22 C 271/2020-151

Rubrum

Okresní soud v Hodoníně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Krůpovou a přísedícími Mgr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení neplatnosti výpovědi takto:

Výrok

I. Žaloba, aby soud určil, že výpověď z pracovního poměru datovaná žalovanou ke dni 30. 6. 2020, vyhotovená pod č. j. 634/2020, kterou žalobce obdržel dne 30. 6. 2020, je neplatná, se zamítá.

II. Žaloba, aby soud určil, že výpověď z pracovního poměru datovaná žalovanou ke dni 15. 7. 2020, vyhotovená pod č. j. 668/2020, kterou žalobce obdržel dne 27. 7. 2020, je neplatná, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 26 210 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal u zdejšího soudu určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru s žalovaným. Z podané žaloby vyplynulo, že žalobce byl u žalovaného zaměstnán od 27. 8. 2007 jako učitel odborného výcviku v oboru vzdělávání„ [anonymizováno]“, a to v pracovním poměru na dobu neurčitou. Dne 30. 6. 2020 převzal žalobce v prostorách žalované listinu s názvem„ Výpověď“, odkazující na výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“) a navazující na„ Organizační opatření [číslo] [rok]“ ze dne 26. 6. 2020 (dále jen„ organizační opatření“ nebo„ organizační změna“), avšak teprve poté žalovaná požádala odborovou organizaci s názvem„ [anonymizováno 7 slov] [číslo]“ (dále jen„ odborová organizace“), jejímž je žalobce předsedou jejího výboru, o souhlas s touto výpovědí ve smyslu § 61 odst. 2 zákoníku práce. Vědoma si tohoto pochybení, zaslala žalovaná žalobci prostřednictvím provozovatele poštovní licence výpověď z téhož důvodu datovanou dnem 15. 7. 2020, kterou žalobce obdržel dne 27. 7. 2020, avšak nebyla mu doručena do vlastních rukou (§ 334 odst. 1 zákoníku práce). Žalobce tak čelil, v rozporu se zásadou ne bis in idem, následkům dvou výpovědí z téhož pracovního poměru pro tentýž výpovědní důvod a obě považoval za neplatné pro nedodržení podmínek stanovených v § 61 odst. 2 a § 334 odst. 1 zákoníku práce. Rozporoval tvrzenou nadbytečnost a existenci spravedlivých důvodů na straně žalované, pro které u ní nadále nemohl být zaměstnáván. Ve vztahu k organizační změně zpochybňoval rozhodnutí sloučit praktickou část výuky v druhém a třetím ročníku a namítal, že pokud by se tak nestalo, byla by zachována výše úvazku 1,0 (deset vyučovacích dnů v kalendářním měsíci); financování výuky se totiž odvíjí od proměnné„ třída“, nikoli„ žák“, a tedy není rozhodující, že se ve dvou ročnících školního roku 2020 2021 nacházelo pouze šest žáků. Žalobce byl navíc přesvědčen, že pro odborný výcvik v oboru vzdělávání„ [anonymizováno]“ byl jedinou kompetentní osobou splňující zákonné požadavky.

1. Žalovaná k podané žalobě předně uvedla, že podaná výpověď nemá původ v činnosti žalobce v odborové organizaci, a že neučinila žádný nezákonný krok motivovaný snahou s ním pracovní poměr účelově rozvázat. Konkrétně spojování ročníků ve výuce je běžnou praxí v souladu se školským zákonem, na níž se sám žalobce v minulosti podílel; ve vztahu k finanční stránce odkázala na nařízení vlády č. 123/2018 Sb., o stanovení maximálního počtu hodin výuky financovaného ze státního rozpočtu pro základní školu, střední školu a konzervatoř zřizovanou krajem, obcí nebo svazkem obcí (dále jen„ nařízení vlády č. 123/2018 Sb.“). S ohledem na výlučnou kvalifikaci žalobce pro odborný výcvik v oboru vzdělávání„ [anonymizováno]“ nemohl žalobce pro žalovanou vykonávat po organizační změně jinou pedagogickou práci. Organizační změna, s níž byla odborová organizace seznámena e-maily ze dne 24. 6. 2020 a 26. 6. 2020 zaslanými na adresu [email], přitom měla původ v nízkém (nulovém) počtu zájemců o studium v oboru vzdělávání„ [anonymizováno]“, v kombinaci s tím, že ve školním roce 2020 2021 dosahuje počet žáků tohoto vzdělávacího oboru pouhých pěti (na počátku šesti) žáků, což nedosahuje ani zákonem stanoveného limitu na jednoho učitele odborného výcviku. Taktéž celkový počet žáků prvního ročníku vzdělávacího oboru„ [ulice] [anonymizováno]“, byl důvodem, proč musela žalovaná odpovídajícím způsobem reagovat, a to změnami ve struktuře zaměstnanců, jejichž druhu práce se zmenšená potřeba dotýkala. V důsledku organizační změny tak došlo nejen ke zrušení pracovního místa učitele odborného výcviku v oboru vzdělávání„ [anonymizováno]“ s úvazkem 1,0 a zřízení nového pracovního místa téhož oboru s úvazkem 0,5, ale také ke zrušení pracovního místa učitele odborného výcviku v oboru vzdělávání„ [ulice] [anonymizováno]“ s úvazkem 1,0 a zřízení nového pracovního místa téhož oboru s úvazkem 0,5. Nově zřízená pozice (jmenovaná na prvním místě) byla nabídnuta žalobci, ten ji však odmítl. Žalovaná by tak za dané situace neměla možnost přidělovat žalobci sjednanou práci v rozsahu sjednané týdenní pracovní doby. Co se týče dvojí výpovědi, v počátku řízení žalovaná uznala, že neměla v době podání první výpovědi k dispozici předchozí souhlas odborové organizace ve smyslu § 61 odst. 2 zákoníku práce, a tedy tato první výpověď nebyla s to vyvolat rozvázání pracovního poměru mezi účastníky. V průběhu řízení však své stanovisko změnila a trvala na tom, že souhlas s podáním výpovědi obdržela od odborové organizace několik hodin před podáním samotné výpovědi žalobci. Navíc zpochybňovala, zda ke dni udělení výpovědi u ní odborová organizace vůbec působila (tj. zda splnila požadavek minimálního počtu členů, zda oznámení o tom, že bude působit u žalované, splňovalo náležitosti § 286 odst. 3 a 4 zákoníku práce, a zda žalované předložila stanovy, z nichž toto oprávnění vyplývá). Konečně žalovaná trvala na tom, že po ní (i přes nesouhlas odborové organizace s výpovědí žalobce) nelze spravedlivě požadovat, aby žalobce nadále zaměstnávala. Poukázala nejen na to, že pro výkon jiné práce neměl potřebnou kvalifikaci, ale také na to, že je v produktivním věku a na zaměstnání u žalované není existenčně závislý, neboť se aktivně věnuje také samostatné výdělečné činnosti. Pokud by nepřistoupila ke sloučení skupin žáků tak, jak je popsáno v organizačním opatření, nebyla by schopná takto početně podhodnocené skupiny financovat.

1. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobce byl od 27. 8. 2007 do 30. 9. 2020 zaměstnancem žalované, a to na pozici učitel odborného výcviku v oboru vzdělávání„ [anonymizováno]“, s dosaženým úplným středním odborným vzděláním s vyučením i maturitou, což vyplývá mj. z„ Potvrzení o zaměstnání“ vystaveného žalovanou dne 30. 9. 2020. Účastníci se shodli též na tom, že odborová organizace, v níž žalobce zastává pozici předsedy výboru, nedala s jeho výpovědí souhlas. Nesporné bylo také to, že žalovaná žalobci nabídla nově zřízenou pozici učitele odborného výcviku v oboru vzdělávání„ [anonymizováno]“ s polovičním úvazkem, avšak žalobce ji odmítl. Není sporu ani o tom, že tuto nabídku naopak přijal otec žalobce – Ing. [celé jméno žalobce], který u žalované do té doby působil jako učitel teoretické výuky v oboru vzdělávání„ [anonymizováno]“.

1. Předmětem sporu však mezi účastníky zůstalo na prvním místě to, jak probíhala časová souslednost jednotlivých kroků před podáním výpovědi ze dne 30. 6. 2020, tedy zda udělení souhlasu odborové organizace s výpovědí předcházelo samotnému jejímu podání. Žalobce též zpochybňoval způsob, jakým byla odborová organizace seznámena s organizačním opatřením či jeho návrhem. Naopak žalovaná namítala, že odborová organizace nesplňovala ke dni podání první výpovědi vícero podmínek pro působení u žalované, a proto žalovaná neměla povinnost ji předem žádat o souhlas s výpovědí žalobci. Účastníci se neshodli také na okolnostech doručování výpovědi ze dne 15. 7. 2020 (konkrétně na tom, kdo zásilku s touto výpovědí od držitele poštovní licence převzal) a konsekventně ani na právním hodnocení situace, kdy je zásilka s výpovědí zasílaná poštou převzata jinou osobou a teprve poté předána zaměstnanci. Konečně se účastníci neshodli ani na tom, zda bylo možné po žalované spravedlivě požadovat, aby žalobce (navzdory nesouhlasu odborové organizace s výpovědí) dále zaměstnávala (jak se domníval žalobce), či nikoli (jak se domnívala žalovaná).

1. K prokázání uvedených sporných skutečností provedl soud následující důkazy:

1. První část provedených důkazů souvisí s námitkou strany žalované, že odborová organizace nesplňovala ke dni podání první výpovědi vícero podmínek pro působení u žalované, a proto žalovaná neměla povinnost ji předem žádat o souhlas s výpovědí žalobci. Na podkladě oznámení odborové organizace ze dne 18. 6. 2013, 21. 12. 2015 a 7. 6. 2018 a„ Evidenčních listů ZO ČMOS PŠ“ za první a druhé pololetí roku 2020, soud zjistil, že ke dni 30. 6. 2020 byli členy odborové organizace kromě žalobce též Mgr. [jméno] [příjmení] (do 30. 9. 2020) a Ing. [celé jméno žalobce] (který své členství potvrdil i svědeckou výpovědí). Co se týče dalších členů, jejich členství bylo ke dni 30. 6. 2020 již ukončeno; konkrétně v případě Ing. [jméno] [příjmení] ke dni 30. 6. 2013, Ing. [jméno] [příjmení] ke dni 11. 12. 2019, Ing. [jméno] [příjmení] ke dni 30. 3. 2013, Mgr. [jméno] [příjmení] ke dni 31. 7. 2013, Ing. [jméno] [příjmení] ke dni 15. 6. 2016, Ing. [jméno] [příjmení] ke dni 30. 6. 2016 (uvedená data vyplývají buď z personální dokumentace žalované, tj. z potvrzení o zaměstnání těchto osob, nebo přímo ze sdělení jednotlivých bývalých členů). Co se týče splnění dalších zákonných podmínek, odborová organizace zaslala žalované dopisem ze dne 17. 10. 2012 sdělení o tom, kdy byla založena (tedy k 14. 10. 2012), že bude působit u žalované a kdo jsou její funkcionáři, a později žalovanou informovala o organizačních změnách dopisem ze dne 18. 6. 2013 (podle obsahu tohoto dopisu se s účinností od 18. 6. 2013 stal žalobce novým předsedou odborové organizace a novým jednatelem odborové organizace se k témuž datu stal Ing. [jméno] [příjmení]). Ředitel žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] nicméně ve své účastnické výpovědi popřel, že by v minulosti obdržel stanovy odborové organizace.

1. Další část dokazování směřovala ke zjištění okolností provázejících proces přijetí a projednání organizačního opatření na straně jedné, a projednání a podání první výpovědi žalobci na straně druhé. Dne 26. 6. 2020 přijala žalovaná„ Organizační opatření [číslo] [rok]“, kterému předcházel jeho návrh ze dne 24. 6. 2020. Jak již bylo uvedeno, tímto organizačním opatřením došlo nejen ke zrušení pracovního místa učitele odborného výcviku v oboru vzdělávání„ [anonymizováno]“ s úvazkem 1,0 a zřízení nového pracovního místa téhož oboru s úvazkem 0,5, ale také ke zrušení pracovního místa učitele odborného výcviku v oboru vzdělávání„ [ulice] [anonymizováno]“ s úvazkem 1,0 a zřízení nového pracovního místa téhož oboru s úvazkem 0,5, a pracovního místa učitele anglického jazyka s úvazkem 1,0 a zřízení nového pracovního místa téhož oboru s úvazkem 0,5. Organizační změna byla odůvodněna snížením počtu žáků v daných oborech, jemuž odpovídalo snížení úvazku pedagogických pracovníků v mezích povolených výkonů školy, při zohlednění nutnosti dodržení stanovených závazných ukazatelů pro příspěvkové organizace v odvětví školství. Spolu s organizačním opatřením předložila žalovaná v řízení řadu interních dokumentů, které měly podpořit jeho důvodnost (výkazy práce a o střední škole, přehled náborových aktivit ve školním roce 2019 2020 a činností k vytvoření zájmu studentů o předmětné vzdělávací obory či přehled odborné způsobilosti zaměstnanců k červnu roku 2020). Konečně z„ Vyjádření ke snížení pracovních úvazků ve školním roce 2020 2021“ datovaného dne 1. 11. 2021, je zřejmé, že Odborový svaz [příjmení], [anonymizována dvě slova] – [anonymizována tři slova] (jehož předsedou je [jméno] [příjmení]) organizační změně a s ní související redukci počtu pedagogických pracovníků vyjádřil podporu.

1. Dne 26. 6. 2020 zaslala žalovaná toto organizační opatření v příloze e-mailu mj. na adresu [email] a opatřila je též průvodním dopisem z téhož data. Podle sdělení odborové organizace ze dne 18. 6. 2013 je právě tato e-mailová adresa kontaktem na odborovou organizaci. Žalobce za odborovou organizaci vyjádřil přímo na listině, která organizační opatření obsahovala, stanovisko, že„ Rušení úvazku není důvod, jen další útok na moji osobu“.

1. Vedle toho dne 29. 6. 2020 vystavila žalovaná dokument s názvem„ Projednání zrušení pracovního místa a nabídky nového pracovního zařazení“. Podle jeho obsahu byly s žalobcem probrány důvody zrušení pracovního místa učitel odborného výcviku v oboru vzdělávání„ [anonymizováno]“ s úvazkem 1,0 a zřízení pracovního místa téhož oboru s úvazkem 0,5 s tím, že žalovaná žalobci nabídla právě toto nově zřízené pracovní místo. Ručně psaná poznámka v závěru dokumentu„ Nesouhlasím“ doprovázená podpisem žalobce vyjadřuje, že o tuto nově zřízenou pracovní pozici neměl zájem. Téhož dne proběhlo jednání, jehož se vedle žalobce zúčastnil ředitel žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], zástupce ředitele Mgr. [jméno] [příjmení], [příjmení], [titul za jménem], vedoucí učitel odborného výcviku [jméno] [příjmení] a předseda odborové organizace [jméno] [příjmení] (poslední čtyři jmenovaná opatřili zápis z tohoto jednání i svým podpisem). Ze zápisu plyne, že ředitel žalované seznámil žalobce s organizační změnou i novou nabídkou zkráceného pracovního úvazku. Žalobce nabídku nepřijal a zpochybnil i organizační opatření jako takové; současně přislíbil, že následujícího dne zařídí, aby listina s organizačním opatřením nesla razítko odborové organizace, neboť to neměl v danou chvíli u sebe. Zápis zachycuje rovněž to, že jednání se dělo v emočně vypjatém duchu. Datum 29. 6. 2020 nese též„ Vyjádření ke snížení pracovního úvazku a následná výpověď“, vyhotovené odborovou organizací a opatřené podpisem žalobce. Kromě názoru, že organizační změna i výpověď žalobci jsou jen jedním z četných útoků na osobu žalobce, který dlouhodobě upozorňuje kompetentní instituce na nezákonné jednání ze strany vedení žalované, v něm žalobce uvedl, že z pozice předsedy odborové organizace nebyl se záměrem snížení úvazku předem obeznámen a tato změna s ním nebyla projednávána. Za odborovou organizaci vyjádřil též nesouhlas s výpovědí členky jejího výboru paní [příjmení].

1. Podle zápisu pořízeného dne 30. 6. 2020 se tohoto dne v ranních hodinách k řediteli žalované dostavili žalobce a Mgr. [anonymizováno]. Za přítomnosti Mgr. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako svědků předal žalobce řediteli vyjádření k organizační změně s razítkem odborové organizace s tím, že jak žalobce, tak Mgr. [anonymizováno] si přejí vystavit výpověď, což ředitel přislíbil téhož dne odpoledne. K dalšímu osobnímu jednání tedy došlo dne 30. 6. 2020 ve 13:00 na žádost žalobce a Mgr. [jméno] [příjmení], jehož průběh ilustruje zápis z téhož dne, podepsaný [jméno] [příjmení] (mzdovou účetní), Ing. [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení] (asistentkami ředitele). Na tomto odpoledním jednání dala žalovaná žalobci výpověď evidovanou pod [číslo jednací] a v ní odkázala na výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákoníku práce, v návaznosti na organizační opatření, kterým byla pracovní pozice„ učitel odborného výcviku pro obor vzdělávání [anonymizováno]“ s pracovním úvazkem 1,0 zrušena a byla zřízena nová pracovní pozice s týmž názvem, avšak s úvazkem 0,5. V závěrečné části výpovědi je uvedena ručně psaná poznámka o tom, že ji žalobce sice převzal, ale odmítl převzetí potvrdit (což stvrdili svědkové [příjmení] [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení] a Ing. [příjmení]), a rovněž se zde objevuje ručně psaná poznámka„ Výpověď odmítl podepsat s tím, že ji nechá prověřit u odborového právníka“. Zápis přitom naznačuje, že na tomto odpoledním jednání bylo připraveno organizační opatření tak, aby jej žalobce mohl opatřit razítkem odborové organizace, dále„ Žádosti zaměstnavatele o souhlas s výpovědí členu orgánu odborové organizace“, tj. žalobce a Mgr. [jméno] [příjmení], i výpovědi. Závěr zápisu zmiňuje, že jednání proběhlo v agresivním, urážlivém a vulgárním tónu ze strany žalobce. Ke dni 30. 6. 2020 je datována též žádost žalované vůči odborové organizaci o souhlas s výpovědí žalobci na podkladě organizačního opatření.

1. Konečně, odborová organizace sdělila své nesouhlasné stanovisko s výpovědí žalobci písemně také dne 1. 7. 2020 v 15:00, jak vyplývá z formulářového dokumentu„ Stanovisko odborové organizace“, v němž se uvádí„ Přiloženo 643/ 2020“. V tomto„ Vyjádření odborové organizace k žádosti zaměstnavatele“ se kromě nesouhlasu uvádí, že k organizační změně neproběhla žádná diskuze, že odborová organizace s ní nebyla předem seznámena, neboť návrh i text organizačního opatření žalovaná zaslala na roky nepoužívanou adresu [email], namísto na adresu [email], přes kterou komunikace dlouhodobě fungovala. Žalobce opětovně vyjádřil přesvědčení o účelovosti jak samotné organizační změny, tak konsekventní výpovědi pro jeho osobu.

1. Svědecké výpovědi současných či bývalých zaměstnanců žalované byly navrženy především k prokázání tvrzení, že odborová organizace, jejímž byl žalobce funkcionářem, nedisponovala dostatečným počtem členů, avšak s ohledem na průběh dokazování této dílčí otázky shora shrnutými listinnými důkazy tito svědci nakonec vypovídali vesměs k okolnostem rozvázání pracovního poměru s žalobcem. Mgr. [jméno] [příjmení] (zástupce ředitele), [jméno] [příjmení] (vedoucí učitel odborného výcviku v oboru„ [ulice] [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“ a člen jiné odborové organizace, než žalobce) a [jméno] [příjmení] (učitel odborného výcviku ve vzdělávacím oboru„ [ulice] [anonymizováno]“ a taktéž člen jiné odborové organizace než žalobce) potvrdili, že výpověď byla s žalobcem projednávána jak ve vztahu k jeho osobě, kdy mu byly vysvětleny její důvody, tak z pozice funkcionáře odborové organizace; jednání se konalo dne 29. 6. 2020 v průběhu pracovní doby v dopoledních hodinách. Z tohoto jednání žalobce odešel a o výpovědi se jednalo ještě následujícího dne (tj. 30. 6. 2020, což byl pátek), kdy žalobce v ranních hodinách přinesl vyjádření odborové organizace a odpoledne obdržel výpověď. [jméno] [příjmení] upřesnil, že jednání dne 29. 6. 2020 probíhala v emočně vypjatém duchu v místnosti zástupce ředitele na pracovišti„ [ulice]“ a že se týkala též pana [jméno] [příjmení], který však nabídku zkrácení pracovního úvazku pro vzdělávací obor„ [ulice] mechanizátor“ přijal. Jednání dne 30. 6. 2020 probíhala ráno na pracovišti„ [anonymizováno]“ v [obec] v kanceláři ředitele žalované, při němž žalobce i paní [příjmení] [jméno] požádali o výpověď a žalobce předložil stanovisko odborové organizace. Samotná Mgr. [anonymizováno], která byla u žalovaného zaměstnána v letech 2002 až 2020 jako učitelka anglického jazyka, se ve své svědecké výpovědi soustředila ve značné míře na zevrubný popis důvodů, pro něž žalovaná rozvázala pracovní poměr konkrétně s ní (domnívala se, že měly původ v jejím členství a odborové organizaci a vyjadřování se ke způsobu vedení školy; to samé činil i žalobce, tedy brojil za práva žáků, byť netušila, v jakém duchu a naladění případná jeho jednání s vedením školy probíhala). Potvrdila nicméně, že dne 29. 6. 2020 dopoledne se řešily úvazky na následující školní rok a při té příležitosti jí byl předán návrh výpovědi; předání byli přítomni ředitel žalované a svědkové [příjmení] [příjmení] a [anonymizováno]. Svědkyně s výpovědí souhlasila přesto, že s ní odborová organizace, jejíž je členkou, vyslovila nesouhlas, a přesto, že o návrhu organizační změny neměla tušení a že neměla ani pocit, že by bylo možné vůbec ještě o návrhu diskutovat. Poté jí byla dne 30. 6. 2020 během oběda předána samotná výpověď (potvrdila, že předání byly přítomny [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení])

1. Další okruh důkazů se týkal výpovědi žalobci ze dne 15. 7. 2020, v níž se žalovaná znovu odkázala na výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákoníku práce, v návaznosti na organizační opatření. Tuto výpověď provázel průvodní dopis z téhož data, v němž žalovaná uvedla, že před podáním výpovědi požádala odborovou organizaci o souhlas s výpovědí; dne 3. 7. 2020 od ní obdržela listinu s názvem„ Vyjádření odborové organizace k žádosti zaměstnavatele“ ze dne 1. 7. 2020, v němž se odborová organizace odkazuje na své stanovisko ze dne 30. 6. 2020 sdělené žalované při jednání. Zásilku s výpovědí podanou k poštovní přepravě taktéž dne 15. 7. 2020, adresovanou pro„ [celé jméno žalobce], [ulice a číslo], [PSČ] [obec]“, převzal podle ručně psané poznámky na doručence„ [celé jméno žalobce]“ dne 20. 7. 2020. S ohledem na dokumenty s názvem„ Povolávací rozkaz“,„ Seznam vojáků v aktivní záloze, kteří vykonávají vojenské cvičení AZ“,„ Informaci o plánovaném pravidelném vojenském cvičení a o službě v operačním nasazení“ a„ Pamětní list“, všechny vydané Krajským vojenským velitelstvím [obec], ve spojení s informací podanou přímo Krajským vojenským velitelstvím [obec] dne 13. 4. 2021 pod [číslo jednací], se však žalobce od 9. 7. 2020 do 22. 7. 2020 účastnil pravidelného vojenského cvičení při Vojenské akademii [obec] a na výše uvedené adrese se nenacházel. Ing. [celé jméno žalobce] starší ve své svědecké výpovědi potvrdil, že s žalobcem mají stejnou adresu trvalého pobytu (ač svědek se na ní pravidelně nezdržuje) a že doklad o uložení zásilky přinesla jeho manželka. Svědek nevěnoval pozornost absentujícímu titulu před jménem (neboť k jeho opomenutí dochází běžně) a zásilka mu byla na poště vydána (zřejmě i proto, že na obálce chybělo datum narození). Žalobce si ji převzal později v místě bydliště.

1. Co se týče důvodů nadbytečnosti žalobce, z účastnické výpovědi ředitele žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], nad rámec toho, co již bylo uvedeno ve vyjádření k žalobě, z organizačního opatření jako takového, včetně listin s ním souvisejících tak, jak byly rekapitulovány výše, vyplynulo, že žalobce byl jediný učitel odborného výcviku v oboru vzdělávání„ [anonymizováno]“. Žalovaná byla nucena respektovat krajský normativ pro tento obor, podle něhož pěti žákům odpovídá 0,27 úvazku; v rámci státního normativu dostane škola zaplaceno maximálně 18 hodin, ale potřebuje 35 hodin, a tedy zbytek si musí profinancovat z vlastních zdrojů. Nepřicházelo přitom v úvahu sloučení praktické výuky oboru„ [anonymizováno]“ a„ [ulice] [anonymizováno]“, protože vzdělávací program, hygienické normy a vzdělávací výsledky žáků to neumožňují. Vzhledem k tomu, že v červnu se dělají pouze odhady úvazků, kdyby žalobce nabízený zkrácený úvazek přijal, nakonec by činil 0,7. O zkrácený úvazek projevil nicméně zájem Ing. [celé jméno žalobce] starší, který do té doby učil teoretickou výuku v tomtéž oboru vzdělávání a který splňuje též předpoklady pro výkon vedoucího odborného výcviku (požadavek výučního listu mu byl prominut s ohledem na délku praxe).

1. V srpnu roku 2020 žalovaná nechala zveřejnit na úřadu práce inzerát na obsazení pracovní pozice„ učitel/ka odborného výcviku oboru [anonymizováno]“ na zkrácený úvazek o velikosti 10,5 hodin týdně (viz„ Hlášenka volného pracovního místa“ a„ Nabídka volných míst podle CZ-ISCO abecedně“, ve spojení se sdělením Úřadu práce ČR – Kontaktního pracoviště [obec] ze dne 8. 4. 2021).

1. Svědecká výpověď svědka [příjmení] [celé jméno žalobce], který je u žalované zaměstnán od roku 2005, kromě výše shrnutých skutečností týkajících se výpovědi ze dne 15. 7. 2020 dokreslila, že žalobce nesouhlasil s organizačními změnami zejména proto, že by praktická výuka ve vzdělávacím oboru„ [anonymizováno]“ měla v případě druhého a třetího ročníku probíhat nadále odděleně, neboť praktický výcvik není pouhým dozorem nad žáky. Na rozdíl od žalobce byla pro svědka nabídka zkráceného pracovního úvazku pro praktickou výuku shora uvedeného oboru přijatelná, neboť je již v důchodu a u žalované měl do té doby pouze částečný úvazek; nadto měl pochybnosti, zda by Bc. [jméno] [příjmení], který měl praktickou výuku ve vzdělávacím oboru„ [anonymizováno]“ provádět po odchodu žalobce, byl k takové činnosti dostatečně fundovaný, má-li výuční list pouze v oboru„ [ulice] [anonymizováno]“.

1. Pokud jde konečně o důvody, pro které se žalovaná domnívala, že po ní nelze spravedlivě požadovat, aby žalobce nadále zaměstnávala, z dopisů ze dne 28. 4.2014, 19. 12. 2014, 3. 7. 2015 a 12. 4. 2016 je patrno, že žalovaná žalobce opakovaně vyzývala k doplnění předpokladu podle § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, jinak nebude moci vykonávat přímou pedagogickou činnost. Dále žalobce disponuje od 30. 11. 2011 dosud živnostenským oprávněním pro předmět podnikání„ Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 a 3 živnostenského zákona“ a pro obory činnosti„ Poskytování služeb pro zemědělství, zahradnictví, rybníkářství, lesnictví a myslivost“,„ Nakládání s reprodukčním materiálem lesních dřevin“,„ Chov zvířat a jejich výcvik (s výjimkou živočišné výroby)“,„ Výroba potravinářských a škrobárenských výrobků“ a„ Velkoobchod a maloobchod“. Státní veterinární správou je evidován mezi schválenými podniky akvakultury a podílí se na provozu„ [anonymizováno] [celé jméno žalobce] – [obec] [ulice]“, v rámci něhož poskytuje mj. služby [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (jak vyplývá z webových stránek [webová adresa] a ceníku). Předložená inzerce z webových stránek [webová adresa] signalizuje existenci pracovních příležitostí pro žalobce, a to na pozici kvalifikovaného pracovníka v oblasti [anonymizováno] ([právnická osoba]).

1. Soud neučinil žádné relevantní skutkové zjištění z e-mailu ze dne 19. 8. 2020, kterým informoval Mgr. [jméno] [příjmení] jménem žalované žalobce, že již nemá nárok na řádnou dovolenou a zůstává tedy mimo pracoviště s náhradou mzdy, neboť mu není možné přidělovat práci.

1. Na podkladě výše shrnutého skutkového stavu soud věci posoudil po právní stránce takto:

1. Podle § 52 písm. c) zákoníku práce, zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď z důvodu, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

1. Podle § 61 odst. 1 zákoníku práce, výpověď nebo okamžité zrušení pracovního poměru je zaměstnavatel povinen předem projednat s odborovou organizací. Podle § 61 odst. 2 zákoníku práce, jde-li o člena orgánu odborové organizace, který působí u zaměstnavatele, v době jeho funkčního období a v době 1 roku po jeho skončení, je k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru zaměstnavatel povinen požádat odborovou organizaci o předchozí souhlas. Za předchozí souhlas se považuje též, jestliže odborová organizace písemně neodmítla udělit zaměstnavateli souhlas v době do 15 dnů ode dne, kdy byla o něj zaměstnavatelem požádána. Podle § 61 odst. 3 zákoníku práce může zaměstnavatel souhlasu podle § 61 odst. 2 zákoníku práce použít jen ve lhůtě dvou měsíců od jeho udělení. Podle § 61 odst. 4 zákoníku práce, jestliže odborová organizace odmítla udělit souhlas podle § 61 odst. 2 zákoníku práce, jsou výpověď nebo okamžité zrušení pracovního poměru z tohoto důvodu neplatné; pokud jsou však ostatní podmínky výpovědi nebo okamžitého zrušení splněny a soud ve sporu podle § 72 téhož zákona shledá, že na zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance nadále zaměstnával, jsou výpověď i okamžité zrušení pracovního poměru platné.

1. Podle § 69 odst. 1 věty první zákoníku práce, dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu.

1. Podle § 72 zákoníku práce může neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

1. Podle § 286 odst. 3 zákoníku práce působí odborová organizace u zaměstnavatele a má právo jednat, jen jestliže je k tomu oprávněna podle stanov a alespoň 3 její členové jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru; kolektivně vyjednávat a uzavírat kolektivní smlouvy může za těchto podmínek jen odborová organizace nebo její pobočná organizace, jestliže ji k tomu opravňují stanovy odborové organizace. Podle odstavce 4 téhož ustanovení vznikají oprávnění odborové organizace u zaměstnavatele dnem následujícím po dni, kdy zaměstnavateli oznámila, že splňuje podmínky podle odstavce 3; přestane-li odborová organizace tyto podmínky splňovat, je povinna to zaměstnavateli bez zbytečného odkladu oznámit.

1. Podle § 334 odst. 1 zákoníku práce se písemnosti týkající se vzniku, změn a skončení pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance, důležité písemnosti týkající se odměňování, jimiž jsou mzdový výměr (§ 113 odst. 4 téhož zákona) nebo platový výměr (§ 136 téhož zákona) a záznam o porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce (dále jen„ písemnost“), musí být doručeny zaměstnanci do vlastních rukou. Podle § 334 odst. 2 zákoníku práce, písemnost doručuje zaměstnavatel zaměstnanci do vlastních rukou na pracovišti, v jeho bytě nebo kdekoliv bude zastižen anebo prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací; není-li to možné, může zaměstnavatel písemnost doručit prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Podle § 334 odst. 3 zákoníku práce, nedoručuje-li zaměstnavatel písemnost prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, považuje se písemnost za doručenou také tehdy, jestliže zaměstnanec přijetí písemnosti odmítne.

1. Podle § 551 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 552 téhož zákona o právní jednání nejde, nebyla-li zjevně projevena vážná vůle. O právní jednání též nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem (§ 553 odst. 1 občanského zákoníku), avšak byl-li projev vůle mezi stranami dodatečně vyjasněn, nepřihlíží se k jeho vadě a hledí se, jako by tu bylo právní jednání od počátku (§ 553 odst. 2 občanského zákoníku). Podle § 554 občanského zákoníku se k zdánlivému právnímu jednání nepřihlíží.

1. Podle § 1 odst. 1 nařízení vlády č. 123/2018 Sb., o stanovení maximálního počtu hodin výuky financovaného ze státního rozpočtu pro základní školu, střední školu a konzervatoř zřizovanou krajem, obcí nebo svazkem obcí, představuje maximální počet hodin výuky financovaný ze státního rozpočtu pro základní školu, střední školu a konzervatoř zřizovanou krajem, obcí nebo svazkem obcí (PHmax) pro účely tohoto nařízení maximální týdenní počet hodin teoretického a praktického vyučování financovaný ze státního rozpočtu. Hmax v denní formě vzdělávání včetně zkráceného studia a další pravidla pro postup jeho výpočtu jsou stanoveny v členění uvedeném v příloze č. 1 k tomuto nařízení podle oborů vzdělání základního a středního vzdělávání na 1 třídu v závislosti na průměrném počtu žáků ve třídě (§ 1 odst. 2 písm. a) tohoto nařízení) a oborů vzdělání poskytovaných v konzervatoři na 1 ročník v závislosti na průměrném počtu žáků v ročníku (§ 1 odst. 2 písm. b) tohoto nařízení).

1. Podle § 32 odst. 1 písm. d) zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, fyzická osoba, která nesplňuje předpoklad podle § 3 odst. 1 písm. b) (tj. má odbornou kvalifikaci pro přímou pedagogickou činnost), kterou vykonává, může vykonávat přímou pedagogickou činnost po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud ke dni 1. ledna 2015 dosáhla alespoň 55 let věku a pokud vykonávala přímou pedagogickou činnost na příslušném druhu školy nejméně po dobu 20 let. Podle § 9 odst. 5 písm. b) téhož zákona získává učitel odborného výcviku odbornou kvalifikaci středním vzděláním s výučním listem získaným ukončením vzdělávacího programu středního vzdělávání v oboru vzdělání, který odpovídá charakteru vyučovaného předmětu, a vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů střední školy nebo druhého stupně základní školy, vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů střední školy nebo druhého stupně základní školy, nebo studiem pedagogiky.

1. K první sporné otázce, tj. zda odborová organizace, jejímž měl být žalobce funkcionářem, splňovala podmínky stanovené § 286 odst. 3 a 4 zákoníku práce, soud uvádí, že v řízení bylo nade vši pochybnost prokázáno, že ke dni podání výpovědi žalobci měla odborová organizace tři členy, a to žalobce (v pozici jejího předsedy), Mgr. [anonymizováno] a Ing. [celé jméno žalobce] staršího. Bylo prokázáno rovněž to, že odborová organizace oznámila žalované již v roce 2012 datum svého vzniku, i to, že bude u žalované působit a kdo jsou její funkcionáři; později žalovanou informovala také o interních organizačních změnách. Žalobce sice v řízení neprokázal, že spolu s oznámením o vzniku odborové organizace a zahájením jejího působení u žalované předal posledně jmenované též text stanov, avšak soud má za to, že jazyková dikce § 286 odst. 3 zákoníku práce nechápe doručení stanov zaměstnavateli jako podmínku, bez níž odborová organizace u zaměstnavatele působit v žádném případě nemůže. Soud nadto přihlédl k tomu, že od roku 2012 (tj. po dobu cca 10 let) nikdo oprávnění odborové organizace působit u žalované z důvodu, že jí nepředložila stanovy, z nichž by toto oprávnění vyplývalo, nezpochybňoval; námitka žalované se tudíž jeví jako účelová. Podmínky § 286 odst. 3 a 4 zákoníku práce proto soud považuje za splněné.

1. Jako druhou v pořadí se soud zabýval (pro zjednodušení věci) druhou výpovědí datovanou ke dni 15. 7. 2020. Ve vztahu k ní na podkladě zjištěného skutkového stavu dospívá k závěru, že žalovaná nedodržela podmínky § 334 odst. 1 zákoníku práce a tuto výpověď nedoručila žalobci do vlastních rukou, neboť osoba, která zásilku s výpovědí převzala, byl jeho otec [příjmení] [celé jméno žalobce]. Tento skutkový závěr přitom plynul z řetězce nepřímých důkazů, z nichž nejpodstatnější bylo zjištění, že žalobce se v rozhodné době nacházel na vojenském cvičení ve [obec] (tedy mimo místo trvalého bydliště) a že záměna adresáta (žalobce a jeho otce) byla umocněna absentujícím datem narození příjemce zásilky na obálce a vedla k tomu, že pracovnice poskytovatele poštovní licence automaticky zásilku vydala Ing. [celé jméno žalobce] staršímu, aniž by pojala jakékoli podezření nad chybějícím titulem. Tento právní závěr nachází též oporu v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2426/2000, v němž se podává:„ Pokud zaměstnavatel doručuje písemnosti uvedené v ustanovení § 266a odst. 1 zák. práce poštou, musí je zaslat jako doporučenou zásilku do vlastních rukou; převzala-li takovou zásilku jiná osoba než zaměstnanec, nebyla tím splněna povinnost zaměstnavatele doručit písemnost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 27. 12. 1982 sp. zn. 6 Cz 34/81, uveřejněný v Bulletinu Nejvyššího soudu ČSR, občanskoprávní část, roč. 1985, pod č. 9, popř. rozsudek Nejvyššího soudu SSR ze dne 26. 5. 1975 sp. zn. 3 Cz 12/75, uveřejněný pod č. 52 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1977), a to i v případě, jestliže zásilka byla zaměstnanci dodatečně prokazatelně odevzdána.“.

1. Tento závěr promítl soud do výroku II. rozsudku nicméně v podobě, která může být bez kontextu odůvodnění poněkud matoucí. Důvodem, proč byla žaloba v části směřující proti výpovědi ze dne 15. 7. 2020 zamítnuta, není proto, že by byla učiněna platně, ale proto, že se (podle odborné literatury) jedná o zdánlivé právní jednání, jehož následkem není neplatnost, ale nicotnost, neboť pro nesplnění zákonných podmínek za výpověď (právní jednání, projev vůle) vůbec považovat. Jedná se přitom o jednu z novinek, kterou přinesla rekodifikace občanského zákoníku; jinými slovy, výpověď, která nebyla doručena řádně, nebyla jakožto právní jednání dovršena, a proto právně neexistuje (srov. §§ 551 až 554 občanského zákoníku). Z tohoto důvodu nelze pojmově hovořit o neplatnosti takového právního jednání a formuloval-li proto žalobce žalobní petit tak, aby soud vyslovil neplatnost výpovědi ze dne 15. 7. 2020, nenabízela se jiná možnost než jej zamítnout.

1. Co se týče výpovědi ze dne 30. 6. 2020 a naplnění předpokladů podle § 61 zákoníku práce na straně žalované, dokazování čistě prostřednictvím vyjmenovaných listin nedokázalo zcela osvětlit posloupnost úkonů žalované, tedy najisto postavit, zda žádost o souhlas s výpovědí žalobci obdržela odborová organizace, jejímž je žalobce předsedou, předtím, než byla žalobci dána výpověď, anebo teprve poté. Výpovědi svědků nicméně indikují, že žalobce byl v pozici předsedy odborové organizace seznámen s organizační změnou, na kterou konsekventně navazovalo snížení počtu pracovních pozic (respektive zkrácení délek úvazků), již dne 26. 6. 2020 (a to na e-mail [email]), organizační změnu a navrženou výpověď konzultoval s žalovanou dne 29. 6. 2020, poté dne 30. 6. 2020 v ranních hodinách doručil žalované (z pozice předsedy odborové organizace) nesouhlasné stanovisko se svou výpovědí a v odpoledních hodinách ji převzal. V této souvislosti soud připomíná, že pokud žalobce uvedl výše uvedenou e-mailovou adresu jako kontakt na odborovou organizaci, jde její dlouhodobé nepoužívání, pouze a jen k tíži odborové organizace (respektive jeho osoby jako předsedy). Žalovaná totiž měla povinnost komunikovat s odborovou organizací právě prostřednictvím tohoto e-mailu, neboť ten odborová organizace uvedla v dopisu ze dne 18. 6. 2013; pokud by organizační změnu zaslala na e-mail jiný, mohly by následně vzniknout pochybnosti o tom, zda oslovila skutečně odborovou organizaci, anebo jiný subjekt (žalobce jakožto fyzickou osobu).

1. Ve světle judikatury Nejvyššího soudu (viz rozsudek ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 21 Cdo 778/2020), však i v případě, že by žalovaná nedodržela procedurální postup upravený v § 61 odst. 2 zákoníku práce, tj. nepožádala odborovou organizaci o předchozí souhlas s výpovědí žalobci, by takové pochybení k neplatnosti výpovědi ještě nestačilo. Nejvyšší soud v tomto rozsudku nejprve v obecné rovině vysvětlil, že § 61 zákoníku práce upravuje účast odborových organizací při rozvázání pracovního poměru výpovědí nebo okamžitým zrušením zaměstnavatele a že vzhledem k závažnosti těchto jednostranných opatření pro pracovní i osobní život zaměstnance zákon stanoví povinnost zaměstnavatele je předem projednat s odborovou organizací; zvýšená ochrana členů orgánu odborové organizace působícího u zaměstnavatele se zde projevuje v tom, že (na rozdíl od pouhého projednání u prostého člena odborové organizace) je zaměstnavatel povinen požádat odborovou organizaci o předchozí souhlas se zamýšleným okamžitým zrušením pracovního poměru nebo výpovědí. Smyslem a účelem povinnosti zaměstnavatele požádat odborovou organizaci o předchozí souhlas s výpovědí členu jejího orgánu uvedené v ustanovení § 61 odst. 2 zákoníku práce je, aby se odborová organizace mohla vyjádřit (kladně, nebo záporně) k zamýšlené výpovědi, popř. též uvést k negativnímu stanovisku své důvody, a aby v případě nesouhlasu mohl zaměstnavatel zvážit toto stanovisko i s jeho případným odůvodněním a se znalostí tohoto stanoviska se rozhodnout o tom, zda od výpovědi ustoupí, nebo zda ji přes nesouhlas odborové organizace zaměstnanci dá. Jak dále Nejvyšší soud ve vztahu ke konkrétním okolnostem věci uvedl:„ Zvýšená (…) ochrana zaměstnance sledovaná ustanovením § 61 odst. 2 zák. práce je i v této situaci zajištěna tím, že odborová organizace dostala možnost se k zamýšlenému propuštění dvou konkrétních zaměstnanců (nesouhlasně) vyjádřit a že zaměstnavatel se tak bude rozhodovat o výpovědi se znalostí nesouhlasného stanoviska odborové organizace a jeho případných důvodů a s vědomím toho, že pokud výpověď přesto zaměstnanci dá, může být shledána soudem ve smyslu ustanovení § 61 odst. 4 zákoníku práce neplatnou.“. Prizmatem tohoto rozhodnutí tak zdejší soud dospívá k závěru, že pokud bylo žalované nesouhlasné stanovisko odborové organizace zřejmé již před podáním výpovědi, a to ze způsobu, jakým s ní žalobce z pozice předsedy odborové organizace komunikoval ve dnech 26. 6. 2020 a 29. 6. 2020 (kdy zcela jasně uvedl, že ke snížení počtu zaměstnanců, respektive zkrácení úvazků, nevidí žádný důvod, že organizační změnu považuje za útok na svou osobu a účelový krok, jak se jej jako nepohodlného zaměstnance zbavit, a že nemá v úmyslu přijmout nabídku nově vytvořeného zkráceného úvazku), žalovaná fakticky dostála požadavkům zvýšené ochrany žalobce tak, jak je předvídána § 61 odst. 2 zákoníku práce.

1. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1539/2008, dále nelze jen ze samotné okolnosti, že byly splněny obecné předpoklady platnosti výpovědi z pracovního poměru, dovozovat, že je zároveň dána i podmínka, že na zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance nadále zaměstnával. Zjištění soudu, že na zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance nadále zaměstnával, musí tedy spočívat na jiných (dalších) skutečnostech než na pouhém konstatování, že byly splněny obecné předpoklady platnosti výpovědi z pracovního poměru (v nyní souzené věci podle § 52 písm. c) zákoníku práce). Jakkoli byly tyto závěry přijaty ve vztahu k dříve platnému a účinnému zákoníku práce, soud nepochybuje, že jsou aplikovatelné i za současné právní úpravy.

1. Soud nepochybuje, že důvody nadbytečnosti podle § 52 písm. c) zákoníku práce, byly naplněny. Důkazy k této otázce provedené vedly k jednoznačnému závěru, že výsledky přijímacího řízení pro školní rok 2020 2021 signalizovaly nulový zájem studentů o obor vzdělávání„ [anonymizováno]“, v kombinaci s tím, že ve zbývajících ročnících (konkrétně druhém a třetím) dosáhl počet studentů pro tento školní rok pouhého počtu pěti žáků a ve čtvrtém ročníku byl počet žáků opět nulový. Poklesl rovněž celkový počet žáků prvního ročníku vzdělávacího oboru„ [ulice] [anonymizováno]“. To vše bylo důvodem, proč musela žalovaná odpovídajícím způsobem reagovat změnami ve struktuře zaměstnanců, jejichž druhu práce se zmenšená potřeba výuky dotýkala. Pokud by žalovaná k organizační změně a úpravě úvazků nepřistoupila, neměla by možnost přidělovat žalobci sjednanou práci v rozsahu sjednané týdenní pracovní doby, respektive byla by nucena dotovat takto nevyužité pracovní místo ze svých zdrojů, jak je patrné z nařízení vlády č. 123/2018 Sb., o stanovení maximálního počtu hodin výuky financovaného ze státního rozpočtu pro základní školu, střední školu a konzervatoř zřizovanou krajem, obcí nebo svazkem obcí.

1. Zbývá tak posoudit, zda bylo možné po žalované spravedlivě požadovat, aby žalobce i přes nesouhlas odborové organizace s jemu podanou výpovědí dále zaměstnávala (§ 61 odst. 4 zákoníku práce) Tyto důvody, odlišné od důvodů nadbytečnosti podle § 52 písm. c) téhož zákona, omezují žalovanou jakožto zaměstnavatele v možnosti nezávislého a svobodného výběru nadbytečného zaměstnance, tedy relativizují (činí méně významnými) obvyklá hlediska objektivní (efektivita, hospodárnost atp.), tak subjektivní (osobní preference a sympatie ke konkrétnímu zaměstnanci). Zahrnují dle ustálené judikatury (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2009, sp. zn. 21 Cdo 938/2009) namátkově dosavadní pracovní výsledky zaměstnance, jeho postoj k plnění pracovních úkolů, osobnost žalobce a jeho vztah k ostatním zaměstnancům, přičemž jednání, které je důvodem výpovědi, musí být závažnějšího charakteru než jednání, které by stačilo k výpovědi jiného zaměstnance než odborového funkcionáře (srov. např. rozsudek ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. 21 Cdo 1199/2020). Jinými slovy, zaměstnavatel musí vyvinout výrazně vyšší aktivitu k nalezení (a preferenci) takového řešení, jež si klade za cíl, aby v případě nadbytečnosti v důsledku organizačních změn nemusel být pracovní poměr rozvázán právě s osobou aktivně činnou v odborové organizaci.

1. Soud přitom dospěl k závěru, že žalovaná takovou nadstandardní aktivitu vyvinula, jakkoli se tak dělo v rámci vymezeném objektivními limity, zejména kvalifikací žalobce, který mohl u žalované vzhledem ke své aprobaci vyučovat pouze odborný výcvik v oboru„ [anonymizováno]“, nikoli však například teoretickou výuku téhož oboru či odborný výcvik v jiných oborech. Ačkoli žalobce zastával jiný názor, neměl soud na základě provedeného dokazování dojem, že by organizační změna byla přijata účelově s cílem s žalobcem rozvázat pracovní poměr; jak již bylo uvedeno výše, měla původ v objektivních příčinách (nedostatečném zájmu žáků o tento studijní obor). Ačkoli žalobce sám připustil (a potvrdila to mj. i svědkyně [příjmení] [jméno]), že se aktivně angažoval proti vedení školy a využíval prostředky k tomu právem předvídané (což je sice z právního hlediska zcela v pořádku, nicméně z lidského hlediska poněkud kontraproduktivní, mají-li vztahy mezi vedením a zaměstnancem dosahovat nadstandardní úrovně kvality), organizační změna byla vystavěna na obtížně diskutovatelných důvodech, které s osobou žalobce a jeho vystupování proti vedení školy nic společného neměly, nadto žalovaná nabídla žalobci i přes existující animozitu nově zřízené místo (byť o kratším úvazku. Skutečnost, že žalobce o toto pracovní místo zájem neměl a později o něj projevil zájem jeho otec, jenž do té doby vyučoval ve zkráceném úvazku teoretickou výuku ve vzdělávacím oboru„ [anonymizováno]“ a jenž disponoval i předpoklady pro vedení odborného výcviku (viz § 32 odst. 1 písm. d) zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících), na tom ničeho nemění. Rovněž soud neshledal nic šikanózního ani na tom, že žalovaná opakovaně vyzývala žalobce k doplnění kvalifikace; to, že mu opakovaně dávala šanci tuto podmínku splnit v dodatečných lhůtách, spíše nasvědčuje tomu, že se vedení školy mělo zájem žalobce nadále zaměstnávat a jeho vystupování proti vlastní činnosti si nebralo osobně. Taktéž lze souhlasit s žalovanou v tom, že osobní poměry žalobce nenasvědčují tomu, že by měl mít v budoucnu problém s uplatněním na trhu práce, ať si zvolí závislou výdělečnou činnost, tak výkon podnikatelské činnosti podle živnostenského oprávnění.

1. Žalovaná byla v řízení plně úspěšná, a proto jí podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přísluší právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci. Ty sestávají z nákladů spojených s jejím zastupováním advokátem. Advokát žalované ve věci učinil sedm úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)), a to přípravu a převzetí zastoupení, podání ve věci samé – vyjádření k žalobě a čtvero účastí u jednání u zdejšího soudu dne 23. 3. 2021 v trvání 1 hodiny a 45 minut, dne 18. 5. 2021 v trvání 2 hodin, dne 7. 10. 2021 v trvání 1 hodiny a 45 minut a dne 20. 1. 2022 v trvání 2 hodin a 10 minut, kdy mu za každý z těchto úkonů náleží podle § 7 bodu 5, ve spojení s § 9 odst. 3 advokátního tarifu odměna v tarifní hodnotě 2 500 Kč, celkem tedy 17 500 Kč. Dále mu za ně podle § 13 téže vyhlášky náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z nich, celkem tedy 2 100 Kč.

1. V souvislosti s účastí u soudního jednání má zástupce žalovaného podle § 13 odst. 1 advokátního tarifu nárok na náhradu cestovních výdajů za cestu z [obec] do [obec] a zpět (náhrada za jízdu osobním automobilem RANGE ROVER Sport 2BH0878 o vzdálenosti čtyřikrát 22,6 km dne 23. 3. 2021, 18. 5. 2021, 7. 10. 2021 a 20. 1. 2022 (při průměrné spotřebě 8, 5/100 km a průměrné ceně nafty 27,80 Kč v roce 2021 a 36,10 Kč v roce 2022 a sazbě základní náhrady 4,40 Kč/km v roce 2021 a 4,70 Kč/km v roce 2022), ve výši dvakrát 214,83 Kč; celkem tedy 429,66 Kč), celkem tedy 1 261,27 Kč Vedle nich náleží zástupci žalovaného také náhrada za promeškaný čas v souvislosti se soudními jednáními (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu; 8 půlhodin po 100 Kč) ve výši 800 Kč.

1. Celkem tak náklady žalovaného za právní zastoupení činí 17 629,66 Kč bez daně z přidané hodnoty a (po zaokrouhlení) částku 26 210 Kč včetně DPH (ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta ve výši 4 548,87 Kč).

1. Soud jako úkon právní služby neuznal dvojí poradu s klientem (neboť ne každý úkon advokáta je relevantní z hlediska náhrady nákladů soudního řízení) a dvojí doplnění žaloby (označení důkazů) na výzvu soudu, neboť je povinností účastníka učinit podání perfektní hned napoprvé.