22 C 311/2020 - 263

Rubrum

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 462 926 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 462 962 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky od 1. 12. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 105 753,70 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce [Jméno advokáta A].

Odůvodnění

1. Žalobce jakožto vlastník bytové jednotky č. [Anonymizováno] v bytovém domě č. p. [Anonymizováno], stojícím na pozemku p. č. st. [Anonymizováno], a spoluvlastnického podílu o velikosti 10376/93469 na společných částech budovy a společných prostorách a spoluvlastnickému podílu o velikosti 10376/93469 na pozemku p. č. st. [Anonymizováno], vše zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota] pro obec a katastrální území [adresa] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] (dále též jen „bytová jednotka“), se po žalované domáhal vydání bezdůvodného obohacení ve výši 462 926 Kč s příslušenstvím, a to za užívání bytové jednotky bez právního důvodu v období od 1. 12. 2017 do 31. 8. 2020. Výše bezdůvodného obohacení vycházela z obvyklého nájemného podle znaleckého posudku č. [hodnota]-86/20 [tituly před jménem] [jméno FO]. Vedle obvyklého nájemného požadoval žalobce také úhradu zákonného úroku z prodlení od 1. 12. 2020 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě dlužné částky tak, jak ji stanovil žalobce v předžalobní výzvě) do zaplacení.

2. Žalovaná trvala na tom, že ve shora vymezeném období bytovou jednotku neužívala a činila-li tak snad jiná osoba, dělo se tak bez vědomí a svolení žalované. Popírala rovněž, že by v bytě měla své věci; vyjádřila-li se snad v jiném řízení před zdejším soudem jinak, jednalo se patrně o nepochopení kladené otázky. Trvala tedy na tom, že ve věci není pasivně legitimována, a navrhovala zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce je vlastníkem bytové jednotky, a to na základě kupní smlouvy ze dne [datum], s právními účinky vkladu vlastnického práva k témuž dni; to ostatně potvrzuje i výpis z katastru nemovitostí. Vlastnické právo žalobce k této bytové jednotce bylo nicméně v minulosti předmětem sporu mezi žalovanou (v procesní pozici žalobkyně) a [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobcem (v procesní pozici žalovaných) v řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]. Rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum] poté, co byl jako věcně správný potvrzen Krajským soudem v Brně (viz jeho rozsudek ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který obstál i v řízení před Nejvyšším soudem, který dovolání proti němu odmítl usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka]), zdejší soud zamítl žaloby vůči oběma tehdejším žalovaným na určení, že žalovaná (tehdy v procesní pozici žalobkyně) je vlastníkem bytové jednotky. Soud svůj závěr postavil na tom, že žalobce [tehdy žalovaný 2)] byl v dobré víře, že žalovaný 1) nabyl bytovou jednotku způsobem, který je v souladu se zákonem. V této úvaze vycházel mj. z příslušnosti žalovaného 1) k advokátnímu stavu a nikoli nelogicky předpokládal jeho poctivé, čestné a slušné jednání. V kontextu všech událostí a okolností provázejících uzavření kupní smlouvy týkající se bytové jednotky mezi žalovanou jako prodávající a [tituly před jménem] [jméno FO] jako kupujícím tedy žalobce nemusel jako kupující při následném převodu bytové jednotky na svou osobu (tj. při uzavření kupní smlouvy s [tituly před jménem] [jméno FO] jako prodávajícím) vůbec nabýt pochybnost o tom, zda je posledně jmenovaný skutečně vlastníkem bytové jednotky.

4. Dále účastníci nerozporovali, že žalobce jako pronajímatel uzavřel s [tituly před jménem] [jméno FO] jako nájemcem nedatovanou nájemní smlouvu o nájmu předmětné bytové jednotky na období od 2. 12. 2017 do 2. 12. 2020. V čl. 6.2 si strany ujednaly, že v tomto bytě může společně s nájemcem žít pouze jedna osoba, a to paní [Jméno žalované] (tj. žalobkyně); další osoby může nájemce do bytu přijmout jen s písemným souhlasem pronajímatele. Žalovaná tak měla užívací právo k předmětné jednotce odvozené právě od této nájemní smlouvy, a uplynutím doby, na kterou byl nájem sjednán, jí toto právo zaniklo. Nebylo současně sporu o tom, že žalovaná o žádný takový souhlas nežádala a že jí ani nikdy nebyl udělen.

5. Dále nebylo sporu o tom, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou prostřednictvím jejího právního zástupce k úhradě zažalované částky do 30. 11. 2020 (výzva ze dne 16. 11. 2020, jejíž přijetí právní zástupce žalované potvrdil e-mailem z téhož dne), která však zůstala bez odezvy.

6. Účastníci nijak nerozporovali ani to, že před Okresním soudem v [adresa] byla též projednávána žaloba na vyklizení pod sp. zn. [spisová značka], a to mezi týmiž účastníky jako ve věci projednávané nyní (ve stejné procesní pozici). Řízení bylo zastaveno usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], neboť žalobce vzal žalobu zpět poté, co žalovaná byt dobrovolně vyklidila (byť se tak stalo teprve po podání žaloby na vyklizení). Závěr o procesním zavinění žalované na zastavení řízení opřel zdejší soud mj. o její tvrzení podané v řízení o určení vlastnického práva k bytové jednotce vedené pod sp. zn. [spisová značka], že ačkoli v bytě přechodně nepobývá, stále v něm má svoje věci a umožňuje v bytě bydlet svému vnukovi.

7. Žalovaná dále v průběhu celého řízení ničeho nenamítala vůči obvyklé ceně nájemného tak, jak ji odhadl ve znaleckém posudku č. [hodnota] znalec [právnická osoba]. Ten výši obvyklého nájemného v období od 1. 12. 2017 do 30. 8. 2020 určil souhrnnou částkou 466 032 Kč (respektive částkou 12 033 Kč za období prosince roku 2017, částkou 156 879 Kč za rok 2018 a částkou 297 120 Kč za období od 1. 1. 2019 do 30. 8. 2020). K výši obvyklého nájemného vznesla žalovaná námitky teprve v závěrečném návrhu, tedy jak po poučení podle § 118b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, tak po formálním ukončení dokazování.

8. Klíčovou spornou otázkou mezi účastníky tak bylo, zda žalovaná skutečně ve vymezeném období bytovou jednotku užívala, a to ať už osobně, či nepřímo tak, že umožnila užívání bytové jednotky jiné osobě, konkrétně svému vnukovi, a zda ji vyklidila a umožnila žalobci její užívání. Z provedených důkazů pak soud zjistil tento skutkový stav:

9. Nad rámec toho, co bylo mezi účastníky nesporné, spis zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] dal soudu možnost porozumět genezi celého sporu v širším kontextu. Tedy, mezi žalovanou a [tituly před jménem] [jméno FO] byla dne 13. 5. 2015 uzavřena smlouva o zajišťovacím převodu práva k zajištění pohledávky ve výši 225 000 Kč dle smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 13. 5. 2015, a žalovaná jako dlužník převedla na [tituly před jménem] [jméno FO] jako věřitele vlastnické právo k bytové jednotce. Ve smlouvě o zajišťovacím převodu práva si strany ujednaly, že nebude-li zaplacen dluh žalované do 13. 8. 2015, stane se převod práva nepodmíněným a vlastnické právo věřitele vznikne zápisem do katastru nemovitostí. Dne 22. 10. 2015 žalovaná podepsala s [tituly před jménem] [jméno FO] souhlasné prohlášení, že zajišťovací převod práva k předmětné bytové jednotce se stává trvalým. Dne 29. 10. 2015 následovalo uzavření kupní smlouvy k předmětné bytové jednotce mezi [tituly před jménem] [jméno FO] jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím, na jejímž základě bylo do katastru nemovitostí zapsáno vlastnické právo ve prospěch žalobce. O vlastnictví žalobce k bytové jednotce vedly strany až do počátku roku 2023 spor před zdejším soudem právě pod zmíněnou sp. zn. [spisová značka], v němž žalovaná v procesní pozici žalobkyně nebyla úspěšná a její žaloba na určení, že je výlučným vlastníkem bytové jednotky, byla zamítnuta.

10. Jak již bylo uvedeno výše, žalobkyně převodem bytové jednotky na [tituly před jménem] [jméno FO] bez dalšího nepozbyla užívací právo k předmětné jednotce a po tomto převodu jej odvozovala od (nedatované) nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobcem jako pronajímatelem a [tituly před jménem] [jméno FO] jako nájemcem. Nájemní smlouva přitom pokrývala období od 2. 12. 2017 do 2. 12. 2020; uplynutím posledně jmenovaného data užívací právo žalované k bytové jednotce zaniklo.

11. Žalovaná, zřejmě si vědoma těchto následků, uzavřela dne 20. 9. 2017 s městem [adresa] jako pronajímatelem dne 20. 9. 2017 „Smlouvu o nájmu bytu“ č. [hodnota] v domě č. p. [adresa], a to na dobu neurčitou. Téhož dne sepsala notářka [tituly před jménem] [jméno FO] pod č. j. [Anonymizováno] notářský zápis se svolením k vykonatelnosti dle § 71b notářského řádu, kterým se žalovaná zavázala k vyklizení tohoto bytu a jeho předání pro případ, že dojde k ukončení nájmu, a to do patnácti dnů od skončení nájmu.

12. Ačkoli žalovaná celou svou procesní obranu postavila na tvrzení, že od září 2017 bydlí právě na adrese [adresa], toto tvrzení se soudu nejevilo jako věrohodné s ohledem na prohlášení samotné žalované v rámci řízení o určovací žalobě (sp. zn. [spisová značka]). Jak vyplývá z protokolu z jednání konaného dne 14. 2. 2020, ve jmenovaném řízení uvedla, že nyní již dva roky přechodně bydlí na penzionu, ale v bytě má stále své věci. K dotazu soudu, zda v současné době někdo v bytě bydlí, upřesnila, že byt hlídá vnuk, každý den do něj dochází a také tam přespává, protože jinak „(…) by o byt přišli (…)“. Obdobně vypovídal ve shora označeném řízení sp. zn. [spisová značka] i svědek [jméno FO] (syn žalované), který při jednání konaném dne 14. 8. 2020 uvedl, že „V poslední době v bytě žije vnuk žalobkyně, tedy syn od mého bratra. Já se s ním nestýkám, moc ho nemusím.“.

13. Provedené dokazování tak indikuje, že se žalovaná, patrně doufaje v úspěch ve sporu o určovací žalobě, zdráhala byt vyklidit. Žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že nejprve vyhověl žádosti žalované a s vyklizením posečkal do června roku 2018, avšak v červnu 2018 poslal do bytové jednotky svého tehdejšího právního zástupce (kterého označoval jako „pan [adresa]“). Ten zjistil, že v bytě bydlí nějaký pán, kterého později identifikoval jako vnuka žalované. Od té doby žalovaná s žalobcem prý přestala komunikovat. Na podzim roku 2018 si proto žalobce objednal zámečníka, který se pokusil o odvrtání zámku. Při odvrtávání se z bytu ozval mužský hlas, který hrozil přivoláním policie, která se později i dostavila. Vnuk žalované, pan [jméno FO], poté policii sdělil, že je u „babičky na návštěvě“, a policie za této situace žalobci doporučila v odvrtávání zámku nepokračovat.

14. K událostem z podzimu 2018 se vyjádřil svědek prap. [jméno FO], který v dané době byl a dosud je zaměstnán u Policie České republiky – Krajského ředitelství policie [Anonymizováno] kraje, Obvodního oddělení v [adresa] (dále jen „policie“). Svou výpovědí současně verifikoval a objasnil dokument, který zaslal žalobci na jeho žádost jako přílohu e-mailu ze dne 13. 5. 2022 ze služební emailové adresy [e-mail]; ve svědecké výpovědi tudíž v zásadě totožným způsobem vylíčil to, co popsal ve zmíněném dokumentu. Předně uvedl, že si jak nyní, tak při koncipování e-mailu ze dne 13. 5. 2022 musel vzpomínky oživit nahlédnutím do vlastních poznámek a do databáze policie, do níž měl a má přístup díky služebnímu zařazení na dozorčí službě. Objasnil tedy v prvé řadě, že přímo s žalovanou nikdy do kontaktu nepřišel a až na jedinou výjimku má všechny informace o ní právě z databáze; z databáze však zpravidla nepozná například to, zda se žalovaná na policii dostavila osobně, nebo zda oznámení učinila telefonicky (na linku 158), či jak přesně formulovala své oznámení, a je tedy nucen spoléhat na to, že způsob, jakým jeho kolegové oznámení do systému zanesli, je autentický. V každém případě předal žalobci ty informace, které z databáze zjistil. K událostem podzimu roku 2018 předně uvedl, že vše, co našel k osobě žalované, skončilo pouze prověřením oznámení, ale další kroky policie nečinila. V podrobnostech rozvedl konkrétní tři události: Ve vztahu k první, která se udála dne 1. 11. 2018, potvrdil, že se v dopoledních hodinách žalovaná obrátila na policii s oznámením, že ji neustále kontaktuje žalobce a jeho advokát pan [adresa], aby vyklidila bytovou jednotku. Podání žalované bylo zaevidováno a téhož dne v odpoledních hodinách dozorčí služba poslala svědka (v souladu s jeho tehdejším služebním zařazením) na místo samé; to bylo také poprvé a naposled, co byl svědek zaúkolován prověřováním oznámení, které se žalované týkalo. Svědek a ani nikdo jiný z policejní hlídky však přímo do bytu nevstoupil a věc se řešila na dvoře bytového domu; osobně tedy neověřil tvrzení pana Lipky, že se v bytě nachází vnuk žalované a že byt užívá přesto, že jedinou osobou k užívání oprávněnou je sama žalovaná. Totéž podání žalovaná policii adresovala ještě 6. 11. 2018, avšak dostalo se jí opětovného poučení, že je-li podstatou věci soukromoprávní spor, policie se jí nemůže zabývat. Konečně dne 28. 11. 2018 oznámil nějaký „S. [jméno FO]“ na linku 158, že se žalovaná soudí o určení vlastnictví k bytové a o její vyklizení.

15. V roce 2021 se žalobce pokusil znovu o vstup do bytu poté, co mu společenství vlastníků bytového domu [adresa] (dále též jen „SVJ“) avizovalo možný únik vody a hrozící havárii. O vstupu do bytu dne 12. 2. 2021 byl pořízen jednak zápis (podepsaný přítomným žalobcem, [jméno FO] a [jméno FO]), z něhož vyplývá, že v bytě se nachází 2 vodoměry (jeden z nich však nefunkční), že protéká WC, že v bytě je nepořádek a odpadky a že na zdi v kuchyni se nachází vlhká skvrna, jednak fotografie a videonahrávka, kterou soud rovněž provedl k důkazu. Videozáznam a fotodokumentace zachycuje bytovou jednotku ve stavu, který neindikuje, že by byt byl v danou chvíli obýván, přesto se zde nacházela řada starých věcí, z nichž některé (například dřevěná manželská postel a skříň v ložnici či židle v kuchyni) byly zachyceny na fotkách, jež tvořily přílohu dokumentů s názvem „Odhad obvyklé ceny nemovitosti číslo [Anonymizováno]“ ze dne 23. 10. 2015, vyhotoveného [tituly před jménem] [jméno FO] na základě objednávky [tituly před jménem] [jméno FO] pro [Anonymizováno], a. s., a „ODHAD č. [Anonymizováno] odhad obvyklé ceny nemovitosti pro účel úvěrového řízení“ ze dne 2. 4. 2016, vyhotoveného [tituly před jménem] [jméno FO] na základě objednávky žalobce pro Poštovní spořitelnu, a. s. (dále souhrnně též jen „odhady z let 2015 a 2016“), tedy ještě předtím, než se žalovaná z bytu měla odstěhovat na adresu [adresa]. Obsah videonahrávky odpovídá veskrze tomu, co bylo zaznamenáno v zápisu ze dne 12. 2. 2021, tj. v bytě byl nepořádek a odpadky. Z videozáznamu byt působí nehygienickým dojmem vylučujícím nebo minimálně výrazně ztěžujícím standardní obyvatelnost; dle názoru soudu by jej v daném stavu snad bylo možné označit za opuštěný, nikoli však za (zcela) vyklizený.

16. Svědek [jméno FO] jakožto předseda SVJ, který byl přítomen vstupu žalobce do bytové jednotky dne 12. 2. 2021, nad rámec toho, co vyplynulo z výše shrnutých důkazů, uvedl, že žalovanou zná již od počátku devadesátých let, kdy se do bytového domu na adrese [adresa] nastěhoval. Poté, co se žalovaná z bytu odstěhovala, užíval byt její vnuk, jehož jméno si přesně nevybavoval (nejistě uvedl „[jméno FO]“), který byt opustil zhruba čtvrt až půl roku před datem 12. 2. 2021, tj. vstupem žalobce do bytové jednotky za pomoci zámečníka. Zde upřesnil, že osobu, kterou považoval za vnuka žalované, nikdy nežádal o prokázání totožnosti (k čemuž ostatně nemá žádné oprávnění), avšak vycházel jednak z toho, co mu řekla sama žalovaná (tedy, že po jejím odchodu bude v bytě bydlet její vnuk), jednak znal jejího syna a tuto osobu vídal jak s tímto synem, tak s žalovanou, a později tuto osobu pravidelně vídal nejen vstupovat do bytového domu, ale také se pohybovat na balkoně, který patří k bytové jednotce. Vnuka popsal jako vyššího (cca 180 až 190 cm) muže věku cca 40 let, s krátkými vlasy do hněda. Upřesnil také, že vnuk žalované nejprve v bytě bydlel s kamarádem, později s těhotnou přítelkyní, a že měl psa (možná i dva).

17. Z podnětu žalobce zrušil [právnická osoba] [adresa] svým rozhodnutím ze dne 25. 5. 2022. č. j. MUHOCJ: [č. účtu], údaj o místu trvalého pobytu žalované na adrese [adresa] a jako nové místo jejího trvalého pobytu zaevidoval sídlo ohlašovny na adrese [adresa]. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí mj. vyplývá, že žalovaná bydlí od roku 2017 na adrese [adresa], a jelikož jí od 2. 12. 2017 již k bytové jednotce nesvědčí ani žádný užívací titul, podmínka zániku užívacího práva byla splněna. Toto rozhodnutí potvrdil na podkladě odvolání žalované jako věcně správné i Krajský úřad [Anonymizováno] kraje – odbor správní a Krajský živnostenský úřad dne 1. 8. 2022 svým rozhodnutím č. j. [č. účtu].

18. Poté, co byl žalobce úspěšný ve sporu o určení vlastnictví k bytové jednotce, přistoupil k přepisu energií na svou osobu, a přitom zjistil, že ty jsou stále hlášené na žalovanou; takto se alespoň vyjádřil ve své účastnické výpovědi. Podle informací získaných od dodavatelů plynu GasNet a [právnická osoba] odebírala žalovaná v bytové jednotce plyn od 1. 9. 1988 do 10. 7. 2022. Dne 24. 5. 2022 zažádal žalobce o připojení k distribuční soustavě, což se stalo smlouvou č. [hodnota] pro odběrné místo [adresa], EIC: [Anonymizováno], ve spojení se stanoviskem pro povolení plynového zařízení, oboje datované k 24. 5. 2022). Dále podal žalobce dne 21. 6. 2022 „Žádost o změnu zákazníka (přepis)“ ke společnosti [právnická osoba]. Dodávky plynu začala realizovat společnost Innogy [právnická osoba]. od 11. 7. 2022, jak vyplývá rovněž z potvrzení ze dne 14. 7. 2022, ve spojení s vyúčtováním za období od 11. 7. 2022 do 23. 8. 2022 a plánem záloh na budoucí období září 2022 až srpen 2023. Taktéž stran dodávek elektrické energie bylo na základě sdělení společností [právnická osoba]. a [právnická osoba]. zjištěno, že žalovaná odebírala elektřinu pro odběrné místo [adresa], EAN: [Anonymizováno], cca od roku 1988 do 1. 8. 2022; od data 2. 8. 2022 byl smluvní vztah s žalovanou ukončen přepisem na žalobce. Tomu rovněž korespondují i listiny předložené žalobcem, z nichž je patrno, že teprve dne 18. 7. 2022 byla iniciována změna zákazníka, a poté došlo dne 29. 7. 2022 k uzavření „Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí“ mezi [právnická osoba]. a žalobcem. Změnu odběratele elektrické energie žalobce doložil rovněž fakturou za elektřinu č. [hodnota] za období od 3. 8. 2022 do 12. 1. 2023. Z odpovědi paní [jméno FO] ze [právnická osoba] (viz e-mail ze dne 5. 5. 2023) na dotaz žalobce, vyplývá, že žalovaná hradila i předpisy záloh, a to až do dubna 2022 včetně. Skutečnost, že paní [jméno FO] pracuje pro [právnická osoba], potvrdil ve své výpovědi i [jméno FO]. Žalovaný konečně ve své účastnické výpovědi uvedl, že SVJ po něm žádalo úhradu ceny uniklé vody ve výši cca 19 000 Kč (viz avizovaný únik vody a hrozící havárie, které byly podnětem pro asistovaný vstup žalobce do bytové jednotky dne 12. 2. 2021), což odmítl, neboť nepovažoval za najisto postavené, že nadspotřeba vznikla v době, kdy již byl vlastníkem bytové jednotky on. K jeho překvapení tuto částku zaplatila žalovaná, což potvrzuje i sdělení ze dne 17. 4. 2023 od paní [jméno FO] ze společnosti [právnická osoba]., která provádí pro žalobce účetnictví.

19. Soud neučinil žádná zásadní skutková zjištění z usnesení policie ze dne 1. 11. 2016, č. j. KRPB-[Anonymizováno], kterým policie odložila trestní věc – podezření ze spáchání přečinu zpronevěry [tituly před jménem] [jméno FO] jednáním vůči žalované, spočívající nejprve v zápůjčce částky 130 000 Kč, poté v uzavření Smlouvy o zajišťovacím převodu práva na bytovou jednotku s žalovanou spolu s ústní dohodou, že byt prodají společně, a v následném prodeji této bytové jednotky [tituly před jménem] [jméno FO] žalobci bez vědomí žalované. Z odůvodnění tohoto usnesení vyplývá, že provedené důkazy spolehlivě neindikovaly spáchání trestného činu zpronevěry, neboť žádné smluvní ujednání o způsobu vyplacení přebytku za prodaný byt nebylo zjištěno.

20. Soud rovněž neprováděl důkaz dotazem na [právnická osoba] za účelem zjištění, zda to byla skutečně paní [jméno FO], kdo žalobci sdělil, že žalovaná hradila do dubna 2022 předepsané zálohy k bytové jednotce, respektive, zda tato informace skutečně byla odeslána z e-mailu paní [jméno FO]. E-mailová odpověď paní [jméno FO] o době hrazení záloh se totiž soudu jevila v kontextu dalších důkazů jako okrajová, neboť pouze dokreslovala jiná klíčová tvrzení a důkazy, a odročování jednání pouze za účelem obstarání potvrzení o tom, kdo tuto odpověď koncipoval a z jaké e-mailové adresy ji odeslal, se soudu nejevilo být v souladu se zásadou rychlosti a hospodárnosti.

21. Na základě provedených důkazů tak soud nepochyboval o tom, že žalovaná i po skončení nájemního vztahu mezi žalobcem jako pronajímatelem a [tituly před jménem] [jméno FO] jako nájemcem, od něhož bylo její užívací právo k bytové jednotce odvozeno, předmětnou bytovou jednotku užívala, respektive její užívání umožnila třetí osobě – s pravděpodobností blížící se jistotě svému vnukovi, jež není synem [jméno FO]. Za klíčovou přitom soud vzal výpověď samotné žalované v jiném řízení před zdejším soudem (sp. zn. [spisová značka]), v němž výslovně připustila, že ačkoli již má trvalé bydliště vedeno na jiné adrese, kde také (přechodně) pobývá, v bytě má stále své věci, a že tento byt „hlídá její vnuk“. Tato výpověď spolu s oznámeními, která učinila vůči policii buď samotná žalovaná, nebo osoba představivší se policii jako „S. [jméno FO]“, podporují skutkovou verzi předestřenou stranou žalující, tj. že žalovaná z pozice účastníka neskončeného řízení o určovací žalobě očividně vnímala pokusy žalobce o uchopení vlastnického práva k bytové jednotce jako nedůvodné a obtěžující a subjektivně byla přesvědčená o tom, že pokud by výzvám žalobce vyhověla a byt by vyklidila (zcela opustila) a nezajistila jeho „hlídání“ třetí osobou, o nemovitost (respektive vlastnické právo k ní) by definitivně přišla. Soud přitom lidsky chápe, že nadstandardní délka řízení o tomto sporu (od roku 2018 do roku 2023) mohla ovlivnit právní a faktické kroky žalované ve vztahu k bytové jednotce (ať již se jedná o nevyklizení bytu, o potřebu nechat byt „hlídat“ příbuzným, či o placení cen za energie či jiná plnění s užíváním bytu spojená, atp.), a že je žalovaná činila v naději, že soud zpochybní právní jednání mezi ní a [tituly před jménem] [jméno FO], či mezi [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobcem, a dospěje k závěru, že vlastnické právo k bytové jednotce nepozbyla.

22. Na tomto místě soud dává za pravdu žalované v tom, že prakticky žádný z důkazů, který byl v řízení proveden, by sám o sobě a izolovaně nemohl postačovat k závěru, že žalovaná bytovou jednotku užívala nebo že užívání umožnila jiné osobě.

23. V prvé řadě skutečně nelze v teoretické rovině vyloučit, že žalovaná při podání své účastnické výpovědi dne 14. 2. 2020 ve věci sp. zn. [spisová značka], kdy připustila, že v bytě stále má své věci a že v bytě nyní bydlí vnuk, neporozuměla kladené otázce nebo byla jiným způsobem zmatená či rozrušená, což mělo negativní dopad na hodnotu její výpovědi. Tvrzení, že v bytě bydlel vnuk, nicméně potvrdily další dvě osoby (jednak její syn [jméno FO] v tomtéž řízení sp. zn. [spisová značka], jednak předseda SVJ [jméno FO] v nyní projednávané věci). Rovněž záznamy policie indikují, že jak žalobkyně, tak osoba „S. [jméno FO]“, kontaktovali policii a cítili se být dotčeni výzvami žalobce (jeho právního zástupce) k vyklizení bytové jednotky, případně pokusy žalobce o vstup do ní. Jinými slovy, i záznamy policie nepřímo podporují skutkovou verzi předestřenou žalobcem, že v bytové jednotce se nacházela jiná osoba; konec konců i sama žalovaná měla policii výslovně informovat o tom, že v bytě bydlí její vnuk. Zde soud pro úplnost poznamenává, že v řízení nebyla postavena zcela na jisto identita tohoto „vnuka“, neboť žalovaná má pravděpodobně vnuků více a soudu se nepodařilo zjistit dostatečné množství informací o osobě, která se v bytě zdržovala (zejména tak zůstalo nejasné, zda se vnuk jmenuje „[jméno FO]“, „[jméno FO]“ či jiným křestním jménem začínajícím na písmeno „S“). Pro toto řízení však přesná identifikace osoby užívající bytovou jednotku není zásadní; podstatné je, že jiná osoba než žalovaná bytovou jednotku užívala, a to navíc s prokazatelným povědomím žalované a v souladu s její vůlí, která směřovala k tomu, aby si podržela vlastnictví v bytové jednotce navzdory probíhajícímu soudnímu sporu ve věci sp. zn. [spisová značka].

24. Dále, bylo by snad i možné uvěřit tvrzení žalované, že ona sama osobně již byt neužívala k trvalému vlastnímu bydlení nejpozději od data, kdy skončila uplynutím doby nájemní smlouva mezi žalobcem a [tituly před jménem] [jméno FO], nicméně nelze ignorovat prohlášení žalované, že stále má v bytě své věci, což je také okolnost pro souzenou věc relevantní. Podle ustálené judikatury se totiž za užívání předmětu nájmu považuje i jeho nevyklizení po skončení doby nájmu (srov např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2471/2010, ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4018/2014, které se sice týkají předchozí právní úpravy v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ale jejichž závěry lze vztáhnout i na právní úpravu nového občanského zákoníku) a neumožnění dispozice s věcí, například nepředáním klíčů od nemovité věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2105/2017). Ačkoli i prohlášení, že stále má v bytové jednotce své věci, mohla žalovaná učinit v důsledku neporozumění otázce či ve zmatku nebo rozrušení, opět jej nelze hodnotit izolovaně od dalších důkazů, které indikují, že si skutečně v bytové jednotce některé své věci ponechala i po datu 2. 12. 2017 a že žalobce neměl od bytové jednotky klíče a musel později přistoupit k odvrtání zámku od vchodových dveří. Je přitom lhostejné, zda vlastníkem věcí, které v bytové jednotce poté žalobce nalezl nalezl, byla přímo žalovaná, či zda patřily někomu jinému, kdo žalované pouze umožnil je používat; jisté je pouze to, že žalobce k nim své vlastnické či užívací právo neuplatňoval, žalovaná nikdy netvrdila, natož aby věrohodně prokázala, že by věci zachycené v odhadech z let 2015 a 2016 nebyly její (respektive že by dokonce byly ve vlastnictví žalobce) a nikdy ani nebyly deklarovány jako součást bytové jednotky. Zde soud odkazuje na obsah videozáznamu z asistovaného vstupu do bytové jednotky dne 12. 2. 2021, na kterém jsou viditelné přinejmenším tři kusy nábytku (skříň, manželská postel a židle), které byly zachyceny též na fotografiích tvořících přílohu odhadů z let 2015 a 2016, kdy žalovaná ještě v bytě prokazatelně bydlela (respektive, žalovaná nikdy netvrdila, že by snad již v tomto období byt opustila a vyklidila). Stav bytu tak, jak je zachycený na fotografiích v odhadech z let 2015 a 2016, nevyvolává dojem, že by byt nebyl obývaný; ačkoli zařízení bytu bylo starší a opotřebované a odpovídalo tomu, co obvykle lze nalézt v obydlí osob ve věku žalované, byt a jeho zařizovací předměty byly udržovány v čistotě a pořádku. Stav bytu zachycený v únoru 2021 na videozáznamu však již vyvolává dojem, že v něm nikdo po delší dobu nebydlel, ačkoli za vyklizený by jej soud, na rozdíl od žalované, neoznačil. Na tomto místě soud poznamenává, že definice pojmu „vyklizený byt“, není dosud žádným právním předpisem či judikaturou podána; odpověď na otázku, zda lze byt považovat za vyklizený, bude tudíž ponechána v každém jednotlivém případě na úvaze soudu. V souzené věci by soud byl ochoten na bytovou jednotku nahlížet jako na vyklizenou pouze tehdy, pokud by se v ní nacházely jen drobnější movité věci bez větší hodnoty, které lze bez obtíží či bez hrozby případných majetkoprávních sporů snadno z bytu odstranit. To však neplatí o objemnějším nábytku (není-li pevně zabudován do zděných konstrukcí, jako například vestavěná skříň, či obvykle považován za součást bytu, jako například kuchyňská linka), který jednak může mít nezanedbatelnou hodnotu, jednak jej zpravidla není možné jednoduše a jednou jedinou osobou z bytu vynést. Vzhledem k tomu, že právě takové objemnější předměty s možnou vyšší hodnotou se v bytové jednotce nacházely, nedospěl soud k závěru, že by žalobce nalezl po odvrtání zámku byt ve vyklizeném stavu.

25. Všechny důkazy ve vzájemném logicky provázaném řetězci tak s pravděpodobností blížící se jistotě indikují, že žalovaná společně se svým vnukem bytovou jednotku užívala i po skončení nájemního vztahu mezi [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobcem, od něhož bylo její užívací právo odvozeno, tedy po datu 2. 12. 2017, a to až do 12. 2. 2021, kdy žalobce přikročil k odvrtání zámku a vstupu do nevyklizené bytové jednotky.

26. Při právní kvalifikaci takto zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 2991 občanského zákoníku, podle kterého platí, že „[k]do se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se „[b]ezdůvodně (…) obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“.

27. Vyšel-li žalobce při vyčíslení bezdůvodného obohacení žalované z obvyklého nájemného, které by žalovaná musela za užívání bytové jednotky hradit, soud proti takovému pojetí nemá žádných výhrad. Na tomto místě znovu opakuje, že žalovaná po celou dobu řízení nevznesla jedinou námitku proti znaleckému posudku (opatřeného náležitostmi podle § 127a o. s. ř.), který výši obvyklého nájemného za zažalované období určil. Veškerá její obrana byla založena na tvrzení, že byt ani ona, ani jiná osoba s jejím svolením či vědomím, neužívala, a tedy, že žádné bezdůvodné obohacení na její straně, potažmo na straně toho, komu užívání umožnila, nemohlo vzniknout. Teprve v závěrečném návrhu vznesla proti výši obvyklého nájemného (dlužno dodat obecně formulovaný) nesouhlas, avšak v této fázi, tj. po koncentraci řízení dle § 118b odst. 1 o. s. ř. a formálním ukončení dokazování, se již soud touto námitkou nemohl zabývat.

28. Soudu nicméně neuniklo, že znalecký posudek odhadoval výši nájemného za období od 1. 12. 2017 do 31. 8. 2020, tj. o 2 další dny předcházející období, na které byla uzavřena nájemní smlouva mezi [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobcem. Jelikož ale žalobce v žalobě požadoval méně (462 926 Kč v souhrnu za celé shora uvedené období), než stanovil znalec ve znaleckém posudku (466 032 Kč v souhrnu a 12 033 Kč samostatně za prosinec 2017), rozdíl 3 106 Kč dle názoru soudu bezpochyby pokrývá ony dva dny, kdy ještě žalované užívací právo svědčilo. Vlastním výpočtem totiž soud dospěl k závěru, že při stanoveném nájemném 12 033 Kč za měsíc prosinec 2017, by dvěma dnům užívání odpovídala částka cca 776 Kč.

29. Žalobce má podle § 1970 občanského zákoníku též právo požadovat z pozice věřitele po žalované jakožto dlužníkovi, který se ocitl v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tento zákonný úrok požadoval žalobce od 1. 12. 2020, tedy od data následujícího po datu 30. 11. 2020, k němuž měla žalovaná splnit svou povinnost dle předžalobní výzvy ze dne 16. 11. 2020.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 23 147 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobce advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokát žalobce učinil ve věci sedm úkonů právní služby [z toho šest úkonů podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu - převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé - žaloba, vyjádření k doplněnému tvrzení strany žalované ze dne 13. 6. 2023, účast na třech jednáních dne 9. 5. 2023 v délce 1 hodina 20 minut, dne 22. 6. 2023 v délce 55 minut a dne 8. 8. 2023 v délce 1 hodina 37 minut, a jeden úkon podle § 11 odst. 2 písm. h) – jednoduchá výzva k plnění ze dne 16. 11. 2020]. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí podle § 7 bod 6 advokátního tarifu 10 180 Kč (celkem 66 170 Kč) a dále mu podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z těchto úkonů (celkem 2 100 Kč). Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně DPH v sazbě 21 % z odměny a náhrad advokáta ve výši 14 336,70 Kč) činí 105 753,70 Kč. Závěrem soud poznamenává, že právní zástupce žalobce nepožadoval (a tím pádem ani nevyčíslil) ani náhradu cestovních výdajů (§ 13 odst. 5 advokátního tarifu), ani náhradu za promeškaný čas (§ 14 advokátního tarifu).

Poučení