22 C 264/2022 - 214

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně A], narozená [Datum narození žalobkyně A] bytem [Adresa žalobkyně A] [Jméno žalobkyně B], bytem [Adresa žalobkyně B], adresa pro doručení [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení 335 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení v té části, v níž se žalobkyně domáhala uložení žalovanému povinnosti uhradit žalobkyni částku 120 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 120 000 Kč ve výši 11,75 % ročně od 10. 5. 2022 do zaplacení, se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 160 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 160 000 Kč ve výši 11,75 % ročně od 10. 5. 2022 do zaplacení, a to tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 55 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 55 000 Kč ve výši 11,75 % ročně od 10. 5. 2022 do zaplacení, a to tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala soudu žalobní návrh, jímž se domáhala úhrady škody způsobené žalovaným, když zcizil bez souhlasu a vědomí žalobkyně vozidlo, jehož byli žalobkyně a žalovaný spoluvlastníky. Žalobkyně tvrdila následující. Matka žalovaného a teta v rámci dědického řízení uzavřely dohodu ohledně předmětného automobilu a následně matka žalovaného s oběma účastníky, respektive se všemi zúčastněnými, se dohodla, že polovina automobilu bude jimi uhrazena a takto bude kompenzován podíl sestry matky žalovaného a ona sama jim de facto daruje hodnotu vozidla v hodnotě 150 000 Kč. Sestře matky účastníci uhradili částku 130 000 Kč žalobkyně a částku 20 000 Kč žalovaný. Pokud byla následně uzavřena kupní smlouva, tak tato byla uzavřena pouze z formálních důvodů, ze strany matky žalovaného se jednalo o dar. Automobil byl ve spoluvlastnictví obou účastníků. Pokud byla žalobkyně uvedena v technickém průkazu jako provozovatel, tak účastníci se dohodli, že budou spoluvlastníci, přičemž do technického průkazu se spoluvlastnictví nezapisuje. Tedy spoluvlastnictví účastníků k předmětnému automobilu bylo promítnuto tímto zápisem, kdy žalobkyně byla uvedena jako provozovatel vozidla. Auto bylo následně prodáno za 320 000 Kč, což je částka, z níž při určení svého nároku žalobkyně vychází. To znamená, že je třeba vycházet z této částky, poté odečíst vnos, vydělit dvěma a následně vnos opět přičíst. Výzva žalobkyní žalovanému byla doručena, žalovaný na ni reagoval, tudíž je zřejmé, že je důvodný i nárok na příslušenství, tak jak žalobkyní byl vyčíslen. Co se týká započtení hodnoty příslušenství automobilu, čtyři pneumatiky, tak lze započíst splatné pohledávky a existující. To znamená, že pokud žalovaný započítává svoji pohledávku na pohledávku žalobkyně, uznává tím v podstatě její existenci. Protože pokud by tato pohledávka nebyla existující, nebylo by na co pohledávku žalovaného započíst. Samotný nárok žalovaného žalobkyně popírá, je zřejmé, že žalovaný nemá žádné důkazy k tomu, že vůbec žalobkyně nějaká kola držela. Žalobkyně odkazuje výzvu právního zástupce ze dne 30. 5. 2022, kdy v této nejsou žádná kola uvedena. Pokud by si žalovaný byl vědom, že kola žalobkyně drží a pokud by se jich i nadále domáhal, nepochybně by toto ve své výzvě uvedl, což neučinil.

2. Žalovaný k návrhu tvrdil následující. Žádná dohoda ohledně předmětného vozidla nebyla uzavřena, popírá, že by účastníci byli spoluvlastníky předmětného vozidla. Ve vztahu k matce žalovaného [jméno FO] zájem o vlastnictví vozidla projevil žalovaný. Tato chtěla být s vnučkou [Anonymizováno] užším kontaktu, předmětný automobil by dle ní měla mít [Anonymizováno]. Nebylo to ale možné, protože byla nezletilá, tak jí nadále bylo lhostejné, čí auto bude. Chtěla, aby auto užívala celá rodina. Následně ale uzavřela kupní smlouvu pouze s žalovaným. Ve vztahu k [jméno FO] žádné uzavření dohody není možné zjistit. Tato nebyla ani příliš v kontaktu s účastníky, pouze věděla, že sestra chtěla být ve větším kontaktu se svojí vnučkou. I z technického průkazu lze dovodit, že auto darovala [jméno FO] [Anonymizováno], tedy žalovanému, a pokud zde byla uvedena žalobkyně, tak pouze jako provozovatel a pouze z toho důvodu, aby účastníci měli úsporu na parkování. Tedy automobil nabyl do výlučného vlastnictví žalovaný. Žalovaný není ve sporu pasivně legitimován. Žalobkyně měla svůj návrh uplatnit proti jiné osobě, zejména proti [jméno FO]. Žalovaný uplatnil kompenzační námitku pro částku 30 000 Kč, s tím, že příslušenstvím automobilu byly čtyři pneumatiky, které nabyl do svého výlučného vlastnictví. Pneumatiky tedy byly jeho, proto se domáhá částky, respektive kompenzace, v hodnotě 30 000 Kč.

3. Návrh byl podán Obvodnímu soudu pro Prahu 5, který usnesením čj. [spisová značka] ze dne [datum] vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že věc bude postoupena Okresnímu soudu Praha – východ jako soudu místně příslušnému.

4. Ještě před prvým jednáním ve věci učinila žalobkyně částečné zpětvzetí žalobního návrhu. Dle jeho obsahu, se žalobkyně nadále domáhá úhrady částky 215 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 215 000 Kč od 10. 5. 2022. Pro úplnost soud konstatuje, že podání žalobkyně hodnotí dle jeho obsahu tak, že žalobní návrh byl vzat zpět pro částku 120 000 Kč i s příslušenstvím, ačkoliv žalobkyně uvedla, že návrh bere zpět pouze co do částky 120 000 Kč a neuvedla, že tak činí včetně příslušenství, když následně explicitně uvádí, že navrhuje vydání rozhodnutí ve věci, jímž by žalovanému byla uložena povinnost plnit částku 215 000 Kč s ročním úrokem z prodlení 11,75 % z částky 215 000 Kč do zaplacení, z čehož je zcela jednoznačně zřejmým, že žalobkyně se nedomáhá plnění úroku z prodlení z částky 120 000 Kč. K dotazu soudu, zdali žalobkyně měla vůli omezit žalobní žádání v částce 120 000 Kč včetně příslušenství tvořeného úrokem z prodlení, žalobkyně při jednání soudu výslovně uvedla, že její vůlí bylo nadále se nedomáhat úhrady částky 120 000 Kč a úroku z prodlení z této částky ve výši 11,75% od 10. 5. 2022. Ve vztahu k této části řízení tedy bylo rozhodnuto dle § 96, odst. 1, 2, 3, 4 o. s. ř. tak, že řízení se zastavuje, když zpětvzetí bylo učiněno ještě před jednáním ve věci samé, výrok I. tohoto rozsudku.

5. Skutková zjištění: 6. [jméno FO] je matka žalovaného, žalobkyně byla jeho přítelkyně. V červenci 2021 zemřel otec svědkyně. Vše dědily se sestrou [jméno FO], každá jednou polovinou. Dohodly se pro účely dědického řízení, byla to výlučně dohoda dědiček, žádný posudek se nezadával, že auto má hodnotu 300 000 Kč. Pokud následně byla uvedena v řízení o pozůstalosti částka 320 000 Kč, tak to bylo pouze proto, že to takto uvedla notářka, ale dědičky respektovaly původní dohodu o částce 300 000 Kč. Dědictví se určitou dobu projednávalo, automobil byl odstavený, nikdo jej neužíval. V řízení o pozůstalosti bylo konečné rozhodnutí vydáno v lednu 2022. Nicméně již v říjnu 2021 dědičky řešily, jak s automobilem naložit. Svědkyně ani sestra neměly o automobil zájem, auto bylo odstavené, přitom bylo třeba, aby se s ním jezdilo. Projevil o něj zájem žalovaný, svědkyně s tím souhlasila. Dohoda s [jméno FO] v rámci řízení o pozůstalosti byla taková, že vůz zdědí svědkyně, aby následně bylo jednodušší řešení situace ohledně automobilu, protože již v říjnu 2021 byla učiněna dohoda, že vůz převezme žalovaný s žalobkyní. Důvod, proč se svědkyně rozhodla, že vůz účastníci převezmou, je ten, že chtěla být v častějším kontaktu se svojí vnučkou [jméno FO]. Veškeré dohody byly činěny ústně, nic nebylo sepsáno písemně. Když svědkyně s účastníky začala komunikovat o tom, jak naložit s automobilem, řekla jim, že by automobil měla dostat vnučka [jméno FO], chtěla, aby auto dostala vnučka. Jediný důvod, proč vůz nedostala, byl ten, že byla nezletilá, kdy svědkyně si pouze z tohoto důvodu uzavřela, že vůz nemůže vlastnit. Za této situace tak již bylo svědkyni lhostejné „jak oni si to udělají“. Její motivace při převodu vlastnictví byla taková, že vnučku, která se narodila [datum], uvidí častěji, když budou mít účastníci auto. Za období od roku 2020 ji viděla pouze pětkrát, což si pamatuje, protože účastníci ke svědkyni nejezdili, vždy jela pouze svědkyně k nim. A toto také byla její motivace, aby souhlasila s tím, že dostanou auto. Jak si to dohodnou, neřešila. Nakonec situace byla taková, že automobil v říjnu 2021 účastníci odvezli a až do ukončení dědictví v lednu 2022 s ním jezdili. V dědictví bylo rozhodnuto tak, že svědkyně zdědila auto, kdy dohoda byla taková, že se vyplatí sestra [jméno FO]. Polovina vozidla, která připadala svědkyni, byl to její dar účastníkům, když svědkyně se této části auta vzdala, aniž by jí účastníci cokoliv uhradili. Druhá polovina vozidla, za níž byla povinna uhradit sestře na vypořádání dědictví částku 150 000 Kč, měli dle dohody sestře za ní zaplatit účastníci. Jakým způsobem úhradu se sestrou dohodli, neví. Následně za žalovanou přijel žalovaný a sepsali kupní smlouvu na částku kupní ceny 1 000 Kč. Svědkyni bylo jedno, jaká listina se sepíše, mechanik jí poradil, ať napíše kupní smlouvu, mohla napsat i darovací smlouvu, vycházela ale z rady mechanika. Vnímala to tak, že automobily se kupují. Tato listina byla sepsána s žalovaným pouze proto, že přijel. Již předtím o věci hovořila telefonicky s žalobkyní, ta však přijet nemohla. Co se týká toho, jaká byla její vůle ve vztahu k tomu, kdo bude vlastníkem vozidla, tak vozidlo dala účastníkům do společného užívání, a to jich obou. V této době byl vztah účastníků fungujícím, proto možné problémy neřešila. Pokud sepsala kupní smlouvu s žalovaným, bylo to pouze proto, že přijel žalovaný a kupní smlouvu svědkyni předložil k podpisu. Pokud by takto přijela žalobkyně, byla by v listině uvedená žalobkyně. Jediným účelem této listiny bylo to, aby již svědkyně nebyla zapsána v registru vozidel. Dopis, který je součástí spisu na čl. 18 spisu napsala a odráží její vůli, to, co je zde napsáno, napsat chtěla. S žalovaným je především v telefonickém kontaktu, komunikují i prostřednictvím zpráv SMS a WhatsApp. Osobní kontakt byl naposledy, kromě toho, kdy byla podepsána kupní smlouva, což bylo 21. 2. 2022, v říjnu 2021, když si žalovaný přijel pro bubny. Před sepisem kupní smlouvy o věci hovořili, komunikovali o tom, že se to musí přepsat na magistrátu, domlouvali se, kdy se sejdou. Poté se tedy sešli, listinu podepsali, na magistrát však se svědkyní žalovaný nešel, tam se dostavila sama. To, že v technickém průkazu je zapsána jako provozovatel žalobkyně, jí telefonicky nebo přes WhatsApp či SMS sdělil žalovaný v březnu 2022. Proč tomu tak je, neřešila, zdali to mělo být pouze z důvodu parkování v Praze, bylo jí to lhostejné. O majetkových poměrech účastníků vůbec nic nevěděla, o jejich život se nestarala, respektive neměla o něm žádné informace, o jejich majetku, o tom, jak žijí. To, že žalovaný má další dceru, ví, jsou v písemném kontaktu. Navrhl svědkyni setkání, ale zatím nemá zájem. V písemném kontaktu je i s žalobkyní. Je ráda za fotografie, které jsou jí zasílány. Nyní, s odstupem času lituje toho, že to auto dala, netušila, jaké problémy s tím budou, nyní by to již neudělala. (svědecký výslech [jméno FO])

7. Svědkyně [jméno FO] s žalobkyní v zásadě není v kontaktu, viděla ji jednou v životě, ví, že s žalovaným byli partneři. S žalovaným také má kontakty minimální, je to synovec, syn sestry. Vnímá jej však jako rodinného příslušníka. Co se týká automobilu, tak [datum] zemřel otec svědkyně. Kromě jiných věcí byl v pozůstalosti i automobil a příslušenství, pneumatiky a nějaké plasty vztahující se k automobilu, přesně neví, k jakému účelu sloužily. Jako dědičky připadaly v úvahu pouze svědkyně a sestra. Ačkoliv do doby, kdy není skončeno dědické řízení nelze nic vědět s určitostí, bylo v podstatě téměř jisté, že budou dědit pouze svědkyně se sestrou. Tudíž se rovnou dohodly, co udělají s automobilem. Svědkyně ani sestra vůz nechtěly. Sestra následně sdělila, že o vozidlo má zájem žalovaný. Dohoda dědiček byla, že každá dědí polovinu všeho, co v dědictví bylo. Svědkyně tak sestře sdělila, co že se týká automobilu, pokud dostane polovinu jeho hodnoty, je jí jedno, jak se s ním naloží. Následně obdržela od žalobkyně 130 000 Kč a od žalovaného 20 000 Kč. Ví, že následně věc sestra řešila s žalovaným, aby bylo vše administrativně vyřešené. V řízení o pozůstalosti dle nějakého webu určily odhadem hodnotu vozidla 300 000 Kč. Notářka poté dědičky vedla k tomu, že by tato měla být uvedena v částce 320 000 Kč, proto je v rozhodnutí uvedena tato částka, nicméně dohoda dědiček o hodnotě vozu byla 300 000 Kč, a tuto i nadále respektovaly. Žalovaný potom přijel pro auto. Co se týká finální dohody ohledně toho, kdo bude vlastníkem auta, ví, že finálně sestra vlastníkem auta být neměla, ani nechtěla. Musela však být uvedena v evidenci. Svědkyně se sestrou se dohodly, že svědkyni bude uhrazena částka 150 000 Kč, aby takto byl vypořádán její spoluvlastnický podíl z dědění, přičemž svědkyni bylo lhostejné, kým jí tato částka bude uhrazena. Sestra jí následně sdělila, že žalobkyní jí bude poukázána částka 130 000 Kč a žalovaným jí bude uhrazena částka 20 000 Kč, kteroužto částku žalovaný uhradil v hotovosti. O věci hovořila především se sestrou, v době, kdy však byly realizovány uvedené úhrady, o věci komunikovala i s žalovaným. Žalovanému sdělila své číslo účtu a žalovaný svědkyni sdělil číslo účtu žalobkyně, k čemuž uvedl, že žalobkyně svědkyni poukáže částku 130 000 Kč. Z účtu, který žalovaný označil, následně svědkyni byla poukázána částka 130 000 Kč. Právě pro účely této platby žalovanému sdělila své číslo účtu. Co se týká toho, jaká byla dohoda ohledně automobilu mezi účastníky, neví. O těchto mnoho nevěděla. Vnímala je tak, že jsou to partneři, kteří spolu žili. O jejich majetkových poměrech neví ničeho. Ohledně dohody o finálním vlastníkovi automobilu, ví, že záměrem sestry bylo, aby byla v co největším kontaktu s vnučkou. To ví od sestry. V kontaktu je především se sestrou, která to svědkyni říkala. S účastníky v kontaktu téměř není. Ví, že záměrem sestry při převodu automobilu bylo, že se chtěla více vidět se svojí vnučkou. Šlo jí o to, respektive její představa byla taková, že vnučku tímto automobilem budou častěji vozit. Kdo jí měl vnučku vozit, neví, to asi neřešila, někdo, kdokoliv, chtěla vidět svojí vnučku. V rámci vzájemných hovorů nikdy nespecifikovala, kdo vnučku bude vozit. Bylo jí jedno, kdo vnučku přiveze, prostě se s ní chtěla vidět. Předpokládá, že se sestra chtěla více vidět i se svým synem. Co se týká výpisu z účtu, kde je poznačen převod částky 130 000 Kč s poznámkou doplatek za auto, po nahlédnutí svědkyně stvrdila, že se jedná o převod, o němž hovořila. Měl-li se žalovaný vyjádřit tak, že by tuto částku měla žalobkyni vrátit, protože neměla za převod auta platit, tak to svědkyni nikdy nikdo neřekl, toto slyší poprvé, o tom nic neví. Pneumatiky od svědkyně převzal žalovaný. S automobilem mu k těmto předávala i skladištní list, byla to druhá sada pneumatik. Zdali se jednalo o letní nebo zimní, neví, předala je žalovanému, patrně se jednalo o zimní sadu pneumatik. (svědecký výslech [jméno FO]) 8. [jméno FO], narozený [rodné přijmení] [datum], byl zapsán jako vlastník automobilu RZ [SPZ], Nissan, Qashqai. Počínaje dnem 21. 2. 2022 byla jako vlastník vozidla zapsána [jméno FO] a od 2. 3. 2022 byl jako vlastník vozu zapsán žalovaný, jako provozovatel žalobkyně. (technický průkaz na čl. 10 – 12 spisu)

9. Dne 21. 2. 2022 byla sepsána listina označená „Kupní smlouva o prodeji motorového vozidla“, kde jako prodávající byla uvedena žalobkyně, jako kupující žalovaný, jako předmět smlouvy je uveden vůz Nissan Qashqai, RZ [Anonymizováno] [IBAN]. (kupní smlouva o prodeji motorového vozidla na čl. 15 – 17 spisu) 10. [jméno FO] adresovala žalovanému dopis datovaný dne 25. 4. 2022. V tomto uvedla, že společně se sestrou [jméno FO] po otci zdědily automobil Nissan Qashqai, RZ [SPZ], kdy se dohodly, že bude převeden do vlastnictví [jméno FO] a následně ve prospěch již bývalé přítelkyně žalovaného, nynější matky dcery žalovaného, nezletilé [jméno FO], [Jméno žalobkyně A] a současně sestře bude uhrazena částka 150 000 Kč a zbývající částka 150 000 Kč ze strany [jméno FO] bude odpuštěna. V říjnu 2021 byla sestře vyplacena částka 20 000 Kč a dne 19. 11. 2021 bylo z účtu [Jméno žalobkyně A] doplaceno [jméno FO] 130 000 Kč, zbylá částka 150 000 Kč je vkladem pro požitky dcery žalovaného. Automobil byl nejprve formálně převeden z pozůstalosti otce na osobu pisatelky a následně na žalovaného. V rozporu s učiněnou dohodou však nebyl vůz převeden na [Jméno žalobkyně A], pouze byla uvedena dne 2. 3. 2022 uvedena jako provozovatel daného vozu, čímž došlo k porušení dohody a nebylo vozidlo převedeno na [Jméno žalobkyně A], nechť je jí vůz obratem vrácen a převeden. (dopis na čl. 18 spisu)

11. Dne 19. 11. 2021 byla z účtu č. [č. účtu] vedeného ke jménu žalobkyně odúčtována částka 130 000 Kč na účet č. [č. účtu] s poznámkou „doplatek za auto, děkujeme“. (výpis z účtu na čl. 13 – 14 spisu)

12. Společnost [právnická osoba]. a žalovaný uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byl vůz Nissan Qashqai RZ [SPZ] dne 16. 5. 2022, kupní cena činila částku 320 000 Kč. (kupní smlouva na čl. 144 – 145 spisu)

13. Společnost [právnická osoba] inzerovala prodej vozu Nissan Qashqai za částku 460 000 Kč, [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], s. r. o. inzerovala prodej vozu Nissan Qashqai za částku 448 800 Kč, dle nabídky [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] byl inzerován prodej vozu Nissan Qashqai za částku 479 490 Kč. (nabídky vozidel na čl. 19 – 30 spisu)

14. Účastníci sporu vedli elektronickou komunikaci 2. 5. 2022, kdy žalobkyně žalovanému sdělila, že není možná žádná domluva, porušil dohodu uzavřenou s matkou, žádá tak o vypořádání automobilu Nissan Qashqai. Dohoda byla, že matka žalovaného [jméno FO], která se svou sestrou [jméno FO] po svém otci zdědily automobil, se dohodnou tak, že bude převeden do vlastnictví [jméno FO] a poté žalobkyni za účelem uspokojení požitků dcery [jméno FO], možnosti mobility, zajištění výletů, návštěv lékaře, apod., s tím že [jméno FO] bude vyplaceno 150 000 Kč, zbývající částka bude darem. V říjnu 2021 byla vyplacena záloha 20 000 Kč, 19. 11. 2021 bylo žalobkyní doplaceno 130 000 Kč, zbylá částka 150 000 Kč byl vklad matky. Automobil byl formálně 21. 2. 2022 převeden z pozůstalosti otce [jméno FO] a téhož dne na žalovaného. V rozporu s dohodou však nebyl převeden žalobkyni, byla dne 2. 3. 2022 uvedena pouze jako provozovatel. Vůz byl uzamčen, i volant, přesto doň žalovaný po překonání překážek vnikl, v podstatě jej ukradl, odvezl jej neznámo kam, žalobkyně tak s nezletilou jsou bez možnosti mobility, ani přes výzvy vůz na žalobkyni nepřevedl. Vznikla tak škoda 130 000 Kč. Automobil má hodnotu dle inzerátů 450 000 Kč, každému tak náleží polovina této částky, což je 225 000 Kč, po zohlednění vkladu žalobkyně 130 000 Kč a žalovaného 20 000 Kč, nechť žalovaná uhradí částku 335 000 Kč. (elektronická komunikace na čl. 31 – 33 spisu)

15. Dne 5. 5. 2022 byla žalovaným žalobkyni adresována Výzva k vydání zadržených věcí žalovaným. V této žalovaný uvedl, že došlo k ukončení soužití dne 14. 4. 2022, kdy byl před svátky vyhozen z bytu žalobkyně č.[Anonymizováno][hodnota] na adrese [adresa], kde v té době byla vedena společná domácnost s nezletilou dcerou [jméno FO], s jedinou taškou, druhý den byl vyměněn zámek. Nechť jsou tedy žalovanému vydány věci v jeho vlastnictví, jimiž jsou 4x originál alu kola R17 s letními pneu včetně stojanu Nissan Qashqai, RZ [SPZ], nářadí a příslušenství ze sklepa, chladič motorové vody na nákladní vůz Avia, kávovar De´Longhi PrimaDonna ECAM 510.55M, balkónový stolek nerez, snowboard a boty, spací stan složený ve vaku s popruhy na nošení na zádech, monitor k PC zn. Dell a podstavec k PC z černého skla, televize černá z ložnice z [adresa], osobní věci, oblečení, všechny nabíjecí baterie včetně nabíječky. Uvedené věci jsou výlučným vlastnictvím žalovaného neoprávněně zadržené. Byla učiněna výzva k vydání pneumatik, elektronicky WhatAapp dne 5. 5. 2022 (výzva k vydání zadržených věcí ze dne 5. 5. 2022, výzva na čl. 205 spisu)

16. Dne 30. 5. 2022 byla právním zástupcem adresována výzva [Jméno žalobkyně B] s následujícím. Dne 14. 4. 20223 účastníci ukončili vedení společné domácnosti z iniciativy žalobkyně na adrese [adresa], kdy žalovaný byl vyhozen s jednou taškou. Manželství nebylo uzavřeno. Vybavení a zařízení v bytě tvořily věci, které byly v podílovém spoluvlastnictví i výlučném vlastnictví partnerů. Již dvakrát žalovaný žádal o vydání kávovaru De´Longhi, který byl darem od otce žalovaného synovi, a také věcí dle faktur společnosti [právnická osoba]. ze dne 7. 7. 2021, 18. 7. 2021, přičemž vráceno bylo pouze tvořítko na led zn. ECOCARE 6 ks a set kovových brček. Žalovaný je vlastníkem uvedeného kávovaru a věcí dle uvedených faktur, proto žádá o vrácení kávovaru De´Longhi, grilu Fieldman FZG1003, podpalovače PE-PO tekutý 500 ml, do pěti kalendářních dnů. (výzva k vydání věci ze dne 30. 5. 2022 na čl. 202 – 203 spisu)

17. Důkazy níže uvedené nebyly provedeny pro nadbytečnost. Pro spor je z hlediska skutku rozhodným, jaká byla dohoda ohledně vlastnictví automobilu. Z níže uvedených důkazů k tomuto žádných zjištění nelze činit. Rozhodným důkazem je svědecký výslech [jméno FO] a [jméno FO], protože tyto osoby, zejména [jméno FO] jako vlastník vozidla, který nabyla děděním, byla smluvní stranou ujednání s účastníky. Svědecké výpovědi jmenovaných soud hodnotí jako velmi důvěryhodné a z nich také byl skutek postaven. Obě svědkyně vypovídaly spontánně, bylo zřejmé, že se nesnaží svoji výpověď přizpůsobit tvrzení některého z účastníků. Zejména svědkyně [jméno FO], s jejíž výpovědí byla výpověď svědkyně [jméno FO] v souladu, velmi bezprostředně líčila své úvahy při uzavírání dohody s účastníky, popisovala, jaká byla její motivace při uzavření smlouvy s těmito. Svědkyně se vyjadřovala nestranně, popisovala velmi otevřeně své vztahy k oběma účastníkům, a ačkoliv žalovaný je jejím synem, nebylo možné z její výpovědi dovozovat, že se snaží věc líčit tak, aby byla v jeho prospěch. Totéž platí i ve vztahu k žalobkyni, ani ve vztahu k této nebyla výpověď svědkyně jednostranná. I skutečnosti vylíčené ve výpovědi svědkyně [jméno FO] byly uváděné objektivně, bez zjevné snahy přiklánět se na stranu jednoho z účastníků. Hodnotit je také nutno to, že výpovědi obou svědkyň byly souladné.

18. Dle nabídky [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] byly inzerovány Alu disky Nissan Qashqai za částku 11 900 Kč, podobné nabídky byly letní+alu Citroën 14 999 Kč, disk Opel Astra G 800 Kč, sada zimních alu kol ATS 215/60 R16 99 H 10 000 Kč, Alu kole Kia 750 Kč, nová al kole Ford Kuga Galaxy 14 900 Kč, 4 plechové disky Ford S-MAX, 850 Kč, zimní pneu Škoda + disky 5 900 Kč, 4 zimní pneu + disky Škoda VW, plech Ford Fiesta, 17 alu Audi, VW Škoda, Seat, plechové disky se zimními pneu 2 800 Kč, disky Toyota 4x 1 800 Kč, Opel plechové disky 300 Kč, sada plechových disků BMW 2 400 Kč, Alu kola Renault letní 4 000 Kč, komplet zimní kola Škoda 5 000 Kč, disky s pneu, zimní pneu, Alu kola/disky, kola VW 4X, disky 800 Kč, pneu 3 000 Kč, sada Alu kol Borber, zimní 5 990 Kč, zimní pneu + disky 3 500 Kč, 4 plechové disky na Ford 800 Kč, 4 zimní pneu + disky na Ford 5 900 Kč, zimní pneu + disky na Ford 14 500 Kč, disky na Peugeot, Citroën 900 Kč, 4 zimní + disky Ford Galaxy S 14 900 Kč, letní pneu Ford Transit 6 900 Kč, kolové šrouby, závit, klíč cena dohodou, Alu kola Brock 8 000 Kč, Alu kola R16 Audi/Škoda Octavia 4 300 Kč, letní pneumatika Firestone 300 Kč. Dle nabídky [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] byla nabízena Alu kola originální Nissan, sada za částku 12 000 Kč. (nabídka [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] na čl. 63 – 72 spisu, nabídka [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] na čl. 73 – 74 spisu)

19. K důkazu nebyla provedena listina na čl. 9 – status Facebook, když z této listiny se podávají informace k osobě [Jméno žalovaného] osobního charakteru, ničeho k předmětu sporu, konkrétně tvrzené dohodě, z této listiny zjistit nelze. Co se týká rodného listu na čl. 8 spisu [jméno FO], narozené [rodné přijmení] [datum], dle nějž otcem jmenované je [Jméno žalovaného], narozený [rodné přijmení] [Datum narození žalovaného], matkou [Jméno žalobkyně A], narozená [rodné přijmení] [Datum narození žalobkyně A] podpory nestaví skutkový děj ohledně dohody žalobkyní dovolávané, což je pro věc z hlediska skutku rozhodným, čl. 34 spisu. Co se týká listin na čl. 37 – 39 Export transakční historie, k čemuž je tvrzeno, že se jedná o platby hypotéky, a čl. 40 spisu Příchozí tuzemské, zahraniční a SEPA platby k čemuž žalobkyně uvedla, že se jedná o „platby [Jméno žalovaného] vůči [Jméno žalobkyně A]“, příkazy k úhradě na čl. 35, 36 spisu, tak z těchto listin lze zjistit určité platby, avšak nikoliv obsah smluvního ujednání, jehož se žalobkyně dovolává. Byly-li soudu předloženy listiny, jimiž jsou přiznání k dani z příjmů fyzických osoba za období 2021 ke jménu žalobkyně na čl. 80 – 85 spisu, rozpis záloh [Anonymizováno] na čl. 86 spisu, měsíční předpis na úhradu příspěvku vlastníka a záloh na služby Společenství vlastníků domu čp. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] na čl. 87 spisu, Oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory na čl. 88 spisu, výpis z účtu [právnická osoba]. na čl. 89 – 115 spisu, výpis z účtu [Anonymizováno], a. s. na čl. 116 – 141 spisu, tak tyto nestaví skutkový děj, nebyly předloženy k prokázání tvrzení strany sporu, jedná se o listiny dokládající majetkové poměry žalobkyně, která učinila žádost o osvobození od úhrady soudního poplatku. Rozsudek na čl. 166 – 174 spisu má dle tvrzení žalobkyně prokázat, že žalovaný je podfukář, z tohoto důkazu však dohodu účastníků nelze zjistit, v tomto rozsudku hodnocený skutek nemá souvztažnost k projednávané věci. Stejně tak návrh na povolení oddlužení na čl. 175 – 181 spisu, usnesení o úpadku a povolení oddlužení na čl. 182 – 184 spisu. Dále byl žalovaným k důkazu označen opatrovnický spis, kterýžto důkaz má doložit, že žalobkyně má psychický blok při řízení automobilu. Uvedený důkaz nebyl pro nadbytečnost proveden, neboť i eventuální existence psychického bloku pro řízení automobilu nemá vliv na vlastnictví vozu, respektive nebrání tomu, aby byl vůz vlastněn, i osoba takovýmto blokem trpící může automobil vlastnit, k čemuž soud hodnotí zejména důkaz, jimiž jsou svědecké výpovědi, a skutečnost, že žalobkyně uhradila částku 130 000 Kč, což nebylo v řízení sporným, nadto je toto doloženo výpisem z účtu. Jinými slovy, i kdyby tímto blokem žalobkyně trpěla, nevylučuje to, že může být vlastníkem vozidla.

20. Skutkový závěr:

21. Na základě provedených důkazů bylo vzato za prokázané, že [jméno FO] vlastnil automobil RZ [SPZ]. Jmenovaný, otec svědkyň [jméno FO] a [jméno FO], zemřel dne [datum]. Označený automobil žádná z dědiček neužívala, byl odstaven. Rozhodnutí v řízení o pozůstalosti bylo vydáno v lednu 2022. Protože označený vůz nikdo neužíval, přistoupily dědičky s předpokladem, že další dědic již nepřichází, k úvahám, jak nadále s automobilem naložit, když předmětem pozůstalosti byl mimo jiné shora označený vůz včetně sady pneumatik a příslušenství (plastová součást, jejíž účel není svědkyním znám, kdy s ohledem k tomu, že o užívání automobilu neměly zájem, toto ani nezjišťovaly). Žádná ze svědkyň, dědiček, neměla zájem vůz užívat, přičemž toto řešily v situaci, kdy řízení o pozůstalosti nebylo skončeno, vůz byl odstaven a nebyla zajišťována jeho údržba. Protože svědkyně vycházely z toho, že jsou jedinými dědici a jejich dohoda byla taková, že budou dědit každá jednou polovinou, chtěly situaci s odstaveným vozidlem řešit ještě před tím, nežli bude řízení o pozůstalosti skončeno, aby vůz nechátral. O věci hovořili s rodinnými příslušníky, na což reagoval žalovaný. V říjnu 2021 žalovaný vůz odvezl. Svědkyně [jméno FO] žalovanému předala sadu pneumatik, neví přesně jakou, domnívá se, že se jednalo o zimní sadu pneumatik, je to však pouze její úvaha, a plastový díl tvořící příslušenství automobilu, o němž neví, o co se jedná, jaký je jeho účel. S ohledem k této situaci následně dědičky dohodly, že automobil převezme do svého vlastnictví v řízení o pozůstalosti svědkyně [jméno FO] oproti povinnosti uhradit svědkyni [jméno FO] na její vypořádací podíl částku 150 000 Kč. Svědkyně dohodou určily hodnotu vozu 300 000 Kč, kdy na této dohodě setrvaly, ač v řízení o pozůstalosti v návaznosti na vyjádření notáře byla uvedena částka 320 000 Kč. Pokud byla v řízení o pozůstalosti uvedena hodnota vozu v částce 320 000 Kč, neodráželo to dohodu dědiček, uvedení této částky do rozhodnutí o dědictví vnímaly jako formální částku, která zde byla uvedena výhradně v důsledku sdělení notáře. Žádný znalecký posudek nebyl vypracován, hodnotu automobilu dědičky uvedly na základě veřejně dostupných nabídek na obdobné vozy. [jméno FO] tak nabyla předmětný vůz s tím, že [jméno FO] uhradí částku 150 000 Kč. Dohoda mezi svědkyní [jméno FO] a účastníky byla taková, že tito převezmou vůz do vlastnictví. K tomuto byla svědkyně [jméno FO] opakovaně dotazována, výslovně, na to, kdo se měl dle vzájemné dohody stát vlastníkem vozidla, k čemuž uvedla, a to opakovaně, a tento její postoj potvrdila i výpověď svědkyně [jméno FO], které toto svědkyně [jméno FO] ve vzájemné komunikaci uváděla, že její vůlí bylo vidět častěji vnučku [jméno FO], která se narodila ze vztahu účastníků. Její vůlí bylo, aby vlastníkem vozidla byla vnučka [jméno FO], s ohledem k její nezletilosti však uzavřela, že to není možné, tudíž vozidlo převzali do vlastnictví účastníci. Svědkyně neuvedla, že její vůlí bylo, aby vůz vlastnil pouze žalovaný. Toto z výpovědi svědkyně naprosto nelze dovodit. Svědkyně k tomu, kdo se měl stát vlastníkem vozu, výslovně uvedla, že její jedinou vůlí bylo vidět častěji vnučku, chtěla, aby vůz vlastnila ona, k čemuž pro její nezletilost nedošlo, jinak jí bylo jedno, jak si to účastníci udělají. Toto vyjádření svědkyně je však nutné hodnotit v kontextu ostatních skutečností ve věci se podávajících. Jednak té, že svědkyně chtěla vidět vnučku, kdy se opakovaně vyjadřovala tak, že je v kontaktu s žalobkyní, tato jí zasílá fotografie vnučky, je evidentní, že svědkyně vnímá i žalobkyni jako osobu, která jí může zprostředkovat kontakt s vnučkou. Také to, že svědkyně se vždy vyjadřovala ve vztahu k oběma účastníkům, kdy uváděla, že jí bylo jedno, kdo jí vnučku přiveze, nevnímala to tak, že by to měl být pouze žalovaný, kdo jí zprostředkuje kontakt s vnučkou po převodu automobilu, a měl by tak být vlastníkem vozu pouze žalovaný. Takto se také vyjadřovala i ve vztahu k následně uzavřené kupní smlouvě, kdy uvedla, že jí bylo jedno, kdo tuto listinu podepíše, k čemuž uvedla, že když přijel „[Anonymizováno]“, tak tam byl [Anonymizováno], kdyby přijela „[Anonymizováno]“, tak tam je [Anonymizováno]. Za rozhodné je nutno považovat i to, že svědkyně účastníky vnímala jako funkční rodinné a partnerské společenství, což výslovně uvedla. Toto koresponduje i s jejím vyjádřením ve vztahu k úhradě částky [jméno FO], kdy uvedla, že jí bylo jedno „jak si to udělají“, kdy je zjevné, že oba účastníky vnímala jako osoby, které jednají společně a ve shodě. Tedy z výslechu svědkyně [jméno FO] lze najisto postavit, že její vůlí bylo, aby vozidlo vlastnili žalobkyně a žalovaný, protože tito oba jí mohli zprostředkovat kontakt s vnučkou, když vnučce pro nezletilost vozidlo nebylo převedeno do vlastnictví. To, že vůlí svědkyně bylo převést vozidlo takovýmto způsobem, se podává i výpovědi svědkyně [jméno FO], která uvedla, že nebylo vůlí svědkyně [jméno FO] finálně vozidlo vlastnit, pokud se stala vlastníkem vozidla děděním, bylo to pouze formálně, protože bylo třeba vyřešit vlastnictví v rámci pozůstalosti, avšak její vůlí bylo převést vlastnictví vozidla tak, aby byla v kontaktu se svojí vnučkou. S tímto souvisí i způsob sepisu kupní smlouvy datové dne 21. 2. 2022. To, že tato listina byla sepsána, nebylo v řízení sporným. Sporným také nebylo, že do technického průkazu byl jako vlastník zapsán žalovaný, jako provozovatel žalobkyně. Strany sporu odkazovaly na tento zápis, k čemuž žalobkyně tvrdila, že odráží převod vozidla do spoluvlastnictví účastníků, žalovaný tvrdil, že důvodem zápisu žalobkyně do technického průkazu bylo výhradně to, aby nebyla hrazena zvýšená sazba za parkování v rezidenční zóně, protože žalovaný zde již parkoval s vozidlem, které bylo ve vlastnictví jeho zaměstnavatele. Samotný zápis v technickém průkazu není z hlediska skutkového zjištění ohledně vlastnictví vozu rozhodným. Nicméně lze za situace, kdy žalobkyně byla zapsána do technického průkazu, byť jako provozovatel, nasvědčuje to závěru shora uvedenému. Ve vztahu k listině, jíž jest technický průkaz je však nutné hodnotit kupní smlouvu ze dne 21. 2. 2022, jíž se žalovaný dovolával s tím, že právě touto listinou došlo k převodu vlastnického práva na jeho osobu. K této listině je však taktéž nutné hodnotit výpověď svědkyně [jméno FO]. Z její výpovědi lze zcela najisto postavit, že se nejednalo o listinu, jíž mělo dojít k převodu vlastnického práva, vůlí svědkyně [jméno FO] nebylo touto listinou vlastnické právo převést. K tomuto je třeba vztáhnout to, že jmenovaná svědkyně výslovně uvedla, a s tímto koresponduje i výpověď svědkyně [jméno FO], že jako dědičky řešily, komu bude vozidlo převedeno, kdo se stane jeho vlastníkem, kdy v návaznosti na toto bylo již v říjnu 2021 ujednáno, že vozidlo bude předeno do vlastnictví účastníků za účelem zvýšení kontaktů svědkyně [jméno FO] s vnučkou. To, že s touto vůlí byla smlouva uzavřena, vyplývá z i toho, že již s touto vůlí svědkyně [jméno FO] nabyla vozidlo děděním, přičemž s účastníky a druhou dědičkou [jméno FO] bylo dohodnuto, že jí účastníky bude uhrazena částka odpovídající dle dohody dědiček jejímu dědickému podílu, tedy částka 150 000 Kč. V řízení bylo vzato za prokázané, že tato částka [jméno FO] účastníky byla uhrazena. Toto se podává jednak z výpovědi svědkyně [jméno FO], ale i z listiny, výpisu z účtu, z kterého je zřejmým, že žalobkyní byla jmenované bezhotovostně převedena částka 130 000 Kč. Svědkyně popisovala, jak bylo o úhradě této částky jednáno, kdy účastníkům sdělila, že je jí lhostejné, kým konkrétně bude tato částka převedena, bylo jí jedno, a toto stvrdila i svědkyně [jméno FO], „jak si to udělají“. Potvrdila však, že částka 130 000 Kč jí byla bezhotovostně uhrazena žalobkyní a částka 20 000 Kč jí byla uhrazena žalovaným v hotovosti. Svědkyně popsala, jak o úhradě bylo komunikováno, to, že žalovanému sdělila své číslo účtu, to, že žalovaný jí sdělil číslo účtu žalobkyně, z nějž částka měla být poukázána, kdy následně se tak i stalo. Svědkyně [jméno FO] k tomuto uvedla, že byla-li hodnota automobilu dle dohody dědiček 300 000 Kč, tak hodnotu automobilu připadající na její dědický podíl nežádala uhradit, to vnímala tak, že tuto hodnotu účastníkům za sebe daruje. Zároveň bylo ujednáno, že poté, kdy vůz nabyde děděním, tak účastníci přímo za svědkyni [jméno FO] uhradí svědkyni [jméno FO] částku jejího vypořádacího podílu 150 000 Kč. Toto potvrdila i svědkyně [jméno FO]. Od počátku veškerých jednání bylo nepochybným, že bude za automobil hrazena finanční částka. Je tudíž nepochybným, že vůlí všech shora označených osob bylo realizovat převod automobilu takovým způsobem, že jej v rámci dědictví nabyde svědkyně [jméno FO], tato jej následně převede účastníkům za částku 150 000 Kč, a úhrada této částky bude provedena tak, že účastníci za svědkyni [jméno FO] uhradí vypořádací podíl z ceny automobilu v dědictví svědkyni [jméno FO]. Prokázáno také bylo, že takto se skutek udál. Ve vztahu k tomuto tak nelze kupní smlouvu sepsanou následně žalovaným a svědkyní [jméno FO] hodnotit jako jednání, které odráželo vážnou vůli k převodu vlastnictví vozu, ani nemohlo, neboť ač byla v registru vozidel vedena svědkyně [jméno FO], vlastníky byli již účastníci. Kupní smlouva sloužila pouze jako podklad pro zápis do registru, když zde byla vedena [jméno FO], která vůz nabyla děděním, neměla však vůli jej vlastnit a nechtěla již být dále v technickém průkazu vedena, přičemž veškeré smlouvy o převodu automobilu byly uzavřeny ústně a nemohly tudíž být podkladem pro zápis. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] se zcela jednoznačně podává, že sepis kupní smlouvy v únoru 2022 vnímala nikoliv jako projev vůle k převodu vlastnického práva, ale pouze jako formální úkon, aby již nebyla vedena jako vlastník vozu. To, že uvedená listina neodráží vážnou vůli stran k převodu vlastnictví je zřejmé i z výše kupní ceny, která je uvedena v částce 1 000 Kč, přičemž je nepochybným, že hodnota vozu činila minimálně částku 300 000 Kč, kterou zjistily svědkyně [jméno FO] a [jméno FO] z nabídky podobných vozidel na trhu, ale také z kupní smlouvy, jíž žalovaný prodej vozidla nadále realizoval. Pokud je v kupní smlouvě uvedena částka 1 000 Kč, je zřejmé, že neodráží hodnotu vozidla, nebyla vůle stran tuto částku hradit. To vyplývá zcela jednoznačně z výpovědi svědkyně, která se vůbec nezaobírala tím, že by snad tato částka měla být uhrazena. Výslovně uvedla, že účelem této listiny bylo, aby již nebyla v registru zapsána, takto byla smlouva napsána pouze proto, že o tom hovořil mechanik a sama měla pocit, že auta se kupují, tedy nikoliv tak, že toto jedno auto bude koupeno za částku 1 000 Kč, mohla tam uvést i smlouva darovací, bylo jí to zcela lhostejno, stejně, jako to, kdo v této listině bude uveden, jediným jejím zájmem bylo aby ona sama již v registru nebyla zapsána, chtěla po formální stránce mít ve vztahu k vozidlu vše vyřešené, tato listina však neodrážela reálný stav.

22. Co se týká příslušenství automobilu, konkrétně sady pneumatik, ve vztahu k níž se žalovaný domáhá započtení pohledávky, tak svědkyně [jméno FO] uvedla, že tyto předala žalovanému shodně s dalším příslušenstvím, plastovým dílem. S ohledem k tomu, že vozidlo převzala do vlastnictví svědkyně [jméno FO], přičemž se jednalo o příslušenství vozidla, kdy vozidlo převzal žalovaný, lze uzavřít, že i příslušenství vozidla bylo nabyto do podílového spoluvlastnictví, byť jej taktéž převzal žalovaný. Ta skutečnost, že vozidlo a příslušenství převzal, odvezl, žalovaný, nemůže založit úvahu o tom, že byl vlastníkem. Žalovaný pouze vedl komunikace se svědkyněmi, což je dáno tím, že je jejich přímým příbuzným, což obě svědkyně potvrdily, svědkyně [jméno FO] k tomu uvedla, že žalovaného vnímala jako rodinného příslušníka. Svědkyně [jméno FO] také uvedla, že o sepisu kupní smlouvy tak, aby již nebyla vedena v registru vozidel, komunikovala i s žalobkyní, přijel však žalovaný. Tedy pouze z toho, že žalovaný byl v komunikaci ohledně vozidla aktivní, fakticky věci převzal, nelze činit závěr, že byl vlastníkem. Především však je vzato za prokázané, že žalovaný neučinil kompenzační hmotněprávní úkon k započtení pohledávky. Žalovaný jediné, co vůči žalované učinil, jsou dvě výzvy, a to ze dne 5. 5. 2022 a 30. 5. 2022. Uvedené výzvy však obsahují pouze výzvu k vydání movitých věcí, kdy pouze výzva z 5. 5. 2022 obsahuje výzvu k vydání sady pneumatik. Prokázáno je tedy, že žalovaný vyzval žalobkyni k vydání, mimo jiné, sady pneumatik, nikoliv však to, že žalovaný svůj nárok vyjádřený v penězích započetl na nárok žalobkyně. Žalovaný tedy hmotněprávní námitku započtení neučinil, pouze výzvu k vydání sady pneumatik.

23. Za prokázané bylo vzato z listiny, jíž jest kupní smlouva, nadto tato skutečnost byla mimo spor, že žalovaný jako prodávající a [právnická osoba], a. s. uzavřeli ve vztahu k tomuto vozidlu kupní smlouvu za kupní cenu 320 000 Kč.

24. Právní hodnocení:

25. Podle § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, o. z., vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.

26. Podle § 1121 o. z., každý ze spoluvlastníků je úplným vlastníkem svého podílu.

27. Podle § 1122 o. z., podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci. Velikost podílu vyplývá z právní skutečnosti, na níž se zakládá spoluvlastnictví nebo účast spoluvlastníka ve spoluvlastnictví. To spoluvlastníkům nebrání, aby si velikost podílů ujednali jinak; takové ujednání musí splňovat náležitosti stanovené pro převod podílu. Má se za to, že podíly jsou stejné.

28. Podle § 2079, odst. 1 o. z., kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

29. Podle § 1888, odst. 1 o. z., kdo ujedná s dlužníkem, že přejímá jeho dluh, nastoupí jako dlužník na jeho místo, dá-li k tomu věřitel souhlas původnímu dlužníku nebo přejímateli dluhu.

30. Podle § 1889 o. z., nepřivolí-li věřitel k převzetí dluhu nebo odmítne-li k němu dát souhlas, nevzniká věřiteli vůči přejímateli dluhu přímé právo; přejímatel dluhu má však vůči dlužníku povinnost zařídit, aby dlužník nemusel věřiteli plnit. Takovou povinnost má vůči dlužníku i ten, kdo se mu zaváže, že opatří plnění jeho věřiteli.

31. Ve věci tak bude soudem hodnoceno, zdali existuje dohoda mezi účastníky sporu a dále zároveň mezi [jméno FO] a [jméno FO], pokud ano, jaké bylo její, či byla, jejich znění, tedy, zdali dohoda byla taková, že rovnou se stane vlastníkem vozidla žalovaný či žalobkyně, či zda byly jednotlivé dohody o jednotlivých převodech vozu, kým byly uzavřeny, jak měl být vůz převáděn.

32. V řízení bylo vzato za prokázané, že žalobkyně a žalovaný se stali podílovými spoluvlastníky předmětného vozidla. Vozidlo nabyla děděním [jméno FO], která jej následně převedla kupní smlouvou do vlastnictví účastníků. To, že se jednalo o kupní smlouvu uzavřenou uvedenými osobami, je zřejmé, když vlastnice [jméno FO] vozidlo, movitou věc, kdy pro toto právní jednání není předepsána písemná forma, převedla za úhradu finanční částky 150 000 Kč žalobkyni a žalovanému. Pokud byl vůz převeden oproti povinnosti účastníků plnit finanční částku, jednalo se o kupní smlouvu. Dle § 1122, odst. 3 o. z., se má za to, že podíly vlastníků jsou stejné. Zákon tedy zakládá vyvratitelnou domněnku, že vlastnické podíly vlastníků jsou stejnými. Žalobkyně ani v řízení netvrdila, že by účastníci uzavřeli dohodu, na jejímž základě by vlastnické podíly byly v jiném poměru. To, že takováto dohoda nebyla uzavřena, se podává výslovně z tvrzení žalobkyně, která se nadále domáhá kompenzace vnosu, který na tento majetek vnesla. Uvedené tak znamená, že žalobkyně nabytí do spoluvlastnictví vnímá tak, že bylo nabyto rovnodílně, neboť nebylo-li by tomu tak, nedomáhala by se kompenzace vnosu.

33. Zároveň však aplikuje ustanovení § 1888, odst. 1, § 1889 o. z., kdy platí, že kdo ujedná s dlužníkem, že přejímá jeho dluh, nastoupí jako dlužník na jeho místo, dá-li k tomu věřitel souhlas původnímu dlužníku nebo přejímateli dluhu, přičemž nepřivolí-li věřitel k převzetí dluhu nebo odmítne-li k němu dát souhlas, nevzniká věřiteli vůči přejímateli dluhu přímé právo; přejímatel dluhu má však vůči dlužníku povinnost zařídit, aby dlužník nemusel věřiteli plnit. Takovou povinnost má vůči dlužníku i ten, kdo se mu zaváže, že opatří plnění jeho věřiteli.

34. V dané věci účastníci ujednali s dlužnicí [jméno FO], že za ní uhradí její dluh z titulu vypořádání dědictví vůči [jméno FO], kdy tímto bude hrazena kupní cena, kterou byli povinni uhradit účastníci z kupní smlouvy uzavřené s [jméno FO].

35. Listina označená jako kupní smlouva datovaná 21. 2. 2022 signovaná žalovaným a [jméno FO] je hodnocena dle ustanovení § 552 o. z., dle nějž o právní jednání nejde, nebyla-li zjevně projevena vážná vůle.

36. K tomuto ustanovení komentář ASPI: „Podstatou simulace je rozpor mezi vůlí skutečnou (vnitřní) a vůlí projevenou. Právní teorie a shodně s ní komentovaný občanský zákoník …rozlišují na straně jedné simulaci, kdy ten, kdo jedná, kdo projevuje vůli, nemá vůbec v úmyslu jednat právně, na straně druhé simulaci, kdy jednající simuluje jedno právní jednání, ale jeho úmysl - kromě simulace - směřuje k jinému právnímu jednání. V prvním případě jde o jeden jediný, a to simulovaný projev vůle. …Ve druhém případě máme co do činění se dvěma vůlemi - přitom se ale obvykle mluví o dvou právních jednáních: právním jednání simulovaném a disimulovaném, tj. zastírajícím a zastřeném (srov. dále). …Jde-li o jediného jednajícího, mluví se - při vědomé neshodě vůle a projevu - o vnitřní výhradě nebo o jednostranné simulaci, naproti tomu jedná-li se o dva, popř. více jednajících, spojených navzájem konsenzem, mluví se o dvoustranné simulaci. Vnitřní výhrada neboli mentální rezervace spočívá v tom, že jednající činí ve své vůli nějakou výhradu, zpravidla omezující nebo podmiňující, ale tuto výhradu již neprojevuje (zatají ji). Důsledkem toho je, že jeho vůle a její projev se do jisté míry nebo v určitém ohledu neshodují, což je jednajícímu známo (ví o tom), ale třetím osobám to známo není. Neprojevená výhrada zůstává jen „věcí“ jednajícího, z právního hlediska je irelevantní. Jednostranná simulace má podobnou povahu. Jednající něco chce, tj. má určitou vůli, ale navenek projeví něco jiného, tj. jinou vůli. ..Zejména ve smlouvách se objevuje společná vědomá neshoda vůle a projevu, společná simulace: strany jsou zajedno v tom, co chtějí, a jsou zajedno také v tom, že to, co chtějí, neprojeví, a projeví něco jiného. Jestliže strany simulují právní jednání, ačkoli vůbec právně jednat nechtějí, mluví se o tzv. absolutní simulaci … .“.

37. V řízení bylo zcela jednoznačně zjištěno, že k této listině byla jediná vůle svědkyně [jméno FO], a to zbýt se zápisu v registru, aniž by předložila skutečnou smlouvu, na jejímž základě pozbyla vlastnictví, když tato byla uzavřena ústně. Toto jediným tedy bylo skutečnou vůlí svědkyně, nikoliv realizovat kupní smlouvu, kterou projevila navenek. S tímto byl ztotožněn žalovaný, který pouze z tohoto důvodu listinu signoval. Oba účastníci tohoto jednání tak byli zajedno v tom, co má být jeho důsledkem, tedy nevedení svědkyně jako vlastníka vozidla, avšak na základě jiného právního jednání, nežli bylo reálně učiněno, kdy byli také zajedno v tom, že právní jednání, které bylo učiněno, tímto neprojeví a projeví něco jiného.

38. Za situace, kdy bylo zjištěna dohoda o převodu vlastnictví k uvedenému vozidlu, a to kupní smlouva, na jejímž základě se žalobkyně stala spoluvlastníkem tohoto vozidla, je třeba nadále hodnotit, zdali nebylo namístě žalobu koncipovat na vydání. Takto koncipovat žalobní žádání by bylo relevantní, pokud by žalovaný automobil držel, což v řízení nejenom že nebylo tvrzeno, ale nebylo to ani prokázáno. Za prokázané bylo vzato, že žalovaný vůz zcizil kupní smlouvou uzavřenou s [právnická osoba]. za částku 320 000 Kč. Žalovaný tedy vůz nedrží, tudíž se lze žalobou domáhat peněžitého plnění, a to jako náhrady škody dle hodnoty vozidla. Lze tak shrnout, že byla ve sporu prokázána smlouva, na jejímž základě se žalobkyně stala spoluvlastníkem vozidla, přičemž žalovaný vozidlo zcizil, kdy je tak žalobkyni povinen uhradit polovinu plnění, které získal. Žaloba o úhradu finanční částky je tudíž důvodnou a žalobkyně má nárok na úhradu finančního plnění. Co se týká výše tohoto plnění, tak zde lze odkázat na kupní smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a [právnická osoba], a. s.

39. V řízení bylo vzato za prokázané, že hodnota vozidla činila 320 000 Kč. Žalobkyně je podílovým spoluvlastníkem vozidla, kdy podíly obou účastníků jsou stejné, tedy , náleží jí tak částka 320 000 Kč : 2 = 160 000 Kč. Pakliže žalobkyně se domáhá vnosu spočívajícího v částce, kterou za vozidlo uhradila, tak tato není vnosem, nýbrž kupní cenou hrazenou dle dohody účastníků. Nadto je třeba konstatovat, že ačkoliv účastníci žili v partnerském vztahu, není možné ve věci aplikovat ustanovení vztahující se na majetkové vztahy manželů. K tomuto Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí vydaném ve věci sp. zn. 28 Cdo 2666/2010 uvedl, že při řešení právních vztahů týkajících se majetkového vypořádání mezi osobami, jež spolu žily jako rodina ve společné domácnosti, se k použití analogie není možné uchýlit tak, že budou konstruovány nové právní vztahy, majetkoprávní vztahy mezi partnery, jež společně založí rodinu, aniž by uzavřeli manželství, je třeba posuzovat dle obecných ustanovení zákona, případně jiných majetkových práv, nelze tvořit speciální úpravu pro vypořádání takovýchto majetkových vztahů. Ačkoliv citované rozhodnutí bylo vydáno za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., lze jej aplikovat i na daný případ, když úprava společného jmění manželů ve svém základu je koncipována totožně, zákon nezakotvuje, že tento právní institut má být aplikován i na případy společného soužití osob nesezdaných. K tomuto je tak nutným uzavřít, že ustanovení o vnosech, které zakotvuje § 742, odst. 2 o. z. se v souzené věci neuplatní.

40. Žalobkyně tak má nárok na úhradu poloviny částky 320 000 Kč, tedy částku 160 000 Kč. Pokud se tedy domáhala úhrady částky 215 000 Kč, s úrokem z prodlení z částky 215 000 Kč ve výši 11,75 % ročně od 10. 5. 2022 do zaplacení, tak žalobní návrh je důvodný co do částky 160 000 Kč s příslušenstvím, výrok II. tohoto rozsudku. V té části, v níž se žalobkyně domáhala úhrady částky 55 000 Kč s příslušenstvím, byl nárok žalobkyně shledán nedůvodným a v této části byl zamítnut, výrok III. tohoto rozsudku.

41. Žalovaný uplatnil kompenzační námitku. Co se týká žalovaným uplatněné námitky započtení, tak tuto je třeba hodnotit z hlediska procesního a z hlediska hmotněprávního.

42. K procesnímu hledisku soud odkazuje ustanovení § 98 o. s. ř., dle nějž vzájemným návrhem je i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce; jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu. Jinými slovy domáhá-li se žalovaný plnění stran žalobce, jedná se o vzájemný návrh, který nadto podléhá poplatkové povinnosti. Pokud ovšem žalovaný pouze odkazuje, že má proti žalobci nárok, znamená to, že se nedomáhá uložení žalovanému povinnosti k plnění ve výši přesahující žalobcem uplatněný nárok. Dle podání žalovaného se tento nedomáhá uložení žalobkyni povinnosti k plnění, pouze odkazuje na pohledávku, kterou má vůči žalobkyni z titulu zakoupení příslušenství na vozidlo, soudem tak je vyjádření žalovaného hodnoceno pouze jako obrana proti uplatněnému návrhu.

43. Co se týká hmotněprávního hlediska, tak je nutné nejdříve odkázat ustanovení § 1982 o. z., dle nějž dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

44. Platí, že není-li splatnost pohledávky sjednána dohodou, určena právním předpisem či rozhodnutím soudu, případně jiného orgánu, nastává splatnost doručením výzvy k plnění. V dané věci žalovaný odkazuje zakoupení příslušenství vozidla. Aby bylo možné kompenzovat pohledávku započtením, je nutné, aby byla splatná, neboť z hlediska aktivního je podmínkou započtení splatnost pohledávky, z hlediska pasivního splnitelnost, byť nejsou splatné. Pokud tedy je podmínkou aktivní kompenzability pohledávky žalovaného splatnost této, tak platí, že splatnost není možné přivodit současně s výzvou směřující k započtení. Tzn., právní jednání směřující k započtení pohledávky je nutné provést po nástupu splatnosti. K tomuto soud odkazuje rozhodnutí NS ČR vydané ve věci sp. zn. 33 Cdo 4967/2017, dle nějž „Započtení je způsob současného zániku alespoň dvou vzájemných pohledávek zúčtováním (odpočtem), při němž dochází k oboustrannému uspokojení účastníků závazkového vztahu. Ve vztahu k pohledávce, proti které je započtení uplatněno (pasivně započítávaná pohledávka), jde o náhradní způsob uspokojení věřitele, který se obejde bez reálného poskytnutí předmětu plnění; namísto něj je poskytnuta hodnota spočívající ve zproštění vzájemného dluhu. Ve vztahu k pohledávce, která je k započtení použita (aktivně započítávaná pohledávka), představuje započtení faktické vymožení této pohledávky, a to bez souhlasu protistrany, případně i proti její vůli. (…) Na rozdíl od pasivně započítávané pohledávky, která v době mezi okamžikem, k němuž má nastat účinek započtení a okamžikem, kdy je započtení realizováno, musí být splnitelná, je jedním z předpokladů započtení na straně aktivně započítávané pohledávky, jejíž věřitel provádí kompenzační úkon (prohlášení započtení), její vymahatelnost (§ 1987 odst. 1 o. z.). Součástí vymahatelnosti je – mimo jiné – splatnost pohledávky (nesplatné pohledávky nelze uplatnit před soudem). Zánik pohledávek nastává se zpětnou účinností (ex tunc) k okamžiku, kdy jsou všechny předpoklady kompenzability splněny u pohledávky, u které nastaly později. Účinky započtení je třeba vyvolat právním jednáním, tj. prohlášením o započtení vůči druhé straně (§ 1982 odst. 1 o. z.). Okamžiku, kdy věřitel aktivně započítávané pohledávky učiní prohlášení o započtení (kompenzační úkon), musí předcházet rozhodný okamžik způsobilosti pohledávek k započtení (aktivně započítávaná pohledávka musí být splatná před kompenzačním úkonem).“ 45. Žalovaný učinil procesně námitku započtení podáním na čl. 60 - 62 spisu. Není však zřejmým hmotněprávní jednání, respektive jakým konkrétně hmotněprávním jednáním započtení vůči žalobkyni učinil. K datu započtení již musí být pohledávky, které žalovaný označil jako pohledávky, které uplatňuje na započtení splatnými. K tomu, jaký hmotněprávní úkon je řádným započtením, soud odkazuje rozhodnutí NS ČR vydané ve věci 23 Cdo 3407/2020. Pokud žalovaný odkázal na listiny ze dne 5. 5. 2022 a 30. 5. 2022, jedná se pouze o výzvy k vydání věcí, přičemž pouze jedna z nich uvádí příslušenství automobilu. Uvedené listiny (pokud by i oběma byla učiněna výzva k vydání příslušenství automobilu) však nesplňují požadavky na právní jednání, jímž jest započtení pohledávky tak, jak přesně rozebírá rozhodnutí NS ČR vydané ve věci 23 Cdo 3407/2020. Žalovaný uvedenými listinami učinil pouze výzvy k vydání věcí, nikoliv však zápočet pohledávky, zde se jedná o zcela jiné právní jednání, výzva k vydání věci není zápočtem pohledávky. Žalovaný tak se svým nárokem nemůže být úspěšný. Protože však se jednalo pouze o obranu proti žalobou uplatněné částce, nikoliv vzájemný návrh, není samostatně o tomto nároku žalovaného soudem rozhodováno. Důsledkem závěru, že žalovaný s tímto svým nárokem nemůže být úspěšným však je to, že částka uložená žalovanému k plnění nebude o nárok uplatněný žalovaným krácena.

46. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142, odst. 2 a § 146, odst. 2, věta prvá o. s. ř. Žalobkyně se původně domáhala úhrady částky 335 000 Kč. Za situace, kdy ještě před jednáním ve věci vzala žalobkyně žalobní návrh zpět pro částku 120 000 Kč, tak ve vztahu k této částce je namístě aplikovat ustanovení § 146, odst. 2, věta prvá o. s. ř. Tzn., pro tuto část řízení má nárok na náhradu nákladů řízení žalovaný. Pro zbylou část řízení, tedy pro tu část řízení, jejímž předmětem je úhrada částky 215 000 Kč, byla žalobkyně úspěšnou pro částku 160 000 Kč, zde je tak namístě aplikovat ustanovení § 142, odst. 2 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení je tak třeba rozhodnout ve vztahu k celkové původně uplatněné částce 335 000 Kč, neboť pro tu část řízení, pro niž bylo učiněno částečné zpětvzetí návrhu, nebylo dosud rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Z částky 335 000 Kč žalobkyně byla úspěšnou pro částku 160 000 Kč (zpětvzetí ve výši 120 000 Kč je nutné hodnotit z hlediska nákladů řízen jako neúspěch žalobkyně dle § 146, odst. 2, věta druhá o. s. ř., pro částku 55 000 Kč byl návrh zamítnut, § 142, odst. 2 o. s. ř.). Pokud 335 000 Kč = 100 %, tak 160 000 Kč = 47,76 %, tedy 48 % po zaokrouhlení. 100 % - 48 % = 52 %, poměr úspěchu a tak činí 52 % - 48 % = 4 %. Pokud shora bylo uvedeno, že pro každou jednotlivou část řízení bylo třeba aplikovat různá ustanovení upravující náhradu nákladů řízení, přičemž tuto je nadále nutné hodnotit ve svém celku, při součtu jednotlivých nároků, tak pro rozhodnutí o nákladech řízení v celku je namístě uzavřít, že úspěch a neúspěch v řízení je na straně obou účastníků v zásadě rovnocenný, úspěch žalovaného v poměru k neúspěchu žalobkyně je nepatrný, 4%. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, výrok IV. tohoto rozsudku.

Poučení