22 C 28/2024 - 1020

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Randou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] proti žalované: Česká republika - [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o nahrazení projevu vůle takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít s žalobcem tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“): a) Žalovaná spravuje pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. a obci [adresa] ve vlastnictví státu. b) Žalobce je oprávněnou osobou ve smyslu § 4 odst. 4 zákona o půdě. c) Žalobce má na základě Rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy – Pozemkového úřadu [adresa] č.j. PÚ 1171/99 ze dne 26.5.1999, č.j. PÚ 1172/99 ze dne 26.5.1999, ve znění oznámení o opravě písařské chyby č.j. PÚ 1172/99 ze dne 25.6.1999, č.j. PÚ 1172/99/2 ze dne 24.11.1999, č.j. PÚ 208/00 ze dne 13.10.2000, č.j. PÚ 1017/00/1 ze dne 23.3.2001, č.j. PÚ 933/02 ze dne 28.5.2002, Rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu [adresa] č.j. PÚ 1040/03/3 ze dne 28.11.2003, č.j. PÚ 292/91 ze dne 1.4.2004, č.j. PÚ 292/91/1 ze dne 26.8.2008, č.j. PÚ 292/91/4 ze dne 13.8.2010, č.j. PÚ 292/91/6 ze dne 24.7.2012, č.j. PÚ 292/91/8 ze dne 26.7.2012, Rozhodnutí [právnická osoba] – Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu č.j. PÚ 292/91/11 ze dne 25.9.2013, č.j. PÚ 292/91/12 ze dne 29.10.2013, č.j. PÚ 292/91/16 ze dne 13.4.2016, č.j. PÚ 292/91/17 ze dne 13.4.2016, č.j. PÚ 292/91/18 ze dne 18.4.2016, č.j. PÚ 292/91/19 ze dne 19.4.2016 a č.j. PÚ 292/91/20 ze dne 27.4.2016, nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky žalobce v restituci, z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě, nevydané. d) Žalovaná k uspokojení nároku žalobce na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou bezúplatně převádí žalobci pozemek parc. č. 880/1 v k. ú. a obci [adresa] a žalobce tento pozemek do svého vlastnictví přijímá.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 23 725,63 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemku ve vlastnictví státu parc. č. 880/1 v k. ú. a obci [adresa]. Uvedl, že je oprávněnou osobou podle § 4 odst. 4 zákona o půdě a že mu vznikl nárok na přidělení náhradních pozemků jako kompenzaci za pozemky, které nemohly být vráceny v rámci restitucí. Tento nárok byl přiznán na základě Rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy – Pozemkového úřadu [adresa] č.j. PÚ 1171/99 ze dne 26.5.1999, č.j. PÚ 1172/99 ze dne 26.5.1999, ve znění oznámení o opravě písařské chyby č.j. PÚ 1172/99 ze dne 25.6.1999, č.j. PÚ 1172/99/2 ze dne 24.11.1999, č.j. PÚ 208/00 ze dne 13.10.2000, č.j. PÚ 1017/00/1 ze dne 23.3.2001, č.j. PÚ 933/02 ze dne 28.5.2002, Rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu [adresa] č.j. PÚ 1040/03/3 ze dne 28.11.2003, č.j. PÚ 292/91 ze dne 1.4.2004, č.j. PÚ 292/91/1 ze dne 26.8.2008, č.j. PÚ 292/91/4 ze dne 13.8.2010, č.j. PÚ 292/91/6 ze dne 24.7.2012, č.j. PÚ 292/91/8 ze dne 26.7.2012, Rozhodnutí [právnická osoba] – Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu č.j. PÚ 292/91/11 ze dne 25.9.2013, č.j. PÚ 292/91/12 ze dne 29.10.2013, č.j. PÚ 292/91/16 ze dne 13.4.2016, č.j. PÚ 292/91/17 ze dne 13.4.2016, č.j. PÚ 292/91/18 ze dne 18.4.2016, č.j. PÚ 292/91/19 ze dne 19.4.2016 a č.j. PÚ 292/91/20 ze dne 27.4.2016. Žalobce uvedl, že právní předchůdce uplatnil u příslušného orgánu svůj restituční nárok před více než 30 lety, ale tento restituční nárok není doposud uspokojen. Žalobce upozornil na svévolný, liknavý a diskriminační postup žalované spočívající zejména v tom, že od počátku evidovala dlouhodobě nesprávnou výši restitučního nároku žalobce. Žalovaná až do března 2025 evidovala nárok ve výši 250 770,15 Kč, který teprve tohoto roku přecenila na částku 9 596 740 Kč. Žalovaná tak učinila bezmála po 10 letech od podání první náhradové žaloby, kdy mezi rodinou žalobce a žalovanou proběhlo a stále probíhá zhruba 110 soudních řízení. Žalovaná nemůže důsledky svého dlouhodobého liknavého, svévolného a diskriminačního jednání vůči rodině žalobce zhojit tím, že zbylý nárok uzná až na samém konci procesu uspokojování restitučních nároků rodiny žalobce. Svévolný, liknavý a diskriminační postup žalované dále spatřuje v tom, že žalovaná do veřejných nabídek dle zákona o půdě dlouhodobě nezařazuje vhodné pozemky a nabídky jsou stiženy kvalitativním i kvantitativním úpadkem. Kvalita nabízených pozemků je nízká a pozemky jsou nesprávně ohodnoceny. Nadto žalovaná po celou dobu v průběhu jiných řízení žalobce a jeho rodiny převádí požadované náhradní pozemky na třetí osoby.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že přeceněním nároku získal žalobce možnost realizovat svoje restituční nároky ve veřejných nabídkách pozemků zákonem stanoveným postupem, žaloba je tudíž nedůvodná. Žalovaná přecenění neučinila svévolně, přistoupila k němu z důvodu, že tomuto ocenění bylo konstantně přitakáváno soudy a že navzdory předloženému oponentnímu znaleckému posudku [tituly před jménem] [jméno FO] na cenu severních nevydaných pozemků nebylo možno dosáhnout změny v soudním náhledu. Posouzení restitučního nároku nebylo jasné a ustálené, jak tvrdí žalobce. Převodům náhradních pozemků mohla rodina žalobce zabránit, kdyby soudu navrhla vydání předběžného opatření zakazující disponování s těmito pozemky.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce je oprávněnou osobou ve smyslu § 4 odst. 4 zákona o půdě. Na základě Rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy – Pozemkového úřadu [adresa] č.j. PÚ 1171/99 ze dne 26.5.1999, č.j. PÚ 1172/99 ze dne 26.5.1999, ve znění oznámení o opravě písařské chyby č.j. PÚ 1172/99 ze dne 25.6.1999, č.j. PÚ 1172/99/2 ze dne 24.11.1999, č.j. PÚ 208/00 ze dne 13.10.2000, č.j. PÚ 1017/00/1 ze dne 23.3.2001, č.j. PÚ 933/02 ze dne 28.5.2002, Rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu [adresa] č.j. PÚ 26.8.2008, č.j. PÚ 292/91/4 ze dne 13.8.2010, č.j. PÚ 292/91/6 ze dne 24.7.2012, č.j. PÚ 292/91/8 ze dne 26.7.2012, Rozhodnutí [právnická osoba] – Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu č.j. PÚ 292/91/11 ze dne 25.9.2013, č.j. PÚ 292/91/12 ze dne 29.10.2013, č.j. PÚ 292/91/16 ze dne 13.4.2016, č.j. PÚ 292/91/17 ze dne 13.4.2016, č.j. PÚ 292/91/18 ze dne 18.4.2016, č.j. PÚ 292/91/19 ze dne 19.4.2016, č.j. PÚ 292/91/20 ze dne 27.4.2016, má žalobce nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky žalobce v restituci, z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě, nevydané. Dále je nesporné, že aktuální výše restitučního nároku žalobce činí 1 123 092,53 Kč, že žalovaná spravuje pozemek parc. č. 880/1 v k. ú. a obci [adresa] ve vlastnictví státu, jehož cena činí 22 037,50 Kč, a že ke dni 25. 6. 2025 nebránila žádná skutečnost jeho převodu.

4. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 20. 10. 1993 bylo zjištěno, že [tituly před jménem] [jméno FO] byl vyrozuměn o zaevidování jeho žádosti o poskytnutí náhradních pozemků.

5. Z žádosti oprávněné osoby bylo zjištěno, že [tituly před jménem] [jméno FO] podal dne 15. 8. 2005 tři žádosti o úplatný převod zemědělského pozemku podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 95/1999 Sb. Z protokolů z vyhodnocení výzev k podání nabídky kupní ceny ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 95/1999 Sb. bylo zjištěno, že se [tituly před jménem] [jméno FO] neumístil na prvním místě.

6. Z přehledu odňatých pozemků bylo zjištěno, že rodině [jméno FO] bylo v k. ú. [adresa], hl. město [adresa], vyvlastněno a nevydáno celkem [hodnota] pozemků, a to pozemek parc. č. [hodnota], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], o celkové výměře 306 790 m2.

7. Z žádosti ze dne 15. 4. 2014 soud zjistil, že žalobce žádal žalovanou o sdělení celkové výše restitučního nároku žalobce a jeho rodiny.

8. Z vyjádření žalované ze dne 12. 5. 2014 bylo zjištěno, že žalovaná v návaznosti na výzvu žalobce, v níž žalovanou vyzval k učinění odpovídající nabídky náhradních pozemků, které budou charakterem odpovídat nevydaným pozemkům, informovala žalobce, že si oprávněné osoby mohou pozemky vybrat ve veřejných nabídkách a současně sdělila termíny veřejných nabídek v roce 2014.

9. Z výzvy ze dne 6. 8. 2015 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k nabídce adekvátních náhradních pozemků k uspokojení restitučních nároků, který žalobce na základě znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] vyčíslil v souhrnné výši pro rodinu žalobce na částku 24 457,630 Kč.

10. Z dopisu žalobce ze dne 11. 2. 2016 bylo zjištěno, že vyzval žalovanou k operativnějšímu a rychlejšímu řešení restitučního nároku jeho rodiny a upozornil na liknavý přístup žalované.

11. Z přehledu nároků ze dne 10. 4. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná pro žalobce eviduje restituční nárok v celkové výši 250 770,15 Kč.

12. Z korespondence mezi zástupcem žalobce a Institutem plánování a rozvoje hl. města Prahy ze dne 21. 11. 2017 bylo zjištěno, že Česká republika – [Jméno žalované] (příp. právní předchůdce nebo zástupce tohoto úřadu) žádal o poskytnutí územně plánovací dokumentace platné v období od roku 1935 do 1970 týkající se území hl. města Prahy, přičemž první žádost je ze dne 12. 3. 2008. Ve vztahu k pozemkům v k. ú. [adresa] není žádost o poskytnutí územně plánovací dokumentace k datům 6. 5. 1952, 30. 4. 1954 nebo 22. 1. 1969 evidována.

13. Ze sdělení žalované ze dne 7. 1. 2019 bylo zjištěno, že žádost žalobce o převod pozemku ze dne 5. 12. 2018 považuje za neplatnou, neboť nemá dostatečné krytí restitučních nároků.

14. Z důvodové zprávy zákona, kterým se mění zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, bylo zjištěno, že žalovaná v letech 1999 až 2014 úplatně převedla celkem [hodnota] pozemků za celkovou kupní cenu 29 016 097,13 Kč, přičemž k vypořádání restitučního nároku podle zákona o půdě v letech 1993 až 2014 převedla celkem [hodnota] pozemků v celkové hodnotě 5 019 040 Kč.

15. Z kupní smlouvy bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 1. 9. 1993 mezi [právnická osoba], na straně prodávajícího, a společností [Anonymizováno] s [Anonymizováno] [Anonymizováno], na straně kupující. Předmětem byl prodej mimo jiné pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa].

16. Z kupní smlouvy bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 28. 5. 2007 mezi [právnická osoba] ČR, na straně prodávajícího, a [tituly před jménem] [jméno FO], na straně kupujícího. Předmětem byl prodej pozemku v k. ú. [adresa] ve vlastnictví státu za kupní cenu 30 500 Kč. Část kupní ceny 18 529 Kč byla započtena na restituční nároky a část 11 971 Kč byla zaplacena při podpisu smlouvy.

17. Z usnesení Okresního soudu [adresa]-západ ze dne 29. 6. 2016, č. j. 6 C 212/2016 – 21, bylo zjištěno, že soud nařídil předběžné opatření, kterým žalovanému uložil, aby nenakládal s pozemky, mimo jiné s pozemkem parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], které byly předmětem řízení o nahrazení projevu vůle mezi [jméno FO], na straně žalobkyně, a [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] - [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], na straně žalované. Nutnost zatímní úpravy poměrů byla spatřována v chování žalované v jiných obdobných případech, kdy s pozemky disponovala bez ohledu na probíhající řízení. Ze souhlasu s dělením pozemku bylo zjištěno, že Stavební úřad [adresa] souhlasil s dělením pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno]v k. ú. [adresa] tak, že z pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] bude oddělen pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 8 157 m2 a pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 1 102 m2, a to za účelem bezúplatného převodu na město [adresa]. Z kupní smlouvy bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 7. 12. 2016 mezi žalovaným, na straně prodávající, a [právnická osoba]., na straně kupující. Předmětem byl prodej pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], o výměře 8 157 m2, v k. ú. [adresa] za kupní cenu 748 209,06 Kč. Následně byl podán návrh na vklad práva do katastru nemovitostí dne 14. 12. 2016. Ze smlouvy o bezúplatném převodu pozemku č. [hodnota] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 21. 12. 2016 mezi žalovaným, na straně převádějící, a městem [adresa], na straně nabyvatele. Předmětem byl převod pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], o výměře 8 157 m2, v k. ú. [adresa]. Následně byl podán návrh na vklad práva do katastru nemovitostí dne 29. 12. 2016.

18. Z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 1. 6. 2023, č. j. 23 C 42/2022 – 212, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2023, č. j. 23 Co 194/2023 – 282, a s rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 4. 2024, č. j. 28 Cdo 528/2024 – 337, bylo zjištěno, že v řízení mezi Václavem Hlaváčem, na straně žalobce, a Českou republikou – Státním pozemkovým úřadem, na straně žalované, byl na základě rozhodnutí soudu nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona o půdě, a to pozemku parc. č. 50/30 v k. ú. [adresa], parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [právnická osoba] a parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa]. Soudy shledaly postup žalované liknavým a svévolným. První žádost o vyřízení restitučního nároku rodiny byla podána v roce 1991. Restituční nárok žalobce byl deklarován rozhodnutími Pozemkového úřadu z let 1999 – 2016. K uspokojení restitučního nároku v plném rozsahu nedošlo za dobu více než 25 let. Soudy uzavřely, že za takto dlouhou dobu došlo nepochybně i ke zmenšení okruhu vhodného majetku státu, ze kterého by mohl být žalobce uspokojen. Přístup žalované, která odmítala uznat hodnotu žalobcova restitučního nároku, žalobce zcela vyloučil z veřejných nabídek náhradních pozemků. Postoj žalované v tomto směru zůstával neměnný i přes opakovaná rozhodnutí soudů v rámci restitučních nároků žalobce, případně i členů širší rodiny (jejichž nároky vycházejí ze shodného původního restitučního nároku). Ohledně pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] byl rozsudek částečně zrušen pro povahu předmětného pozemku.

19. Z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 30. 1. 2024, č. j. 4 C 244/2023 – 625, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2024, č. j. 105 Co 11/2024 – 740, bylo zjištěno, že v řízení mezi [tituly před jménem] [jméno FO] Hlaváčem, na straně žalobce, a Českou republikou – Státním pozemkovým úřadem, na straně žalované, byl rozhodnutím soudu nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona o půdě, a to pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] u Votic, parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Restituční nárok žalobce byl vyčíslen na celkovou částku 9 596 740 Kč dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Soudy opět shledaly postup žalované bezpochyby liknavým, neboť žalovaná bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala, i přes aktivní přístup žalobce, jeho uspokojení zásadně předpokládaným postupem prostřednictvím veřejné nabídky pozemků, nesprávným oceněním restitučního nároku a nerespektováním ustálené soudní judikatury. Nesprávná kvantifikace restitučního nároku byla kvalifikována jako svévolný postup žalované.

20. Z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 26. 7. 2024, č. j. 8 C 138/2023, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 15. 10. 2024, č. j. 15 Co 225/2024 – 654, bylo zjištěno, že v řízení mezi [tituly před jménem] [jméno FO] Hlaváčem, na straně žalobce, a Českou republikou – Státním pozemkovým úřadem, na straně žalované, byl základě rozhodnutím soudu nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona o půdě, a to pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] a parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa]. Restituční nárok žalobce byl vyčíslen na celkovou částku 9 596 740 Kč dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] V dané věci žalovaná namítala lepší právo konkurenčního žalobce na vydání specifikovaných pozemků v k. ú. [adresa], přičemž soudy shledaly, že by bylo „vrcholem nespravedlnosti“ nepřiznat žalobci [Jméno žalobce] lepší právo, jestliže jsou u něho téměř všechny zákonné předpoklady pro převod náhradních pozemků nesporné a výše jeho restitučního nároku je již prokázána mnoha pravomocnými rozhodnutími obecných soudů všech tří stupňů i Ústavního soudu, a to na rozdíl od konkurenčního žalobce, u něhož žalovaná kromě jiného tvrzením, že „nemá vůbec nárok na přímý převod pozemků“, skutečně zpochybňovala i základ jeho nároku.

21. Z usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2024, IV. ÚS 2307/23, bylo zjištěno, že ústavní stížnost stěžovatelky – žalobce - byla odmítnuta. Těžištěm ústavní stížnosti bylo vyjádření nesouhlasu s tím, jak soudy stanovily výši restitučního nároku [tituly před jménem] [jméno FO] Hlaváče. Ústavní soud uzavřel, že úvahy obecných soudů jsou v souladu s právní úpravou i judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.

22. Z vyrozumění žalobce ze dne 21. 3. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná vyrozuměla žalobce o navýšení jeho celkového restitučního nároku na částku 9 563 655 Kč, celkového restitučního nároku Václava Hlaváče na částku 9 563 655 Kč a celkového restitučního nároku [jméno FO] na částku 19 193 480 Kč na základě znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Dále sdělila, že mají možnost účastnit se veřejných nabídek pozemků pro osoby oprávněné podle zákona o půdě.

23. Z tabulek (předložených žalobcem, opatřených z veřejně dostupných zdrojů) bylo zjištěno, že počet nabízených pozemků v rámci veřejných nabídek klesá. Při jednání žalobce uvedl, že se jedná o tabulky vytvořené žalovaným v rámci veřejných nabídek. Z tabulky označené jako veřejná nabídka žalované ze dne 13. 6. 2016 soud zjistil, že obsahuje 77 pozemků v celkové hodnotě 17 670 624,82 Kč, z tabulky označené jako veřejná nabídka žalované ze dne 8. 3. 2019 soud zjistil, že obsahuje 69 pozemků v celkové hodnotě 1 600 971,16 Kč a z tabulky označené jako veřejná nabídka žalované ze dne 2. 9. 2024 soud zjistil, že obsahuje 35 pozemků v celkové hodnotě 676 172,08 Kč. Je tak zřejmý trend klesajícího počtu pozemků do nabídek zařazovaných.

24. Z veřejné nabídky pozemků ze dne 7. 6. 2016 pro hl. město Prahu bylo zjištěno, že pro [adresa] bylo zařazeno pět nabídek, a to o rozlohách 3 806 m2, 412 m2, 45 m2, 950 m2 a 29 372 m2. Čtyři nabídky byly bez přístupu, jedna nabídka se nacházela na okraji pole a lesa. Na dvou nabídkách zároveň vázl nájemní vztah. Druhy pozemků byly orná půda a trvalý travní porost.

25. Ostatní navržené důkazy nebyly provedeny pro nadbytečnost, neboť skutkový stav pro rozhodnutí ve věci byl prokázán dostatečně.

26. Na základě shora uvedeného učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobce je oprávněnou osobou ve smyslu § 4 odst. 4 zákona o půdě. [jméno FO] bylo v k. ú. [adresa], hl. město [adresa], vyvlastněno a nevydáno celkem [hodnota] pozemků o celkové výměře 306 790 m2. Na základě výše specifikovaných rozhodnutí má žalobce nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky žalobce v restituci nevydané z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě. O zaevidování žádosti o poskytnutí náhradních pozemků byl otec žalobce vyrozuměn dne 20. 10. 1993. O uplatněném restitučním nároku žalovaná rozhodovala postupně až do roku 2016. Žalovaná od počátku evidovala nesprávnou výši restitučního nároku rodiny [jméno FO]. Otec žalobce se účastnil nejméně tří veřejných nabídek náhradního pozemku, ani jednu nevyhrál v důsledku nesprávně evidované výše restitučního nároku. I sám žalobce se pokusil veřejné nabídky účastnit, přičemž byl rovněž v důsledku nesprávně evidované výše restitučního nároku neúspěšný. Žalobce žalovanou opakovaně vyzval k přecenění restitučního nároku a k nabídce pozemků, které by charakterem odpovídaly pozemkům v restituci nevydaným. Žalovaná žalobce pouze odkazovala na účast ve veřejných nabídkách pozemků. Ve věcech restitučního nároku rodiny [jméno FO] bylo od roku 2016 opakovaně rozhodováno obecnými soudy i Ústavním soudem, přičemž soudy konstantně dospívaly k závěru, že celková výše restitučního nároku žalobce činí 9 596 740 Kč, a že postup žalovaného při řešení restitučního nároku rodiny žalobce je dlouhodobě svévolný a liknavý. Žalovaná žalobcův restituční nárok přecenila až v tomto roce, kdy žalobce vyrozuměním ze dne 21. 3. 2025 informovala o přecenění nároku. Celkový restituční nárok žalobce činil 9 596 740 Kč, přičemž aktuální výše restitučního nároku žalobce činí 1 123 092,53 Kč. Žalovaná spravuje pozemek parc. č. 880/1 v k. ú. a obci [adresa] ve vlastnictví státu, jenž je pro restituční účely oceněn na částku 22 037,50 Kč. Ke dni 25. 6. 2025 žádná skutečnost jeho převodu nebránila.

27. Podle § 4 odst. 1 zákona o půdě je oprávněnou osobou občan České a Slovenské Federativní republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst. 1.

28. Podle § 4 odst. 4 zákona o půdě v případě, že zemřela oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání majetku před vydáním rozhodnutí podle § 9, přechází nárok na dědice.

29. Podle § 11 odst. 1 zákona o půdě pozemky nebo jejich části nelze vydat v případě, že a) k pozemku bylo zřízeno právo osobního užívání, s výjimkou případů, kdy bylo toto právo zřízeno za okolností uvedených v § 8, b) na pozemku bylo po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zřízeno veřejné nebo neveřejné pohřebiště, c) pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou a nebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájením stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení, d) na pozemku byla na základě územního rozhodnutí, s výjimkou osad dočasně umístěných, zřízena zahrádková nebo chatová osada nebo se na pozemku nachází zahrádková nebo chatová osada, která byla zřízena před 1. říjnem 1976, e) na pozemku, který byl vyňat ze zemědělského půdního fondu, bylo na základě územního rozhodnutí zřízeno tělovýchovné nebo sportovní zařízení nebo se na pozemku nachází tělovýchovné nebo sportovní zařízení, které bylo zřízeno před 1. říjnem 1976, f) nelze-li provést identifikaci parcel z důvodu nedokončeného přídělového řízení podle dekretu č. 12/1945 Sb., dekretu č. 28/1945 Sb., zákona č. 142/1947 Sb. a zákona č. 46/1948 Sb.

30. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b), se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

31. Podle § 28a zákona o půdě, pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10 % pořizovací ceny.

32. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jež reflektuje i judikaturu Ústavního soudu, je ustálena v závěru, že v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalované může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost takové žaloby bylo možné vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky, a že takový postup (jenž je výrazem zásady vigilantibus iura scripta sunt) nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující. Je přitom jen věcí žalované, aby měla technicky řádně zpracována data o pozemcích, jež může nabízet k převodu, a aby k příslušným nabídkám přistupovala bez prodlení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2023, 28 Cdo 2756/2023).

33. Liknavost či svévoli lze spatřovat v přístupu, který bezdůvodně a protizákonným způsobem oddaluje možnost uspokojení restitučního nároku konkrétního restituenta v konkrétním případě; pojmovým znakem liknavosti je neaktivita či zdánlivá neaktivita na straně České republiky – [právnická osoba] (nález Ústavního soudu ze dne 7. 12. 2021, I. ÚS 3039/20).

34. Ve věcech žalobce (i jeho rodiny) s totožným předmětem řízení – nahrazením projevu vůle žalované, bylo již opakovaně rozhodováno všemi soudy soudní soustavy, vč. Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Judikatura dovolacího soudu i Ústavního soudu dlouhodobě zastává názor, že postup žalované vůči žalobci a jeho rodině lze shledat přinejmenším liknavým a svévolným, když žalovaná bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku rodiny žalobce zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků a kdy proto nebylo možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2019, 28 Cdo 3566/2019).

35. I v tomto řízení soud nemohl dospět k jinému závěru, než shledat postup žalované vůči žalobci liknavým a svévolným. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce uplatnil svůj nárok již před více než 30 lety, přičemž žalovaná, resp. její právní předchůdce o žalobcem uplatněném restitučním nároku rozhodovala postupně až do roku 2016, kdy bez relevantního důvodu ztěžovala jeho uspokojení zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) zejména nesprávným oceněním jeho restitučního nároku. Postoj žalované v tomto směru zůstával dlouhodobě neměnný i přes četná a opakovaná rozhodnutí soudů v rámci restitučních nároků žalobce i jeho rodiny, kdy žalovaná byla ohledně ocenění restitučního nároku de facto vždy neúspěšná. Rovněž bylo prokázáno, že žalovaná se v průběhu jiného soudního řízení pokusila žalobcem požadované náhradní pozemky převést na třetí osoby, a to i přes nařízené předběžné opatření.

36. Na hodnotícím závěru o liknavosti a svévoli žalované nemůže nic změnit ani přecenění restitučního nároku žalobce učiněné v březnu tohoto roku, tedy v průběhu řízení. Za stavu, kdy žalovaná po více než 30 let fakticky znemožňovala uspokojení restitučního nároku žalobce, vystavovala jej nutnosti domáhání se nároku soudní cestou, přičemž se rovněž převod požadovaných pozemků pokoušela opakovaně znemožnit převodem na třetí osoby, a upřednostňovala na úkor rodiny žalobce jiné zájemce o pozemky, nemůže tímto krokem své dosavadní chování, vč. jeho následků, jednoduše zhojit.

37. Smyslem a účelem restitučních zákonů je alespoň částečné zmírnění následků minulých majetkových a jiných křivd. Stát a jeho orgány jsou povinny postupovat podle restitučního zákona v souladu se zákonnými zájmy osob, jejichž újma má být alespoň částečně kompenzována. Ke splnění účelu a cíle restitucí je proto zejména nutné, aby obecné soudy interpretovaly restituční zákony ve vztahu k oprávněným osobám vstřícně, v duchu snahy o zmírnění některých majetkových křivd, v jejichž důsledku k přechodu majetku došlo (nález Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2008, I. ÚS 755/06).

38. Pokud by snad soud připustil, že pouhým přeceněním po desítkách let neuspokojení restitučního nároku žalovaná jí nastolený stav liknavosti a svévole odstraní, následky způsobené křivdy by pouze nadále prohluboval.

39. Nadto bylo v řízení současně prokázáno, že pozemky v rámci veřejných nabídek ani zdaleka nedosahují takové kvality a kvantity, které by mohly žalobci újmu za vyvlastněné a nevydané pozemky alespoň částečně kompenzovat. Pozemky nabízené žalovanou jsou často bez přístupu, vázne na nich nájem, jsou mimo lukrativní lokality, o malé rozloze a jejich počet zároveň strmě klesá. I v tomto jednání žalované, kdy neplní svoji povinnost udržovat nabídku náhradních pozemků v dostatečných kvalitativních a kvantitativních parametrech, lze liknavost a svévoli spatřovat (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, 28 Cdo 403/2018).

40. Soud tak má za to, že prodlužovat uspokojení žalobcova restitučního nároku nadále nelze, a žalobu shledal důvodnou. Žalobcem požadovaný pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. a obci [adresa] je ve vlastnictví státu a spravovaný žalovanou, přičemž o jeho hodnotě ve výši 22 037,50 Kč ani o absenci překážky převodu nebylo sporu. Aktuální výše nároku žalobce činí 1 123 092,53 Kč, k jejímu přečerpání tudíž nedošlo. Soud tak ve výroku I. žalobě vyhověl.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 725,63 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že lze předmět řízení ocenit, je třeba při určení odměny vycházet z tarifní hodnoty stanovené podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“). Náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 22 037,50 Kč sestávající z částky 2 020 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 020 Kč za podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 29. 8. 2024, z částky 2 020 Kč za vyjádření dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 4. 12. 2024, z částky 2 020 Kč za repliku k vyjádření žalované dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 17. 2. 2025, z částky 2 020 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 2. 4. 2025, z částky 2 020 Kč za vyjádření dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 12. 5. 2025 a z částky 2 020 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 25. 6. 2025 včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., cestovní náhrada v celkové výši 2 767,96 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 2. 4. 2025 náhrada 1 383,98 Kč za 76 ujetých km osobním automobilem zn. Volvo v částce 633,98 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., při průměrné spotřebě 7,1 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 5 × 30 minut v částce 750 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 25. 6. 2025 náhrada 1 383,98 Kč za 76 ujetých km osobním automobilem zn. Volvo v částce 633,98 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., při průměrné spotřebě 7,1 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 5 × 30 minut v částce 750 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 607,96 Kč ve výši 4 117,67 Kč. Třídenní lhůta k plnění ve výroku II. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.

Poučení