22 C 311/2021 - 146

Rubrum

Okresní soud Praha - východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Z rozvodem zaniklého společného jmění manželů se přikazuje do výlučného vlastnictví žalovaného osobní automobil značky Peugeot 508 SW, Diesel 2.0 HDI FAP Active, rok výroby 2017, RZ [SPZ], skříň na oblečení, lavice, 2x stolek, zrcadlo, 2x komoda Ikea Hemnes, šatní skříň barva šedohnědá o rozměrech 120x197, šatní skříň hnědošedá o rozměrech 450x800, komoda se 3 zásuvkami o rozměrech 108x96 černé barvy, komoda s 5 zásuvkami černé barvy, komoda se 2 zásuvkami šedohnědé barvy, Hemnes - botník o rozměrech 82x32 cm černé barvy, sedací souprava do tvaru L, rozkládací s úložným prostorem, led televizor Sony černé barvy s úhlopříčkou 125 cm, ratanové sezení set – 2x křesla, 1x dvojsedák, stůl ratanový se skleněnou deskou šedé barvy, 4x podsedák a 2x polštáře, vysavač Vorwerk Kobiold VK 140, Vorwerk hlavice HD 35, Polsterboy 420 + odsávací el. hadice, zahradní nábytek – venkovní sezení stůl + 6 židlí zn. Tahokov, kovové; 6 x zahradní křeslo Savoy Basics s kovovým stolem Tavio, zn. Tahokov, kombinovaná lednice s mrazákem, barva nerezová, mrazák velký šuplíkový, barva nerezová, non frost, multifunkční robot zn. Bosch mum 4405, myčka zn. Elektrolux, vestavěná stříbrná, s otvíracím systémem AirDry, rok výroby 2018, vakuová pumpa se stojanem Vacsy systém Zepter, barva oranžová, součástí je skleněná nádoba o velikosti 20x13 cm a víko na tuto nádobu o velikosti 26x20 cm zelené barvy, plynový venkovní gril Mountfield, barva bílá, litinová krbová kamna Haas a Sohn, s horním kouřovodem, barva černá, finanční produkt stavebního spoření dle smlouvy o zřízení stavebního spoření vedený ke jménu žalovaného Raiffeisenbank stavební spořitelna, a. s., VS produktu [Anonymizováno], investiční životní pojištění „Talisman“.

II. Z rozvodem zaniklého společného jmění manželů se přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně účty vedené ke jménu žalobkyně u [právnická osoba]., a to osobní účet č. [č. účtu] založený dne 26. 7. 2001, vkladový účet č. [č. účtu] založený dne 8. 3. 2017.

III. Řízení se v té části, v níž se žalobkyně domáhala vypořádání položky, jíž jest automatický kotel na uhlí s násypkou na uhlí zn. Viadrus Ekoefekt 24, zastavuje.

IV. Návrh se v té části, v níž se žalobkyně domáhala vypořádání položky, jíž jest dubové schodiště, odmítá.

V. Žaloba se v té části, v níž se žalobkyně domáhala vypořádání položky, jíž jsou příčníky na vozidlo značky Hack včetně střešního boxu zn. Neumann Adventure 190, barva černá NEU, zamítá.

VI. Návrh žalovaného, jímž se domáhal vypořádání položky, jíž jsou fakticky vynaložené náklady na péči o koně ve výlučném vlastnictví žalobkyně ve výši 180 000 Kč, se zamítá.

VII. Žalovaná je povinna uhradit žalovanému z titulu vypořádání společného jmění manželů částku 26 429,22 Kč, a to do šesti měsíců ode dne právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala soudu návrh, jímž se domáhala rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů. Tvrdila, že manželství účastníků uzavřeno 27. 8. 2010 před [právnická osoba] [adresa] nad [jméno FO]. Rozvedeno bylo rozsudkem čj. [spisová značka] Okresního soudu Praha – východ ze dne 30. 8. 2019, právní moc dne 16. 9. 2019. K uzavření dohody o vypořádání společného jmění manželů nedošlo.

2. Žalovaný k návrhu uvedl následující. Žalobkyně v měsíci lednu roku 2019 dobrovolně odešla ze společné domácnosti, když navázala známost s jiným mužem, přičemž nezletilé děti [Anonymizováno] ve věku [Anonymizováno] let a [Anonymizováno] ve věku [Anonymizováno] let zanechala v péči žalovaného bez jakéhokoli finančního přispění. Péči o nezletilé děti žalovaný zajišťoval sám, žalobkyně zablokovala přístup ke společnému účtu vedený na její jméno. Protože žalovaný zůstal s dětmi sám bez finančních prostředků, vypověděl smlouvu o stavebním spoření, kde bylo naspořeno 30 000 Kč, kteroužto částku použil výhradně na potřeby dětí, pro překlenutí období od ledna 2019 do rozvodu dne 16. 9. 2019, kdy žalobkyni určeno výživné pro nezletilé děti. Do června roku 2019, kdy došlo k rozvodu, měla žalobkyně přístup do společné domácnosti, postupně odvážela některé věci, například nádobí, obrazy, mixér, kdy uvedla, že si vzala vše, co chtěla, ostatní nechává pro potřeby dětí. Žalobkyně byla v období let 2008 - 2014 na mateřské dovolené, veškerý chod domácnosti byl financován z výplaty žalovaného zasílané na společný účet a darů od rodičů. Výdělky žalovaného po dobu trvání manželství byly přibližně 300 000 Kč - 450 000 Kč ročně. Žalobkyně se kromě určeného výživného žádným způsobem finančně nepodílí na pořízení oblečení, společenského vyžití (kroužky, hory, školy v přírodě), ostatních potřebách nezletilých dětí. S odkazem na tvrzení žalovaného k jednotlivým položkám společného jmění manželů považuje žalovaný společné jmění za vypořádané. Co se týká stavebního spoření, tak jak bylo v úvodu zmíněno, bylo plnění vybráno a použito na úhradu nákladů z důvodu blokace společného účtu. Položky movitých věcí k vypořádání byly pořízeny v roce 2013, venkovní gril, lednička, robot, televizor, ostatní v roce 2014, nábytek, v roce 2017, venkovní nábytek, jsou tudíž po záruční době. Nevlastní doklady o výši jejich pořizovací ceny. Tyto věci jsou mnoho let používané a některé z nich jsou součástí nemovitosti. Nedokáže vyčíslit jejich hodnotu, nadto veškeré zařízení bylo žalobkyni při jejím odchodu ze společné domácnosti nabídnuto. Nabídka k převzetí věcí byla žalobkyní odmítnuta s tím, že věci zanechává pro potřeby dětí. Žalovaný dále uplatnil vzájemný návrh, když se domáhá úhrady částky na výstavbu boxů pro ustájení koně žalované, ve vztahu k ostatním položkám, které zmínil ve svém vyjádření k žalobě, výslovně uvedl, že jejich vypořádání se nedomáhá, pro rozhodnutí ve věci je neuplatňuje.

3. Skutková zjištění:

4. Předně bylo třeba hodnotit, zdali došlo k vypořádání společného jmění dohodou, a to ohledně movitých věcí, kteréžto tvrzení uplatnil žalovaný. Stranám sporu bylo dáno poučení dle § 118a, odst. 1, 3, o. s. ř., nechť doplní skutková tvrzení, tak, že uvedou, zdali tvrdí, že došlo k dohodě o vypořádání v části movitých věcí, kdy a jak byla uzavřena, jak byl tento projev vůle stran realizován. K prokázání tvrzení, že byla dohoda uzavřena, musí žalovaný označit důkazy. V návaznosti na tuto výzvu žalobkyně setrvala na tvrzení, že nedošlo k dohodě ohledně všech movitých věcí tak, jak tvrdí žalovaný. Učinila nesporným, že některé movité věci převzala, jednalo se však o věci nabyté za prostředky výlučného vlastnictví nebo ty věci společného jmění manžel§, které potřebovala. Co se týká toho, jaký byl projev vůle účastníků ohledně movitých věcí, tak žalobkyně tvrdí, že k dohodě nedošlo ve vztahu ke všem věcem společného jmění manželů, k čemuž odkazuje protokol ze dne 27. 3. 2019 MěÚ [adresa], který popisuje situaci, kdy si žalobkyně chtěla z domácnosti odvézt nějaké movité věci, přičemž došlo ke konfliktu, kterému byla účastna i matka žalovaného. Žalovaný setrval na stanovisku, že došlo k dohodě ohledně vypořádání movitých věcí s tím, že dohoda byla uzavřena tak, že žalobkyně v průběhu roku 2019, leden až červen, měla přístup do domu, z nějž odvážela věci, které tvořily mj. i vybavení domácnosti, nádobí, obrazy, mixér, apod. Žalovaný nabídl žalobkyni uzavření dohody ohledně movitých věcí, nabídl žalobkyni, že může převzít automobil, toto však žalobkyně odmítla, namítala, že nebyl uhrazen leasing.

5. Ve věci nelze uzavřít, že došlo k uzavření dohody o vypořádání movitých věcí, a to již dle skutkových tvrzení stran. Aby bylo možné uzavřít, že došlo k uzavření dohody o vypořádání společného jmění manželů, či jeho části, zde ohledně movitých věcí, muselo by být tvrzeno a následně prokázáno, že strany sporu projevily shodnou vůli a tuto realizovaly, musí být zřejmým, že došlo ke shodě stran a jak konkrétně strany ujednaly. Zde však již z tvrzení žalovaného se podává, že k tomuto nedošlo. Žalovaný uzavření dohody odvozuje pouze z toho, že žalobkyně odvezla z místa posledního společného bydliště určité movité věci. Toto však není dohodou, souhlasně projevenou vůlí stran, k čemuž je třeba odkázat další tvrzení žalovaného, kdy tento výslovně uvedl, že žalobkyni nabídl, jak má být ujednáno ohledně vozidla, což žalobkyně odmítla. Je tudíž zřejmým, že k dohodě o vypořádání společného jmění manželů o movitých věcech nedošlo. Nadto žalovaný ani neoznačil důkazy, z nichž by se uzavření dohody podávalo. Pokud byl k důkazu označen protokol Městského úřadu v [Anonymizováno], přílohová obálka, jímž chtěla žalobkyně doložit, že k uzavření dohody nedošlo, neboť mezi účastníky došlo ke konfliktu, tak z uvedené listiny nelze činit žádné závěry pro zjištění o uzavření tvrzené dohody. Pouze z té skutečnosti, že mezi účastníky docházelo ke konfliktům, nemůže být uzavřeno, že nemohlo dojít k dohodě.

6. Osobní automobil značky Peugeot 508 SW, Diesel 2.0 HDI FAP Active, rok výroby 2017, RZ [SPZ]. Žalobkyně tvrdila, že tuto položku užívá žalovaný. Hodnota vozidla ke dni skončení společného jmění manželů činí 450 000 Kč, kdy žalobkyně vycházela při určení hodnoty tohoto vozidla z cen vozidel obdobných, neboť žalovaný neposkytl součinnost k předložení kupní smlouvy vozidla, tudíž bylo nezbytné vycházet z obvyklé tržní hodnoty vozidla tak, jak jsou na trhu obdobná vozidla nabízena. Žalovaný tvrdil, že osobní automobil Peugeot 508 SW RZ [SPZ], je roku výroby 2012, pokud je v žalobě nesprávně uveden rok výroby 2017, jedná se o nesprávné označení. Na pořízení tohoto vozidla byl žalovanému poskytnut dar ve výši 200 000 Kč jeho matkou. Žalovaný tento automobil nabídl žalobkyni při jejím odchodu ze společné domácnosti, tato jej však odmítla, jelikož nebyl uhrazen úvěr.

7. Následně strany sporu učinily nesporným, že hodnota této položky činí 180 000 Kč. Ve vztahu k této položce bylo skutkové zjištění činěno v režimu § 120, odst. 3 o. s. ř., kdy za prokázané je takto vzato, že označený automobil je součástí masy společného jmění manželů, přičemž zůstatková hodnota je ve výši 180 000 Kč. Za situace, kdy vůz užívá žalovaný, kteréžto tvrzení nebylo sporováno, bylo rozhodnuto, že se přikazuje do výlučného vlastnictví žalovaného.

8. Pokud byla v řízení projednávána položka, jíž jest shora označený automobil, tak žalovaný uplatnil žalovaný vnos ve výši 200 000 Kč, kdy uvedl, se jedná o částku, kterou vložil na pořízení této položky, úhradu kupní ceny, jednalo se o dar poskytnutý matkou žalovaného.

9. Ve věci bylo vzato za prokázané, že byl realizován vnos žalovaného z výlučných prostředků získaných darem na majetek společného jmění manželů, úhrada kupní ceny automobilu. Žalovaný ve vztahu ke svému tvrzení doložil listinný důkaz, jímž jest darovací smlouva, příloha spisu, dle níž žalovaná a [jméno FO] uzavřeli darovací smlouvu pro částku 200 000 Kč na pořízení osobního automobilu Peugeot 508, 10. 7. 2015. Žalobkyně tento důkaz hodnotí jako nevěrohodný. Žádných skutečností, z nichž by však bylo namístě dovozovat nedůvěryhodnost této listiny, se z obsahu spisu nepodává. Naopak s ohledem ke skutečnostem z obsahu spisu se podávajícím, je třeba tento důkaz hodnotit jako důvěryhodný. Zde je hodnoceno to, že v řízení bylo taktéž zjištěno, matka žalovaného hradila částky na pořízení kotle, což znamená, že ve vztahu k majetku účastníků činila výdaje, kdy tato skutečnost činí tvrzeními žalovaného důvěryhodnými. Zde je třeba zdůraznit, že pokud žalovaný tyto investice tvrdil, tedy investice do kotle stran své matky, tak zde jeho tvrzení lze vzít za najisto prokázaná. Nadto i žalobkyně výslovně při jednání soudu uvedla, že náklady hrazené v souvislosti s péčí o koně ve výlučném vlastnictví žalobkyně hradil otec žalovaného. Tedy i sama žalobkyně v řízení uvedla, že rodiče žalovaného hradili výdaje ve vztahu k majetku účastníků. Za situace, kdy žalovaný doložil darovací smlouvu, přičemž z obsahu spisu se nepodává žádná skutečnost, která by tuto listinu činila nevěrohodnou, naopak z obsahu spisu se podává, že rodiči žalovaného byly činěny výdaje ve vztahu k majetku účastníků, což nasvědčuje tomu, že tato částka byla poskytnuta, nelze nežli uzavřít, že skutek se udál tak, jak žalovaný tvrdí.

10. Za situace, kdy nebyla uzavřena dohoda účastníků ve vztahu k movitým věcem společného jmění manželů, byla k těmto nadále činěna skutková zjištění.

11. V řízení je vzato za prokázané, že masu společného jmění manželů tvoří movité věci, jimiž jsou skříň na oblečení, lavice, 2x stolek, zrcadlo, 2x komoda Ikea Hemnes, šatní skříň barva šedohnědá o rozměrech 120x197, šatní skříň hnědošedá o rozměrech 450x800, komoda se 3 zásuvkami o rozměrech 108x96 černé barvy, komoda s 5 zásuvkami černé barvy, komoda se 2 zásuvkami šedohnědé barvy, Hemnes - botník o rozměrech 82x32 cm černé barvy, sedací souprava do tvaru L, rozkládací s úložným prostorem, led televizor Sony černé barvy s úhlopříčkou 125 cm, ratanové sezení set – 2x křesla, 1x dvojsedák, stůl ratanový se skleněnou deskou šedé barvy, 4x podsedák a 2x polštáře, vysavač Vorwerk Kobiold VK 140, Vorwerk hlavice HD 35, Polsterboy 420 + odsávací el. hadice, zahradní nábytek – venkovní sezení stůl + 6 židlí zn. Tahokov, kovové; 6 x zahradní křeslo Savoy Basics s kovovým stolem Tavio, zn. Tahokov, kombinovaná lednice s mrazákem, barva nerezová, mrazák velký šuplíkový, barva nerezová, non frost, multifunkční robot zn. Bosch mum 4405, myčka zn. Elektrolux, vestavěná stříbrná, s otvíracím systémem AirDry, rok výroby 2018, vakuová pumpa se stojanem Vacsy systém Zepter, barva oranžová, součástí je skleněná nádoba o velikosti 20x13 cm a víko na tuto nádobu o velikosti 26x20 cm zelené barvy, plynový venkovní gril Mountfield, barva bílá, litinová krbová kamna Haas a Sohn, s horním kouřovodem, barva černá.

12. Ve vztahu ke shora označeným movitým věcem byla skutková zjištění činěna v režimu § 120, odst. 3 o. s. ř., když účastníci učinili nesporným, že jsou společným jměním manželů, celková hodnota movitých věcí činí částku 15 000 Kč, nemovité věci jsou v držení žalovaného.

13. Automatický kotel na uhlí s násypkou na uhlí zn. Viadrus Ekoefekt 24. Žalobkyně k této položce tvrdila, že cena jí není známa, nepředpokládá, že by se s žalovaným dohodli, nachází se na adrese poslední společné domácnosti, bydlišti žalovaného. Žalovaný tvrdil, že pořízení, doprava a montáž automatického kotle Ekoefekt 24, byla financována matkou žalovaného na základě darovací smlouvy, nadto se jedná o součást nemovitosti.

14. Z důkazů, jimiž jsou zálohová faktura na čl. 95 spisu, příkaz k úhradě na čl. 96 spisu, protokol o instalaci kotle na čl. 97 spisu bylo zjištěno, že dne 26. 1. 2014 byla vystavena zálohová faktura [jméno FO] – KOVOOBRÁBĚČSTVÍ dle objednávky kotle ke jménu žalovaného, částka 78 315 Kč, splatnost 6. 2. 2014. Dne 30. 1. 2014 byl vystaven příkaz k úhradě pro převod částky 78 315 Kč z účtu č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ve prospěch účtu č. [č. účtu]. Žalovaným byl převzat kotel po instalaci dne 24. 9. 2014. Ze sdělení [právnická osoba]. na čl. 140 spisu bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] je [jméno FO], narozená dne [datum]. S ohledem ke zjištěním podávajícím se ze shora uvedených důkazů je nadbytečným hodnotit listinu, jíž jest darovací smlouva, příloha spisu. Najisto tak bylo postaveno, že finanční prostředky na úhradu kupní ceny kotle byly hrazeny matkou žalovaného. Nadále žalobkyně učinila ve vztahu k této položce zpětvzetí, žalovaný s tímto souhlasil.

15. Žalobkyně nadále označila položku dubové schodiště. Protože tato položce byla označena zcela neurčitě, neboť nebylo vůbec zřejmým, zdali se jedná o schodiště zabudované či volně umístěné, jaké jsou jeho rozměry, jaká je jeho dispozice. Žalobkyni tak bylo dáno ve vztahu k této položce poučení dle § 43 o. s. ř. Žalobkyně vadu podání neodstranila, tvrzení nedoplnila.

16. Příčníky na vozidlo značky Hack včetně střešního boxu zn. Neumann Adventure 190, barva černá NEU. Žalobkyně k této položce tvrdila, že její zůstatková cena jí není známa, nepředpokládá, že by se s žalovaným dohodli. Movité věci zůstaly na adrese poslední společné domácnosti, bydliště žalovaného. Žalovaný k této položce tvrdil, že příčníky na vozidlo zn. Atera včetně střešního boxu byly vlastnictvím majitele autoservisu, následně v září 2019 odkoupeny žalovaným, sporoval, že se jedná o masu společného jmění manželů.

17. Pro tuto položku bylo mezi účastníky řízení sporným, zdali se jedná či nikoliv o součást masy společného jmění manželů. Žalobkyně tuto položku označila jako součást společného jmění manželů, žalovaný toto popíral s tvrzením, že se jedná o majetek třetí, osoby odlišné od účastníků, která ji vlastnila, účastníci tuto položku pouze užívali v případě potřeby, za což byla hrazena kompenzace, která byla vyúčtovávána vlastníkem této položky vždy, když bylo účtováno za servis vozidla, neboť shodná osoba i prováděla servis vozu. Protože zde byl mezi stranami spor, byla žalobkyni dána výzva dle § 118a, odst. 1, 3 o. s. ř., nechť žalobkyně uvede, a k tomuto označí důkazy, kdy, jak, jakým právním jednáním byla tato položka nabyta do společného jmění manželů, s tím, že k prokázání svých tvrzení musí označit důkazy, žalovanému byla dána výzva dle § 118a, odst. 3 o. s. ř., nechť označí důkazy k prokázání tvrzení, že se jednalo o vlastnictví jiné osoby, nejednalo se o společné jmění manželů. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že trvá na tom, že se jedná o položku společného jmění manželů, žádných důkazů však neoznačuje, neboť ve vztahu k této nemá ničeho, čím by bylo možné skutkové tvrzení doložit. Žalovaný k výzvě soudu doložil fakturu na čl. 98 spisu. Z této listiny bylo zjištěno, že společnosti [právnická osoba] jako odběrateli byla vystavena faktura č. [tel. číslo] společností [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] na částku 11 950 Kč dne 13. 5. 2017, předmět plnění Atera AR045262, Hapro Travel 6.2 Antracite. Za situace, kdy žalobkyně sic tvrdí, že se jedná o položku společného jmění manželů, avšak tato svá tvrzení žádným způsobem neprokazuje, přičemž žalovaný doložil, že nabytí položky, jíž jest střešní nosič třetí osobou, nelze uzavřít, že skutek se udál tak, jak žalobkyně tvrdí a tato položka je součástí masy společného jmění manželů.

18. Stavební spoření – smlouva o zřízení stavebního spoření v držení žalovaného – stavební spoření [Anonymizováno]. Účastníci řízení učinili nesporným, že jedná o finanční produkt [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], a. s., VS produktu [Anonymizováno], investiční životní pojištění se spořením [Anonymizováno], hodnota produktu činí 30 000 Kč. Pokud žalobkyně tvrdila, že tento produkt je veden ke jménu žalovaného, tak toto nebylo sporováno. Ve vztahu k této položce tak bylo učiněno skutková zjištění v režimu § 120, odst. 3 o. s. ř.

19. Finanční prostředky na bankovních účtech náleží každému z manželů dle toho, na jehož jméno je daný účet veden. Ve vztahu k této položce bylo při jednání soudu dáno poučení dle § 43 o. s. ř. s tím, nechť žalobce, žalovaný označí řádně společnost, u níž byly vedeny finanční produkty ke jménu manželů, nestane-li se tak, bude v této části návrh odmítnut, čímž pro tuto část řízení bude toto ukončeno. V návaznosti na výzvu soudu žalobkyně uvedla, že žádnou položku finančního produktu neuplatňuje. Žalovaný označil k vypořádání položku, jíž jest běžný účet vedený ke jménu žalobkyně u [právnická osoba]. Z důkazu, jímž je sdělení [právnická osoba]. na čl. 76 spisu, výpisy z účtu vedené ke jménu žalobkyně na čl. 104 – 139 spisu bylo zjištěno, že ke jménu žalobkyně jsou vedeny produkty, jimiž jsou osobní účet č. [č. účtu] založený dne 26. 7. 2001, zůstatek ke dni 16. 9. 2019 je ve výši 967,22 Kč, vkladový účet č. [č. účtu] založený 8. 3. 2017, zůstatek ke dni 16. 9. 2019 je ve výši 0 Kč.

20. Vnos žalovaného na společný majetek ve výši 75 924 Kč. Žalovaný nadále uplatnil vnos na společný majetek ve výši 75 924 Kč, když tvrdil, že po rozvodu z výlučných prostředků uhradil 75 924 Kč (do 12. 4. 2021 dle úvěrové smlouvy č. [hodnota], [právnická osoba] [právnická osoba].). K této položce žalobkyně uvedla, že nesporuje, že úvěr byl uhrazen, ale nezná podrobnosti. V závěrečném vyjádření ve věci učiněném po poučení dle § 119a, odst. 1 o. s. ř. žalobkyně uvedla, že úhradu této částky nesporuje. Hodnocení důkazu, jímž jest splátkový kalendář, který žalovaný označil k prokázání svých tvrzení, čl. 6, 7 spisu, je tak nadbytečným. Ve vztahu k této položce tak lze činit skutkový závěr dle § 120, odst. 3 o. s. ř. takový, že žalovaným bylo vneseno z výlučných prostředků na společný majetek 75 924 Kč.

21. Žalobkyně k této položce namítla, že hodnota vozidla klesla, poměrně k tomu by dle § 742 občanského zákoníku, měla být ponížena i celková cena uhrazena z výlučných prostředků žalovaného. Ve vztahu k dovolávanému ustanovení však nebyla tvrzena ani prokazována dohoda manželů ve vztahu k valorizaci, proto byla žalobkyni dána výzva dle § 118a, odst. 3 o. s. ř. s tím, že tuto musí žalobkyně doložit. Žalobkyně doplnila svá tvrzení, kdy uvedla, že dohoda nebyla uzavřena.

22. Fakticky vynaložené náklady na péči o koně ve výlučném vlastnictví žalobkyně ve výši 180 000 Kč. Žalovaný uplatnil položku, jíž jsou náklady žalovaným vynaložené z výlučných prostředků na rekonstrukci a vybudování venkovních boxů pro ustájení koní a potřebného vybavení provedené panem [jméno FO], bytem [adresa] v průběhu roku v hodnotě 180 000 Kč, jež hradil žalovaný až do roku 2018.

23. Žalobci byla dána výzva dle § 118a, odst. 1, 3. o. s. ř., nechť doplní skutková tvrzení a k těmto označí důkazy, tak, že uvede, kdy přesně, na základě jaké smlouvy, kdo ji uzavřel, kde a jak, byly zbudovány žalovaným uvedené boxy pro koně; zdali se jedná o věc spojenou se zemí pevným základem či nikoliv, tedy zdali se jedná o věc nemovitou či nikoliv; zdali pro vybudování této věci bylo vydáváno správní rozhodnutí, jakým orgánem, v jaké věci (sp. zn.); z jakých konkrétně finančních prostředků bylo vybudování této věci hrazeno – je třeba konkrétně uvést zdroj finančních prostředků, konkrétně platbu, která byla za výstavbu realizována (hotovostní, bezhotovostní – z jakého účtu, v jakých jednotlivých částkách, v jakých dnech), musí být zcela jednoznačně zřejmé, zdali se jednalo o prostředky výlučné žalovaného či prostředky společného jmění manželů.

24. Žalovaný v návaznosti na shora uvedenou výzvu doplnil skutková tvrzení tak, že participoval na vybudování boxů. Situace byla taková, že se dohodli s paní [Anonymizováno], na jejímž pozemku byl box vybudován. Žalovaný financoval tento box, respektive jeho výstavbu, dále zpevněné plochy, zázemí pro ustájení koně z výlučných prostředků. K tomuto však nemá žádný důkaz, odkazuje na čestné prohlášení pana [jméno FO]. Konkrétně byl vybudován box a zázemí pro koně. Na pozemku paní [Anonymizováno] byla vybudována zpevněná plocha. Na této byl vybudován box pro koně, tak, že byly stěny pro box pevně ukotveny do betonových základů, box byl zastřešen. Do boxu se vešlo 4 až 5 koní. V boxu byli koně žalobkyně a také pana [jméno FO]. Žalovaný byl nájemcem ve vztahu k paní [Anonymizováno], což znamená ve vztahu k pozemku, na němž byl box zřízen. S panem [jméno FO] se dohodli, že po vybudování boxu, se paní [Anonymizováno] stane vlastníkem boxu, aby takto kompenzovali, že kůň, kterého užívala žalovaná, bude umístěn v boxu pana [jméno FO]. Nájem se platil pouze za užívání pozemku paní [Anonymizováno], ale neplatilo se ničeho za užívání boxu. To znamená, že finanční prostředky, které byly vynaloženy jako příspěvek na vybudování boxu, byly kompenzací za to, že v boxu je ustájen kůň, aniž by bylo hrazeno jakékoli nájemné. Žalobkyně k této položce tvrdila, že boxy byly vybudovány, to je pravdou. Situace byla taková, že boxy vybudoval žalovaný, dle žalobkyně však nadále ničeho nebylo hrazeno. Účastníci přispívali tím, že poskytovali stroje. Bylo to reciproční, žalobkyně mohla mít ustájeny koně v boxu pana [jméno FO], oproti tomu panu [jméno FO] byly poskytovány stroje, které on neměl. Co se týká nájmu paní [Anonymizováno], tak za celý velký pozemek jí nájem hrazen nebyl. Tento byl hrazen pouze za část pozemku a hradil jej otec žalovaného.

25. Pokud k této položce žalovaný označil důkaz, jímž jest čestné prohlášení na čl. 42 – 44 spisu, tak věc zde spočívá na právním hodnocení, kdy již z tvrzení žalovaného, který tuto položku uplatnil, se podává, že se nejedná o položku společného jmění manželů, tudíž hodnocení tohoto důkazu je nadbytečným.

26. Pro nadbytečnost nebyly provedeny důkazy, jimiž jsou fotografie na čl. 15 spisu, neboť zde skutkový stav byl zjištěn dle § 120, odst. 3 o. s. ř., fotografie na čl. 14 spisu, neboť pro tuto položku řízení zastaveno, protokol o jednání, přílohová obálka, když skutkový stav byl zjištěn dle § 120, odst. 3 o. s. ř. A dále faktura č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], faktura č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] na čl. 81 – 94 spisu, když k těmto listinám žalovaný uvádí, že prokazují tu skutečnost, že hradil náklady spojené s užíváním vozidla, kdy tato položka není předmětem projednání, ve vztahu k prostředkům investovaným na kupní smlouvu z těchto listin nelze činit žádné skutkové závěry. Výslech svědka [jméno FO], neboť zde věc spočívá na právním hodnocení.

27. Dle § 740 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, o. z., nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

28. Dle § 741, o. z., nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.

29. Dle § 742 o. z., nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. Hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

30. V souzené věci bylo mimo spor, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 27. 8. 2010 před Městským úřadem [adresa] [Anonymizováno] [jméno FO], rozvedeno bylo rozsudkem čj. [spisová značka] Okresním soudem Praha – východ ze dne 30. 8. 2019, jenž nabyl právní moci dne 16. 9. 2019. Tedy ke vzniku manželství, tudíž společného jmění manželů došlo za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., k jeho zániku, tudíž zániku společného jmění manželů, došlo za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb.

31. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR vydaný ve věci sp. zn. 22 Cdo 3779/2014 dne 29. 4. 2015 uvádí, že pokud je rozhodováno o vypořádání společného jmění manželů, zaniklého (zrušeného, zúženého) před 1. 1. 2014, je věc nutno posuzovat ve stejném právním režimu jako jeho zánik. Jinými slovy, podstatným pro posouzení, který právní režim je rozhodný, je okamžik zániku společného jmění manželů, tudíž nikoliv jeho vznik. Věc je tak hodnocena v režimu zákona č. 89/2012 Sb.

32. V řízení nebylo tvrzeno, ani toto nebylo prokázáno, že by došlo k jakékoliv modifikaci majetkových vztahů účastníků.

33. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1205/2019: „Při vypořádání společného jmění manželů zaniklého podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se zásadně vychází z obvyklé ceny věci a jejího stavu v době rozhodování soudu.“.

34. Co se týká způsobu vypořádání vnosů, tak i v režimu právní úpravy po 1. 1. 2014 lze aplikovat rozhodnutí NS ČR 8 Cz 36/69, které uvádí, že to, co každý z manželů vynaložil na společný majetek ze svého, má mu být uhrazeno ze společného majetku, avšak pouze ve výši, která odpovídá poměru velikosti podílu, kterého se každému z nich dostává z bezpodílového spoluvlastnictví.

35. Ve vztahu ke lhůtě uvedené v § 741 o. z., soud odkazuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaná ve věci sp. zn. 22 Cdo 2742/2012: „V řízení o vypořádání společného jmění manželů může soud vypořádat jen ten majetek či hodnoty tvořící společné jmění manželů, které účastníci řízení navrhli k vypořádání do tří let od jeho zániku.“ a ve věci sp. zn. 22 Cdo 3541/2014: „Soud může vypořádat pouze ty hodnoty a investice tvořící součást zákonného majetkového společenství manželů, které účastníci učiní předmětem řízení, a to ve lhůtě tří let od zániku majetkového společenství. Tzv. pravidlo tří let brání tomu, aby se po uplynutí této lhůty účastníci domáhali vypořádání věcí, hodnot či závazků, které do té doby nebyly předmětem řízení, ohledně nich nebyly tvrzeny ani žádné skutečnosti a prováděno žádné dokazování, tj. procesnímu postupu, kdy se po uplynutí tří let objeví v řízení zcela nová tvrzení a nové důkazy k věcem (hodnotám či nárokům), které se do té doby nestaly předmětem řízení, nebyly ohledně nich uplatněny ani žádná tvrzení či skutečnosti a ve vztahu k nim nastaly účinky nevyvratitelné domněnky vypořádání.“ 36. Ze shora uvedeného se tak podává, že předmětem sporu jsou tak pouze položky uplatněné do tří let ode dne právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství. Neplatí, že jsou-li další položky uplatněny v průběhu řízení o vypořádání společného jmění manželů, stávají se taktéž předmětem rozhodnutí soudu, tedy neplatí, že do uvedené lhůty postačí zahájit řízení, v němž nadále lze uplatňovat položky k vypřádání. Položky k vypořádání musí být navrženy k vypořádání do tří let od právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství. Žalovaný jím označené položky uplatnil podáním doručeným soudu 19. 10. 2021, kdy lhůta tří let k tomuto datu dosud neuplynula.

37. V řízení bylo zjištěno, že předmětem společného jmění manželů je osobní automobil značky Peugeot 508 SW, Diesel 2.0 HDI FAP Active, rok výroby 2017, RZ [SPZ]. Tato položka byla přikázána do výlučného vlastnictví žalovaného za situace, kdy žalovaný jej užívá, přičemž zůstatková hodnota činí 180 000 Kč. Žalovanému se tak dostane položka v hodnotě 180 000 Kč, tudíž na vypořádacím podílu k této položce je povinen žalobkyni uhradit částku 90 000 Kč 38. Za situace, kdy bylo vzato za prokázané, že na tuto položku realizoval žalovaný vnos ve výši 200 000 Kč, přičemž dle shora citovaného rozhodnutí NS ČR 8 Cz 36/69, co každý z manželů vynaložil na společný majetek ze svého, má mu být uhrazeno ze společného majetku, avšak pouze ve výši, která odpovídá poměru velikosti podílu, kterého se každému z nich dostává z bezpodílového spoluvlastnictví (potažmo společného jmění manželů), je žalovaná na vypořádání této položky povinna uhradit žalovanému částku 100 000 Kč.

39. Co se týká movitých věcí, tak za prokázané bylo vzato, že součástí společného jmění manželů jsou skříň na oblečení, lavice, 2x stolek, zrcadlo, 2x komoda Ikea Hemnes, šatní skříň barva šedohnědá o rozměrech 120x197, šatní skříň hnědošedá o rozměrech 450x800, komoda se 3 zásuvkami o rozměrech 108x96 černé barvy, komoda s 5 zásuvkami černé barvy, komoda se 2 zásuvkami šedohnědé barvy, Hemnes - botník o rozměrech 82x32 cm černé barvy, sedací souprava do tvaru L, rozkládací s úložným prostorem, led televizor Sony černé barvy s úhlopříčkou 125 cm, ratanové sezení set – 2x křesla, 1x dvojsedák, stůl ratanový se skleněnou deskou šedé barvy, 4x podsedák a 2x polštáře, vysavač Vorwerk Kobiold VK 140, Vorwerk hlavice HD 35, Polsterboy 420 + odsávací el. hadice, zahradní nábytek – venkovní sezení stůl + 6 židlí zn. Tahokov, kovové; 6 x zahradní křeslo Savoy Basics s kovovým stolem Tavio, zn. Tahokov, kombinovaná lednice s mrazákem, barva nerezová, mrazák velký šuplíkový, barva nerezová, non frost, multifunkční robot zn. Bosch mum 4405, myčka zn. Elektrolux, vestavěná stříbrná, s otvíracím systémem AirDry, rok výroby 2018, vakuová pumpa se stojanem Vacsy systém Zepter, barva oranžová, součástí je skleněná nádoba o velikosti 20x13 cm a víko na tuto nádobu o velikosti 26x20 cm zelené barvy, plynový venkovní gril Mountfield, barva bílá, litinová krbová kamna Haas a Sohn, s horním kouřovodem, barva černá. Ta skutečnost, že označené movité věci jsou součástí společného jmění manželů, nebyla mezi účastníky spornou, sporným nebylo ani, to, že jsou v užívání žalovaného. Sporným však bylo, zdali ohledně vypořádání movitých věcí byla uzavřena dohoda. K tomuto byl žalovaný vyzván k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k prokázání uplatněných tvrzení. Již s ohledem k obsahu skutkových tvrzení je namístě uzavřít, že k uzavření dohody nedošlo, nadto žalovaný k prokázání tohoto tvrzení neoznačil důkazy. Za situace kdy uvedené movité věci jsou užívány dlouhodobě žalovaným, byly přikázány do jeho výlučného vlastnictví, byť žalobkyně navrhla přikázání do jejího vlastnictví položky, jimiž jsou zrcadlo, komody a 2 skříně, neboť žalobkyni se dané položky dostane částky vypořádacího podílu. Za situace, kdy účastníci učinili nesporným, kdy skutkový stav zde byl učiněn v režimu § 120, odst. 3 o. s. ř., že hodnota movitých věcí činí částku 15 000 Kč, je žalovaný povinen uhradit žalobkyni na vypořádání shora uvedených movitých věcí částku 7 500 Kč.

40. Ve vztahu k položce, jíž jest automatický kotel na uhlí s násypkou na uhlí zn. Viadrus Ekoefekt 24 žalobkyně učinila zpětvzetí žalobního návrhu po zahájení jednání, kdy žalovaný se zpětvzetím návrhu souhlasil. Pro tuto položku tak bylo rozhodnuto dle § 96, odst. 1, 2, 3, 4 o. s. ř. tak, že řízení se zastavuje.

41. Položka, jíž jest dubové schodiště, byla žalobkyní označena zcela neurčitě, kdy není zřejmým, zdali se jedná o samostatnou věc, či součást nemovitosti, zdali se jedná o schodiště mobilní výsuvné, či zabudované do konstrukcí nemovitosti, nejsou vůbec zřejmým rozměry schodiště. Proto byla žalobkyni dána výzva dle § 43 o. s. ř. pro odstranění vady podání v této části žalobního návrhu. Žalobkyně na tuto výzvu nereagovala, žalobní návrh v této části je i nadále neprojednatelný. Proto bylo v této části rozhodnuto tak, že návrh se odmítá.

42. U položky, jíž jsou příčníky na vozidlo značky Hack včetně střešního boxu zn. Neumann Adventure 190, barva černá NEU, bylo mezi stranami sporným, zdali se jedná o součást masy společného jmění manželů. Protože tvrzení žalobkyně, že tomu tak je, nebylo možné vzít za najisto postavené, byl pro tuto položku návrh zamítnut.

43. Finanční produkt stavebního spoření dle smlouvy o zřízení stavebního spoření ke jménu žalovaného vedený [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], a. s., VS produktu [Anonymizováno], investiční životní pojištění „[Anonymizováno]“, byl přikázán žalovanému, k jehož jménu je veden. Za situace, kdy bylo učiněno za nesporné, že hodnota tohoto produktu činí 30 000 Kč, je žalovaný povinen uhradit žalobkyni na vypořádání této položky částku 15 000 Kč.

44. U položky finanční prostředky na bankovních účtech, s tím, nechť náleží každému z manželů dle toho, na jehož jméno je daný účet veden, žalobkyní nadále žádný finanční produkt nebyl označen, žalovaný označil účet u [právnická osoba]. vedený ke jménu žalobkyně. Ze sdělení banky bylo zjištěno, že ke jménu žalobkyně je veden osobní účet č. [č. účtu] založený dne 26. 7. 2001, zůstatek ke dni 16. 9. 2019 činil částku 967,22 Kč, vkladový účet č. [č. účtu] založený dne 8. 3. 2017, zůstatek ke dni 16. 9. 2019 činil částku 0 Kč. Označené produkty tak byly přikázány do vlastnictví žalobkyně, k jejímuž jménu jsou vedeny, oproti povinnosti uhradit žalovanému částku 483,61 Kč.

45. Pokud žalovaný uplatnil vnos na společný majetek ve výši 75 924 Kč, kdy po rozvodu manželství z výlučných prostředků uhradil 75 924 Kč od září 2019 do 12. 4. 2021, plnění úvěrové smlouvy č. [hodnota], [právnická osoba] [právnická osoba]., tak žalobkyně tuto položku nesporovala, skutkové zjištění tak bylo učiněno dle § 120, odst. 3 o. s. ř. Uplatnila-li žalobkyně k této položce valorizaci s tím, že hodnota vozidla klesla a poměrně k tomu by dle § 742 a násl. občanského zákoníku, by měla být ponížena i celková cena uhrazena z výlučných prostředků žalovaného, tak k výzvě soudu dle § 118a o. s. ř uvedla, že žádná dohoda manželů ve vztahu k vnosům uzavřena mezi manžely nebyla. K tomuto soud odkazuje rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1172/2022, ze dne 27. 9. 2022 uvádějící: „Hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen (tzv. valorizace), jen pokud se tak účastníci dohodli. Jestliže by v konkrétní věci bylo nezohlednění valorizace vnosu v důsledku zvýšení hodnoty věci, na kterou byl vynaložen a ke které došlo až později, po vynaložení vnosu v rozporu s dobrými mravy anebo vedlo ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění (§ 2 odst. 3 o. z.), bylo by třeba k těmto okolnostem přihlédnout v rámci stanovení výše podílů na společném majetku (tzv. disparita podílů), aniž by bylo (zejména v případě rozsáhlejších rekonstrukcí staveb) nutné zjišťovat přesnou výši takového zhodnocení. Uvedená argumentace se přiměřeně uplatní i při vypořádání vnosu z výlučného na společný majetek.“ Tedy již to, že žádná dohoda nebyla, uzavřena vylučuje aplikaci žalobkyní argumentovaného zákonného ustanovení. Zároveň je však nutným uvést, že zde nebyl vnos realizován na majetek, jehož snížení hodnoty žalobkyně argumentovala, tedy automobilu, ale na finanční produkt, jímž jest smlouva o úvěru, kdy to, na jaké položky byly prostředky získané úvěrem použity a financovány, není rozhodným. Podstatným je to, zdali případně došlo k zhodnocení či znehodnocení té položky, na níž byl vnos realizován, což v daném případě je finanční produkt, u nějž však k žádné změně hodnoty tak, jak to má na mysli ustanovení § 742 o. z. nedošlo. Žalovaná je tak tedy povinna uhradit žalovanému na vypořádání této položky částku 37 962 Kč.

46. Žalovaný nadále uplatnil položku, jíž jsou fakticky vynaložené náklady na péči o koně ve výlučném vlastnictví žalobkyně ve výši 180 000 Kč.

47. Žalovaný k této položce doplnil skutková tvrzení tak, že se jedná o náklady žalovaným vynaložené z výlučných prostředků na rekonstrukci a vybudování venkovních boxů pro ustájení koní a potřebného vybavení provedené panem [jméno FO] na pozemku paní [Anonymizováno]. Je tak třeba se zaobírat otázkou, zdali boxy vybudované k ustájení koně jsou vnosem na výlučné vlastnictví žalobkyně. Nadto žalovaný tvrdí, že tuto částku hradil ze svých výlučných prostředků, což koresponduje i s tvrzením žalobkyně, která uvedla, že finanční částky hrazené paní [Anonymizováno], na jejímž pozemku byly boxy vystavěny, hradil otec žalovaného, nebyly tedy plněny ze společného jmění manželů. Pokud by bylo plněno z výlučných prostředků žalovaného na výlučný majetek žalobkyně, nejednalo by se o vnosy, tedy položku, která může být předmětem vypořádání společného jmění manželů, což je předmět sporu, v této věci by takováto položka tedy nemohla být vypořádána, již tato skutečnost bez dalšího nutně vede k závěru, že návrh ve vztahu k této položce musí být zamítnut. Pokud by však i tato položka měla být vypořádána, je třeba hodnotit, zdali se jedná o vnos na výlučný majetek žalobkyně. Výlučným majetkem žalobkyně je kůň, nikoliv však box, který byl vybudován za trvání manželství. Vybudování boxu pro ustájení koně, byť je kůň ve výlučném vlastnictví žalobkyně, není vnosem na její výlučný majetek. Pokud byly investice na tuto věc investovány výlučně z majetku žalovaného, jedná se o jeho vlastnictví, k čemuž je třeba hodnotit, že žalovaný dle svých tvrzení, vstoupil do právního vztahu nikoliv s žalobkyní, nýbrž s paní [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [jméno FO]. Na této skutečnosti nemění ničeho ani to, že bylo případně hrazeno nájemné za užívání pozemku paní [Anonymizováno] či poskytována mechanizace [jméno FO], neboť zde se nejedná o vnos, nýbrž o spotřebu. Jedná se tudíž o položku, která nespadá do společného jmění manželů. Protože u této položky není možné uzavřít, že je součástí společného jmění manželů, byla v této části žaloba zamítnuta.

48. Žalovanému jsou tak přikázány položky společného jmění manželů v hodnotě 180 000 Kč, 15 000 Kč, 30 000 Kč, tedy celkem 225 000 Kč, z nichž na vypořádání ve vztahu k žalobkyni připadá částka 112 500 Kč. Žalobkyně jsou přikázány položky společného jmění manželů v hodnotě 967,22 Kč, kdy vypořádání ve vztahu k žalovanému připadá částka 483,61 Kč. Zároveň je však žalobkyně povinna uhradit polovinu vnosů realizovaných žalovaným na majetek společného jmění manželů ve výši 200 000 Kč a 75 924 Kč, kdy na vypořádání ve vztahu k žalovanému tak připadá částka 137 962 Kč. Celkem tedy na vypřádání stran žalobkyně ve vztahu k žalovanému připadá částka 138 929,22 Kč. Za situace, kdy na straně žalovaného na vypořádání ve vztahu k žalobkyni připadá částka 112 500 Kč a na straně žalobkyně ve vztahu k žalovanému částka 138 929,22 Kč, bylo žalobkyni uloženo uhradit žalovanému na vypořádání společného jmění manželů 26 429,22 Kč. Lhůta k plnění byla dle § 160, odst. 1 o. s. ř. určena šest měsíců, tak aby žalobkyně měla dostatek časového prostoru pro kalkulaci této částky do svého rozpočtu, přičemž zároveň se nejedná o neadekvátní lhůtu k plnění ve vztahu k žalovanému, tomuto se dostane plnění v přiměřeném časovém úseku.

49. Ve vztahu k rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud rozhodl v intencích rozhodnutí Ústavního soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. I. ÚS 3202/20 ze dne 2. 11. 2021, „Rozhodování o nákladech řízení v řízeních, které mají povahu iudicium duplex.“. V toto rozhodnutí Ústavní soud ČR uvádí: „Vzhledem k takto výjimečnému postavení účastníků řízení není snadné rozhodnout o náhradě nákladů soudního řízení, neboť není zřejmé, která strana vlastně "vyhrála" a která "prohrála". Jinými slovy řečeno, v obdobných případech nelze bez dalšího aplikovat zásadu úspěchu ve věci. Tomuto specifickému rysu řízení pak odpovídá též roztříštěnost judikatury obecných soudů v obdobných věcech. Vzhledem k tomu, že z věcných důvodů není prakticky možné, aby se touto otázkou sjednocujícím způsobem zabýval Nejvyšší soud, přistoupil Ústavní soud ve věci sp. zn. I. ÚS 262/20 k zevrubné analýze této problematiky. Z té mimo jiné vyplývá, že "nemohou-li spoluvlastníci předem přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu a mají-li všichni shodné procesní postavení v řízení, v němž se jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků, jeví se zpravidla jako spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení, aby každý ze spoluvlastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody; takové východisko odpovídá právu spoluvlastníků na ochranu vlastnictví zaručenému čl. 11 odst. 1 Listiny.". Z odůvodnění ústavní stížností napadených rozsudků se však naopak podává, že soudy založily odůvodnění svých nákladových výroků na zásadě úspěchu ve věci, jejíž aplikace není tomuto typu řízení vlastní - v podrobnostech lze zcela odkázat na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 262/20. Chce-li obecný soud v řízeních, která mají charakter iudicium duplex, rozhodnout o nákladech řízení asymetricky, měl by přednést pro tento svůj postup přesvědčivé argumenty. Z odůvodnění ústavní stížností napadených rozsudků se takové důvody nepodávají, a proto přistoupil Ústavní soud k jejich částečné kasaci. Výše uvedené neznamená, že by obecné soudy nemohly v nákladových výrocích zohlednit průběh soudního řízení, nicméně musí tento svůj postup řádně odůvodnit. To se v projednávané věci nestalo, čímž došlo k zásahu do základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces. Pro úplnost je však nutno uvést, že obecné soudy rozhodovaly o náhradě nákladů řízení před vyhlášení citovaného nálezu Ústavního soudu.“. Z uvedeného rozhodnutí se tak podává, že ve věci, kterou lze hodnotit v režimu iudicium duplex, což je typicky řízení o vypořádání společného jmění manželů, nelze usuzovat na úspěch ve věci a je tak namístě rozhodnout, že každý z účastníků si ponese náklady, které v souvislosti s vedením sporu vynaložil. Tuto zásadu lze prolomit, avšak musí být zřejmé, z jakého důvodu takto soud věc hodnotí, musí být přesvědčivě odůvodněny závěry pro odchýlení od zásady rovnosti při rozhodnutí o nákladech řízení. V souzené věci nebylo shledáno žádných konkrétních a do té míry pro spor zásadních skutečností, které by odchýlení se od zásady rovnosti nákladů řízení odůvodňovaly. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

50. Pro úplnost však soud zároveň uvádí, že při úvaze, zdali byl postupem podle § 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu překonán nález Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. I ÚS 1441/11, který vychází ze zásady úspěchu a neúspěchu ve věci, a tudíž při úvaze, zdali je namístě hodnotit úspěch žalobkyně či žalovaného ve věci, potažmo poměr úspěchu a neúspěchu, nelze ani v intencích tohoto rozhodnutí zvažovat povinnost k plnění náhrady nákladů řízení některého z účastníků. Žalobkyně je z hlediska uložené povinnosti k úhradě vypořádacího podílu ve věci neúspěšnou, když se domáhala uložení žalovanému povinnosti k plnění částky 150 000 Kč, přičemž žalované bylo uloženo plnit na vypořádací podíl částku 26 429,22 Kč. Oproti tomu žalovaný vzájemným návrhem uplatnil položku, jíž jest vnos na náklady hrazené na výstavbu boxu pro ustájení koně ve výlučném vlastnictví žalované ve výši 180 000 Kč, kdy se svým návrhem byl neúspěšným. Ve vztahu k ostatním položkám bylo rozhodnuto rovnodílně, pokud bylo v části řízení odmítnuto a zastaveno, jednalo se o položky, které jsou ve vztahu ke shora uvedeným nárokům v nepoměrně nižší části. Nelze tak usuzovat na poměr úspěchu a neúspěchu některého z účastníků řízení.