22 C 281/2022 - 50

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovaným: 1. [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0], adresa pro doručení [Anonymizováno] [Anonymizováno],[Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] 2. [Jméno zainteresované osoby 2/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0] [Adresa zainteresované osoby 2/0] 3. [Jméno zainteresované osoby 3/0][Datum narození zainteresované osoby 3/0] [Adresa zainteresované osoby 3/0] 4. [Jméno zainteresované osoby 4/0][Datum narození zainteresované osoby 4/0] [Adresa zainteresované osoby 2/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0], adresa pro doručení [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] o určení dědictví takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby soud určil, že žalobce je jako dědic III. zákonné třídy povolán k dědění pozůstalosti po zůstaviteli [jméno FO], narozenému dne [datum], zemřelému dne [datum], naposledy bytem [adresa], kdy řízení o pozůstalosti je vedeno u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. [spisová značka], se zamítá.

II. Ve vztahu mezi žalobcem a 1. žalovaným je žalobce povinen uhradit 1. žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 4 065,50 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce 1. žalovaného.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a 2. žalovanou je žalobce povinen uhradit 2. žalované na náhradě nákladů řízení částku 0 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

IV. Ve vztahu mezi žalobcem a 3. žalovanou je žalobce povinen uhradit 3. žalované na náhradě nákladů řízení částku 0 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

V. Ve vztahu mezi žalobcem a 4. žalovaným je žalobce povinen uhradit 4. žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 4 065,50 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce 4. žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobce podal soudu žalobní návrh, jímž se domáhal určení, že je povolán jako dědic III. zákonné třídy k dědění pozůstalosti po zůstaviteli po [jméno FO], posledně bytem [adresa], zemřelém [datum], a to s následujícími tvrzeními. Okresní soud Praha - východ, pověřenou soudní komisařkou [tituly před jménem] [jméno FO], notářkou v [Anonymizováno], vydal 17. 2. 2022 usnesení, čj. [spisová značka], pozůstalost po [jméno FO], posledně bytem [adresa], zemřelém [datum]. Dle § 170 z. ř. s. uložil žalobci, dědici III. zákonné třídy, do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podat u Okresního soudu Praha - východ žalobu na určení, že je povolán k dědění pozůstalosti po zůstaviteli [jméno FO], nar. [datum], zemřelém [datum], proti žalovaným [právnická osoba]), 4), dědicům [jméno FO]. zákonné třídy. Žalobce o podání žaloby vyrozuměl pověřenou soudní komisařku. Usnesení žalobci doručeno 18. 2. 2022. Žalobce podal odvolání proti usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne 17. 2. 2022, č. j. [spisová značka], usnesením Krajského soudu v Praze dne 26. 5. 2022, čj. [spisová značka] usnesení I. stupně potvrzeno, žalobci doručeno 8. 6. 2022. Žalobce tedy podává ve lhůtě u Okresního soudu Praha – východ žalobu na určení, že žalobce je povolán jako dědic III. zákonné třídy k dědění pozůstalosti po zůstaviteli [jméno FO], nar. [datum], zemř. [datum], kdy řízení o projednání pozůstalosti po zůstaviteli [jméno FO] vedeno u Okresního soudu Praha - východ, pověřený soudní komisař [tituly před jménem] [jméno FO], notář v [Anonymizováno], sp. zn. [spisová značka]. Žalobce byl v pozůstalostním řízení vyslechnut jako vypravitel pohřbu zůstavitele. Vzhledem k dosavadnímu průběhu pozůstalostního řízení je přesvědčen, že je dle § 1637 odst. 1 o. z. dědicem třetí třídy dědiců, když tvrdí, že žil se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost. Žalobce odkazuje veškerá ústní vyjádření a písemná podání, která učinil sám a prostřednictvím právního zástupce v řízení OS Praha – východ pod sp. zn. [spisová značka], kde popsal podrobně okolnosti vztahu k zůstaviteli, společné soužití při svém výslechu u soudní komisařky 12. 9. 2019. O zůstavitele se staral od roku 2011 až do jeho smrti. Společně nakupovali, vařili, prali, starali se o zahradu, pěstovali zeleninu, postavili skleník, na podzim česali úrodu. Žalobce doprovázel zůstavitele k ošetřujícímu lékaři [tituly před jménem] [jméno FO], [adresa] [datum], [adresa], vozil jej autem, protože zůstavitel se kvůli artróze kyčelního kloubu špatně pohyboval. Žalobce a zůstavitel trávili Vánoce, Velikonoce, slavili spolu narozeniny i svátky zůstavitele, žalobce i členů rodiny žalobce. Jezdili na výlety autem žalobce. Neměl žádnou rodinu (o vzdálenějších příbuzných se zůstavitel žalobci nikdy nezmínil, žalobci je známa adopce zůstavitele z dětského domova), žalobce byl pro zůstavitele nejbližší osobou, proto považoval za svoji povinnost vypravit zůstaviteli pohřeb. Žalobce a zůstavitel měli odlišná bydliště vzdálená od sebe přibližně 300 m (žalobce [jméno FO] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], [adresa], zůstavitel do svého úmrtí [adresa]), ale denně se stýkali, trávili spolu mnoho času, žalobce někdy přespával u zůstavitele, zůstavitel v době svátků u žalobce. Žalobci je známo, že zůstavitel pobíral důchod cca 11 000 Kč, platilo se z něj inkaso a nákupy. Tyto výdaje hradil i žalobce. Žalobce a zůstavitel spolu čtyřikrát do roka koupili prase. Zůstaviteli byla v roce 2014 ustanovena opatrovníkem paní [jméno FO], kdy žalobci je známo, že zůstavitel byl omezen ve svéprávnosti. Opatrovnice zůstavitele věděla, že žalobce se o zůstavitele stará, spolu pečují o společnou domácnost. Soužití žalobce a zůstavitele, poskytování žalobcem péče zůstaviteli při jeho životních potřebách bylo všeobecně známo členům rodiny žalobce, sousedům zůstavitele. Z výslechu opatrovnice zůstavitele, pí. [jméno FO] dne 13. 3. 2020 u soudní komisařky projednávající pozůstalost po zůstaviteli vyplynulo, že žalobce se o zůstavitele fyzicky každodenně staral, žalobce se zůstavitelem trávili veškerý volný čas, Vánoce, jiné svátky, chodili spolu i k lékaři. K prokázání uvedeného žalobce navrhuje svědkyni [jméno FO], opatrovníka zůstavitele, [jméno FO], dceru žalobce, [jméno FO], souseda zůstavitele, [jméno FO], souseda zůstavitele, [tituly před jménem] [jméno FO], všeobecného praktického lékaře, ošetřující lékař zůstavitele. Předkládá i potvrzení ošetřujícího lékaře zůstavitele, pana [tituly před jménem] [jméno FO], všeobecného praktického lékaře z 20. 12. 2018, z nějž vyplývá, že zůstavitel vzhledem ke své tělesné a duševní kapacitě vyžadoval dohled a pomoc druhé osoby, kteréžto činnosti vykonával žalobce s dcerou, kdy listina byla předložena soudní komisařce, projednávající pozůstalost po zůstaviteli. Z uvedeného plyne, že žalobce je povolán k dědění po zůstaviteli [jméno FO], dědic třetí třídy dědiců, § 1637 odst. 1 o. z., žil se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a žalobce se zůstavitelem z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost. 2. 1. žalovaný, 4. žalovaný v řízení tvrdí následující. Žalobce zahájil řízení o určení dědictví, s tím, že má právo na dědictví po [jméno FO], zemřelém [datum], toto je silnější než žalovaných. Žalovaní jsou pozůstalými dědici po zemřelém bratranci (rodinnými příbuznými), účastní se dědického řízení. Žalobce tvrdí, že je osobou o zemřelého pečující v době před úmrtím, dovozuje tak nárok na dědictví po zemřelém, své právo na dědictví považuje za silnější. Žalovaní nárok a postavení žalobce neuznávají. Toto právo mu nesvědčí a s přihlédnutím ke zcela zvláštním okolnostem věci ani nemůže svědčit. Při úvaze, čí dědické právo se v projednávané věci jeví se zřetelem k okolnostem případu nejslabší, je podstatné, že dědické právo žalovaných je založeno příbuzenskými vztahy se zůstavitelem (§ 1640 odst. 1 o. z.), což je doloženo, zde není spor mezi účastníky, oproti tomu dědické právo žalobce ze zákona neplyne, je sporné, a mělo-li být přiznáno, vyžaduje to prokázání, že žil se zůstavitelem ve společné domácnosti a proto pečoval o společnou domácnost, břemeno tvrzení a důkazní je na žalobci. Takové skutečnosti nejsou prokázány, toto se nedělo. Jsou i důvody pro nezpůsobilost žalobce být dědicem, k čemuž vede žalované obsah spisové dokumentace, neboť toto je aktuálně předmětem vyšetřování orgánů činných v trestním řízení, které není neskončeno. Žalobci odkazují zvláštní okolnosti zůstavitele učiněné za jeho života. Dle obsahu spisu 9. 8. 2011 navrhla [právnická osoba] náboženské obce Církve československé husitské v [Anonymizováno] prostřednictvím [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] pro ochranu zájmů zemřelého omezení způsobilosti k právnímu jednání a ustanovení opatrovníka. V tomto zcela prvotním návrhu vyjádřilo církevní společenství, které panu [jméno FO] dlouhodobě vypomáhalo s běžnými záležitostmi (pravidelně tam docházel s žádostí o pomoc s věcmi na úřadech, v bankách, lékaři...), obavy nad novými osobami v blízkosti p. [jméno FO], docházelo k nenadálým finančním transakcím. Začal půjčovat peníze například paní [jméno FO] (dcera žalobce), o níž uváděl, že je jeho přítelkyní. Církevní společenství mělo vědomí, že tato je šetřena sociálním odborem [adresa] jako neplatič nájemního obecního bytu, hrozilo jí nucené vystěhování, nepracuje, požívá státní sociální dávky. Bylo uvedeno, že děti dcery žalobce činícího si nároky na dědictví p. [jméno FO] využívají, chodí se k němu najíst, on je živí. Zemřelý p. [jméno FO] nebyl způsobilý mít přítelkyni, vědomě někoho vyživovat. V tomto prvotním návrhu bylo vyloučeno, aby se opatrovníkem p. [jméno FO] stal žalobce, když s ohledem na okolnosti, které se počaly ukazovat, nebyl považován za osobu jednající v zájmu p. [jméno FO]. Změnu v chování p. [jméno FO] sdělila církev i sociálnímu odboru [právnická osoba] v [Anonymizováno], který obavy z jednání p. [jméno FO], zejména osob kolem něj se vyskytujících (rodiny [jméno FO]) potvrdil. Církev přistoupila k podání návrhu na omezení svéprávnosti a jmenování opatrovníka zemřelému, aby ochránila jeho majetek před neuváženými transakcemi, i jeho osobu. Návrhu církve bylo vyhověno, ale k žádosti tehdy ještě nepravomocně omezeného p. [jméno FO] byla tomuto jako opatrovník ustanovena usnesením Okresního soudu pro Prahu – východ, sp. zn. [spisová značka], 9. 1. 2015, paní [jméno FO], nar. [datum], která jej zastupovala při převodech jeho nemovitostí, vykonávala správu nad jeho financemi, včetně kupních cen za prodané nemovitosti, viz níže. [Anonymizováno]. [jméno FO] za svého života, kromě jiného, vlastnil pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], katastrální území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota], Katastrální úřad pro [Anonymizováno] kraj, pozemek p. č. st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], rodinný dům, pozemek p. č. st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], součástí je stavba [Anonymizováno] čp./če., [Anonymizováno] a pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], vše k. ú. [adresa], LV č. [hodnota], KÚ [Anonymizováno] kraj. Dne 9. 12. 2015, když již byl zemřelému ustanoven opatrovník, učinil právní jednání, kdy jako prodávající uzavřel kupní smlouvu na prodej pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], k. ú. [adresa], LV č. [hodnota]. Kupujícím a nabyvatelem byla pí. [jméno FO], nar. [datum]. Smlouvu s opatrovancem podepsala i opatrovnice [jméno FO]. Dle čl. III kupní smlouvy za převod vlastnického práva k nemovitostem byla sjednána kupní cena 400 000 Kč, která měla být vyplacena do 3 dnů ode dne schválení právního jednání prodávajícího Okresním soudem pro Prahu – východ na účet č. [č. účtu], [právnická osoba]. Schváleno toto právní jednání zemřelého bylo rozsudkem Okresního soudu pro Prahu – východ dne 25. 1. 2016, čj. [spisová značka], právní moc 18. 3. 2016. Splatnost kupní ceny 400 000 Kč byla dne 21. 3. 2016, k tomuto dni mělo dojít kupujícím k vyplacení peněžních prostředků na uvedený účet. Dále zemřelý 24. 1. 2017, kterému již byl ustanoven opatrovník, učinil právní jednání, kdy jako prodávající uzavřel kupní smlouvu pro prodej pozemku p. č. st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], součást stavba čp. [Anonymizováno] – rodinný dům, pozemku p. č. st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], součást je stavba [Anonymizováno] čp./če. – [Anonymizováno], pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], k. ú. [adresa], LV č. [hodnota], kupujícím a nabyvatelem byla pí. [jméno FO]. Smlouvu s opatrovancem podepsala i opatrovnice [jméno FO]. Dle čl. III kupní smlouvy za převod vlastnického práva k nemovitostem byla sjednána kupní cena, která měla být vyplacena do 30 dnů ode dne schválení právního jednání prodávajícího Okresním soudem Praha – východ na účet č. [č. účtu], [právnická osoba]. Toto právní jednání zemřelého bylo schváleno rozsudkem Okresního soudu pro Prahu - východ, 13. 7. 2017, čj. [spisová značka], právní moc 6. 9. 2017. Splatnost kupní ceny byla 6. 10. 2017, mělo dojít kupující k vyplacení peněžních prostředků na uvedený účet. Z dosavadního průběhu řízení, resp. obsahu dědického i opatrovnického spisu, se nepodává, že částky 400 000 Kč a 2 500 000 Kč, tzn. téměř 3 000 000 Kč, byly zemřelému vyplaceny, zemřelý s takto vysokou částkou disponoval, či s ní bylo disponováno v jeho prospěch. Tyto částky se neobjevují ani v aktivech pozůstalosti a není zřejmé, zdali k jejich vyplacení došlo, byly vyplaceny ve lhůtách splatnosti na účet k vyplacení ujednaný v kupních smlouvách, či jinam, případně s těmito částkami zemřelý, jeho opatrovník, žalobce, který o zemřelého údajně pečoval, nakládali. [jméno FO] k vyplacení částek došlo, není zřejmé předání zemřelému či někomu jinému. Není jasné, zda s částkami nějakým způsobem nakládala opatrovnice [jméno FO]. Nemovitosti, za zemřelého prodané, dle zjištění žalovaných jsou ve stejném stavu jako před prodejem. Nemohla tak nastat spotřeba peněžních prostředků na případnou rekonstrukci. K úmrtí zůstavitele došlo [datum], tedy necelé dva roky po prodeji nemovitého majetku. Zvláštní chování osob kolem p. [jméno FO] se, kromě jiného, podává i ze znaleckého posudku z odvětví psychiatrie, řízení o omezení svéprávnosti a jmenování opatrovníka, zpracován [tituly před jménem] [jméno FO], 3. 9. 2013, kde je uvedeno, že p. [jméno FO] „….měl na účtu asi 2 miliony korun po smrti své matky, ty jsou patrně pryč, nebo dále, že měl dva baráky, jeden je jeho a druhý, ten dal panu [jméno FO]….“ Toto je předmětem prověřování orgánů činných v trestním řízení, zda nedošlo ke spáchání některého z majetkových trestných činů. Všechny uvedené skutečnosti z pohledu žalovaných zakládají dědickou nezpůsobilost žalobce, který, pokud tvrdí, že byl osobou spolužijící se zůstavitelem před jeho smrtí, musel o transakcích a převodech majetku vědět, přesto se k nim blíže nevyjadřuje, o těchto nehovoří. [jméno FO] by se zůstavitelem žil jako spolužijící osoba, nepochybně by o nich povědomí mít musel a je otázka, proč p. [jméno FO] takové převody dovolil, jak se v jeho zájmu zajímal o vyplacení kupních cen v jeho prospěch. A je tak tedy otázkou, jak o p. [jméno FO] pečoval. Z pohledu žalovaných se mohlo k žalobci jednat o jednání zakládající dědickou nezpůsobilost, tuto namítají. Co se týká podmínky spolužijící osoby se zůstavitelem v domácnosti, tak dle žalovaných žalobce nebyl osobou spolužijící se zůstavitelem v domácnosti, což je podmínka dědického práva dle § 1637 odst. 1) o. z. Judikatorně bylo opakovaně dovozeno, že společná domácnost zpravidla předpokládá společné bydlení (rozsudek KS v Plzni ve věci sp. zn. 5 Co 54/67), spotřební společenství trvalé povahy představující skutečné a trvalé soužití fyzických osob, její členové přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb, společně a bez rozlišování hospodaří se svými příjmy. Spolužijící fyzická osoba musí žít ve společné domácnosti jako člen rodiny, vyžaduje se péče o společnou domácnost, poskytování prostředků na úhradu potřeb společné domácnosti, odkázanost výživou na zůstavitele. Společná domácnost nemusí být automaticky přerušena pro přechodný pobyt na jiném místě, její povaha ale zpravidla vylučuje, aby společnou domácnost tvořily fyzické osoby, které spolu nechtějí být členy téhož spotřebního společenství, aby stejná fyzická osoba byla současně členem dvou nebo více společných domácností, ani v případě tzv. střídavé výchovy u dětí. Z uvedeného, z žaloby, dosavadních podkladů se podává, že žalobce zůstaviteli patrně občasně vypomáhal. Nejednalo se ale o společné soužití se zůstavitelem, společné hospodaření, podílení se spolu se zůstavitelem na úhradě společné domácnosti. Není možným, aby spolužijící osoba neměla povědomí, vůbec se nevyjadřovala k milionovým transakcím zůstavitele po seznámení s ní. [jméno FO] by „starání se“ o osobu zůstavitele bylo pravdivé, nejspíš by k převodům majetků zůstavitele třetí osobě nemohlo dojít, resp. by byla starající se osobou hledána a vymáhána kupní cena za nemovitosti. To se nestalo, žalobce se k tomu nikde v žádném ze svých podání nevyjadřuje ani při vědomí, že se jednalo o milionové transakce. Společná domácnost zůstavitele a žalobce založena nebyla. Vlastní domácnost měl žalobce jinde, což plyne z žaloby i dalších zvláštních okolností, nyní prověřovány. Žalovaní nepopírají, že občasně žalobce k zůstaviteli docházel. Dědické právo žalobce, z pohledu žalovaných není prokázáno a žalovaní jej neuznávají. Při jednání soudu doplnili svá tvrzení tak, že až po učinění vyjádření ve věci, bylo zjištěno, že opatrovnice [jméno FO] byla v příbuzenském vztahu k žalobci, byla jeho snachou. 3. 2. žalovaná, 3. žalovaná ve věci neučinily žádné vyjádření.

4. Skutková zjištění:

5. Skutková zjištění byla činěna ze spisů vedených Okresním soudem Praha – východ sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]. K těmto důkazům je třeba uvést, že jsou zcela důvěryhodnými, neboť skutečnosti z nich se podávající jsou bezprostředními, vyplývá z nich, jak se situace vyvíjela, nejsou ovlivněny probíhajícím sporem, neboť v době, kdy byla vyjádření a podání v těchto věcech činěna, nebylo ještě známo, že tento spor bude zahájen. Spisový materiál v označených věcech zachycuje vývoj osobní situace zemřelého [jméno FO] i popis vztahu jmenovaného s žalobcem, a to i samotným žalobcem ještě před vznikem tohoto sporu, tzn., tyto důkazy nejsou ovlivněny jakýmikoliv dalšími postoji účastníků řízení. Taktéž je nutné zdůraznit, že i sám žalobce odkazoval pro zjištění skutkového stavu právě na spis sp. zn. [spisová značka].

6. Spis sp. zn. [spisová značka] je veden Okresním soudem Praha - východ, pověřenou soudní komisařkou [tituly před jménem] [jméno FO], kdy je projednávána pozůstalost po [jméno FO], posledně bytem [adresa], zemřelém [datum]. Jako dědici VI. zákonné třídy se podávají žalovaní. Žalobce v řízení uplatnil právo být povolán jako dědic III. zákonné třídy. Pořízení pro případ úmrtí nebylo pořízeno. Ve věci byl sepsán protokol o předběžném šetření dne 12. 9. 2019, k němuž se dostavil žalobce. Uvedl, že je osobou, která žila se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti, která z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost či byla výživou odkázána na zůstavitele. K tomuto prohlásil: „O zůstavitele jsem se od roku 2011 až do jeho smrti staral. Společně jsme nakupovali, vařili, prali, starali se o zahradu, pěstovali zeleninu, postavili skleník, na podzim česali úrodu. Doprovázel jsem ho k obvodnímu lékaři [tituly před jménem] [jméno FO]. K lékaři jsem ho vozil autem, špatně se pohyboval kvůli artróze kyčelního kloubu. Vánoce, Velikonoce, narozeniny a svátky jeho i naší rodiny jsme trávili spolu. Jezdili jsme na výlety, pro prodeji jeho auta, mým autem. Byl jsem asi jedinou blízkou osobou, se kterou se stýkal, proto jsem mu vypravil pohřeb. Měli jsme odlišná bydliště (cca 300 metrů od sebe), stýkali jsme se denně a trávili spolu hodně času. Někdy jsem přespával u něj, někdy v době svátků přespával on u nás. On pobíral důchod 11 000 Kč. Z toho se platilo inkaso a pak se chodilo na nákupy. Koupili jsme si spolu například praxe – 4x do roka. [Anonymizováno] hodně jedl.“. K dotazu soudního komisaře žalobce uvedl: „[Anonymizováno] dům, kde bydlel, tj. [adresa] prodal ještě za života manželům [jméno FO] s tím, že si zřídil na doživotí věcné břemeno. [jméno FO] v domě po koupi nebydleli, neboť jsou přímí sousedé. Po úmrtí matky [Anonymizováno] zůstalo v domě jen hodně starých věcí. Na zahradě byly pouze staré, nemocné, neplodné domy stromy s plísní. [jméno FO] po koupi zahradu rekultivovali. Zejména v roce 2019. S prodejem mě [Anonymizováno] seznámil. [jméno FO] mě také seznámil s prodejem s tím, že řekl, že zajistí panu [jméno FO] bezplatné doživotní bydlení jako věcné břemeno. Zda za prodej něco dostal, byla jejich osobní věc. Staral jsem se jenom o jeho žití, a co k tomu patří.“ K dalšímu dotazu soudního komisaře uvedl: „[adresa], kdy byla opatrovníkem [Anonymizováno] ustanovena paní [jméno FO], bytem V [jméno FO] čp. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [adresa], jsem se dozvěděl, že je omezen ve způsobilosti k právním úkonům. [jméno FO] samozřejmě znám.“ Dále bylo ve věci jednáno dne 22. 7. 2020. Jednáno bylo za účasti dědiců, potažmo jejich zástupců přicházejících v [jméno FO]. dědické třídě (žalovaní), žalobce, III. dědická třída. Dědici VI. dědické třídy uvedli, že nesouhlasí s konstrukcí žalobce, dle níž by měl být dědicem III. dědické třídy, který jako kamarád prohlašuje, že se zemřelým sdílel společnou domácnost. Se zůstavitelem se od pohřbu jeho matky nestýkali, pokud jej potkala dědička [Anonymizováno] v lázních, nehlásil se s ní. K ovlivnění kamarády se nejsou schopni vyjádřit. Dále bylo konáno jednání dne 27. 11. 2020 za účasti žalobce, [Jméno zainteresované osoby 4/0], zástupce. Byli seznámeni s obsahem spisu včetně opatrovnického. K dalšímu ústnímu jednání dne 28. 1. 2022 se dostavil zástupce žalobce, který uvedl, že žalobce se dlouhodobě staral o zůstavitele, se kterým vedl společnou domácnost, o kterou se staral, trvá na tom, že žalobce je dědicem III. třídy, ostatní v úvahu přicházející dědicové jsou bratranci a sestřenice zůstavitele, dědici VI. třídy, kdy s ohledem k jejich postoji je zde spor o dědické právo, a to skutkový. Proto by měl soudní komisař stranu, jejíž právo je slabší vyzvat k podání žaloby dle § 170 z. ř. s. Při jednání před soudním komisařem dne 17. 2. 2022 zákonní dědici VI. třídy dědictví neodmítli. Namítli s ohledem k obsahu opatrovnického spisu dědickou nezpůsobilost žalobce, odkázali na jeho pověst v místě, osobní situaci zemřelého a nezpůsobilou správu majetku opatrovnicí paní [Anonymizováno]. K tomuto uvedli, že žalobce nejednal vůči zemřelému v souladu s dobrými mravy, v jeho chování lze spatřovat účelovost, nelze vzít za prokázané, že se zůstavitelem žil ve společné domácnosti trvale. Po prodeji nemovitostí zemřelého nedošlo k řádnému vypořádání kupních cen nemovitostí, které zemřelý původně vlastnil, je taktéž nelogickým, že žalobce, který se domáhá dědictví, se nedomáhá zařazení finančních částek z kupních cen za prodej nemovitostí do dědictví, když tyto by mělo být jeho součástí, neboť nelze vzít za prokázané, že zůstavitelem byly spotřebovány. Právní zástupce žalobce při tomto jednání opět odkázal na vyjádření žalobce v řízení o dědictví, z nějž odvozuje své postavení dědice III. dědické třídy. [jméno FO] [jméno FO] uvedl, že ošetřujícím lékařem je [tituly před jménem] [jméno FO], tak toto koresponduje ze zprávou jmenovaného lékaře 20. 12. 2018. (spis Okresního soudu Praha – východ sp. zn. [spisová značka], zpráva na čl. 18 spisu)

7. Okresním soudem Praha – východ bylo dne 9. 8. 2011 zahájeno řízení o omezení ve svéprávnosti [jméno FO]. Tento byl podán [tituly před jménem] [jméno FO], členkou Rady starších náboženské obce Církve československé husitské v [Anonymizováno]. Jmenovaná popisuje velmi podrobně situaci [jméno FO]: „Žil ve společné domácnosti se svojí matkou do její smrti v roce 2010. Je v invalidním důchodu, má omezenou hybnost dolních končetin, při kontaktu se jeví jako velmi snadno ovlivnitelný a mentálně opožděný. Matka jmenovaného se opakovaně svěřovala s obavou o to, kdo se o jmenovaného postará, neboť blízké příbuzné, sourozence, nemá. Z tohoto důvodu byla jmenovanému následně obcí poskytována asistence při jednáních s úřady (pošta, spořitelna, notář), byl mu zajišťován i úklid domu. V běžných záležitostech je jmenovaný soběstačný, to jej naučila matka, nákup potravin, jednoduché vaření. Ale např. obdržení složenky na daň z nemovitosti, roční vyúčtování za elektřinu jej rozrušilo, byl bezradný, reagoval rozčileně, že půjde raději za mámou, nebo naopak reagoval velmi apaticky, že je mu to jedno, ať „s tím něco udělají“. Majetkově byl slušně zabezpečen vlastnictvím dvou rodinných domů, úsporami. [jméno FO] bylo snahou náboženské obce vést jej k samostatnému životu a schopnosti sám si obstarat své věci, tak reagoval negativně s tím, že „na něj kašlou“. V květnu roku 2011 uvedl, že už pomoc nepotřebuje, protože má přítelkyni, která mu vaří, bude u něj bydlet a bude se s ní ženit, k čemuž uvedl, že jí zná dlouho, ačkoliv před tím se o přítelkyni nikdy nezmiňoval. Následně uvedl, že jí půjčuje peníze, již jí půjčil 55 000 Kč, to si napsal na papírek. Vše však působilo, že situace jmenovaného je stabilizovaná. Při následně návštěvě bylo však zjištěno, že touto přítelkyní má být paní [jméno FO], která zde byla přítomna s otcem panem [jméno FO], kteří na návštěvu další osoby reagovali negativně. Tato rodina je v péči sociálního odboru, byli neplatiči nájemného, hrozilo jim vyklizení obecního bytu, přičemž náhle byl dluh splacen. Jinak paní [jméno FO] má k dispozici pouze sociální dávky. [jméno FO] [jméno FO] následně, v červnu, uvedla, že má obavu, by něco neprovedl, ačkoliv s ní dříve komunikoval, najednou se před ní schovává. Následně se na podatelku obrátil s žádosti o peníze 200 Kč s tím, že nevychází s důchodem, což byla změna, protože v předchozí době z důchodu i šetřil. K tomuto uvedl, že půjčuje peníze své přítelkyni. Také uvedl, že její táta bude v nájmu v jeho domě za 5 000 Kč, k dotazu ale uvedl, že žádnou smlouvu nesepsali. Následně bylo zjištěno, že nemovitost ve vlastnictví [jméno FO] je zatížena zástavou pro nebankovní instituci, aniž by věděl, kdo je dlužník. Při následně návštěvě opět uvedl, že již nemá žádné peníze a opět opakoval, že je půjčuje své přítelkyni. Kolik jí půjčil, však již nebyl schopen sdělit. Měl k dispozici zápisy od pana [jméno FO], že převzal od něj do úschovy 97 000 Kč a částku na nákup kotle 95 000 Kč, k čemuž sdělil, že kotel stále nemá. K dotazu, proč dává peníze do úschovy panu [jméno FO], nebyl schopen odpovědět.“. V podání ze dne 26. 3. 2012 jmenovaná uvedla, že [jméno FO] si opakovaně půjčoval peníze 200 Kč, nemá na úhradu obědů ve školní jídelně. Situaci již řeší i sousedé. V místě žebrá i cigarety. Sdělil, že přítelkyně se k němu bude stěhovat, na její jméno nechá přepsat dům, a také v domě, o kterém bylo zjištěno, že je zde zapsáno zástavní právo, bydlí pan [jméno FO], kdy k dotazu, proč je dům zastaven, řekl, že o ničem neví. Nadále jmenovaná doručila soudu podání ze dne 18. 10. 2012 s tím, že [jméno FO] je bez peněz, na jmenovanou se obrátil s žádostí o poskytnutí částky 500 Kč na obědy ve školní jídelně. I sousedé jmenovaného již začali řešit, že se na ně opakovaně obrací, protože nemá peníze. Komunikace s panem [jméno FO] je však neřešitelná, není možné s ním o věci komunikovat. Ve věci bylo nařízeno provedení znaleckého posudku, [jméno FO] se však vyšetření vyhýbal, bylo nařízeno jeho předvedení. Soudní znalec následně provedl vyšetření jmenovaného, datum znaleckého posudku 3. 9. 2013. V rámci pohovoru mimo jiné vyšetřovaný uvedl, že druhý dům dal pantátovi [jméno FO] darem, že o něj bude pečovat. Dcera p. [jméno FO] je jeho kamarádka, je to dcera nebo vnučka. Má dva baráky, jeden dal panu [jméno FO], je to už dlouho. S tou kamarádkou kamarádí tři roky, ta bydlí doma, k němu chodí, její věk nezná, neví, půjde do důchodu, neví, co dělá, je doma. …[jméno FO] mu pomáhá na zahradě, on mu říkal, že mu dům daruje po smrti. Závěrem soudní znalec uzavřel, že u posuzovaného je významný pokles rozumových schopností na úrovni demence lehkého stupně. Osobnost posuzovaného se jeví primárně simplexní. Nebyl schopen přiléhavě uvést okolnosti darování domu a cenu domů, mj. uvedl, že je ručitel, daroval barák [jméno FO]. Neví, kolik peněz a za co utratí, nebyl schopen uvést ani základní údaje o kamarádce, o níž zároveň hovořil jako o družce. Není schopen ani základních početních operací, všeobecný přehled nedostatečný. Celý život dle spisového materiálu byl u něj nutný dohled druhé osoby. Významné poruchy paměti, nekritičnost svému stavu. Není schopen zhodnocení své zdravotní a sociální situace, ani reflexe. Selhávají schopnosti analýzy a syntézy. Není schopen bezpečně hospodařit s majetkem, uzavírat smlouvy. Je snadno zneužitelný další osobou. Při ústním jednání dne 9. 10. 2013 byla přítomna navrhovatelka, bylo zjištěno vlastnictví jmenovaného dvou rodinných domů, pro jeden dům zřízeno zástavní právo ve prospěch finanční společnosti, důvod pro čerpání nějakého produktu u jmenovaného nebyl, měl k dispozici na účtu minimálně částku 1 000 000 Kč. Bylo uzavřeno, že je nutným omezení ve způsobilosti k právním úkonům, kdy rozsudkem čj. [spisová značka] ze dne 6. 11. 2023 bylo rozhodnuto, že [jméno FO] se omezuje ve způsobilosti k právním úkonům, tak, že není schopen žádných právních úkonů s výjimkou majetkové povahy nepřevyšující částku 2 000 Kč. Opatrovníkem byla jmenována [jméno FO], když s opatrovníkem [tituly před jménem] [jméno FO] opatrovaný nesouhlasil. Usnesením čj. [spisová značka] ze dne 16. 3. 2015 bylo zahájeno řízení o svéprávnosti [jméno FO], řízení ve věcech opatrovnictví jmenovaného, opatrovníkem byla jmenována [jméno FO], jmenován soudní znalec [tituly před jménem] [jméno FO]. Soudní znalec ve znaleckém posudku ze dne 9. 1. 2015 konstatoval následující. Vyšetřovaný se dostavil na opakovanou výzvu v doprovodu p. [jméno FO]. V rámci pohovoru ke své sociální situaci sdělil, že vlastní rodinný dům, který zdědil po rodičích, pobírá starobní důchod. Uvedl, že prodal automobil. [jméno FO] se měl vyjádřit k ceně potravin, uvedl, že to chodí pantáta, to chodí ten, co je s ním, jeho známej. Uzavřeno bylo, že není schopen projevovat v důsledku své duševní poruchy přirozeně svoji skutečnou, vážnou a svobodnou vůli. Demence lehkého stupně v kombinaci s premorbidní simplexní osobností významně narušuje určovací schopnosti posuzovaného v oblasti občanskoprávních vztahů, především v oblasti nakládání s finančními prostředky a oblasti dalších majetkoprávních úkonů. Rozsudkem čj. [spisová značka] ze dne 7. 12. 2015 bylo rozhodnuto o omezení ve svéprávnosti [Anonymizováno] [jméno FO] na dobu tří let s výjimkou nakládá s majetkem nepřesahujícím částku 2 000 Kč. Rozsudkem čj. [spisová značka] ze dne 22. 9. 2016 bylo rozhodnuto, že soud schvaluje právní jednání ze jmenovaného učiněné opatrovníkem, ukončení smlouvy o stavebním spoření a výplatě prostředků dle dispozice na formuláře pro ukončení smlouvy. Opatrovnice následně podala žádost o změnu účtu pro výplatu stavebního spoření, v níž uvedla platný účet opatrovnice, kdy bylo vydáno rozhodnutí o doplnění rozsudku k výplatě částky na účet opatrovníka. Rozsudkem čj. [spisová značka] ze dne 13. 7. 2017 bylo rozhodnuto o schválení právního jednání ze jmenovaného, uzavření kupní smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene, služebnosti užívacího práva (doživotní, bezplatné užívání a bydlení) ze dne 25. 1. 2017 včetně dodatku ze dne 1. 6. 2017 k pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], součástí je dům čp. [Anonymizováno], pozemku č. st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], součástí je stavba [Anonymizováno] čp./če., [Anonymizováno], pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], v k. ú. [adresa]. Kupní cena byla uvedena 2 500 000 Kč. Podáním ze dne 20. 12. 2019 opatrovnice [jméno FO] soudu sdělila, že pan [jméno FO] téměř denně dochází po celou dobu za panem [jméno FO], hospodaří spolu, pan [jméno FO] je vášnivý zahradník, v rámci rekonstrukce domu a zahrady budují užitnou zahradu, pan [jméno FO] začal včelařit, kdy tato „hospodářská“ činnost se stala jeho náplní. [jméno FO] si pana [jméno FO] také někdy bere na návštěvu a pravidelně na svátky k sobě domů, kde má možnost se stýkat s dětmi pana [jméno FO], kdy tato rodinná atmosféra pomáhá psychickému stavu pana [jméno FO]. V podání ze dne 13. 2. 2019 opatrovnice uvedla, že odkazuje na poslední vyjádření, za vhodného kandidáta na opatrovníka považuje pana [jméno FO], kdy vzájemný vztah je dán společným zájmem o zahradničení a chov včel. Jinak by opatrovníkem mohl být soused [jméno FO], ten ale není v tak intenzivním kontaktu jako s panem [jméno FO]. Žalobcem doručil soudu podání ze dne 18. 2. 2019, v němž uvedl, že s [jméno FO] je ve stálém kontaktu, stýká se s ním, společně hospodaří na zahradě. (podstatný obsah spisu [právnická osoba] - východ pod sp. zn. [spisová značka])

8. Dále jsou navrženy důkazy níže, které s ohledem k právnímu hodnocení dále uvedenému nejsou provedeny. Důkazy navržené dále žalobcem jsou výslech žalobce, výslech opatrovnice zůstavitele, paní [jméno FO], bytem [Anonymizováno] [jméno FO] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [adresa], výslech dcery žalobce, paní [jméno FO], bytem [jméno FO], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [adresa], výslech souseda zůstavitele, pana [jméno FO], bytem [jméno FO] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [adresa], výslech souseda zůstavitele, pana [jméno FO], bytem [adresa], výslech ošetřujícího lékaře zůstavitele, pana [tituly před jménem] [jméno FO], všeobecného praktického lékaře, se sídlem [adresa] [datum], [adresa]. Důkazy navržené dále 1. a 4. žalovaným jsou výslech, výpis z rejstříku trestů, výpis z rejstříku přestupků a zpráva o pověsti z MěÚ [adresa] [jméno FO], narozené dne [datum], bytem [Anonymizováno] [jméno FO] [Anonymizováno], [adresa], přehled movitého i nemovitého majetku (včetně nabývacích titulů) [jméno FO], včetně výpisů z účtů, se kterými [jméno FO] v období od 9. 1. 2015 dosud byla oprávněna nakládat, výslech, výpis z rejstříku trestů, výpis z rejstříku přestupků a zpráva o pověsti z MěÚ [adresa] paní [jméno FO], přehled movitého i nemovitého majetku paní [jméno FO], výslech, výpis z rejstříku trestů, výpis z rejstříku přestupků a zpráva o pověsti z MěÚ [adresa] [jméno FO], r. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], trvale bytem [jméno FO] čp. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [adresa], přehled movitého i nemovitého majetku (včetně nabývacích titulů) [jméno FO], trvale bytem [jméno FO] čp. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno] [adresa], včetně výpisů z účtů se kterými [jméno FO] v období od 9. 1. 2015 dosud byla oprávněna nakládat, doklady vztahující se k tomu, jak byla vyplacena kupní cena, komu, kam a jak s ní bylo nakládáno, výpis z katastru nemovitostí pro k. ú. [adresa], LV č. [hodnota]. Ke shora uvedeným důkazům je nutné konstatovat, že primárně je nutné hodnotit skutek ve vztahu ke společnému soužití. Teprve v případě, kdy toto by v řízení bylo zjištěno a bylo by postaveno najisto, že žalobce byl spolužijící osobou, bylo by namístě činit skutková zjištění k dědické nezpůsobilosti, k čemuž směřují ty důkazní návrhy, které mají vést k zjištění pověsti, důvěryhodnosti a majetkových poměrů [jméno FO], paní [jméno FO], [jméno FO]. Protože není-li možné postavit najisto, že žalobce je dědicem přicházejícím ve III. skupině dědiců, nemůže logicky ani na jeho straně být ani dědická nezpůsobilosti. Co se týká společného soužití, tak zde je nutné hodnotit již samotná tvrzení žalobce, která sama o osobě již zakládají neúspěch žalobce ve sporu, neboť stal-li se skutek tak, jak žalobce tvrdí, nemůže být dědicem ve III. třídě, což je otázka právního hodnocení, tak jak je uvedeno níže. Co se týká skutku v tomto směru, tak z důkazů v řízení provedených lze vzít za prokázané, že skutek se udál tak, jak žalobce tvrdí. [jméno FO] byl navržen výslech kupující [jméno FO], bytem [adresa], tak tento důkaz je nadbytečným, když uzavření kupní smlouvy a poukázání finančních prostředků lze doložit listinným důkazem 9. Skutkový závěr:

10. Dne [datum] zemřel [jméno FO], pozůstalost po jmenovaném je projednávána pod sp. zn. [spisová značka] Okresním soudem Praha – východ. Jako dědici VI. zákonné třídy se podávají žalovaní. Žalobce v řízení uplatnil právo být povolán jako dědic III. zákonné třídy. Žalobce byl odkázán k uplatnění svého práva dle § 170 z. ř. s.

11. Žalobce svůj nárok uplatnil s tvrzením, že se zemřelým vedl společnou domácnost. V řízení lze vzít za prokázané, že takto se skutek neudál. K tomuto je třeba zdůraznit, že prokazována jsou skutková tvrzení účastníkem v řízení uplatněná. V souzené věci již samotná skutková tvrzení žalobce vylučují závěr o důvodnosti uplatněného nároku, neboť tato tak jak jsou uplatněna, není možné hodnotit jako vedení společné domácnosti, což je hodnoceno níže v rámci právního hodnocení. Žalobce tvrdí, že zůstavitele se od roku 2011 až do jeho smrti staral. Společně nakupovali, vařili, prali, starali se o zahradu, pěstovali zeleninu, postavili skleník, česali úrodu, doprovázel jej k obvodnímu lékaři, Vánoce, Velikonoce, narozeniny a svátky trávili spolu, jezdili na výlety, byl asi jedinou blízkou osobou, se kterou se stýkal. Nadále žalobce uvádí, že se zůstavitelem měli odlišná bydliště, cca 300 metrů od sebe, stýkali se však denně a trávili spolu hodně času, někdy u sebe přespávali. Tedy již tato skutková tvrzení líčí stav, který není vedením společné domácnosti tak, jak ji má zákon na mysli. K tomuto jsou však hodnocena skutková zjištění podávající se ze shora označených spisů, a to zejména spisu opatrovnického, neboť tento zachycuje situaci zůstavitele zcela objektivně v běhu času. Z tohoto spisu lze učinit závěr, že žalobce, potažmo členové jeho rodiny, se po smrti matky zůstavitele počali zdržovat v těsné blízkosti zůstavitele, avšak zároveň je z obsahu tohoto spisu možné najisto postavit, že po rozhodnou dobu nežil žalobce se zůstavitelem ve společné domácnosti. Žalobce tvrdí, že se zůstavitelem byl od roku 2011 do jeho smrti. Ačkoliv byl zůstavitel dezorientovaný, byl schopen popsat svoji osobní situaci do té míry, aby bylo možné zjistit, zdali s ním žalobce vedl společnou domácnost. K tomuto je nutné uvést, že ve věci byly zpracovávány dva znalecké posudky, kdy zcela nezávisle různými soudními znalci byl prováděn výslech zůstavitele. Z obou znaleckých posudků je zřejmé, že zůstavitel žalobce jako osobu ve své bezprostřední blízkosti vůbec nezmiňoval. [jméno FO] o žalobci hovořil, uvedl pouze, že by na něj měl „převést barák“, také se o něm vyjadřoval jako o „pantátovi“, uvedl, že je to jeho „známej“. Toto v zásadě koresponduje se skutkovými tvrzením žalobce, který sám uvádí, že žalobce a zůstavitel bydleli každý v jiném místě bydliště. Ze znaleckých posudků se podává, že zůstavitel nebyl schopen projevit svoji vůli, byl velmi snadno ovlivnitelný a zneužitelný, nebyl schopen náhledu svého jednání v rámci sociálních vztahů, přičemž tento stav trval dlouhodobě, což znamená, že zůstavitel v zásadě nebyl schopen vědomě budovat sociálně vazby, kdy společné soužití je velmi úzkou sociální vazbou. Za rozhodné je také nutné hodnotit i sdělení opatrovnice [jméno FO] doručené soudu dne 20. 12. 2018, tzn. v době kratší nežli jeden rok před úmrtím [jméno FO]. Tato sic uvádí, že žalobce a jmenovaný „společně hospodaří“, avšak zároveň popisuje vztah uvedených osob, kdy z tohoto popisu je nepochybně zřejmým, že o společné hospodaření se nejednalo. Tato uvádí, že žalobce za panem [jméno FO] dochází, ..někdy pana [jméno FO] bere na návštěvu a pravidelně na svátky k sobě domů, kde má možnost se také stýkat s dětmi žalobce, kdy tato rodinná atmosféra, pomáhá psychickému stavu jmenovaného. Z tohoto je tudíž zcela zřejmým, že žalobce měl své rodinné společenství, toto nevedl s [jméno FO]. V podání doručeném soudu dne 13. 2. 2019 uvádí, že by případně mohl opatrovníka vykonávat i soused, který ale není s opatrovaným v tak úzkém kontaktu. Z uvedeného je taktéž zřejmým, že žalobce se zůstavitelem nevedli společnou domácnosti, neboť opatrovnice zde porovnává intenzitu kontaktů souseda a žalobce, což by nepochybně nečinila, pokud by žalobce se zůstavitelem vedli společnou domácnost. Dále je hodnocen i popis vzájemných vztahů samotným žalobcem v rámci řízení o pozůstalosti, na které žalobce sám odkazuje. I z tohoto se podává, že společná domácnost nebyla žalobcem a zůstavitelem vedena. Žalobce zde popisuje činnosti, které se zůstavitelem vykonávali, nicméně zcela shodně se skutkovými tvrzeními v žalobním návrhu uvádí, že každý žili v jiném místě bydliště. S tímto zcela koresponduje shora uvedené.

12. Uzavřeno tedy bylo, že žalobce a zůstavitel byli v úzkém kontaktu, který byl navázán po smrti matky zůstavitele, žalobce však i nadále vedl samostatnou domácnost v rámci svého rodinného společenství na jiné adrese, nežli vedl zůstavitel, který taktéž vedl samostatnou domácnost.

13. Právní hodnocení:

14. Dle § 170 zákona č. 292/2013 Sb., zákon o zvláštních řízeních soudních v platném znění, z. z. ř. s., v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce. Nebyla-li žaloba ve lhůtě podána, bylo-li řízení o žalobě zastaveno nebo byla-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou.

15. Dle § 1476 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, o. z., dědí se na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona. Tyto důvody mohou působit i vedle sebe.

16. Dle § 1637 o. z. - Třetí třída dědiců - Nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.

17. Dle § 1640 o. z. - Šestá třída dědiců - Nedědí-li žádný z dědiců páté třídy, dědí v šesté třídě děti dětí sourozenců zůstavitele a děti prarodičů zůstavitele, každý stejným dílem. Nedědí-li některé z dětí prarodičů zůstavitele, dědí jeho děti.

18. Dle § 1481 o. z., z dědického práva je vyloučen, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul.

19. V souzené věci byl žalobce odkázán příslušným soudním komisařem k podání žaloby dle § 170 z. z. ř. s., když mezi žalovanými a žalobcem jsou skutečnosti, jež jsou spornými při řešení otázky dědického práva. Jako účastník, jehož právo je slabší, byl odkázán žalobce. Žaloba byla podána ve lhůtě. Spornou skutečností je, zdali žalobce vedl se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí společnou domácnost, zdali z tohoto důvodu bylo pečováno o společnou domácnost, byl odkázán výživou na zůstavitele. V daném případě zůstavitel nepořídil pro případ úmrtí, nadto byl omezen ve svéprávnosti. Spor je tedy mezi dědici ze zákona, a to dědici šesté třídy, žalovanými, a žalobcem, který se domáhá určení, že přichází jako dědic třetí třídy. Navíc žalovaní namítli dědickou nezpůsobilost.

20. Co se týká vedení společné domácnosti, tak žalobce tvrdí, že se zůstavitelem nesdíleli obydlí, avšak jejich soužití bylo do té míry blízké, že se o vedení společné domácnosti jedná. Žalovaní připouštějí vzájemný kontakt žalobce a zemřelého [jméno FO], vedení společné domácnosti těchto však sporují.

21. Soud věc hodnotí v intencích rozhodnutí NS ČR vydaného ve věci sp. zn. 24 Cdo 3958/2019: „..ačkoliv o. z. definici zákonného pojmu „domácnost“ z předchozí právní úpravy provedené obč. zák. nepřevzal, nelze od ní zcela odhlédnout, zejména pokud z ní rozhodovací praxe soudů ..vycházela i při ustálení pojmu „společná domácnost“ podle ustanovení § 475 odst. 1 obč. zák., který zůstal zachován i v současné právní úpravě nabývání dědictví ze zákona (§ 1637 odst. 1 o.z.). Dovolací soud …nesouhlasí s názorem …o vzniku „potřeby, aby soudní praxe tento pojem nově vymezila“. I nadále se .. společnou domácností rozumí soužití dvou nebo více fyzických osob, které spolu žijí trvale a které společně uhrazují náklady na své potřeby. Společná domácnost zpravidla předpokládá společné bydlení v jednom nebo více bytech (k naplnění jejích znaků proto nepostačují např. občasné návštěvy); výjimka z tohoto pravidla je možná jen .., jde-li o dočasný a přechodný pobyt jinde z důvodu léčení, návštěvy příbuzných, výkonu práce apod. Jde o spotřební společenství trvalé povahy, a proto společnou domácnost představuje jen skutečné a trvalé soužití, v němž její členové přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb (nepostačuje např. jen příležitostná výpomoc v domácnosti, společné trávení dovolených apod.) a v němž společně a bez rozlišování hospodaří se svými příjmy. Spolužijící fyzická osoba musí žít ve společné domácnosti tak, jako by byla členem rodiny; vyžaduje se, aby pečovala o společnou domácnost (obstaráváním domácích prací, udržováním pořádku v bytě, obstaráváním prádla a údržby šatů, přípravou jídla apod.) nebo poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti nebo aby byla odkázána výživou na zůstavitele. … Žalobkyně ..vytýká odvolacímu soudu, ..nezohlednil, že se zůstavitelem (a jeho partnerem) „žili v dlouhodobé koexistenci založené“ (mimo jiné) „na společném uspokojování životních potřeb, což nevylučovalo, že každý z nich byl majetkově soběstačný“, a že „byla po určitou dobu na obou partnerech závislá tím, že s jejich pomocí uspokojovala své bytové potřeby, které finančně pokryla až poté, kdy si s časovým odstupem na to postupně opatřila potřebné prostředky“. Společná domácnost předpokládá - .. - soužití dvou či více osob ve spotřebním společenství, .. členové přispívají podle svých schopností a možností k úhradě společných nákladů .. obstarávání společných potřeb. Společné uhrazování nákladů na potřeby členů společné domácnosti přitom nemusí nutně znamenat jen poskytování finančních prostředků, ale může spočívat též v poskytování materiálních výhod plynoucích z péče o společnou domácnost (například poskytování výdobytků z hospodaření na statku apod.) [..sp. zn. 21 Cdo 4795/2009]. Odvolací soud .. postupoval v souladu se zákonem (o. z.) … Se závěry odvolacího soudu lze souhlasit .. , že žalobkyni se zůstavitelem, jakož i jeho životním partnerem, bezpochyby pojilo dlouholeté přátelství, které spočívalo v tom, že „je doprovázela při nákupech“, „občas jim uvařila a v jejich bytě přespala“, „trávila s nimi některé víkendy na chatě“ a „v závěru jejich života je také doprovázela k lékaři“. Povaha takového „společenství“ však neodpovídá požadavkům na vedení společné domácnosti, ale spíše přátelské „výpomoci“. Závěr .., že se .. nejednalo o soužití žalobkyně se zůstavitelem, příp. jeho partnerem, ve společné domácnosti, .. podporuje .. i okolnost, že žalobkyně bydlela se synem ve svém bytě. Soužití ve společné domácnosti sice nebrání, bydlí-li její členové ve více bytech, avšak žijí-li spolu trvale a uhrazují-li společně náklady na své potřeby. Vzhledem k tomu, že žalobkyně bydlela odděleně, mohli tedy se zůstavitelem vytvořit takové společenství pouze za předpokladu, že by se neomezovalo jen na občasné návštěvy nebo na příležitostnou výpomoc, ale ve skutečnosti by představovalo jejich jedinou společnou domácnost spojenou s úhradou společných potřeb. ..vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu .. posoudil odvolací soud povahu „soužití“ žalobkyně se zůstavitelem a následně otázky, zda žalobkyně je zákonnou dědičkou zůstavitele v souladu s ustálenou rozhodovací praxí soudů k otázce společné domácnosti (srov. například právní názor vyjádřený v rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 3. 1967, sp. zn. 5 Co 54/67, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 12, ročník 1968; zprávě býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 10. 6. 1982, sp. zn. Cpj 163/81, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 34, ročník 1982; usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 1998, sp. zn. 24 Co 207/98, publikovaném v časopise Ad Notam pod č. 5, ročník 1998; rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 26 Cdo 463/2000, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 44, ročník 2002; rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 21 Cdo 2013/2009; rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 21 Cdo 3233/2009, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 96, ročník 2011; rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo 678/2011; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1325/2017; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 6. 2019, sp. zn. 24 Cdo 4198/2018; anebo v žalobkyní označeném rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 21 Cdo 627/2001), na níž není třeba ničeho měnit ani v poměrech současné právní úpravy.“.

22. Žalovaní nadále uplatnili dědickou nezpůsobilost žalobce dle § 1481 o. z. K této námitce soud uvádí, že předně je nutné hodnotit, zdali žalobce přichází jako dědic ze zákona ve třetí třídě, protože pokud tomu tak není, je nadbytečným hodnotit, zdali je na jeho straně dána dědická nezpůsobilost. Respektive, jestliže by bylo zjištěno, že žalobce není dědicem, nemůže logicky u něj nastoupit ani dědická nezpůsobilost.

23. Pojmové znaky dědické nezpůsobilosti uvádí komentář ASPI k § 1481 o. z., který uvádí: „Dědická nezpůsobilost vylučuje z dědického práva osobu, která se dopustila činu, v jehož důsledku se stala nehodnou dědictví nabýt, protože by její podílení se na výhodách plynoucích z právního nástupnictví po zůstaviteli odporovalo zásadám spravedlnosti a obecné morálce. Důvody dědické nezpůsobilosti jsou v tom, že se určitá osoba dopustila tak těžkého poklesku vůči zůstaviteli, vůči některým osobám zůstaviteli zvláště blízkým, anebo vůči projevu jeho poslední vůle. Ten, kdo v okamžiku smrti zůstavitele není z těchto důvodů způsobilý dědit, je z dědictví vyloučen…. Důležité je, že dědická nezpůsobilost (incapacitas) nastává ze zákona - není rozhodné, zda o ní zůstavitel věděl. [jméno FO] se nemohou dohodnout, že k dědické nezpůsobilosti nebudou přihlížet a budou souhlasit, aby takový dědic dědil, i když mu zůstavitel takový čin výslovně neprominul… Oproti zákonu č. 40/1964 Sb. došlo k nahrazení termínu „trestný čin“ „činem povahy úmyslného trestného činu“, což směřuje k tomu, aby bylo jasné, že dědická nezpůsobilost se vztahuje i na osoby, které se dopustily trestného činu, zakládajícího dědickou nezpůsobilost, avšak jsou osobami trestně neodpovědnými ... V určitých případech pachatel nebyl odsouzen, ... I v takovýchto případech je dědic, který se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu, nezpůsobilým dědicem. Dědická nezpůsobilost se vztahuje na všechny dědice, nejen na dědice nepominutelné.“.

24. Ze shora uvedeného se tak podává, že k dědické nezpůsobilosti je třeba přihlédnout bez dalšího, tedy nikoliv pouze k návrhu, který však žalovaní činí. [jméno FO] žalovaní uplatnili v rámci svých tvrzení dědickou nezpůsobilost, nejedná se o samostatný procesní návrh, nýbrž pouze tvrzení v rámci obrany, která by měla být případně zohledněna při hodnocení té skutečnosti, zdali žalobce má být povolán jako dědic. Nadto ji soud hodnotí bez dalšího, je-li zjištěna. [jméno FO] je soudem uvedeno, že námitku dědické nezpůsobilosti hodnotí pouze v rámci obrany proti žalobnímu návrhu, nikoliv jako samostatný návrh, tak s tímto korespondují i závěry níže uvedeného rozhodnutí. Toto rozhodnutí uvádí, že soudní praxe se ustálila na tom, že o sporném právu musí být rozhodnuto, kdy soud rozhodne, se kterým z dosavadních účastníků bude nadále jednáno, se kterým z dosavadních účastníků nadále jednáno nebude. Zde soud tak žalobním žádáním není vázán do té míry, v níž hodnotí i otázku, která je dána zákonem, tedy dědickou nezpůsobilost, protože hodnocení této otázky je taktéž rozhodným pro závěr, s kým bude jednáno jako s dědicem. Tedy v případě, bylo-li by zjištěno, že žalobce sic přichází v úvahu jako dědic třetí třídy zákonné, avšak je vyloučen z dědění pro dědickou nezpůsobilost, bylo by rozhodnuto i o dědické nezpůsobilosti, v rámci rozhodnutí v této věci o tom, zdali nadále bude s žalobcem jednáno jako s dědicem, když zde soud věc podřazuje ustanovení § 153, odst. 2 o. s. ř.

25. Otázkou aplikace ustanovení § 1481 o. z., potažmo § 469 obč. zák. se zaobírá rozhodnutí NS ČR vydané ve věci sp. zn. 21 Cdo 754/2018: „Ustanovení § 469 obč. zák. i ustanovení § 1481 o. z. upravují institut tzv. dědické nezpůsobilosti, která je důsledkem závadného, obecně neakceptovatelného, chování potencionálního dědice, kterého se dopustil vůči zůstaviteli, popř. dalším vyjmenovaným osobám, a znamená, že ten, kdo by jinak byl povolán za dědice, nedědí. Právní úprava podle uvedených předpisů není stejná. Občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 v ustanoveních § 1481 a § 1482 jednak konkretizoval a rozšířil důvody dědické nezpůsobilosti dříve upravené v obč. zák., jednak dřívější důvod „kdo se dopustil úmyslného trestného činu….“, nově formuloval: „ kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu….“; tato formulace by měla odstranit především pochybnosti, zda i osoby trestně neodpovědné (pro nedostatek věku nebo nepříčetnost v době, kdy k činu došlo) jsou z dědění vyloučeny. Odlišně jsou upraveny také okruh osob, proti kterým směřuje konkrétní čin, a prominutí (odpuštění) závadného chování, které způsobilo dědickou nezpůsobilost, zůstavitelem. ... …k naplnění zákonného důvodu dědické nezpůsobilosti podle stávající právní úpravy již není nutné spáchání úmyslného trestného činu proti některé z uvedených osob, nýbrž „postačí“, dopustí-li se potenciální dědic činu naplňujícího povahu úmyslného trestného činu, a ..soud …správně shledal, že ..činy pozůstalého syna.. (vyjma činu „pomluvy“, ke kterému mělo dojít po smrti zůstavitele, ..pojmově je v tomto případě vyloučeno chování zakládající dědickou nezpůsobilost) nedosahovaly povahy úmyslného trestného činu, dovolací soud přihlédl k tomu, že není (logicky) možné dovodit ani spáchání úmyslného trestného činu J. K. vůči zůstaviteli. Jinými slovy, byl-li pozůstalý syn J. K. shledán dědicky způsobilým podle o. z., tím spíše by byl shledán dědicky způsobilým i dle obč. zák. ..ačkoliv odvolací soud učinil závěr o dědické způsobilosti J. K. výlučně ve smyslu ustanovení § 1481 o. z., je usnesení o tom, že se s ním v řízení o pozůstalosti po zůstaviteli bude nadále jednat (jako s dědicem ze zákona), v konečném důsledku správné, a to včetně „výslovného vyjádření“ tohoto závěru ve výroku rozhodnutí soudu. ..odvolací soud s takovým postupem polemizuje (byť jej nakonec ..schvaluje), není .. polemika opodstatněná. Dřívější procesní úprava (§ 175k odst. 1 občanského soudního řádu, ve znění do 31. 12. 2013) nedávala jednoznačné vodítko, jak má znít výrok rozhodnutí, a dokonce z ní ani nevyplývalo, zda má být nějaké rozhodnutí vůbec vydáno. Soudní praxe se ..ustálila .., že je nutno o sporném právu rozhodnout, a judikatura vyřešila i otázku, o čem má soud v tomto případě rozhodovat, tj. se kterým z dosavadních účastníků bude nadále jednáno, popřípadě se kterým z dosavadních účastníků nadále jednáno nebude (..sp. zn. 21 Cdo 586/98,..). Ustanovení § 169 z. ř. s. již dává přímý návod k tomu, jak má znít výrok takového usnesení. Soud proto usnesením rozhodne, s kterými účastníky bude nadále jednáno a kterým z účastníků se účast v řízení ukončuje (k tomu srov. např. Macková, A., Muzikář, L. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář s důvodovou zprávou a judikaturou. 1. vydání. Praha: Leges, 2016, str. 315 a 316)“.

26. Jak již bylo shora uvedeno, předně je třeba se zaobírat otázkou společné domácnosti, neboť nelze-li závěr o jejím vedení žalobcem a zemřelým [jméno FO] učinit, je nadbytečným hodnotit dědickou nezpůsobilost.

27. Z důkazů provedených v řízení lze učinit zjištění, zdali byla vedena společná domácnost v takové intenzitě, která je definována ve shora citovaném rozhodnutí, k čemuž je třeba podotknout, že toto se zaobírá i hodnocením vedení společné domácnosti tak, jak bylo zakotveno zákonem č. 40/1964 Sb., obč. zák., a také vzájemným vztahem této normy a zákona č. 89/2012 Sb. při posuzování této otázky, kdy platí, že nelze zcela vyloučit judikatorní závěry činěné za účinnosti obč. zák. Z provedených důkazů byl zjištěn skutek, popis vztahu se zůstavitelem, shodně jako ve skutkových tvrzeních žalobce, který primárně je tím, kdo tvrdí, že se zůstavitelem vedl společnou domácnost. K tomuto je třeba hodnotit i samotná skutková tvrzení žalobce, která jsou s provedenými důkazy v souladu. Již samotná skutková tvrzení, tedy skutek tak, jak jej žalobce líčí, kdy tento je v souladu s provedenými důkazy, přičemž žalobce jej líčí opakovaně, zde jsou tvrzení žalobce konzistentní, vylučují závěr o vedení společné domácnosti. Žalobce opakovaně uvádí, že spolu se zůstavitelem trávili velké množství času, prováděli společně i činnosti v domácnosti zůstavitele, doprovázel jej k lékaři a trávili spolu i volný čas, slavili spolu i svátky zůstavitele, žalobce i členů rodiny žalobce, o svých vzdálenějších příbuzných se zůstavitel žalobci nikdy nezmínil, žalobci je známa adopce zůstavitele z dětského domova, byl tak pro zůstavitele nejbližší osobou. Zároveň žalobce opakovaně uvádí, a toto tvrdí i žalobním návrhu, že měli odlišná bydliště, vzdálenost cca 300 m, s tím, že se denně se stýkali, trávili spolu hodně času, žalobce někdy přespával u zůstavitele, zůstavitel v době svátků u žalobce. Již z tohoto líčení skutkového děje se podává, že nárok nemůže být důvodný, přičemž tomuto tvrzení odpovídají i provedené důkazy, z nichž se podává shodná intenzita vztahů žalobce a zůstavitele. Takováto intenzita vztahu však není společnou domácností. K tomuto soud odkazuje shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, které popisuje podobnou situaci v tom, že osoba, která dokonce obývala se zůstavitelem jeho bydliště, měla k zůstaviteli blízký vztah, trávila s ním velké množství času, intenzita trávení společného času byla shodná, nebo velmi podobná, jako v souzené věci, když taktéž spolu se zůstavitelem trávila volný čas, chodili spolu nakupovat, k lékaři, apod., ale nadto byla intenzivnější v tom, že obývali jedno bydliště, přesto Nejvyšší soud ČR uzavřel, že se o vedení společné domácnosti nejednalo, kdy přesně popisuje znaky vedení společné domácnosti. V souzené věci již ta sama skutečnost, a tu tvrdí přímo žalobce ve svých skutkových tvrzeních, že zůstavitel a žalobce vedli samostatné domácnosti, sama o sobě již vylučuje vedení společné domácnosti, protože to znamená, že nemůže být splněn znak společného hospodaření v jedné rodinné domácnosti, vzájemné ekonomické odkázanosti osob, které sdílí jednu domácnost. To, jak daleko se samostatně vedené domácnosti, zde žalobce a zůstavitele, od sebe nacházejí, není rozhodným. Podstatným je, že se nejedná o společné sdílení jedné domácnosti, byť může být vedena v různých bydlištích, což však není dáno v souzené věci. Zde se nejedná o případ, a na takový poznámka o vedení domácnosti ve více bytech směřuje, že by zůstavitel a žalobce měli více nemovitostí ve vlastnictví, či pronajatých, a pouze by spolu vedli domácnosti na různých místech, přičemž by na takovémto každém místě společně hospodařili. O takovýto případ se rozhodně nejedná, když zůstavitel žalobce navštěvoval v jeho domácnosti, kterou dle tvrzení žalobce vedl samostatně. A obráceně. Tzn., pokud žalobce měl svoji samostatnou domácnost v jiném místě bydliště, nežli měl zůstavitel, vylučuje již tato skutečnost vedení společné domácnosti. Trávení volného času, byť ve větší intenzitě, společná práce na zahradě, společné návštěvy lékaře, společné zabíjení prasete, vedením společné domácnosti nejsou. To, že žalobce nevedl společnou domácnost se zůstavitelem je zřejmé i z dalšího jeho tvrzení, že žalobce slavil svátky a narozeniny členů rodiny žalobce, kdy z tohoto je taktéž zřejmým, že žalobce měl své rodinné společenství mimo domácnost zůstavitele.

28. S ohledem k závěrům shora uvedeným ohledně dědického práva žalobce je tak nadbytečným hodnotit dědickou nezpůsobilost tohoto, neboť je-li uzavřeno, že se zůstavitelem nesdílel společnou domácnost a nesvědčí mu tak dědické právo, je nadbytečným hodnotit dědickou nezpůsobilost. 29. [jméno FO] žalobce navrhl poskytnutí mu lhůty k doplnění skutkových tvrzení ohledně vedení domácnosti, tak toto nebylo připuštěno. Žalobce tvrdí konstantně jak v tomto řízení, tak v průběhu řízení o pozůstalosti intenzitu vzájemných vztahů, tyto zcela přesně popisuje. [jméno FO] by svá tvrzení najednou změnil, nebylo by možno je hodnotit jako důvěryhodná, žalobce by vystavěl skutkový děj zcela odlišně od svých konstantních tvrzení, která uváděl i v řízení o pozůstalosti, na které v této věci odkazuje. Je třeba zdůraznit, že tvrzení žalobcem jsou dlouhodobě stejná, neměnná, konzistentní a jakákoliv jejich změna by nemohla být hodnocena jako důvěryhodná. Nadto by jinak postavená skutková tvrzení odporovala důkazům podávajícím se ze spisu, k čemuž je nutné odkázat i obsah opatrovnického spisu, v němž již činili svá vyjádření jak žalobce, tak [jméno FO], z nichž se zcela jednoznačně podává, že společná domácnost nebyla vedena. Jinými slovy, u žalobce by tak nedošlo k doplnění chybějících skutkových tvrzení, nýbrž jejich přizpůsobení právnímu hodnocení soudu, kdy s ohledem ke skutečnostem ze spisu se podávajícím, by takto zcela nově uvedená skutková tvrzení nemohla být hodnocena jako důvěryhodná.

30. Za situace, kdy ve věci bylo uzavřeno, že na straně žalobce nebyly splněny předpoklady stanovení v ustanovení § 1637 o. z. bylo ve věci rozhodnuto tak, že žaloba se zamítá.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142, odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve věci neúspěšným. Je tak povinen hradit straně žalované náklady řízení. V souladu s ustanovením § 151, odst. 5 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že výše nákladů řízení bude určena až v písemném vyhotovení rozsudku. 32. 1. žalovaný a 4. žalovaný jsou zastoupeni advokátem. Soud ve vztahu k těmto účastníkům řízení aplikuje ustanovení § 9, odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna advokáta tak za jeden úkon právní pomoci činí dle § 7, bodu 4. vyhlášky č. 177/1996 Sb. 2 500 Kč. Dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) citované vyhlášky jsou ve věci vyčísleny tři úkony právní pomoci celkem vykonané právním zástupcem 1. žalovaného a 4. žalovaného, a to příprava a převzetí věci, vyjádření k návrhu, účast při jednání soudu, tedy 3 x 2 500 Kč = 7 500 Kč. Paušální náhrady hotových výdajů činí á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem tak 3 x 300 Kč = 900 Kč. Daň z přidané hodnoty 21 % podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. vyhlášky č. 177/1996 Sb., činí 1 764 Kč. Celková částka nákladů řízení na straně 1. žalovaného, 4. žalovaného tak činí 10 164 Kč. Protože právní zástupce zastupoval dva účastníky řízení, je částka 10 164 Kč snížena o 20 % dle § 12, odst. 4 citované vyhlášky, výsledná částka nákladů řízení tudíž činí 8 131 Kč. Protože účastenství žalovaných je v režimu § 92, odst. 2 o. s. ř., přičemž oba účastníci jsou zastoupeni jedním advokátem, činí částka nákladů řízení pro každého z žalovaných č. 1 a č. 4 výši 4 065,50 Kč. Ve vztahu ke 2. žalované a 3. žalované, které nebyly v řízení zastoupeny advokátem, je namístě ve z hlediska nákladů řízení aplikovat vyhlášku č. 254/2015 Sb. v platném znění, stanovící výši paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení nezastoupeného účastníka. Pokud bylo dle § 151, odst. 5 o. s. ř. rozhodnuto, že výše nákladů řízení bude určena až v písemném vyhotovení rozsudku, tak 2. žalované a 3. žalované v souvislosti s vedením sporu žádných nákladů nevzniklo, proto byla částka nákladů řízení uvedena 0 Kč. Žalobce je povinen náklady řízení 1. žalovaného a 4. žalovaného plnit k rukám právního zástupce těchto žalovaných ve lhůtě dle § 160, odst. 1 o. s. ř.

33. Zároveň byla provedena oprava označení 2. žalované a 3. žalované ve výroku vyhlášeného rozsudku tak, že namístě nesprávně označeného 2. žalovaný a 3. žalovaný správně je uvedeno 2. žalovaná a 3. žalovaná, kdy takto byla odstraněná zřejmá nesprávnost, a to dle § 164 o. s. ř.

Poučení