22 C 306/2014-391

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Janem Lipertem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa žalované a státního zastupitelství] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o 140 000 Kč s příslušenstvím a 140 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 49 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 4. 2. 2016 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 43 750 Kč od 16. 1. 2015 do 12. 3. 2015, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 650 Kč za období od 16. 1. 2015 do 12. 3. 2015, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 90 500 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z částky 43 750 Kč za období od 13. 3. 2015 do 5. 5. 2015, dále zákonným úrokem z prodlení z částky 41 975 Kč od 16. 1. 2015 do zaplacení, dále zákonným úrokem z prodlení z částky 4 650 Kč od 13. 3. 2015 do zaplacení, dále zákonným úrokem z prodlení z částky 49 500 Kč od 29. 8. 2015 do 3. 2. 2016 a dále zákonným úrokem z prodlení z částky 125 Kč od 29. 8. 2016 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 350 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 16. 1. 2015 do zaplacení, dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 21 525 Kč od 16. 1. 2015 do 12. 3. 2015, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 45 500 Kč od 16. 1. 2015 do 12. 3. 2015, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 116 650 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 525 Kč od 13. 3. 2015 do zaplacení, společně se zákonným úrokem z prodlení z částky 45 500 Kč od 13. 3. 2015 do 5. 5. 2015, zákonným úrokem z prodlení z částky 49 625 Kč od 29. 8. 2015 do zaplacení se zamítá.

VI. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 5 940 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

I. Vyjádření účastníků a průběh řízení

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 29. 12. 2014, kterou v průběhu řízení opravila a vzala částečně zpět, domáhala vyslovení tří konstatování porušení práva, náhrad škod ve výši korunového ekvivalentu 81 666 Euro, 21 960 Kč, 30 000 Kč, 56 000 Kč a dvou přiměřených zadostiučinění za nepřiměřenou délku soudních řízení [název soudu] [anonymizována tři slova] [spisová značka] ([anonymizována dvě slova]„ [spisová značka]“) [anonymizována tři slova] [spisová značka] ([anonymizována dvě slova]„ [spisová značka]“), to vše s příslušenstvím.

2. O požadavcích žalobkyně na vyslovení konstatování a přiznání majetkové škody již bylo pravomocně rozhodnuto.

3. V současné době soud rozhoduje v pořadí třetím rozsudkem poté, co byly jeho předchozí rozsudky zrušeny odvolacím soudem. Pokud jde o průběh projednávané věci, soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2020, č. j. 69 Co 200/2019 – 368, které se jím podrobně zabývá.

4. V posledním rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2020, č. j. 69 Co 200/2019, bylo soudu prvního stupně uloženo, aby vyjasnil předmět řízení a vedl případně žalobkyni k odstranění vad žaloby, přičemž o věci bude možné rozhodnout až tehdy, když bude zřejmé, jakou celkovou částku žalobkyně požaduje z titulu přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení [spisová značka], jakou celkovou částku požaduje z titulu přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení [spisová značka], a z jaké částky a za jaké období žalobkyně požaduje zaplacení úroku z prodlení. Odvolací soud upozornil, že ve vztahu k řízení [spisová značka] bylo řízení částečně zastaveno co do částky 43 750 Kč a ve vztahu k řízení [spisová značka] bylo řízení částečně zastaveno co do částky 45 500 Kč Odvolací soud připomněl, že pro výpočet základní částky peněžitého zadostiučinění je třeba zahrnout i dobu, po kterou byly v posuzovaných řízeních projednávány žaloby pro zmatečnost včetně doby, která uplynula od skončení řízení do doby podání žaloby pro zmatečnost. Je nutné zohlednit námitku žalobkyně o nepřiměřenosti délky kompenzačního řízení v projednávané věci včetně doby předběžného projednání nároku, maximálně však dobu 6 měsíců, přičemž při současné délce kompenzačního řízení stěží může obstát závěr o jeho přiměřenosti. Soudu prvního stupně bylo uloženo nepřehlédnout, že došlo k úhradě částky 46 933 Kč na základě zrušeného rozsudku č. j. 22 C 306/2014-174. Konečně měl soud prvního stupně i znovu rozhodnout o nákladech dosavadního řízení.

5. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 22. 10. 2020 odstranila vady žaloby.

6. Předmětem řízení ve vztahu k řízení [spisová značka] je částka 140 000 Kč (z čehož připadá na navýšení s ohledem na délku kompenzačního řízení částka 49 625 Kč) s příslušenstvím. Příslušenství tvoří zákonný úrok z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o osm procentních bodů, počítaný z částky 43 750 Kč (částečná úhrada žalované) od 16. 1. 2015 do 5. 5. 2015, zákonný úrok z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o osm procentních bodů jdoucí z částky 46 625 Kč (zbývající částka vypočtená 140 000 – 43 750 – 49 625) od 16. 1. 2015 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o osm procentních bodů jdoucí z částky 49 625 Kč (námitka pozdní kompenzace) od 29. 8. 2015 do zaplacení. Žalobkyně žádá odškodnit délku řízení za období od 30. 3. 2009 do 8. 8. 2017.

7. Předmětem řízení ve vztahu k řízení [spisová značka] je částka 140 000 Kč (z čehož připadá na navýšení s ohledem na délku kompenzačního řízení částka 49 625 Kč) s příslušenstvím. Příslušenství tvoří zákonný úrok z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o osm procentních bodů, počítaný z částky 45 500 Kč (částečná úhrada žalované) od 16. 1. 2015 do 5. 5. 2015, zákonný úrok z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o osm procentních bodů jdoucí z částky 44 875 Kč (zbývající částka vypočtená 140 000 – 45 500 – 49 625) od 16. 1. 2015 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o osm procentních bodů jdoucí z částky 49 625 Kč (námitka pozdní kompenzace) od 29. 8. 2015 do zaplacení. Žalobkyně žádá odškodnit délku řízení za období od 27. 10. 2009 do 27. 1. 2020.

8. Žalobkyně zdůraznila, že v posuzovaných řízeních se projednávaly pracovněprávní nároky o neplatnost výpovědi, kdy žalobkyně trpěla nejistotou o osud svého zaměstnání. Žalobkyně se na délce řízení nepodílela. Poskytnuté zadostiučinění označila za nepřiměřeně nízká a kritéria zadostiučinění za nesprávně vyhodnocená.

9. Ve vztahu k posuzovanému řízení [spisová značka] žalobkyně upozornila, že nebyl včas vypraven rozsudek ze dne 29. 11. 2010, nebylo včas předloženo dovolání ze dne 9. 2. 2012 a průtahy způsobil i Nejvyšší soud, když rozhodoval o dovolání žalobkyně.

10. Ve vztahu k posuzovanému řízení [spisová značka] žalobkyně upozornila, že první jednání se nebylo řádně připraveno, neboť nebyla obeslána žalovaná. Jednání byla vedena nehospodárně, soud nesprávně doručoval. Jednání v září 2012 a březnu 2013 byla nedůvodně odročena. Spis byl s odvoláním ve věci samé proti rozsudku ze dne 17. 9. 2013 předložen opožděně až v únoru 2014 a došlo k opakovanému vracení spisu bez věcného vyřízení. Žalobkyni byl též opakovaně chybně vyměřen soudní poplatek.

11. Žalobkyně již dne 28. 8. 2015 namítla, že kompenzační řízení v posuzované věci trvá nepřiměřeně dlouho, a proto by se žalobkyni mělo dostat štědrého zadostiučinění.

12. Pro úplnost soud uvádí, že znovu nerozhodoval o změně žaloby, když námitku opožděné kompenzace soud připustil již při jednání dne 27. 2. 2019, ale též a zejména z toho důvodu, že žaloba až do podání žalobkyně ze dne 22. 10. 2020 nebyla způsobilá projednání, jak dovodil odvolací soud, přičemž změnit žalobu lze až za předpokladu, že tato žaloba sama je bez vad, bránících jejímu projednání (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 32 Odo 1171/2003).

13. Žalovaná se žalobě bránila. Již poskytnutá zadostiučinění považovala za dostačující.

14. Ve vztahu k řízení [spisová značka] žalovaná žalobkyni poskytla zadostiučinění 43 750 Kč. Průtahy žalovaná shledala v období od září do listopadu 2009 a od března do září 2012.

15. Ve vtahu k řízení [spisová značka] žalovaná žalobkyni poskytla zadostiučinění 45 500 Kč. Průtahy žalovaná shledala od podání žaloby do výzvy k doložení poměrů a od února do září 2010.

16. Žalovaná snižovala v obou řízeních z důvodu složitosti základní zadostiučinění o 30 %. Za chování žalobkyně snížila zadostiučinění o 10 %, když podávala nedůvodné námitky podjatosti a domáhala se stížnostmi jiného věcného postupu ve věci. Za zvýšený význam řízení pro žalobkyni žalovaná zadostiučinění zvyšovala o 10 %, neboť se jednalo o pracovněprávní spor.

17. Žalovaná namítla, že žalobní tvrzení žalované jsou zmatečná a žaloba je nadále neurčitá, kdy žalovaná nezohledňuje platbu na základě zrušeného rozsudku ze dne 17. 1. 2017. Žalovaná též sporovala počátek prodlení ve vztahu k navýšení zadostiučinění za nepřiměřenou délku kompenzačního řízení, které dle žalované postačí odškodnit konstatováním porušení práva.

18. Při jednání dne 22. 1. 2021 žalovaná potvrdila, že částku 46 933 Kč považuje za dobrovolné plnění na pohledávky žalobkyně za nepřiměřené délky řízení, jak již sdělila při jednání odvolacího soudu dne 11. 3. 2020, a jak se podávalo ze zrušeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 22 C 306/2014 – 174. Žalovaná plnila v rozsahu 14 750 Kč na újmu žalobkyně za újmu z řízení 23 C 103/2009 a v rozsahu 25 500 Kč plnila na újmu za řízení [spisová značka]. Zbývající částku 6 683 Kč plnila na úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 40 250 Kč za dobu od 13. 3. 2015 do zaplacení a na úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 89 250 Kč za dobu od 13. 3. 2015 do 5. 5. 2015.

II. Sporné a nesporné skutečnosti

19. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně předběžně uplatnila své nároky u žalované a posuzovaná řízení měla pro žalobkyni s ohledem na pracovněprávní charakter zvýšený význam. Účastníci rovněž shodně hodnotili délku posuzovaných řízení jako nepřiměřenou.

20. Mezi účastníky bylo sporné, zda jsou poskytnutá zadostiučinění přiměřená, zda posuzovaná řízení byla složitá, zda se žalobkyně podílela na délce posuzovaných řízení, zda je délka kompenzačního řízení přiměřená, jaké zadostiučinění je za nepřiměřenou délku kompenzačního řízení přiměřené, kdy se žalovaná dostala do prodlení s případným zadostiučiněním za nepřiměřenou délku kompenzačního řízení, a na jaký dluh se má započítat plnění žalované ve výši 46 933 Kč.

III. Prokázané skutečnosti

21. Soud vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení 23 C 103/2009, který zjistil ze spisu posuzovaného řízení.

22. Žalobkyně podala žalobu o [anonymizováno 6 slov] proti žalované [příjmení] – [anonymizována dvě slova] u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 30. 3. 2009, současně zaplatila soudní poplatek v kolcích. Usnesením z 25. 11. 2009 soud vyzval kvalifikovanou výzvou žalovanou k vyjádření k žalobě. Žalovaná prostřednictvím zástupce požádala o prodloužení lhůty k vyjádření, toto vyjádření zaslala soudu 11. 3. 2010. Jednání soud nařídil na 14. 6. 2010. Žalobkyně se vyjádřila k podání žalované a navrhla doplnění důkazů 4. 6. 2010. Z protokolu o jednání ze 14. 6. 2010 vyplývá, že po přednesu žaloby a vyjádření k žalobě a dalších přednesech účastníků byly čteny listinné důkazy a jednání za účelem čtení dalších listinných důkazů a předvolání svědků odročeno na 20. 9. 2010. Toho dne soud četl listinné důkazy, vyslechl svědkyni [příjmení] [jméno] [příjmení], svědka [jméno] [příjmení] a za účelem doplnění dokazování výslechem svědka [jméno] [příjmení] a doplněním listinných důkazů odročil jednání na 1. 11. 2010. Žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení a navrhla provedení důkazů 18. 10. 2010. Při odročeném jednání byl vyslechnut svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], čteny listinné důkazy a jednání za účelem přednesu závěrečných návrhů a rozhodnutí ve věci odročeno na 29. 11. 2010, toho dne rozsudkem soud [anonymizováno], [anonymizováno 6 slov] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [datum] [anonymizována dvě slova] a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení. Lhůta pro vypravení rozsudku byla prodloužena do 10. 1. 2011, rozsudek byl vypraven až dne 25. 1. 2011. Téhož dne byl doručen žalobkyni. Žalovaná se proti rozsudku odvolala 14. 2. 2011. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila dne 28. 2. 2011. Spis byl odvolacímu soudu předložen 17. 3. 2011. Dne 23. 3. 2011 bylo nařízeno jednání odvolacího soudu, které se konalo 21. 9. 2011. Jednání soud odročil na 2. 11. 2011. Po doplnění dokazování a závěrečných návrzích dne 2. 11. 2011 odvolací soud rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [datum] zamítl a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 21 960 Kč, současně uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek z odvolání ve výši 1 000 Kč, spis byl vrácen nalézacímu soudu 29. 11. 2011. Dovolání podala žalobkyně dne 9. 2. 2012. Dne 27. 3. 2012 podala žádost o osvobození od soudních poplatků a zaslala soudu potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Usnesením ze 4. 9. 2012 soud žalobkyni přiznal osvobození od soudních poplatků v dovolacím řízení. Nejvyššímu soudu byl spis předložen 2. 10. 2012. Soudce JUDr. [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení] se vyjadřovali k vznesené námitce podjatosti ze strany žalobkyně. Usnesením ze 14. 11. 2013 Nejvyšší soud rozhodl, že soudci JUDr. [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení] nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. 21Cdo 2955/2012. Ze spisu je patrné, že v době, kdy se spis nacházel u Nejvyššího soudu, tak byl zapůjčován Nejvyššímu správnímu soudu ve věci kárného řízení s kárně obviněnou [příjmení] [jméno] [příjmení]. Rozsudkem ze dne 15. 1. 2014 Nejvyšší soud zamítl dovolání žalobkyně a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Spis byl nalézacímu soudu vrácen 22. 1. 2014. Žalobkyně složila na účet obvodního soudu soudní poplatek ve výši 1 000 Kč dne 31. 1. 2014. Dne 3. 4. 2014 Ústavní soud žádal zaslání tohoto spisu ve věci podané ústavní stížnosti. Usnesením Ústavního soudu IV. ÚS 1151/14, ze dne 25. 6. 2014, byla odmítnuta ústavní stížnost žalobkyně a návrh s ní spojený. Dne 13. 11. 2015 žalobkyně podala žalobu pro zmatečnost s návrhem na zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2011, současně zaplatila v kolcích i soudní poplatek. Žalobkyně nesouhlasila, aby žaloba byla zaslána Mgr. [příjmení] [příjmení] k vyjádření. Žalovaná se k žalobě pro zmatečnost vyjádřila 15. 1. 2016. Dne 5. 4. 2016 soud jednání nařídil na den 3. 5. 2016, při jednání byla žalobkyně poučena dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. a byla jí poskytnuta lhůta k doplnění tvrzení a důkazů v délce 15 dnů a jednání odročeno na 3. 6. 2016. Žalobkyně se vyjádřila 13. 5. 2016. Zástupce žalované požádal o odročení jednání 23. 5. 2016 z důvodu kolize. Bylo mu vyhověno a jednání odročeno na 28. 6. 2016. Z tohoto jednání se omlouvala žalobkyně a požádala o odročení s ohledem na plánovanou dovolenou, návrhu bylo vyhověno a jednání odročeno na 22. 7. 2016, toho dne po čtení listinných důkazů a závěrečných návrzích byla usnesením žaloba pro zmatečnost zamítnuta a rozhodnuto o nákladech řízení. Zástupcům účastníků bylo usnesení doručeno 23. 8. 2016, proti usnesení se žalobkyně odvolala 2. 9. 2016. Proti nákladovému výroku usnesení se odvolala i žalovaní. Usnesením z 20. 9. 2016 soud vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a dále 1 000 Kč za návrh na delegaci vhodnou. Věc byla dne 1. 12. 2016 předložena Vrchnímu soudu v Praze s návrhem žalobkyně na delegaci vhodnou a usnesením z 2. 12. 2016 vrchní soud návrh na přikázání věci zamítl. Spis byl vrácen k obvodnímu soudu 20. 12. 2016. S odvoláním byl spis odvolacímu soudu předložen 9. 2. 2017. Žalobkyně namítla nesprávné obsazení soudu a podjatost soudce Mgr. [jméno] [příjmení], který se dne 17. 2. 2016 vyjádřil, že zde není důvodu pro jeho podjatost. Jednání odvolací soud nařídil dne 21. 2. 2017 na 23. 3. 2017. Usnesením 23. 3. 2017 Městský soud v Praze napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil, změnili pouze ohledně nákladů řízení. Spis byl obvodnímu soudu vrácen v dubnu 2017.

23. Z usnesení Ústavního soudu [anonymizována dvě slova] [datum], [anonymizováno] [ústavní nález], soud zjistil, že [role v řízení] [anonymizováno] [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [datum]. Stížnost byla dne [datum] odmítnuta, čímž řízení skončilo. Řízení trvalo od [datum] [anonymizováno] [datum].

24. Soud vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení 23 C 281/2009, který zjistil ze spisu posuzovaného řízení.

25. Žalobkyní byla podána žaloba u Obvodního soudu pro Prahu 1 proti žalované [příjmení] – [stát. instituce] o zaplacení částky 604 740 Kč a částky 81 666,99 EUR s příslušenstvím dne 27. 10. 2009, a to současně s návrhem na osvobození od soudního poplatku. Usnesením z 1. 2. 2010 soud vyzval žalobkyni k doložení svých osobních, majetkových a výdělkových poměrů, žalobkyně výzvě soudu vyhověla 22. 2. 2010. Usnesením z 9. 9. 2010 soud přiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu. Usnesením z 30. 6. 2011 vyzval soud žalovanou kvalifikovanou výzvou k vyjádření k žalobě. Podáním doručeným soudu 22. 7. 2011 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to co do částky 81 666,99 EUR s úrokem z prodlení. Žalovaná se k žalobě vyjádřila prostřednictvím advokáta dne 10. 8. 2011. Zástupce žalované žádal soud o prodloužení lhůty k vyjádření, doplnění vyjádření bylo soudu doručeno 12. 9. 2011. Jednání soud nařídil na den 23. 4. 2012, z tohoto jednání se omluvil zástupce žalobkyně a požádal o odročení z důvodu plánovaného pobytu mimo území republiky. Doručil soudu dále stanovisko žalobkyně k vyjádření žalované k žalobě. V dubnu 2012 doplnil žalobu o další skutková tvrzení s návrhem na doplnění důkazů. Z protokolu o jednání ze dne 23. 4. 2012 vyplývá, že se jej účastnila žalobkyně i její zástupce osobně, zástupce žalované se nedostavil, a proto žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, což ovšem s ohledem na obsah předvolání nebylo možné, po přednesu žaloby a vyjádření k žalobě bylo řízení částečně zastaveno, co do částky 81.666,99 EUR, jednání bylo odročeno za účelem seznámení se s doplňujícími skutkovými tvrzeními a s návrhem na provedení důkazů, a to na den 4. 6. 2012. Z protokolu o jednání z toho dne vyplývá, že žalovaná nebyla na jednání řádně obeslána, přičemž při jednání znovu bylo řízení zastaveno co do částky požadované v Eurech, jednání bylo odročeno na 29. 6. 2012. Žalovaná doplnila své vyjádření k žalobě 21. června 2012, k tomuto podání se žalobkyně vyjádřila 26. 6. 2012. Z protokolu o jednání ze dne 29. 6. 2012 vyplývá, že byly čteny listinné důkazy a jednání bylo odročeno za účelem předvolání svědků na 12. 9. 2012. Žalobkyně se vyjádřila k průběhu jednání podání z 23. 7. 2012. Dne 5. 9. 2012 byl termín jednání 12. 9. 2012 změněn, neboť do jednací síně bylo nařízeno i jiné jednání. Dne 6. 9. 2012 zástupce žalobkyně žádal soud o přehodnocení termínu odročeného jednání, avšak jednání se konalo dne 22. 10. 2012, zástupce žalobkyně založil do spisu návrh na připuštění změny žaloby, respektive rozšíření žaloby o náhradu mzdy za dovolenou, byl vyslechnut svědek [jméno] [příjmení], poté zástupce žalobkyně uvedl, že navrhuje, aby byla poskytnuta lhůta 30 dnů k tomu, aby žalovaná předložila návrhy na smírné vyřešení sporu, pročež bylo jednání za účelem pokusu o mimosoudní dohodu odročeno na 10. 12. 2012. Dnem 5. 12. 2012 je datován návrh žalobkyně na připuštění změny žaloby. Z protokolu o jednání ze dne 10. 12. 2012 vyplývá, že účastníci se shodli na určité výši částky, ke které došli z pravděpodobného výdělku, který byl učiněn již nesporným a ohledně této částky byl uzavřený smír v jiné věci, jednání bylo za účelem mimosoudního jednání odročeno na 4. 2. 2013. Další jednání se konalo 4. 2. 2013, při kterém byly čteny listinné důkazy, zástupce žalobkyně navrhoval změnu žaloby a jednání bylo odročeno za účelem doplnění dokazování ohledně diskriminace odročeno na den 8. 4. 2013. Dne 21. 3. 2013 žalobkyně sumarizovala předložené důkazy a navrhla jejich provedení. Dne 9. 4. 2013 došlo soudu doplnění vyjádření žalované k žalobě. Zástupce žalované požádal dne 26. 3. 2013 o odročení jednání ze zdravotních důvodů, čemuž bylo vyhověno. Repliku žalobkyně poskytla 31. 5. 2013. Při jednání konaném dne 10. 6. 2013 byly po přednesech účastníků čteny listinné důkazy a jednání odročeno za účelem vypracování písemných závěrečných návrhů a vyhlášení rozsudku na 19. 6. 2013. Dne 19. 6. 2013 soud rozsudkem uložil povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 485.800 Kč spolu s úroky z prodlení, zamítl žalobu co do částky 145 740 Kč s příslušenstvím dále co do částky 65.583 Kč z titulu [anonymizována dvě slova] a co do částky 1 000 000 Kč jako zadostiučinění. Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 71 % předmětu řízení, tj. 252 523,57 Kč. Rozsudek byl zástupcům účastníků doručen 30. 8. 2013. Žalovaná se odvolala 18. 9. 2013, žalobkyně 12. 9. 2013. Žalovaná žádala o prodloužení lhůty k vyjádření k odvolání žalobkyně, to poskytla soudu 3. 12. 2013. Podáním doručeným soudu 27. 1. 2014 podal zástupce žalobkyně předsedkyni Obvodního soudu pro Prahu 1 stížnost na nečinnost a průtahy v celkem třech soudních sporech vedených u Obvodního soudu pro Prahu 1 a rozhodovaných Dr. [příjmení] včetně posuzovaného řízení a řízení 23 C 103/2009. Dne 3. 2. 2014 vzala žalovaná zpět svůj návrh na opravu písařské chyby. Odvolacímu soudu byl spis předložen 25. 2. 2014. Bez věcného vyřízení byl spis vrácen nalézacímu soudu 11. 3. 2014 s tím, že z obsahu spisu není zřejmé, zda odvolání žalované bylo řádně doručeno žalobkyni, na což žalobkyně poukazuje. Odvolací soud rovněž upozornil na to, že je třeba žalobkyni opětovně vyzvat k doložení osobních, majetkových a výdělkových poměrů za účelem zvážení, zda zákonné podmínky pro osvobození od soudních poplatků stále trvají. Dne 30. 3. 2014 učinil zástupce žalobkyně návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu předložení věci odvolacímu soudu a vyjádřila námitku podjatosti soudkyně [příjmení]. Spis byl odvolacímu soudu předložen 8. 4. 2014, i tentokrát byl spis odvolacím soudem vrácen bez rozhodnutí, neboť soud pominul návrh žalobkyně na určení lhůty, znovu byl spis předložen odvolacímu soudu 24. 4. 2014 Městskému soudu v Praze bylo doručeno podání žalobkyně o prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech dne 9. 5. 2014, usnesením z 12. 5. 2014 rozhodl odvolací soud o odnětí osvobození od soudních poplatků, které bylo žalobkyni přiznáno usnesením nalézacího soudu z 9. 9. 2010. Dne 17. 5. 2014 učinila žalobkyně návrh na přerušení řízení za účelem projednání navzájem stranami sporu učiněných návrhů na uzavření smíru. Usnesením z 19. 5. 2014 odvolací soud rozhodl o zamítnutí žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků v odvolacím řízení. Dnem 25. 5. 2014 je datováno dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2014 k návrhu na osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení. Spis byl Nejvyššímu soudu předložen 29. 5. 2014, usnesením z 3. 9. 2014 Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítlo a spis byl vrácen Městskému soudu v Praze 15. 9. 2014. Dne 8. 9. 2014 je datován společný návrh stran sporu na přerušení řízení v důsledku probíhajícího jednání o uzavření smíru. Spis byl vrácen soudu prvního stupně s tím, že odvolací soud pravomocným usnesením žalobkyni odňal osvobození od soudních poplatků, pročež je třeba jí vyměřit soudní poplatek z odvolání, a to dne 2. 10. 2014. Usnesením z 16. 10. 2014 soud vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku ve výši 60 570 Kč. Žalobkyně požádala o vydání opravného usnesení k prodlení lhůty ke splnění poplatkové povinnosti, opravu výroku usnesení požadovala z důvodu spatřované nesprávnosti výše platební povinnosti, znovu požádala o osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení dne 19. 10. 2014 a současně doložila prohlášení o svých majetkových poměrech. V usnesení z 21. 10. 2014 opravil soud výrok usnesení o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek z odvolání tak, že výše poplatku činí 20 567 Kč, soudní poplatek byl žalobkyní zaplacen 29. 10. 2014 v požadované výši. Spis byl odvolacímu soudu předložen 11. 12. 2014, 18. 12. 2014 opět vrácen bez věcného vyřízení, neboť poplatková povinnost má činit správně 30 570 Kč, když soudní poplatek z jejího odvolání do výroku II. a III. rozsudku je třeba vyměřit z celkové částky 211 323 Kč. Usnesením z 3. 3. 2015 soud žalobkyni nepřiznal osvobození od soudních poplatků. Usnesením z 29. 4. 2015 soud vyzval žalobkyni k zaplacení doplatku soudního poplatku ve výši 10 003 Kč. Dne 3. 5. 2015 žalobkyně požádala o vrácení přeplatku z chybně vypočteného a žalobkyní zaplaceného soudního poplatku z odvolání a podala stížnost na nesprávný úřední postup Obvodního soudu pro Prahu 1 a Městského soudu v Praze. Dále podala návrh na pokračování v řízení. Dne 30. 4. 2015 složila žalobkyně částku 10 003 Kč. Odvolacímu soudu byl spis předložen 28. 5. 2015. Spis byl znovu vrácen nalézacímu soudu bez věcného vyřízení, a to 2. 7. 2015, neboť nebyly splněny podmínky pro přezkumnou činnost odvolacího soudu, neboť rozhodnutí soudu z 3. 3. 2015, jímž žalobkyni nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, dosud nemohlo nabýt právní moci, protože nebylo řádně doručeno jejímu právnímu zástupci, současně odvolací soud konstatoval, že z jeho strany došlo k pochybení, když dne 16. 12. 2014 vrátil věc bez věcného vyřízení a dal soudu prvního stupně nesprávný závazný pokyn k doměření soudního poplatku za odvolání ve výši 10 003 Kč, když soudní poplatek za odvolání byl soudem prvního stupně vyměřen původně ve správné výši. Usnesením z 2. 7. 2015 nalézací soud zrušil usnesení o povinnosti zaplatit žalobkyní soudní poplatek ve výši 10 003 Kč a přeplatek na soudním poplatku v téže výši žalobkyni vrátil. Opětovně byl spis předložen odvolacímu soudu 23. 7. 2015. Obě strany poskytovaly soudu vyjádření ve věci i listinné důkazy, jednání odvolacího soudu dne 2. 9. 2015 bylo z důvodu onemocnění předsedy senátu odročeno na 21. 10. 2015. Toho dne byl po sdělení průběhu řízení, obsahu rozsudku, čtení listinných důkazů, po závěrečných návrzích rozsudkem změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba na zaplacení částky 485 800 Kč s příslušenstvím zamítá, ve výrocích II., III. a IV. byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, dále soud rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek z odvolání žalovaného ve výši 24 290 Kč. Spis byl obvodnímu soudu vrácen 24. 11. 2015, rozsudek byl zástupcům účastníků doručen 4. 12. 2015. Dne 2. 11. 2015 žalobkyně podala žalobu pro zmatečnost s návrhem na zrušení rozsudku Městského soudu v Praze z 21. 10. 2015 a spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti tohoto rozsudku. Žalobkyně složila na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 částku 24 290 Kč dne 8. 12. 2015 a dále částku 120 Kč 7. 12. 2015. Dne 5. 1. 2016 podala žalobkyně dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze z 21. 10. 2015. Usnesením z 19. 1. 2016 Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl návrh žalobkyně na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze. Žalobkyně složila na účet soudu částku 10 000 Kč dne 5. 1. 2016. Zástupce žalované žádal soud o prodloužení lhůty k vyjádření se k dovolání žalobkyně, usnesením z 11. 2. 2016 soud přerušil řízení o žalobě pro zmatečnosti do rozhodnutí o dovolání. Dovolacímu soudu byl spis předložen 4. 4. 2016. Usnesením z 29. 8. 2016 Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl, spis byl soudu prvního stupně vrácen 6. 9. 2016. Usnesením z 6. 12. 2016 obvodní soud zamítl návrh žalobkyně na zrušení a vydání opravného usnesení k usnesení zdejšího soudu o pokračování v řízení o žalobě pro zmatečnost. Žalobkyně se odvolala proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto, že se v řízení o žalobě pro zmatečnost pokračuje. Spis byl předložen odvolacímu soudu v roce 31. 1. 2017. V únoru 2017 žalobkyně namítla nesprávné obsazení odvolacího soudu a námitku podjatosti soudce. Usnesením z 30. 3. 2017 městský soud změnil usnesení soudu prvního stupně ze dne 6. 12. 2016, kterým byl zamítnut návrh žalobkyně na zrušení a vydání opravného usnesení k usnesení zdejšího soudu o pokračování v řízení o žalobě pro zmatečnost tak, že se toto usnesení nevydává. Usnesením z 9. 6.2017 odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o pokračování v řízení. V červnu 2017 žalobkyně podala návrh na přerušení řízení, ten byl v červenci soudem zamítnut. Jednání ve věci žaloby pro zmatečnost bylo nařízení 24. 10. 2017. Při tomto jednání čteny listinné důkazy, účastníkům poskytnuta lhůta k doplnění tvrzení a návrhům důkazů v délce 30 dnů a jednání odročeno na začátek prosince. Z protokolu o jednání ze dne 4. 12. 2017 vyplývá, že byly čteny listinné důkazy, proveden důkaz přehráním CD se zvukovým záznamem jednání odvolacího soudu a usnesením žaloba pro zmatečnost zamítnuta. K odvolání žalobkyně byla věc předložena odvolacímu soudu v březnu 2018. Jednání odvolacího soudu nařízeno na 12. 4. 2018. Usnesením z toho dne bylo napadené usnesení soudu prvního stupně potvrzeno a změněn nákladový výrok. Spis byl vrácen nalézacímu soudu v květnu 2018. Usnesením z 28. 6. 2018 bylo toto usnesení upraveno ohledně označení napadeného usnesení a byl zamítnut návrh na opravu poučení o dovolání. Byl rovněž zamítnut návrh na odklad vykonatelnosti. Proti usnesení městského soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení podala žalobkyně dovolání v červnu 2018. Žalobkyně byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku, což učinila v červenci 2018. Věc byla Nejvyššímu soudu předložena 8. 11. 2018. Poté byl spis zapůjčen zdejšímu soudu. Dne 28. 11. 2018 se žalovaná vyjádřila k podanému dovolání Nejvyššího soudu, které bylo rozesláno dne 18. 12. 2018. Dne 1. 1. 2019 podala žalobkyně repliku. Téhož dne byl spis zapůjčen Obvodnímu soudu pro Prahu 2, dne 8. 3. 2019 byl spis vrácen. Dne 18. 12. 2019 bylo dovolání odmítnuto. Usnesení nabylo právní moci dne 28. 1. 2020, čímž řízení skončilo. Řízení trvalo zhruba 10 let a 3 měsíce.

26. Z předběžného uplatnění nároku žalobkyně ze dne 15. 7. 2014 s podacím razítkem soud zjistil, že nároky na odškodnění posuzovaných řízení uplatnila žalobkyně dne 15. 7. 2014.

27. Ze stanoviska žalované soud zjistil, že ve vztahu k řízení [spisová značka] žalobkyni odškodnila částkou 43 750 Kč a ve vztahu k řízení [spisová značka] částkou 45 500 Kč.

28. Z potvrzení o platbě 89 250 Kč soud zjistil, že částku 43 750 Kč a částku 45 500 Kč obdržela žalobkyně dne 5. 5. 2015.

29. Z dopisu Městského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2015 soud zjistil, že v posuzovaném řízení [spisová značka] došlo k nekoncentrovanému postupu soudů při vybírání soudních poplatků, doručování a vybírání soudního poplatku, což je ve shodě se zjištěními ze spisu.

30. Z přípisu Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2015 ve shodě s přípisem ze dne 6. 11. 2015 soud zjistil, že žaloba pro zmatečnost byla dne 12. 11. 2015 ve věci [spisová značka] nesprávně postoupena Městskému soudu v Praze, který ji dne 15. 12. 2015 s pokyny vrátil, což soud zohlednil v rámci postupu orgánů ve věci.

31. Ústavní stížnost ze dne 4. 10. 2016 s potvrzeními o dodání soud zjistil, že stížnost žalobkyně ve věci [spisová značka] ze dne 4. 10. 2016 byla odeslána téhož dne.

32. Z poštovní poukázky ze dne 11. 1. 2017 o uhrazení částky 46 933 Kč soud zjistil, že žalovaná tuto částku uhradila jako plnění na zadostiučinění včetně zákonných úroků z prodlení dle výroku I. zrušeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 10. 2017, č. j. 22 C 306/2014 – 174 33. Z usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], soud zjistil, že ústavní stížnost žalobkyně ze dne 4. 5. 2017 ve věci [spisová značka] byla dne [datum rozhodnutí] odmítnuta, čímž toto řízení skončilo.

IV. Důkazy a jejich hodnocení

34. Za hlavní důkazy lze označit spisy posuzovaných řízení, ze kterého jsou zřejmé veškeré rozhodné skutečnosti z hlediska vytýkaného nesprávného úředního postupu.

35. Soud blíže nehodnotil některé provedené důkazy.

36. Soud blíže nehodnotil osvědčení o DPH právního zástupce žalobkyně, neboť jí nebyly přiznány náklady, dále nehodnotil akceptační dopis žalované ze dne 9. 9. 2014 a sdělení zástupce žalobkyně ze dne 10. 9. 2014, závěrečné stanovisko odboru odškodňování ze dne 24. 2. 2015, neboť průběh předběžného projednání byl nesporný. Soud dále blíže nehodnotil některé důkazy jako irelevantní, neboť se vztahovaly k již pravomocně rozhodnutým nárokům (žádost i mimosoudní poskytnutí náhrady ze dne 11. 9. 2014 druhý akceptační dopis žalované ze dne 29. 9. 2014, akceptační dopis Ministerstva financí ze dne 23. 10. 2014, Stížnost žalobkyně ze dne 8. 8. 2014 na postup Ústavního soudu, Reakce Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2014, Vánoční poselství [jméno] [příjmení], podklady k úhradě nákladů, faktura č. 2014, Vyrozumění ESLP ze dne 26. 2. 2015, nález Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2017 a nález Ústavního soudu I ÚS 1415/18). Z protokolu o jednání dne 7. 11. 2012 ve věci 14 C 83/2011 a dopisu veřejného ochránce práv ze dne 4. 7. 2016, který se týká nevhodného chování soudních osob, soud neučinil žádné zjištění k projednávané věci, stejně tak rekapitulaci řízení žalobkyní ze dne 5. 10. 2016, soud nahradil důkazem posuzovaných řízení.

37. Soud podrobnější dokazování neprováděl pro nadbytečnost, neboť výše uvedené je pro posouzení důvodnosti žaloby postačující. Z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí tvrzení účastníků a dílčí zjištění učiněná z důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel, popř. by učinil shodná zjištění.

38. Účastníci při jednání dne 22. 1. 2021 sdělili, že na provedení dalších důkazů netrvají a navrhli veškeré jim známé důkazy k prokázání rozhodných skutečností. Soud tak předmět možného dokazování zcela vyčerpal.

V. Skutkový závěr

39. Lze shrnout, že posuzovaná řízení byla složitá, se zvýšeným významem pro žalobkyni, která se na jejich délce podílela, v obou řízeních došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když v řízení [spisová značka] se pak soudy podílely na vzniku nesprávného úředního postupu zvýšenou měrou, čímž žalobkyni vznikla újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaných řízení. Tato újma žalobkyně byla prohloubena opakováním stejného nesprávného úředního postupu i v řízení kompenzačním. Žalobkyně byla za posuzované řízení [spisová značka] odškodněna dostatečně, za řízení [spisová značka] byla žalobkyně odškodněna pouze částečně. Kompenzační řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a žalobkyni je nutné odškodnit i za tuto újmu.

VI. Právní posouzení

40. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále i jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

41. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

42. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

43. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

44. Přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem bylo do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z Evropského soudu pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení (viz Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010).

45. Při posuzování přiměřenosti délky řízení mohou být zohledněna i delší období nečinnosti, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat. Nelze předpokládat, že v řízení bude činěn jeden procesní úkon za druhým, je třeba zohlednit i skutečnost, že i příprava a zvažování dalších procesních kroků, stejně jako rozbor věci po hmotněprávní stránce mohou být časově náročné a vyžádají si určité časové prodlevy. Nepřesáhnou-li tyto prostoje určitou rozumně očekávatelnou míru, pak není důvodů považovat postup příslušných orgánů za nesprávný (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1143/2010).

46. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 5 písm. b) OdpŠk, § 13 odst. 1 OdpŠk a dle výše uvedené judikatury, když se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu spolu se zákonným úrokem z prodlení, která jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

47. V řízení bylo nesporné, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

48. Vznik nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení je třeba předpokládat, a proto se soud dále zabýval formou a případnou výší zadostiučinění za takto vzniklou nemajetkovou újmu, která je dána stavem nejistoty účastníka o výsledku soudního řízení. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (viz zejména stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010) plyne, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, přičemž v prvních dvou letech by se jednalo o částku poloviční.

49. Pokud jde o řízení [spisová značka], byla věc právně posouzena následovně.

50. Posuzované řízení trvalo od [datum] [anonymizováno] [datum], tedy 8 let a 4 měsíců. Soud v řízení shledal období nečinnosti od 30. 3. 2009 do 25. 11. 2009, prodlení s vypravením rozsudku v období od 10. 1. 2011 do 25. 1. 2011, další období nečinnosti v období od 27. 3. 2012 do 4. 9. 2012. Vzhledem k celkové délce řízení a ke zjištěným obdobím nečinnosti soud shledává, že celková délka řízení byla nepřiměřená, a že bylo porušeno právo žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě.

51. Soud vyšel ze základní částky 16 500 Kč za rok řízení, přičemž za první dva roky se jednalo o částku poloviční. Vyšší než základní sazba se užije u řízení, které zpravidla překročí 10 let, avšak projednával se pracovněprávní nárok žalobkyně, u nichž se předpokládá zvýšený význam, což se dle závazného právního názoru odvolacího soudu (usnesení č. j. 69 Co 58/2017-349), má projevit již ve výši částky za odškodnění za každý rok trvání řízení, proto soud základní částku 15 000 Kč navýšil o 10 % na sazbu 16 500 Kč.

52. Základní částka v daném případě činí 121 000 Kč (7 x 16 500 Kč + 4 x 1 375 Kč). Tuto částku je nutno upravit v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

53. Řízení bylo lehce složité i po skutkové stránce (kromě listinných důkazů byla vyslechnuti i tři svědci, dokazování doplnil i soud odvolací součinností s [anonymizováno] a obsáhlost dokazování zmiňuje i odvolací soud posuzovaného řízení v rozsudku ze dne 2. 11. 2011), čemuž odpovídá snížení 5 %. Řízení bylo složité lehce i po stránce právní, kdy se řešila výpověď z pozice [anonymizováno 6 slov], čemuž odpovídá snížení o 5 %. Řízení vykazovalo znaky složitosti procesní (bylo rozhodováno o osvobození od soudních poplatků, žalobkyně svá četná tvrzení i důkazní návrhy opakovaně doplňovala), čemuž odpovídá snížení o 10 %. Procesní složitost pak dále zvyšoval počet stupňů zapojených do rozhodování, kdy rozhodovaly všechny instance (soud prvního stupně, odvolací soud i Nejvyšší soud) a ústavní soud. Za počet stupňů zapojených do rozhodování soud snížil zadostiučinění o 20 %. Zapojení více stupňů soudní soustavy zvyšuje složitost věci, kdy vyřízení opravných prostředků nutně vyžaduje větší časový prostor. Složitost zvyšovala též žaloba pro zmatečnost, kde rozhodoval soud prvního stupně, odvolací soud a opětovně soud [ulice], za což snížil soud zadostiučinění o dalších 10 %. Soud ohodnotil kritéria jako v předchozím rozsudku (č. j. 22 C 306/2014 – 174), další snížení z důvodu složitosti oproti předchozím úvahám je odůvodněno tím, že soud přihlédl ke složitosti řízení o zmatečnosti žalobkyně. Soud toto řízení v minulosti nezohledňoval, když je mylně považoval za samostatné řízení. Složitosti řízení odpovídá snížení o 50 % (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk).

54. Žalobkyně se na délce řízení podílela, kdy délku řízení negativně ovlivnila nedůvodná námitka podjatosti, o které rozhodoval Nejvyšší soud dne 14. 11. 2013, dále nedůvodný návrh na delegaci vhodnou, o které rozhodoval Vrchní soud v Praze dne 2. 12. 2016 a jednou požádala žalobkyně o odročení jednání, které se mělo konat dne 28. 6. 2016. Výše uvedené chování žalobkyně nemůže vyvážit stížnost žalobkyně ze dne 27. 1. 2014 na nečinnost soudu, když v tomto období ani k žádné nečinnosti nedocházelo. Z těchto důvodů soud za chování žalobkyně snížil zadostiučinění o 10 % (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk).

55. Období nečinnosti bývají zpravidla dostatečně zohledněny v samotném závěru o nepřiměřenosti délky soudního řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013), přičemž ani posuzované řízení není v tomto ohledu výjimkou. Z dalších pochybeních soud shledal prodlevu s vypravením rozsudku od 10. 1. 2011 do 25. 1. 2011, avšak s ohledem na celkovou délku řízení se jedná o prodlení nepatrné. Soud neshledal průtah při rozhodování Nejvyššího soudu, jak namítala žalobkyně. Nejvyšší soud má v soudní soustavě specifické postavení s ohledem na jeho roli při sjednocování judikatury, a proto od něj nelze vyžadovat, aby rozhodoval v obecných lhůtách jinak vyžadovaných od soudů obecných. Dovolací řízení zkomplikovala i nedůvodná námitka podjatosti. Soud za postup orgánů zadostiučinění nezvyšoval ani nesnižoval (§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk).

56. Pokud jde o námitku žalované, že se na délce posuzovaného řízení podílela žalobkyně podáním žaloby nezpůsobilé projednání, je tato skutečnost zohledněna v úvahách soudu v rámci složitosti kompenzačního řízení. Soud připomíná, že je úkolem soudu, aby účastníka vhodným poučením vedl k odstranění nedostatku podmínek pokračování řízení a to zpravidla hned v úvodu řízení, což se dle odvolacího soudu v daném případě nestalo. V žádném případě, tak za pozdní odškodnění žalobkyně nepostačuje samostatné konstatování porušení práva na rozhodnutí v přiměřené době. Odškodnění nepřiměřené délky soudního řízení způsobem, jaký navrhuje žalovaná je výjimečné a děje se tak z důvodu nepatrného významu řízení pro účastníka či chování účastníka, které zpravidla nese obstrukční rysy. Takové okolnosti soud v daném řízení neshledal.

57. Soud shledal význam posuzovaného řízení pro žalobkyni jako zvýšený. Tato okolnost již byla zohledněna v rámci stanovení základní částky za rok řízení. Soud neshledal, že by se spor žalobkyně výrazně odlišoval od jiných pracovněprávních nároků. Významnost těchto sporů je obecně dovozena právě z důvodů, na které žalobkyně upozornila (obavy o osud svého zaměstnání jakožto zdroje příjmu a dalšího uplatnění). Okolnostem případu tak odpovídá zvýšený význam, který soud zohlednil v rámci základní částky za rok řízení (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk).

58. Základní zadostiučinění 121 000 Kč soud dle výše uvedených kritérií snížil zadostiučinění o 50 % pro složitost věci, dále jej snížil o 10 % z důvodu chování žalobkyně, a proto soud dochází k částce 48 400 Kč přiměřeného zadostiučinění.

59. Žalovaná poskytla žalobkyni dne 5. 5. 2015 zadostiučinění ve výši 43 750 Kč na základě svého stanoviska. Dne 11. 1. 2017 žalovaná dobrovolně plnila dle zrušeného rozsudku částku 14 750 Kč Celkem žalovaná vyplatila žalované na odškodnění nepřiměřené délky řízení [spisová značka] částku 58 500 Kč, kterou je nutné považovat za přiměřenou.

60. Soud připomíná, že v rozsahu částky 43 750 Kč bylo již řízení částečně zastaveno rozsudkem ze dne 17. 10. 2016, č. j. 22 C 306/2014 – 174.

61. Soud dospěl k závěru, že lze přisvědčit námitce žalobkyně, že kompenzační řízení ve věci Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 22 C 306/2014 bylo nepřiměřeně dlouhé.

62. V rámci kompenzačního řízení rozhodoval věcně soud prvního stupně nyní potřetí, třikrát rozhodoval soud odvolací a jednou soud Nejvyšší. Kompenzační řízení bylo stiženo nekoncentrovaným postupem soudů, kdy bylo věcně rozhodováno o žalobě nezpůsobilé projednání a současně nebylo vyčkáno rozhodnutí Nejvyššího soudu. Na druhou stranu se jednalo o řízení složitější, neboť žalobkyně uplatnila v rámci žaloby 9 nároků proti dvěma organizačním složkám státu a žaloba byla opakovaně doplňována. První jednání dne 29. 4. 2016 muselo být odročeno z důvodu nezapůjčení spisu posuzovaného řízení Nejvyšším soudem, když posuzovaná řízení nebyla skončena. Soud neshledal bezdůvodná období nečinnosti. Kompenzační řízení trvalo od 15. 7. 2014, kdy žalobkyně předběžně uplatnila nároky nemajetkové újmy u žalované. Před vypršením lhůty 6 měsíců pro projednání nároku žalobkyně podala dne 29. 12. 2014 žalobu. Ke dni vydání rozsudku (29. 1. 2021) kompenzační řízení trvá zhruba 6 let a 6 měsíců. Jak již uvedl odvolací soud v rozsudku ze dne 12. 10. 2020, na dvou stupních by nemělo kompenzační řízení v zásadě dva roky. Výjimečné okolnosti na straně státu odůvodňující takovou délku kompenzačního řízení soud neshledal. V rámci úvah o výši zadostiučinění za nepřiměřenou délku kompenzačního řízení v délce 6 let a 6 měsíců soud vyšel z následujících úvah. Základní sazba by činila 15 000 Kč od druhého roku řízení, tedy částka 82 500 Kč. Kompenzační řízení lze označit za právně složitější, kdy na značnou část kompenzačního řízení připadalo projednání i dalších 7 nároků žalobkyně, které byly uplatněny jednou žalobou (minus 10 %). Do rozhodování byl zapojen větší počet stupňů soudní soustavy včetně Nejvyššího soudu, ale část stupňů, zejména poslední rozhodování odvolacího soudu bylo vyvolána vadným postupem soudu, což soud zohlednil a snížil zadostiučinění za počet stupňů zapojených do rozhodování jen o 20 %. Projednávaná věc se vyznačovala i složitostí skutkovou, kdy bylo zapotřebí provést dokazování spisy posuzovaných řízení, které nebyly dosud skončeny (minus 5 %) a procesní – kdy byla žaloba opakovaně doplněna (minus 5%). Současně bylo stiženo nekoncentrovaným postupem soudů, který se však dostatečně odráží v závěru o nepřiměřenosti délky kompenzačního řízení, když v řízení nebyly shledány období bezdůvodné nečinnosti. Význam odškodňovacího řízení soud hodnotí jako standardní a žalobkyně se nepodílela svým chováním na délce řízení, když doplňování žaloby soud zohlednil v rámci procesní složitosti. Celkem se jedná o snížení o 40 %.

63. Soud proto dospívá k závěru, že již poskytnuté zadostiučinění je nutné zvýšit v rámci kritéria postupu orgánů veřejné moci a přiznat žalobkyni zvláště vysokou částku peněžitého odškodnění, které představuje navýšení o částku 49 500 Kč.

64. Žalovaná se ocitla v prodlení podle § 15 odst. 2 OdpŠk po uplynutí lhůty 6 měsíců od uplatnění nároku 15. 7. 2014, tedy prvním dnem prodlení byl pátek 16. 1. 2015. Pokud jde o další zadostiučinění za nepřiměřenou délku kompenzačního řízení, žalobkyně tuto námitku uplatnila dne 28. 8. 2015, žalované byl tento požadavek na kompenzaci doručen dne 2. 9. 2015. Z postoje žalované v rámci vyjádření ze dne 4. 2. 2016 bylo zřejmé, že tuto námitku považuje za nedůvodnou a další plnění odmítá. Ostatně negativní stanovisko žalované k finanční satisfakci za nepřiměřeně dlouhé kompenzační řízení zůstalo setrvalé až do konce řízení. Žalovaná je dle názoru soudu v prodlení s poskytnutím satisfakce od 4. 2. 2016, kdy v rámci 6 měsíců od uplatnění námitky žalobkyně zadostiučinění odmítla poskytnout.

65. Soud proto přiznal žalobkyni zadostiučinění podle § 13 odst. 1 OdpŠk za použití § 31a odst. 2 OdpŠk ve výši 49 500 Kč za nepřiměřenou délku kompenzačního řízení 22 C 306/2014, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

66. Současně soud zamítl žalobu na zbývající částku 90 500 Kč, která převyšovala přiměřené zadostiučinění, jak je uvedeno ve výroku III.

67. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky 43 750 Kč ten je důvodný od 16. 1. 2015 do 12. 3. 2015, období od 13. 3. 2015 do 5. 5. 2015 již žalovaná uhradila, když plnila na zrušený rozsudek dne 11. 1. 2017 a platbu po zrušení rozsudku označila za dobrovolnou.

68. Požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky 46 625 Kč (90 375 – 43 750) od 16. 1. 2015 do zaplacení je důvodný v rozsahu 4 650 Kč (48 400 Kč přiznávané zadostiučinění – 43 750 poskytnuté zadostiučinění = 4 650 Kč) za období 16. 1. 2015 do 12. 3. 2015. Naopak ve zbývajícím rozsahu 41 975 Kč (46 625 – 4 650) od 16. 1. 2015 do zaplacení je nutné zákonný úrok zamítnout, neboť tato částka převyšuje přiměřené zadostiučinění za posuzované řízení. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení z částky 4 650 Kč za další období od 13. 3. 2015 do zaplacení, které nastalo dne 11. 1. 2017 (viz poštovní poukázka z téhož dne) byly úroky z prodlení ve vztahu k částce 4 650 Kč nepochybně uhrazeny, když žalovaná při dobrovolné úhradě vycházela z vyšší částky poskytnutého zadostiučinění, a proto je nutné je v tomto rozsahu zamítnout.

69. Konečně pokud jde o zákonný úrok z prodlení z částky 49 625 Kč od 29. 8. 2015 do zaplacení, což jsou zákonné úroky z prodlení z částky, kterou žalobkyně požadovala za nepřiměřeně dlouhé kompenzační řízení, tyto jsou důvodné ve vztahu k částce 49 500 Kč od 4. 2. 2016 do zaplacení. Naopak nejsou důvodné za předcházející období od 29. 8. 2015 do 3. 2. 2016 z částky 49 500 Kč a dále v přebývajícím rozsahu 125 Kč od 4. 2. 2016 do zaplacení.

70. Z výše uvedených důvodů soud rozhodl o zákonných úrocích ve výši 8,05 % ročně dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je uvedeno ve výrocích I., II. a III. rozsudku.

71. Pokud jde o řízení 23 C 281/2009, byla věc právně posouzena následovně.

72. Posuzované řízení trvalo od 27. 10. 2009 do 27. 1. 2020, tedy 10 let a 3 měsíců. Soud v řízení shledal období nečinnosti od 22. 2. 2010 do 9. 9. 2010. Jednání ze dne 4. 6. 2012 nebylo řádně připraveno, když nebyla řádně obeslána žalovaná. Jednání dne 12. 9. 2012 bylo zbytečně odročováno na 22. 10. 2012 z důvodu obsazení soudní síně jiným jednáním. Jednání v březnu 2013 bylo odročeno z důvodu zdravotní indispozice zástupce žalované tedy nikoli zbytečně. Odvolacímu soudu byl spis předložen 25. 2. 2014 nikoli opožděně, když předcházela žádost žalované o prodloužení lhůty a ještě dne 3. 2. 2014 brala žalovaná svůj návrh na opravu zpět, a však je pravdou, že spis se vracel opakovaně bez věcného vyřízení, žalobkyni nebylo řádně doručeno odvolání protistrany. Opakovaně byly chybně vyměřeny soudní poplatky. Žaloba pro zmatečnost byla nesprávně postoupena Městskému soudu v Praze, což představovalo další zpoždění. Vzhledem k celkové délce řízení a ke zjištěným obdobím nečinnosti a pochybením soudů lze uzavřít, že celková délka řízení byla nepřiměřená, a že bylo porušeno právo žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě.

73. Soud vyšel ze základní částky 17 000 Kč za rok řízení, přičemž za první dva roky se jednalo o částku poloviční. Projednával se pracovněprávní nárok žalobkyně, u nichž se předpokládá zvýšený význam, což se dle závazného právního názoru odvolacího soudu dle usnesení č. j. 69 Co 58/2017, má projevit již ve výši částky za odškodnění za každý rok trvání řízení, proto soud základní částku (15 000 Kč) zvýšil o 1 500 Kč a vzhledem k tomu, že posuzované řízení bylo velmi dlouhé, když lehce přesáhlo dobu 10 let, soud z tohoto důvodu zvýšil základní sazbu o dalších 500 Kč na výsledných 17 000 Kč.

74. Základní částka v daném případě činí 157 251 Kč (9 x 17 000 Kč + 3 x 1 417 Kč). Tuto částku je nutno upravit v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

75. Rovněž toto řízení bylo složité, avšak méně než řízení [spisová značka]. Řízení bylo lehce složité po právní stránce, kdy se řešila náhrada mzdy u pozice diplomata a vztah k utajovaným informacím, čemuž odpovídá snížení o 5 %. Řízení vykazovalo i znaky složitosti procesní (rozhodováno o osvobození od soudních poplatků, žalobkyně svá četná tvrzení i důkazní návrhy opakovaně doplňovala) – minus 10 %. Jednalo se o řízení skutkově méně složité než v předchozí posuzované řízení, a proto soud za skutkovou složitost již neupravoval. Konečně ve věci samé rozhodovaly jednou všechny instance (soud prvního stupně, odvolací soud i Nejvyšší soud), avšak bez účasti Ústavního soudu. Za počet stupňů zapojených do rozhodování soud snížil zadostiučinění o 15 %. Složitost řízení zvyšovala též vypořádání žaloby pro zmatečnost, za což snížil soud zadostiučinění o dalších 10 %. Obecně se dá říci, že posuzované řízení 23 C 281/2009 bylo méně složité než řízení 23 C 103/2009. Soud ohodnotil kritéria jako v předchozím rozsudku (č. j. 22 C 306/2014 – 174), další snížení z důvodu složitosti oproti předchozím úvahám je odůvodněno tím, že soud přihlédl ke složitosti řízení o zmatečnosti žalobkyně. Soud toto řízení v minulosti nezohledňoval, když je mylně považoval za samostatné řízení. Složitosti řízení odpovídá snížení o 40 % (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk).

76. Žalobkyně se na délce řízení lehce podílela, kdy délku řízení negativně ovlivnila nedůvodné námitky podjatosti ve vztahu k soudkyni prvního stupně i odvolacího soudu. Výše uvedené chování žalobkyně nemůže vyvážit ani stížnost žalobkyně ze dne 27. 1. 2014 na nečinnost soudu, když v tomto období ani k žádné nečinnosti nedocházelo a návrh na určení lhůty, neboť kromě nedůvodných námitek podjatosti též dvakrát požádala o přerušení řízení z důvodu smírného jednání s protistranou. Z těchto důvodů soud za chování žalobkyně snížil zadostiučinění o minus 10 % (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk).

77. Období nečinnosti bývají zpravidla dostatečně zohledněny v samotném závěru o nepřiměřenosti délky soudního řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013), posuzované řízení však představuje výjimku z tohoto pravidla, neboť kromě výše uvedeného průtahu nebyla řádně svolána jednání, bylo nesprávně doručováno a zejména byly chybně vyměřeny poplatky a spis vracen z odvolacího soudu bez věcného vyřízení, což nesprávný úřední postup soudů prohloubilo. Soud tak zvyšuje zadostiučinění o plus 10 % za postup orgánů.

78. Soud shledal význam posuzovaného řízení pro žalobkyni jako zvýšený. Tato okolnost již byla zohledněna v rámci stanovení základní částky za rok řízení. Soud neshledal, že by se spor žalobkyně výrazně odlišoval od jiných pracovněprávních nároků. Významnost těchto sporů je obecně dovozena právě z důvodů, na které žalobkyně upozornila (obavy o osud svého zaměstnání jakožto zdroje příjmu a dalšího uplatnění). Okolnostem případu tak odpovídá zvýšený význam, který soud zohlednil v rámci základní částky za rok řízení (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk).

79. Základní zadostiučinění 157 251 Kč soud dle výše uvedených kritérií snížil zadostiučinění o 40 % pro složitost věci, dále jej snížil o 10 % z důvodu chování žalobkyně a zvýšil je o 10 % za postup soudů, a proto soud dochází k částce 94 350 Kč přiměřeného zadostiučinění.

80. Žalovaná poskytla žalobkyni dne 5. 5. 2015 zadostiučinění ve výši 45 500 Kč. Dne 11. 1. 2017 žalovaná dobrovolně plnila dle zrušeného rozsudku částku 25 500 Kč.

81. Žalobkyni tak náleží podle § 13 odst. 1 OdpŠk za použití § 31a odst. 2 OdpŠk další zadostiučinění ve výši 23 350 Kč (94 350 Kč – 45 500 – 25 500) spolu se zákonným úrokem z prodlení od 16. 1. 2015 do zaplacení, jak je uvedeno ve výroku IV. rozsudku.

82. Soud připomíná, že v rozsahu částky 45 500 Kč bylo již řízení částečně zastaveno rozsudkem ze dne 17. 10. 2016, č. j. 22 C 306/2014 – 174, a proto soud nepřekračuje požadavek žalobkyně, když žalobkyní současná požadovaná částka 90 375 Kč představovala doplatek k již poskytnutému zadostiučinění ve výši 45 500 Kč.

83. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení z částky 45 500 Kč ten je důvodný od 16. 1. 2015 do 12. 3. 2015, za období od 13. 3. 2015 do 5. 5. 2015 již žalovaná zákonný úrok uhradila, když plnila na zrušený rozsudek dne 11. 1. 2017.

84. Dále požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky 44 875 Kč (90 375 – 45 500) od 16. 1. 2015 do zaplacení je důvodný částečně. V rozsahu zbývající částky 21 525 Kč (44 875 – 23 350) jsou úroky důvodné za období od 16. 1. 2015 do 12. 3. 2015. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení z částky z částky 21 525 Kč za další období od 13. 3. 2015, úroky již důvodné nejsou, když žalovaná tyto již uhradila dne 11. 1. 2017 (viz poštovní poukázka z téhož dne).

85. Z výše uvedených důvodů soud rozhodl o zákonných úrocích ve výši 8,05 % ročně dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je uvedeno ve výrocích IV. a V. rozsudku.

86. Konečně pokud jde o zbývající částku 116 650 Kč (140 000 – 23 350 Kč) tuto soud zamítl jako nedůvodnou. Žalobkyni další zadostiučinění za posuzované řízení nenáleží a nemá nárok ani na další zadostiučinění za nepřiměřenou délku kompenzačního řízení včetně zákonných úroků z prodlení z částky 49 625 Kč od 29. 8. 2015 do zaplacení. Navýšení za nepřiměřenou délku kompenzačního řízení vedeného ve věci 22 C 306/2014 soud ohodnotil částkou 49 500 Kč. Toto kompenzační řízení bylo společné pro obě napadená řízení. Soud neshledal důvodu kompenzaci poskytnout dvakrát, tj. ve vztahu ke každému jednotlivému nároku nemajetkové újmy. Oba nároky na odškodnění nepřiměřených délek byly projednávány v jediném společném řízení a běžely souběžně a soud o nich vždy rozhodoval současně, a proto je třeba újmu utrpěnou žalobkyní v důsledku nepřiměřené délky kompenzačního řízení ve vztahu k oběma uplatněným nárokům vnímat jako jedinou újmu, nikoli tedy jako újmu násobenou počtem jednotlivých nároků. Takto by bylo řízení 22 C 306/2014 nepochybně odškodňováno i v případě, že by se žalobkyně rozhodla podat samostatnou žalobu, neboť se jednalo o řízení jediné. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku V. rozsudku.

VII. Náklady řízení

87. V řízení byla převážně úspěšná žalovaná. Je tomu tak proto, že částečně úspěšným nárokům nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé řízení, které se započítávají dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) tarifní hodnotou sporu 50 000 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), konkurují zejména neúspěšné nároky na náhradu majetkové škody, které v součtu představují neúspěch žalobkyně. Žalobkyně tak byla úspěšná s oběma nároky nemajetkové újmy (2 x 50 000 Kč) a neúspěšná s třemi konstatováními (3 x 50 000 Kč), náhradami škod ve výši 21 960 Kč, 30 000 Kč, 56 000 Kč a korunového ekvivalentu 81 666 Euro (v přepočtu k prvnímu dni měsíce prosinec 2014, ve kterém byla žaloba podávána částka 2 263 781,52 Kč). Žalované tak náleží náhrada v rozsahu 90 % nákladů řízení nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. za následujících 22 úkonů: vyjádření ze dne 22. 4. 2015, vyjádření ze dne 4. 2. 2016, příprava a účast na déle trvajícím jednání 5. 10. 2016, účast na jednání dne 17. 10. 2016, vyjádření žalované ze dne 21. 12. 2016, vyjádření ze dne 21. 12. 2016, příprava a účast na jednání dne 29. 3. 2017, dovolání ze dne 10. 5. 2017, vyjádření ze dne 12. 6. 2018, příprava a účast při jednání dne 27. 2. 2019, vyjádření ze dne 28. 6. 2019 a 27. 2. 2020, příprava a účast na jednání 11. 3. 2020, vyjádření ze dne 6. 1. 2021, příprava a účast na jednání dne 22. 1. 2021 a účast na jednání 29. 1. 2021 Celkem náklady žalované činí 5 940 Kč (22 x 300 x 0,9) jak je uvedeno ve výroku VI. rozsudku.

Poučení