22 C 264/2022 - 181

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Janem Lipertem ve věci žalobkyně: [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupena advokátem [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: Česká [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1] jednající [Anonymizováno] [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/2] o 124 887,73 Kč s příslušenstvím a 211 500 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 124 887,73 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z 4 537,50 Kč od 28. 9. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z 124 887,73 Kč za den 16. 5. 2023, zastavuje.

II. Žalobkyni se část soudního poplatku za žalobu nevrací.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z 120 350,23 Kč od 28. 3. 2023 do 15. 5. 2023 do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z 120 350,23 Kč od 28. 9. 2022 do 27. 3. 2023 a zákonný úrok z prodlení z částky 0,27 Kč od 28. 9. 2022 do zaplacení se zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 75 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 28. 3. 2023 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku. [jméno FO].

VI. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 136 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 28. 9. 2022 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně ze 75 000 Kč od 28. 9. 2022 do 27. 3. 2023, se zamítá.

VII. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 75 148 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

Vyjádření účastníků a průběh řízení 1. Žalobkyně se domáhala v souvislosti s trestním stíháním zahájeným dne 4. 12. 2018 později vedeným u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec pod sp. zn. [spisová značka], před kterým byla žalobkyně zproštěna obžaloby následujících nároků: a) nákladů obhajoby 124 887,73 Kč s příslušenstvím, b) nemajetkové újmy 211 500 Kč s příslušenstvím způsobené nezákonností trestního stíhání, neboť bylo zasaženo do dlouhodobé dobré pověsti žalobkyně, trestní stíhání vešlo ve známost širšímu okruhu veřejnosti, omezily se možnosti získat nové obchodní partnery a zaměstnance. Žalobkyně žádala 5 000 Kč za každý měsíc nezákonného trestního stíhání.

2. Žalobkyně podáním ze dne 28. 6. 2023 a při jednání dne 12. 7. 2023 vzala žalobu částečně zpět, proto soud podle§ 96 odst. 2,3 o. s. ř. řízení v tomto rozsahu zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

3. Soud žalobkyni podle § 10 odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb. nevrátil část soudního poplatku žalobu ohledně náhrady škody za náklady obhajoby, když i po částečném zpětvzetí se žalobkyně domáhala zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 120 350,23 Kč od 28. 9. 2022 do 15. 5 2023, které by byly podle položky 8a Sazebníku citovaného zákona zpoplatněny stejnou sazbou jako nárok, co byl vzat zpět. Soud tak neměl důvod k vrácení části soudního poplatku, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

4. Žalobkyně byla při jednání dne 12. 7. 2023 byla upozorněna podle § 118a odst. [právnická osoba] o. s. ř. že rozhodné skutečnosti uvedla neúplně a soud je jiného právního názoru, dle kterého není možné výši odškodnění nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zastavením, nebo zproštěním obžaloby odvozovat od určité výchozí částky za měsíc či od trestního stíhání (viz např. NS 30 Cdo 2256/2011). Žalobkyni bylo uloženo, aby doplnila konkrétní skutková vylíčení a důkazy k prokázání těchto tvrzení, jak bylo konkrétně zasaženo do sféry žalobkyně nezákonným trestním stíháním, jakým konkrétním způsobem a intenzitou, ať již jde o zásah do dlouhodobé dobré pověsti žalobkyně, či jak trestní stíhání vešlo ve známost širšímu okruhu veřejnosti, jak se omezily možnosti získat nové obchodní partnery a zaměstnance, se zdůrazněním, že existenci konkrétních skutečností, které lze kvalifikovat, jako porušení konkrétního práva žalobkyně, vznik nemajetkové újmy i příčinnou souvislost s trestním stíháním, je třeba tvrdit a dokazovat. Současně byla žalobkyně vyzvána k doplnění jednoho srovnatelného případu odškodňování nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv, bude-li zřejmé, že oba případy vykazují pro rozhodnutí soudu významné množství jednotících prvků. V opačném případě soud vyjde z případu známé mu z úřední činnosti. Žalobkyně byla poučena o následcích nesplnění výzvy, jímž se vystavuje neúspěchu ve sporu.

5. Žalobkyně zdůraznila povahu trestné činnosti (zjednání výhody při zjednání veřejné zakázky a poškození finančních zájmů), dobu trestního stíhání (zhruba 3 roky a 6 měsíců), obavy 6. obchodních partnerů a zákazníků, zda je žalobkyně důvěryhodným obchodním partnerem. S tím souviselo i zvýšené úsilí jednatelů a zaměstnanců o vyvracování vzneseného obvinění u obchodních partnerů a zákazníků. Obchodní partner [právnická osoba]. ji přestala oslovovat se zakázkami po dobu trestního stíhání, obdobně byla utlumena spolupráce se [právnická osoba]. Zaměstnanci se obávali o zaměstnání. [jméno FO] odešel k jinému zaměstnavateli. Žalobkyně byla držena v nejistotě ohledně budoucího plánování, vyvracela obvinění. Žalobkyně byla poškozena na pověsti v rámci regionu.

7. Žalovaná se bránila, že po doplnění předběžného uplatnění nahradila důvodné náklady obhajoby dle stanoviska ze dne 12. 5. 2023, konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a vyslovila omluvu, která je důvodná s ohledem na skutečnost, že žalobkyně svou újmu dostatečně netvrdí a neprokazuje. Konstatování je způsobilé odškodnit určitou míru frustrace a nejistoty za trestní stíhání, které probíhalo v souladu s právními předpisy. V průběhu koncentrace řízení žalovaná svou obranu dále nerozvinula. Sporné a nesporné skutečnosti 8. Nesporné mezi účastníky byl průběh trestního stíhání, jak jej popsala žalovaná, tedy usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, ze dne 4.12.2018, č.j. [Anonymizováno], bylo zahájeno trestní stíhání žadatelky pro spáchání zločinu zjednání výhody při zadávání zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě, podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a pro spáchání zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku, spáchaných ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku formou účastenství dle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (organizátor). Dne 25.1.2019 podala žadatelka proti usnesení stížnost, která byla usnesením Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem zamítnuta jako nedůvodná. Dne 5.3.2020 byla podána u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci na žadatele obžaloba. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 27.8.2020 č.j. [spisová značka] byla žadatelka zproštěna obžaloby. Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce odvolání. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14.12.2020 č.j. [spisová značka] byl napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci k novému projednání a rozhodnutí. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 7.6.2021 č.j. [spisová značka] byla žadatelka zproštěna obžaloby. Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce odvolání. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17.9.2021 č.j. [spisová značka] byl napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci k novému projednání a rozhodnutí. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 20.1.2022 č.j. [spisová značka] byla žadatelka zproštěna obžaloby. Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce odvolání. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 15.6.2022 č.j. [spisová značka] bylo zamítnuto odvolání státního zástupce.

9. Sporné mezi účastníky zůstalo, zda bylo zasaženo do dlouhodobé dobré pověsti žalobkyně, zda trestní stíhání vešlo ve známost širšímu okruhu veřejnosti, omezily se možnosti získat nové obchodní partnery a zaměstnance žalobkyně, zda žalobkyni náleží peněžité zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání, nebo byla její újma dostatečně uspokojena již omluvou a konstatováním vydání nezákonného rozhodnutí. Prokázané skutečnosti, důkazy a jejich hodnocení 10. Soud vzal za prokázaná nesporná tvrzení účastníků a ve stručnosti následující skutečnosti. [Anonymizováno] [jméno FO].

11. Z výpovědi žalobkyně, jednatele [jméno FO], který byl v rámci jednání poučen k části výpovědi k událostem před svým jmenováním do funkce i jako svědek, neboť se jednatelem stal v průběhu trestního stíhání, soud zjistil, že žalobkyně má ISO, tj. certifikovaný systém vnitřních pravidel společnosti, která je rodinnou firmou. Trestní stíhání se probíralo pravidelně na poradách vedení společnosti, měnil se kvůli trestnímu stíhání etický kodex společnosti. Jednatel se stýkal subdodavateli a zákazníky a byl konfrontován s jejich obavy z trestního stíhání a dotazy, co se děje. Sám měl zpočátku informací méně, skutečnost, že je společnost stíhána se běžně mezi zaměstnanci řešila. Dotazy byly jednateli nepříjemné, snažil se u zaměstnanců i partnerů obnovit důvěru. Ptal se na to i [tituly před jménem] [jméno FO], že se k němu dostala informace, že je žalobkyně vyšetřovaná, poté žalobkyni v souvislosti s dalšími zakázkami neoslovil, z čehož se podává narušení důvěry, která byla obnovena až po zproštění. Ani další společnost DS Smith je nepoptala, ačkoliv předtím si spolupráci pochvalovali. Popřípadě další ředitel stavební společnosti se ptal, jestli má v souvislosti s trestním stíháním činit opatření jako je prodloužení splatnosti. Po prvních hlavních líčeních se situace uklidnila, vypadalo to nadějně. [tituly před jménem] [jméno FO] neinformoval o nepravomocném zproštění, neboť bylo podáno odvolání státního zástupce.

12. Soud hodnotí výpověď žalobkyně jako věrohodnou. Žalobkyně přesvědčivě popsala potíže, které ji trestní stíhání způsobilo ve fungování i následnou reakci žalobkyně na situaci kolem trestního stíhání (vyvracení obvinění i poskytnutí osobních záruk jednatele). Trestní odsouzení by žalobkyni vyřadilo z činnosti, čehož se vedení žalobkyně ale i obchodní partneři a zaměstnanci obávali. Soud nezaznamenal v rámci účastnického výslechu žádné snahy o zkreslení, jednatel objektivně připustil, že po prvních hlavních líčení, kdy měl více informací se situace uklidnila. Výpověď žalobkyně byla podrobná a jednatel pohotově a ochotně odpovídal i na dotazy stran a soudu. Z výpovědi žalobkyně se dá vycházet při zjištění skutkového stavu.

13. Z výpovědi svědka [jméno FO], zaměstnance žalobkyně, soud zjistil, že věděl, že je žalobkyně stíhána v souvislosti s veřejnou zakázkou. S informací ho konfrontovali subdodavatelé žalobkyně, kteří měli obavy o pokračování spolupráce. Vedení jej ujišťovalo, že se nic vážného neděje. Sám zvažoval, zda u žalobkyně neskončit, ale byl ujištěn a zůstal. Pokud jde o podobu čestného prohlášení, byl osloven jednatelem žalobkyně, aby jej sepsal.

14. Soud hodnotí výpověď svědka jako převážně přesvědčivou, výpovědní hodnotu snižuje skutečnost, že si svědek již některé detaily nevybavil, nevěděl, jak se např. atmosféra ve společnosti měnila. Hodnověrná výpověď byla tam, kde se popisované události více týkaly svědka, ať již jde o dotazy subdodavatelů či obavy, aby svědek nepřišel o zaměstnání. Ujišťování ze strany vedení společnosti je ve shodě s výpovědí žalobkyně i svědka [jméno FO]. Z výpovědi se dá v zásadě vycházet při zjištění skutkového stavu.

15. Z výpovědi [jméno FO], bývalého zaměstnance žalobkyně, soud zjistil, že v roce 2021 ukončil zaměstnanecký poměr z důvodu lepší nabídky konkurence, zásadní roli hráli platové podmínky. O předmětném trestním stíhání žalobkyně se dozvěděl v rámci zaměstnanecké šuškandy. Na informaci narazil i při hovoru s dodavateli, což mu bylo nepříjemné. Věc řešil se svými nadřízenými, neboť měl na starosti veřejné zakázky a obával se, aby jeho pozice nezanikla, pokud by byl uložen trest v podobě zákazu účasti na veřejných zakázkách. Byla mu přidělována i další práce než veřejné zakázky, aby byly rozptýleny jeho obavy a jednatel se mu zaručil, že o zaměstnání nepřijde. Svědek však již předtím rozeslal poptávku po jiném zaměstnání, která nakonec vyústila v lepší finanční nabídku a přechod k jinému zaměstnavateli. S žalobkyní se rozešli v dobrém. Čestné prohlášení sepsal na popud žalobkyně, podoba se shoduje s prohlášením svědka [jméno FO]. Do předpřipraveného textu doplnil některé své údaje.

16. Soud hodnotí výpověď svědka jako převážně přesvědčivou. Soud si je vědom, že k osvěžení některých událostí mohlo svědkovi pomoci připravené čestné prohlášení, což hovoří pro rezervovanost k výpovědi svědka. Na druhou stranu svědek při výpovědi čestné prohlášení výslovně stvrdil, nijak nezakrýval důvody či okolnosti jeho vzniku a jednalo se o výpověď spontánní. Okolnosti, o kterých svědek hovořil, jsou ve shodě s tím, jak události popsaly další dvě osoby, každá svým vlastním způsobem. Nejedná se navíc o události, které by měly být výjimečné či nahodilé. Při projednání trestního stíhání je totiž běžné, že se informace o obvinění dostane mezi zaměstnance a obchodní partnery žalobkyně, kteří se pak o trestní stíhání zajímají a obávají se, aby trestní stíhání nemělo neblahé následky i pro ně (ztráta zakázek, nezaplacené faktury či ztráta zaměstnání). Z výpovědi se dá v zásadě vycházet při zjištění skutkového stavu a lze přisvědčit žalované, že bylo vyvráceno, že by svědek odcházel z důvodu trestního stíhání žalobkyně, jak bylo tvrzeno.

17. Z internetových stránek žalobkyně soud zjistil, že dlouhodobě podniká ve stavebnictví (viz též výpis z obchodního rejstříku), jedná se o rodinnou společnost. Jak název napovídá, působící zejména v [adresa] kraji oproti stránkám poškozeného ve srovnávaném případu, který má celostátní působnost (internetové stránky [Anonymizováno]cz).

18. Z prohlášení [právnická osoba] soud zjistil, že žalobkyně úzce spolupracovala s touto společností a těšila se dobré pověsti. Z důvodu obav z případného negativního výsledku trestního stíhání došlo k útlumu činnosti. Po osobních zárukách jednatele žalobkyně opětovně po skončení trestního stíhání obnovili spolupráci v plném rozsahu.

19. Z rozhodnutí o DPH AK zástupce žalobkyně soud zjistil, že je plátcem této daně.

20. Z akceptačního dopisu žalované ve spojení s detailem datové zprávy s předběžným uplatněním a přílohami soud zjistil, že nároky žalobkyně byly předběžně uplatněny dne 27. 9. 2022.

21. Z potvrzení o příchozí platbě soud zjistil, že ne 16. 5. 2023 žalovaná uhradila žalobkyni 120 350,23 Kč na náklady obhajoby (viz stanovisko ze dne 12. 5. 2023).

22. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, které se vztahovaly k nároku na náklady obhajoby, pro které byla žaloba vzata zpět (přehled úkonů, osvědčení o registraci vozidla, potvrzení o poradách).

23. Soud neučinil žádných podrobnějších zjištění z trestního spisu nad rámec nesporných tvrzení účastníků. Soud z důvodu duplicity blíže nehodnotil ani listiny vztahující se k průběhu trestního stíhání (usnesení policie, stížnost, obžalobu, rozsudky a usnesení trestních soudů).

24. Soud blíže nehodnotily ty čestná prohlášení, která nahradil výpověďmi svědků (prohlášení [jméno FO] a prohlášení [jméno FO]).

25. Soud neprovedl výslech [tituly před jménem] [jméno FO] a prohlášení [Anonymizováno], neboť žalobkyni se tyto důkazy nepodařilo zajistit, takže je nešlo provést. Žalobkyně na jejich provedení ani netrvala. Soud je má též za nadbytečné, když na základě provedeného dokazování šlo o nároku žalobkyně rozhodnout i bez nich.

26. Soud hodnotí provedené důkazy tak, že pro posouzení nemajetkové újmy za nezákonnost trestního stíhání byla podstatná výpověď samotné žalobkyně, která je ve shodě s listinnými důkazy i výpověďmi svědků. Zde soud zdůrazňuje, že následky vyvolané trestním stíháním, které žalobkyně tvrdí a ve své výpovědi i popsala, jsou následky, které lze očekávat, že u právnické osoby v postavení žalobkyně nastanou. Informace o tom, že je vedeno trestní stíhání vůči žalobkyni, má negativní konotaci, přičemž tato informace se dostala do povědomí, jak obchodním partnerům i zaměstnancům. Skutečnost, že se informace o probíhajícím trestním stíhání mezi zaměstnanci řešila není okolnost, která by šla klást k tíži žalobkyně. S ohledem na veřejné projednání trestní kauzy žalobkyně na tom soud neshledává ničeho podezřelého.

27. V řízení bylo svědeckou výpovědí [jméno FO] však vyvráceno tvrzení žalobkyně, že by trestní stíhání bylo důvodem, proč od žalobkyně odešel, když v tomto sehrály klíčovou roli především platové podmínky.

28. Soud další dokazování neprováděl pro nadbytečnost, neboť výše uvedené pro posouzení důvodnosti žaloby postačující, když má soud dostatek skutkových zjištění k posouzení dopadů trestního stíhání do sféry žalobkyně. Z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí tvrzení účastníků a skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, která nebyla pro rozhodnutí podstatná. Další skutečnosti má soud provedeným dokazováním za vyvrácené, neboť odporují skutkovým zjištěním shora, které jsou vzájemně ve shodě. Další důkazy navrženy ostatně ani nebyly. Závěr o skutkovém stavu 29. Lze shrnout, že vůči žalobkyni bylo vedeno trestní stíháním pro zločin zjednání výhody při zadávání veřejné zakázky a poškození finančních zájmů Evropské unie po dobu zhruba 3 let a 6 měsíců, aby byla posléze obžaloby zproštěna, čímž bylo zasaženo do dlouhodobé pověsti žalobkyně u veřejnosti v rámci Libereckého kraje. Trestní stíhání vyvolalo obavy o pokračování spolupráce u obchodních partnerů a zaměstnanců žalobkyně. Žalobkyně provedla v souvislosti s trestním stíháním změny v rámci zařazení svědka [jméno FO]. Tento svědek neodešel od žalobkyně pro její trestní stíhání. Žalobkyně se zejména obávala případného odsouzení a ztráty možnosti účasti na veřejných zakázkách, které představovaly zásadní část zisku s ohledem na změření na vodohospodářské stavby. Konstatování s omluvou není dostatečnou satisfakcí pro žalobkyni, kterou se jeví po srovnání s podobným případem částka 75 000 Kč. V podrobnostech soud odkazuje na dílčí skutková zjištění shora. Právní hodnocení 30. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

31. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

32. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

33. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

34. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

35. Při stanovení formy a výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním vychází z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Současně ovšem platí, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti (NS 30 Cdo 2813/2011).

36. V případě náhrady nemajetkové újmy lze přihlédnout při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo, a je třeba přihlédnout k chování poškozeného, kterým ke vzniku nemajetkové újmy přispěl, zohlednit. Bude-li zjištěno, že se poškozený dopustil jednání, pro které byl následně trestně stíhán, nepovede to sice k závěru o tom, že si trestní stíhání zavinil, a tím pádem k absenci odpovědnosti státu za trestním stíháním vzniklou újmu, ale půjde o důležitou okolnost pro stanovení formy a případně výše odškodnění nemajetkové újmy podle § 31a odst. 2“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011).

37. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobkyni, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdila a prokazovala i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobkyně, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobkyně a že v důsledku toho vznikla žalobkyni nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk. Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (NS 30 Cdo 1747/2014).

38. Nelze dovodit přímou odpovědnost státu za jednání svobodně uvažujících osob, které věděly či vědět měly (dle zásady ignoratia juris non excusat), že ze samotného zahájení trestního stíhání nelze dovozovat, že se osoba stíhaná dopustila trestného činu či jiného právně či morálně závadného jednání, ale přesto se řídily předsudkem, jež hovoří protichůdně. Opačný přístup by předsudečné jednání legitimizoval (NS 30 Cdo 4879/2015).

39. Obecně však lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (srov. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (srov. II. ÚS 590/08).

40. Vznik nemajetkové újmy způsobené výkonem veřejné moci zpravidla nelze dokazovat. V řízení se tak obvykle zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody, aby se dotčená osoba mohla cítit poškozenou, tedy zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčenou ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce (NS 30 Cdo 3731/2011).

41. Dle usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2020 č. j. 39 Co 78/2020- 260, výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které skončilo zastavením nebo zproštěním obžaloby, nelze odvíjet od základní částky odškodnění za jeden rok trvání řízení, ve kterém bylo porušeno právo na projednání věci v přiměřené lhůtě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Jinými slovy řečeno, není možné výši odškodnění nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zastavením nebo zproštěním obžaloby, odvozovat od určité výchozí částky za měsíc či rok trestního stíhání tak, jak tak učinil soud prvního stupně v daném případě. Jediným jednotícím prvkem je zde požadavek, aby soudem přiznané zadostiučinění odpovídalo právě výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích (poměřovaných zejména s ohledem na rozhodná kritéria) shodují.

42. Soud posoudil nárok po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 7 odst. 1 OdpŠk, § 8 odst. 1 OdpŠk a dle shora uvedené judikatury, když se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení odškodnění za vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání. V řízení bylo prokázáno vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, když trestní stíhání žalobkyně neskončilo pravomocným odsouzením, čímž jí vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy dle § 31a odst. 1 OdpŠk a náhradu účelných nákladů podle § 31 odst. 1 OdpŠk z titulu nezákonného rozhodnutí.

43. K náhradě škody soud uvádí následující.

44. Soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky, kterou za důvodnou uznala žalovaná (120 350,23 Kč) dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 15 % ročně. Žalovaná se dostala do prodlení až po uplynutí 6měsíční lhůty od předběžného uplatnění nároku dne 28. 3. 2023. Prodlení ukončila žalovaná dne 16. 5. 2023, avšak žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení jen do 15. 5. 2023. Soud proto žalobě částečně vyhověl, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

45. Soud proto nedůvodnou část příslušenství ve vztahu k náhradě škody po částečném zpětvzetí zamítl, jak je uvedeno ve výroku IV. rozsudku.

46. K nemajetkové újmě za nezákonné trestní stíhání soud uvádí následující.

47. Soud při jednání dne 12. 7. 2023 uložil v souladu § 118a odst. 1,2,3 o. s. ř. povinnost doplnit skutková vylíčení obsažená v žalobě a důkazy, přičemž tuto výzvu žalobkyně splnila částečně. Nenabídla dostatečně konkrétní tvrzení, aby mohlo být žalobě vyhověno zcela. Její dosavadní tvrzení se sice zpřesnila, avšak co se týče konkrétního způsobu a intenzity zásahu do dlouhodobé pověsti zůstalo zejména u obav z případného odsouzení. Žalobkyně pak ničeho netvrdila k tomu, jakým způsobem trestní stíhání vešlo ve známost tak, aby mohl soud posoudit případný podíl orgánů činných v trestním řízení na šíření těchto informací. Nebylo ani dostatečně konkrétním způsobem podloženo, jak činnost žalobkyně trestním stíháním omezena. To neznamená, že by trestní stíhání nepůsobilo žalobkyni značné potíže a nedošlo k zásahu do pověsti, avšak nelze učinit závěr o adekvátnosti žalované částky v řádu statisíců zejména při vědomí, že žalovaná neodpovídá za případné předsudečné jednání třetích osob nerespektující presumpci neviny (viz judikatura shora), které z důvodu narušení důvěry omezily obchodní spolupráci po dobu trestního stíhání.

48. Soud při posouzení přiměřeného zadostiučinění vyšel z povahy věci, délky trestního stíhání i následků způsobených trestním stíháním.

49. Pokud jde o povahu věci, jednalo se o majetkový trestný čin, který má však přesah do správy věci veřejných. Nejedná se o takové společenské odsouzení jako u násilné trestné činnosti, avšak i s ohledem na závažnost obvinění, která u fyzických osob dosahuje trestní sazby 2 roky až 8 let, jde již o obvinění z poměrně závažné zločinné činnosti.

50. Trestní stíhání trvalo 3 roky a 6 měsíců a bylo opakovaně projednáno na dvou stupních soudní soustavy.

51. Následky ve sféře žalobkyně způsobené trestním stíháním byly vážnějšího rázu. Žalobkyni skutečně hrozilo, že v případě odsouzení přijde o možnost účasti na veřejných zakázkách. Žalobkyně si do té doby budovala pověst spolehlivé rodinné společnosti ve stavebnictví a trestní stíhání vyvolalo u zaměstnanců žalobkyně i obchodních partnerů vážné obavy o pokračování spolupráce (viz výpověď jednatele žalobkyně či stránky žalobkyně).

52. Žalobkyně byla poškozena v regionu, kde se předpokládá větší důvěrnost vztahů. Jednalo se přitom o obvinění liché, když žalobkyně byla zproštěna, protože se skutek nestal (srov. rozsudek č. j. [spisová značka]). V důsledku trestního stíhání došlo ke změně ve fungování žalobkyně (např. u svědka [jméno FO] došlo ke změně pozice před jeho odchodem). Z důvodu osobních záruk jednatele žalobkyně za zvýšeného úsilí se žalobkyni dařilo obavy vyvracet, takže následky ve sféře žalobkyně nebyly ještě závažnější.

53. Žalobkyně k výzvě soudu nenabídla obdobný případ. Soud proto vyšel ze srovnání s případem projednaným Městským soudem v Praze č. j. 72 Co 7/2021-293 s odškodněním 50 000 Kč.

54. V rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 72 Co 7/2021-293, byla poškozená právnická osoba stíhána pro zvlášť závažný zločin podvodu ve smyslu § 209 odst. 1, odst. 5, písm. a) trestního zákoníku (5-10 let), kterého se měla dopustit v rámci veřejné zakázky. Trestní stíhání trvalo zhruba 5 měsíců a nedostalo se do stádia podání obžaloby. Poškozené hrozil trest peněžitý, trest zákazu činnosti, trest zákazu plnění veřejných zakázek, účasti na veřejných soutěžích, přijímání dotací či dokonce trest propadnutí majetku. Trestní stíhání poškozené se dostalo do širokého povědomí veřejnosti a poškozená byla vystavena situaci, kdy musela svým obchodním partnerům a zaměstnancům poskytovat informace a ubezpečovat je o nedůvodnosti svého trestního stíhání, kdy vedoucí představitelé poškozené se v rámci své pracovní činnosti intenzivně zabývali negativními dopady nezákonného trestního stíhání, kterým se snažili čelit včetně navázání spolupráce s PR poradci. Činnost a podnikání poškozené bylo trestním stíháním negativně ovlivněno i tím, že vedoucí pracovníci museli věnovat pozornost obhajobě v trestním řízení a vyvíjet úsilí k vyvrácení důvodnosti zahájeného trestního stíhání, na pracovníky žalobkyně pak byly kladeny zvýšené nároky při výkonu jejich pracovní činnosti v souvislosti s jednáním s obchodními partnery, bankami, zákazníky apod. Případ žalobkyně je srovnatelný tím, že bylo zasaženo do sféry právnické osoby, oběma poškozeným hrozily obdobné tresty, trestní stíhání se dostalo do povědomí veřejnosti. Členové statutárního orgánu se též věnovali obhajobě a musely rozptylovat obavy obchodních partnerů a zaměstnanců. Trestní stíhání žalobkyně však trvalo výrazně delší dobu, postoupilo i do fáze před soudem a pověst žalobkyně byla poškozena na regionální úrovni, co předpokládá větší důvěrnost obchodních vztahů. Soud má z posledně dvou jmenovaných důvodů za to, že se má žalobkyni dostat vyššího zadostiučinění než ve srovnávaném případu. S ohledem na podobnost obvinění i následků soud dospěl k závěru, že mezi oběma případy nemá být hrubý nepoměr, takže částku srovnávaného případu navýšil o 50 %, na výsledných 75 000 Kč.

55. Soud k námitkám částečně neúspěšné žalované shrnuje, že soud má za to, že u žalobkyně došlo k vážným následkům a pouze trpělivým a diplomatickým jednáním žalobkyně nebyla škoda žalobkyně vyšší. Zaměstnanci žalobkyně popsali, že i u nich byly obavy, zda nebude žalobkyně odsouzena, a že jim byly nepříjemné dotazy subdodavatelů. Již z toho se podává narušení pověsti a důvěry, které se snažila žalobkyně zažehnat. Na druhou stranu vyššímu zadostiučinění neodpovídají ani žalobní tvrzení, délka negativního zásahu či povaha obvinění.

56. Soud s ohledem na veškeré okolnosti případu shledal za dostatečné zadostiučinění ve výši 75 000 Kč. Soud považuje zadostiučinění za slušné i s ohledem na úctu státu k žalobkyni (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/18 či II ÚS 417/2021).

57. Žalovaná žalobkyni poskytla morální satisfakci, proto žalobkyni náleží ještě částka 75 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 15 % ročně z částky 75 000 Kč od 28. 3. 2023 do zaplacení. Žalovaná se dostala do prodlení až po uplynutí 6měsíční lhůty od předběžného uplatnění nároku. Soud proto žalobě částečně vyhověl, jak je uvedeno ve výroku V. rozsudku.

58. Soud zbývající zadostiučinění včetně příslušenství zamítl jako nedůvodné, jak je uvedeno ve výroku VI. rozsudku. Náklady řízení 59. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., neboť žalobkyně byla převážně úspěšná a u nemajetkové újmy záviselo plnění na úvaze soudu. Žalobkyni náleží plná náhrada nákladů řízení.

60. Náklady žalobkyně jsou představovány soudním poplatek ve výši 4 000 Kč (2 x 8a Sazebníku) a náklady právního zastoupení. Odměnu advokáta soud určil podle AT. Advokát učinil při tarifní hodnotě sporu 174 888 Kč podle § 8 odst. 1 AT ve spojení § 9 odst. 4 písm. a) AT, když za tarifní hodnotu u nemajetkové újmy je považována právě částka 50 000 Kč (NS 30 Cdo 3378/2013) následující úkony právní služby: převzetí zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí a doplnění žaloby a tři účasti u soudních jednání, to vše po 8 100 Kč za úkon. Advokát má právo na paušální náhradu režijních nákladů 7 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Advokát je plátce 21 % DPH.

61. Celkem náklady žalobkyně činí 75 148 Kč dle následujícího výpočtu [4 000 + 1,21 x (7 x 8 100 + 7 x 300)].

62. Zaplacení nákladů uložil soud neúspěšné žalované zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku VII. rozsudku.

63. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu, žalovaná o tuto lhůtu požádala a žalobkyni prodloužení lhůty k plnění nepoškozuje.

Poučení

Vyjádření účastníků a průběh řízení Sporné a nesporné skutečnosti Prokázané skutečnosti, důkazy a jejich hodnocení Závěr o skutkovém stavu Právní hodnocení Náklady řízení Poučení: