22 C 308/2021 - 111

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného A]. [Anonymizováno]. [Jméno žalovaného B], narozený [Datum narození žalovaného B] bytem [Adresa žalovaného B] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o určení věcného břemene takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby soud určil se, že pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], obec [adresa], je zatížen věcným břemenem odpovídajícím služebnosti chůze a jízdy pro každého vlastníka pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], obec [adresa], v rozsahu, jak je zakreslen v geometrickém plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum] vyhotoveným [tituly před jménem] [jméno FO], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, se zamítá.

II. Na náhradě nákladů řízení je žalobkyně povinna uhradit žalovanému částku 16 516,50 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala soudu žalobní návrh, jímž se domáhala, aby soud určil, že paní [Jméno žalobkyně], jakožto vlastníku pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním [adresa], obec [adresa], včetně všech budoucích vlastníků, náleží věcné břemeno odpovídající služebnosti chůze a jízdy přes pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], obec [adresa], v rozsahu, jak je zakreslena v geometrickém plánu, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

2. Při jednání soudu dne 21. 10. 2022 bylo vydáno usnesení, jímž bylo rozhodnuto, o připuštění změny petitu tak, že tento nadále zní: Určuje se, že pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním [adresa], obec [adresa], je zatížen věcným břemenem odpovídajícím služebnosti chůze a jízdy pro každého vlastníka pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], obec [adresa], v rozsahu, jak je zakreslen v geometrickém plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 7. 4. 2022 vyhotoveným [tituly před jménem] [jméno FO], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

3. Žalobkyně tvrdí, že je vlastníkem pozemkové parcely parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2, zapsané v katastru nemovitostí na LV [Anonymizováno], katastrální území [adresa], obec [adresa]. Pozemek nabyla do bezpodílového spoluvlastnictví manželů kupní smlouvou z 15. 4. 1983, sepsané notářským zápisem [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] státní notářkou [jméno FO]. Usnesením o dědictví čj. [spisová značka], [datum], se stala výlučným vlastníkem. Žalovaný je vlastníkem pozemkové parcely parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2. K pozemku žalobkyně parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] byl zajištěn přístup prostřednictvím věcného břemene přes pozemky parc. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Od těchto pozemků dále k veřejné komunikaci bylo a je na pozemek přistupováno přes pozemek žalovaného parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Žalobkyně s manželem takto přistupují na svůj pozemek ode dne jeho koupě, 15. 4. 1983 dosud. Při koupi pozemku žalobkyně v roce 1983 byl zpracován znalecký posudek o ceně nemovitosti, 27. 2. 1983, [jméno FO] [Anonymizováno], kde je uvdeno: „přístup k pozemku je zajištěn od jižního okraje zastavěné části obce [adresa] úvozovou /polní/ cestou, až k parcele parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]“. Přístup k parcele č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] od veřejné komunikace „[Anonymizováno][Anonymizováno][adresa]“, obec [adresa], se od roku 1983 nezměnil. Žalobkyně formou chůze a jízdy po celou dobu bezmála 40 let využívá tento přístup na svůj pozemek v dobré víře, že jí právo náleží. Dopisem z 6. 2. 2021 byla žalobkyně synem žalovaného vyzvána, aby zajistila nový přístup na svůj pozemek, syn žalovaného navrhl, kudy by nový přístup vést. Z dopisu vyplývá, že syn žalovaného o tom údajně jednal s manželem žalobkyně před jeho smrtí. Žalobkyně o této skutečnosti manželem nebyla informována. Nemůže jí potvrdit ani vyvrátit. Kontaktovala stavební firmu, aby zjistila náklady na vybudování přístupu k jejímu pozemku, jak navrhuje syn žalovaného. V místě navrhovaného přístupu se nachází strmý sráz. Vybudování přístupu k pozemku žalobkyně je technicky velmi náročné, finančně nákladné, toto řešení považuje žalobkyně za neúčelné a nehospodárné. S žalovaným by ráda dohodla smysluplné řešení. Mj. v současné době řeší s katastrálním úřadem uvedení právního stavu do souladu se stavem faktickým. Nyní nemá jinou možnost, než podat žalobu o určení věcného břemene odpovídajícího služebnosti chůze a jízdy přes pozemek žalovaného. Shromažďuje dokumenty, po jejichž obdržení doplní tvrzení, doplní a upřesní žalobní petit. Je přesvědčena, že trvalým pravidelným a nikým nerušeným užíváním přístupu na svůj pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] přes pozemkovou parcelu parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], nyní vlastnictví žalovaného, nepřetržitě po dobu téměř 38 let, nabyla právo přístupu na svůj pozemek formou vydržení věcného břemene odpovídajícího služebnosti chůze a jízdy přes pozemek žalovaného. Tvrdí, že neexistuje jiný přístup, který by bylo možné zajistit účelně a přiměřeně hospodárně. Měla by mít zajištěn faktický i právní přístup k pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], v jejím vlastnictví, nehledě na to, že z dopisu syna žalovaného lze dovodit, že uvažuje o tom, že současný přistup bude zrušen. K zajištění právního přístupu ke svému pozemku a k určení toho, že jí svědčí věcné břemeno odpovídající právu služebnosti chůze a jízdy přes pozemek žalovaného spatřuje naléhavý právní zájem.

4. Žalovaný tvrzení a nároky uvedené v předmětné žalobě odmítá v plném rozsahu, navrhuje, aby byla žaloba zamítnuta. Rozporuje tvrzení, že žalobkyně využívá přístup přes předmětný pozemek v dobré víře. Na pozemek žalované parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], k. ú. [adresa], obec [adresa], již je zřízeno ve prospěch žalované věcné břemeno chůze a jízdy přes pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], k. ú. [adresa], obec [adresa], byl k přístupu na sousedním pozemku i historicky užíván, o čemž je žalovaná informována a je patrná z veřejného rejstříku. Přístup přes pozemek žalovaného začala užívat v době, kdy byl pozemek rodině žalobce neoprávněně odebrán, proti takovému jednání se tak nemohla bránit. Po navrácení pozemku, restituce, žalovaný neoprávněnost tohoto přístupu opakovaně namítal. Ve snaze o udržení dobrých sousedských vztahů průběžně jednal se zesnulým manželem žalobkyně o vhodnějším vyřešení přístupu, aby nadále nedocházelo k nepřiměřenému zásahu do jeho vlastnických práv. Jednání nikdy nebyla s ohledem na úmrtí manžela žalobkyně dokončena. Žalobkyní požadovaný přístup je pokračováním a snahou o legitimizaci jejího nepřiměřeného protiprávního zásahu do majetkových práv žalovaného, navrhovaný přístup de facto přetíná pozemek žalovaného a znehodnocuje velkou část jeho pozemku (cca 600 m2). Zcela jistě nepředstavuje účelné a přiměřeně hospodárné řešení přístupu k pozemku, jak předestírá žalobkyně, značnou mírou znehodnocuje pozemek žalovaného. Nadto i jinak žalobkyně neoprávněně zasahuje do majetkových práv žalovaného, mj. přeplocením svého pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. k. ú. [adresa], obec [adresa], včetně umístění vjezdové brány na pozemku žalovaného parc. č.[Anonymizováno]/[Anonymizováno] k. ú. [adresa], obec [adresa], kdy důsledkem je omezený přístup žalovaného k pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] k. ú. [adresa], obec [adresa]. Žalobkyně nejedná v dobré víře, její jednání je v rozporu s povinností jednat v právním styku poctivě. Žalovaný sporuje, že žalobkyně využívá přístup přes předmětný pozemek v dobré víře, došlo k vydržení práva. Dle § 993 o. z. o pravou držbu jde, neprokáže-li se , že se někdo vetřel v držbu svémocně, vloudil se do ní lstí. Dle § 992 o. z. poctivým držitelem je, kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává. Žalobkyně s manželem uzavřeli dne 5. 4. 1983 v rámci kupní smlouvy na pozemek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], k. ú. [adresa] smlouvu o věcném břemeni práva chůze a průjezdu s předchozími vlastníky tohoto pozemku, ti se zavávali toto břemeno strpět, k pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], k. ú. [adresa] je zřízeno věcné břemeno chůze a jízdy přes pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] k. ú. [adresa], právo na vydržení požadovaného přístupu tak žalobkyni nenáleží. Koupě předmětného pozemku žalobkyní a jejím zesnulým manželem umožnila, aby si usnadnili přístup bez ohledu na již sjednané věcné břemeno. Bez jakéhokoliv souhlasu si přisvojili přístup přes pozemek následně v rámci restitučního řízení vrácený žalovanému. Navíc, následně bez příslušného stavebního povolení postavili na svém pozemku dvě chaty, kdy žalovanému nikdy žádnou kompenzaci za omezení vlastnického práva neposkytli. Nemohla tak žalobkyně být v dobré víře, k vydržení práva přístupu nemohlo dojít. Žalobkyně i jinak zasahuje do vlastnických práv žalovaného, hranice pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] neodpovídá zaplocené ploše. Vjezdová, brána na část oplocení žalobkyně se nachází na pozemku, žalovaného parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], respektive celá parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] je připlocena k parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ve vlastnictví žalobkyně, čímž zcela zabraňuje přístupu žalovaného na jeho pozemek. Žalovaný na tyto nesrovnalosti, otázku přístupu opakovaně upozorňoval zesnulého manžela žalobkyně, který přislíbil, že do konce roku 2020 provede nezbytnou nápravu, kdy sjednal i se synem (původního) žalovaného [tituly před jménem] [Anonymizováno]. [jméno FO], dohodli se o podrobnostech. S ohledem k úmrtí manžela žalobkyně jednání nikdy nebyla dokončena. Žalovaný preferoval sousedské vztahy, proto se před úmrtím manžela žalobkyně dohodl, že na své náklady nechá vybudovat nový přístup podél hranice mezi pozemky č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], a stávající, nikdy nepovolený přístup bude zrušen. K realizaci této dohody připravil podklady, vizualizaci nové cesty, geometrický plán rozdělení, skicu cesty, žádal 16. 7. 2021 MěÚ [adresa] o souhlas s geometrickým plánem [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]. S ohledem k tomuto sporu však souhlas udělen nebyl, kdy žalobkyně dle dohody uzavřené se zesnulým manželem plnit odmítá, uplatňuje nároky dle žaloby. Požadovaný přístup je nepřiměřeným zásahem do majetkových práv žalovaného, není účelným a přiměřeným hospodárným řešením přístupu k pozemku, znehodnocuje pozemek žalovaného.

5. V průběhu řízení do práv a povinností žalovaného vstoupil [tituly před jménem] [Anonymizováno]. [jméno FO]. Usnesením OS Praha – východ čj. 22 C 308/2021-60 ze dne 23. 5. 2022 bylo rozhodnuto, že na místo žalovaného [Jméno žalovaného A]. [Anonymizováno]. [jméno FO], narozeného [Datum narození žalovaného B], bytem [Adresa žalovaného B], vstupuje do řízení [tituly před jménem] [Anonymizováno]. [jméno FO], RČ [RČ], bytem [adresa].

6. Skutková zjištění:

7. Žalobkyně je vedena jako vlastník pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, [Anonymizováno], v katastrálním [adresa], obec [adresa], zapsáno u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] na listu vlastnictví č. [hodnota], zapsáno věcné břemeno chůze a jízdy, oprávnění pro pozemek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], povinnost pro pozemek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] dle smlouvy [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. (výpis z katastru nemovitostí na čl. 11 spisu)

8. Jako vlastník pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, ostatní plocha, v katastrálním [adresa], obec [adresa], zapsáno u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] na listu vlastnictví č. [hodnota], věcná práva bez zápisu, byl zapsán [tituly před jménem] [Jméno žalovaného B]. Katastrální úřad pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] vydal vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí ve věci sp. zn. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] ve vztahu k listu vlastnictví č. [hodnota], kdy zrušen byl údaj vlastnického práva [tituly před jménem] [Jméno žalovaného B], nově zapsáno vlastnické právo [tituly před jménem] [jméno FO]. (výpis z katastru nemovitostí na čl. 12 spisu, vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí na čl. 43 – 44 spisu)

9. Dne 15. 4. 1983 byl sepsán notářský zápis Státním notářstvím [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] mezi [jméno FO], [jméno FO], jako prodávajícími, a [Anonymizováno] [Anonymizováno], [jméno FO], jako kupujícími, jehož předmětem byl pozemek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], kdy geometrickým plánem došlo k novému vyměření a rozdělení pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno]ve vlastnictví prodávajících. Jmenovanými stranami smlouvy bylo sjednáno, že manželé [Anonymizováno] a [jméno FO] a manželé [Anonymizováno] a [Jméno žalobkyně] sjednávají pro manžele [jméno FO] a jejich právní nástupce věcné břemeno, právo chůze a průjezdu k přístupové cestě vyznačené v geometrickém plánu ze dne 4. 1. 1983 v severní části pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], západní okraj, 4,60 m x 18,90 m, které jsou manželé [jméno FO] povinni strpět. (notářský zápis na čl. 80 – 82 /91 – 93, 29 – 31/ spisu) 10. [tituly před jménem] [jméno FO] dne 7. 1. 1983 ověřil geometrický plán datovaný 4. 1. 1983 k rozdělení pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], k. ú. [adresa], kdy nově vznikly pozemky č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (ve tvaru „L“) a pozemek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Dne 23. 6. 2021 ověřil [tituly před jménem] [jméno FO] geometrický plán ze dne 15. 6. 2021, dělení pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], kdy je veden pozemek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a dále pozemek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Pozemek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] vznikl oddělením z pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v té části, která navazuje na pozemek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (dřívější část pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], na níž bylo zřízeno věcné břemeno ve prospěch pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]). (geometrický plán na čl. 70 /32, 99/ spisu, geometrický plán na čl. 33 spisu, dopis – žádost o souhlas s geometrickým plánem na čl. 27)

11. Pozemek ve vlastnictví žalobkyně č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], vznikl oddělením z pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], tak, že pozemek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] nadále byl ve tvaru písmene „L“, kdy kratší část tohoto pozemku sousedila s pozemkem č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], z tohoto pozemku byl přístup na pozemek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ve vlastnictví žalovaného, který je umístěn mezi pozemky č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a pozemkem č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], veřejná komunikace. V pozemkové mapě je zakreslen pruh spojující pozemek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a pozemek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Z pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] je přístup na pozemek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] i z pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] částečně přes pozemek žalovaného. (pozemková mapa, 22. 12. 1987, na čl. 69 spisu, kopie katastrální mapy na čl. 98 spisu, fotomapa na čl. 28 spisu)

12. Ke dni 15. 1. 1983 byl zpracován znalecký posudek k ocenění pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] odděleného z pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. V tomto je, mj., uvedeno, že příjezd k pozemku je od jižního okraje zastavěné části obce [Anonymizováno] úvozovou /polní/ cestou až k pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], odtud přístup na pozemek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Pozemek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] byl stávajícími vlastníky odkoupen od [jméno FO] a [jméno FO] v roce 1973, vznikl geometrickým oddělením od pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. (znalecký posudek na čl. 71 – 79 spisu)

13. Fotomapa místa zobrazuje komunikaci, z níž v ostrém úhlu jsou patrné dvě cesty nezastavěným terénem k budovám. V detailu je vidět přístupová cesta tvořená betonovou dlažbou k železné bráně na elektrické ovládání zabudovaná ve svahu. Od brány je nadále příjezd do svahu k domu. (fotomapa na čl. 83, 84, 85, 86 spisu, fotografie místa na čl. 87, 88, 89, 90 spisu)

14. Snímek místa z roku 1990 zobrazuje komunikaci, z níž se v ostrém úhlu stáčí cesta, která vede terénem k domům, cesta je na snímku patrná. Shodně situaci v místě zobrazuje snímek z roku 1989, cesta oddělující se od komunikace v ostrém úhlu není zcela přesně vidět, je však patrná. Taktéž je situace zobrazena na snímcích z roku 1985 a z roku 1983. Na snímku místa z roku 1982 je cesta oddělující se v ostrém úhlu z komunikace patrná, avšak její zobrazení není zcela zaostřeno. Snímek zobrazující situaci v místě v roce 1980 není zcela zaostřen, je na něm zřejmá komunikace v místě, cesta z této se oddělující není zcela zřetelná. (snímky místa na čl. 100 – 105 spisu)

15. Nedatovaná fotografie zobrazuje komunikaci, z níž vede nezpevněný pruh do svahu, v pravé části fotografie je zobrazena část domu. (fotografie na čl. 26 spisu)

16. Svědek [jméno FO] je sousedem žalobkyně, nikoliv v místě její chaty, ale v místě jejího bydliště. Za žalobkyní na chatu jezdil, jezdili tam, když se stavěla chata. V této době tam jezdili i každý týden, jinak dle potřeby. Průběžně tam jezdí dosud. Takto tam začal jezdit přibližně před čtyřiceti lety, možná v roce 1983. Tenkrát to v místě vypadalo trochu jinak, byly tam ovce. Jiná cesta, než ta, po které vždy jezdili, tam nebyla. Jezdilo se po cestě, poté se bylo nutno otočit a jelo se do stráně až k pozemku žalobkyně, nyní je zde brána. Takto také jezdili manželé [jméno FO]. V místě měli nemovitost také [Anonymizováno], chata nad žalobkyní. [jméno FO] a pan [jméno FO], ten je ale trochu stranou. Kdo všechno tuto cestu využíval, neví, s žalobkyní však vždy jeli po cestě, vytočili se zde a po stráni jeli až k jejímu pozemku, takto jezdili i manželé [jméno FO]. S [jméno FO] nebo s někým jiným v místě o tom, jak se na pozemek dalo také dostat v dřívější době, zdali to bylo možné i jiným způsobem, se nikdy nebavil. Na snímku z roku 1990 svědek naznačil způsob, kterým bylo dojížděno k nemovitosti žalobkyně, vždy jeli po cestě, potom se otočili a jeli až k pozemku žalobkyně. (svědecký výslech [jméno FO])

17. Žalobkyně se s předchozími vlastníky, manželi [jméno FO], znala z dřívější doby. Byli již starší, říkali, že mají velkou parcelu, část by přenechali, věděli, že žalobkyně s manželem chtějí stavět chatu. Pozemek se rozdělil, zřídilo se zde věcné břemeno. Na pozemek se vždy dostávali, tak, že jeli po cestě č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], dříve to bylo obyčejná polní cesta, nyní je zpevněná. V jednom místě je ostrá zatáčka, kde se vždy vytočili a jeli na pozemek manželů [jméno FO]. Než pozemek koupili, byli zde vícekrát, když se jednalo o koupi, byli se zde také podívat. Už, když do místa přijeli poprvé, dostávali se na předmětný pozemek pouze tímto způsobem. [jméno FO] měli pozemek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], z nějž se následně oddělil pozemek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], který nabyla žalobkyně s manželem, a zřídilo se na něm věcné břemeno. Vždy se jezdilo po té jedné jediné cestě, kterou žalobkyně užívá dosud. Z této cesty se jezdilo na pozemek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], veřejná komunikace. Dále byla už jenom rezervace. V místě jsou pozemky umístěné na skále. Nikdy nepředpokládali, že by se zde začalo stavět. Nevěděli ani, že to někomu patří. Původně měli zajištěný přístup tak, že vždy přijeli po sporné cestě, projeli přes věcné břemeno a pozemek vlastněný manželi [adresa], na něm měli cestu, po níž projeli až k chatě. Když tento pozemek nabyli [Anonymizováno], tak již přes pozemek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] jezdit nemohli a museli si udělat cestičku k chatě přes pozemek č. [Anonymizováno]/[právnická osoba] místě, kde je zřízeno věcné břemeno, odbočí a jedou dále přes svůj pozemek. Pozemek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] užívali [Anonymizováno]. S manželi [jméno FO] nikdy o tom, jak se na pozemek dá dostat, zdali se na něj dá dostat jinou cestou, nehovořili. Neměli potřebu to řešit, vůbec nevěděli, že to někomu patří. Jezdilo se vždy po sporné cestě, nikdy se o tom žádným způsobem nebavili. O tom, že pozemek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] někomu patří a neměla jej takto užívat, se poprvé dozvěděla někdy kolem roku 2000. Za manželem žalobkyně přišel pan [tituly před jménem] [jméno FO] a řekl mu, že tam nemohou jezdit. Již si nevybavuje, zdali to byl žalovaný nebo jeho otec. Ví to od manžela, který žalobkyni řekl, že za ním přišel pan [tituly před jménem] [jméno FO], že na pozemku nemohou jezdit, že je jeho, ať si zřídí jiný přístup. [jméno FO] bylo v roce 2005. Žalobkyni a jejímu manželovi se to ale nezdálo rozumné, vždy se tam takto jezdilo, neměli důvod řešit přístup jiným způsobem. Co se týká doručení dopisu z roku 2021, kde je uvedeno, že pozemek již žalobkyně nemá dále užívat, tak k tomu, kdy se toto dozvěděla, žalobkyně v rámci své výpovědi zdůraznila, že se opravila, když původně uvedla „kolem roku 2000“, následně uvedla, že to bylo v roce 2005, o dopisu z roku 2021 nic neví. Manžel zemřel v [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Důvod zřízení věcného břemene vnímá tak, že se zřídilo, aby se manželé [jméno FO] a žalobkyně s manželem dostali na své pozemky, to byl jediný důvod, proč se věcné břemeno zřizovalo. Jednalo se o pruh pozemku. Dohodli se s manželi [jméno FO], že se tam udělá věcné břemeno pro manžele [jméno FO] a manželé [jméno FO]. Jediný důvod, proč se věcné břemeno zřídilo, byl ten, aby se dostali na cestu, která je předmětem sporu. Pozemek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], cestu, dlouhodobě užívají [Anonymizováno], je přesvědčena, že jej nemohli vlastnit manželé [jméno FO]. Neví, od koho tento pozemek manželé [Anonymizováno] koupili, dle žalobkyně je [Anonymizováno]. [jméno FO], když již byl starší, si v tomto místě užíval pěší cestičku na svůj pozemek, tam ale chodil pouze pěšky, z pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], cesty, odbočil na pozemek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], cestu, a následně přes pozemek, který je mezi touto cestou a pozemkem č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] přešel k brance. Pro cestu vozem však využíval cestu, kterou využívá i žalobkyně. Po pěší cestě chodil pan [jméno FO] pouze pěšky, např. pokud šel z nákupu. S žalovaným žalobkyně hovořila v lednu 2021, telefonicky se ptal na manžela, sdělila, že zemřel. (účastnický výslech žalobkyně)

18. Žalovaný se poprvé do místa dostal v letech 1990 – 1991, kdy nemovitosti otec získal v restituci. Procházeli pozemky, vše prohlíželi. Zjistili, že je zde sporná cesta. Navštívili pana [Anonymizováno] a sdělili mu, že cesta tam dříve nebyla a že jim tam vadí. Poté, po smrti pana [Anonymizováno], o tom hovořil s jeho manželkou, žalobkyní, která vždy říkala, že takto to koupili a takto to zůstane. Byla dohoda, na základě které nemovitost užíval pan [jméno FO] do doby, než zemřel, a to, že cesta se udělá jinde. O věci vždy hovořili s panem [Anonymizováno], neboť to bylo vždy na chatě, kde žil sám nebo s někým jiným, paní [jméno FO] zde v té době nebyla. Žalobkyni na chatě nevídal. [jméno FO] [Anonymizováno] takto kontaktovali v roce 1991, nejpozději v roce 1992, kdy otec stal vlastníkem nemovitosti. Situace zůstala víceméně bez změny, žalobkyně ji začala řešit, když stavební úřad sdělil, že nemá zajištěn přístup ke své nemovitosti, chatě, což bylo řešeno v kolaudačním řízení, když žalobkyně chtěla chatu zkolaudovat. Stavebním úřadem jí bylo řečeno, že přístup musí vymoci soudní cestou. Žalovaný se o předmětné nemovitosti fakticky staral. Otec se přibližně v roce 1991 stal vlastníkem v restituci, ale běžné provozní věci zajišťoval žalovaný. Proto také byl v kontaktu s panem [Anonymizováno]. O cestě hovořili přibližně před 30 lety. Žalobkyně uvedla, že manžel jí o požadavku změnit cestu a umístit ji na jiné místo řekl v roce 2005, je však přesvědčen, že jí to musel říci dříve. Nicméně v roce 2012 uzavřeli určitou dohodu. [jméno FO] bylo sděleno, že cesta tam vadí a musí ji udělat jinde. Vize byla, že na pozemku bude projekt, vystaví se zde více budov. Stavební řízení však trvalo osm let, poměrně dlouho, proto do této doby situaci nechali jak je s tím, že pan [jméno FO] si na pozemku bral nějaké dřevo, částečně se o něj staral, vyháněl bezdomovce. Zároveň se ale dohodli, že cestu bude muset odstranit nejpozději v okamžiku, kdy se začne stavět. Následně bylo vydáno stavební povolení, přibližně v roce 2012, na pozemku začali budovat sítě. [jméno FO] věděl v této době nepochybně, že již musí být cesta odstraněna, ale přistoupil k tomu zdrženlivě. Žalovaný je přesvědčen, že kalkuloval s tím, že až se budou dělat stavební úpravy, zároveň se vybuduje i nová cesta. Dohoda byla taková, že cesta povede nahoru a bude to v podstatě lepší přístup, než mají [Anonymizováno]. [jméno FO] věděl, že cestu bude muset budovat jinde, ale nespěchal s tím, spoléhal na to, že až bude těžká mechanizace v místě, nějakým způsobem se to vyřeší, nájem bagru není levná záležitost. Zakoupil vrata, a protože byl spořivý, koupil starší vrata, která tam stále jsou. Žalovaný s manželem žalobkyně naposledy hovořil přibližně tři měsíce před jeho úmrtím. Řešili dřevo na pozemku, zdali jej chce odebrat. Na začátku byla situace taková, že panu [jméno FO] řekli, že cesta tam vadí, chtějí tam stavět, budou mít větší projekt a cesta bude muset vést jinudy. V roce 2010 až 2012 se dohodli, že se bude jezdit jinou cestou, kterou vymezili. Nebylo to ale přesně stanoveno technicky, pouze si s panem [Anonymizováno] vymezili, že cesta povede nahoru, nechali na něm, jakým způsobem to technicky vyřeší, jaký konkrétní způsob zvolí, postačilo umístit do vyvážky štěrk. Ve vztahu k pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] nahlédnutím do katastru nemovitosti zjistil, že jej vlastní manželé [Anonymizováno] a považuje tak za logické, že kupovali-li nemovitosti od manželů [jméno FO], koupili od nich i tuto cestu. Je to poměrně nepohodlná cesta, nepohodlný přístup, patrně se zde jezdilo s koňmi, pro přístup autem je pohodlná méně, nicméně lze dovozovat, že manželé [jméno FO] po této cestě přístup ke svým pozemkům měli, k čemuž odkazuje i vyjádření žalobkyně, že pan [jméno FO] tuto cestu využíval, když šel pěšky k brance svého pozemku. Určitě ví, že i nyní je zde nějaká branka. Dovozuje tak, že byla využívána při přístupu na pozemek manželů [jméno FO], případně částečně i po pozemku jiného vlastníka. V předchozí době manželovi žalobkyně zasílal výzvy, některé psala dr. [Anonymizováno], kdy to bylo, si již nepamatuje. Pokud hovořil o tom, že v místě je brána, kterou zakoupil pan [jméno FO], tak tato měla být elektricky ovládaná, pan [jméno FO] byl šetrný, vyčkával, co se bude dít, proto ji dosud nezabudoval, je v místě ale opřená. Její šíře přesně odpovídá tomu, jak se dohodli, že bude vytyčena nová cesta. Brána měla být na hranici pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a měla se otvírat přesně po hranici pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], čemuž svojí šířkou brána odpovídá. (účastnický výslech žalovaného)

19. Co se týká důkazu, jímž jest místní ohledání, tak tento důkaz nebyl pro nadbytečnost proveden. Z důkazů provedených v řízení, zejména katastrální mapy, ortofotomapy, výslechy účastníků byla situace zcela přesně popsána a je z těchto důkazů zřejmým, jaká situace v místě.

20. Skutkový závěr:

21. Z hlediska skutkového je pro věc zásadním zjištění, zdali na straně žalobkyně mohla existovat dobrá víra v existenci právního titulu, na jehož základě se chopila držby, který může být i domnělý, resp. zjištění, že žalobkyně byla v dobé víře, že takový titul, byť domnělý, jí svědčí. Potažmo, zdali na straně žalobkyně existují takové okolnosti, které mohou založit úvahu o tom, že žalobkyně je poctivým držitelem, jsou na straně žalobkyně dostatečně přesvědčivé důvody pro úvahu, že jí držené, vykonávané, právo náleží, kdy pouze vnitřní subjektivní přesvědčení žalobkyně k tomuto nepostačuje. A dále skutková zjištění ve vztahu k tomu, kdy žalobkyně, její právní předchůdce, zvěděli skutečnosti, které vylučují dobrou víru, poctivost a dobu, po níž bylo takto drženo.

22. Žalobkyně je vedena jako vlastník pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, [Anonymizováno], v katastrálním [adresa], obec [adresa], zapsáno u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] na listu vlastnictví č. [hodnota], zapsáno věcné břemeno chůze a jízdy, oprávnění pro pozemek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], povinnost pro pozemek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Jako vlastník pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, [Anonymizováno] [Anonymizováno], v katastrálním [adresa], obec [adresa], zapsáno u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] na listu vlastnictví č. [hodnota], věcná práva bez zápisu, byl zapsán [tituly před jménem] [Jméno žalovaného B]. Katastrální úřad pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] vydal vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí ve věci sp. zn. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] ve vztahu k listu vlastnictví č. [hodnota], kdy zrušen je údaj vlastnického práva [tituly před jménem] [Jméno žalovaného B], nově zapsáno vlastnické právo [tituly před jménem] [jméno FO].

23. Právní předchůdci žalobkyně manželé [jméno FO] byli vlastníky pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Pro svůj věk a o hledem k výměře tohoto pozemku již neměli zájem v budoucí době tento pozemek obhospodařovat, proto nabídli žalobkyni a jejímu manželovi, že část pozemku jim prodají, neboť věděli, že žalobkyně a její manžel mají zájem vystavět chatu. Následně tak došlo k oddělení pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno]v k. ú. [adresa], který na základě kupní smlouvy uzavřené dne 15. 4. 1983 nabyli manželé [jméno FO]. V souvislosti s uzavřením kupní smlouvy bylo provedeno i ocenění nově vzniklého pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Ve vztahu k listině, jíž jest znalecký posudek, je třeba konstatovat, že ji nelze hodnotit jako listinu prokazující existenci právního titulu, byť domnělého pro užívání pozemku žalovaného. Znalecký posudek sic konstatuje přístup k pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] přes pozemek žalovaného, neuvádí však žádnou listinu, na jejímž základě je přístup zřízen, konstatuje pouze faktický stav. Rozdělení pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] bylo provedeno tak, že pozemek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] měl nadále tvar písmene „L“, neboť došlo-li by k oddělení pozemku na dva rovné díly, ztratili by vlastníci pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], manželé [jméno FO], přístup k pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], po němž realizovali přístup k cestě na pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Nově oddělený pozemek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] byl tak kratší nežli pozemek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], kdy jeho spodní část i nadále byla součástí tohoto pozemku, přičemž přes tuto část byl přístup ke sporné cestě. Protože tuto část nevlastnili manželé [jméno FO], kteří takto neměli přístup ke sporné cestě, bylo v této části pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] zřízeno pro manžele [jméno FO] věcné břemeno. Nadále zcizili manželé [jméno FO] nemovitosti, které v místě vlastnili, kdy nadále jsou vlastníky manželé [Anonymizováno]. Následně došlo k oddělení části pozemku, kde bylo zřízeno věcné břemeno, která nyní je vedena pod číslem [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ve vlastnictví žalovaného a v roce 2021 došlo k dělení pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] tak, že byl oddělen pozemek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], který navazuje na pozemek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno].

24. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně a její manžel se chopili držby, počali vykonávat právo odpovídající žalobkyní požadovanému věcnému břemeni, v přímé časové návaznosti na uzavření kupní smlouvy s manžely [jméno FO] dne 15. 4. 1983. Z důkazů provedených v řízení lze postavit najisto, že nikdy neexistoval žádný právní titul, a to ani domnělý, na jehož základě by žalobkyně mohla dovozovat řádné, potažmo poctivé, užívání předmětné cesty. Žalobkyně prokazovala, a prokázala, že nejpozději od roku 1982 je v místě patrná cesta vedoucí přes pozemek žalovaného č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Cesta vedla nezastavěným terénem, s ohledem k ostatnímu fotografickému materiálu, i provedeným slyšením, lze vzít za prokázané, že vede směrem do svahu. Ta skutečnost, že z uvedené komunikace v terénu byla užívána označená cesta přes pozemek žalovaného, nebyla spornou, lze jí nadto vzít za prokázanou. Zároveň však lze vzít za prokázané, že byla užívána bez právního titulu, a to i domnělého. Ve věci slyšený svědek [jméno FO] uvedl, že k pozemku žalobkyně byl vždy přístup uvedeným způsobem, přes pozemek žalovaného. Taktéž uvedl, že takto pozemek užívali i manželé [jméno FO], kteří jej využívali pro přístup ke svému pozemku č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]. Svědek uvedl, že do místa jezdil již v době, kdy manželé [jméno FO] pozemek koupili, z jeho výpovědi je zřejmé, že byl v kontaktu i s manželi [jméno FO]. Svědek byl dotazován, zdali má povědomí o tom, z jakého důvodu byla tato přístupová cesta užívána, zdali bylo někdy s manžely [jméno FO], či jinými osobami v místě, komunikováno o tom, zdali byl jiný přístup, k čemuž uvedl, že o tomto nikdy žádné komunikace nebyl přítomen. Z výpovědi tohoto svědka lze zjistit pouze to, že uvedená cesta byla užívána, nelze však zjistit žádný právní důvod, pro který by tomu tak bylo. Toto zjištění nelze učinit ani z výpovědi žalobkyně. Žalobkyně v řízení odkazovala na věcné břemeno, které bylo zřízeno ve prospěch pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] na pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Toto bylo prokázáno, avšak z této skutečnosti nelze ve vztahu k právnímu titulu pro užívání pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] činit žádné závěry. To, že manželé [jméno FO] a manželé [jméno FO] užívali přístup přes tento pozemek, není sporným, podává se toto i z důkazů provedených v řízení. Zřízené věcné břemeno však právně řešilo pouze situaci ve vztahu mezi pozemky č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], kdy takto byl zajištěn vlastníkům pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] přístup k pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], avšak tento pozemek nebyl nijak zatížen a lze vzít za prokázané, že nebylo učiněno žádné právní jednání (úkon), který by se vztahoval k tomuto pozemku. Jak bylo shora uvedeno, ani znalecký posudek toto neprokazuje, neboť konstatuje pouze faktický stav, žádný titul k užívání tohoto pozemku neuvádí. To znamená, že pozemek byl dlouhodobě žalobkyní a jejím manželem, taktéž manžely [jméno FO], užíván k přístupu k jejich nemovitostem, aniž tomuto někdo bránil, avšak nebyl zjištěn žádný, ani domnělý právní titul.

25. Pozemek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] nabyl dle příslušných zákonů o restituci majetku právní předchůdce žalovaného. Vzhledem k tomu, že pozemek byl rodině žalovaného odňat a nemohlo jí být žádným způsobem vykonáváno vlastnické právo, do místa žalovaný ani jeho právní předchůdce nedocházeli. Situace v místě jim tak nebyla známá. Právní předchůdce žalovaného a žalovaný se s touto seznámili v období let 1990 – 1992. V této době zjistili, že uvedený pozemek je užíván jako přístup k pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], kdy manželovi žalované sdělili nesouhlas. Vlastníkem pozemku se v rámci restituce stal otec žalovaného, nicméně žalovaný se na správě tohoto majetku podílel a z tohoto titulu komunikoval s manželem žalobkyně, kterému nesouhlas s užíváním pozemku sdělil. Soud zde skutkový závěr činí zejména z výpovědi žalovaného, kterou však hodnotí jako důvěryhodnou. Žalovaný se v rámci svého slyšení vyjadřoval bezprostředně, reagoval na dotazy, osvětloval situaci v místě. Nadto jeho výpověď je vnitřně logická a není v rozporu s ostatními provedenými důkazy. K tomuto soud odkazuje výpověď svědka [jméno FO]. Tento svědek nebyl přítomen v jednací síni při slyšení žalovaného, byl slyšen předtím, nežli byl slyšen žalovaný. Zcela bezprostředně uvedl, že v místě je stále brána. Toto uvedl v zásadě bez jakékoliv souvislosti, spontánně. Bezděky tak potvrdil skutečnost podávající se z výpovědi žalovaného, který popisoval jednání s manželem žalobkyně, kdy uvedl, že tomuto byl sdělen nesouhlas s užíváním předmětného pozemku, s tím, že zřídí přístup jiným způsobem, k čemuž právě manžel žalované zakoupil bránu. Žalovaný zde popsal, za jakých okolností byla brána zakoupena, jaký byl předpoklad jejího užití, i to, že manžel žalobkyně neměl zájem v souvislosti se zřízením jiného přístupu hradit částky vyšší nežli je nezbytně nutné, proto zakoupil bránu již použitou, ale přesně odpovídající rozměru nového přístupu a vyčkával, až budou prováděny deklarované zemní úpravy na pozemku žalovaného, aby nemusel hradit nájem za příslušnou techniku. Z výpovědi žalovaného tedy soud vzal za prokázané, že nejpozději v roce 1992 byl vyjádřen žalovaným, potažmo jeho právním předchůdcem, nesouhlas s užíváním pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Pokud bylo shora zjištěno, že žalovaný, jeho právní předchůdce, sdělili nesouhlas s užíváním uvedeného pozemku, kdy komunikovali s manželem žalobkyně, tak lze vzít za prokázané, že o tomto nesouhlasu zvěděla i žalobkyně. A to nejpozději v roce 2005. Zde je třeba odkázat na výpověď žalobkyně, která rok 2005 uvedla. Žalobkyně nejdříve uvedla, že toto zvěděla kolem roku 2000. Poté upřesnila, že to bylo v roce 2005. Pokud byla právním zástupcem dotazována na dopis z roku 2021, jímž se tuto skutečnost dle svých žalobních tvrzení dozvěděla poprvé, tak výslovně sama uvedla, a zdůraznila to, že se v tomto směru již opravila, když uvedla, že se to dozvěděla v roce 2005. Ve vztahu k listině z roku 2021 uvedla, že o ní nic neví. Pro úplnost soud konstatuje, že pokud rok 2005 žalobkyně uvedla i ve vztahu k manželovi, tak zde byl skutek zjištěn z výpovědi žalovaného.

26. Právní hodnocení:

27. S ohledem k žalobním tvrzením obou stran, znění žalobního žádání, je nutno vymezit, co je předmětem sporu. Žalobkyně tvrdí a takto má postaveno i žalobní žádání, že právo odpovídající věcnému břemenu vydržela. Toto soud uvádí s ohledem k tomu, že součástí žalobních tvrzení obou stran jsou i tvrzení o přístupu k pozemku. Je ovšem nutno odlišit, zdali je předmětem sporu určení o vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni nebo určení věcného břemene. V prvém případě je situace taková, že soud rozhoduje o věcném břemeni již existujícím. V druhém případě toto dosud neexistuje, přičemž žalobce se jeho určení, zřízení, domáhá, když tvrdí, že – zde v případě věcného břemene chůze a jízdy – není možnost přístupu jinak, kdy v tomto případě prokazuje žalobce, že není možný jiný přístup k nemovitosti, resp. jeho zřízení by nebylo hospodárným. Tvrdí-li však žalobce, že věcné břemeno je již konzumováno, není vůbec pro spor rozhodným, zdali je či není jiný přístup k nemovitosti žalobce. V tomto případě jsou pro spor rozhodnými dobrá víra, existence titulu, který by ji měl založit, lhůta výkonu práva odpovídajícího věcnému břemeni nebo pravost, poctivost a řádnost držby a lhůta výkonu práva nebo absence nepoctivého úmyslu a lhůta výkonu práva.

28. Tedy domáhá-li se žalobkyně určení, že existuje na její straně právo vydržení věcného břemene, jedná se o spor, který je odlišný od sporu o zřízení věcného břemene. K tomu soud odkazuje na rozhodnutí vydané Nejvyšším soudem ČR ve věci sp. zn. 22 Cdo 2667/2004, které uvádí, že domáhá-li se žalobce zřízení věcného břemene, nikoli určení existence věcného břemene, není na straně soudu důvod zabývat se otázkou, zda žalobce nabyl věcné břemeno vydržením. Jinými slovy, soud řeší buď určení již existujícího břemene, nebo jeho zřízení, když dosud neexistovalo. Obé v rámci jednoho žalobního žádání nemůže být řešeno. Toto definuje Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí vydaném ve věci sp. zn. 22 Cdo 1171/2016, kde uvádí, že pokud by mělo žalobci právo odpovídající věcnému břemeni náležet z titulu vydržení, musí žalobní návrh postavit na určení existence práva, věcného břemene, nikoliv na zřízení věcného břemene. …pokud žalobci požadují zřízení věcného břemene, práva nezbytné cesty, není nutné se zaobírat tím, zdali právo odpovídající věcnému břemeni vydrželi, ze stejného důvodu nejsou důvodnými námitky odkazující na provedené dokazování (místní šetření či výslechy svědků), které staví skutkový děj v tom směru, že předmětný průjezd pozemky byl žalobci využíván. Tyto skutečnosti nejsou relevantními pro úvahu, zdali má být zřízeno právo nezbytné cesty přes pozemek, který vlastní žalovaná.

29. Žalobní návrh stojí na tvrzení, že došlo k vydržení věcného břemene, tedy žalobkyně tvrdí situaci takovou, že zde již věcné břemeno bylo, žalobkyně jej od roku 1983 konzumovala. Jak vyplývá ze shora uvedeného, skutková tvrzení a jejich případné hodnocení ohledně toho, zdali existuje jiný přístup k pozemku, nejsou relevantními.

30. Předně je třeba vymezit, v režimu jaké právní úpravy danou věc hodnotit, protože žalobkyně se domáhá vydržení věcného břemene, když žalobkyně tvrdí držbu od roku 1983.

31. Podle § 3028, odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

32. Co se týká posouzení věci v režimu zákona č. 89/2012 Sb., s odkazem na citované ustanovení, tak dle této normy je možné hodnocení věci pouze v režimu mimořádného vydržení, kdy tento právní institut předchozí právní úprava neobsahovala.

33. Pokud by věc měla být hodnocena dle zákona č. 89/2012 Sb., a to nikoliv v režimu mimořádného vydržení, je třeba, aby byly naplněny předpoklady stanovené v § 1090, odst. 1 o. z., dle nějž se k vydržení vyžaduje pravost držby, aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci, nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. Uvedené zákonné ustanovení tak definuje režim držby řádné. Dle téhož ustanovení odstavce druhého, nabyl-li zůstavitel nepravou držbu, nemůže vlastnické právo vydržet ani jeho dědic, i kdyby držel poctivě, což platí obdobně i pro všeobecného právního nástupce právnické osoby.

34. S ohledem k zjištěnému skutkovému stavu nelze dovodit, že by byly splněny předpoklady stanovené v § 1090, odst. 1 o. z., a to ani u žalobkyně, ani u jejího právního předchůdce, zemřelého manžela. V řízení bylo zjištěno, že nejpozději již v roce 1992 vlastník pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] projevil vůči manželovi žalobkyně nesouhlas s užíváním tohoto pozemku. Pokud i nadále tento byl manželem žalobkyně, potažmo žalobkyní, užíván, bylo to po dohodě, že bude zřízena nová cesta v jiném místě. K tomuto soud odkazuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydané ve věci sp. zn. 22 Cdo 15/2006, které uvádí, že pouhé užívání věci „z ochoty“ k vydržení vést nemohlo, kdy předpokladem výprosy je to, že držitel si právo na věc (zde právo odpovídající věcnému břemeni) neosobuje, držbu realizuje pouze proto, že si vyžádal svolení, či jej alespoň předpokládá. Shodně Vážný 6818/27, dle nějž držba výprosou (prekariánská) předpokládá, že držel-li někdo pouze výprosou, nemohl vydržeti. Pravost držby tedy není dána. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyni nesvědčí žádný právní důvod u užívání předmětného pozemku, k vydržení tak dojít nemohlo.

35. Dle zákona č. 89/2012 Sb. tak nelze uzavřít zjištění držby předpokládající řádné vydržení. K uvedenému je však nutné zároveň konstatovat, že držba musí trvat po dobu definovanou v § 1091 o. z., který stanoví, že k vydržení vlastnického práva k movité věci je potřebná nepřerušená držba trvající tři roky; k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Tedy, i kdyby byla zjištěna držba řádná, poctivá a pravá, nebylo by možné uzavřít, že došlo k řádnému vydržení dle tohoto zákona, a to s ohledem k tomu, že vstoupil do účinnosti dne 1. 1. 2014, neboť s ohledem k tomu, že vznik práva je dle § 3028, odst. 2 o. z. posuzován v souladu s právní úpravou v době jeho vzniku, muselo by takto dojít k vydržení nejdříve 1. 1. 2024. S ohledem ke shora uvedenému v režimu tohoto zákona dle ustanovení § 1089, odst. 1 o. z. v souzené věci dojít nemohlo.

36. Lze však v souzené věci hodnotit, zdali nedošlo k tzv. mimořádnému vydržení dle § 1095 o. z., dle nějž uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá; to neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

37. Právní institut mimořádného vydržení je definován následujícími znaky. Není-li možné právní titul držby vůbec dohledat, připadá v úvahu pouze vydržení mimořádné, § 1095 o. z. Pro jeho naplnění je nutné, aby byla splněna doba, po kterou držitel má věc v držbě a také to, že držba je poctivá. Občanský zákoník, komentář, Wolters Kluwer, svazek III., I. vydání, 2014, str. 257, 260 uvádí, že pro konstrukci přechodné úpravy lze odkázat na § 3066 o. z. Do vydržecí doby se započítává i doba, po níž měl držitel, jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě, u nemovité věci ne dříve nežli 5 let po účinnosti o. z. Dle gramatického výkladu v případě mimořádného vydržení se započítává i doba před účinností o. z. Limitem pro mimořádné vydržení je neexistence zjevné lsti a doba, kdy nejdříve může mimořádné vydržení doběhnout (1. 1. 2014). Mimořádné vydržení se podobá oprávněné držbě, kdy titul je nedohledatelný, řeší se dlouhodobý stav. Proto je umožněno započtení vydržecí doby, kdy u řádného vydržení tento postup není možný, což podporuje systematika a obsah přechodných ustanovení. Mimořádné vydržení principiálně nestojí na titulu držby dostačujícího k vlastnickému právu, ale na poctivé držbě a uplynutí času. Za této situace tak postačí poctivost držby právního předchůdce, a to bezprostředního předchůdce (v daném případě držba dle tvrzení žalobkyně byla žalobkyní a jejím manželem, do jehož práv a povinností následně vstoupila), možné je započíst pouze poctivou držbu. Zápočet před účinností o. z. je možné pouze u držby mimořádné, jíž se v daném případě žalobkyně dovolává.

38. U mimořádného vydržení tak platí, že je třeba uplynutí doby, nemusí být prokázán právní důvod držby, avšak musí být zřejmá poctivost. Pro úplnost soud odkazuje na Občanský zákoník s komentářem III., C. H. BECK, Praha 2014, str. 327, kde je uváděn i názor J. Spáčila, že podmínkou mimořádného vydržení není poctivá držba dle § 992 o. z., pro vydržení postačuje nedostatek nepoctivého úmyslu.

39. Tedy, není-li žalobce stavu doložit a prokázat právní titul, na jehož základě k držbě došlo a od nějž svoji dobrou víru dovozuje, § 1095 o. z., uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl, nedostatek poctivého úmyslu. Tedy pro vydržení v režimu § 1095 o. z. je nutno, aby uplynula dvojnásobná doba pro vydržení stanovaná zákonem, zde tak 20 let, není nutné prokázat právní titul, na jehož základě počala být držba vykonávána, s výjimkou případů, kdy je zjištěn nedostatek poctivého úmyslu.

40. Podle § 992, odst. 1 o. z., kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel; nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.

41. V řízení bylo zjištěno, že již v roce 1992 vyslovil žalovaný, resp. jeho právní předchůdce, nesouhlas s užíváním předmětného pozemku. Samotná dohoda o tom, že takto bude pozemek užíván do doby zřízení cesty nové, když byl předpoklad výstavby na daném pozemku stranou žalovanou, tudíž akceptace daného stavu do zahájení stavebních prací, není právním titulem, k tomuto viz shora. Žádný právní titul nebyl k užívání tohoto pozemku zjištěn. Jak však bylo shora uvedeno, u vydržení mimořádného lze závěr o vydržení učinit, i když právní titul nelze dohledat, avšak nedostatek nepoctivosti musí být najisto postaven. Pokud manžel žalobkyně měl vědomí o vůli vlastníka pozemku neakceptovat jeho užívání vlastníkem sousedního pozemku, nepochybně měl k dispozici informaci, která musela vést k zániku poctivosti držby. Jak uvádí Občanský zákoník, Komentář, Svazek III, Švestka/Dvořák/Fiala/Vychopeň/Winterová/Čáp/, Thöndel a kolektiv, Wolters Kluwer, str. 31: „Držitel, který není vlastníkem, se tedy chopil věci za okolností, za nichž byl přesvědčen, že se vlastníkem státu, a které objektivně k takovému přesvědčení vedly, přičemž podmínkou poctivosti držby je, že neví o tom, že se ve skutečnosti vlastníkem nestal. Poctivost držby zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které u něj objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří (NS 22 Cdo 1253/99), například ho někdo informoval, kdo je skutečným vlastníkem věci.“ V řízení nebylo prokázáno, že by existovalo jakékoliv právní jednání (úkon), na jejímž základě by manžel žalobkyně či žalobkyně mohli dovozovat, že jim právo odpovídající věcnému břemeni patří. Pokud by však i bylo uvažováno o tom, že jejich poctivost držby mohla založit úvaha o právním titulu, který náležel jejich právním předchůdcům, manželům [jméno FO], když tito danou cestu jako přístup ke svému pozemku využívali, tak relevance takové úvahy zanikla nejpozději v okamžiku, kdy žalovaný, jeho právní předchůdce, obeznámili žalobkyni, jejího manžela, o té skutečnosti, že jako vlastníci pozemku nesouhlasí s jeho užíváním žalobkyní, jejím manželem v realizovaném rozsahu. K tomuto je nutné odkázat i výpověď samotné žalobkyně, z níž lze postavit najisto, že ještě před účinností zákona č. 89/2012 Sb. věděla o nesouhlasu s užíváním předmětného pozemku. Z výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že nesouhlas s užíváním pozemku, tudíž sdělení skutečnosti, v důsledku níž zaniká poctivost držby, byl vyjádřen již v roce 1992. Z výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že nejpozději tuto skutečnost zvěděla v roce 2005, tedy před účinností zákona č. 89/2012 Sb., tudíž ustanovení § 1095 o. z., nelze tak toto zákonné ustanovení aplikovat a nelze uzavřít, že v jeho režimu žalobkyně jí uplatněné právo vydržela.

42. Nadále je tedy hodnoceno, zdali mohlo dojít k vydržení v režimu zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, obč. zák. Pro vznik věcného práva, které je předmětem sporu, je rozhodné znění zákona č. 40/1964 Sb. do 30. 6. 1988. V režimu této právní normy je třeba hodnotit dvě rozhodné skutečnosti, a to případný titul, který dle žalobkyně zakládá dobrou víru v existenci věcného břemene, počátek běhu lhůty pro vydržení. Lhůta pro vydržení je 10 let. Doba vydržení je dána tím, že věcné břemeno je vázáno nepřímo na věc nemovitou, pro niž platí doba vydržení deset let.

43. Podle § 135c, odst. 1 obč. zák., věcná břemena vznikají ze zákona, rozhodnutím oprávněného orgánu, písemnou smlouvou a na základě závěti; právo odpovídající věcnému břemenu lze nabýt také výkonem práva (§ 135a). K účinnosti smlouvy, z níž se nabývají práva odpovídající věcným břemenům, je třeba její registrace státním notářstvím.

44. Podle § 135a, odst. 1 obč. zák., vlastníkem věci, která může být předmětem osobního vlastnictví, se stane občan, který má nepřetržitě v držbě (§ 132a odst. 1) movitou věc po dobu tří let a nemovitou věc po dobu deseti let. Obdobně, pokud není stanoveno jinak, nabude občan i právo odpovídající věcnému břemenu (§ 132a odst. 2).

45. Podle § 132a, odst. 2 obč. zák., to platí obdobně i o tom, kdo vykonává právo odpovídající věcnému břemenu pro sebe a je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že má k věci právo.

46. Podle § 868 o. z., hlava pátá, přechodná ustanovení k úpravám účinným od 1. ledna 1992 (zákon č. 509/1991 Sb.), pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé před 1. lednem 1992; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před 1. lednem 1992 se však posuzují podle dosavadních předpisů.

47. Tedy, aby mohlo být uzavřeno, že k vydržení došlo již v režimu zákona č. 40/1964 Sb., je nutné zjistit skutkový stav tak, že žalobkyně vykonávala právo odpovídající věcnému břemenu po dobu deseti let se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že má k věci právo. Toto stanoví § 132a, odst. 2 obč. zák., na který odkazuje § 135a, odst. 1 obč. zák., na který dále odkazuje 135c, odst. 3 obč. zák. Tedy je rozhodným zjištění dobré víry žalobkyně v to, že má k věci právo definované v § 135b obč. zák. Pokud bylo uvedeno, že musí být zjištěna dobrá víra oprávněného držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci, tak tato se musí vztahovat i k titulu, na jehož základě mohlo držitele vzniknout právo odpovídající věcnému břemenu.

48. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2887/2004 ze dne 18. července 2005 k tomuto uvádí: Právní věta - „K naplnění dobré víry nestačí, když tvrzené „právo“ k nemovitosti bylo dlouhodobě vykonáváno, aniž vlastník nemovitosti v jeho výkonu bránil, popřípadě, že bylo vykonáváno „od nepaměti“ například i jinými obyvateli obce apod. Nabyvatelovo přesvědčení o tom, že mu právo odpovídající věcnému břemenu náleží, že nejedná bezprávně, musí být podloženo důvodem opravňujícím k takovému přesvědčení, tedy okolnostmi svědčícími o poctivosti nabytí (srov. 3 Cz 42/87). ….Právo odpovídající věcnému břemenu spočívající v právu chůze a jízdy nemůže nabýt výkonem práva (vydržením) také ten, kdo užívá cizí pozemek v domnění, že jde o veřejnou cestu (srov. 2 Cdon 1728/97, 6 Co 1358/90).“ .. Z odůvodnění: „Obdobný právní názor vyslovil Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze 7. 6. 2001, sp. zn. 22 Cdo 595/2001, publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod C 551, svazek 6, kdy uvedl, že “přes cizí pozemek lze přecházet na základě různých právních důvodů; může jít například o závazkový vztah, může jít o výprosu (vlastník pozemku přecházení jiných osob přes pozemek trpí, aniž by jim k tomuto přecházení vzniklo nějaké právo), anebo může jít o užívání cizího pozemku jako účelové komunikace Skutečnost, že se někdo chová způsobem, který naplňuje možný obsah práva odpovídajícího věcnému břemeni (např. přechází přes cizí pozemek) ještě neznamená, že je držitelem věcného práva”.“ 49. Citované ustanovení zcela přesně dopadá na souzenou věc. Již ve skutkových tvrzeních žalobkyně absentuje tvrzení k právnímu titulu, který by měl, byť domněle, dobrou víru zakládat. Ze skutkových tvrzení žalobkyně se podává pouze to, že pozemek ve vlastnictví žalovaného užívala od doby, kdy uzavřela kupní smlouvu s manžely [jméno FO]. Není však ani tvrzeno, že by zároveň bylo učiněno jakékoliv právní jednání (úkon), tzn. smlouva o zřízení věcného břemene, z nějž by svoji dobrou víru žalobkyně mohla založit. Což se nadto podává z kupní smlouvy uzavřené s manžely [jméno FO] i ze znaleckého posudku vypracovaného při jejím uzavření, kde žádný právní titul k užívání pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] také není konstatován. V řízení taktéž nebylo tvrzeno, ani se toto z žádného z důkazů nepodává, že by právní předchůdci žalobkyně, takovouto smlouvu uzavřeli, či učinili jakékoliv právní jednání (úkon), z nějž by bylo možné dovozovat i dobrou víru žalobkyně. V řízení odkazované věcné břemeno zřízené na odděleném pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (nyní č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]) nemá pro posouzené věci žádnou relevanci. Ve vztahu k pozemku žalovaného žádné ujednání tímto učiněno nebylo, a pouhé faktické užívání pozemku ve vlastnictví žalovaného, za jehož účelem bylo věcné břemeno k pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] zřízeno, nezakládá právní titul k užívání pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Žalobkyně v řízení tvrdila, že ona ani její manžel neměli důvod o oprávněnosti přístupu k pozemku pochybovat, není však zřejmým, na základě jakých skutečností tomu tak bylo. Pouze, to, že fakticky byl pozemek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] užíván a manželé [jméno FO] se o něj starali, předpoklad pro dobrou víru nezakládá. Existenci případného právního titul, resp. jeho neexistenci, bylo možné toto zjistit z příslušné evidence, k čemuž je nutno odkázat na zásadu vigilantibus iura scripta sunt, neboť zakupuje-li někdo nemovitost, je jedním ze základních zjištění, zdali na tuto nemovitost je zajištěn řádný přístup. K tomuto je nutné odkázat i tvrzení žalobkyně, která výslovně uvedla, že o toto se v zásadě nikdy nezajímali. K tomuto je třeba odkázat i to, že žalobkyně cestu přes pozemek žalovaných nikdy nepovažovala za veřejnou komunikaci. Skutkový děj tak, jak byl v řízení zjištěn, tedy plně odpovídá situaci nastíněné ve shora citovaném rozhodnutí, kdy tak nelze dovodit, že žalobkyně je držitelem věcného práva odpovídajícího věcnému břemeni, žalobkyně tvrzené „právo“ pouze fakticky vykonávala, z čehož však důvodnost žalobou uplatněného nároku nelze dovozovat. Pro vydržení v režimu zákona č. 40/1964 Sb. je nutným splnění dvou shora uvedených podmínek kumulativně, tudíž již při zjištění nedostatku dobré víry nelze nežli uzavřít, že k vydržení v režimu tohoto zákona nedošlo. Nadto je nutné konstatovat, že již v roce 1992, tedy před uplynutím desetileté promlčecí lhůty, právní předchůdce žalovaného vyslovil nesouhlas s užíváním pozemku, kdy ještě před jejím uplynutím se tak do právní dispozice držitelů dostalo právní jednání (úkon), který zakládá nedostatek dobré víry, neboť i kdyby mohla mít žalobkyně, její manžel, dobrou víru v případný právní titul právních předchůdců, což v daném případě dovodit nelze, tímto jej pozbyli.

50. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v režimu ustanovení § 142, odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl ve věci úspěšnou stranou sporu.

51. Soud odkazuje na rozhodnutí NS ČR vydané ve věci sp. zn. 22 Cdo 244/2017, které uvádí, že dovolací soud se k problematice stanovení výše mimosmluvní odměny za zastupování advokátem pro poměry sporů o určení existence práva či právního poměru, zejména práva vlastnického, opakovaně vyjadřoval. ….primárně je nutné vycházet z § 8 odst. 1 advokátního tarifu, podle kterého není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu cena věci v době započetí úkonu právní služby. Teprve tehdy, nelze-li hodnotu věci vyjádřit v penězích, nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, je nezbytné za tarifní hodnotu věci považovat fixní tarifní hodnotu podle § 9 advokátního tarifu (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1021/2015, sp. zn. 22 Cdo 2648/2015). Použití § 9 odst. 1 advokátního tarifu je tak možné pouze tehdy, pokud nelze zjistit hodnotu věci, která je předmětem sporu, nebo ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi. Je-li předmětem řízení nemovitá věc, je již z povahy také ocenitelná (nález Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1332/07). Proto u nemovité věci nelze v zásadě hovořit o její neocenitelnosti, … . I pokud je nemovitá věc předmětem řízení pouze zprostředkovaně (v řízení o určení vlastnického práva) aplikaci § 9 odst. 1 advokátního tarifu mohou odůvodnit výhradně nepoměrné obtíže spojené se zjišťováním ceny. Hodnotu věci lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi tehdy, jestliže z obsahu spisu není zřejmý žádný právně relevantní podklad týkající se hodnoty nemovitosti a zjišťování hodnoty věci by znamenalo prodloužení sporu ve vazbě na neúčelné náklady, jež by se musely vynaložit v souvislosti s odborným posouzením skutečností rozhodných pro zjištění hodnoty (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2648/2015, sp. zn. 30 Cdo 1021/2015). Ve věcech, v nichž z obsahu spisu má soud k dispozici uvedený právně relevantní podklad oceňující hodnotu nemovité věci, nelze zásadně ani v řízení o určení práva či právního poměru k nemovité věci § 9 odst. 1 advokátního tarifu aplikovat. … ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu ….jeho aplikace není vyloučena tím, že nemovité věci, jichž se žalobní žádání týkalo, jsou ocenitelné na základě skutkového podkladu (čtyř znaleckých posudků) založeného v soudním spisu, …. absentuje podmínka, že „hodnotu věci lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi.“ 52. V souzené věci nelze uzavřít, že součástí spisu jsou podklady, které mohou tvořit spolehlivý podklad o ceně věcného práva, které je předmětem sporu. Zadání znaleckého posudku pro určení hodnoty žalobkyní domáhaného věcného zcela přesahuje rámec řízení. Soud tak aplikuje ustanovení § 9, odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.

53. Odměna advokáta tak za jeden úkon právní pomoci činí dle § 7, bodu 4., 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., 1 500 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) citované vyhlášky a dle § 11 odst. 2 písm. f) citované vyhlášky za účast právního zástupce žalovaného při vyhlášení rozsudku. U Okresního soudu Praha – východ bylo jednáno 1. 4. 2022, od 9. 45 hodin – 10.31 hodin, 21. 10. 2022 od 9.00 hodin – 11.10 hodin, a dále byl dne 26. 10. 2022 vyhlášen rozsudek. Dále stranou žalovanou byly učiněny úkony, jimiž jsou převzetí zastoupení, vyjádření k návrhu (čl. 16 – 18, 23 – 25 spisu), sdělení o převodu práva (čl. 42 spisu), doplnění tvrzení (čl. 53 – 55 spisu). Celkem tedy 7,5 úkonů právní pomoci. 7,5 x 1 500 Kč = 11 250 Kč. Paušální náhrady hotových výdajů činí á 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem tak 8 x 300 Kč = 2 400 Kč. Daň z přidané hodnoty 21 % podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. vyhlášky č. 177/1996 Sb., činí 2 866,50 Kč. Celková částka nákladů řízení na straně žalované tak činí 16 516,50 Kč. Co se týká lhůty k plnění, tak tato je dána ustanovením § 160, odst. 1 o. s. ř. Ke lhůtě plnění soud konstatuje, že není dán předpoklad pro uložení plnění ve splátkách či plnění v delší lhůtě. Žalobkyně je povinna plnit k rukám právního zástupce žalovaného.

Poučení