22 C 31/2025 - 131

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Karolínou Bednářovou v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně]č. 6106, 400 01 Ústí nad Labem zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] za níž jedná Česká republika - [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 126 362,42 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 126 362,42 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč na účet České republiky-Obvodního soudu pro [adresa] a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala náhrady škody a nemajetkové újmy způsobené jí v důsledku nesprávného úředního postupu Okresního soudu v [adresa] pod sp.zn. [anonymizováno] (dále jen „posuzované řízení“)

2. Uvedla, že posuzované řízení trvalo déle než 10 let, což ovlivnilo závěr soudu, že s ohledem na dobu užívání díla je žalobkyně (v posuzovaném řízení žalovaná) povinna zaplatit část žalované sumy vč. úroků z prodlení. Žalobkyně k nemajetkové újmě způsobené jí nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení ve výši 147 400 Kč, po částečném plnění stran žalované 61 650 Kč, uvedla, že je osobou soukromého práva, zakládá si na dobré pověsti a po celou dobu řízení nemohla deklarovat skutečnost, že jí nehrozí žádný dluh a není účastna žádného sporu o zaplacení. Posuzované řízení nebylo složité. Žalobkyně se na délce řízení nepodílela. Strana žalující a zejména její právní zástupci projevovali k soudu neúctu a chovali se vulgárně. Řízení probíhalo opakovaně na dvou stupních soudní soustavy. Dále uvedla, z jakých důvodů nesouhlasí s rozhodnutím soudů v nalézacím řízení, avšak uvedla, že závěry soudů je třeba ctít. Žalobkyně uvedla, že délka řízení jí způsobila zvýšení úroků z prodlení, zvýšení výdajů na náhradu nákladů řízení a zvýšení výdajů na náhradu vlastních nákladů.

3. Ke škodě spočívající v úrocích z prodlení uvedla, že pokud by posuzované řízení trvalo přiměřeně dlouhou dobu, skončilo by vč. uplynutí lhůty k výkonu rozhodnutí dne [datum]. Pravomocně skončeno však bylo [datum] (doručení konečného rozhodnutí žalobci). Úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 15 598 Kč za dobu [datum] – [datum] ve výši 7 943,42 Kč tak odpovídá škodě, která žalobkyni vznikla.

4. Ke škodě spočívající v náhradě nákladů uvedla, že pokud by řízení trvalo přiměřeně dlouho, bylo by učiněno 12 úkonů právní služby a 6 cest. Takhle však bylo učiněno 30 úkonů právní služby a 11 cest, což je představováno částkou 56 769 Kč. Uvedla, že byla povinna žalující straně v posuzovaném řízení povinna hradit 28 % jejich nákladů řízení, tj. 28 634 Kč, svému právnímu zástupci částku 113 538 Kč. Škoda odpovídá polovině této částky.

5. Nárok u žalované uplatnila [datum], přičemž ta jí přiznala zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 85 750 Kč. Dále se domáhá zákonného úroku z prodlení z žalované částky od [datum] do zaplacení.

6. Při jednání soudu zopakovala tvrzení z žaloby. Zdůraznila to, že věc byla poměrně jednoduchá, běžná obchodní věc. Kdyby tato byla vyřešena dříve a jak měla, nemusely být náklady účastníků takové, jaké nakonec byly. Dále uvedla, že jde o její soukromý případ, jednalo se o rodinný dům, který po celou dobu působil nedostaveným dojmem, dokonce rozestavěným. Žalobkyně nemohla přejít k opravě, neboť by nemusela unést důkazní břemeno. Navíc délka řízení zavinila nakonec rozhodnutí soudu. Žalobkyně byla ovlivněna přímo ve svém soukromém životě, v užívání svého soukromého domu. Dále uvedla, že v případě odškodnění právnické osoby by nemělo být nahlíženo jinak, než je u fyzické. Poukázala taktéž na stáří stanoviska NS a valorizaci přiznávaných částek.

7. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobkyně předběžně uplatnila dne [datum] nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/. Nárok projednala stanoviskem ze dne [datum] a shledala důvodným nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku řízení ve výši 85 750 Kč. Zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení a uvedla, že to trvalo 10 let a 3 měsíce a konalo se na dvou stupních soudní soustavy, ve vztahu k žalobkyni řízení trvalo 9 let a 2 měsíce, tj. od doručení žaloby. V posuzovaném řízení shledala několik menších prodlev mezi úkony soudů, přičemž negativní vliv na délku řízení mělo zrušení 1. rozsudku soudu I. stupně. Žalovaná stanovila základní částku 15 000 Kč, s ohledem na složitost řízení však byla částka (122 500 Kč) snížena o 30 %, kdy předmětem řízení byla neuhrazená faktura za provedené dílo, bylo nezbytné posuzovat pasivní legitimaci žalobkyně, obsah smlouvy o dílo, vady díla a zda je dílo mělo, výši případné škody. Byl vypracován znalecký posudek, vč. doplňku a strany opakovaně žádaly o odročení jednání. Význam řízení pro žalobkyni byl snížený, neboť předmětem řízení bylo zaplacení částky 24 333 Kč s příslušenstvím, kdy dle judikatury NS není na obecně důvodné, aby poskytnuté zadostiučinění přesahovalo předmět posuzovaného řízení. K náhradě škody spočívající v nákladech řízení uvedla, že absentuje příčinná souvislost, neboť se nejedná o náklady, které by byly vynaloženy na odstranění nesprávného úředního postupu. Náklady, které byla žalobkyně povinna hradit druhému z účastníků posuzovaného řízení pak nejsou škodou vůbec. Ke škodě spočívající v úrocích z prodlení uvedla, že dle konstantní judikatury NS platí, že pokud žalobkyně neplnila svůj dluh, není nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení v příčinné souvislosti s takovou tvrzenou škodou. Taková škoda je v příčinné souvislosti s nesplněním dluhu žalobkyně.

8. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně nárok u žalované uplatnila dne [datum] a ta stanoviskem ze dne [datum] konstatovala porušení práva žalobkyně na projednání věci vedené Okresním soudem v [adresa] pod sp.zn. [anonymizováno] v přiměřené lhůtě a poskytla jí zadostiučinění ve výši 85 750 Kč, ve zbytku nároku na zadostiučinění a nároku na náhradu škody nevyhověla.

9. Z důkazů provedených v řízení soud učinil následující skutková zjištění.

10. Z podstatného obsahu spisu Okresního soudu v [adresa] sp.zn. [anonymizováno] soud zjistil následující: Žalobou podanou k Okresnímu soudu v [adresa] dne [datum] se žalobkyně [právnická osoba] domáhala po žalované [právnická osoba]. (v tomto odstavci také jen „žalobkyně“ „žalovaná“ a „OS“) zaplacení částky 24 333 Kč spolu s příslušenstvím. Žaloba vč. doplnění s výzvou k vyjádření byla žalované doručena dne [datum]. Žalovaná se k žalobě vyjádřila dne [datum]. Vyjádření bylo následně dne [datum] přeposláno žalobkyni. Učinila tak [datum]. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na [datum]. Dne [datum] požádala žalobkyně o odročení jednání z důvodu dovolené právního zástupce. Dne [datum] bylo odročeno na [datum]. Dne [datum] požádala právní zástupkyně žalované o odročení jednání z důvodu nemoci. Jednání bylo odročeno na [datum]. To se konalo a za účelem poskytnutí lhůty 30 dní účastníkům řízení k doplnění návrhů na dokazování bylo odročeno na [datum]. Dne [datum] podala vyjádření žalobkyně, to bylo přeposláno žalované. Dne [datum] se konalo jednání, byli vyslechnuti svědci, bylo provedeno listinné dokazování a za účelem pokračování v dokazování bylo odročeno na [datum]. Dne [datum] se vyjádřila žalobkyně, to bylo přeposláno žalované. Dne [datum] se konalo jednání, byli vyslechnuti svědci a bylo odročeno za dalším dokazováním na [datum]. Dne [datum] navrhl žalobkyně změnu v osobě žalobkyně z důvodu postoupení pohledávky. O návrhu bylo rozhodnuto usnesením ze dne [datum], č.j. [anonymizováno]-11, s právní mocí dne [datum] (nová žalobkyně spol. [právnická osoba]). Dne [datum] požádala právní zástupkyně žalované o odročení jednání ze zdravotních důvodů. Jednání bylo odročeno na [datum]. V rámci tohoto jednání bylo provedeno dokazování a bylo odročeno za účelem dalšího dokazování odročeno na [datum]. To se konalo, bylo provedeno dokazování, byly předneseny závěrečné návrhy a bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na [datum]. Rozsudkem ze dne [datum], č.j. [anonymizováno]-151 bylo rozhodnuto o tom, že se žaloba zamítá (výrok I.) a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Dne [datum] se právní zástupkyně žalované dotazovala na datum doručení rozsudku druhé straně s ohledem na běh odvolací lhůty. Dne [datum] bylo stran žalobkyně podáno odvolání. Dne [datum] byla vyzvána k doplnění odvolání. To bylo doplněno dne [datum]. Dne [datum] byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Dne [datum] byla vyzvána žalovaná, nechť se k odvolání vyjádří. Dne [datum] požádala právní zástupkyně žalované o prodloužení lhůty k vyjádření. Dne [datum] byla věc předložena soudu odvolacímu. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na [datum]. Dne [datum] požádala žalobkyně o odročení jednání z důvodu kolize jednání právního zástupce. Jednání bylo odročeno na [datum]. Dne [datum] se k odvolání vyjádřila žalovaná, současně požádala o odročení jednání z důvodu plánované návštěvy rodiny v zahraničí. Soud jí dne [datum] sdělil, že jednání odročeno nebude. Dne [datum] se konalo jednání. Bylo zopakováno dokazování a bylo odročeno na [datum] za účelem vyhlášení rozhodnutí. Usnesením ze dne [anonymizováno]-214 (v právní moci dne [datum]) byl rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum] zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně. Bylo požádáno o prodloužení lhůt k vypracování písemného vyhotovení usnesení do [datum]. Soud odvolací uvedl, že závěry soudu I. stupně ohledně předání díla nejsou správné. Na soudu I. stupně bylo, aby opět zkoumal pasivní legitimaci žalované (zda její jednatel vystupoval z pozice jejího jednatele či nikoliv), dále se měl zabývat obsahem smlouvy (co do vymezení předmětu díla), zda došlo k předání díla, zda dílo vykazovalo vady, zda vady byly vytyčeny a jaká výše slevy z ceny díla odpovídá vytyčeným vadám. Věc byla vrácena soudu I. stupně dne [datum]. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na [datum]. To se jednání konalo, žalobkyně i žalovaná byly vyzvány ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Účastníkům byla poskytnuta lhůta 30 dní ke splnění povinností. Jednání bylo odročeno na [datum]. Během března [Anonymizováno] se účastníci vyjádřili, což bylo následně ještě v březnu přeposláno druhé straně. Dne [datum] bylo jednání odročeno na [datum]. Dne [datum] se právní zástupce žalobkyně dotazovala, zda se jednání s ohledem na pandemii kovidu bude konat, což bylo vyřízeno emailem dne [datum]. Dne [datum] se konalo jednání. Bylo provedeno dokazování (výslech svědka) a bylo odročeno za účelem zvážení dalšího procesního postupu na [datum]. Usnesením ze dne [datum] bylo rozhodnuto o svědečném. Dne [datum] požádala žalobkyně o odročení jednání z důvodu akutní operace právního zástupce žalobkyně. Jednání bylo odročeno na [datum]. Dne [datum] požádala žalobkyně o odročení jednání z důvodu pooperační rekonvalescence právního zástupce. Soud odročil na [datum]. Dne [datum] bylo odročeno z důvodu aktuální pandemické situace na [datum]. Dne [datum] bylo požádáno žalovanou o odročení jednání z důvodu kolize. Soud jednání odročil na [datum]. Dne [datum] se konalo jednání a bylo odročeno na [datum] za účelem ustanovení znalce. Usnesením ze dne [datum] byla vyzvána žalovaná k zaplacení zálohy na náklady důkazů znaleckým posudkem. Žalovaná dne [datum] soudu sdělila, že byla záloha zaplacena, avšak ta se vrátila jako neprovedená, neboť není možné ji spárovat žádným řízením. Dne [datum] byla záloha zaplacena. Usnesením ze dne [datum] soud ustanovil znalce. Dne [datum] žalobkyně podala námitky proti ustanovení z důvodu toho, že nebyl dostatečně vymezen úkol znalce. Dne [datum] žalovaná zaslala soudu otázky na znalce. Dne [datum] se žalobkyně dotazovala, zda bude úkol znalce upřesněn, či jak bude s jejími námitkami naloženo. Dne [datum] soud odročil jednání na neurčito ze zdravotních důvodů soudce. Dne [datum] se žalobkyně dotazovala na vyřízení námitek proti znaleckému posudku. Usnesením ze dne [datum], č.j. [anonymizováno]-309, soud uložil znalci podání znaleckého posudku vč. zde uvedených otázek. Dne [datum] podala žalobkyně námitky proti zadání znaleckému posudku. Dne [datum] znalec sdělil, že zadání znaleckého posudku s nám nebylo předběžně konfrontováno a je plně kapacitně vytížen dlouhodobě dopředu. Usnesením ze dne [datum], č.j. [anonymizováno]-314, bylo usnesení ze dne [datum] o ustanovení znalce zrušeno. Soud uvedl, že nesouhlasí, že by nebyl znalec kontaktován předem, tak se stalo dne [datum], avšak znalec nemá specializaci k části předmětu znaleckého posudku – hodnocení klempířských prací. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Během října a listopadu [Anonymizováno] soud kontaktoval další znalce. Usnesením ze dne [datum] soud ustanovil znalce k podání znaleckého posudku. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] žalobkyně podala námitky proti zadání znaleckého posudku. Dne [datum] žalovaná požádala o opravu úkolů stanovených znalci. Dne [datum] si znalec převzal spis. Dne [datum] znalec doručil znalecký posudek. Dne [datum] soud přípisem vyzval znalce ke specifikaci nákladů, když celkové vyúčtování neodpovídá součtu jednotlivých položek. Dne [datum] znalec zaslal opravenou fakturaci. Usnesením ze dne [datum] soud rozhodl o znalečném a účastníky vyzval k vyjádření se ke znaleckému posudku. Dne [datum] tak učinila žalobkyně. Dne [datum] soud nařídil jednání na [datum], k čemuž byl předvolán i znalec. Dne [datum] požádala žalovaná o odročení jednání z důvodu dovolené právní zástupkyně. Dne [datum] požádala žalobkyně o odročení jednání z důvodu kolize právního zástupce. Jednání bylo odročeno na [datum]. Dne [datum] požádala žalovaná o odročení jednání ze zdravotních důvodů právní zástupkyně žalované. Soud kontaktoval účastníky i znalce s ohledem na nalezení společného volného termínu k jednání. Jednání bylo nařízeno na [datum]. To se jednání konalo, bylo provedeno dokazování (výslech znalce) a za účelem zvážení dalšího procesního postupu bylo odročeno na [datum]. Dne [datum] se vyjádřila žalobkyně. Dne [datum] bylo odročeno na [datum] z důvodu nepřítomnosti soudkyně. Dne [datum] se k věci vyjádřila žalobkyně a žádala o sdělení stanoviska soudu. Usnesením ze dne [datum] bylo nařízeno místní ohledání nemovitosti na zde uvedené adrese na [datum], neboť sice účastníci byli na místní šetření znalcem pozváni, avšak zástupci žalobkyně nebyl majitelem nemovitosti umožněn vstup. Žalobkyně požádala o odročení z důvodu kolize. Místní ohledání bylo odročeno na [datum]. Místní ohledání se z důvodu nepříznivého počasí zrušilo. Místní ohledání proběhlo dne [datum]. Usnesení ze dne [datum] bylo uloženo znalci podání doplňku znaleckého posudku do 30 dní. Znalci bylo doručeno [datum]. Jednání nařízené na [datum] bylo odročeno na [datum] s ohledem na závěry znalce. Dne [datum] požádala žalobkyně o zaslání protokolu o výslechu znalce s tím, aby mohli doplnit dotazy na znalce, současně požádala o odročení jednání z důvodu kolize. Soud jednání odročil na [datum]. Dne [datum] byl soudu doručen doplněk znaleckého posudku. Usnesením ze dne [datum], č.j. [anonymizováno]-411, soud rozhodl o znalečném a vyzval účastníky řízení k vyjádření se ke znaleckému posudku. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] se konalo jednání, soud provedl dokazování a za účelem vyhlášení rozhodnutí bylo odročeno na [datum]. Rozsudkem č.j. [anonymizováno] – 444, v právní moci ve výroku I. dne [datum], soud rozhodl o zamítnutí žaloby (výrok I.), uložil žalobkyni zaplatit náklady řízení žalované ve výši 83 404 Kč (výrok II.) a uložil jí povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši 6 259 Kč (výrok III.). Soud požádal o prodloužení lhůty k vyhotovení písemného znění rozsudku do [datum] z důvodu obsáhlosti věci, tomu bylo vyhověno. Dále o prodloužení do [datum] z důvodu obsáhlosti věci a dovolené. Dne [datum] žalobkyně namítala, že žádala o odročení jednání, což se nestalo. Soud dne [datum] na toto reagoval. Žalobkyně dne [datum] požádala o zaslání protokolu z jednání vč. protokolu o vyhlášení rozsudku, soud tomuto vyhověl dne [datum]. Dne [datum] požádala žalobkyně o zaslání písemného znění rozsudku. Soud reagoval přípisem ze dne [datum], s tím, že lhůta k vyhotovení písemného znění rozsudku byla prodloužena do [datum]. Dne [datum] bylo podáno odvolání proti rozsudku ze dne [datum]. Dne [datum] byla žalovaná vyzvána k vyjádření se k odvolání. Dne [datum] byla věc předložena soudu odvolacímu. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na [datum] spolu s předvoláním znalce. Jednání se konalo, bylo provedeno dokazování a jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na [datum]. Rozsudkem Krajského soudu v [adresa] č.j. [Anonymizováno]-482, v právní moci dne [datum], byl rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum] ve výroku I. v části, v níž byla žaloba zamítnuta co do částky 15 598 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 15 598 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 15 598 Kč od [datum] do zaplacení změněna, že žalované byla uložena povinnost toto žalobkyni zaplatit (výrok I.), dále byl rozsudek ve zbytku (tj. zamítnutí co do částky 8 735 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 8 735 Kč od [datum] do [datum] a úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 8 735 Kč od [datum] do zaplacení) potvrzen (výrok II.), žalované byla uložena povinnost žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 28 634 Kč (výrok III.), žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit náklady státu ve výši 2 253 Kč (výrok IV.) a žalované byla uložena povinnost zaplatit náklady státu ve výši 4 006 Kč (výrok V.). Z odůvodnění se podává, že soud odvolací nesouhlasí se soudem I. stupně toliko v tom, že s ohledem na zjištěné vady díla příslušelo žalované právo na slevu z ceny díla ve výši přesahující žalovanou částku. Soud I. stupně se tedy správně zabýval tím, zda dílo trpělo vadami, nesprávně však právo žalované odepřít placení části ceny díla spojoval s vadami objektivně existujícími, nikoli jen s vadami žalovanou vytyčenými. V důsledku toho též nesprávně vymezil v řízení ustanovenému znalci znalecký úkol. Výši slevy následně odvolací soud stanovil ve výši 8 735 Kč, když v prodlení se žalovaná ocitla dne [datum], avšak žalobkyně požadovala úrok z prodlení od data pozdějšího. Soud dále rozhodl o nákladech řízení, když žalobkyně byla v řízení převážně úspěšná a náleží ní náhrada nákladů řízení v rozsahu 28 %. Věc byla soudu I. stupně vrácena dne [datum].

11. Právní zástupkyně žalobkyně účtovala poskytnuté úkony právní služby v soudním řízení od [datum] – [datum] žalobkyni fakturou ze dne [datum] na částku 84 904 Kč, kterou žalobkyně uhradila. (Potvrzení z banky na č.l. 58, Vyčíslení nákladů žalobce na právní zastoupení na č.l. 54, Faktura na č.l. 57)

12. Soud neprovedl další navrhované důkazy, a to výpis z OR žalobkyně a ARES žalované, žádost žalobce ze dne [datum] + doručenka na č.l. 61-67 a 98-102, odpověď žalované ze dne [datum] a doručenka na č.l. 70-71, odpověď žalovaného ze dne [datum] a doručenka na č.l. 72-74, stanovisko žalované ze dne [datum] a doručenka na č.l. 75-78 a 104-106, Doklad o zaplacení na č.l. 112 +113+114, a dále důkazy na č.l. 4+13+15+24-51+56, neboť buď prokazují pro soud irelevantní skutečnosti, nebo skutečnosti mezi účastníky nesporné, případně by šlo o duplicitní dokazování jako bylo učiněno v rámci přílohového spisu. Dále soud k důkazu neprovedl statistické údaje navržené žalobkyní při jednání soudu, neboť soud základní částky s ohledem na ustálenou judikaturu soudu vyšších stupňů nezvyšoval s ohledem na inflaci (viz dále). Soud z emailového vlákna na č.l. 59-60 nezjistil pro věc relevantní skutečnosti.

13. Důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech. Pravost listinných důkazů nebyla namítána, soud navíc neměl důvod o tom pochybovat a z důkazů nevycházet, ani důkazům přisuzovat nižší hodnotu. Důkazy se doplňovaly, navazovaly na sebe a bylo možné z nich učinit závěr o skutkovém stavu, který odpovídá jednotlivým skutkovým zjištěním uvedeným výše, na které soud pro stručnost odkazuje.

14. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

15. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

16. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

17. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

18. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Soud se nejprve zabýval nárokem žalobkyně na zadostiučinění nemajetkové újmy způsobené jí nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení v částce 61 650 Kč.

20. Délka řízení ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň ji lze přičítat působením státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, případně od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (viz. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005). Průtah, který se vyskytne jen v určité fázi řízení, pak Evropský soud pro lidská práva toleruje, za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (rozsudek Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002, Krča proti České republice ze dne 18. 3. 2003). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (např. rozsudek Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Z tohoto rozsudku pak plyne, že celkovou délku řízení nelze zdůvodňovat mimo jiné opakovaným meritorním rozhodováním soudu, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jež jim byla vytýkána. Přiměřenost délky řízení tedy soud posuzuje s ohledem na kritéria vyvozená z vlastní judikatury, jimiž jsou zejména složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz. rozsudek ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. 3. 2003).

21. Při právním zhodnocení celé věci se soud zabýval shora uvedenými zákonnými ustanoveními v kontextu se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, judikaturou ESLP pro lidská práva a judikaturou NS ČR a posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 508/2008).

22. Soud při svém rozhodování vyšel z celkové délky řízení pro žalobkyni od [datum] do [datum] (právní mocí rozsudku Krajského soudu v [adresa]). Soud musí přisvědčit žalované, že projednávaná nemajetková újma žalobkyni mohla začít vznikat a vznikala až ve chvíli, kdy se o posuzovaném řízení dozvěděla, tj. doručením žaloby, což v projednávané věci bylo dne [datum]. Posuzované řízení tak trvalo 9 let a 2 měsíce. Délku řízení soud hodnotí ve shodě s účastníky jako nepřiměřenou. Soud prvního stupně se ztotožňuje se závěrem žalované, že by již nepostačovalo pouhé konstatování porušení práva na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě, a je toho názoru, že je třeba žalobkyni odškodnit v penězích. Za přiměřenou částku za jeden rok považuje nalézací soud částku 15 000 Kč (tj. 1 250 Kč za jeden měsíc), když řízení nebylo extrémně dlouhé (více jak 15 let). Za první dva roky je tato částka snížena na polovinu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1078/2013).

23. Výpočtem tudíž dospěl soud prvního stupně k základní částce ve výši 122 500 Kč. Bylo však nezbytné dále se zabývat kritérii, která mají vliv na celkovou délku řízení, a tedy i na stanovení konečné částky náležející jako zadostiučinění.

24. Co se týká složitosti věci, soud uvádí, že věc byla složitá. V řízení bylo prováděno široké dokazování nejen značným množstvím listinných důkazů, ale i výslechy svědků, což také souvisí s rozhodováním o svědečném. V tomto směru lze odkázat na názor Nejvyššího soudu vyjádřený v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2139/2010, dle kterého různorodost užitých důkazních prostředků, jako je množství různých svědků, listiny, či výslech znalce, svědčí o skutkové složitosti věci, která má vliv na délku řízení. Ve věci bylo dále rozhodováno o procesním nástupnictví, byl vypracován znalecký posudek, což souvisí s rozhodování o znalečném. Ve věci bylo provedeno ohledání místa. Skutečnost, že se zpětně může zdát, že věc byla jednoduchá (procesně, právně i skutkově) však nelze brát na zřetel, zásadním je, jak se věc jevila v době rozhodování soudu. Jinak řečeno, věc se po skončení řízení může účastníkům řízení zdát jednoduchou, avšak v době rozhodování tomu tak nebylo. S ohledem na složitost řízení soud přistoupil ke snížení základní částky o 10 %.

25. Co se týká jednání účastníků řízení, ti se na délce řízení podíleli zejména tím, že opakovaně bylo k jejich žádostem odročováno. Nutno podotknout že o odročení žádala i sama žalobkyně celkem 5 x, přičemž jednou jí vyhověno nebylo. Současně se účastníci podíleli na délce řízení tak, že podaná odvolání byla doplňována až k výzvě soudu, stejně tak soudní poplatky byly zaplaceny až k výzvě soudu, přestože tyto jsou splatné (za žalobu a odvolání) podáním návrhu/odvolání. Stejně tak účastníci žádali o prodloužení lhůty k vyjádření se. Soud s ohledem na podíl účastníků řízení na délce řízení, a to s ohledem na podíl žalobkyně na délce řízení základní částku snížil o 5 %.

26. Pokud jde o kritérium postupu orgánů státu v rámci posuzovaného řízení, soudy postupovaly v zásadě (až na uvedené výjimky) plynule a koncentrovaně. Lze shledat průtah v období od podání žaloby do vyzvání na zaplacení soudního poplatku, avšak tato doba se žalobkyně ještě netýká, neboť rozhodná doba vzhledem k její újmě počínala až doručením žaloby k vyjádření (viz výše). Avšak soud shledal průtahy v období [Anonymizováno] (vyjádření k žalobě) – [Anonymizováno] (přeposlání druhé straně k vyjádření), [Anonymizováno] – [Anonymizováno] (nařízení jednání), tj. soud shledal a k tíži státu přičetl průtahy v délce 18 měsíců. Dále lze k tíži státu přičíst i skutečnost, že nebyl správně zadán znalecký úkon, načež musel být ustanoven nový znalec, vč. doplňku znaleckého posudku. Je dále také pravdou, že soud žádal o prodloužení lhůty k vyhotovení písemného znění rozsudku, avšak to se na celkové délce řízení neprojevilo. Soud z důvodu postupu orgánů státu přistoupil k modifikaci základní částky, a to navýšením o 5 %.

27. Pokud se jedná o význam řízení pro žalobkyni, pak tento je nezbytné hodnotit průmětem objektivního a subjektivního hlediska. Soud význam řízení hodnotí jako standartní. Předmětem posuzovaného řízení byl majetkový nárok, který ani obecně podle judikatury ESPL nevyžaduje a neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Nutno uvést, že účastníkem řízení byla žalobkyně, jakožto právnická osoba, proto tvrzení žalobkyně ohledně nemovitosti jednatele žalobkyně (jeho nedostavení, vadách díla, apod.) jsou ve věci irelevantní. Stejně tak tvrzení o tom, že jednatel žalobkyně, resp. žalobkyně, musela na jednání soudu snášet vulgární jednání právního zástupce druhé strany, že jednatel, jakožto muž, k jednání chodil také protože urážky směřovaly i na soudkyni, jsou v projednávané věci irelevantní, neboť jednak opět jde o jednatele žalobkyně, ne žalobkyni, jednak tyto námitky mají místo např. v řízení o stížnosti u Advokátní komory ČR. Soud dodává, že nemá důvod nevěřit tvrzením ohledně toho, že žalobkyně po celou dobu řízení nemohla prohlásit, že by jí nehrozí žádný dluh, aj. avšak to nesvědčí o zvýšeném významu. Žalobkyně ani neuvedla, že by v důsledku toho byla nijak omezena v podnikatelské sféře, apod. Soud však musí souhlasit s žalovanou, pokud uvádí, že je nezbytné přihlédnout k tomu, co bylo pro žalobkyni v sázce. Při posouzení kritéria významu řízení pro poškozeného podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk je třeba přihlédnout ke všemu, co je pro účastníka „v sázce“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009 Rozsudky i stanovisko Nejvyššího soudu jsou dostupné veřejnosti na jeho webových stránkách www.nsoud.cz. a rozsudek ESLP ze dne 18. 4. 2006 ve věci Patta proti České republice, č. 12605/02, § 66 a v něm obsažený odkaz na rozsudek ESLP ve věci Frydlender proti Francii [velký senát], č. 30979/96, § 43, ESLP 2000-VII), jako nejdůležitějšímu kritériu pro stanovení formy a případné výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené době (srov. část IV. písm. d/ Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dále rozsudek Nejvyššího soud ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1313/2010). Zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je pro něho význam předmětu řízení. Tento závěr o klíčové roli významu předmětu řízení pro poškozeného odpovídá rovněž názoru Ústavního soudu, vyjádřenému např. v jeho nálezu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. III. ÚS 1320/10. Z toho důvodu nelze při posuzování významu předmětu řízení pro poškozeného odhlédnout od příslušenství plnění, které je předmětem řízení a jeho případně narůstající výše v průběhu řízení. Nejvyšší soud posléze dodal, že má-li poskytované odškodnění kompenzovat stav nejistoty, ve které byl poškozený nepřiměřeně dlouhým řízením udržován a újmě spojené s touto nejistotou má odpovídat forma a případná výše odškodnění, musí výše zadostiučinění především odpovídat významu předmětu řízení pro poškozeného, v dané věci vyjádřeného výší po žalobkyni požadované částky s příslušenstvím. Je-li předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby ji zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo, nadto několikanásobně, jak to žádá žalobkyně, leda by pro mimořádnou výši zadostiučinění svědčilo některé z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. a) až d) OdpŠk. (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011). Pokud pak předmětem posuzovaného řízení bylo zaplacení částky 24 333 Kč s příslušenstvím (po hrubém výpočtu soudu cca částka 62 000 Kč), avšak konečným rozhodnutím bylo žalobkyni uloženo zaplatit částku 15 598 Kč s příslušenstvím a náklady, tj. celkově 38 000 Kč, dle cit. judikatury není důvod, žalobkyni přiznávat vyšší zadostiučinění, než kolik pro ní bylo v sázce. S ohledem na uvedené soud základní částku snížil o 30 %.

28. Celkově shrnuto soud shodně s účastníky řízení uzavřel, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, neboť délka uvedeného řízení s odkazem na výše popsané okolnosti byla nepřiměřená a v důsledku porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě jí vznikla nemajetková újma (jejíž vznik se předpokládá). Soud proto přistoupil k odškodnění nemajetkové újmy ve finanční podobě. Ze zkonsolidované judikatury vyšších soudů (srov. stanovisko či nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2011, sp. zn. I ÚS 192/2011) plyne, že výše odškodnění v odůvodnění rozsudku je nutno stanovit s pomocí podrobně rozebraného aritmetického výpočtu (srov. právní věta pod bodem 9 stanoviska). V této věci pak výpočet soudu vypadá následovně: základní částku za rok trvání řízení stanovil soud na 15 000 Kč, za první dva roky trvání řízení pak v poloviční výši v souladu se shora citovaným stanoviskem Nejvyššího soudu (neboť každé řízení musí určitou objektivní dobu trvat). Soud pak základní částku 122 500 Kč ponížil o 10 % z důvodu složitosti věci a o 5 % z důvodu podílu účastníků na délce řízení, dále ji ponížil o 30 % z důvodu významu předmětu řízení pro žalobkyni, dále ji navýšil o 5 % z důvodu postupu soudu. Soud tak základní částku snížil celkem o 40 % a uzavřel, že žalobkyni na přiměřeném zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení náleží částka ve výši 73 500 Kč.

29. Pro úplnost soud k tvrzené inflaci uvádí, že podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018). Soud tak k inflaci nepřihlížel a částku nikterak nemodifikoval.

30. S ohledem na výše uvedené žalobkyni náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou jí zjištěným nesprávným úředním postupem v celkové výši 73 500 Kč. Stran žalované se jí dostalo plnění ve výši 85 750 Kč, tedy vyšší plnění, než by poskytl soud, soud tak nárok zamítl.

31. Soud se dále zabýval škodou spočívající v úrocích z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 15 598 Kč za dobu [datum] – [datum] ve výši 7 943,42 Kč. K tomu soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 3913/2011: Povinnost platit úroky z prodlení je § 517 odst. 2 ObčZ 1964 předvídaný následek skutečnosti, že dlužník nesplní svůj peněžitý závazek řádně a včas. K prodlení dochází uplynutím doby splatnosti, jež se řídí hmotným právem; lhůta stanovená soudním rozhodnutím ke splnění uložené povinnosti (tzv. lhůta pariční; § 160 OSŘ) má význam z hlediska vykonatelnosti rozhodnutí, nikoliv pro otázku prodlení. Tvrdí-li tudíž žalobkyně (domnělý poškozený), že utrpěla majetkovou újmu tím, že jí bylo soudem uloženo zaplatit věřiteli spolu s jistinou žalované částky též úroky z prodlení, je příčinu vzniku této újmy nutno spatřovat již ve skutečnosti, že ze strany žalobkyně (dlužníka) nedošlo k řádnému a včasnému splnění dluhu, nikoliv snad v nesprávném úředním postupu soudu. Subjektivní přesvědčení dlužníka o nedůvodnosti věřitelem uplatňované pohledávky (jež se ukázalo být nesprávným) na daném závěru nic nemění.

32. Soud tak uzavírá, že je zjevné, že se nejedná a nemůže jednat o újmu, kterou by žalobkyně utrpěla v příčinné souvislosti s nepřiměřeně dlouhým soudním řízení. V souladu s ustálenou judikaturou (viz výše) totiž platí, že povinnost platit úroky z prodlení je zákonem předvídaný následek skutečnosti, že dlužník nesplní svůj peněžitý závazek řádně a včas. K prodlení dochází uplynutím doby splatnosti, jež se řídí hmotným právem; lhůta stanovená soudním rozhodnutím ke splnění uložené povinnosti (tzv. lhůta pariční; § 160 o. s. ř.) má význam z hlediska vykonatelnosti rozhodnutí, nikoliv pro otázku prodlení. Tvrdí-li tudíž žalobkyně (domnělý poškozený), že utrpěla majetkovou újmu tím, že jí bylo soudem uloženo zaplatit věřiteli spolu s jistinou žalované částky též úroky z prodlení, je příčinu vzniku této újmy nutno spatřovat již ve skutečnosti, že ze strany žalobkyně (dlužníka) nedošlo k řádnému a včasnému splnění dluhu, nikoliv snad v nesprávném úředním postupu soudu.

33. Soud tak s ohledem na uvedené i v této části považuje žalobu za nedůvodnou.

34. Konečně soud ke škodě spočívající v náhradě nákladů uvádí, že i tento nárok je nedůvodným, když stát je až posledním dlužníkem a pokud měla žalobkyně možnost, jakože měla, náklady uplatnit v původním řízení, nemůže je pak žádat po státu z titulu náhrady škody.

35. Dle komentářové literatury dostupné v beck-online totiž platí, že ustanovení § 31 odst. 3 OdpŠk v původním znění určovalo, že nárok na náhradu nákladů řízení v rámci náhrady škody vznikne pouze tehdy, pokud rozhodnutím vznikla škoda a pokud náhrada nákladů již nebyla přiznána podle procesních předpisů; nálezem ÚS ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 18/01 (234/2002 Sb.), bylo ke dni 6. 6. 2002 toto ustanovení zrušeno. Vzniklá mezera v zákoně, která však v soudní praxi nevyvolala potíže, byla zacelena zákonem č. 160/2006 Sb., který výslovně nově formuluje zřejmě původní legislativní představu, že nárok na náhradu škody spočívající v nákladech řízení může poškozený vůči státu uplatnit jen tehdy, jestliže mu takové náklady skutečně vznikly a nebyly zároveň vypořádány v dotčeném řízení. Zákon tedy nyní vylučuje náhradu tam, kde buď již náhrada nákladů byla v původním řízení přiznána, anebo sice přiznána nebyla, avšak poškozený měl možnost uplatnit nárok na náhradu nákladů na základě procesních předpisů. Důvody, pro které takovou možnost neměl, sice nejsou blíže specifikovány, avšak odkaz na procesní předpis vede k výkladu, že půjde o případy objektivní, nejspíše tam, kde procesní úprava konkrétního řízení či postupu s rozhodováním o náhradě nákladů nepočítá, případně že o takovou možnost účastníka připravil nesprávný procesní postup orgánu státu. Představa, že by nedostatek možnosti uplatnit náklady řízení mohl být spojen též s nějakou závažnou subjektivní okolností na straně poškozeného samotného, se jeví být diskutabilní. Dále umožňuje-li procesní předpis náhradu nákladů řízení, avšak příslušný orgán státu v řízení účastníkům tuto náhradu nepřiznal, nemůže se neúspěšný účastník domáhat náhrady nákladů takového řízení občanskoprávní žalobou proti státu. NS 25 Cdo 2928/2006 (C 6862)

36. S ohledem na uvedené soud shledal žalobu nedůvodnou a nárok žalobkyně zamítl (výrok I).

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II podle § 142 odst. 1 o. s. ř. kdy ve sporu byla plně úspěšná žalovaná, neboť nároku žalobkyně plně vyhověla ve lhůtě 6 měsíců dle OdpŠk a soud vyšší částku žalobkyni nepřiznal, pokud jde o nemajetkovou újmu. Ve zbytku soud žalobě nevyhověl. Náhradu nákladů řízení žalované představuje paušální náhrada hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o.s.ř., za 4 úkony dle § 1 odst. 3 písm. a), b), c) vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (vyjádření k žalobě, příprava na jednání soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], při němž došlo pouze k vyhlášení rozsudku, soud tak nepřiznal přípravu k tomuto jednání) á 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky.

38. Výrokem III bylo rozhodnuto o povinnosti doplatit soudní poplatek za žalobu dle § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 ve spojení s položkou 8a Sazebníku soudních poplatků, neboť žalobkyně se domáhá žalobou 3 samostatných nároků (nemajetkové újmy, náhrady škody spočívající ve vzniklých nákladech a náhrady škody spočívající v úrocích z prodlení), resp. tří nároků se samostatným skutkovým základem, které mohla žalobkyně uplatnit ve třech samostatných řízeních a soudní poplatek je tak představován částkou 3 x 2 000 Kč. Skutečnost, že nároky uplatnila jedinou žalobou jí nezbavuje povinnosti zaplatit soudní poplatek za každý z nároků. K výzvě soudu ze dne [datum] žalobkyně zaplatila na soudním poplatku prozatím částku 4 000 Kč ([právnická osoba] 000 Kč dle pol. 8a Sazebníku), zbývá jí tak zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč.

39. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.