodržení smluv, jednalo se pro ně o komplikace. Pokud jde o období a částky zmíněné v e-mailu, tyto svědek nijak neověřoval, jednal se o údaj, který měl od jednatele s pokynem popsat situaci jako velmi dramatickou. Bez příspěvků se rozpočty na zakázky staly prodělečné, což je v oboru obvyklé i u konkurence. Zakázky měla žalobkyně interně dělené zhruba po třetinách na zakázky pro stavebnictví, které trvaly zhruba rok až rok a půl, komerční sféru se zakázkami většinou na dobu neurčitou a zakázky veřejné, kde vysloveně záleží na zadavateli zakázky. Poskytovaly zakázky na území Prahy, Středočeského kraje, Ústecký kraje, Hradecko, Pardubicko, Jižní Čechy a pár zakázek na Moravě. Nejvíce ukončených zakázek patřilo do komerční sféry, stavební zakázky se většinou nechaly doběhnout a u veřejných zakázek byly různé výpovědí doby, ty se ani nedaly převést na jiné subjekty. Zakázky se zaměstnáním zdravotně postižených zaměstnanců byly zakázky jak ve veřejné, tak i komerční sféře. Hlavní konkurenční výhodou žalobkyně je nízká cena a marže ve spojení s nekomplikovaným obchodním vedením. V období následujícím po dubnu 2019 se o nové zakázky neucházeli, byl i propuštěn obchodní zástupce, který měl toto na starosti. O nové zakázky se začali ucházet až po nějaké době, protože nevěděli, zda dotace získají či nikoliv, a nemohli nabízet takové ceny, jako bylo zvykem předtím.

16. Ve vyjádření společnosti [jméno FO] na č.l. 213-214 je uvedeno, že se společnost vyjadřuje ke znaleckému posudku č. 14/2021, přičemž vyjádření nemá povahu znaleckého posudku, a uvádí, že se znalecký posudek nezabývá identifikací ekonomické příčiny a následku, pouze bez hlubší analýzy uvádí, že žalobkyně je na příspěvcích závislá. Taková analýza není v posudku uvedena a není tak skutečná příčina ušlého zisku. V posudku není jednoznačně zdůvodněno, jakým způsobem se nedostatek těchto prostředků projevuje. S ohledem na určení škody je nezbytné změny (pokud jde o růst nákladů, pokles tržeb, aj.) specifikovat a konkretizovat, což v posudku není. V posudku nebylo prokázáno, že pro dosažení plánované výše tržeb, resp. plánovaného výsledku hospodaření, který vstupuje do kalkulace, je nutné vyplacení vyššího objemu příspěvků ze strany MSPB, než do té doby vyplatilo. Dále bylo znalcem nesprávně započten např. výnos z pronájmů, což uměle navyšovalo EBIT zisk.

17. Právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. (osvědčení o DPH na č.l. 8)

18. Dne 23. 3. 2020 byla na účet žalobkyně připsána stran [jméno FO] částka 22 918 472 Kč, dne 26. 3. 2020 částka 3 105 777 Kč a dne 6. 5. 2020 částka 23 716 191 Kč. (výpis z účtu na č.l. 125)

19. Policie ČR sdělila žalobkyni, že kauza podezření ze spáchání tr. činu dotační podvod vztahující se k žalobkyni, byla dne 21. 5. 2020 odložena a usnesení nabylo právní moci dne 24. 8. 2020. (sdělení PČR na č.l. 126)

20. Žalobkyně informovala zaměstnance o tom, že bylo pozastaveno vyplacení příspěvku na mzdové náklady osob se zdravotním znevýhodněním (přes 70 mil Kč), což způsobilo žalobkyni existenční potíže. Žalobkyně nemá mnohamilionové prostředky na zajištění chodu firmy po dobu, než se situace vyřeší. Tato skutečnost nutí žalobkyni omezit činnost va většině zakázek a dodržení smluvních výpovědních lhůt není možné. (email na č.l. 127)

21. Z výpovědi smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 13. 5. 2020 soud zjistil, že revolvingový úvěr u [právnická osoba]. byl zrušen dne 13. 5. 2020. Úvěr si žalobkyně vzala dne 11. 7. 2019. Výpověď byla učiněna útvarem pro vymáhání pohledávek. (výpověď na č.l. 128)

22. Z rozhodnutí se vzdáním se práva ze dne 10. 6. 2020 soud zjistil, že žalobkyni bylo téhož dne, kdy bylo vydáno rozhodnutí o příspěvcích ([adresa]) a žalobkyně se téhož dne vzdávala odvolání do vyhovujícího výroku, aby Úřad práce vyznačil právní moc.

23. Žalobkyně byla ke dni 22. 10. 2019 vlastníkem pozemku parc. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa]. K nemovitosti jsou zapsána věcná práva, a to zástavní smlouvy ze dne 6. 10. 2014, 18. 9. 2017, 1. 8. 2018 ve prospěch [právnická osoba]. pro její budoucí pohledávky. (výpis z Katastru nemovitostí na č.l. 135-136)

24. Žalobkyně byla založena dne 1. 11. 2006 s předmětem činnosti výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, čištění a praní textilu a oděvů, ostraha majetku a osob, služby soukromých detektivů. (výpis z OR žalobkyně příloha č. 3)

25. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 21. 4. 2021, č.j. [Anonymizováno] (příloha č.5), zamítl kasační stížnost ve věci [právnická osoba] proti [právnická osoba] proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2020, č.j. [Anonymizováno]. Předmětem řízení byla žádost žalobkyně [právnická osoba] o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce za období 1. čtvrtletí 2019, která byla vyřizována žalovanou v řízení pod sp.zn.[Anonymizováno] Správní řízení bylo přerušeno z důvodu podezření ze spáchání trestného činu žalobkyní. Žalobkyně tak podala žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti, přičemž [Anonymizováno] žádosti nevyhovělo. Žalobkyně se tak domáhala ochrany před nečinností žalobou, projednávanou Městským soudem v Praze pod sp.zn. [Anonymizováno]. Městský soud v Praze návrhu žalobkyně vyhověl a uložil žalované rozhodnout do 30 dnů od právní moci rozsudku. Proti tomu byla podána kasační stížnost, o které bylo rozhodnuto uvedeným rozsudkem NSS. Z rozsudku dále vyplývá, že soud může posoudit, zda bylo přerušení řízení v daném případě namístě. Pro rozhodnutí o vyplacení příspěvku nepředstavuje předběžnou otázku okolnost, zda je žalobkyně trestně bezúhonná či je proti ní vedeno trestní řízení. Správní orgán musí sám zjistit, v jaké výši byly prostředky skutečně vyplaceny a v jaké výši šlo o fabulované údaje uváděné v rámci dotačního podvodu, v případě že dojde k pravomocnému odsouzení zaměstnavatele za trestný čin podvodu. Nebyl tak dán zákonný důvod pro přerušení řízení.

26. Z emailu ze dne 9. 9. 2020 a 25. 10. 2019 mezi [tituly před jménem] [jméno FO] a [právnická osoba] soud zjistil, že se dne 25. 10. 2019 [tituly před jménem] [jméno FO] (za žalobkyni) dotazuje, jakou částkou má žalobkyně vyrovnat výši čerpání revolvingového úvěru, tak aby odpovídalo požadavkům. Na uvedené bylo reagováno emailem ze dne 9. 9. 2020 ([právnická osoba] za Risk Management [právnická osoba]) s tím, že další doplnění nepožaduje, evidoval krátkodobé pohledávky 19 958 737,11 Kč, z toho částku 4 299 746,66 Kč po lhůtě po splatnosti a limitem čerpání úvěru 18 000 000 Kč. Zároveň požádal o splacení 2 340 949,55 Kč s pokyny k platbě.

27. Žalobkyně sepsala seznam nuceně ukončených zakázek za rok 2019, kde uvedla 142 společností. (seznam nuceně ukončených zakázek na č.l. 172)

28. Z referenčních účetních výkazů od roku 2007, 2009, 2010, 2011, 2013 a 2015 a účetních výkazů z roku 2016 až 2019 včetně zpráv auditora, soud neučinil žádných závěrů, neboť by se jednalo o duplicitní dokazování vzhledem k určení výše škody. Navíc s ohledem na závěry soudu (viz dále) by toto dokazování bylo nadbytečné. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že účetnictví žalobkyně je auditováno. Soud dále nehodnotil důkazy (žádost za čtvrté čtvrtletí roku 2018, žádost za první čtvrtletí roku 2019 s dodejkou, žádost za druhé čtvrtletí roku 2019 s dodejkou, usnesení o přerušení ze dne 15. 3. 2019 čtvrté čtvrtletí roku 2018 s dodejkou, usnesení o přerušení ze dne 20. 6. 2019 čtvrté čtvrtletí roku 2018 s dodejkou, usnesení o přerušení řízení ze dne 13. 9. 2019 první čtvrtletí roku 2019, usnesení o přerušení řízení ze dne 26. 9. 2019 druhé čtvrtletí roku 2019, čtvrté čtvrtletí roku 2018 s dodejkou, dopis žalované ze dne 12. 2. 2020 s dodejkou, rozhodnutí o odvolání ze dne 10. 2. 2020 první čtvrtletí roku 2019, rozhodnutí o odvolání ze dne 10. 2. 2020 druhé čtvrtletí roku 2019, rozhodnutí ze dne 29. dubna 2020 čtvrté čtvrtletí roku 2018, rozhodnutí ze dne 29. dubna 2020, rozhodnutí ze dne 16. 3. 2020, rozhodnutí ze dne 19. 3. 2020) z nichž by učinil duplicitní zjištění. Soud blíže nehodnotil další navržené důkazy (zejména zprávy auditora, listiny vztahující se k uplatnění nároku a odpovědi žalované na uplatněný nárok) neboť tyto měly prokazovat mezi účastníky nesporné skutečnosti.

29. Soud po rozhodnutí Nejvyššího soudu doplnil dokazování částmi přílohových spisů. Dále soud neprovedl důkazy navržené žalobkyní při jednání soudu dne 11. 10. 2024, neboť tyto důkazy byly navrženy opožděně, resp. po koncentraci řízení, a navíc jde o důkazy irelevantní. Důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech. Pravost listinných důkazů nebyla namítána, soud navíc neměl důvod o tom pochybovat a z důkazů nevycházet, ani důkazům přisuzovat nižší hodnotu. Důkazy se doplňovaly, navazovaly na sebe a bylo možné z nich učinit závěr o skutkovém stavu, který odpovídá jednotlivým skutkovým zjištěním uvedeným výše, na které soud pro stručnost odkazuje.

30. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

31. Podle ust. § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

32. Podle ust. § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

33. Podle ust. § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („územní celky v přenesené působnosti“).

34. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

35. Podle § 71 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. Dle odstavce 3 ustanovení pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny.

36. Podle § 64 odst. 1 správního řádu správní orgán může řízení usnesením přerušit a) současně s výzvou k odstranění nedostatků žádosti podle § 45 odst. 2, b) současně s výzvou k zaplacení správního poplatku, který je spojen s určitým úkonem v řízení, a s určením lhůty k jeho zaplacení; v řízení pokračuje, jakmile mu byl předložen doklad o zaplacení správního poplatku, c) probíhá-li řízení o předběžné otázce nebo správní orgán 1. dal k takovému řízení podnět podle § 57 odst. 1 písm. a), 2. učinil výzvu podle § 57 odst. 1 písm. b), anebo 3. učinil úkon podle § 57 odst. 4; za úkon správního orgánu se považuje i předání písemnosti k doručení podle § 19 a vyvěšení písemnosti na úřední desce, d) do doby ustanovení opatrovníka procesně nezpůsobilému účastníkovi, e) z dalších důvodů stanovených zákonem.

37. Podle § 65 odst. 1 správního řádu po dobu přerušení řízení činí správní orgán a účastníci úkony, kterých je zapotřebí k odstranění důvodů přerušení. Správní orgán může rovněž činit úkony podle § 137 odst. 1 a § 138. Lhůty týkající se provádění úkonů v řízení neběží. Lhůta pro vydání rozhodnutí ve věci přestává běžet již dnem, kdy nastal některý z důvodů uvedených v § 64 odst. 1, a neskončí dříve než 15 dnů ode dne, kdy přerušení řízení skončilo.

38. Podle § 90 odst. 6 správního řádu rozhodnutí v odvolacím řízení vydá odvolací správní orgán ve lhůtách stanovených v § 71. Lhůta počíná běžet dnem předání spisu odvolacímu správnímu orgánu k rozhodnutí (§ 88).

39. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., když se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení náhrady škody, která jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že správní orgány v posuzovaných řízeních nerozhodly v zákonem stanovených lhůtách. Žalobkyně svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.). To ostatně mezi účastníky nebylo sporné.

40. Předně k tvrzení žalobkyně učiněných při jednání dne 11. 10. 2024 o tom, že je na soudu, aby nárok žalobkyně správně právně posoudil ve smyslu zákona č. 82/1998, a pokud od počátku řízení žalobkyně tvrdí, že jí vznikla škoda v důsledku nedodržení zákonných lhůt pro vydání rozhodnutí a v důsledku nezákonného rozhodnutí o přerušení řízení, je na soudu, v případě, že neshledá odpovědnostní titul v nesprávném úředním postupu, aby věc posuzovat z titulu nezákonného rozhodnutí, soud uvádí, že z žaloby a jejích doplnění, jakož i např. ze závěrečného návrhu žalobkyně na č.l. 234rub, zcela jasně vyplývá, jaká jsou skutková tvrzení žalobkyně, tj. na základě čeho se svého nároku domáhá a čeho se domáhá. Po celou dobu řízení je zcela jasné, že žalobkyně se domáhá náhrady škody způsobené jí tím, že správní orgán v posuzovaných řízeních nerozhodl o jejich žádostech na přiznání příspěvku včas, tj. v zákonem stanovené lhůtě jí nebyly příspěvky přiznány a vyplaceny. Přičemž je pravdou, že od počátku odkazuje i na rozhodnutí o přerušení řízení, které bylo následně Městským soudem v Praze zrušeno, avšak toto skutkové tvrzení (existenci tohoto rozhodnutí) staví jako další okolnost, která způsobila, že správní orgán nerozhodl v zákonem stanovené lhůtě. Její tvrzení o tom, že svůj nárok tedy odvozuje od údajně nezákonného rozhodnutí, a to rozhodnutí o přerušení posuzovaných řízení, začala žalobkyně tvrdit ve chvíli, kdy soud předestřel svůj předběžný názor na ústním jednání dne 11. 10. 2024. Skutková tvrzení byla zcela jasná od počátku a jejich změna učiněná na jednání soudu (po zákonné koncentraci a rozhodnutí soudu I. stupně, soudu odvolacího i dovolacího) již nemají místo a nejsou přípustná. Nelze ani souhlasit s žalobkyní, že by uvedené (tedy že je na soudu, aby v případě, že neshledá odpovědnostní titul v nesprávném úředním postupu, nárok hodnotil dle jiného odpovědnostního titulu) vyplývalo z rozhodnutí dovolacího soudu. Dovolací soud zejména ve svém bodě 1 odůvodnění zcela jasně uvedl, co je předmětem řízení a na základě jakých skutkových tvrzení (stejně tak jako soud I. stupně a soud odvolací). Ve svém rozhodnutí dovolací soud pouze dále uvádí (např. bod 43 věta poslední), že některé námitky žalobkyně (posouzení důvodnosti přerušení správního řízení) mají místo v řízení o náhradu škody/nemajetkové újmy v řízení s jiným odpovědnostním titulem, avšak nikde neuvádí, že by se žalobkyně domáhala jiného nároku na základě svých skutkových tvrzení, než je výše uvedeno. Soud souhlasí s žalobkyní potud, pokud tvrdí, že je na soudu, aby skutková tvrzení soud podřadil pod správnou právní normu a právně hodnotil, resp. že právní hodnocení věci je na soudu, i pokud účastník skutková tvrzení nesprávně právně hodnotí, avšak soud již s ní nesouhlasí, pokud uvádí, že od počátku nárok na náhradu škody odvozuje z jiného odpovědnostního titulu než je nesprávný úřední postup spočívající v tom, že správní orgán nerozhodl v zákonem stanovené lhůtě, kdy její skutková tvrzení jsou od počátku zcela jasná a zřejmá. Navíc žalobkyně byla i v průběhu řízení vyzvána dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o tom, že má vylíčit příčinu vzniku škody, resp. uvést, který průtah nebo průtahy, či jiné pochybení orgánu veřejné moci v posuzovaných řízeních, s nimiž spojuje vznik škody spočívající v ušlém zisku, a to ve vztahu ke každému ze tří posuzovaných řízení. K tomuto doplnila, že spatřuje porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, tedy o žádosti žalobkyně bezodkladně rozhodnout, přičemž tento jeden průtah namítla u každého ze tří posuzovaných řízení. Žalobkyně nikde až do jednání soudu dne 11. 10. 2024 svůj nárok neodvozuje od nezákonného rozhodnutí.

41. Soud tedy posuzoval nárok žalobkyně na majetkovou újmu vzniklou jí v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícím v průtazích v posuzovaných řízení.

42. Soud nejprve ve stručnosti odkazuje na rozhodnutí dovolacího soudu v projednávané věci a na zde citovanou judikaturu Nejvyššího soudu přiléhající k posouzení nároku žalobkyně. Dovolací soud uvedl, že majetková škoda může vzniknout pouze v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v průtazích v řízení, tj. období nečinnosti, nikoliv spočívajícího v nepřiměřené délce řízení. U správního řízení, které je vázáno zákonnými lhůtami pro rozhodnutí, je pak nutné zabývat se tím, jestli v něm došlo k dodržení těchto zákonných lhůt (při zkoumání, zda v něm došlo k průtahům). Dále odkázal na již ustálenou judikaturu NS, dle které nelze za nesprávný úřední postup způsobující vznik nároku na náhradu majetkové újmy považovat ani skutečnost, že se správní orgán dopustil vad týkajících se opatřování potřebných podkladů pro vydání svého rozhodnutí. Odpovědnost za škodu z nesprávného úředního postupu orgánu státu nezakládají vady řízení (např. při shromažďování podkladů pro rozhodnutí, hodnocení zjištěných skutečností, a právním posouzení), jestliže byly součástí rozhodovací činnosti a odrazily (projevily) se v následně vydaném rozhodnutí. K obdobnému dospěl Nejvyšší soud také ve vztahu ke zkoumání důvodnosti přerušení správního řízení při posouzení odpovědnosti za majetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti učinit úkon či vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, neboť po dobu přerušení správního řízení neběží lhůty pro vydání rozhodnutí. Soudy zásadně nejsou oprávněny důvodnost v takovém řízení (nárok na náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v tom, že nebylo rozhodnuto správními orgány ve stanovené zákonné lhůtě) hodnotit. Dále upozornil na to, že opatření proti nečinnosti vydaná dle § 80 odst. 4 písm. a) správního řádu jsou aktem interní povahy a nejde o případ rozhodování ve správním řízení. Pokud tedy je v tomto opatření řečeno, že přerušení bylo nedůvodné a lhůta k rozhodnutí již uplynula, nemění to nic na tom, že lhůta ode dne, kdy nastal některý z důvodů uvedených v § 64 odst. 1 s.ř., pro nějž správní orgán řízení přerušil, do ukončení tohoto přerušení řízení neběží a neskončí dříve než 15 dnů od tohoto data. Dále uvedl, že je nezbytné určit, kdy správní řízení mělo dle právních předpisů, které se na něj vztahují, skončit, a to s přihlédnutím ke stavění běhu promlčecích lhůt z důvodu přerušení řízení, či při zohlednění běhu lhůt pro rozhodnutí odvolacích správních orgánů, neboť na tomto podkladě bude možno určit, zda se správní orgán dopustil nesprávného úředního postupu nebo ne. Dále dovolací soud uvedl, že pokud soud I. stupně a soud odvolací hodnotil 30 dní pro rozhodnutí správního orgánu v posuzovaných řízeních, nikoliv 60 dní jak učinily správní orgány, je možno aby tak učinily, avšak musí zdůvodnit, proč se odchýlily od postupu správních orgánů. Dovolací soud tak soudu uložil nově s přihlédnutím k judikatuře NS a NSS hodnotit existenci odpovědnostního titulu a v případě jeho existence určení příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a tvrzenou škodou.

43. Soud se zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za škodu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nesprávný úřední postup spočívající v průtazích, resp. v tom, že nebylo rozhodnuto v zákonem stanovené lhůtě; vznik škody a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou.

44. Soud tedy dále hodnotil, zda v posuzovaných řízeních došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v tom, že nebylo rozhodnuto v zákonné lhůtě a správní orgány se dopustily průtahů, přičemž soud neshledal důvod odchýlit se od rozhodnutí NS a zde citované judikatury (ve zkratce bod 42 odůvodnění tohoto rozsudku)

45. Soud pro úplnost uvádí, že dle komentářové literatury (dostupné na Beck online k § 65 správního řádu) „lhůty týkající se provádění úkonů v řízení po dobu přerušení neběží. Lhůta pro vydání rozhodnutí ve věci přestává běžet ne až vydáním usnesení o přerušení řízení, ale již dnem, kdy nastal důvod pro toto přerušení [např. tím, že procesně nezpůsobilá osoba přijde o své zákonné zástupce a vznikne potřeba ustanovit jí v řízení opatrovníka podle § 64 odst. 1 písm. d), nebo je podána žádost o zahájení řízení s nedostatky, které je třeba odstranit podle § 64 odst. 1 písm. a)]. Toto ustanovení se však uplatní pouze za předpokladu, že je správní řízení skutečně přerušeno. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku NSS 2 Azs 326/2015, „pravidlo podle § 65 odst. 1 věty poslední SpŘ se uplatní jen a pouze v případě, že vskutku dojde usnesením správního orgánu k přerušení správního řízení z důvodu podle § 64 odst. 1 SpŘ na který pravidlo podle § 65 odst. 1 téhož zákona dopadá. Pokud by usnesením správní řízení přerušeno nebylo, ačkoli by třeba objektivně vzato pro takový krok důvody existovaly, k žádnému přerušení běhu lhůt k vydání rozhodnutí by logicky vůbec nedošlo.“ V případě přerušení řízení na žádost účastníka však lhůta pro vydání rozhodnutí ve věci přestává běžet až s právními účinky usnesení o přerušení řízení.“ Obdobně NSS sp.zn. 2 Azs 326/2015 „z dikce poslední věty je zřejmé, že zákonodárce počítá s tím, že lhůta pro vydání rozhodnutí v případě přerušení řízení v některých případech začne běžet již předtím, než bude o přerušení rozhodnuto. Bude tomu tak tehdy, když skutkové či právní důvody zakládající důvod přerušení nastaly již předtím, než bylo o přerušení rozhodnuto, typicky tedy tehdy, dochází-li k přerušení řízení právě proto, že je třeba vyčkat, až důvody přerušení pominou. V daném případě je proto nutné se zabývat otázkou, kdy vznikl důvod pro přerušení řízení, tedy kdy bylo zahájeno rozvodové řízení stěžovatele s jeho manželkou v jeho domovské zemi. Pokud by rozvodové řízení bylo zahájeno před zahájením správního řízení o jeho žádosti, pak by v případě přerušení řízení právě z tohoto důvodu lhůta pro vydání rozhodnutí dle ustanovení § 169 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců vůbec běžet nezačala, neboť v důsledku poslední věty § 65 odst. 1 správního řádu by „přestala běžet“ ještě předtím, než by vůbec běžet započala spolu se zahájením řízení. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že pravidlo podle § 65 odst. 1 věty poslední správního řádu se uplatní jen a pouze v případě, že vskutku dojde usnesením správního orgánu k přerušení správního řízení z důvodu podle § 64 odst. 1 správního řádu, na který pravidlo podle § 65 odst. 1 téhož zákona dopadá. Pokud by usnesením správní řízení přerušeno nebylo, ačkoli by třeba objektivně vzato pro takový krok důvody existovaly, k žádnému přerušení běhu lhůt k vydání rozhodnutí by logicky vůbec nedošlo. (JEMELKA, Luboš, PONDĚLÍČKOVÁ, Klára, BOHADLO, David. § 65 [Pokračování v přerušeném řízení]. In: JEMELKA, Luboš, PONDĚLÍČKOVÁ, Klára, BOHADLO, David. Správní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 482.)

46. Dále soud uvádí, že při posouzení vycházel ze lhůty 60 dní pro rozhodnutí správního orgánu, neboť, jednak správní orgány i odvolací správní orgán dostatečně podrobně uvedl, z jakého důvodu vycházel z prodloužené lhůty pro jejich rozhodnutí (např. rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2020, rozhodnutí ministerstva o nečinnosti), kdy uvedly, že věc je zvlášť složitá, jednak soud neshledává důvod takto správními orgány určenou lhůtu posuzovat odlišně, když ve věci bylo značné množství podkladů pro rozhodnutí o příspěvek, které bylo nezbytné podrobně hodnotit a zkontrolovat, tyto podklady byly několikrát doplňovány, kdy se jedná se o věc značně složitou a nikoliv běžnou. K tvrzení žalobkyně, že obdobné žádosti podávala každé kvartální období a jedná se tak o typové řízení, soud uvádí, že s tímto nesouhlasí, neboť každé kvartální období byla podávána jiná nová žádost, s jinými podklady, s jinými údaji, správní orgán musel tedy jednotlivé údaje hodnotit pokaždé nově. Soud tedy je oprávněn lhůtu (její délku) posoudit sám, avšak neshledal důvod se odklonit od lhůty stanovené v posuzovaných řízeních.

47. Pokud jde o 1. posuzované řízení (tj. příspěvek za 4. čtvrtletí roku 2018) soud uvádí, že žádost o přiznání příspěvku byla podána dne 30. 1. 2019. Dne 15. 3. 2019 bylo řízení přerušeno z důvodu skončení trestního řízení na základě trestního oznámení na žalobkyni pro podezření ze spáchání trestného činu dotačního podvodu. S ohledem na výše uvedenou komentářovou literaturu soud uvádí, že správní řízení je přerušeno nikoliv až tímto rozhodnutím, avšak ke dni, kdy nastala skutečnost, pro kterou následně bylo řízení usnesením přerušeno, tedy v tomto případě podáním trestního oznámení. To bylo podáno dne 25. 1. 2019, státnímu zastupitelství bylo doručeno dne 29. 1. 2019, tedy již od tohoto okamžiku, lhostejno, že ještě před samotným zahájením správního řízení, neběžely lhůty pro rozhodnutí v prvním posuzovaném řízení. Stejně tak je lhostejno, že Policie ČR až v březnu 2019 oznámila zahájení úkonů trestního řízení, neboť z rozhodnutí o přerušení řízení se podává, že bylo přerušeno do doby než budou orgány činnými v trestním řízení sděleny závěry prováděných úkonů v trestním řízení, zda-li došlo ke spáchání trestného činu podvodu v souvislosti s poskytováním příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením podle zákona o zaměstnanosti v návaznosti na skutečnosti uváděné v přípisu ze dne 25. 1. 2019. Nutno dodat, že sice trestní oznámení bylo podáno samotným úřadem, avšak nelze odhlédnout od toho, že tento oznamovatel je veřejnou správou, hospodaří se státními prostředky, a stejně jako každý má povinnost oznamovat podezření ze spáchání trestného činu. Zdejší soud v projednávané věci ani navíc není oprávněn posuzovat důvodnost tohoto oznámení. Následně bylo rozhodováno o odvolání ze dne 27. 3. 2019, načež bylo rozhodnutí správního orgánu zrušeno dne 5. 6. 2019. Nutno podotknout, že odvolací orgán měl pro své rozhodnutí 60 dní od předložení spisu, přičemž v nalézacím spisu nebyla nalezena doručenka ani úřední záznam o tom, kdy bylo odvolání ze dne 27. 3. 2019 odvolacímu orgánu předloženo, nicméně soud pro nadbytečnost nevyzýval žalovanou k prokázání, kdy byl spis odvolacímu orgánu předložen a kdy jím byl vrácen, neboť z následného průběhu řízení se podává, že věc byla opětovně přerušena a to ze shodných důvodů, tj. vyčkání jak dopadne prověřování trestního oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu dotačního podvodu (rozhodnutí ze dne 20. 6. 2019). Pokud tedy byla věc dále přerušena a skutečnost, pro kterou bylo řízení přerušeno, nastala ještě před samotným zahájením správního řízení, lhůty pro vydání rozhodnutí neběžely od nastání této skutečnosti, tj. od doručení trestního oznámení. Tedy lhůty pro vydání rozhodnutí ani nezačaly plynout. Stejně tak pokud následně bylo podáno proti druhému rozhodnutí správního orgánu odvolání a ve správním spise nebylo dohledáno, kdy věc byla předložena odvolacímu správnímu orgánu, soud žalovanou nevyzýval k prokázání, kdy bylo odvolacímu správnímu orgánu odvolání předloženo a zda tedy byla dodržena lhůta 60 dní, neboť následně bylo (druhé) rozhodnutí o přerušení řízení potvrzeno a lhůta pro vydání konečného rozhodnutí nepočala plynout. Proto by tyto výzvy byly nadbytečné. Soud provedeným dokazováním má za prokázané, že následně probíhalo řízení u soudu, přičemž byl vydán rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2020, který nabyl právní moci dne 28. 1. 2020, přičemž tímto rozsudkem byla uložena lhůta správnímu orgánu k vydání rozhodnutí v délce 60 dní od právní moci rozhodnutí. Pokud tedy rozsudek nabyl právní moci dne 28. 1. 2020, mělo být o návrhu žalobkyně rozhodnuto do 29. 3. 2020, nicméně to byla neděle, tudíž konec lhůty soud staví k následujícímu pracovnímu dni – 30. 3. 2020, příspěvek měl být vyplacen ve lhůtě 14 kalendářních dní (§ 78a odst. 9 zákona o zaměstnanosti), tj. 17. 4. 2020. Pokud tedy bylo správním orgánem rozhodnuto dne 29. 4. 2020 a příspěvek byl vyplacen 6. 5. 2020, došlo v posuzovaném 1. řízení k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v tom, že nebylo rozhodnuto v zákonem stanovené lhůtě.

48. Pokud jde o 2. posuzované řízení (tj. příspěvek za 1. čtvrtletí roku 2019), byla žádost podána dne 30. 4. 2019, přičemž usnesením ze dne 2. 7. 2019 bylo řízení přerušeno za účelem odstranění vad žádosti. Specifické pravidlo judikatura dovodila pro případ, kdy k přerušení řízení dojde ve spojení s výzvou k odstranění nedostatků žádosti. Podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS 5 Ans 4/2012-20), se má v dané situaci za to, že "pořádková lhůta pro vydání rozhodnutí správního orgánu stanovená v § 71 správního řádu z roku 2004, případně zvláštním zákonem, neběžela již ode dne podání vadné žádosti, tj. od zahájení správního řízení (...)". Lhůta pro vydání rozhodnutí tedy nepočala vůbec plynout. Následně byl učiněn záznam ve spise dne 11. 9. 2019, že v řízení se pokračuje, nicméně ani tak nepočala lhůta plynout, neboť následně dne 13. 9. 2019 bylo řízení přerušeno do doby rozhodnutí v trestním řízení (shodném trestním řízení jako v prvním posuzovaném řízení). Pokud tedy bylo trestní oznámení podáno dne 25. 1. 2019, lhůta k vydání rozhodnutí nepočala plynout od této skutečnosti, když pro tuto skutečnost bylo následně řízení přerušeno (komentář viz shora). Proti tomuto rozhodnutí bylo následně podáno odvolání, které bylo dne 25. 10. 2019 předloženo odvolacímu orgánu, který měl na rozhodnutí 60 dní (k této lhůtě viz shora), avšak následně rozhodl odvolací orgán až dne 10. 2. 2020, přestože měl rozhodnout nejpozději do 27. 12. 2019 (k tomu dále). Pokud však odvolací orgán rozhodl dne 10. 2. 2020, lhůta (60 dní) počala běžet 15 dní po vrácení věci správnímu orgánu I. stupně, tj. dnem 27. 2. 2020, avšak dne 13. 2. 2020 Úřad práce provedl záznam o pokračování v přerušeném řízení, což bylo žalobkyni doručeno dne 13. 2. 2020, proto soud počítá počátek běhu 60denní lhůty pro vydání rozhodnutí správním orgánem od tohoto dne. Správní orgán tak měl rozhodnout do 13. 4. 2020 a rozhodnuto bylo již dne 16. 3. 2020 (PM týž den), přičemž následně byl přívěšek vyplacen 23. 3. 2020, kdy měl být vyplacen nejpozději dne 1. 5. 2020 (včetně). Správní orgán tak rozhodly včas.

49. Nelze však odhlédnout od toho, že odvolací správní orgán měl rozhodnout do 27. 12. 2019 (v 60denní lhůtě od předložení) a lhůta by tedy při započtení 15denní lhůty po vrácení věci odvolacím správním orgánem orgánu I. stupně počala plynout dne 14. 1. 2020 (soud předpokládá, že by správní spis byl správnímu orgánu I. stupně nejdříve předložen dne 30. 12. 2019, neboť 27. 12. 2019 byl pátek). Správní orgán by pak (v případě dodržení stanovené lhůty odvolacím orgánem) měl lhůtu pro rozhodnutí do 16. 3. 2020 (14. 3. 2020 byla sobota, konec lhůty by se tak posunul na pondělí) a lhůtu pro vyplacení by měl správní orgán do 3. 4. 2020 (včetně). Správní orgán rozhodl dne 16. 3. 2020 a příspěvek vyplatil dne 23. 3. 2020. Jinak řečeno, i přestože došlo k průtahu v rozhodování odvolacího správního orgánu o odvolání proti rozhodnutí o přerušení řízení, kdy odvolací správní orgán nerozhodl ve lhůtě 60 dní, správní orgán I. stupně svůj postup značně urychlil a lhůtu pro vydání rozhodnutí dodržel. Příspěvek byl vyplacen dokonce dřív, než lhůta pro jeho vyplacení uplynula. Je sice pravdou, že odvolací orgán rozhodnutí o přerušení zrušil, avšak lhůty nepočaly plynout dříve, než odvolací orgán rozhodl, resp. po 15 dnech od vrácení věci správnímu orgánu I. stupně, neboť důvodnost přerušení soud v projednávaném řízení zásadně neposuzuje (viz předestřená judikatura). Nicméně s ohledem na to, že odvolací správní orgán rozhodl opožděně (měl rozhodnout do 27. 12. 2019 a rozhodl až dne 10. 2. 2020) došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v průtazích ve 2. posuzovaném řízení tím, že odvolací správní orgán nerozhodl v zákonem stanovené lhůtě. Nicméně nutno dodat, že správní orgán I. stupně rozhodl včas a příspěvek byl včas vyplacen.

50. Co se týká posouzení odpovědnostního titulu ve 3. posuzovaném řízení (příspěvek za 2. čtvrtletí roku 2019), soud uvádí, že žádost byla podána dne 31. 7. 2019. Řízení však bylo následně přerušeno opět do skončení trestního řízení (o shodném trestním oznámení, jako tomu bylo u prvních dvou posuzovaných řízení) a to dne 26. 9. 2019, lhůta tedy nezačala plynout. Následně bylo rozhodnutí o přerušení řízení zrušeno dne 10. 2. 2020. Správní orgán poté opět učinil záznam do spisu o pokračování v řízení dne 13. 2. 2020, tedy lhůta pro vydání rozhodnutí správnímu orgánu uplynula skončením dne 13. 4. 2020, lhůta pro vyplacení byla do 30. 3. 2020. Správní orgán však rozhodl již dne 19. 3. 2020 (PM ten samý den) a příspěvek vyplatil dne 26. 3. 2020. V tomto posuzovaném řízení však nastala stejná situace, jako nastala v druhém posuzovaném řízení – tedy odvolací správní orgán měl rozhodnout do 27. 12. 2019 o odvolání proti rozhodnutí o přerušení řízení, kdy však rozhodl až dne 10. 2. 2020, tedy pozdě, pro stručnost soud odkazuje na posouzení viz bod 48 a 49 odůvodnění tohoto rozsudku. Pokud by tedy odvolací správní orgán rozhodl bez průtahů, resp. v 60 dnech, lhůta pro vydání rozhodnutí by správnímu orgánu I. stupně uplynula dnem 16. 3. 2020 a lhůta pro vyplacení dnem 3. 4. 2020 včetně. Správní orgán však rozhodl až 19. 3. 2020 (tedy pozdě), příspěvek však vyplatil již 26. 3. 2020 (tedy včas). Nicméně i v tomto řízení tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v průtazích řízení, resp. v nerozhodnutí věci v zákonem stanovené lhůtě, kdy odvolací správní orgán se při svém rozhodování dopustil průtahů a správní orgán I. stupně nerozhodl v zákonem stanovené lhůtě. Nutno však dodat, že příspěvek byl vyplacen „včas“.

51. Pokud tedy ve všech řízeních byl shledán odpovědnostní titulu, tj. nesprávný úřední postup spočívající v průtazích, resp. v tom, že správní orgán (ať už I. stupně nebo odvolací) nerozhodly v zákonem stanovené lhůtě, soud se dále zabýval příčinnou souvislostí mezi tímto odpovědnostním titulem a vznikem škody.

52. Co se týká 1. posuzovaného řízení, příspěvek měl být žalobkyni vyplacen dnem 17. 4. 2020 a vyplacen jí byl dne 6. 5. 2020, tj. o 19 dní později. Je běžné, že se kauzálního děje účastní více skutečností, které vedou ke vzniku škody. Mezi takovými skutečnostmi je však třeba identifikovat právně relevantní příčinu vzniku škody. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o skutečnosti podstatné, bez nichž by ke vzniku škody nedošlo. Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje. Podle teorie adekvátní příčinné souvislosti je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny (condition sine qua non) – srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05, uveřejněný pod č. 177/2007 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a v něm označené odkazy na literaturu k teorii adekvátní příčinné souvislosti. Ústavní soud v uvedeném nálezu ve vztahu k teorii adekvátnosti příčinné souvislosti rozvedl, že „(…) v řadě vzájemně souvisejících příčin nejsou všechny příčiny stejně významné. Základní obsahovou náležitostí odůvodnění rozhodnutí o příčinné souvislosti tak musí být úvaha o kritériích, kterými se odlišují právně podstatné příčiny od příčin právně nepodstatných, a aplikace těchto kritérií na konkrétní případ.“ (NS 30 Cdo 1729/2013). Stejně tak NS 28 Cdo 3471/2019 - z hlediska české občanskoprávní teorie je však větší důraz kladen na teorii adekvátní příčinné souvislosti. Podle této teorie je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny (k tomu blíže např. Švestka, J. – Spáčil, J. – Škárová, M. – Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. Komentář. 1. vydání. Praha:[Anonymizováno]C. H. Beck, 2008, s. 1066). Ústavní soud dále v nálezu ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05, ve vztahu k teorii adekvátnosti příčinné souvislosti rozvedl, že „pro odpovědnost za škodu není nutné, aby vznik určité škody byl pro jednajícího [škůdce] konkrétně předvídatelný, nýbrž je dostatečné, že pro optimálního pozorovatele není vznik škody vysoce nepravděpodobný.“ Soud bez výzvy žalobkyni shledal, že ve věci není dána příčinná souvislost mezi vznikem škody a odpovědnostním titulem, neboť příspěvkem měla žalobkyně disponovat dne 17. 4. 2020 (nejdříve). Pokud jej obdržela o 19 dní později, mohla tento výpadek řešit jiným způsobem, mohla se zakázkami pokračovat s vidinou, že jí v brzké době bude příspěvek vyplacen. Navíc žalobkyně v projednávané věci uvedla, že jí škoda spočívající v ušlém zisku a ztrátou zakázek začala vznikat již na jaře 2019, resp. duben 2019. Uvedla, že na přelomu března a dubna 2019 byla nucena ukončit část zakázek, optimalizovat počty osob na využívaných na zakázkách, kdy příspěvky získávané na základě žádostí byly nezbytné pro ziskovost žalobkyně. Uvedení vyplynulo i z provedeného výslechu svědka. Pokud škoda žalobkyni vznikala již rok před tím, než vůbec k nesprávnému úřednímu postupu došlo, nelze shledat, že by příčinnou vzniku škody byl nesprávný úřední postup. Jinak řečeno, škoda žalobkyni vznikla i bez této příčiny (nesprávného úředního postupu), resp. pouze a jen z jiných příčin. Soud tak ani neshledal důvod vyzývat žalobkyni k prokázání příčinné souvislosti mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem, neboť došel-li soud vzhledem k již provedenému dokazování k jednoznačnému právnímu závěru o tom, že určitá skutečnost byla prokázána (nebo naopak nenastala), není na místě účastníka, jemuž je zjištěný skutkový stav k neprospěchu, poučovat o tom, že neunáší důkazní břemeno (§ 118a odst. 3). Soud totiž za takových okolností rozhoduje podle jednoznačně zjištěného skutkového stavu, a nikoliv na podkladu neunesení důkazního břemene ze strany účastníka (NS 29 ICdo 112/2019).

53. Pokud jde o 2. a 3. posuzovaní řízení, měl být příspěvek vyplacen do 3. 4. 2020 (včetně; za předpokladu, že by odvolací správní orgán rozhodl ve stanovené lhůtě 60 dní a nedošlo k průtahům), vyplacen však byl ještě dřív a to 23. 3. 2020 (2. posuzované řízení) a 26. 3. 2020 (3. posuzované řízení). V takovém případě nelze shledat, že by příspěvek byl vyplacen pozdě, naopak žalobkyně příspěvky v těchto dvou posuzovaných řízeních disponovala ještě dříve než měla nárok. Škodu žalobkyně tak nelze odvozovat od nesprávného úředního postupu (v těchto řízení odvolacího) správního orgánu.

54. Soud pro úplnost k dalším tvrzením žalobkyně: Pokud žalobkyně uvádí, že soud měl žalobkyni poskytnout lhůtu k vyjádření se k dotvrzení rozhodných okolností a předložení důkazů poté, co účastníkům řízení soud předestřel právní názor, soud uvádí, že s tímto nelze souhlasit. Soud nemá povinnost účastníkům řízení předestírat svůj právní názor a pokud tak učinil, je to benefitem pro účastníky, není povinností soudu následně jednání odročovat a účastníkům poskytovat lhůtu pro vyjádření se k tomuto názoru, navržení dalších skutkových tvrzení a důkazů, kdy předestření právního názoru soudu nikterak neprolamuje koncentrační lhůtu. Navíc nutno podotknout, že právní názor soudu, který plně koresponduje s rozhodnutím Nejvyššího soudu v projednávané věci a nejedná se tak o nikterak překvapivý právní názor soudu, jak naznačuje žalobkyně, byl účastníkům sdělen v rámci druhého ústního jednání konaného po rozhodnutí Nejvyššího soudu, a to zejména z toho důvodu, aby se k němu mohli vyjádřit v průběhu tohoto jednání nebo závěrečných řečí. Účastníci měli dostatek prostoru a času pro to, aby se s rozhodnutím Nejvyššího soudu seznámili. Navíc v rámci prvního jednání, které následovalo po rozhodnutí Nejvyššího soudu, soud účastníkům i předestřel (podrobně) rozhodnutí Nejvyššího soudu, tedy jim sdělil ty základní a zásadní myšlenky, kterými se soud bude v průběhu dalšího řízení zabývat a ze kterých bude vycházet, přičemž účastníkům bylo sděleno, již při tomto prvním jednání, že soud nemá důvod se s tímto Nejvyšším soudem vysloveným názorem a myšlenkami neřídit (navíc, je to i povinnost soudu). Pokud pak žalobkyně žádala o poskytnutí lhůty, aby se mohla k předestřenému právnímu názoru soudu vyjádřit, soud neshledal toto jako důvodné a hospodárné. Žalobkyně je zastoupena advokátem profesionálem, tomuto bylo rozhodnutí NS doručeno, na prvním jednání soudu (po rozhodnutí NS) byl přítomen, proto měl dostatek prostoru i času na to, aby na rozhodnutí NS, kterým se soud I. stupně při svém rozhodnutí řídil a ze kterého vycházel, reagoval a uvedl námitky, proč s ním nesouhlasí. Navíc, opakovaně soud uvádí, že tímto by nebyla prolomena koncentrační lhůta a nová skutková tvrzení nebo důkazy by nepřicházely v úvahu. Odročení jednání by tak bylo nedůvodné a nehospodárné. Pokud žalobkyně dále uvedla, že je soud povinen jí vyzvat ve smyslu § 118b o.s.ř., soud uvádí, že žalobkyně skutková tvrzení uvedla a důkazy k jejich prokázání navrhla dostatečně a v dostatečném rozsahu. Soud bylo jasné, na základě, čeho a o čem má rozhodnout, a nebyl důvod žalobkyni ve smyslu cit. ustanovení vyzývat. Důvody, proč soud rozhodl, jak rozhodl nebyly ty, že by žalobkyně neunesla břemeno tvrzení nebo důkazní břemeno, ale z důvodů vyjevených výše.

55. Dále soud k tvrzení žalobkyně o tom, že dle judikatury NSS (7 Ans 10/2012), je rozhodnutí (jeho důvodnost) o přerušení správního řízení vyloučeno z přezkumu v řízení o žalobách proti rozhodnutím, což však neplatí v řízení proti nečinnosti, soud uvádí, že s tímto soud souhlasí, kdy navíc i v posuzovaných řízeních bylo postupováno dle cit. judikatury (v řízení o nečinnosti bylo konstatováno, že přerušení posuzovaných řízení nebylo důvodné), avšak pro projednávanou věc tato judikatura nemá význam. Tedy v projednávané věci (náhrada škody způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v průtazích) soud zásadně neposuzuje důvodnost přerušení řízení. Důvodnost přerušení správního řízení lze zohlednit za splnění dalších podmínek jen v případě nároku náhrady újmy způsobené nezákonným rozhodnutím o přerušení řízení. Žalobkyně se však žalobou v projednávané věci takového nároku nedomáhala – ke skutkovým tvrzením žalobkyně viz výše.

56. S ohledem na uvedené, tedy skutečnost, že není dána ani v jednom z posuzovaných řízeních příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem představovaný nesprávným úředním postupem spočívajícím v průtazích v řízeních a vznikem škody, soud žalobu ve výroku I. zamítl.

57. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, je žalobkyně povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně, odvolacího i dovolacího v celkové výši 5 465,50 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a za náklady státu zaplacené dle rozsudku soudu I. stupně ze dne 12. 10. 2022, ve spojení s rozsudkem soudu odvolacího ze dne 29. 3. 2023, ve výši 665,50 Kč, a dále ve výši 4 800 Kč (300 Kč á 1 úkon, 16 úkonů) za písemné vyjádření ve věci samé, přípravu na jednání soudu dne 17. 8. 2022, 12. 10. 2022, odvolání ze dne 21. 12. 2022, přípravu na jednání soudu odvolacího dne 29. 3. 2023, dovolání ze dne 22. 6. 2023, přípravu na jednání dne 6. 8. 2024 a dne 16. 10. 2024 a dále účasti na jednání soudu dne 17. 8. 2022 (přesahující 2 hodiny), 12. 10. 2022 (přesahující 2 hodiny), dne 29. 3. 2023 (odvolacího soudu) a dne 6. 8. 2024, dne 11. 10. 2024 a dne 16. 10. 2024 dle ust. § 1 odst. 3 písm. a), b), c), f) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Pro úplnost soud dodává, že pokud žalovaná žalobkyni zaplatila náklady řízení dle výroku III. rozsudku soudu I. stupně a výroku II. rozsudku soudu odvolacího (602 675 Kč a 127 285,40 Kč), učinila tak bez právního důvodu a jde o bezdůvodné obohacení.

58. Soud nepřiznal odměnu za doplnění odvolání ze dne 16. 1. 2023, neboť již byla přiznána náhrada za podané odvolání. Soud nepřiznal náhradu za přípravu na jednání soudu dne 16. 10. 2024, neboť byl pouze vyhlášen rozsudek.

59. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť v průběhu řízení nebyly zjištěny skutečnosti svědčící ve stanovení lhůty jiné a účastníci tak ani nenavrhovali.

Poučení