22 C 305/2020

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Vránovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] pro: podle zákona č. 82/1998 sb. takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky výši [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Konstatuje se, že ve správním řízení vedeném u Úřadu [Anonymizováno] [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno], dále u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] dále v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu vedeném u [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka], dále v řízení o kasační stížnosti vedeném u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. [spisová značka], byl porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě porušen zákon.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku, jejíž konkrétní výše bude uvedena v písemném vyhotovení tohoto rozsudku, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] po žalované domáhal zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení podle zák. č. 82/1998 Sb., a to ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Žalobce uvedl, že byl účastníkem správního řízení vedeném u Úřadu Městské části [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno], , které bylo zahájeno oznámením o zahájení řízení dne [datum]. Žalobce byl v řízení uznán vinným rozhodnutím prvoinstančního správního orgánu ze dne [datum], kdy toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno], s právní mocí dne [datum]. Na pravomocné rozhodnutí reagoval žalobce podáním správní žaloby, která byla projednávána Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka], následovalo řízení o kasační stížnosti u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. [spisová značka], který zrušil rozsudek MS v Praze. Městský soud v Praze opětovně rozhodl rozsudkem ze dne [datum], proti kterému žalobce podal kasační stížnost. Ta byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum] zamítnuta. Zadostiučinění za nepřiměřenou celkovou délku řízení tak žalobce požadoval od [datum] do [datum], kdy žádal odškodnění za celou délku řízení před správním orgánem i soudem, když na tato řízení je třeba pohlížet jako na řízení jediné (viz nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 570/20). Žalobce předběžně uplatnil svůj nárok na přiměřené zadostiučinění u žalované dne [datum], které doplnil svým podáním ze dne [datum], přičemž žalovaná nárok odmítla.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že nárok žalobce neuznává, neboť žalobci nemajetková újma vzniknout nemohla. Žalobce byl ve správním řízení uznán vinným ze spáchání přestupku a po celou dobu, kdy bylo řízení vedeno, si musel být s ohledem na charakter svého jednání, které bylo v řízení projednáváno, vědom, že přestupky spáchal a že uložení sankce je po právu. Žalobce byl stíhán za protiprávní jednání spočívající v tom, že jako řidič poskytl přepravu formou taxislužby, aniž by byl držitelem oprávnění řidiče taxislužby. Předmětné řízení tedy bylo vyvoláno nepoctivým jednáním samotného žalobce. Žalovaná poukázala též na to, že žalobce provozoval službu zprostředkovaně přes aplikaci UBER, přičemž tito dopravci a řidiči systematicky neplnili povinnosti stanovené zákonem č. 111/1994 Sb., což ve svém důsledku vedlo ke zvýšenému počtu obdobných řešených případů, v dubnu 2021 Městský soud v Praze a Nejvyšší správní soud řešil žaloby a kasační stížnosti na rozhodnutí téhož správního orgánu, se shodným právním zástupcem, v 89 případech, celkový počet vedených přestupkových řízení Ministerstvem dopravy - [právnická osoba] v obdobných věcech dosahoval v dubnu 2021 masivního počtu cca 260. Dále je nutné přihlédnout k tomu, že žalobce se po celou dobu správního řízení nezajímal o jeho průběh, dokonce nijak netvrdil a neprokazoval vznik nemajetkové újmy, což je jeho povinností. S ohledem na vývoj judikatury v průběhu doby žalobce musel předpokládat negativní výsledek správního řízení a nemohl očekávat případně pozitivní rozhodnutí. Byl po celou dobu zastupován svým advokátem [tituly před jménem] [jméno FO], který zastupoval nejen žalobce, ale další provozovatele taxislužby. Žalovaná zdůraznila, že pokuta nebyla hrazena z účtu žalobce, ale z depozitního účtu jeho advokáta, na kterém se nacházely finanční prostředky společnosti UBER B.V. Význam řízení byl tak pro žalobce zcela nepatrný, neboť se jeho nepříznivý důsledek v podobě odsouzení a uložení sankce nikterak nepromítl do jeho poměrů řízení a nemohla mu délkou řízení vzniknout žádná nemajetková újma.

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, vzal za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků a takto zjistil a vzal za prokázané níže uvedené skutečnosti.

4. Mezi účastníky nebylo sporu o délce správního řízení a navazující řízení soudních od [datum] do [datum]. Stejně tak učinili účastníci nesporných průběh správních a soudních řízení a ze spisů vedených Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] soud zjistil, že dne [datum] vypracoval Magistrát hlavního města Prahy (dále jen ,,Magistrát“) písemnost seznámení s protokolem o kontrole taxislužby č. j. [Anonymizováno], pořízený na podkladě kontroly zahájené dne [datum] v rámci výkonu státního odborného dozoru v silniční dopravě dle § 34 odst. 1 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění účinném ke dni [datum] (dále jen ,,zákon č. 111/1994 Sb.“). Uvedená písemnost byla žalobci doručena dne [datum]. Dne [datum] vypracoval Magistrát oznámení o podezření ze spáchání přestupků žalobcem č. j. [Anonymizováno], adresované Úřadu městské části [adresa] (dále jen ,,Úřad“). Úřadu byla uvedená písemnost doručena dne [datum]. Dne [datum] vypracoval Úřad oznámení o zahájení správního řízení č. j. [Anonymizováno]. Tato písemnost byla žalobci doručena fikcí dne [datum]. Současně byl žalobce předvolán k ústnímu jednání na den [datum]. Dne [datum] se konalo ústní jednání. Následně byli Úřadem na den [datum] předvoláni k podání svědecké výpovědi paní [jméno FO], pan [jméno FO] a pan [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne [datum] se konal výslech předvolaných osob. Dne [datum] bylo Úřadu doručeno vyjádření žalobce před vydáním rozhodnutí. Dne [datum] vypracoval Úřad rozhodnutí č. j. [Anonymizováno], kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle § 34e odst. 1 zákona č. 111/1994 Sb. Současně byla žalobci uložena pokuta ve výši [částka], povinnost uhradit náklady řízení a sankce zákazu činnosti spočívající v nabízení nebo poskytování zpoplatněné přepravy, včetně činností s tím souvisejících, vozidlem určeným k přepravě nejvýše 9 osob včetně řidiče pro cizí potřeby dle § 2 odst. 9 a 10 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb. na dobu 12 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] bylo Úřadu doručeno odvolání žalobce proti rozhodnutí ze dne [datum]. Dne [datum] vypracoval Úřad písemnost o předání spisu společně s odvoláním Magistrátu, kterému byla doručena dne [datum]. Dne [datum] vypracoval Magistrát rozhodnutí č. j. [Anonymizováno], kterým žalobcem podané odvolání zamítl a rozhodnutí Úřadu ze dne [datum] potvrdil. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Následně žalobce podal proti rozhodnutí Magistrátu ze dne [datum] žalobu k Městskému soudu v Praze. Dne [datum] odeslal Magistrát spisový materiál spolu s vyjádřením k žalobě Městskému soudu v Praze. Dne [datum] vydal Městský soud v Praze rozsudek č. j. [spisová značka], kterým zrušil rozhodnutí Magistrátu ze dne [datum]. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum] podal Magistrát kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Dne [datum] vydal Nejvyšší správní soud rozsudek č. j. [spisová značka], kterým rozsudek Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka] zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] vydal Městský soud v Praze rozsudek č. j. [spisová značka]. Dne [datum] podal žalobce kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum]. O kasační stížnosti bylo rozhodnuto rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], kdy tato zamítnuta.

5. Žalobce vyzval žalovaný stát k uspokojení žalobou uplatněného nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem, jde-li o řízení před soudem, žádostí ze dne [datum] (žádost o náhradu škody ze dne [datum]). Žalobce pak svou žádost doplnil dne [datum], když uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění i za délku řízení před správním orgánem (doplnění žádosti ze dne [datum]). Následně byla žádost žalobce Ministerstvem spravedlnosti dne [datum] postoupena žalované jako organizační složce státu příslušné k jejímu projednání. Žalovaná v rámci předběžného projednání nárok žalobce odmítla svým vyjádřením k žádosti ze dne [datum] (vyjádření ze dne [datum]).

6. Z dokumentu Magistrátu hlavního města Prahy ze dne [datum] - Údaje o nárůstu agendy na Magistrátu hlavního města Prahy související s činností společnosti Uber v ČR soud zjistil, že od [datum] do [datum], kdy na český trh vstoupila společnost Uber, bylo provedeno celkem [hodnota] kontrol, ze kterých v 504 případech došlo k porušení právních předpisů. Ode dne [datum] do [datum] bylo provedeno celkem [hodnota] kontrol, ze kterých v 1 829 případech došlo k porušení právních předpisů. Řidičů společnosti Uber se z tohoto počtu týkalo celkem [hodnota] kontrol, při kterých bylo shledáno v 536 případech porušení zákona č. 111/1994 Sb., a ve 101 případu porušení zákona č. 526/1990 Sb. Za období od [datum] do [datum] bylo zahájeno správní řízení v 1 154 případech, z toho došlo k vydání rozhodnutí v 930 případech. V období od [datum] do [datum] došlo k zahájení 1 752 řízení z nichž bylo vydáno rozhodnutí v 1 646 případech. Magistrát hlavního města Prahy rozhodoval jako odvolací orgán proti rozhodnutí jednotlivých městských částí v roce 2017 v 17 případech, z nichž 2 se týkaly řidičů Uberu, v roce 2018 ve 26 případech, z nichž 24 se týkalo řidičů Uberu, v roce 2019 v 44 případech, z nichž 39 se týkalo řidičů Uberu, v roce 2020 ve 102 případech, z nichž 84 se týkalo řidičů Uberu.

7. Z bankovního výpisu příjmového účtu Městské části [adresa] ze dne [datum] soud zjistil, že pokutu za žalobce ve výši [částka] uhradil jeho zástupce [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] z bankovního účtu č. [č. účtu].

8. Z dopisu Magistrátu hlavního města Prahy ze dne [datum] a ke zprávě připojeného výběru položek bankovních výpisů úhrad provedených [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že v období od [datum] do [datum], bylo na účet MHMP z účtu vedeného u UniCredit [jméno FO] Republic and Slovakia, č. [č. účtu] na jméno [tituly před jménem] [jméno FO], převedeno cca 220 plateb z titulu pokuty uložené ve správním řízení, v průměrné výši cca 46 000 až [částka] za jednu platbu.

9. Ze sdělení UniCredit [jméno FO] Republic and Slovakia, a.s., se sídlem [adresa] ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že banka na základě sdělení [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] identifikovala jako vlastníka finančních prostředků na úschovním účtu advokáta [tituly před jménem] [jméno FO] č. ú. 2110790495/2700 ke dni [datum] společnost UBER B.V. Finanční prostředky společnosti UBER B.V., které byly k datu [datum] připsány na účet advokátní úschovy, přicházely v jednotlivých platbách již počínaje datem [datum].

10. Přes námitku žalobce soud vycházel i ze skutkových zjištění učiněných na základě důkazu posledně zmíněného, tedy sdělení UniCredit [jméno FO]. K tomu uvádí, že při uzavírání smluv o úschově je advokát povinen provést identifikaci uschovatele, a to ve smyslu § 2 odst. 1 písm. g) zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu a banka je povinna tuto informaci evidovat. Podle § 21 odst 6 věta druhá zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii se povinnosti mlčenlivosti advokát nemůže dovolávat při plnění povinností podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Zároveň je zákonem upraveno oprávnění soudu pro účely občanského soudního řízení (§ 125 a §128 o.s.ř.) vyžádat si písemně od banky dle § 38 odst. 3 písm. a) zákona č. 21/1992 Sb. o bankách zprávu o záležitostech, které jsou předmětem bankovního tajemství. Soud uzavírá, že s ohledem na uvedené neshledává námitku žalobce o nepřípustnosti důkazu jako důvodnou.

11. Z ostatních listin správního spisu soud neučinil žádná skutková zjištění relevantní pro rozhodnutí ve věci.

12. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené shodné či nesporné tvrzení účastníků, jakož i o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

13. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

14. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

15. Podle § 1 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdškZ“), stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

16. Podle § 5 citovaného zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

17. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

18. Podle § 31a odst. 1 citovaného zákona se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 se v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním skutkovým okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Podle § 32 odst. 3 citovaného zákona, nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

20. Podle § 14 odst. 1 výše citovaného zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 stejného ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

21. Nárok žalobce soud posoudil ve smyslu ust. § 5 písm. b), § 13 odst. 1 věty druhé a § 31a odst. 1 a 2 OdškZ. Žalobce nárok uplatněný žalobou předběžně uplatnil u žalované v souladu s ustanovením § 14 odst. 1 OdškZ a § 15 odst. 2 OdškZ. Úřadem, který jedná za žalovanou v projednávané věci, je Ministerstvo dopravy podle ust. § 6 odst. 1 písm. b) a § 6 odst. 6 OdškZ.

22. Soud na tomto místě konstatuje, že byla splněna podmínka předběžného uplatnění nároku u příslušného úřadu a žaloba byla podána u soudu včas.

23. Soud se dále zabýval otázkou, zda se na tento případ aplikuje čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Ačkoli se tento článek Úmluvy týká trestního obvinění, judikatura dovodila, že se tím myslí i obvinění z přestupku, tedy na řízení o přestupku je potřeba vztáhnout tuto Úmluvu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Soud má tedy za to, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy je jednoznačně aplikovatelný. Dojde-li tedy v řízení k porušení základního práva nebo svobody, je třeba vycházet z vyvratitelné domněnky, že tím došlo ke vzniku nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, což se vztahuje na celkovou délku řízení, a nikoliv pouze na jednotlivé průtahy. Soud dospěl v projednávané věci k závěru, že v namítaném správním řízení a zejména v navazujícím soudním řízení správním, došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, které soud v souladu s judikaturou Ústavního soudu (viz např. nález ÚS ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 570/20) posuzuje jako řízení jediné, neboť jejich předmětem bylo rozhodování ve věci základního práva žalobce na informace podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod a žalobce měl tak právo na projednání jeho žádosti bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, zahrnující právo na projednání věci v přiměřené lhůtě.

24. S ohledem na § 13 OdpŠk je tak třeba na posouzení přiměřenosti délky řízení a případnou satisfakci při porušení práva na jeho přiměřenou délku aplikovat stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

25. Soud tedy přistoupil k posouzení, zda celé přestupkové řízení bylo přiměřeně dlouhé či nikoliv. Za adekvátní délku řízení by v daném případě soud považoval 2dva a půl roku (60 dnů řízení v první instanci + 30 dnů na předložení věci odvolacímu orgánu + 60 dnů řízení před odvolacím orgánem + 1 měsíc na doručování, 1 rok řízení u soudu prvního stupně a 1 rok u soudu druhého stupně). V daném případě však řízení trvalo 6 let, 10 měsíců a 16 dnů, jeho délka je tak nepřiměřená, tedy nezákonná.

26. S ohledem na závěr soudu je v daném případě nutné uplatnit vyvratitelnou domněnku, že nepřiměřená délka řízení způsobuje morální újmu (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 862/10). Žalobce dále doplnil svá tvrzení tak, že mu byla nepřiměřenou délkou řízení způsobena újma spočívající v nejistotě o výsledku řízení, které proti němu bylo vedeno, čímž trpěla psychika žalobce. Žalobci hrozila vysoká pokuta, přičemž přestupkové řízení je „kvazitrestním řízením“, neboť je založeno na principech trestního práva, hrozily tak i další následky, které mohly ovlivnit další podnikání žalobce. Částku 150 000 Kč tak považuje žalobce za adekvátní náhradu, vyšší význam řízení pro žalobce však netvrdil, považoval jej za standardní.

27. Soud se zabýval konkrétními okolnostmi případu s odkazem § 31a odst. 3 OdškZ. Ohledně složitosti případu dospěl k závěru, že se nejednalo o zvlášť složitý případ, byť v řízení vyplynulo, že soudní judikatura se v náhledu na přepravu prostřednictvím aplikace UBER na počátku vzniku této služby vyvíjela, což mohlo mít vliv na rozhodovací činnost správního soudu. Přezkoumávané soudní řízení správní započalo plynule, k rozhodnutí ve věci však došlo s delším časovým odstupem. Celkově se jednalo se o řízení projednávané v čtyřech stupních (dvoustupňové správní řízení, dvoustupňové soudní řízení), žalobce tedy využil všechny řádné i mimořádné opravné prostředky, k zásadnímu průtahu v řízení došlo pouze ve fázi řízení o správní žalobě, v rozhodování ostatních institucí nebyl zjištěn žádný zásadní průtah. Dále bylo v řízení zjištěno, že žalobce v řízení ničeho nečinil, tedy sám nepřispěl k průtahům v řízení, avšak ani se po celou dobu soudního řízení o jeho průběh nezajímal, Soud tedy shledává délku řízení již jako nepřiměřenou, ale s ohledem na projednávání věci ve čtyřech stupních jako nijak excesivní. Tato skutečnost by měla jednoznačný vliv na výši zadostiučinění, a to na její snížení. K vyčíslení takového snížení soud však nepřikročil, a to pro důvody dále uvedené.

28. Jako zásadní faktor ovlivňující výši zadostiučinění, v daném případě míru morální újmy, však soud spatřuje ve významu předmětu řízení pro žalobce. Žalobce v řízení tvrdil standardní význam předmětu řízení. Žalovaná tvrdila nepatrný význam posuzovaného řízení pro poškozeného žalobce. Nejvyšší soud ustáleně vykládá kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného tak, že v případě nižšího významu předmětu řízení pro poškozeného tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní o této okolnosti žalovanou.

29. Soud přihlédl v prvé řadě k tomu, že žalobce byl ve správním řízení uznán vinným ze spáchání přestupku, jehož se prokazatelně dopustil. Příslušné řízení bylo tedy jen logickým důsledkem protiprávní činnosti žalobce, který svým jednáním jeho zahájení způsobil. Při stanovení formy či výše náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení se při hodnocení významu předmětu řízení přihlíží k tomu, že poškozený (pachatel) byl uznán vinným ze spáchání úmyslného trestného činu (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Soud má za to, že stejný závěr musí beze sporu platit v i přestupkové řízení.

30. Jako další relevantní skutečnost s vlivem na význam předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že žalobce byl po celou dobu řízení zastoupený právním zástupce [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] který současně zastupoval velké množství dalších řidičů a dopravců společnosti Uber, kdy tento právní zástupce musel být informován o vývoji náhledu soudní judikatury na přepravu prostřednictvím společnosti Uber, a kdy od roku 2017 soudy postupovaly v posouzení charakteru přepravy prostřednictvím aplikace UBER jednotně. Úspěch, resp. neúspěch ve věci byl předvídatelný a žalobce mohl být prostřednictvím svého právního zástupce o tomto informován. Rozsah újmy spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení touto skutečností musel jednoznačně ovlivněn. K tomuto závěru soud dospěl po seznámení se s judikaturou bohatě předkládanou oběma účastníky, zejm. rozhodnutím Soudního dvora EU ze dne 20.12.2017 sp. zn. C-434/15, a dále konstantní judikatury vyšších soudů, od roku 2017 posuzující přepravu prostřednictvím aplikace UBER jako výkon taxislužby – viz rozsudek Nejvyššího správního soudu [spisová značka] ze dne [datum], a dále např. rozsudek Městského soudu v Praze [spisová značka] ze dne [datum] či rozsudek Městského soudu v Praze [spisová značka] ze dne [datum].

31. Podle ustálených závěrů soudní praxe (srov. např. názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) nemůže mít neomezené uplatnění premisa, že výsledek posuzovaného řízení, ve kterém mělo dojít k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, není pro posouzení, zda k porušení tohoto práva skutečně došlo, včetně úvahy o významu předmětu řízení pro poškozeného, a tedy i pro stanovení případného zadostiučinění, zásadně rozhodný. Pokud žalobce uplatnil žalobou nárok, o němž již v době podání žaloby věděl, že nemůže být úspěšný, nelze od této skutečnosti odhlížet.

32. Dále soud přihlédnul ke skutečnosti, že se žalobce v žádném stadiu řízení osobně nezúčastnil. Tento nezájem žalobce o průběh řízení dle názoru soudu též svědčí o sníženém významu řízení pro žalobce (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Dále bylo nutné přihlédnout i k okolnosti, že žalobci byla uložena sankce ve výši [částka], což, při porovnání cenové hladiny v České republice v roce 2016 a i v porovnání s výší sankcí, kterou za obdobné přestupky uděloval Magistrát hl. m. Prahy částka jiným účastníkům přestupkového řízení, nebyla částka nikterak významně vysoká.

33. V neposlední řadě musel soud vzít na zřetel zásadní skutečnost, že sankce uložená žalobci správním orgánem byla hrazena na účet Městské části [adresa] z úschovního účtu právního zástupce žalobce; stejně jako v období od [datum] do [datum] bylo na účet MHMP z úschovního účtu advokáta [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] převedeno cca 220 plateb z titulu pokuty uložené ve správním řízení, v průměrné výši cca 90 000 až [částka] za jednu platbu. Jako vlastníka finančních prostředků na tomto úschovním účtu banka ke dni [datum] identifikovala společnost UBER B.V. Finanční prostředky, které byly k datu identifikace vlastníka připsány na účet advokátní úschovy, přicházely v jednotlivých platbách od společnosti UBER B.V. již počínaje datem [datum], tedy i v době úhrady sankce žalobce.

34. Žalovaná takto prokázala skutečnost nasvědčující tomu, že nepříznivý důsledek vedení posuzovaného řízení v podobě odsouzení a uložení sankce se nemohl promítnout do jeho poměrů, neboť žalobce nemohl být fakticky ohrožen obavou z uložení peněžité sankce, kterou by býval musel sám uhradit, neboť úhrada sankce za jeho přestupek byla provedena advokátem [tituly před jménem] [jméno FO] z finančních prostředků společnosti UBER B.V.

35. Kritérium významu předmětu řízení pro účastníka (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk), tedy to, co je pro něj v sázce, je přitom zásadně nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění. Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se totiž poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Případně snížený (nikoli však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému; konstatování porušení práva v případě porušení práva na soudní projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě postačuje právě toliko v případech, kdy je význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, a doba řízení se tak v psychické sféře poškozeného nemohla negativně projevit.

36. Z výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že konstatování porušení práva je dostatečným a přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu, která žalobci vedením řízení, které pro něj mělo nepatrný význam, vznikla, a proto není důvodné přiznat žalobci zadostiučinění v penězích.

37. Soud proto rozhodl tak, že konstatoval porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a zároveň zamítl žalobu ohledně nárokované částky zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka] s příslušenstvím.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Soud přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení, neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, kdy žalobce měl co do základu nároku plný úspěch, přičemž konkrétní způsob vypořádání vztahu mezi účastníky vyplýval ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř. z právního předpisu. Při stanovení výše tarifní hodnoty aplikoval soud ust. § 9 odst. 4 advokátního tarifu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum]) a přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, podání žaloby, před žalobní výzva, doplnění žaloby ze dne [datum], vyjádření ve věci ze dne [datum], [datum] a účast při jednání soudu dne [datum]) a dále jednoho úkonu uvedeného v § 11 odst. 2 a. t. v částce [částka] (účast na jednání - vyhlášení rozsudku dne [datum]) včetně osmi paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. [právnická osoba] s § 149 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalované povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení do rukou advokáta.

Poučení