22 C 27/2024 - 153

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Karolínou Machkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [adresa] [Adresa žalobce] [adresa] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení 676 305,88 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 37 311,50 Kč a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 638 994,38 Kč se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 84 335 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se podaným návrhem doručeným soudu dne 8. 2. 2024 domáhal po žalované zadostiučinění za nemajetkovou újmu a náhradu nákladů obhajoby, které žalobci vznikl v souvislosti s nezákonným trestním stíháním vedeným Krajským soudem v Hradci Králové-pobočka Pardubice pod sp. zn. [Anonymizováno], před kterým byl žalobce pravomocně zproštěn obžaloby (dále také jen „posuzované řízení“). Požadovaná částka sestává z nároku na náhradu škody ve výši 318 864 Kč a nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 700 000 Kč. Co se náhrady škody týká žalobce ve své žalobě uvedl, že škoda spočívá v nákladech obhajoby ve výši 293 742 Kč a žalobcově cestovném ve výši 25 122 Kč. Poskytnuté úkony právní služby žalobce specifikoval v bodě II. žaloby. Požaduje náhradu za 74 úkonů právní služby po 2 300 Kč, za dva úkony právní služby při poloviční odměně, dále 76 x 300 Kč za režijní paušál a DPH. Za promeškaný čas právního zástupce požaduje částku 20 000 Kč, dále cestovné právního zástupce 27 642 Kč a DPH. Jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu trestním stíháním požaduje žalobce částku 700 000 Kč. Trestní stíhání trvalo bez mála 4 roky a 4 měsíce, žalobci hrozil nepodmíněný trest odnětí svobody v délce od 5 let do 10 let, dále žalobci hrozilo i uložení povinnosti k náhradě škody v řádech miliónů korun. Žalobce nebyl nikdy soudně trestán, celou věc těžce psychicky nesl, vše se projevilo zhoršením zdravotního stavu žalobce. Žalobce bydlí v malé obci, kde každý zná každého a trestní kauza byla hned všem známá. Od studií se pohybuje v oboru stavebnictví a v této oblasti podniká, kauza byla známá také v odborných kruzích, což žalobce značně limitovalo, když musel obchodní partnery přesvědčovat o tom, že se ničeho nedopustil. Dále v průběhu trestního stíhání byl zajištěn i majetek žalobce. Žalobce byl v průběhu trestního stíhání nepravomocně odsouzen k podmíněnému trestu a náhradě škody. Žalobce se předběžně se svým nárokem obrátil na žalovanou dne 7. 8. 2023.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně uplatnil dne 7. 8. 2023 nárok na poskytnutí zadostiučinění nemajetkové újmy a náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“). Stanoviskem ze dne 28. 3. 2024 konstatovala, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, poskytla žalobci omluvu, náhradu škody představující náklady obhajoby ve výši 274 724,45 Kč, náhradu za jeho vlastní cestovné ve výši 8 231,17 Kč, a dále za nemajetkovou újmu poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 50 000 Kč. Na nákladech obhajoby žalovaná neposkytla odměnu za úkony: 12. 12. 2018 sepis stížnosti proti usnesení o zajištění části majetku, neboť toto rozhodnutí nebylo pro nezákonnost zrušeno a není tak nezákonné, účast na výslechu dne 18. 4. 2019, neboť tento se nekonal (konal se dne 18. 4. 2018, což bylo před vydáním nezákonného rozhodnutí), účast na výslechu [jméno FO] dne 19. 9. 2019 – tento úkon nebyl ve spise nalezen (pouze ze dne 17. 9. 2019, za což byla odměna přiznána, a dne 10. 10. 2017, což však bylo před vydáním nezákonného rozhodnutí), pokračování hlavního líčení dne 29. 6. 2022 – jednalo se pouze o vyhlášení rozhodnutí, sepis vyjádření k odvolání státního zástupce ze dne 27. 11. 2022 – nebyl nalezen ve spise. Žalovaná tak žalobci přiznala odměnu za 70 úkonů po 2 300 Kč, za 2 půlúkony po 1 150 Kč, 72 režijních paušálů a DPH, tj. částku 223 729 Kč. Cestovné bylo přiznáno v plné výši, kromě cest dne 4. 3. 2019, kdy bylo přiznáno pouze cestovné na trase [adresa], neboť v [adresa] se žádný úkon nekonal; dne 18. 4. 2019 a 19. 9. 2019, neboť nebyla přiznána odměna za vykonaný úkon právní služby; a dále dne 6. 12. 2019, kdy bylo přiznáno cestovné za cestu [adresa] ve výši 768 Kč + DPH, neboť úkon se nekonal v [adresa], ale ve [adresa]; ve dnech 26. 4. 2022, 27. 4. 2022 a 28. 4. 2022 byla cena za palivo 36,10 Kč a až v červnu 2022 byla cena 47,10 Kč. [právnická osoba] tak žalovaná přiznala žalobci částku 30 667,45 Kč. Na promeškaném čase byla žalobci přiznána částka 20 328 Kč, kdy mezi výslechy není na promeškaný čas nárok, neboť uvedené konzumuje odměna za vykonané úkony, příp. nebyla za právní úkon přiznána odměna, proto nenáleží ani náhrada za promeškaný čas. K nákladům vynaloženým žalobcem uvedla, že uznala nárok v toliko částce 8 231,17 Kč, kdy nepřiznala amortizaci, neboť to není skutečnou škodou a žalobce, jakožto soukromá osoba, která dobrovolně využila osobní vozidlo k soukromým účelům, nemá na toto nárok. K nemajetkové újmě žalovaná uvedla, že tu je nezbytné tvrdit a prokazovat. Žalovaná konstatovala porušení práva žalobce vydáním nezákonného rozhodnutí, za což žalobci poskytla omluvu. Uvedla, že žalobci hrozil trest odnětí svobody v délce 5-10 let, přičemž nehrozilo uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody s ohledem na bezúhonnost žalobce. Tato trestná činnost je spojena s běžnou mírou společenského odsouzení. Trestní stíhání žalobce trvalo od 19. 11. 2018 do 13. 3. 2023, což nelze považovat za dobu nepřiměřenou, neboť bylo složitější dokazování, bylo nezbytné nechat vypracovat znalecké posudky a vyslechnout množství svědků. K medializaci uvedla, že neodpovídá za práci či způsob prezentace případu médii. Žalobce se mohl domáhat zveřejnění informace o skončení trestního stíhání, příp. se domáhat zveřejnění dodatečné informace přímo vůči vydavateli článků. Žalobce doložil jeden článek dostupný pouze předplatitelům deníku. Po srovnání s obdobnými případy poskytla žalobci částku 50 000 Kč. Žalovaná má poskytnuté zadostiučinění za dostačující, pročež navrhuje žalobu zamítnout.

3. K výzvě soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. učiněné při jednání žalobce doplnil dopady trestního stíhání do jeho osobnostní, profesní, zdravotní a majetkové sféry. Žalobce uvedl, že se musel obhajovat před rodinou, přáteli, klienty a dalšími osobami z okolí žalobcova bydliště. Žalobce pochází z malé vesnice, kde se informace o jeho trestním stíhání rychle rozšířila, žalobce byl nucen čelit nepříjemným otázkám ohledně stíhání, rovněž přímým otázkám, zda skutek skutečně spáchal. Zpráva o trestním stíhání žalobce se rovněž objevila v médiích, žalobce v návaznosti na zveřejnění článku čelil nepříjemným poznámkám. K zásahu trestního stíhání do profesní sféry žalobce uvedl, že byl zaměstnancem a jednatelem firmy [právnická osoba] [právnická osoba], která byla rovněž stíhána v rámci trestního stíhání žalobce. Informace o trestním stíhání žalobce a jeho společnosti se dostaly ke klientům a obchodním partnerům, v důsledku čehož došlo k ukončení několika obchodních spoluprací a tím i k propadu příjmů společnosti, což mělo rovněž vliv na příjmy žalobce, neboť na příjmech společnosti závisely rovněž příjmy žalobce. Je tedy zjevný i zásah do dobré pověsti žalobce, jako podnikatele. Trestní stíhání se projevilo rovněž ve zdravotní sféře žalobce, přičemž zdravotní komplikace byly umocněny délkou trestního řízení a hrozícím vysokým trestem. Žalobce trpěl zejména nespavostí a psychickými problémy, dále [popis zdravotního stavu]. Žalobce však lékaře v souvislosti se zdravotními problémy nevyhledal. Žalobce rovněž úkorně vnímá zásah trestního stíhání do své dobré pověsti. Pochází z malé obce, kde se informace o jeho trestním stíhání rychle rozšířila, lidé přestali žalobce vnímat jako důvěryhodného člověka a obraceli se k němu záda, a to i dlouhodobí přátelé. Žalobce byl čtyřikrát zvolen do zastupitelstva obce, po trestním stíhání již opětovně zvolen nebyl, což spojuje se ztrátou důvěry. Trestní stíhání žalobce bylo rovněž medializováno, o průběhu informoval Svitavský a Pardubický deník v tištěné i elektronické verzi a v podobě příspěvků na sociálních sítích, přičemž v článcích je opakovaně uváděno žalobcovo jméno.

4. Podáním ze dne 29. 11. 2024 žalobce k výzvě soudu učiněné při jednání dále doplnil, že trestní stíhání mělo přímé negativní vlivy do jeho podnikatelského života. V důsledku trestního stíhání došlo k výraznému poklesu obratu společnosti [právnická osoba] [právnická osoba], společnost se ocitla ve ztrátě a následně ukončila činnost a vstoupila do likvidace. Žalobce má za to, že nebýt trestního stíhání společnosti a jeho osoby, společnost by nadále fungovala a prosperovala. Společnost nebyla schopna si zajistit nové zakázky, neboť potencionální klienti odmítli se společností spolupracovat. Žalobce zároveň za společnost vykonával i práci, společnost tak byla mnohdy spojována přímo s osobou žalobce. Rovněž příjmy žalobce byly závislé na příjmech společnosti. Poklesem zisků společnosti, rovněž došlo ke snížení hodnoty obchodního podílu ve společnosti. Žalobce dále uvedl k dopadům trestního stíhání do svého politického života, že pochází z malé obce, kde v roce 1998, 2002, 2006 a 2010 kandidoval a byl zvolen do zastupitelstva obce a vyjma roku 2010 byl žalobce rovněž zvolen do rady obce. V roce 2006 a 2010 žalobce skončil ve volbách druhý v pořadí, přičemž obdržel 259 hlasů v roce 2006 a 221 hlasů v roce 2010. V roce 2014 žalobce nekandidoval s ohledem na své pracovní vytížení. Při volbách v roce 2018 nebyl do zastupitelstva obce zvolen, přičemž obdržel 105 hlasů. Neúspěch ve volbách žalobce spojuje s probíhajícími úkony v rámci prověřování osoby žalobce. Žalobce má za to, že v době svého působní v zastupitelstvu obce byl oblíbený a významně přispěl k rozvoji obce.

5. V průběhu řízení vzal žalobce svou žalobu částečně zpět co do částky 332 955,62 Kč, představující část nároku na náhradu nákladů obhajoby ve výši 282 955,62 Kč a část nároku na nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč, z důvodu částečného plnění ze strany žalované po podání žaloby. Řízení tak bylo co do částky 332 955,62 Kč zastaveno usnesením ze dne 21. 8. 2024, č. j. 22 C 237/2024-92. Následně vzal žalobce svou žalobu částečně zpět v rozsahu částky 9 602,50 Kč, představující část nároku na odměnu obhájce za úkony vykonané dne 18. 4. 2019 a dne 19. 9. 2019 vč. režijního paušálu, cestovného a nároku na promeškaný čas. Řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno usnesením ze dne 4. 9. 2024, č. j. 22 C 27/2024-93.

6. Mezi účastníky nebylo sporu, že se žalobce svým nárokem předběžně obrátil na žalovanou dne 7. 8. 2023, přičemž žalovaná svým stanoviskem ze dne 28. 3. 2024 konstatovala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 OdpŠk a žalobci byla poskytnuta náhrada škody ve výši 274 724,45 Kč představující náklady na obhajné, dále částka 8 231,17 Kč představující náklady žalobce na cestovné a 50 000 Kč představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Mezi účastníky rovněž nebylo sporu, že usnesením ze dne 19. 11. 2018, č.j. [č. j.], o zahájení trestního stíhání [Jméno žalobce], [tituly před jménem] [adresa], [tituly před jménem] [jméno FO] a společnosti [právnická osoba] [právnická osoba] byl [Jméno žalobce] stíhán pro účastenství ve formě pomoci dle § 24 odst. 1 písm. c) TZ k zločinu poškození finančních zájmů EU podle § 260 odst. 2,4 písm. c) trestního zákoníku, v jednočinném souběhu se zvlášť závažným zločinem dotačního podvodu dle § 212 odst. 2,6 písm. a) TZ. Stížnost [Jméno žalobce] proti usnesení byla zamítnuta. Dne 9. 9. 2020 podalo Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové obžalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Dne 29. 6. 2022 došlo k vyhlášení rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto, že obviněný [Jméno žalobce] byl uznán vinným, kdy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce dvou let s podmíněným odkladem na tři roky. Dále bylo uloženo všem společně a nerozdílně nahradit [právnická osoba] náhradu škody ve výši 5 033 000 Kč, č.j. [Anonymizováno]. Proti rozhodnutí podali všichni spoluobvinění a státní zastupitelství odvolání. Následně Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl dne 13. 3. 2023, sp. zn. [Anonymizováno], tak, že rozsudek stran mmj. [tituly před jménem] [jméno FO] zrušil a nově rozhodl, že se zprošťují obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Právní moci nabylo rozhodnutí dne 13. 3. 2023. Téhož dne byla zrušena rovněž zajištění, neboť vzhledem ke zprošťujícímu rozhodnutí již nejsou opodstatněná.

7. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav.

8. Z vyjádření obžalovaného k odvolání státního zástupce ze dne 18. 11. 2022 vč. doručenky bylo zjištěno, že vyjádření bylo doručeno Vrchnímu soudu v Praze dne 21. 11. 2022. Žalobce se vyjadřuje k odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 29. 6. 2022, č. j. [Anonymizováno].

9. Soud dále zjistil z článku s názvem „[Anonymizováno]“ zveřejněném dne [datum] na webových stránkách deník.cz pro předplatitele, že deník informoval o třech obviněných a firmě [právnická osoba], kteří měli neoprávněně čerpat dotace na [Anonymizováno]. Jméno žalobce je v článku výslovně uvedeno. Dále v článku s názvem „[Anonymizováno]“ zveřejněném dne [datum] v Deníku Pardubicko bylo uvedeno jméno žalobce ve spojitosti s neoprávněným čerpáním dotací na [Anonymizováno]. Části týkající jmenovitě zdejšího žalobce jsou v obou článcích téměř stejné. Součástí obou článku jsou i fotografie, na kterých je žalobce.

10. Z potvrzení o rozmluvách soud zjistil, že porada mezi zdejším žalobcem a obhájcem [Jméno advokáta] proběhla ve dnech 18. 12. 2018 od 15:00 do 16:10 hod, dne 7. 1. 2019 od 14:15 do 15:55 hod, dne 31. 1. 2019 od 16:00 do 17:15 hod, dne 27. 2. 2019 od 15:15 do 16:30 hod, dne 14. 3. 2019 od 14:00 do 15:15 hod, dne 17. 4. 2019 od 13:45 do 14:55 hod, dne 24. 5. 2019 od 15:00 do 16:20 hod, dne 17. 7. 2019 od 15:20 do 17:30 hod, dne 12. 9. 2019 od 15:00 hod do 16:55 hod, dne 25. 9. 2019 od 15:00 do 16:10 hod, dne 30. 10. 2019 od 14:20 do 15:40 hod, dne 4. 12. 2019 od 15:30 do 16:40 hod, dne 24. 1. 2020 od 13:40 do 15:00 hod, dne 10. 8. 2020 od 14:00 do 15:15 hod, dne 30. 3. 2022 od 14:15 do 16:00 hod, dne 20. 4. 2022 od 14:00 do 15:15 hod, dne 26. 4. 2022 od 15:15 do 16:30 hod, dne 28. 4. 2022 od 7:30 do 8:45 hod, dne 9. 6. 2022 od 15:00 do 16:20 hod, dne 8. 8. 2022 od 14:45 do 16:00 hod, dne 31. 10. 2022 od 15:00 do 16:40 hod a dne 6. 3. 2023 od 14:20 do 15:45 hod.

11. Z osvědčení o registraci DPH soud zjistil, že [tituly před jménem] [jméno FO] je s účinností od 1. 8. 2010 registrován jako plátce daně z přidané hodnoty.

12. Z velkého technického průkazu vozidla tovární značky BMW, RZ [SPZ], bylo zjištěno, že jeho vlastníkem je od 26. 1. 2018 advokát [tituly před jménem] [jméno FO]. Spotřeba paliva je dle metodiky ES 195/2013: 6,1/4,5/5,1 l/100 km. Palivem je NM.

13. Z velkého technického průkazu vozidla tovární značky Volkswagen Touran, RZ [SPZ], soud zjistil, že jeho vlastníkem je od 14. 1. 2016 žalobce. Spotřeba paliva je dle metodiky EU 1999/100: 7,5/5,3/6,0 l/100 km. Palivem je NM.

14. Z faktury č. 122023 vystavené dne 19. 4. 2023 se splatností dne 3. 5. 2023, vystavené dodavatelem [Jméno advokáta] odběrateli zdejšímu žalobci a z příjmového dokladu ze dne 10. 2. 2023 soud zjistil, že advokát vyúčtoval žalobci náklady obhajoby v trestním řízení ve výši 293 742,02 Kč vč. DPH, žalobce uhradil zálohu ve výši 121 000 Kč dne 10. 2. 2023, pročež mu zbývá k úhradě částka 172 742 Kč. Z příjmového dokladu ze dne 19. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalobce uhradil na náklady obhajoby částku 172 742 Kč dne 19. 4. 2023.

15. Ze sdělení žalované ze dne 27. 8. 2023 a sdělení žalobce ze dne 20. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná vyzývala žalobce v rámci předběžného projednání obžaloby k doložení tvrzení a důkazů ohledně zásahů trestního stíhání do jednotlivých sfér osobnosti žalobce nezákonným rozhodnutím. Žalobce doplnil, že zásah nezákonného trestního stíhání do osobních sfér žalobce není třeba dokazovat, neboť je notorietou, že nezákonně trestně stíhané osobě vzniká nemajetková újma. Dále žalobce uvedl, že je ve svém regionu respektovaným odborníkem v oblasti stavebnictví, je osobou bezúhonnou, trestní stíhání žalobce rovněž nesla velmi úkorně matka žalobce.

16. Soud dále provedl k důkazu podstatný obsah spisu Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích vedený pod sp. zn. [Anonymizováno], ze kterého zjistil následující skutečnosti. Žalobce podal dne 12. 12. 2018 stížnost proti zajištění majetku, ke kterému došlo usnesením Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 23. 11. 2018, doručeno Krajskému st. zastupitelství dne 14. 12. 2018. Usnesením st. zástupce KSZ v Hradci Králové ze dne 23. 11. 2018, bylo rozhodnuto, že dle § 344a odst. 1 tr. řádu se zajišťují určené části majetku obviněného [Jméno žalobce], a to 1) pohledávka i budoucí na výplatu plnění vyplývajícího ze smlouvy o invest. životním pojištění Můj život č. 71770209713, vedena u společnosti [právnická osoba]. a to do výše 100 000 Kč; 2) pohledávka i budoucí na výplatu plnění vyplývajícího ze smlouvy o důchodovém pojištění pracujících č. 3595115719, vedené u společnosti [právnická osoba], a to do výše 250 000 Kč. Z protokolů o výslechu svědků soud zjistil, že právní zástupce žalobce byl přítomen výslechu svědka [jméno FO] dne 11. 1. 2019 od 8,30 do 10,09 hod, výslechu svědka [jméno FO] dne 11. 1. 2019 v 11,00 hodin do 12,01 hodin, oba výslechy se konaly ve [adresa]. Dále výslechu svědka [jméno FO], dne 6. 2. 2019 ve [adresa] od 9,05 do 9,40 hod, svědka [jméno FO] dne 6. 2. 219 ve [adresa] od 10,57 do 12,14 hod, výslechu svědka [jméno FO] ve [adresa] dne 28. 5. 2019 od 8,59 hod do 10,02 hod, výslechu svědka [jméno FO], dne 28. 5. 2019 od 10,55 ve [adresa], skončeno v 12,45 za přítomnosti právního zástupce žalobce. Právní zástupce žalobce byl dále přítomen výslechu svědků [tituly před jménem] [adresa] dne 8. 11. 2019 od 8,00 hodin do 10:05 hod v [adresa], svědka [jméno FO] v [adresa], dne 8. 11. 2019 do 10,38 skončeno bez uvedení hodiny skončení, a dále dne 4. 3. 2019 od 9,30 do 9,41 hod ve [adresa]. Dne 6. 12. 2019 se konalo ve [adresa] pokračování ve výslechu obviněného. Z protokolů o hlavním líčení soud dále zjistil, že dne 29. 6. 2022 od 13,00 do 14,05 hod pokračovalo hlavní líčení u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, za přítomnosti právního zástupce žalobce, ve věci byl vyhlášen pouze rozsudek. Právní zástupce žalobce byl dále přítomen u hlavního líčení dne 25. 4. 2022, od 9,00 hodin do 14,50 hod, hlavní líčení bylo přerušeno v 10,38 až 10,54, v 11,38 až 12,50, ve 14,00 až 14,16. Dále proběhlo hlavní líčení dne 26. 4. 2022, od 9,00 hodin do 15,15 hod za přítomnosti právního zástupce žalobce, v 9,29 až 9,43 bylo přerušeno, dále přerušeno 9,54 až 10,04 a v 11,00 až 11,09, a 11,36 až 12,49, dále 13,58 až 14,22 hod. Hlavní líčení dne 27. 4. 2022 proběhlo za přítomno zástupce žalobce od 9,00 hodin do 13,55 hod, přerušeno bylo od 10,09 do 10,22, od 11,29 do 12,33 hod. Dne 28. 4. 2022 proběhlo hlavní líčení od 9,00 hodin do 14,45 hod, za přítomnosti právního zástupce žalobce, a přerušeno bylo od 10,06 do 10,20 hod, od 11,40 do 12,49 hod, od 14,49 do 14,05 hodin.

17. Ze seznamu vydaných faktur společností [právnická osoba] [právnická osoba] bylo zjištěno, že v roce 2017 společnost vystavila celkem 17 faktur v celkové hodnotě 8 987 828 Kč, v roce 2018 celkem 41 faktur v hodnotě 6 545 098 Kč, v roce 2019 společnost vystavila celkem 34 faktur v hodnotě 5 036 757 Kč. V roce 2020 bylo vystaveno 17 faktur v hodnotě 349 553 Kč, dále 13 faktur v roce 2021 v hodnotě 127 050 Kč a v roce 2022 bylo vystaveno 12 faktur v hodnotě 140 360 Kč.

18. Soud dále zjistil z výpisu z webových stránek ohledně komunálních voleb, že žalobce v roce 2010 kandidoval v komunálních volbách, přičemž obdržel 221 hlasů a byl zvolen zastupitelem v obci [adresa]. V roce 2018 žalobce kandidoval z 4. místa, zvolen nebyl.

19. Z výslechu žalobce soud zjistil, že žalobce byl jednatelem společnosti [právnická osoba], zároveň zde pracoval jako stavbyvedoucí. Společnost [právnická osoba] již nefunguje, přišla o všechny zákazníky a státní zakázky v důsledku trestního stíhání. Žalobce byl v čtyři období v zastupitelstvu obce [adresa], následující období žalobce nekandidoval, protože se věnoval podnikání. Žalobce opětovně kandidoval v době jeho trestního stíhání, avšak zvolen již nebyl. Žalobce byl ze strany obyvatel [adresa] a příbuzných konfrontován s články, které psaly o trestním stíhání žalobce, o trestním stíhání věděli rovněž příbuzní a subdodavatelé žalobcovi společnosti, žádný z nich v důsledky trestního stíhání žalobce neodmítl spolupráci, avšak postupně přestali spolupracovat. V rámci trestního stíhání bylo žalobci zajištěno důchodové spoření ve výši 250 000 Kč, se kterým by mohl jinak nakládat, a dále pojištění v hodnotě 100 000 Kč. Žalobce v průběhu trestního stíhání trpěl psychickými problémy, nespavostí a problémy se žlučníkem, které u žalobce přetrvávají. Ohledně psychických problémů a nespavosti žalobce lékařskou pomoc nevyhledal. Žalobce trestní stíhání tajil před svou matkou, která měla zdravotní problémy. Ostatní příbuzní o trestním stíhání žalobce věděli, ale věřili v jeho nevinu. V důsledku trestního stíhání se s žalobcem přestali někteří známí stýkat. Žalobce nežádal média o stažení článku týkajících se předmětného řízení, ani o zveřejnění zprošťujícího rozsudku.

20. Z výpisu z webových stránek ohledně výsledků komunálních voleb bylo zjištěno, že v roce 2010 bylo v obci [adresa] zvoleno do zastupitelstva obce celkem 15 zastupitelů, žalobce kandidoval za [Anonymizováno], kteří získali celkem 4 zastupitele. Žalobce byl 1. v pořadí na kandidátce a získal celkem 221 hlasů. V roce 2018 žalobce kandidovat do zastupitelstva obce ze 4. místa za uskupení Za společnou řeč, které získalo pouze 1 zastupitele. Žalobce v těchto volbách neuspěl.

21. Soudu je dále z úřední činnosti známo, že u Obvodního soudu pro Prahu 2 probíhá řízení sp. zn.[Anonymizováno] ve věci žalobkyně společnosti [právnická osoba] [právnická osoba] v likvidaci, jehož předmětem je přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu a náhrada škody způsobené v totožném trestním stíhání tamější žalobkyni.

22. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

23. Podle § 1 odst. 1 zák. o OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

24. Podle § 5 zák. o OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

25. Podle § 7 odst. 1 zák. o OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

26. Podle § 8 odst. 1 zák. o OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

27. Podle § 13 odst. 1 věty první zák. o OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle odstavce 2 ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

28. Podle § 14 odst. 3 zák. o OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

29. Podle § 15 odst. 2 zák. o OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

30. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odstavce 2 ustanovení náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odstavce 3 ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

31. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

32. Na základě provedeného dokazování v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními soud zjišťoval, zda jsou ve vztahu k nárokům žalobce kumulativně splněny 3 základní podmínky pro náhradu nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., a to existence odpovědnostního titulu, příčinná souvislost a vznik nemajetkové újmy. Mezi účastníky nebylo sporu ohledně existence nezákonného rozhodnutí, na základě kterého bylo vedeno trestní řízení Krajským soudem v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích pod sp. zn. [Anonymizováno], a to usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne ze dne 19. 11. 2018, č.j. [č. j.]. Ve vztahu ke splnění podmínky existence nezákonného rozhodnutí se soud prvního stupně s uvedeným nesporným tvrzením zcela ztotožňuje, kdy za nezákonné rozhodnutí je ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. nezbytné označit usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 19. 11. 2018, a to s ohledem na následné zproštění žalobce obžaloby.

33. Nejdříve se soud zabýval nárokem žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním (650 000 Kč).

34. Zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou. Soud při stanovení formy či výše zadostiučinění vycházel především z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání a z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozeného. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod č. 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3731/2011 pak Nejvyšší soud ČR mimo jiné konstatoval, že je […] vždy třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení jako žalobce mohla cítit být osobou poškozenou. Závažnost vzniklé újmy a okolnosti, za nichž ke způsobení újmy došlo, je také třeba vzít v úvahu při stanovení formy, případně výše zadostiučinění.

35. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

36. Soud dospěl k závěru, že v souvislosti s trestním stíháním, v němž bylo vydáno rozhodnutí, na nějž se v důsledku pravomocného zprošťujícího rozsudku hledí jako na nezákonné, bylo v souzeném případě do osobnostních sfér žalobce určitým způsobem zasaženo. Nad rámec obecných dopadů trestního stíhání, které dopadají na každou trestně stíhanou osobu, bylo prokázáno, že trestní stíhání zasáhlo do profesního života žalobce. Žalobce prokázal, že v souvislosti s trestním stíháním došlo k postupnému poklesu obratu společnosti [právnická osoba] [právnická osoba], jejímž byl jednatelem, společníkem, a zároveň pro ni vykonával činnost. Společnost, která byla rovněž stíhána v rámci trestního stíhání žalobce, v důsledku trestního stíhání ukončila svoji činnost a vstoupila do likvidace. Soud si je vědom skutečnosti, že společnost [právnická osoba] [právnická osoba] se samostatně domáhala po žalované náhrady nemajetkové újmy v souvislosti s trestním stíháním společnosti, a není tedy možné přiznat žalobci opětovně odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou této společnosti. Soud však po provedeném dokazování uzavřel, že trestní stíhání zasáhlo do profesní sféry žalobce, žalobce byl bezúhonný, přičemž v důsledku trestního stíhání se od společnosti postupně odvrátili mnozí klienti. Trestní stíhání rovněž zasáhlo do dobré pověsti žalobce, žalobce žije na malé obci, kde se informace o trestním stíhání rozšířila. Trestní stíhání bylo rovněž medializováno. Medializace proběhla pouze na regionální úrovni, v článcích však byly rovněž zobrazeny fotografie žalobce z jednací síně. Články byly zveřejněny v internetových denících a pouze pro předplatitele, avšak předplatné činí 1 Kč, pročež tato skutečnost, nemá pro posouzení zásahu medializace takový význam. Žalobce naopak neprokázal zásah trestního stíhání do oblasti zdravotní a rodinné. Co se týká tvrzení ohledně zdravotních komplikací, žalobce uvedl, že měl v době trestního stíhání a nějakou dobu po něm, problémy se spánkem, dále s žaludkem a prodělal žlučníkový záchvat. Žalobce však k uvedeným tvrzením nedoložil žádné lékařské zprávy či jiné důkazy, ze kterých by bylo možné dovodit, že zdravotní problémy vznikl v důsledku trestního stíhání. Je zjevné, že trestní stíhání má vliv na psychický stav stíhané osoby, avšak žalobce se omezil pouze na obecná tvrzení, která ničím nepodložil. Lze tedy připustit, že trestní stíhání se do určité míry mohlo jako stresový faktor podílet na zhoršení žalobcových základních onemocnění, ale nelze dovodit přímou příčinnou souvislost mezi zhoršením zdravotního stavu žalobce a trestním stíháním. Ve vztahu k zásahu do rodinného života žalobce tvrdil, že rodinný příslušníci podpořili žalobce a věřili v jeho nevinu. Soud proto žádný významný zásah trestního stíhání do rodinného života žalobce neshledal. Žalobce dále tvrdil zásah trestního stíhání do svého politického života, kdy dovozoval, že v důsledku trestního stíhání nebyl zvolen do zastupitelstva obce v roce 2018, kdy obdržel historicky nejnižší počet hlasů od ruku 1998. Soud se však s tímto závěrem neztotožňuje. Žalobce kandidoval v roce 1998, 2002, 2006 a 2010, kdy byl vždy úspěšný. V roce 2014 však žalobce nekandidoval z důvodu pracovního vytížení, a znovu kandidoval právě v roce 2018. Dle soudu nelze srovnávat kandidaturu v roce 2010 a v roce 2018, jedná se o dlouhé období se značným politickým přeskupením, žalobce kandidoval za jiné politické uskupení, přičemž oproti roku 2010 byl v roce 2018 úspěšný pouze 1 kandidát z kandidátky žalobce. Soud má rovněž za to, že politická kariéra žalobce byla přerušena v roce 2014, kdy se žalobce rozhodl, že kandidovat nebude. Z uvedených důvodů soud neshledal zásah trestního stíhání žalobce do jeho politického života.

37. Při stanovení formy a výše zadostiučinění soud vycházel především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédl i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod č. 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

38. Pokud jde o povahu trestní věci, lze konstatovat, že trestné činy dotačního podvodu a poškození finančních zájmů EU, jsou vnímány s běžnou mírou společenského odsouzení. Žalobci po celou dobu hrozil trest odnětí svobody od 5 do 10 let, což je rovněž třeba považovat za ohrožení vysokým trestem, přičemž se žalobce mohl obávat i nepodmíněného trestu odnětí svobody. Žalobce byl nepravomocně odsouzen trestu odnětí svobody v délce 2 roky s podmíněným odkladem na 3 léta, přičemž trvalo třičtvrtě roku, než byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen.

39. Pokud jde o délku trestního řízení, žalobce byl stíhán přibližně 4 roky a 4 měsíce. Soud tuto délku trestního řízení nehodnotí jako nepřiměřenou, a to s ohledem na skutečnost, že v řízení figurovalo vícero spoluobžalovaných včetně právnické osoby, ve věci bylo konáno 6 hlavních líčení, ve věci rozhodovaly soudy na dvou stupních. Z povahy řízení, které probíhalo na krajském soudu jako soudu prvního stupně, lze předmět řízení hodnotit jako složitější, jednalo se o hospodářskou kriminalitu se značnou škodou a zajištěním majetku. Z uvedených důvodů soud hodnotil délku řízení jako zcela přiměřenou.

40. Pokud jde o následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře žalobce, pak soud tyto shrnul již výše (srov. odst. 37) a na skutečnosti a úvahy tam uvedené plně odkazuje.

41. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „[v]ýše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ Soud tak, pokud jde o otázku přiměřenosti finančního zadostiučinění, předně dal účastníkům na srozuměnou, že mohou případy ke srovnání navrhnout a dále veden zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování při jednání dne 30. 10. 2024 sdělil, s jakými případy bude případ žalobce srovnávat. Žalobce navrhl srovnání s případy vedenými u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. [Anonymizováno], Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [Anonymizováno], Městského soudu v Praze sp. zn. [Anonymizováno]. Žalovaná navrhla srovnání se shodnými případy, s nimiž porovnávala případ žalobce v rámci předběžného projednání nároku, a to případy vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno] a sp. zn. [Anonymizováno]. Soud pak k porovnání vybral případy vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [Anonymizováno] a sp. zn. [Anonymizováno].

42. Pokud jde o případy, které ke srovnání navrhl žalobce, ve věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. [Anonymizováno], poškozený byl stíhán za trestný čin poškození finančních zájmů Evropské unie dle § 260 odst. 1, odst. 4 psím. c) a trestný čin dotačního podvodu dle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. c) trestního zákoníku, byl rovněž nepravomocně podmíněně odsouzen k trestu odnětí svobody 3 roky a náhradě škody ve výši 3 500 000 Kč. Poškozený tak byl nepravomocně odsouzen k přísnějšímu trestu než zdejší žalobce. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody v délce až 8 let. Trestní stíhání trvalo 39 měsíců, tj. kratší dobu než stíhání zdejšího žalobce. Zásah medializací a zásah do profesního života poškozeného byl ve stejném rozsahu jako v případě zdejšího žalobce, nadto byl u poškozeného prokázán rovněž zásah do osobního života. Na rozdíl od případu zdejšího žalobce byl poškozený v rámci trestního řízení podroben ponižujícímu zacházení, byla provedena domovní prohlídka, odběr DNA, byl fotografován, ostatní odběry důrazně odmítl. Poškozenému se za nezákonné trestní stíhání dostalo odškodnění ve výši 150 000 Kč. Ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [Anonymizováno], byl poškozený stíhán pro přečin, jednalo se o hospodářskou trestnou činnost. Řízení probíhalo 11 měsíců, a byl prokázán zásah do zdravotní, profesní a osobní sféry poškozeného, jakož i do jeho rodinné života. Na rozdíl od trestního stíhání žalobce, případ poškozeného nebyl medializován. Poškozenému se dostalo přiměřené zadostiučinění ve výši 80 000 Kč. Žalobce nepředložil předmětné srovnávané rozhodnutí, pročež soud vycházel pouze z tvrzení žalobce. Pokud jde o řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [Anonymizováno] a Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [Anonymizováno], poškozený byl stíhán pro zločin podvodu, za který mu hrozil trest odnětí svobody v délce až 8 let. Trestní stíhání probíhalo 36 měsíců, tj. kratší dobu, a nebylo medializováno. Trestní stíhání zasáhlo do zdravotní, profesní a osobní sféry, zasažen byl rovněž rodinný život poškozeného. Poškozenému se dostalo odškodnění ve výši 100 000 Kč.

43. Pokud jde o případy, které navrhla žalovaná, soud konstatuje, že věc sp. zn. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] vybral ke srovnání i soud (podrobnosti případu srov. dále). Ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. [Anonymizováno] šlo o trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, a zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 256 odst. 1, 2 písm. b), c) trestního zákoníku, trestní stíhání trvalo sedm let. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody od dvou do osmi let. V rámci provedeného dokazování byly zjištěny zásahy do dobrého jména, vážnosti a důstojnosti žalobce a poškození pověsti. Medializace případu byla v obdobném rozsahu jako v posuzovaném případě. Trestní stíhání nezasáhlo do rodinného či profesního života poškozeného ani do jeho zdraví. Tamějšímu žalobci bylo přiznáno odškodnění ve výši 50 000 Kč, přičemž nebyl zohledněna délka trestního stíhání, za kterou mu bylo přiznáno samostatně odškodnění ve výši 63 000 Kč.

44. V případech, které vybral soud, ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. [Anonymizováno], se jednalo o trestný čin podvodu, za který poškozenému hrozil trest odnětí svobody v délce 2 - 8 let. Trestní stíhání trvalo 2 roky a 7 měsíců. U poškozeného byly prokázány poruchy psychické a problémy se spánkem v důsledku trestního stíhání, došlo k narušení pověsti poškozeného a rovněž bylo přihlédnuto k vyššímu věku žadatele. Poškozenému se dostalo zadostiučinění ve výši 50 000 Kč. Žalobce v posuzovaném řízení není vyššího věku a nebyly prokázány zásahy do oblasti zdravotní, avšak trestní stíhání mělo dopady do profesní sféry žalobce a bylo medializováno. Žalobce v posuzovaném řízení rovněž hrozil vyšší a delší trest. Ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. [Anonymizováno] šlo o trestní stíhání pro podezření ze spáchání zločinu poškození finančních zájmů EU podle § 260 odst. 1,5 trestního zákoníku, a zločin dotačního podvodu dle § 212 odst. 1,5 písm. c) trestního zákoníku. Trestní stíhání trvalo 2 roky a 8 měsíců, tamní poškozený byl ohrožen trestem odnětí svobody až na 10 let. Byla zasažena jeho čest, důstojnost a dobré jméno, byly zjištěny zdravotní zásahy. Jiné zásahy nebyly prokázány. Poškozenému bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši 64 000 Kč. V posuzovaném řízení nebyl oproti srovnávanému řízení prokázán zásah do zdravotní sféry, avšak byl vyšší zásah do sféry profesní, vč. medializace. Posuzované řízení rovněž bylo delší než řízení srovnávané.

45. Po zhodnocení všeho, co vyšlo v řízení najevo ohledně dopadů trestního stíhání a poměření těchto skutkových okolností s kritérii stanovenými pro rozhodování o způsobu a případné výši peněžitého zadostiučinění soud dospěl k závěru, že samotné konstatování vydání nezákonného rozhodnutí vůči žalobci není dostatečnou a spravedlivou formou satisfakce za proběhlé nezákonné trestní stíhání a je na místě nemajetkovou újmu žalobci vzniklou odškodnit v penězích. K tomuto závěru ostatně dospěla i žalovaná v rámci předběžného pojednání nároku, kdy přiznala odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč. Je tak třeba posoudit, zda tato výše odpovídá individuálním okolnostem případu žalobce, a to i ve srovnání s obdobnými případy, či zda má žalobce nárok na odškodnění ve vyšší částce. Soud tak porovnal způsob a formu zadostiučinění, které se poškozeným dostalo v případech navržených účastníky a které vybral soud.

46. Bylo prokázáno, že v tomto řízení byla žalobci výraznější újma způsobena zejména v profesní sféře. Žalobce pracoval ve společnosti [právnická osoba] [právnická osoba], jejímž byl jednatelem a společníkem. V důsledku trestního stíhání došlo k utlumení činnosti společnosti, a následně k jejímu vstupu do likvidace. Žalobce byl profesně spojován právě s touto společností, která působila na malé obci. O trestním stíhání žalobce v souvislosti s jeho podnikáním se dozvěděli zákazníci společnosti a lze tedy vyvozovat, že jméno žalobce bylo z tohoto důvodu v oblasti podnikání poškozeno. K zásahům do zdravotní sféry nedošlo, resp. žalobce nedoložil, že by trestní stíhání mělo vliv na zhoršení jeho zdravotního stavu. Jak bylo uvedeno výše, je zjevné, že trestní stíhání je stresující, žalobce však žádné vážné zásahy do zdravotního stavu nedoložil. K zásahům do sociální sféry žalobce v zásadě nedošlo, rodina věřila v nevinu žalobce. Významnější zásah představuje medializace případu, ke které sice došlo pouze v rámci regionu, avšak došlo ke zveřejnění fotografií žalobce. Za nejpřiléhavější případ tak soud s ohledem na shora uvedené považuje případ sp. zn. [Anonymizováno], kdy tamnímu poškozenému hrozil shodný trest jako žalobci, kdy právě hrozící trest soud v tomto případě považuje za okolnost, která významnou měrou determinuje úvahu soudu o výši přiměřeného zadostiučinění. Ve srovnávaných případech převažoval zásah trestního stíhání do jedné sféry (do zdravotní u srovnávaného případu, resp. do profesní v případě žalobce). Trestní stíhání žalobce však trvalo delší dobu a bylo medializováno, pročež soud uzavřel, že žalobci náleží vyšší odškodnění než ve srovnávaném případě. Co se týká srovnávaných případů, které nabídl žalobce, v případě sp. zn. [Anonymizováno], došlo k ponižujícímu zacházení s poškozeným, byla provedena domovní prohlídka, odběr DNA, byl fotografován, nadto byl nepravomocně odsouzen k vyššímu trestu odnětí svobody a byla mu uložena povinnost k náhradě vyšší škody než žalobci. Ve věci sp. zn. [Anonymizováno] byly prokázány významnější zásahy trestního stíhání do sféry profesní, a rovněž sféry osobní a rodinné. Z těchto důvodu má soud za to, že žalobci se má dostat odškodnění v nižším rozsahu než 150 000 Kč, resp. 100 000 Kč.

47. Na základě všech shora uvedených skutečností soud uzavřel, že žalobci náleží přiměřené zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 80 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že ze strany žalované již bylo na přiměřeném zadostiučinění částečně plněno v rozsahu 50 000 Kč, poskytl soud žalobci ještě částku 30 000 Kč.

48. Soud dále posuzoval nárok žalobce na náhradu škody vzniklé v důsledku nezákonného trestního stíhání žalobce (26 305,88 Kč).

49. Je ustálenou soudní praxí, že podle zákona odpovídá stát za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu. Protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za které je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje. Neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek trestního stíhání (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90, publikovaný ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 35/1991; rozsudek ze dne 31. 3. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001, publikovaný v souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1813), resp. že vznik nároku na náhradu škody je založen na principu, podle kterého osoba zproštěná obžaloby má zásadně právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o zahájení trestního stíhání (i rozhodnutím o vazbě). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si vznesení obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn, nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, nebo že trestný čin byl amnestován (§ 12 OdpŠk).

50. Soud má dále z provedeného dokazování za prokázané, že žalobci vznikla škoda spočívající v nákladech na obhájce, a to v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobce, resp. nezákonným rozhodnutím. Nicméně soud musel dále hodnotit zejména účelnost provedených právních úkonů.

51. Soud žalobci přiznal odměnu za tyto úkony právní služby: - stížnost ze dne 12. 12. 2018 proti zajištění majetku usnesením Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 23. 11. 2018, č. j. [Anonymizováno] Soud má za prokázané, že ze strany žalobce byl úkon učiněn a náleží za něj odměna ve výši jedné poloviny dle § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění do 1. 1. 2025, (dále jen „a. t.“), tj. celkem 1 150 Kč, vč. náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada 21 % DPH z odměny advokáta a paušální náhrady hotových výdajů, tj. celkem 1 745,50 Kč. - vyjádření k odvolání státního zástupce ze dne 21. 11. 2022 Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že k tomuto úkonu právní služby došlo, a proto soud přiznal žalobci odměnu za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. k) a. t. ve výši 2 300 Kč, vč. náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč a náhrady 21 % DPH z odměny a paušální náhrady nákladů, tj. celkem 3 146 Kč.

52. Soud naopak nepřiznal žalobci náhradu škody spočívající v obhajném za tyto úkony právní služby: - pokračování hlavního líčení dne 29. 6. 2022 Ze strany žalované byla za uvedený úkon přiznána odměna advokáta ve výši jedné poloviny s ohledem na skutečnost, že při hlavním líčení byl pouze vyhlášen rozsudek. Žalobce však požaduje odměnu za celý úkon právní služby s ohledem na přerušení řízení. Soud se s názorem žalovaná v tomto směru ztotožňuje. Bylo prokázáno, že hlavní líčení proběhlo, obhájce žalobce byl přítomen a na hlavním líčení došlo pouze k vyhlášení rozsudku. Z tohoto důvodu náleží za uvedený úkon odměna ve výši jedné poloviny dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. Na této skutečnost ničeho nezmění ani skutečnost, že jednání bylo přerušeno a následně v něm bylo pokračováno. Proto soud žalobci nepřiznal za daný úkon požadovanou částku 1 400,50 Kč.

53. Žalobce dále požadoval náhradu za promeškaný čas dle § 14 a. t. ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu. Judikatura dovodila, že přestávka trvající maximálně 30 minut se započítává jako úkon, tedy včítá se do úkonu. Je-li přerušení delší než 30 minut, nezapočítává se přerušená doba do úkonu, ale jde o promeškaný čas, který se účtuje podle § 14 částkou 100 Kč za každou započatou půlhodinu. (Viz komentář dostupný v ASPI k § 11 odst. 1 písm. e) a g) advokátního tarifu). S ohledem na shora uvedené soud přiznal žalobci náhradu za promeškaný čas v souvislosti s poskytnutím následujících právních služeb: - účast na výslechu dne 11. 1. 2019 Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že výslechy dne 11. 1. 2019 probíhaly od 8:30 do 10:09 hod a následně od 11:00 do 12:01 hod, advokátu proto náleží náhrada za promeškaný čas ve výši 200 Kč. - účast na výslechu dne 6. 2. 2019 Výslechy dne 6. 2. 2019 probíhaly od 9:05 do 9:40 hod a následně od 10:54 do 12:14 hod. Advokátu tak náleží odměna ve výš 300 Kč za 3 půlhodiny á 100 Kč. - účast na výslechu dne 28. 5. 2019 Dne 28. 5. 2019 probíhaly výslechy od 8:59 do 10:02 hod a poté od 10:55 do 12:45 hod, tzn. advokátu náleží odměna za promeškaný čas mezi výslechy ve výši 200 Kč. - účast na výslechu dne 8. 11. 2019 Výslechy dne 8. 11. 2019 probíhaly od 8:00 do 10:05 a následně od 10:38 di 12:45 hod, proto advokátu náleží náhrada ve výši 200 Kč za 2 půlhodiny. - přerušení hlavního líčení dne 25. 4. 2022 Dne 25. 4. 2022 proběhlo hlavní líčení, které bylo přerušeno od 10:38 do 10:54 hod (přerušení kratší než 30 min), dále od 11:38 do 12:50 hod, a následně od 14:00 do 14:16 hod (přerušení kratší než 30 min). Advokátu za přerušení hlavního líčení náleží náhrada za promeškaný čas ve výši 300 Kč (3 půlhodiny á 100 Kč). - přerušení hlavního líčení dne 26. 4. 2022 Hlavní líčení dne 26. 4. 2022 bylo přerušeno od 11:40 do 12:50, pročež advokátu náleží náhrada ve výši 300 Kč. - přerušení hlavního líčení dne 27. 4. 2022 Dne 27. 4. 2022 bylo hlavní líčení přerušeno od 11:30 do 12:

30. Soud proto přiznal advokátu náhradu za promeškaný čas ve výši 200 Kč. - přerušení hlavního líčení dne 28. 4. 2022 Přerušení hlavního léčení dne 28. 4. 2022 trvalo od 11:40 do 12:45 hod, proto soud přiznal advokátu náhradu promeškaného času ve výši 300 Kč za 3 půlhodiny. Celkem tak soud přiznal za promeškaný čas částku ve výši 2 000 Kč plus náhradu 21 % DPH, tj. celkem 2 420 Kč.

54. Dále soud posuzoval výši požadované náhrady za cestovné advokáta, na které po částečném zpětvzetí žaloby žalobce požadoval 700,49 Kč. - Žalobce požadoval cestovné za cestu na výslech dne 4. 3. 2019 z [adresa] [adresa] ve výši 1 013,98 Kč, žalovaná žalobci přiznala cestovné pouze vy výši 929,28 Kč, neboť výslech se konal pouze ve [adresa]. Soud se závěrem žalované ztotožňuje a zbývající částku ve výš 84,70 Kč žalobci nepřiznal. - Dále žalobce požaduje cestovné za cestu na výslech dne 6. 12. 2019 z [adresa] [adresa] a zpět. Výslech se však konal ve [adresa], pročež advokátu náleží cestovné ve výši 929,28 Kč, které již žalovaná poskytla. Zbývající částku ve výši 70,18 Kč soud žalobci nepřiznal. - Žalobce požadoval cestovné za úkony ze dne 26. 4. 2022, 27. 4. 2022 a 28. 4. 2022 ve výši 2 303 Kč za jednu cestu. Obhájce vykonal tyto 3 cesty na trase [adresa] vozidlem BMW, [Anonymizováno], při vzdálenosti 268 a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy osobních motorových vozidel stanovené podle vyhlášky č. 511/2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, ve znění ke dni 26. 4. 2022, resp. 27. 4. 2022 a 28. 4. 2022 při částce 4,70 Kč/1 km a průměrné ceně motorové nafty 36,10 Kč/litr, což při kombinované spotřebě 5,1 l/100 km celkem na této náhradě činí (po zaokrouhlení) 1 753 Kč za jednu cestu (36,10 x 5,1 : 100 = 1,8411; 268 x (1,8411 + 4,7)), a náhrada 21 % DPH, tj. celkem 2 121,13 Kč. Tato částka již byla přiznána ze strany žalovaná za každou ze tří cest. S ohledem na uvedené soud již nepřiznal žalobci zbývající částku ve výši 181,87 Kč za jednu cestu.

55. Dále se žalobce domáhal náhrady škody spočívající v cestovném žalobce na porady s obhájcem a k hlavním líčením, včetně opotřebení vozidla žalobce v celkové výši 25 122 Kč, přičemž žalovaná žalobci poskytla náhradu škody představující cestovné žalobce ve výši 8 231,17 Kč. Zbývající částka ve výši 16 890,83 Kč představuje náhradu za amortizaci vozidla. Žalovaná žalobci neposkytla náhradu za amortizaci vozidla, která dle žalované žalobci, jako soukromé osobě, která dobrovolně využila své soukromé vozidlo, nenáleží.

56. Žalobce požaduje cestovné za své cesty vykonané dne 18. 12. 2018, 7. 1. 2019, 31. 1. 2019, 17. 4. 2019, 24. 5. 2019, 17. 7. 2019, 12. 9. 2019, 25. 9. 2019, 30. 10. 2019, 24. 1. 2020, 10. 8. 2020, 30. 3. 2022, 20. 4. 2022, 9. 6. 2022 ([adresa][adresa] a zpět), 27. 1. 2020 ([adresa] [adresa] a zpět), 25. 4. 2022, 26. 4. 2022, 27. 4. 2022, 28. 4. 2022 a 28. 6. 2022 ([adresa][adresa] a zpět) a 13. 3. 2023 ([adresa] [adresa] a zpět), přičemž soud vycházel ze vzdáleností na cestě [adresa] [adresa] a zpět 133 km, [adresa] [adresa] a zpět je při vzdálenosti 23 km, [adresa] [adresa] a zpět je při vzdálenosti 151 km, [adresa] [adresa] a zpět je při vzdálenosti 390 km tam a zpět (přibližná délka trasy měřena na webu www.mapy.cz). Žalobce ke svým cestám využil vozidlo Volkswagen Touran, motorová nafta, s kombinovanou spotřebou 6 l/100 km. Za cesty vykonané v roce 2018 vycházel soud z průměrné ceny motorové nafty určené vyhl. 463/2017 Sb. 29,80 Kč za litr, za cesty vykonané v roce 2019 soud vycházel z průměrné ceny motorové nafty určené vyhl. č. 333/2018 Sb. 33,60 Kč za litr, za cesty vykonané v roce 2020 soud vycházel z průměrné ceny motorové nafty určené vyhl. č. 358/2019 Sb. 31,80 Kč za litr. Za cesty vykonané v roce 2022 soud vycházel z průměrné ceny motorové nafty určené vyhl. č. 511/2021 Sb. 36,10 Kč za litr (znění ke dni vykonání cest 30. 3. 2022, 20. 4. 2022, 25. 4. 2022, 26. 4. 2022, 27. 4. 2022, 28. 4. 2022), 47,10 Kč za litr (znění ke dni vykonání cest 9. 6. 2022 a 28. 6. 2022) a za cesty vykonané v roce 2023 soud vycházel z průměrné ceny motorové nafty určené vyhl. č. 467/2022 Sb., ve znění ke dni vykonání cesty 13. 3. 2023 – 44,10 Kč za litr. S ohledem na uvedené žalobci náleží cestovné v celkové výši 6 700,84 Kč, konkrétně: - za cestu dne 18. 12. 2018 – 237,80 Kč; - za cesty dne 7. 1. 2019, 31. 1. 2019, 17. 4. 2019, 24. 5. 2019, 17.7. 2019, 12. 9. 2019, 25. 9. 2019 a dne 30. 10. 2019 – 8x 268,13 Kč, tj. 2 145,04 Kč; - za cesty dne 24. 1. 2020 a 10. 8. 2020 – 2x 253,76 Kč, tj. 507,52 Kč; - za cestu dne 27. 1. 2020 – 43,88 Kč; - za cesty dne 30. 3. 2022 a 20. 4. 2022– 2x 288,08 Kč, tj. 576,16 Kč; - za cestu dne 9. 6. 2022 – 375,86 Kč; - za cesty dne 25. 4. 2022, 26. 4. 2022, 27. 4. 2022 a dne 28. 4. 2022 – 4x 327,07 Kč, tj. 1 308,28 Kč; - za cestu dne 28. 6. 2022 – 426,73 Kč; - za cestu dne 13. 3. 2023 – 1 079,57 Kč.

57. Soud se dále zabýval nárokem žalobce na náhradu za amortizaci vozidla. Soud se s názorem žalované, že žalobci náhrada za amortizaci vozidla nenáleží, ztotožňuje, pročež není na místě žalobci amortizaci přiznat. Vozidlo, kterým byly cesty vykonány, je ve vlastnictví žalobce. Nelze shledat, že by v majetkové sféře žalobce vznikla požadovaná škoda představovaná amortizací vozidla. Soud v této souvislosti plně odkazuje na argumentaci žalované stran nedůvodnosti takto uplatněné části nároku opírající se o ustálenou rozhodovací praxi Městského soudu v Praze (viz např. rozsudek ze dne 21. 5. 2014, č. j. 72 Co 152/2014-163, rozsudek ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 28 Co 437, 438/2014, či rozsudek ze dne 22. 2. 2018, č. j. 29 Co 464/2017-696). Za důvodný tak soud ve shodě se žalovanou považoval toliko požadavek na náhradu ceny pohonných hmot, která již byla žalobci poskytnuta ze strany žalované ve vyšší výši, než jaké by se žalobci dostalo ze strany soudu. Proto soud žalobci nárok na náhradu cestovného ve zbývající části, tj. 16 890,83 Kč nepřiznal.

58. Soud tak žalobci přiznal na náhradě nákladů obhajoby částku ve výši 7 311,50 Kč a přiměřené zadostiučinění ve výši 30 000 Kč za nezákonné trestní stíhání, tj. celkem 37 311,50 Kč (výrok I), a ve zbývající části nároku na náhradu škody co do částky 18 994,38 Kč (po zohlednění zaokrouhlení) soud žalobu zamítl spolu s nárokem žalobce na náhradu újmy za způsobené trestním stíháním ve výši 620 000 Kč, tedy co do celkové výše 638 994,38 Kč (výrok II). Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce 15 dnů, když je třeba brát ohled na potřebu žalované čerpat finanční prostředky ze státního rozpočtu.

59. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce byl úspěšný co do částky 320 267,12 Kč (30 000 Kč jako tarifní hodnota za nemajetkovou újmu; dále přiznaná částka ve výši 7 311,50 Kč na náhradu škody a částka 282 955,62 Kč plněná žalovanou žalobci na náhradu škody po podání žaloby) a úspěšný nebyl co do částky 28 569,88 Kč (nepřiznaná část nároku na náhradu škody ve výši 18 994,38 a částka 9 602,50 Kč, když zastavení řízení ohledně této částky zavinil žalobce). Soud tak shledal, že účastníci řízení měli částečný úspěch, přičemž žalobce měl úspěch v rozsahu 91,8 % a žalovaná měla úspěch v rozsahu 8,2 %. S ohledem na skutečnost, že žalobce byl neúspěšný pouze v nepatrné části, přiznal mu soud náhradu nákladů řízení v plné výši.

60. Celkové náklady řízení žalobce jsou představovány částkou 84 335 Kč, spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 6 000 Kč, nákladech zastoupení - odměna advokáta dle § 7 bodu 6 a. t. ve výši 9 780 Kč, kdy soud vycházel z tarifní hodnoty 368 864 Kč (za úkony učiněné do právní moci rozhodnutí o částečném zastavení tj. 27. 9. 2024) a ve výši 4 180 Kč, vypočtené z tarifní hodnoty 76 305,88 Kč (od právní moci rozhodnutí o částečném zastavení řízení tj. 27. 9. 2024, do 1. 1. 2025) a ve výši 3 308 Kč vypočtené z tarifní hodnoty 56 305,88 Kč dle § 9a odst. 2 a. t. ve znění od 1. 1. 2025 (přiznaná náhrada nemajetkové újmy 30 000 Kč + žalovaná majetková škoda 26 305,88 Kč). Právní zástupce žalobce učinil 4 úkony právní služby po 9 780 Kč dle § 11 odst. 1 a. t. (podání návrhu ve věci samé, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 15. 8. 2024, porada s klientem dne 19. 8. 2024 přesahující 1 hodinu, účast na jednání dne 21. 8. 2024). Dále právní zástupce žalobce učinil 1 úkon právní služby po 4 180 Kč dle § 11 odst. 1 a. t. (účast na jednání dne 30. 10. 2024), 1 úkon právní služby á 3 308 Kč (účast na jednání dne 29. 1. 2025) a 1 úkon právní služby á 1 654 Kč za účast na jednání dne 5. 2. 2025, při kterém byl pouze vyhlášen rozsudek dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. Soud žalobci nepřiznal odměnu za vyjádření ze dne 10. 10. 2024 a ze dne 29. 11. 20241, neboť žalobce měl tvrzení zde uvedená uvést v žalobě samé. K přiznaným úkonům soud připočetl 5 x paušální náhradu hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 a. t. ve znění do 1. 1. 2025, a dále 2 x paušální náhradu hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 a. t. ve znění od 1. 1. 2025. Dále advokátovi náleží též cestovné dle § 13 odst. 1 a. t. za 2 jízdy á 410 km na trase Brno - Praha – Brno (ze sídla advokátní kanceláře k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 a zpět) dne 21. 8. 2024 a dne 30. 10. 2024 s vozidlem zn. BMW, při průměrné spotřebě pohonných hmot – MN – 5,2 l/100km, při ceně nafty ve výši 38,7 Kč a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši 5,6 ke dni 21. 8. 2024 a ke dni 30. 10. 2024, ve výši 6 242 Kč, dále za cesty na jednání soudu dne 29. 1. 2025 a dne 5. 2. 2025 s vozidlem zn. BMW, při průměrné spotřebě pohonných hmot – MN – 5,2 l/100km, při ceně nafty ve výši 34,7 Kč a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši 5,8 ke dni 29. 1. 2025 a ke dni 5. 2. 2025, ve výši 6 236 Kč, tj. cestovné v celkové výši 12 477,60 Kč spolu s náhradou za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 a. t., kdy soud vycházel z délky jedné cesty 2 hodiny (dle www.mapy.cz cesta ze sídla advokáta k soudu trvá 1:58 hod) za 16 promeškaných půlhodin á 100 Kč, celkem 1 600 Kč. Dále advokátovi náleží náhrada DPH ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů ve výši 64 740 Kč, tj. 13 595 Kč. Celkem soud přiznal ustanovenému zástupci odměnu za zastupování žalobce ve výši 84 335 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám zástupce žalobce v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když je třeba brát ohled na potřebu žalované čerpat finanční prostředky ze státního rozpočtu.