22 C 304/2022

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 454 668,08 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 344 721 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 344 721 Kč od 2. 6. 2022 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, a to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna uhradit žalobkyni částku 109 947,08 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 19 704,30 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 20 021,23 Kč, úrok 8,5 % ročně z částky 451 113,08 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 451 113,08 Kč od 1. 6. 2022 do 1. 6. 2022 ve výši 8,5 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 106 392,08 Kč od 2. 6. 2022 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, se zamítá.

III. Na náhradě nákladů řízení je žalovaná povinna uhradit žalobkyni částku 39 111 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala soudu žalobní návrh, jímž se domáhala uložení žalované povinnosti k úhradě částky 454 668,08 Kč s příslušenstvím s následujícími tvrzeními. Žalovaná uzavřela dne 15. 1. 2020 s žalobkyní, společností [právnická osoba], [obec a číslo], [ulice a číslo], [IČO], obchodní rejstřík vedený Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [číslo] Smlouvu o úvěru [číslo]. Před uzavřením smlouvy žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr. Součástí smlouvy byly dle čl. 1 této i Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], platné ke dni uzavření smlouvy. Žalované byl poskytnut úvěr 447 396 Kč bezhotovostně 15. 1. 2020, doklad o čerpání úvěru (výpisu z účtu). Úvěr byl poskytnut bez sledování účelu použití prostředků. Žalovaná se dle čl. 4 smlouvy zavázala splatit úvěr s úrokem ve výši 8,90 % p. a. stanoveným na bázi skutečného počtu dní a kalendářního roku v délce 360 dní. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách 5 704 Kč vždy k 15. dni každého měsíce počínaje 15. 2. 2020, čl. 3 smlouvy. V čl. 4 smlouvy se zavázala uhradit náklady a výdaje vzniklé v souvislosti se smlouvou. V čl. 7 smlouvy bylo sjednáno pojištění úvěru pro případ smrti, invalidity, pracovní neschopnosti žalované, která se zavázala za udržování pojištění sjednaného ve smlouvě hradit 370 Kč měsíčně. Při nezaplacení splátky v řádné lhůtě, pro případ, že se úvěr s příslušenstvím stane splatným dle čl. 8 smlouvy (prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, prodlení se splacením více než dvou splátek v dohodnuté lhůtě), byly sjednány poplatky spojené se správou úvěru v prodlení, vymáháním úvěru ve výši dle aktuálního sazebníku. Žalovaná byla opakovaně upomínána a vyzývána k úhradě, avšak závazky neplnila řádně a včas, od měsíce srpna 2021 byla v prodlení se splátkami úvěru. Žalobkyně uplatnila dle čl. 8 smlouvy právo požadovat okamžité splacení všech závazků ze smlouvy, žalovaná byla informována dopisem z 27. 10. 2021. Do dne stanoveného ve výzvě, 28. 11. 2021 nebylo plněno, úvěr tak byl prostřednictvím dopisu zesplatněn k 28. 11. 2021. Žalobkyni v důsledku zesplatnění úvěru vznikla pohledávka ze smlouvy ke dni zesplatnění celkem 454 984,52 Kč zahrnující položky vyplývající z Transakční historie – Podklady pre súdne konanie, jediný a oficiální dokument žalobkyně obsahujícím přehled úvěru generovaný automaticky informačním systémem žalobkyně. Příslušenství představuje obchodní úrok z úvěru 8,5 % p. a. z jistiny ode dne následujícího po dni zesplatnění, 29. 11. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení 8,5 % p. a. z jistiny ode dne následujícího po dni zesplatnění, 29. 11. 2021 do zaplacení. Obchodní úrok z úvěru a úrok z prodlení uplatňuje žalobkyně vedle sebe, stanovisko Nejvyššího soudu ČR v rozhodnutí 33 Odo 657/2005, dle něhož každý z úroků má odlišnou funkci, mohou být takto uplatňovány. Obchodní úrok je odměna za užívání jistiny, úrok z prodlení je zákonnou sankcí za prodlení se splacením jistiny. S ohledem na stanovisko Nejvyššího soudu ČR vzniká nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené předpisy práva občanského, výši, odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Žalovaná po dni zesplatnění úvěru ničeho neuhradila. Žalobkyně tedy ke dni podání žaloby eviduje a nárokuje pohledávku sestávající z jistiny 451 113,08 Kč a příslušenství tvořeného kapitalizovaným úrokem z prodlení k 31. 5. 2022 (den posledního účtování dané položky v transakční historii) 20 021,23 Kč, kapitalizovaným obchodním úrokem z úvěru k 31. 5. 2022 (den posledního naúčtování dané položky v transakční historii) 19 704,30 Kč, obchodním úrokem z úvěru 8,5 % p. a. z částky 451 113,08 Kč (jistina) od 1. 6. 2022 až do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení 8,5 % p. a. z částky 451 113,08 Kč (jistina) od 1. 6. 2022 až do zaplacení, neuhrazenými poplatky (cena za poskytnuté služby související s poskytnutým úvěrem) 3 555 Kč.

2. Při jednání soudu žalobkyně doplnila tvrzení tak, že ač ve smlouvě byla sjednána úroková sazba 8,90 % p. a., žalobkyně ve prospěch žalované uplatňuje pouze 8,5 % p. a. Je to motivováno snahou přimět protistranu k reakci a dohodě při akceptaci pro ni výhodnějších podmínek.

3. Při jednání soudu ve vztahu k hodnocení úvěruschopnosti doplnila svá tvrzení následujícími způsobem. V Žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, 12. 1. 2020, které žalovaná předložila před uzavřením smlouvy, potvrdila pracovní poměr, [právnická osoba], od dubna 2017 do data podání žádosti o úvěr, pracovní poměr nebyl na dobu určitou, prohlásila, že není vedeno jednání o skončení pracovního poměru, ze mzdy, kterou pobírá, nejsou vedeny srážky ze mzdy. Průměrný čistý měsíční příjem uvedla 19 115 Kč. Dále uvedla výdaje, nájem 4 000 Kč. Žalobkyně posuzovala schopnost žalované úvěr splácet dále prověřením skutečnosti, že nepodala návrh na povolení oddlužení, není vedeno řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení jeho schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem, ztráta podstatné části majetku. Byla tak splněna podmínka, aby při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele bylo vycházeno především z informací dodaných spotřebitelem. Dle rozsudku Vrchního soudu v Olomouci čj. 17 VSOL 127/2017-39„ zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěru schopnosti spotřebitele, údaje musí být aktuální a vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku žádosti o spotřebitelský úvěr. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a vedle toho z dalších údajů nezbytných pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jiných zdrojů, případně jejich prostřednictvím tvrzení spotřebitele pověří, při respektování principu přiměřenosti, tedy nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů“. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě vydaný ve věci sp. zn. 34 Cm 4712/2015 uvádí:„ jsou dalšími zdroji pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele veřejně dostupné rejstříky (obchodní rejstřík, registr živnostenského podnikání, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí a další)“. Žalobkyně vedla běžný účet žalované č. [bankovní účet], jehož kontrolou byla schopna ověřit výši příjmů žalované a posoudit její schopnost plnit úvěr, příjmy ze zaměstnání byly do září 2019, což koresponduje s údaji žalované o pracovním poměru od dubna 2017. Průměrná mzda žalované činila 41 602,50 Kč, při hodnocení situace žalované však bylo vycházeno z částky 19 115 Kč. Dále byly hodnoceny informace z CBCB (registry), nebylo zjištěno prodlení s úhradou závazků vůči bankovním institucím. Žalovaná byla zatížena dalšími úvěrovými produkty, splátka 6 000 Kč, v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován, kreditní kartou u jiné společnosti s limitem 46 000 Kč, orientační splátka 1 380 Kč Měsíční splátka nového úvěru 5 704 Kč, nové splátkové zatížení 7 084 Kč. Žalovaná v době uzavření smlouvy tak byla bez jakéhokoliv nespláceného závazku. Při posouzení platební kapacity žalované vycházela žalobkyně z průměrného čistého měsíčního příjmu 19 115 Kč, existenčních výdajů žalované, žalobkyní vzhledem k situaci klienta (bydlení, rodinný stav, počet osob v domácnosti) stanoveny 11 483 Kč dle ekonomického modelu z dat Českého statistického úřadu, pravidelně revidováno, z pravidelných výdajů, pravidelné splátky u žalobkyně (včetně předpokládané nové splátky úvěru) 7 084 Kč měsíčně. Z výpisů bylo zřejmé, že nebyly strhávány žádné srážky ze mzdy, jakož i skutečnost, že nemá žádné další mimořádné výdaje týkající se nákladů na bydlení, doplatků na léky, výživného, apod. Je zřejmé, že platební kapacita žalované byla pro poskytnutí úvěru 447 396 Kč, splátka 5 704 Kč, dostatečná. Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) C -449/13 ve věci CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další, uvádí:„ CCD neobsahuje taxativní výčet informací, s jejichž pomocí má poskytovatel úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a neupřesňuje ani, zda tyto informace mají být kontrolovány, a pokud ano, jakým způsobem. V souladu se svým zněním naopak čl. 8 odst. 1 CCD ve spojení s bodem 26 jejího odůvodnění přiznává poskytovateli úvěru prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů.“. Poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace, zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Dostatečnost uvedených informací se může lišit dle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, osobní situace spotřebitele, částky úvěru ve smlouvě. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Žalobkyně odkazuje rozhodnutí Nejvyššího soudu čj. 33 ICdo 27/2021-82:„ Otázku namítané neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužnice (spotřebitelky) vyřešil odvolací soud v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího i Ústavního soudu. Jeho výklad §86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. - obdobnou úpravu obsahovalo ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů - konvenuje závěrům, k nimž dospěly Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Žalobkyně se nespolehla jen na informace předložené úvěrovanou, ale její schopnost úvěr ve sjednaných splátkách splácet prověřila jak z (interních) údajů vyplývajících z vedení běžného účtu, jehož majitelkou byla dlužnice, tak z externí databáze. Výstupem ekonomického modelu zohledňujícího náklady a výdaje úvěrované byla absence důvodných pochybností o její schopnosti úvěr splácet.“ Zákon o spotřebitelském úvěru nestanovuje konkrétní způsob prokazování příjmu spotřebitele. Toto podporuje i komentář k zákonu o spotřebitelském úvěru, SLANINA, Jan, JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel, WACHTLOVÁ, Lucie, FLÍDR, Jan. Zákon o spotřebitelském úvěru. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 417, podle kterého„ v meziresortním připomínkovém řízení bylo navrhováno, aby zákon stanovil výslovně povinnost poskytovatele vyžadovat potvrzení o příjmu. Ministerstvo financí však tuto připomínku neakceptovalo. Pokud by zákonodárce chtěl, aby poskytovatelé ověřovali příjem spotřebitele bezvýhradně a ze skutečně spolehlivého zdroje, mohl jim dát přístup k údajům, které o příjmech fyzických osob vedou státní orgány, ať již by se jednalo o databázi přiznání k dani z příjmů, jako je tomu ve Švédsku, nebo databázi sociálního pojištění, jako je tomu na Slovensku“ Chtěl-li by zákonodárce stanovit získání informací o úvěruschopnosti z jediného zdroje a obligatorně je určitým způsobem ověřoval, tuto povinnost by zákon o spotřebitelském úvěru stanovil. Srov. SLANINA, Jan, JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel, WACHTLOVÁ, Lucie, FLÍDR, Jan. Zákon o spotřebitelském úvěru. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 425:„ důvodem odmítnutí úvěru by neměla být pouhá skutečnost, že při posouzení úvěruschopnosti vyvstala potenciální, byť reálná možnost, že úvěr splacen nebude, ale teprve situace, kdy naplnění této možnosti bude natolik pravděpodobné, že to, že spotřebitel závazky splní řádně a včas, bude spíše nepravděpodobné. (...) Smyslem posouzení úvěruschopnosti nemůže být snaha prodlení spotřebitele zcela vyloučit, ale ujistit se, že toto prodlení není pravděpodobné.“ Podklady nejsou při posuzování úvěruschopnosti hodnoceny izolovaně, ale v souhrnu, aby byl získán přehled o finanční situaci. To, že žalovaná je schopna plnit, žalobkyně ověřila tvrzeními žalované, tyto informace ověřila u dalších zdrojů. Údaje tvrzené žalovanou korespondovaly s údaji zjištěnými uvedenými metodami, žalobkyně postupovala metodicky, systematicky při provádění analýzy ekonomické situace žalované. Žalobkyni je známa rozhodovací praxe finančního arbitra, i soudů nižších stupňů, judikatura vyšších soudů, rozsudek NSS čj. 1 As 30/2015-39, rozsudek NS ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek NS ve věci sp. zn. 33 Cdo 201/2018, nález ÚS ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18. Nižší soudy nepřesně interpretují uvedená rozhodnutí, výsledkem je přílišná paušalizace závěrů těchto rozhodnutí. Aplikují závěry uvedených rozhodnutí mnohdy na případy s jiným skutkovým dějem, než případy vyššími soudy posuzované. Taková paušalizace je nepřípustná. Žalobkyně se setkala s výkladem soudů v rozporu s komunitární úpravou a směrnicí 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru (,,CCD“). Tomu nasvědčuje i vývoj judikatury v této problematice. Oporu pro závěr, že výroky NS je potřeba vztahovat k okolnostem konkrétní kauzy, potvrzuje i NS, usnesení NS ve věci sp. zn. 20 Cdo 1522/2020. V odůvodnění usnesení jsou odkazy na oba zmiňované rozsudky senátu č. 33, k nimž se dvacátý senát přihlásil. Zdůraznil ale, že postup při posouzení úvěruschopnosti se liší„ případ od případu“, postup poskytovatelů nelze„ paušalizovat”. Ač v posuzované věci spotřebitel nedoložil poskytovateli příjmy ani výdaje, uzavřel soud, že poskytovatel při posuzování úvěruschopnosti postupoval s odbornou péčí, doložil, že při ověřování majetkových poměrů vycházel i z jiných než spotřebitelem poskytnutých informací (katastr nemovitostí, insolvenční rejstřík, Centrální evidence exekucí). Důraz na nezbytnost posuzovat okolnosti konkrétního případu je i v rozhodovací praxi ÚS. Usnesení ve věci sp. zn. I. ÚS 1543/21 řeší ústavní stížnost, kdy stěžovatel (spotřebitel) namítal, že se obecný soud odchýlil od rozhodovací praxe NS reprezentované rozsudkem ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, neboť třebaže se poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti u smluv o nehypotečním úvěru omezil na ověření stěžovatelových (spotřebitelových) příjmů a neověřoval výdaje, poskytovatel dle názoru soudu řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, k čemuž dospěl obecný soud především s ohledem na celkovou výši spotřebitelského úvěru, u jednotlivých smluv o nehypotečním úvěru nepřesáhla 15 tis. Kč. ÚS se se závěrem obecného soudu ztotožnil, odůvodnění shledal srozumitelné a racionální, ústavní stížnost odmítl. Lze pozorovat, že různé orgány veřejné moci kladou na posouzení úvěruschopnosti spotřebitele odlišné požadavky. Finanční arbitr, některé soudy nižších stupňů při výkladu nedostatečně zohledňují evropskou úpravu, výklad podaný Soudním dvorem EU, Evropským orgánem pro bankovnictví.

4. Žalovaná ve věci neučinila žádného vyjádření.

5. Skutková zjištění:

6. Dne 15. 1. 2020 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, jejímž předmětem byla částka 447 396 Kč vedená na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], splatnost úvěru nejpozději do 15. 1. 2030, výše měsíční splátky 5 704 Kč, úroková sazba 8,90 % ročně, RPSN 9,42 %. Pro smluvní vztah platí [právnická osoba] pro bankovní obchody, účinnost od 22. 7. 2019 (smlouva o úvěru na čl. 24 – 27 ceník [právnická osoba] pro bankovní obchody na čl. 30 – 35 spisu)

7. Dne výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet] byl dne 15 1. 2020 založen úvěr, tentýž den byl čerpán úvěr ve výši 387 752,40 Kč s poznámkou„ [celé jméno žalované] Beatris“, účet [číslo] ve výši 59 643,60 Kč s poznámkou„ Beatris [celé jméno žalované]“, účet č. [bankovní účet] (výpis z úvěrového účtu na čl. 20 – 21 spisu)

8. Žalovaná vyplnila listinu označenou Žádost o poskytnutí úvěrového produktu (Podpisem této žádosti se nezavazujete k uzavření smlouvy o úvěru. V této uvedla, že je zaměstnána u společnosti [právnická osoba] od 20. 4. 2017, pracovní poměr není sjednán na dobu určitou, není s žalovanou vedeno jednání o ukončení pracovního poměru. Hlavní příjem činí 19 115 Kč, ostatní příjmy jsou 0 Kč, příjem byl doložen sporožirovým účtem bez potvrzení o příjmu, příjem z pronájmu 0 Kč Měsíční platby domácnosti dle aktuálních informací činí nájem 4 000 Kč. V rubrice splátky klienta mimo ČS, včetně nebankovních společností je uvedeno 0,00 Kč, ostatní splátky (např. výživné, srážky ze mzdy, léky) jsou uvedeny 0,00 Kč. Žádost o úvěr je činěn pro částku 100 000 Kč (žádost o poskytnutí úvěrového produktu na čl. 51 spisu)

9. Ke jménu žalované je veden účet č. [bankovní účet]. Za období 1. 10. 2019 – 31. 10. 2019 je veden počáteční zůstatek ve výši 5 714 Kč, konečný zůstatek ve výši 1 994,94 Kč, celkem přišlo 44 920 Kč, celkem odešlo 48 640 Kč. Od společnosti [právnická osoba] byly poukázány platby 2x dne 8. 10. 2019 ve výši 13 291 Kč a ve výši 18 338 Kč. Dále jsou vedeny pouze odchozí platby výběr hotovosti z bankomatu jiné společnosti dne 10. 10. 2019 ve výši 26 000 Kč + ceny za služby za výběr hotovosti z bankomatu jiné společnosti 40 Kč, dne 13. 10. 2019 výběr hotovosti z bankomatu ČS ve výši 16 000 Kč, dne 15. 10. 2019 inkaso úvěru ve výši 6 000 Kč. Za období 1. 11. 2019 – 30. 11. 2019 je veden počáteční zůstatek ve výši 1 994,94 Kč, konečný zůstatek ve výši 314,33 Kč, celkem přišlo 51 982,39 Kč, celkem odešlo 53 663 Kč. Od společnosti [právnická osoba] byly poukázány platby 3x dne 8. 11. 2019 ve výši 16 359 Kč, 16 321 Kč a 19 283 Kč. Kromě jedné další příchozí platby ve výši 19,39 Kč, jsou vedeny pouze platby odchozí. A to dne 1. 11. 2019 trvalý příkaz ve výši 643 Kč, dne 3. 11. 2019 výběr hotovost z bankomatu ČS ve výši 1 000 Kč, dne 8. 11. 2019 výběr hotovosti z bankomatu ČS ve výši 45 000 Kč, dne 15. 11. 2019 inkaso úvěru ve výši 6 000 Kč, dne 24. 11. 2019 výběr hotovosti z bankomatu ČS ve výši 1 000 Kč, a dne 30. 11. 2019 částka 20 Kč. Za období 1. 12. 2019 – 31. 12. 2019 je veden počáteční zůstatek ve výši 314,33 Kč, konečný zůstatek ve výši 285,33 Kč, celkem přišlo 49 681 Kč, celkem odešlo 49 170 Kč. Od společnosti [právnická osoba] byly poukázány platby 3x dne 9. 12. 2019 ve výši 15 343 Kč, 15 343 Kč a 18 995 Kč. Nadále jsou vedeny pouze odchozí platby dne 13. 12. 2019 výběr z bankomatu jiné banky ve výši 30 600 Kč + cena za výběr z bankomatu jiné banky 40 Kč, 13. 12. 2019 výběr hotovosti z bankomatu ČS ve výši 13 000 Kč, inkaso úvěru ve výši 6 000 Kč, cena ve výši 20 Kč, cena za služby 50 Kč. Pro období 1. 1. 2020 – 31. 1. 2020 činil počáteční zůstatek částku 285,33 Kč, celkem přišlo 79 489,60 Kč, celkem odešlo 58 979 Kč, konečný zůstatek 20 795,93 Kč. Jsou vedeny příchozí úhrady ve výši 19 846 Kč s poznámkou„ spoření“, od [právnická osoba] dne 8. 1. 2020, dne 15. 1. 2020 ve výši 59 643,60 Kč, odchozí úhrady dne 13. 1. 2020 ve výši 13 000 Kč výběr hotovosti z bankomatu ČS, 12. 1. 2020 ve výši 1 000 Kč výběr z bankomatu ČS, 15. 1. 2020 inkaso úvěru 6 000 Kč, 16. 1. 2020 ve výši 19 000 Kč výběr hotovosti z bankomatu ČS, 22. 1. 2020 ve výši 8 000 Kč výběr z bankomatu ČS, 26. 1. 2020 ve výši 1 929 Kč tuzemská odchozí úhrada bankomat, 26. 1. 2020 ve výši 8 000 Kč výběr hotovosti z bankomatu ČS, 31. 1. 2020 ve výši 2 000 Kč výběr hotovosti z bankomatu ČS. Dále je vedena neprovedená platba trvalého příkazu ve výši 643 Kč pro nedostatek disponibilního zůstatku. (výpis z účtu na čl. 53 – 56 spisu)

10. Žalobkyně ke jménu žalované vystavila listinu„ Posouzení úvěruschopnosti klienta“, kde je zaznamenáno, že klientka uvádí mimo ČS splátky 0 Kč, dotazem byl zjištěn úvěr pro fyzické osoby hotovostí PH v ČS se splátkou 6 000 Kč v rámci úvěrové žádosti konsolidován, kreditní karta splátková mimo ČS s limitem 46 000 Kč, orientační splátka 1 380 Kč, splátka nového úvěru 5 704 Kč, nové splátkové zatížení 7 084 Kč, příjem klienta dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů, po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů klientce zbývá 12 031 Kč. Datum požadavku 12. 1. 2020, 2 existující kontrakty, celkové měsíční splátky 8 300 Kč (posouzení úvěruschopnosti klienta na čl. 52 spisu)

11. Žalované byl adresován dopis„ Poslední výzva k úhradě dlužné částky“ datovaný 27. 10. 2021, jehož obsahem byla výzva žalované k úhradě dlužné částky nejpozději do 28. 11.2021, nestane-li se tak, bude požadováno okamžité splacení celého úvěru, dluh bude předán advokátní kanceláři k jeho vymáhání soudní cestou, či postoupen jinému věřiteli, bude úvěr úročen řádným úrokem i úrokem z prodlení, informace o zesplatnění bude uvedena v Bankovním registru klientských informací, což je překážkou pro poskytnutí nového úvěru. (dopis na čl. 27 10. 2021 na čl. 28 /29/ spisu)

12. Žalované byl adresován dopis ze dne 28. 11. 2021„ Rozhodnutí o okamžité splatnosti dluhu“, jehož obsahem je sdělení, že nebyla uhrazena pohledávka z úvěrového účtu č. [bankovní účet], v souladu s předchozí upomínkou ode dne 28. 11. 2021 tak bylo rozhodnuto o tom, že zbývající částka úvěru je splatná. (dopis na čl. 22 /23/ spisu)

13. Právním zástupcem žalobkyně byla žalované adresována Výzva k úhradě dluhu dopisem ze dne 25. 5. 2022 (výzva k úhradě dluhu na čl. 36 spisu, podací arch na čl. 40 spisu)

14. Dle listiny Podklady pro súdne konanie obsahující evidenci pohybů k danému úvěru žalobkyně eviduje dlužnou jistinu ve výši 451 113,08 Kč, dlužný řádný úrok ve výši 19 704,30 Kč, dlužné poplatky ve výši 3 555 Kč, celkem pohledávku ve výši 494 393,61 Kč (podklady pre súdne konanie na čl. 42 – 44 spisu)

15. Skutkový stav:

16. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 15. 1. 2020 smlouvu o úvěru, částka 447 396 Kč, úvěrový účet č. [bankovní účet], splatnost úvěru nejpozději do 15. 1. 2030, výše měsíční splátky 5 704 Kč, úroková sazba 8,90 % ročně, RPSN 9,42 %. Pro smluvní vztah platí [právnická osoba] pro bankovní obchody. Na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] byl dne 15 1. 2020 založen úvěr, tentýž den byl čerpán úvěr v částkách 387 752,40 Kč a 59 643,60 Kč. Žalovaná vyplnila žádost o poskytnutí úvěrového produktu, kde uvedla, že je zaměstnána u společnosti [právnická osoba] od 20. 4. 2017, pracovní poměr není sjednán na dobu určitou, není vedeno jednání o ukončení pracovního poměru. Hlavní příjem činí 19 115 Kč, ostatní příjmy včetně příjmů z pronájmu 0 Kč, kdy je uvedena poznámka, že příjem byl doložen sporožirovým účtem bez potvrzení o příjmu. Měsíční platby domácnosti dle aktuálních informací byly uvedeny ve výši 4 000 Kč, nájem. V rubrice splátky klienta mimo ČS, včetně nebankovních společností je uvedeno 0,00 Kč, ostatní splátky (např. výživné, srážky ze mzdy, léky) jsou uvedeny 0,00 Kč. Žalobkyně ke jménu žalované vystavila listinu„ Posouzení úvěruschopnosti klienta“, s tím, že klientka uvedla mimo ČS splátky 0 Kč, dotazem byl zjištěn úvěr pro fyzické osoby hotovostí PH v ČS splátka 6 000 Kč v rámci úvěrové žádosti konsolidován, kreditní karta splátková mimo ČS s limitem 46 000 Kč, orientační splátka 1 380 K. Splátka nového úvěru 5 704 Kč, nové splátkové zatížení 7 084 Kč. Příjem klienta je dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů, po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů zbývá 12 031 Kč.

17. Žalobkyně disponuje výpisy z účtu vedeného ke jménu žalované č. [bankovní účet]. Pro období 1. 10. 2019 – 31. 10. 2019 činil počáteční zůstatek 5 714 Kč, konečný zůstatek 1 994,94 Kč, celkem přišlo 44 920 Kč, celkem odešlo 48 640 Kč. Od společnosti [právnická osoba] byly poukázány platby 2x dne 8. 10. 2019 13 291 Kč a 18 338 Kč. Dále jsou vedeny pouze odchozí platby, jimiž jsou výběr hotovosti z bankomatu jiné společnosti 10. 10. 2019 26 000 Kč + ceny za služby za výběr hotovosti z bankomatu jiné společnosti 40 Kč, 13. 10. 2019 výběr hotovosti z bankomatu ČS 16 000 Kč, 15. 10. 2019 inkaso úvěru 6 000 Kč. Pro období 1. 11. 2019 – 30. 11. 2019 činil počáteční zůstatek 1 994,94 Kč, konečný zůstatek 314,33 Kč, celkem přišlo 51 982,39 Kč, celkem odešlo 53 663 Kč. Od společnosti [právnická osoba] byly poukázány platby 3x 8. 11. 2019 16 359 Kč, 16 321 Kč a 19 283 Kč. Kromě jedné další příchozí platby 19,39 Kč, jsou vedeny pouze platby odchozí 1. 11. 2019 643 Kč (trvalý příkaz), 3. 11. 2019 výběr hotovost z bankomatu ČS 1 000 Kč, 8. 11. 2019 výběr hotovosti z bankomatu ČS 45 000 Kč, 15. 11. 2019 inkaso úvěru 6 000 Kč, 24. 11. 2019 výběr hotovosti z bankomatu ČS 1 000 Kč, 30. 11. 2019 20 Kč. Pro období 1. 12. 2019 – 31. 12. 2019 činil počáteční zůstatek 314,33 Kč, končený zůstatek 285,33 Kč, celkem přišlo 49 681 Kč, celkem odešlo 49 170 Kč. Od společnosti [právnická osoba] byly poukázány platby 3x 9. 12. 2019 15 343 Kč, 15 343 Kč a 18 995 Kč. Nadále jsou vedeny pouze odchozí platby, 13. 12. 2019 výběr z bankomatu jiné banky 30 600 Kč + cena za výběr z bankomatu jiné banky 40 Kč, 13. 12. 2019 výběr hotovosti z bankomatu ČS 13 000 Kč, inkaso úvěru 6 000 Kč, cena 20 Kč, cena za služby 50 Kč. Pro období 1. 1. 2020 – 31. 1. 2020 činil počáteční zůstatek částku 285,33 Kč, celkem přišlo 79 489,60 Kč, celkem odešlo 58 979 Kč, konečný zůstatek 20 795,93 Kč. Je vedena příchozí úhrada 19 846 Kč od [právnická osoba] dne 8. 1. 2020 a dále dne 15. 1. 2020 59 643,60 Kč. Odchozí úhrady byly 13. 1. 2020 13 000 Kč výběr hotovosti z bankomatu ČS, 12. 1. 2020 1 000 Kč výběr z bankomatu ČS, 15. 1. 2020 inkaso úvěru 6 000 Kč, 16. 1. 2020 19 000 Kč výběr hotovosti z bankomatu ČS, 22. 1. 2020 8 000 Kč výběr z bankomatu ČS, 26. 1. 2020 1 929 Kč tuzemská odchozí úhrada bankomat, 26. 1. 2020 8 000 Kč výběr hotovosti z bankomatu ČS, 31. 1. 2020 2 000 Kč výběr hotovosti z bankomatu ČS. Je vedena neprovedená platba trvalého příkazu 643 Kč pro nedostatek disponibilního zůstatku.

18. Žalované byl adresován dopis„ Poslední výzva k úhradě dlužné částky“ datovaný 27. 10. 2021, výzva k úhradě dlužné částky nejpozději do 28. 11.2021, nestane-li se tak, bude požadováno okamžité splacení celého úvěru, dluh bude předán advokátní kanceláři k vymáhání soudní cestou, či postoupen jinému věřiteli, bude úvěr úročen řádným úrokem i úrokem z prodlení, informace o zesplatnění bude uvedena v Bankovním registru klientských informací. Dále byl žalované adresován dopis ze dne 28. 11. 2021„ Rozhodnutí o okamžité splatnosti dluhu“, s tím, že nebyla uhrazena pohledávka z úvěrového účtu č. [bankovní účet], dle předchozí upomínky od 28. 11. 2021 bylo rozhodnuto o tom, že zbývající částka úvěru je splatná. Právním zástupcem žalobkyně byla žalované adresována Výzva k úhradě dluhu dopisem ze dne 25. 5. 2022.

19. Dle listiny Podklady pro súdne konanie obsahující evidenci pohybů k danému úvěru žalobkyně eviduje dlužnou jistinu ve výši 451 113,08 Kč, dlužný řádný úrok ve výši 19 704,30 Kč, dlužné poplatky ve výši 3 555 Kč, celkem pohledávku ve výši 494 393,61 Kč.

20. Právní hodnocení:

21. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném a účinném znění (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“).

22. Podle § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

23. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostala žalovaná do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

25. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

29. V případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžitou částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. To znamená, že úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od zápůjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky je věc„ zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností úvěrovaného je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.

30. V projednávané věci bylo zjištěno, že právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva, jíž bylo sjednáno, že žalované bude rezervována finanční částka, tedy„ zastupitelná", druhově určená, věc, přičemž za poskytnutí finančních prostředků žalovaná poskytne úhradu, kdy plnit bude ve splátce, kdy takto následně vrátí jak poskytnutou jistinu, tak sjednanou úhradu za poskytnutí půjčky. V dané věci lze uzavřít, že byla uzavřena smlouva o úvěru, když žalované byly finanční prostředky převedeny bezhotovostní formou v návaznosti na splnění podmínek uvedených ve smlouvě, právní předchůdce žalobce se tedy zavázal tyto rezervovat a následně převést na účet označený žalovanou.

31. Pohledávka ze shora uvedené smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu.

32. V souzené věci je však nutno konstatovat, že právní žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., neboť neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované, tj. neposoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Odborná péče je v kontextu zákona č. 257/2016 Sb. korektiv jednání věřitele, které se zakládá jak na objektivním hledisku, tj. na odborných znalostech a schopnostech, tak na hledisku subjektivním, spočívající v pečlivosti konkrétního věřitele. Ve vztahu k žalobkyní citovaným rozhodnutím je třeba konstatovat, že v souzené věci nebylo uzavřeno, že žalobkyně by neměla k dispozici podklady pro hodnocení úvěruschopnosti, nýbrž to, že zjištěné údaje řádně, tedy s odbornou péčí, nevyhodnotila.

33. Ve věci tedy bylo uzavřeno, že žalobkyně neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně v řízení odkázala shora označená rozhodnutí, s tím, že jí předložené podklady a údaje klientem byly řádně přezkoumány v intenci odkázaných rozhodnutí.

34. V řízení bylo zjištěno, a toto i žalobkyně tvrdila, že kromě údajů uvedených žalovanou v klientské kartě měla k dispozici výpisy z účtů žalované, kdy tyto byly vedeny žalobkyní ke jménu žalované. Z těchto se podává, že zaměstnavatelem žalované byly na její účet poukazovány i jiné platby, nežli žalovanou uvedené platby příjmu z pracovního poměru, zde tak nejsou příjmové poměry žalované zcela zřejmé. Pokud by i bylo vycházeno z toho, že příjem tvrzený žalovanou byl reálným, když žalobkyně při hodnocení úvěrového případu vycházela z nižší částky, nežli se podávala jako poukázaná jejím zaměstnavatelem z výpisů z účtů, je evidentní, že pohyby na účtu žalované zakládaly důvodnou pochybnost o schopnosti žalované splácet, k čemuž je třeba hodnotit i tu skutečnost, že žalovaná neuvedla další úvěrové zatížení, toto žalobkyně zjistila až následně v rámci šetření v příslušných rejstřících a také z výpisů z účtů, které měla k dispozici. Z výpisů z účtů se podává, že žalované byla poukazována částka jejím zaměstnavatelem ve výši výrazně převyšující částku, kterou žalovaná uvedla jako svůj příjem. Pokud žalobkyně z výpisů z účtů musela vědět, že jejím zaměstnavatelem je žalované poukazována částka ve zcela odlišné výši, nežli kterou žalovaná uváděla v žádosti o úvěr a také musela takto vědět, že žalovaná zde uváděla jiný údaj, nežli se z výpisů z účtu podává (tedy již u druhého údaje žalovaná uváděla jinou skutečnost, nežli se podávala z výpisů z účtu), mělo to nutně vést k zvýšené obezřetnosti při hodnocení situace žalované. Za podstatné je také nutné hodnotit, že u žalované docházelo k zásadnímu snížení zůstatku účtu, období 1. 10. 2019 – 31. 10. 2019 počáteční zůstatek 5 714 Kč, konečný zůstatek 1 994,94 Kč, období 1. 11. 2019 – 30. 11. 2019 počáteční zůstatek 1 994,94 Kč, konečný zůstatek 314,33 Kč, pro období 1. 12. 2019 – 31. 12. 2019 počáteční zůstatek 314,33 Kč, konečný zůstatek 285,33 Kč, období 1. 1. 2020 – 31. 1. 2020 počáteční zůstatek částku 285,33 Kč, konečný zůstatek 20 795,93 Kč. K posledně uvedenému období je však nutné hodnotit, že byla připsána částka úvěru ve výši 59 643,60 Kč. Nestalo-li by se tak, byl by konečný zůstatek účtu ve výrazném debetu. Je tudíž zřejmým, že žalovaná neměla vyrovnané příjmy a výdaje. Nelze odhlédnout od toho, že u žalované docházelo k výběrům finančních obnosů v nezanedbatelných částkách prostřednictvím bankomatu. Z výpisu z účtu žalované v zásadě nelze zjistit žádné standardní běžné výdaje, např. nákup potravin, bydlení, ošacení, což je zcela běžným. Jedinými výdaji, kromě hrazené částky úvěru ve výši 6 000 Kč jsou pouze jednorázové výdaje prostřednictvím bankomatu. Tato skutečnost zakládá nutnost zvýšené obezřetnosti, neboť nasvědčuje nevyrovnanému cash-flow na straně žalované, což může mít různé příčiny, které je třeba taktéž zvažovat. Pokud tedy žalobkyně odkazuje na výstup scoringového modelu, je zřejmým, že byl hodnocen pouze určitý poměr vložených částek, aniž by však byly hodnoceny skutečnosti shora nastíněné. Co se týká výdajů, tak je uveden údaj, který zcela zřejmě neodpovídá realitě. Žalobkyně uvedla, že scoringový model vycházel z výdajů dle příslušných dat pro domácnost přiměřenou domácnosti žalované, zde však nejsou údaje, které lze takto hodnotit, neboť o domácnosti žalované nebylo dle jí poskytnutých údajů ničeho známo (např. počet osob v domácnosti). Lze konstatovat, že v rozporu s žalobkyní citovanými rozhodnutími není požadavek na využití veřejně dostupných informací, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a jejich následné porovnání se získanými informacemi o příjmech a výdajích klienta. V rozporu se závěry žalobkyní odkázaných rozhodnutí není ani rozhodnutí Ústavního soudu ČR ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž soud vyslovil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, protože tímto není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí i sama společnost jako taková. V dané věci nezbývá nežli konstatovat, že výdaje žalované nebyly posuzovány s odbornou péčí, a to zejména s ohledem k tomu, že absentovaly údaje, které dle žalobkyně byly vstupními daty do příslušného modelu. Žalovaná nadto byla zavázána k úhradě finančního závazku již z předchozího období, což značí nutnost zvýšené obezřetnosti při posuzování poměrů, neboť to ukazuje na možnost zvyšování zadlužení žadatele o úvěr, především se však z jejího výpisu z účtu podávají vysoké nespecifikované výběry hotovosti a ke konci sledovaného období minimální zůstatek volných prostředků, kdy výpis z účtu je v tomto směru nejvíce vypovídající ukazatel, kterému je nutno dát přednost před výstupem scoringového modelu. Nezbývá tedy než uzavřít, že nebyla splněna podmínka řádného přezkumu úvěruschopnosti žadatele o úvěr, smlouva o úvěru je tak ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná.

35. Soud pak dále odkazuje na právní názor Krajského soudu v Praze, který v rozsudku ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019-113 dospěl k závěru, že„ výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (výklad teleologický), kontinuitu (výklad historický) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti.“ S ohledem na právě citované tak soud smlouvu dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. shledal absolutně neplatnou.

36. Z důkazů provedených v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně žalované vyplatila částku ve výši 447 396 Kč. Z tvrzení žalobkyně se podává, že žalovaná počala být v prodlení s plněním od srpna 2021, přičemž dle smlouvy uzavřené stranami sporu byla povinna k plnění počínaje 17. 2. 2020. Žalovaná tak za rok 2020 plnila za 11 měsíců, za rok 2021 plnila za 7 měsíců. Celkem tak plnila za 18 měsíců částku 5 704 Kč, tedy 18 x 5 704 Kč = 102 672 Kč. Pokud se žalovaná obohatila o částku 447 396 Kč, přičemž plnila 102 672 Kč, je tak povinna vrátit 447 396 Kč – 102 672 Kč = 344 721 Kč. Co se týká doby prodlení tak, žalovaná byla vyzvána k plnění v celkové výši dopisem ze dne 25. 5. 2022 do 7 dnů, tedy do 1. 6. 2022. Od 2. 6. 2022 je tak žalovaná v prodlení. Žalovaná tak byla zavázána k úhradě částky 344 721 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 344 721 Kč od 2. 6. 2022 dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku byl žalobní návrh jako nedůvodný zamítnut. Lhůta k plnění byla určena dle § 160, odst. 1 o. s. ř., když z obsahu spisu se nepodává předpoklad k určení delší lhůty k plnění či plnění ve splátkách.

37. Žalovaný má na území České republiky, kde taktéž byla uzavřena smlouva, dle níž bylo sjednáno plnění. Rozhodným právem právní řád České republiky 38. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142, odst. 2 o. s. ř., dle nějž účastníku, který měl ve věci převážný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva v řízení. Soud tak přiznal v řízení převážně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 39 111 Kč. Nekrácená částka nákladů řízení odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 18 187 Kč a dále nákladům vynaloženým na právní zastoupení. Tyto činí částku 57 027 Kč a sestávají z odměny za právní zastoupení ve výši á 10 140 Kč a z náhrady hotových výdajů á 300 Kč za čtyři a půl úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, podání žalobního návrhu, účast při jednání soudu dne 30. 11. 2022, podání datovanému dne [datum] na čl. 18 spisu) dle § 7, bodu 6, § 11, odst. 1, písm. a), d), g), analogicky dle odst. 2, písm. h) ve vztahu k podání datovanému dne 3. 8. 2022 na čl. 18 spisu, § 13, odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. K takto určeným nákladům nadále přistupuje dle § 137, odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty 21 % ve výši 9 897 Kč. Žalobkyně se domáhala částky 454 668,08 Kč = 100 %, úspěšnou byla pro částku 344 721 Kč = 76 % po zaokrouhlení, 100 % - 76 % = 24 %; 76 % - 24 % = 52 % poměrů úspěchu žalobkyně ve věci. 52 % z částky celkových nákladů řízení ve výši 75 214 Kč (18 187 Kč + 57 027 Kč) činí 39 111 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149, odst. 1 o. s. ř.) v zákonné pariční lhůtě (§ 160, odst. 1 o. s. ř.).

Poučení