22 C 3/2024 - 143

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Kopalem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného]advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 23 300 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba na zaplacení částky 23 300 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 23 300 Kč od 4. 3. 2023 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému, a to k rukám advokáta žalovaného, náhradu nákladů řízení v částce 14 459,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se v řízení domáhá zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Podle žalobce tvrzený nárok představuje právo na náhradu škody, jež přešlo na žalobce, který vyplacením pojistného plnění splnil podmínky pro přechod daných práv, a v důsledku výše uvedeného tak měl žalobci vzniknout nárok na vyplacení toho, co za žalovaného uhradil, tedy na vyplacené pojistné plnění ve výši 23 300,00 Kč. Žalobce tvrdí, že v důsledku prodlení žalovaného se zaplacením uvedené částky vznikl dále žalobci vůči žalovanému nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob.

2. Soud učinil tato skutková zjištění. Soud zjistil z důkazu provedeného listinou Detail relace o dopravní nehodě (čl. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]), že na základě oznámení z [datum] Policie ČR, konkrétně zpracovatel nprap. [jméno FO], vylíčila nehodu, ke které došlo tak, že dne [datum] v [Anonymizováno]:[Anonymizováno] hodin na [adresa] u [Anonymizováno] zastávky [Anonymizováno] řídil řidič [jméno FO] osobní motorové vozidlo [jméno FO] [jméno FO], RZ: [SPZ], a to ve směru od [adresa], kdy se nechoval ohleduplně a ukázněně v provozu, kdy svým jednáním ohrozil zdraví přecházejícího chodce F. [jméno FO], který přecházel po komunikaci z pohledu jízdy řidiče z pravé strany na levou, čímž došlo ke střetu [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] vozidla [jméno FO] s chodcem [Jméno žalovaného], který po střetu upadl na komunikaci. Dále došlo k poškození vozidla [jméno FO]. Dále je zde uvedeno, že dne [datum] věc byla předána SKPV – PČR Krajské ředitelství policie [Anonymizováno] kraje. V části Detailu relace Objektivní stránka je uvedeno, že příčinou dopravní nehody je bezohledná, agresivní, neohleduplná jízda. V části Detailu relace Vozidlo, Škoda je uvedeno Škoda: [částka], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Žalobce dále soudu označil jako důkaz k prokázání škody na předmětném vozidle fotografie předmětného vozidla z místa nehody. Jedná se o fotografie čl. [Anonymizováno]-[Anonymizováno], které jsou přílohou dokumentu Detail relace o dopravní nehodě a byly dle žalobce pořízeny přímo Policií ČR, a dále o fotografie, čl. [Anonymizováno]-[Anonymizováno], které byly pořízeny likvidátorem pojistné události před samotnou opravou vozidla.

3. Soud zjistil z listiny Vyrozumění PČR o výsledku skončeného prověřování ze dne [datum] (čl. [Anonymizováno]) mimo jiné, že na základě posudku znalce z oboru doprava, odvětví silniční doprava – dopravní nehody policejní orgán dovodil, že ke škodlivému následku předmětné dopravní nehody vedlo výlučně jednání žalovaného jako chodce, což zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo. Jednáním žalovaného jako podezřelého ze spáchání přestupku na úseku dopravy (proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu), neboť žalovaný v uvedené době přecházel vozovku v rozporu s § 54/2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, byla způsobena dopravní nehoda, jak ji definuje zákon o provozu na pozemních komunikacích v § 47/1.

4. Soud zjistil ze Zprávy magistrátu města [adresa] ze dne [datum] (čl. [Anonymizováno]), že viníkem předmětné dopravní nehody ze dne [datum] nebyl nikdo pravomocně uznán vzhledem k tomu, že správní orgán dne [datum] věc přestupku odložil, neboť odpovědnost za přestupek zanikla podle § 76/1 písm. f) zákona o odpovědnosti za přestupky.

5. Soud zjistil ze Záznamu o dopravní nehodě (čl. [Anonymizováno]), že řidič předmětného motorového vozidla vyplnil uvedený záznam, ve kterém mj. uvedl, že dne [datum] došlo k předmětné nehodě, jako viditelná poškození uvedl [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] př. [Anonymizováno].

6. Soud zjistil z listiny Oznámení škodné události havarijního pojištění (čl. [Anonymizováno]), že [právnická osoba]. jako pojištěný oznámil žalobci u předmětné škodné události rozsah poškození vozidla pravé [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Soud zjistil z listiny Žádost o schválení opravy vozidla (čl. [Anonymizováno]), že společnost [právnická osoba] v popisu požadavků na opravu uvedla: „Po srážce s chodcem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].“ 7. Žalobce uvedl, že vzhledem k tomu, že vozidlo [jméno FO] bylo v předmětné době pojištěno u žalobkyně pojistnou smlouvou č. [hodnota] – havarijní pojištění, vyplatil žalobce z titulu této smlouvy na základě pojistné události č. [hodnota] poškozené společnosti [právnická osoba]., vlastníkovi poškozeného vozidla dne [datum] pojistné plnění ve výši [částka] jakožto zálohu na opravu poškozeného vozidla [jméno FO], dne [datum] pojistné plnění ve výši [částka] jakožto doplatek pojistného plnění za poškození vozidla [jméno FO]. Celková výše vyplaceného pojistného plnění s ohledem na doloženou fakturu č. [hodnota] za opravu vozidla tak dosáhla částky 23 300,00 Kč bez DPH.

8. Soud zjistil, že mezi žalobcem jako pojistitelem a společností [právnická osoba]. byla dne [datum] uzavřena skupinová pojistná smlouva pro pojištění [Anonymizováno] [Anonymizováno] pojištění č. [hodnota] (čl. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]). Soud zjistil, že dne [datum] spol. [právnická osoba]. jako prodávající/zhotovitel vystavila [právnická osoba]. jako kupujícímu/objednateli Fakturu č. [hodnota] (čl. [Anonymizováno]) za opravu předmětného vozidla znějící na částku 23 300,17 Kč bez DPH. Z textu předmětné faktury vyplývá, že byla vystavena pro číslo zakázky [IBAN], viz Zakázkový list (čl. [Anonymizováno] [Anonymizováno]) včetně jeho přílohy: Položkového rozpisu (čl. [Anonymizováno]). Z výše uvedených dokumentů vyplývá, že fakturovaná částka se skládá z klempířských/[Anonymizováno] prací v částce [částka] bez DPH, materiálu v částce [částka] bez DPH a drobného materiálu v částce [částka] bez DPH. Materiál v částce [částka] bez DPH představuje dle Položkového rozpisu mimo jiné i [Anonymizováno] [Anonymizováno] v částce [částka] bez DPH, [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v částce [částka], P [Anonymizováno] v částce [částka].

9. Soud zjistil z důkazu provedeného listinou Sdělení výše doplatku pojistného plnění ze dne [datum] (čl. [Anonymizováno]), že žalobce v něm společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno], a.s. sdělil, že ukončil šetření pojistné události v předmětné věci a že uvedené společnosti zaplatil částku 5 000 Kč představující rozdíl mezi celkovými náklady na opravu vozidla ve výši 23 300 Kč a zálohou ve výši 18 300 Kč. Soud zjistil z důkazu provedeného listinou Doklad o výplatě pojistného (čl. [Anonymizováno]), že doklad se vztahuje k č. události [Anonymizováno], č. smlouvy [Anonymizováno], vyplývá z něho, že dne [datum] byla ve prospěch společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno], a.s. zaplacena částka 5 000 Kč, dne [datum] byla ve prospěch společnosti [právnická osoba]. zaplacena částka 18 300,00 Kč.

10. Žalobce prokázal Výzvou ze dne 16. 11. 2022, že žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván samotným žalobcem a dále Předžalobní výzvou k plnění ze dne 22. 2. 2023 (včetně podacího lístku a Detailní informace k zásilkám), že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce žalobce.

11. Žalovaný namítá, že není prokázána jeho výhradní odpovědnost za vznik dopravní nehody Policií ČR, která okolnosti dopravní nehody prověřovala, neboť Policie ČR neučinila žádné rozhodnutí ve věci samé, pouze věc postoupila správnímu orgánu. Ani správní orgán ovšem rozhodnutí ve věci nevydal. Žalovaný činí spornou výši škody, která měla vzniknout na vozidle, z potvrzení o účasti na dopravní nehodě bylo patrné, že jediným poškozením bylo poškozené [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] vozidla. Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby.

12. Soud dále provedl dokazování spisem [právnická osoba], KŘP [Anonymizováno] kraje, sp. zn. KRPL-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno] (dále jen „spis Policie ČR“), a to zejména za účelem provedení důkazu Znaleckým posudkem č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] (dále jen „znalecký posudek“) vypracovaným [tituly před jménem] [jméno FO], znalcem (dále jen „znalec“), dne [datum] (čl. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]). Soud zjistil, že zadáním znaleckého posudku na prvém místě bylo provedení celkové technické analýzy nehodového děje, dále pak posouzení možnosti odvrácení dopravní nehody u obou účastníků, tj. u [jméno FO], který řídil předmětné vozidlo, a u chodce [Jméno žalovaného], posouzení způsobu a techniky jízdy řidiče, způsob, jakým se chodec pohyboval pozemní komunikaci, uvedení, který z účastníků z technického hlediska zapříčinil střet vozidla s chodcem v místě a čase předmětné dopravní nehody a z jakých technických hledisek (příčin) se tak stalo. Znalec k otázce celkové technické analýzy nehodového děje mj. uvedl, že řidič předmětného vozidla jel v čase 2s před střetem vozidla s chodcem [jméno FO] výchozí rychlostí určenou na hodnotu [Anonymizováno] km/h ± [Anonymizováno] km/h, tj. v rozsahu nejméně [Anonymizováno] km/h do nejvýše [Anonymizováno] km/h. Předmětné vozidlo bylo v ten okamžik od místa střetu vzdálené cca [Anonymizováno] m (str. [Anonymizováno]-[Anonymizováno] znaleckého posudku). Řidič předmětného vozidla se pohyboval rychlostí: [Anonymizováno] km/h ± [Anonymizováno] km/h, tj. v rozsahu nejméně [Anonymizováno] km/h do nejvýše [Anonymizováno] km/h ještě i v čase -[Anonymizováno],[Anonymizováno] před střetem s chodcem [jméno FO], kdy se vozidlo nacházelo cca [Anonymizováno] m od místa pozdějšího střetu s chodcem [jméno FO]. Střet vozidla a chodce nastal v situaci, kdy bylo předmětné vozidlo stále prudce zpomalováno, jelo rychlostí určenou na hodnotu [Anonymizováno] km/h ± [Anonymizováno] km/h, tj. v rozsahu nejméně [Anonymizováno] km/h do nejvýše [Anonymizováno] km/h. Tento okamžik znalec ilustruje obrázkem č. [hodnota] (str. [Anonymizováno] znaleckého posudku). Znalec na tomto obrázku označuje střet vozidla a chodce jako tečný, je zde graficky znázorněno a uvedeno naběhnutí chodce do boku vozidla. Znalec k otázce posouzení možnosti odvrácení dopravní nehody u obou účastníků, tj. u [jméno FO], který řídil předmětné vozidlo, a u chodce [Jméno žalovaného] mj. uvedl, že i kdyby jel řidič předmětného vozidla v daném místě rychlostí dovolenou, tak by v případě shodného průběhu vběhnutí chodců do jeho jízdní dráhy nebyl schopen s náhlým a plně dosažitelným zpomalením na suchém asfaltu zastavit a ke střetu by i tak došlo, chodec [jméno FO] podle znalce jako jediný mohl odvracet nenáhle střet s vozidlem (str. [Anonymizováno]-[Anonymizováno] znaleckého posudku). Znalec k otázce, který z účastníků z technického hlediska zapříčinil střet vozidla s chodcem v místě a čase předmětné dopravní nehody a z jakých technických hledisek (příčin) se tak stalo, uvedl, že žalovaný je jediným účastníkem, který střet vozidla a chodce zapříčinil, zapříčinil z technického hlediska vznik kritické situace v daném místě.

13. Soud má z originálu kamerových záznamů z místa nehody (Příloha č.[hodnota] znaleckého posudku) za prokázané, shodně s vyhodnocením těchto záznamů Policií ČR, skutečnost, že na záznamech je vidět osobní motorové vozidlo [Anonymizováno] barvy, pravděpodobně tov. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno], které v době průjezdu vozidla [jméno FO] [jméno FO] stojí v křižovatce v [adresa] a že toto vozidlo mohlo pravděpodobně omezit výhled řidiče na skupinu chodců a výhled skupiny chodců na přijíždějící vozidlo [jméno FO] [jméno FO]. Ze záznamů je dále zřejmé, že v době dopravní nehody byl na předmětné křižovatce relativně vysoký dopravní ruch a že na [adresa] v místě [Anonymizováno] [Anonymizováno] je stín z okolních stromů.

14. Soud provedl ze spisu Policie ČR důkaz listinou Odevzdání věci k projednání přestupku z [datum] (čl. [Anonymizováno][Anonymizováno]3), ze které mj. zjistil, že [právnická osoba], KŘP [Anonymizováno] kraje, dne [datum] odevzdala podle § 159a odst. 1 písm. a) trestního řádu k projednání přestupku věc osoby [Jméno žalovaného], nar. [Datum narození žalovaného], pro jeho jednání při předmětné dopravní nehodě, pro podezření ze spáchání přestupku přecházení vozovky podle § 125c zákona č. 361/200 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.

15. Soud provedl ze spisu Policie ČR důkaz listinou Úřední záznam o podání vysvětlení [jméno FO], nar. [datum], z [datum] (čl. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]). Soud z uvedeného záznamu zjistil, že řidič předmětného vozidla [jméno FO] bezprostředně po nehodě mimo jiné uvedl, že: „Na [adresa] z mého směru jízdy vpravo stálo zde vozidlo, jehož bližší popis nedokážu určit. Přes toto stojící vozidlo na [adresa] jsem neviděl na chodník při pravé straně [adresa] za křižovatkou, kdy jsem pokračoval v jízdě. Přejel jsem vozidlo přes které jsem neviděl a spatřil jsem z pravé strany z mého směru jízdy jdoucí chodce po komunikaci a to ve vzdálenosti 5-6 metrů před mým vozidlem….Při brzdění mého vozidla došlo ke střetu [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] s prvním chodcem ze skupinky, která přecházela…při nehodě došlo k poškození pravého [Anonymizováno] [Anonymizováno] u vozidla [jméno FO] a ke zranění chodce.

16. Soud provedl ze spisu Policie ČR důkaz listinou Úřední záznam o podání vysvětlení [jméno FO], nar. [datum], z [datum], (čl. 131-132). Soud z uvedeného záznamu zjistil, že řidič předmětného vozidla [jméno FO] mimo jiné uvedl, že došlo ke střetu s jedním chodcem, a to [Anonymizováno] [Anonymizováno], dále že chodce před střetem neviděl, protože ve výhledu mu bránila stojící [Anonymizováno].

17. Soud zjistil z listiny Úřední záznam o podaném vysvětlení [Jméno žalovaného], nar. [Datum narození žalovaného] předmětné dopravní nehody, uvedl, že si myslí, že se při přecházení rozhlédl a žádného vozidla si nevšiml, když byl asi jeden metr v silnici, tak ucítil náraz do levého boku. Za dopravní nehodu podle něho může řidič vozidla, jel rychle.

18. Soud zjistil z listiny Úřední záznam o podaném vysvětlení [jméno FO], nar. [datum], z [datum] (čl. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]), že jmenovaný v něm uvedl, že poté, co žalovaný vstoupil do vozovky a ušel cca 1-2 metry, tak najednou z levé strany ve směru od křižovatky přijelo rychle vozidlo ([Anonymizováno]) a došlo ke střetu pravé strany tohoto vozidla s žalovaným, který upadl na zem na [Anonymizováno]. [adresa] vlevo do [adresa] byl ztížen stojící [Anonymizováno] v křižovatce v [adresa]. Přijíždějící [Anonymizováno] nikdo neviděl ani neslyšel. Byl zde velký dopravní ruch.

19. Soud zjistil z listiny Úřední záznam o podaném vysvětlení [jméno FO], nar. [datum], z [datum] (čl. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]), že jmenovaná v něm mj. uvedla, že při přecházení [Anonymizováno] ulice směrem k [Anonymizováno] zastávce poté, co stačila přejít na druhou stranu ulice před přední částí [Anonymizováno] a když byla na chodníku na druhé straně, tak , tak za zády uslyšela pískání brzd a tupý náraz. V tom se otočila zpět a uviděla jak její [Anonymizováno] [jméno FO] leží na silnici před vozidlem, které původně bylo dost daleko od křižovatky a toto vozidlo stálo blíže ke křižovatce. Jak došlo ke střetu neví, byla zády k nehodě.

20. Soud zjistil z listiny Úřední záznam o podaném vysvětlení [jméno FO], nar. [datum], z [datum] (čl. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]), že jmenovaná v něm mj. uvedla, že když přecházely spolu s [Anonymizováno] [adresa], byly už na druhé straně ulice, tak slyšely tupý náraz, když se otočila za sebe, viděla, jak [Anonymizováno] [jméno FO] letí vzduchem a jak [Anonymizováno] brzdí. Když začala přecházet, tak se rozhlížela, z žádné strany nic nejelo. Jen v dáli na levé straně [adresa] viděla [Anonymizováno], která vyjížděla ze zatáčky. Jak došlo k nehodě neví, byla k ní zády.

21. Soud provedl ze spisu Policie ČR důkaz listinou Informace PČR o dopravní nehodě pro pojišťovnu z [datum] (čl. [Anonymizováno]) a zjistil, že je v ní mj. uvedeno: popis poškození vozidla: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], odhadnutá škoda na vozidle: [Anonymizováno] tis. Kč.

22. Soud provedl ze spisu Policie ČR důkaz listinou Úřední záznam PČR, vyhodnocení záznamu kamer, z [datum] (čl. [Anonymizováno]). V tomto úředním záznamu se mj. uvádí, že vozidlo [jméno FO] [jméno FO] sráží [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] z [Anonymizováno] chodců, že na záznamech je vidět osobní motorové vozidlo [Anonymizováno] barvy, pravděpodobně tov. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno], které v době průjezdu vozidla [jméno FO] [jméno FO] stojí v křižovatce v [adresa]. Toto vozidlo mohlo pravděpodobně omezit výhled řidiče na skupinu chodců a výhled skupiny chodců na přijíždějící vozidlo [jméno FO] [jméno FO].

23. Soud dále provedl ze spisu Policie ČR důkaz listinou Protokol PČR o nehodě v silničním provozu z [datum] (čl. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]). Soud z uvedeného protokolu mimo jiné zjistil, že Policie ČR, vylíčila událost (nehodu) následovně: Dne [datum] v [Anonymizováno]:[Anonymizováno] hodin na [adresa] u [Anonymizováno] zastávky [Anonymizováno] řídil řidič [jméno FO] osobní motorové vozidlo [jméno FO] [jméno FO], RZ: [SPZ], a to ve směru od [adresa], kdy se nechoval ohleduplně a ukázněně v provozu, kdy svým jednáním ohrozil zdraví přecházejícího chodce F. [jméno FO], který přecházel po komunikaci z pohledu jízdy řidiče z pravé strany na levou, čímž došlo ke střetu [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] vozidla [jméno FO] s chodcem [Jméno žalovaného], který po střetu upadl na komunikaci. …Dále došlo k poškození vozidla [jméno FO]. V části protokolu Účastníci dopravní nehody je uveden odhad škody na vozidle [částka], v části Technické údaje vozidel je uveden popis poškození vozidla: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], odhadnutá škoda na vozidle [částka]. V části Ohledání místa dopravní nehody, II. Popis stop pokračování: „V důsledku dopravní nehody bylo na osobním automobilu [jméno FO] rz [SPZ] ohledáním zjištěno [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Jiné poškození nebylo namístě ohledáním zjištěno.“ 24. Soud má za prokázané z Fotodokumentace k dopravní nehodě (čl. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]) [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].

25. Svědek [jméno FO], nar. [datum], ve své svědecké výpovědi mimo jiné uvedl, že byli se [Anonymizováno] v [Anonymizováno] [Anonymizováno], potom, co skončili, tak chtěli jít na [Anonymizováno] a jet vlastně do města a ta [Anonymizováno] už tam stála, tak ji chtěli stihnout, ale právě [jméno FO] (žalovaný) se tam trošku jako řítil, aniž by se rozhlídl, což teda byla trošku jeho chyba a právě ho srazilo to auto, já jsem byl za ním a to auto podle mého nejelo podle předpisů, takže zas na druhou stranu se to dalo ubrzdit, kdyby jel trošku pomaleji. [jméno FO] běžel. Svědek byl vzdálený metr až dva od [jméno FO], viděl i ten samotný náraz a následný pád žalovaného. Auto srazilo [jméno FO] a vlastně [jméno FO] mu urazil [Anonymizováno] [Anonymizováno], takže mu ho zničil a pak vlastně [jméno FO] dopadl, letěl asi metr až dva a vlastně spadl na [Anonymizováno] a myslím, že jí pak měl nějakou [Anonymizováno] nebo [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Svědek k dotazu soudu, jestli si všiml, že by v důsledku toho, co se stalo, mohlo být poškozené něco jiného než to [Anonymizováno] uvedl, že si toho není vědom. Svědek k dotazu advokáta žalovaného uvedl, že na předmětné křižovatce je určitě hodně velký provoz, jezdí tam hodně aut, vlastně [Anonymizováno] tam jezdí.

26. Svědek [jméno FO], nar. [datum], ve své svědecké výpovědi mimo jiné uvedl, že přicházel (na křižovatce, kde se stala nehoda) se [Anonymizováno] na zastávku, tu [Anonymizováno] a tam šel od [Anonymizováno], šel dav dětí a najednou se přiřítilo zprava auto. Já jsem akorát přecházel, toho řidiče jsem ani nezaregistroval, jak jel rychle, najednou se tam objevil. Podle subjektivního názoru svědka je viníkem dopravní nehody řidič, svědek uvedl: ten řidič jako, on jel fakt rychle, jo, fakt rychle, on kdyby tam přibržďoval, tak by se to nestalo. K dotazu advokáta žalovaného, jestli je schopen si pamatovat, čím řidič do žalovaného narazil svědek uvedl: „to bylo …[Anonymizováno]… [Anonymizováno], [Anonymizováno], ty [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] nebo [Anonymizováno] nějakej [Anonymizováno], to by? [Anonymizováno] taky asi.“ 27. Soud vyslechl znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. Znalec ve své výpovědi setrval na všem, co ve znaleckém posudku uvedl, dle názoru znalce za dopravní nehodu výlučně odpovídá chodec [jméno FO], znalec k dotazům (advokáta žalovaného) uvedl, že dohled řidiče zhoršuje množství vysokých stromů, stín stromů zhoršuje rozlišitelnost překážek, že pokud by měly být dohledové podmínky (poměry řidiče, tak by policie musela na místě dopravní nehody provést vyšetřovací pokus, pokud možno okamžitě na místě.

28. Svědek [jméno FO], nar. [datum], řidič předmětného vozidla [jméno FO] [jméno FO], ve své svědecké výpovědi mimo jiné k dotazu soudu uvedl, že má za to, že do předmětné křižovatky vjížděl rychlostí „lehce přes [Anonymizováno] km/h“. V den nehody jel po [Anonymizováno] ulici, blížil se ke křižovatce s [adresa], domnívá se, že po pravé straně stálo vozidlo, které mu dávalo přednost, najednou zpoza toho auta vyběhla skupinka [Anonymizováno] lidí, strhl řízení, okamžitě začal brzdit, jednoho z těch lidí přes bok vozidla jako by srazil. Svědek k dotazu soudu uvedl, že předmětné vozidlo při nehodě do ničeho jiného nežli do chodce nenarazilo. Svědek dále (k dotazu advokáta žalovaného) uvedl, že křižovatku zná, projíždí jí cca dvakrát, třikrát do měsíce.

29. Soud při právním posouzení věci vyšel z těchto skutkových zjištění, které považuje za nesporné. Dne [datum] v [Anonymizováno]:[Anonymizováno] hodin došlo na [adresa] u [Anonymizováno] zastávky [Anonymizováno] k dopravní nehodě, kdy pan [jméno FO] řídil motorové vozidlo [jméno FO] [jméno FO], RZ: [SPZ], ve směru od [adresa] a u [Anonymizováno] zastávky [Anonymizováno] žalovaný řidiči vozidla vběhl do jízdní dráhy, když přecházel pozemní komunikaci mimo přechod pro chodce a v důsledku toho došlo ke střetu [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] vozidla [jméno FO] a žalovaného, přičemž žalovaný po střetu upadl na komunikaci.

30. Z provedeného dokazování nebylo zjištěno, že by v důsledku střetu chodce F. [jméno FO] s vozidlem [jméno FO] při předmětné dopravní nehodě mělo dojít kromě poškození [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] rovněž i k poškození jeho [Anonymizováno] [Anonymizováno].

31. Soud posoudil výše zjištěný skutkový stav po právní stránce následovně. V posuzované věci, jelikož žalobce uplatňuje právo na náhradu škody (újmy) v důsledku (dle žalobce protiprávního) jednání žalovaného, kterého se žalovaný měl dopustit při dopravní nehodě, která se stala [datum], jsou pro posouzení práv a povinností účastníků relevantní v souladu s § 3028/1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z., příslušná ustanovení tohoto zákona.

32. Podle § 2910 o. z., škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. 33. „Komentované ustanovení zahrnuje dvě relativně samostatné skutkové podstaty – újmu způsobenou porušením absolutního práva a újmu způsobenou porušením jiného práva. Předpokladem vzniku povinnosti nahradit újmu (2894 4) je v prvním případě: (i) protiprávní jednání, jímž dojde k zásahu do absolutního práva jiného, (ii) vznik újmy, (iii) příčinná souvislost mezi nimi a (iv) zavinění….

2. Prokázání příčinné souvislosti. Judikatura obecných soudů vychází z toho, že příčinná souvislost musí být najisto postavena (nestačí pouhé připuštění možnosti vzniku újmy v důsledku zaviněného porušení právní povinnosti škůdcem; NS 21 Cdo 1478/2003 = Rc 76/2006, 25 Cdo 4670/2007 = Rc 46/2011, 25 Cdo 2815/2007)…. b. Otázka skutková. Otázka příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, jež nemůže být řešena obecně, ale pouze v konkrétních souvislostech (NS 21 Cdo 300/2001). Její vyřešení nelze svěřit znalci, ten může poskytnout jen odborné podklady pro její posouzení.“ (PAŠEK, Martin. § 2910 [Porušení zákona]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 1.).

34. Podle § 4, písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu.

35. Podle § 54 zákona o silničním provozu mimo přechod pro chodce je dovoleno přecházet vozovku jen kolmo k její ose. Před vstupem na vozovku se chodec musí přesvědčit, zdali může vozovku přejít, aniž by ohrozil sebe i ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Chodec smí přecházet vozovku, jen pokud s ohledem na vzdálenost a rychlost jízdy přijíždějících vozidel nedonutí jejich řidiče k náhlé změně směru nebo rychlosti jízdy.

36. Podle § 18 zákona o silničním provozu, odstavec 1, rychlost jízdy musí řidič přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled.

37. Z relevantní judikatury k otázce přiměřené rychlosti. „Nejvyšší soud se ve své judikatuře konstantně staví k výkladu § 18 silničního zákona tak, že při posuzování vzdálenosti, na kterou má řidič rozhled, je potřeba brát v potaz nejen povětrnostní a terénní podmínky, ale rovněž dopravní situaci. Je-li v jízdní dráze řidiče překážka nebo je předvídatelné, že se do jeho jízdní dráhy může dostat, je řidič povinen na takovou situaci reagovat a přizpůsobit jízdu okolnostem; toto pravidlo se typicky aplikuje například při dodržování bezpečné vzdálenosti nebo jízdě v místech, kde lze očekávat vstup chodce, popř. jiných účastníků silničního provozu do vozovky (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 5 Tdo 9/2012, nebo ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 11 Tdo 1319/2014). Tato judikatura ovšem řeší případy týkající se pohybu vozidla v obci v blízkosti přechodu pro chodce či autobusové zastávky, kde bylo třeba předpokládat riziko vstupu chodce do vozovky. Podobně se lze stavět k situacím, kdy je rozhled řidiče blokován jinými vozidly nebo objekty. Součástí povinné ohleduplnosti řidiče vůči chodcům je i povinnost předvídat, že se chodec náhle objeví z míst, která jsou – zejména ve městě – různým způsobem zakryta, např. zaparkovanými vozidly, vozidly [Anonymizováno] dopravy stojícími v zastávkách, ale také pomaleji jedoucími vozidly, jež jsou předjížděna. Pokud rychlost jízdy neumožní řidiči zastavit na vzdálenost jeho rozhledu a pokud mu tato rychlost zároveň neumožní včas reagovat na přítomnost chodce, který vystoupí z prostoru, do něhož řidič nemá rozhled, je namístě uvažovat o tom, že jde o rychlost nepřiměřenou (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2000, sp. zn. 7 Tz 247/2000, v němž šlo ovšem o situaci v obci, kde řidič srazil chodce při předjíždění cyklisty).“ (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3807/2014). „Při posuzování, zda řidič vozidla přizpůsobil rychlost jízdy daným okolnostem a zda jel takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled (přiměřená rychlost jízdy), je potřeba brát v potaz nejen povětrnostní a terénní podmínky, ale rovněž dopravní situaci. Je-li v jízdní dráze řidiče překážka nebo je předvídatelné, že se do jeho jízdní dráhy může dostat, je řidič povinen na takovou situaci reagovat a přizpůsobit jízdu těmto okolnostem; toto pravidlo se typicky aplikuje například při dodržování bezpečné vzdálenosti nebo jízdě v místech, kde lze očekávat vstup chodce, popř. jiných účastníků silničního provozu do vozovky.“ (Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 25 Cdo 308/2018).

38. Podle § 18 zákona o silničním provozu, odstavec 4, v obci smí jet řidič rychlostí nejvýše 50 km/h.

39. Podle § 2917 o. z. kdo je povinen k náhradě škody způsobené jinou osobou, má proti ní postih.

40. Podle § 2820 odst. první, věta první o. z., vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil.

41. V případě škodového pojištění (§ 2811 a násl. o. z.), jímž je i havarijní pojištění vozidla, v rozsahu, v němž bylo poskytnuto pojistné plnění, vstupuje do postavení poškozeného havarijní pojistitel.

42. Podle § 492 odst. 1 o. z. hodnota věci, lze-li ji vyjádřit v penězích, je její cena. Cena věci se určí jako cena obvyklá, ledaže je něco jiného ujednáno nebo stanoveno zákonem.

43. Podle § 495 o. z. souhrn všeho, co osobě patří, tvoří její majetek. Jmění osoby tvoří souhrn jejího majetku a jejích dluhů.

44. Podle § 2894 odst. 1 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

45. Podle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

46. Podle § 2952 o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

47. Podle § 2969 odst. 1 o. z. při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

48. Z relevantní judikatury k § 2969 odst. 1 o. z.: „8. Škodou podle § 2894 o. z. je újma na jmění, tj. na souhrnu majetku a dluhů osoby ve smyslu § 495 o. z. Je-li pojem škody i nadále spjat s materiální sférou, lze využít v podstatné míře dosavadní judikatorní definici, podle níž se za škodu považuje újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Skutečnou škodou se ve smyslu § 2952 o. z. rozumí zmenšení existujícího majetku poškozeného (popřípadě zvětšení jeho dluhů) ve srovnání se stavem, jaký zde byl před způsobením škody. Skutečnou škodou na věci je pak újma, která znamená snížení hodnoty věci v důsledku jejího poškození oproti stavu před poškozením, a při určení její výše se zásadně vychází z obvyklé ceny věci v době poškození, přičemž zároveň se přihlíží k tomu, co musí poškozený účelně vynaložit k obnovení nebo nahrazení funkce věci (§ 2969 odst. 1 o. z.). Tím se podtrhuje význam uvedení v předešlý stav (naturální restituce), tedy v případě provedení opravy poškozené věci může poškozený požadovat náhradu škody ve výši ceny opravy. Náhrada škody v penězích (relutární kompenzace) představuje majetkové hodnoty, jež je třeba vynaložit na uvedení věci do původního stavu, avšak výše škody nemusí být určena jen vyúčtováním nákladů na její opravu. Lze vycházet z porovnání hodnoty věci, jakou měla v době poškození, oproti stavu po poškození s přihlédnutím k rozsahu, v jakém byla poškozena zásahem škůdce. Zásadně tedy přicházejí v úvahu dva způsoby určení výše peněžní náhrady za škodu způsobenou na věci, a to porovnání ceny obvyklé, jakou věc měla před poškozením, s obvyklou cenou po poškození, a náhrada nákladů potřebných k tomu, aby si poškozený uvedl věc do stavu před poškozením. (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2782/2017) „Novou právní úpravou se podtrhuje význam uvedení v předešlý stav, a to především z pohledu nahrazení nebo obnovení funkce poškozené věci. Přitom je zajisté nutno zabývat se otázkou účelnosti nákladů, nutných k uvedení poškozené věci do (z pohledu funkčnosti) předešlého stavu. Nadále tedy uplatnění principu neobohacení se poškozeného škodní událostí (jenž je stále platným) bude znamenat nutnost hodnocení otázky, zda poškozený pro odstranění škody na věci, nutné k obnovení její funkčnosti, vynaložil skutečně pouze takové účelné náklady, bez kterých by uvedení věci v původní stav tak, aby mohla znovu plnit původní funkci, nebylo možné.“ (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2025, sp. zn. 25 Cdo 1374/2024)

49. K problematice škody na vozidle odborná právní literatura uvádí. „Škoda na vozidle Skutečnou škodou je pak poškození vozidla havárií, neboť majetkový stav poškozeného se snižuje právě o hodnotu, kterou v důsledku poškození vozidlo ztrácí. Výše škody je dána rozdílem mezi hodnotou vozidla před poškozením, tj. jeho obvyklou (tržní) cenou, a jeho sníženou hodnotou po poškození, tj. opět obvyklou cenou havarovaného vozidla. Nechá-li poškozený vozidlo opravit, lze výši škody vyčíslit cenou opravy. Zejména v pojistné praxi se uplatňuje i tzv. náhrada opravy podle rozpočtu, to znamená podle předpokládané ceny, aniž byla oprava provedena. Potíže zpravidla nečiní zjištění ceny provedené práce, zatímco u hodnoty použitých náhradních dílů vzniká problém spočívající v tom, že v obecné rovině se uplatní reparační charakter náhrady škody, nikoliv princip sankční, takže náhrada má směřovat prvořadě k tomu, aby poškozenému byla kompenzována vzniklá újma. Proto platí, že od částky vyjadřující náklady na opravu věci musí být odečtena částka odpovídající jejímu případnému zhodnocení opravou oproti původnímu stavu (pokud nastalo), jinak by poškozenému vznikalo bezdůvodné obohacení zhodnocením věci, pokud by opotřebené součásti byly nahrazeny součástmi novými. Kompenzační princip je uznáván i v moderních proudech evropského právního prostředí, srov. např. čl. 10: 103 Principů evropského deliktního práva (PETL), podle nějž je-li určována výše náhrady škody, musí být uvážen prospěch, který poškozený získal škodnou událostí, ledaže je tato neslučitelná s výhodou.“ (Vojtek, Petr, 16.11.2021, Náhrada škody v dopravě, PvPZ, rok: 2021, číslo: 4, na straně 12., PvPZ - Právo v přepravě a zasilatelství (Wolters Kluwer)

50. Otázkou náhrady škody na havarovaném vozidle (a s tím související tzv. amortizací) se zabýval Ústavní soud již v nálezu sp. zn. II. ÚS 2221/07 ze dne 19. března 2008 (N 58/48 SbNU 857). V tomto nálezu Ústavní soud mimo jiné konstatoval: „Je-li za škodu považována újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a její výše je dána rozdílem mezi majetkovým stavem poškozeného před a po poškození, musí i rozsah náhrady škody zohlednit výši všech nutných prostředků, které byl poškozený nucen vynaložit k obnovení původního majetkového stavu, v daném případě k opravě vozidla tak, aby bylo z technického hlediska stejně provozuschopné jako před škodnou událostí. Pokud obnovení původního majetkového stavu není možné jinak než za použití nových náhradních dílů, oprava byla provedena účelně a směřovala jen k odstranění následků škodné události, nelze přenášet povinnost k úhradě nákladů na uvedení věci do původního stavu na poškozeného a neodůvodněně jej znevýhodňovat oproti škůdci.“ 51. Soud při hodnocení provedeného dokazování, včetně důkazu provedeného znaleckým posudkem, postupoval v souladu s § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.”, podle kterého soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. „Dle § 132 občanského soudního řádu soud hodnotí důkazy: „podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti“. Pro znalecké posudky neplatí žádná další speciální ustanovení týkající se hodnocení důkazů. Nelze tak akceptovat například postup, kdy soud závěry posudku zcela nekriticky převezme, což by bylo hrubě v rozporu s citovaným ustanovením občanského soudního řádu. Danou problematikou se zabýval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 22. 8. 2023, čj. 23 Cdo 1343/2022-172, v němž shrnul závěry ustálené judikatury následovně: „Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž bylo třeba se vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení“. Závěry posudku jsou ve většině případů dílčím vodítkem ke konečnému rozhodnutí ve věci, a tak je k tomu třeba přistupovat. Pokud by k tomu soud přistoupil tak, že by de facto přenášel odůvodnění rozhodnutí na znalce, kdy by se na jeho závěry toliko odkazoval, pak takový rozsudek bude ve finále po procesní stránce vždy nepřezkoumatelný a samozřejmě v rozporu s ústavním právem na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod.“ (Soukop, Jiří, 23. 2. 2024, Aktuálně k náhradě škody, daucD, rok: 2024, číslo: 3, na straně, daucD - DAUC.CZ - daně (časopis Daně a právo v praxi) (Wolters Kluwer), Identifikační číslo ASPI: LIT325481CZ) „Závěr o tom, kdo porušil právní povinnost a způsobil tím škodu, kterou je povinen nahradit, je závěrem právním, o němž přísluší rozhodovat soudu, nikoli znalci. Znaleckým posudkem z oboru dopravy lze pouze potvrdit či vyvrátit tvrzení účastníků o průběhu skutkového děje dopravní nehody. Byl-li nehodový děj objasněn jinými důkazy, je znalecký posudek nadbytečný.“ (Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 564/2017).

52. Soud nárok žalobce, jelikož žalobce dle názoru soudu neprokázal, že jím tvrzená škoda vznikla v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného, zamítl. Soud (naopak) na základě provedeného dokazování všemi v řízení provedenými důkazy, a to nejen znaleckým posudkem, spatřuje příčinnou souvislost mezi vznikem tvrzené škody a škodou v protiprávním jednání řidiče řídícího vozidlo poškozeného. Žalobce dovozuje odpovědnost žalovaného za škodu především z důkazu provedeného znaleckým posudkem, ve kterém znalec uvedl, že žalovaný je jediným účastníkem, který střet vozidla a chodce zapříčinil, neboť zapříčinil z technického hlediska vznik kritické situace v daném místě. Soud k tomuto považuje za důležité uvést, že znalecký posudek je pouze jedním z více důkazních prostředků, který soud v řízení prováděl, není žádným způsobem „nadřazený“ jiným důkazním prostředkům, pro jeho hodnocení platí to, co je uvedeno ve výkladu k § 132 o. s. ř. výše. Ze znaleckého posudku přitom (mimo jiné) vyplývá, že řidič předmětného vozidla se pohyboval rychlostí: [Anonymizováno] km/h ± [Anonymizováno] km/h, tj. v rozsahu nejméně [Anonymizováno] km/h do nejvýše [Anonymizováno] km/h ještě i v čase -1[Anonymizováno][Anonymizováno] před střetem s chodcem [jméno FO], kdy se vozidlo nacházelo cca [Anonymizováno] m od místa pozdějšího střetu s chodcem [jméno FO], střet vozidla a chodce nastal v situaci, kdy bylo předmětné vozidlo stále prudce zpomalováno, jelo podle znaleckého posudku rychlostí určenou na hodnotu [Anonymizováno] km/h ± [Anonymizováno] km/h, tj. v rozsahu nejméně [Anonymizováno] km/h do nejvýše [Anonymizováno] km/h, tj. poměrně vysokou rychlostí. Řidič předmětného vozidla tedy jel v obci ještě ve vzdálenosti [Anonymizováno] m od místa pozdějšího střetu s chodcem při průjezdu rušnou křižovatkou rychlostí nedovolenou, když podle § 18 zákona o silničním provozu, odstavec 4, v obci smí jet řidič rychlostí nejvýše [Anonymizováno] km/h. Řidič k dotazu soudu, jakou rychlostí jel, když se blížil k místu nehody, když byl zhruba u [Anonymizováno] [Anonymizováno], uvedl, že jel lehce přes [Anonymizováno] km/h. Že řidič jel krátce před nehodou nepřiměřeně rychle, uvedli ve svých svědeckých výpovědích svědkové [jméno FO] a [jméno FO]. Další zjištěné skutečnosti vypovídají o tom, že řidič předmětného vozidla svým jednáním předcházejícím dopravní nehodě porušil i § 18, odstavec 1 zákona o silničním provozu, který řidiči ukládá, že rychlost jízdy musí přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled. Řidič se k místu nehody blížil rychlostí lehce přesahující rychlost v obci dovolenou, vzhledem k okolnostem se dle názoru soudu v žádném případě nejednalo o rychlost okolnostem dopravní situace na předmětné křižovatce přiměřenou. Jedná se zejména o tyto okolnosti: Nehoda se odehrála na poměrně rušné křižovatce, jak je prokázáno z kamerových záznamů z místa nehody, shodně vypověděl svědek [jméno FO], dále viz Úřední záznam o podaném vysvětlení [jméno FO]. Jedná se o křižovatku, kde vzhledem k zastávce [Anonymizováno] lze očekávat vyšší pohyb chodců, jak tomu bylo i při zmíněné dopravní nehodě, kdy do zastávky [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] přijížděla po [adresa] ve směru od [Anonymizováno] do [Anonymizováno] města [adresa]. Přechody pro chodce, kde chodci mou přejít bezpečněji, jsou pouze na [adresa]. [právnická osoba] se odehrála za situace, kdy řidič měl omezený/ztížený výhled na skupinu chodců včetně žalovaného po jeho pravé ruce vozidlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] vjíždějícím ulicí [adresa] do křižovatky (což vyplývá jak z Úředního záznamu o podaném vysvětlení samotným řidičem, tak i z Úředního záznamu PČR, vyhodnocení záznamu kamer z [datum], z Úředního záznamu o podaném vysvětlení [jméno FO]). Řidič viděl, že z pravé strany jeho směru jízdy jdou chodci po komunikaci. Z kamerových záznamů z místa nehody je dále zřejmé, že v době dopravní nehody na [adresa] v místě zastávky [Anonymizováno] je stín z okolních stromů, což mohlo řidičovi předmětného vozidla ztížit viditelnost.

53. Jelikož soud spatřuje jako hlavní (nosný) důvod pro zamítnutí žaloby v právním posouzení věci založeném na neprokázání protiprávního jednání žalovaného, které by mělo být příčinou žalobcem tvrzené škody, vyjadřuje se, jen nad rámec výše uvedeného, k otázce žalobcem tvrzeného rozsahu a výše škody.

54. Pokud žalobce k otázce tvrzeného rozsahu způsobené škody většího rozsahu než jen co do [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] tvrdí, že kromě poškozeného [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] byl poškozen také [Anonymizováno] [Anonymizováno] a že uvedenému odpovídá i popis skutkového děje zjištěný policií, která šetřením dopravní nehody dospěla k závěru, že žalovaný přecházel komunikaci z pravé strany na levou, střetl se s pravým [Anonymizováno] [Anonymizováno] a poté upadl na vozovku, čímž poškodil také [Anonymizováno] [Anonymizováno], tak toto tvrzení není pravdivé. Z důkazu provedeného Protokolem PČR o nehodě v silničním provozu z [datum], část Vylíčení události, (čl. 227-229) takové zjištění nevyplývá, v jeho části II. Popis stop pokračování se uvádí: „V důsledku dopravní nehody bylo na osobním automobilu [jméno FO] rz [SPZ] ohledáním zjištěno [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Jiné poškození nebylo namístě ohledáním zjištěno.“ Pokud žalobce k prokázání rozsahu způsobené škody většího rozsahu než jen co do [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] označuje soudu dále jako důkaz Záznam o dopravní nehodě sepsaný řidičem předmětného motorového vozidla a Oznámení škodné události učiněné poškozeným, pak k tomu soud uvádí, že ani těmito důkazy toto tvrzené poškození [Anonymizováno] [Anonymizováno] prokázáno nebylo, jedná se o pouhé tvrzení, že je zde takové poškození, ne důkaz, který toto tvrzení prokazuje. Rovněž znalec ve svém znaleckém posudku při analýze nehodového děje hovoří „maximálně“ o naběhnutí chodce do [Anonymizováno] vozidla. Pokud žalobce k otázce rozsahu škody označuje jako důkaz výpověď svědka [jméno FO], tak je třeba uvést, že ani to, co uvedl svědek [jméno FO], jak je patrné zejména z audiozáznamu, na kterém je zachycena jeho svědecká výpověď, příliš jednoznačně o rozsahu poškození nevypovídá (doslovný přepis výpovědi svědka zní: „to bylo …[Anonymizováno]… [Anonymizováno], [Anonymizováno], ty [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] nebo [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], to by? [Anonymizováno] taky asi.“).

55. Soud k otázce výše tvrzené škody uvádí: Žalobce k otázce tvrzené výše způsobené škody v průběhu řízení nejprve označoval jako důkazy pouze fakturu za opravu vozidla včetně rozpisu prací provedených při opravě a fotodokumentaci poškození, a později (po poučení soudem o možném riziku neunesení důkazního břemene k celému rozsahu tvrzené škody nad rámec poškozeného [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]) i důkaz znaleckým posudkem. Faktura za opravu vozidla včetně rozpisu prací provedených při opravě a fotodokumentace poškození však žádným způsobem účelnost žalobcem vynaložených nákladů, viz výklad soudu k tomuto výše, neprokazují. Žalobce, pokud by měl úspěšně prokázat výši tvrzené škody, by nejprve musel v řízení prokázat jednoznačným způsobem tvrzený rozsah poškození předmětného vozidla v příčinné souvislosti se škodnou událostí způsobenou žalovaným, a poté by musel prokázat, že jím uhrazené částky představují účelné náklady na opravu vozidla za tento nesporný rozsah poškození. Tj., jak je ve výkladu o náhradě škody uvedeno výše, žalobce by musel prokázat, že vynaložil na opravu předmětného vozidla skutečně pouze takové účelné náklady, bez kterých by uvedení věci - předmětného vozidla - v původní stav tak, aby mohla znovu plnit původní funkci, nebylo možné. Pouze za předpokladu, že by žalobce v řízení prokázal jednoznačným způsobem tvrzený rozsah poškození předmětného vozidla v příčinné souvislosti se škodnou událostí způsobenou žalovaným, by bylo možné zadat znalci posudek, ve kterém by znalec určil výši účelně vynaložených nákladů na opravu vozidla za použití originálních či tzv. aftermarketových (rovnocenných neoriginálních) dílů.

56. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.”, tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 459,50 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 300 Kč sestávající z částky 2 060 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 4. 4. 2024, z částky 2 060 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 2 060 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 2 060 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] a z částky 2 060 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 950 Kč ve výši 2 509,50 Kč.

Poučení