22 C 314/2022 - 110

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Stříbrnou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o 1 000 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 70 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 70 000 Kč od 30. 12. 2022 do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, co do částky 930 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 930 000 Kč od 30. 12. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 000 000 Kč od 30. 8. 2022 do 29. 12. 2022.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 30 798 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalovaná je povinna na nákladech řízení zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 10 částku, jejíž výše bude určena samostatným usnesením, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 29. 12. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 1 000 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Svůj nárok odůvodnila tím, že usnesením Policie ČR ze dne 5. 2. 2020 bylo proti žalobkyni zahájeno trestní stíhání pro trestný čin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), v jednočinném souběhu s trestným činem maření úředního rozhodnutí podle § 337 odst. 4 trestního zákoníku. Žalobkyně byla ohrožena vysokou sazbou trestu odnětí svobody ve výši až pět let. Proti žalobkyni byla podána obžaloba, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. 3. 2022 byla následně obžaloby zproštěna. Proti rozsudku prvního stupně podalo státní zastupitelství odvolání, které bylo zamítnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2022. Trestní stíhání vedené proti žalobkyni bylo nezákonné. Žalobkyně nesla trestní stíhání velmi těžce, neboť podstatou trestního řízení byla její péče o nezletilého a otec nezletilého si prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení vyřizoval s žalobkyní účty. Řízení mělo pro žalobkyni zvýšený význam, neboť v případě odsouzení by se mohla změnit podstatným způsobem soudní úprava péče o nezletilého. Žalobkyně trpěla v rámci celého řízení nejistotou, neboť jeho výsledek měl vliv na podstatu jejího rodinného života, tato nejistota se projevovala v její psychické pohodě, od které se odvíjí i psychická pohoda členů její rodiny. Žalobkyně uplatnila svůj nárok postupem dle § 14 OdpŠk dne 29. 6. 2022, v době podání žaloby žalovaná o jejím nároku nerozhodla. Žalobkyně je přesvědčena, že prodlení žalované nastalo již 30. 8. 2022, neboť lhůta šesti měsíců stanovená v § 15 OdpŠk je nepřiměřeně dlouhá.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že stanoviskem ze dne 8. 2. 2023 vyslovila žalobkyni omluvu za nezákonné trestní stíhání, finanční satisfakci však odmítla. V dané věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, které v souladu s konstantní judikaturou představuje usnesení o zahájení trestního stíhání. S ohledem na okolnosti případu se jeví omluva žalobkyni jako dostatečná, neboť zatímco v případě nepřiměřené délky řízení se újma na straně poškozeného presumuje, újma založená jinou skutečností musí být prokázána. Žalobkyně k zásahům do osobnostní sféry toliko uvedla, že trestním[Anonymizováno]stíháním psychicky strádala, byla nucena vyhledat odbornou pomoc a její rodinné vztahy byly podstatným způsobem narušeny. Žalobkyně tedy neprokázala žádný podstatný zásah do osobnostní sféry, ani to, že by trestní stíhání vyvolalo dehonestující ohlas v jejím okolí. Proto žalovaná navrhla žalobu zamítnout, pro případ vyhovění žalobě pak navrhla, aby soud stanovil lhůtu k plnění v délce patnácti dnů s ohledem na organizačně technické důvody na straně žalované.

3. Žalobkyně v replice dodala, že žalovaná přiznala žalobkyni kompenzaci ve formě omluvy, žaloba je tedy co do základu důvodná a žalobkyně má nárok na náhradu nákladů řízení. Dále zdůraznila, že soudy jako satisfakci za nezákonné trestní řízení přiznávají pouze bagatelní částky, které neodpovídají životní úrovni v České republice. K dopadům trestního stíhání doplnila, že je matkou nezletilého [jméno FO], nar. 22. 6. 2010 (dále jen „nezletilý“), o kterého vždy pečovala, otec syna se výchovy neúčastnil. Žalobkyně byla vedena jako podezřelá zhruba od roku 2015, tuto fázi trestního řízení prožívala negativně, ovšem věřila, že se věc logicky vysvětlí. V roce 2020 byla žalobkyně obviněna, což pro ni znamenalo šok a ohrožení základních hodnot jejího života a zároveň vnímala trestní stíhání jako nástroj, jak právně narušit soužití s jejím synem, neboť v případě odsouzení by došlo ke změně v péči o nezletilého. Zahájení trestního stíhání žalobkyně pociťovala jako útok na svou osobu a na nezletilého, a to jak od otce nezletilého, tak od psychologa [tituly před jménem] [jméno FO]. V důsledku trestního stíhání, které považovala za účelové, byla nucena vyhledat psychiatrickou péči, kde jí byla předepsána medikace antidepresivy. Psychická nepohoda žalobkyně vyvolaná trestním stíháním měla dopad na psychickou nepohodu jejího manžela i nezletilého, jehož zdravotní stav se zhoršil a byla mu nasazena medikace. V důsledku trestního stíhání žalobkyni poklesly příjmy a zhoršily se jí projevy migrény, kvůli nimž byla i hospitalizována. Žalobkyně závěrem uvedla, že základní pariční lhůta je třídenní nikoliv patnáctidenní. Žalovaná má nepochybně možnost plnit ve třech dnech, a to tím spíše, že s výrokem rozsudku je seznámena při jeho vyhlášení a následně má časový prostor do doručení jeho písemného vyhotovení.

4. Žalovaná při jednání soudu dodala, že žalobkyně vnímala trestní stíhání jako osobní mstu od svého bývalého partnera a [tituly před jménem] [jméno FO], náhradu nemajetkové újmu by tedy měla požadovat po těchto osobách. Žalobkyně neprokázala příčinnou souvislost mezi vznikem nemajetkové újmy a trestním stíháním, neboť žalobkyně trpěla stresem rovněž v důsledku opatrovnického řízení a problémů nezletilého ve škole. Zdravotní a psychické obtíže měla žalobkyně již před zahájením trestního stíhání, její blízcí při ní stáli po celou dobu a nikdo z nich nevěřil, že by byla vina.

5. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných na základě provedených listinných důkazů, výslechu svědka a účastnického výslechu žalobkyně a dospěl k následujícím zjištěním:

6. Žalobkyně se domáhala náhrady nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí, které bylo vydáno v rámci trestního stíhání žalobkyně vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], které skončilo zproštěním obžaloby.

7. Usnesením policejního orgánu bylo dne 5. 2. 2020 zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 4 trestního zákoníku. Daného trestného činu se žalobkyně měla dopustit tím, že nejméně od května 2016 porušovala svou povinnost vyplývající z rodičovské zodpovědnosti tak, že nezletilého manipulovala k negativnímu vztahu s otcem, činila otce před nezletilým odpovědného z konfliktů a traumatizace při předávání, čímž ve svém důsledku zabránila styku nezletilého s otcem. Trestní řízení bylo zahájeno z podnětu [tituly před jménem] [jméno FO], který byl v rámci opatrovnického řízení ustanoven jako rodinný terapeut. Obvodní státní zastupitelství pro [adresa] podalo dne 27. 11. 2020 k Obvodnímu soudu pro [adresa] obžalobu. Žalobkyni bylo kladeno za vinu, že se dopustila přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku. Žalobkyni hrozil trest odnětí svobody až na pět let, v době podání obžaloby byla žalobkyně bezúhonná. Dne 30. 11. 2020 vydal samosoudce Obvodního soudu pro [adresa] trestní příkaz, kterým byla žalobkyně uznána vinnou z žalovaného jednání. Proti trestnímu příkazu podala žalobkyně odpor. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 3. 3. 2022, sp. zn. [spisová značka], ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2022 pod sp. zn. [spisová značka], byla žalobkyně podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěna obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek nebyl trestným činem. V odůvodnění rozsudku Obvodní soud pro [adresa] mj. uvedl, že nebyla prokázána manipulace syna proti otci, ale na psychickém stavu dítěte se podepsal i neúměrný tlak na dodržování rozhodnutí opatrovnického soudu. Otec dítěte o syna neprojevoval výrazný zájem, během své výpovědi u hlavního líčení „nevzbudil dojem přílišného zájmu a pochopení syna a nebyla u něj patrna žádná snaha přizpůsobit se jeho potřebám, kdy se snažil svalovat vinu pouze na matku bez jakékoliv vlastní sebereflexe“. V jednání [tituly před jménem] [jméno FO] trestní soud spatřoval jednostranné vykreslení situace, neboť se pasoval do role spasitele dané situace, diagnostikoval matku na základě jedné dvouhodinové procházky a na její stížnosti ohledně ceny setkání reagoval tak, že se jimi nebude zabývat. Odvolací soud se s hodnocením soudu prvního stupně plně ztotožnil. Trestní řízení pravomocně skončilo dne 12. 5. 2022 (spisem vedeným u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]).

8. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně nesla trestní stíhání velmi špatně, neboť měla obavy, co bude s jejím dítětem. Nezletilý má ADHD a reflux, a proto měla obavy, kdo by se o něj adekvátně postaral. Jeho otec o syna nejeví zájem, pouze si vynucoval kontakt přes soudy, nezletilý však k otci odmítal chodit. Rodiče měli nařízenou rodinnou terapii s [tituly před jménem] [jméno FO], tyto terapie byly velmi drahé a žalobkyně na ně neměla prostředky. [tituly před jménem] [jméno FO] žalobkyni sdělil, že udělá vše proto, aby byl nezletilý svěřen do péče otce a následně na žalobkyni podal trestní oznámení. V průběhu prověřování věřila, že se daná věc vysvětlí, poté však obdržela usnesení o zahájení trestního stíhání a zhroutil se jí svět. V důsledku trestního stíhání byla nervózní, podrážděná, v noci nespala a brečela a byla nucena docházet k psychiatričce, která jí předepsala antidepresiva. Na psychiatrii se léčila již před zahájením trestního stíhání, ale[Anonymizováno]do té doby nebrala léky. Stav nezletilého se rovněž zhoršil a byla mu předepsána medikace na zklidnění. Následkem stresu žalobkyně velmi přibrala na váze a zhoršila se jí migréna. Trestní stíhání ovlivnilo její rodinné vztahy, zejména s manželem, problémy mají doteď. Rovněž se přestali intimně stýkat. Nikdo z blízkých však nevěřil, že je vina, a všichni jí podporovali. Dále se jí snížily příjmy, neboť žalobkyně podniká jako pedikérka a při této profesi je nezbytná komunikace s klienty. Žalobkyně se v důsledku trestního stíhání uzavřela do sebe a kvůli své podrážděnosti musela odejít ze salonu, neboť se neshodla s jeho majitelkou. Trestní stíhání ovlivnilo trávení jejího voleného času, do té doby byla aktivní, sportovala, poté už neměla chuť. Nezletilý se se svým otcem viděl naposledy v roce 2015. Žalobkyně chápala, že jí není navrhován trest odnětí svobody, ovšem měla obavy, že by v případě odsouzení mohl otec nezletilého požadovat změnu v péči o dítě. Tyto obavy měla přesto, že otec nezletilého prohlásil v roce 2018 nebo 2019, že nemá o syna zájem a vzdává se péče o něj, a to s ohledem na pomstychtivou povahu bývalého partnera (účastnickým výslechem žalobkyně).

9. V roce 2020 žalobkyně dosáhla po odečtení výdajů uplatněných paušálem příjmu ve výši 51 342 Kč, v roce 2021 ve výši 64 946 Kč a v roce 2022 ve výši 115 098 Kč. Na dani ji zbývalo doplatit po odečtení slev na dani – 15 204 Kč ročně (daňovým přiznáním žalobkyně za roky 2020, 2021 a 2022).

10. Žalobkyně byla dne 18. 10. 2022 a 1. 8. 2023 hospitalizováno z důvodu migrény a byla jí podána infuzní terapie FR 250 ml (lékařskou zprávou ze dne 18. 10. 2022 a 1. 8. 2023).

11. Nezletilý se léčí v Psychiatrické nemocnici [adresa] z důvodu poruch aktivity a pozornosti (ADHD). V srpnu 2021 mu byla předepsána medikace, ve škole fungoval dobře (zprávami z psychiatrické nemocnice [adresa] ohledně syna žalobkyně).

12. Žalobkyně začala docházet na psychiatrii v roce 2012 z důvodu psychických obtíží kvůli chování otce nezletilého (stavy úzkosti, napětí, nespavost, úzkostné sny, dlouhodobá stresová zátěž, snížená frustrační tolerance, skleslost). Byla jí předepsána antidepresiva. V roce 2013 a 2014 byla v pracovní neschopnosti. Mezi lety 2012 až 2016 docházela na psychiatrii cca jednou za měsíc, hlavním stresem bylo opatrovnické řízení a konflikt s otcem nezletilého. V roce 2017 a 2019 (7. 1. 2019) navštívila psychiatrii jednou. Dne 20. 2. 2020 uvedla, že jí bylo skoro rok dobře a zase se to vrací, ve škole je to s malým hrozné, šikanují ho. Po čtyřech letech jde k soudu, vymysleli si jiné obvinění, v manželství i práci je spokojená, má časté migrény. Byly jí předepsány léky na uklidnění. Dne 3. 11. 2020 uvedla, že jí bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, neboť měla týrat syna, byla obviněna z Münchhausenova syndromu, je z toho úplně hotová, není schopná fungovat, i když musí. Ona by nikdy svému dítěti neublížila, nechápe to, v noci skoro nespí, nemá radost ze života, strašně moc se bojí o syna. Trestní stíhání bylo na popud doktora [jméno FO], s kterým měli mít rodinnou terapii, nadržoval partnerovi a vyhrožoval jí, že když nebude platit terapie, udělá vše pro to, aby byl syn v péči otce. Má problém dojít do práce, přeobjednává klienty a přichází o peníze, protože kdyby fungovala normálně, bylo by to jiné. Byla jí předepsána antidepresiva, dne 9. 11. 2020 snížena dávka, neboť má poúrazovou migrénu a aktuálně se jí bolesti hlavy zhoršují. Dne 24. 11. 2020 uvedla, že má hrozný strach, je jako paralyzovaná a migrény se zhoršují. Dne 1. 2. 2021 uvedla, že dostala trestní příkaz a odsoudili ji, není schopná ani dojít na psychiatrii, má bolesti hlavy, je nesoustředěná, smutná, unavená, vyčerpaná, doma se začínají hádat, má strach, aby zase nebyla sama, je psychicky na dně. Dne 7. 6. 2021 mj. sdělila, že pořád běží soudní jednání, řeší toho tolik a snaží se být dobrou matkou, má strach z budoucnosti, odráží se to i v hádkách s manželem, má problémy se spánkem. Dne 15. 6. 2023 uvedla, že jí opustil manžel, ve škole jí šikanují syna, jeho ADHD se stupňuje (zdravotní dokumentací žalobkyně od [tituly před jménem] [jméno FO]).

13. Z výslechu manžela žalobkyně soud zjistil, že je partnerem žalobkyni po dobu osmi let od roku 2015, po celou dobu trestního stíhání byli manželé. Žalobkyně snášela trestní stíhání velmi špatně, měla hysterické projevy, brečela, nespala, střídaly se jí nálady, vůbec to nezvládala. Neustále ji bolela hlava, což bylo již dříve, ale poté se jí migréna zhoršila. On se snažil být uklidňující, podporující a odreagovat ji, ale nešlo to. Dříve měli společné zájmy a přátele, poté všechno skončilo, žalobkyně společné aktivity ani nevnímala. Přestali se intimně stýkat. Svědek to také následně přestal zvládat, odstěhoval se a v podstatě se rozešli. Před trestním stíháním byla žalobkyně usměvavá a energická, ve vztahu měli pouze běžné problémy. [tituly před jménem] [jméno FO] jí měl vyhrožovat, že syn půjde do ústavu, kde se naučí lásky k otci a kam žalobkyně nebude mít přístup. Problémy nezletilého ve škole žalobkyni rovněž velmi stresovaly, neboť dítě je pro ni v životě vším (výslechem [jméno FO]).

14. Dne 29. 6. 2022 žalobkyně uplatnila u žalované žádost na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění jako náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Žalovaná vydala dne 8. 2. 2023 stanovisko, v němž se žalobkyni omluvila, finanční zadostiučinění však odmítla, neboť žalobkyně neprokázala intenzitu nemajetkové újmy (shodnými tvrzeními účastníků).

15. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

16. Žalobkyně byla trestně stíhána v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], které skončilo zproštěním obžaloby. Trestní řízení bylo zahájeno z podnětu [tituly před jménem] [jméno FO], který byl v rámci opatrovnického řízení ustanoven jako rodinný terapeut. Žalobkyně byla obžalována z přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, za nějž je možno uložit trest odnětí svobody až na pět let. Žalobkyně byla v době podání obžaloby bezúhonná. Ve věci byl vydán trestní příkaz, následně byla žalobkyně zproštěna obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť daný skutek nebyl trestným činem. Trestní stíhání trvalo dva roky a tři měsíce. Žalobkyně nesla trestní stíhání velmi špatně, trpěla úzkostmi, v noci nespala a brečela, měla obavy o svého syna, který trpí ADHD a refluxem. Docházela na psychiatrii, užívala antidepresiva, přibrala na váze a zhoršila se jí migréna. V důsledku trestního stíhání došlo k odluce s manželem, který její psychické stavy již nezvládal, přestala sportovat a žít aktivně. Nikdo z blízkých nevěřil, že je vina, a všichni jí podporovali. Žalobkyni se snížily příjmy a obávala se, že odsouzení by mohlo mít dopad na opatrovnické řízení, ačkoliv otec nezletilého se vzdal péče o syna.

17. Na základě učiněného skutkového závěru učinil soud následující právní závěr:

18. Podle § 5 písm. a) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

19. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

20. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

21. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

22. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

23. Předmětem sporu byl nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy, která jí vznikla v důsledku nezákonného trestního stíhání.

24. Zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 zákona). Stát přitom za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) a za současného splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku.

25. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že nárok na náhradu škody (či poskytnutí zadostiučinění) způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se posuzuje podle § 5 písm. a), § 7 a § 8 OdpŠk jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [právnická osoba] 6/90 ze dne 23. 2. 1990, nebo sp. zn. [spisová značka] ze dne 31. 3. 2003).

26. Mezi stranami bylo nesporné, že nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy, která jí vznikla v důsledku trestního stíhání, je objektivně dána a žalovaná za nezákonné rozhodnutí vyslovila žalobkyni omluvu. Co do základu nároku tedy mezi stranami nebylo sporu, sporná byla naopak forma a výše přiměřeného zadostiučinění.

27. Kritéria pro stanovení formy či výše zadostiučinění podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. [spisová značka], jsou v případech zahájení trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, následující: a) povaha trestní věci, b) délka trestního řízení, c) následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného. Nejvyšší soud dále zdůraznil, že mimo tato kritéria je třeba přihlédnout k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Těmi budou zejména okolnosti vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, dále okolnosti zahájení trestního stíhání předcházející, popřípadě trestní stíhání poškozeného provázející, popřípadě, že proti němu bylo ve vedení trestního stíhání pokračováno, aniž by bylo lze uzavřít, že si trestní stíhání zavinil sám. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Podle nálezů Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08 či ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. III. ÚS 1976/09, je třeba zohlednit i důvody, pro které byl obžalovaný zproštěn obžaloby, neboť samotné trestní stíhání je způsobilé vyvolat vznik nemateriální újmy především tehdy, jedná-li se o obvinění liché, což může vyplynout z pravomocného zprošťujícího soudního rozsudku, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně jej nespáchal obžalovaný, anebo skutek nebyl trestným činem.

28. Soud danou věc posoudil ve světle výše uvedených východisek a zároveň při stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění přihlédl ke srovnatelným rozsudkům a částkám, které soudy v obdobných případech přiznávají. S ohledem na charakter projednávané věci bylo obtížné nalézt srovnatelný případ a jediný rozsudek týkající se shodného trestného činu, tedy ohrožování mravní výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku, nemohl být použit, neboť stát dobrovolně přiznal poškozenému částku zadostiučinění ve výši 76 000 Kč a soudy toliko uzavřely, že tato částka je „více než dostačující“.

29. Soud jako základ pro srovnání užil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2021, sp. zn. [spisová značka], a to při zohlednění specifik projednávané věci. Povaha trestní věci byla v obou případech obdobná, neboť se jednalo o trestné činy proti rodině [právnická osoba], přičemž v obou případech bylo trestní stíhání vedeno pro trestný čin matky směřující vůči nezletilému dítěti a hrozilo, že trestní stíhání a odsouzení bude mít dopad na opatrovnické řízení. Ve věci sp. zn. [spisová značka] byla poškozená stíhána pro zločin týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku. Ačkoliv žalobkyni v této věci hrozil nižší trest (trest odnětí svobody až na pět let oproti trestu odnětí svobody až na osm let), soud zároveň zohlednil, že trestní stíhání žalobkyně probíhalo o jeden rok déle (celkem dva roky a tři měsíce) a žalobkyně byla shledána vinnou na základě trestního příkazu. V obou věcech nebyla uložena vazba a případ nebyl medializován. Žalobkyně byla bezúhonnou osobou, trestní stíhání pro ni bylo zcela novou skutečností a nesla ho o to hůře, že se týkalo způsobu její péče o nezletilého syna.

30. Soud považuje za podstatné, že trestní stíhání a případné odsouzení mohlo mít dopad na opatrovnické řízení, byť tato hrozba byla částečně zmírněná prohlášením otce nezletilého, že o syna nemá zájem a vzdává se péče o něj. Ostatně je třeba podotknout, že v řízení sp. zn. [spisová značka] trestní stíhání taktéž nemělo reálný dopad na péči o dítě, neboť bylo svěřeno do péče otce již před zahájením trestního stíhání a matce byl nařízen asistovaný styk. Žalobkyně rovněž uváděla, že v důsledku jejího stresu se zhoršil zdravotní stav nezletilého, ovšem tato skutečnost nebyla beze všech pochyb v řízení prokázána. Je pravdou, že dle zdravotní dokumentace byla nezletilému v roce 2021 předepsána medikace na zklidnění projevů ADHD, nebyla však prokázána příčina tohoto zhoršení, byť lze považovat za pravděpodobné, že psychický stav žalobkyně se skutečně podepsal na zdraví jejího syna.

31. Žalobkyně dále v průběhu řízení prokázala, že trestní stíhání mělo velmi intenzivní dopady na její psychiku, neboť v jeho důsledku byla podrážděná, trpěla stresem, strachem o syna, cítila se paralyzovaná, vyčerpaná, v noci trpěla nespavostí a brečela. Tyto skutečnosti byly prokázány nejen účastnickou výpovědí žalobkyně, ale byly bezezbytku potvrzeny i svědeckou výpovědí jejího manžela, a především zdravotní dokumentací, která svědčí o aktuálním psychickém stavu žalobkyně v době trestního stíhání. Žalobkyně v průběhu trestního stíhání docházela na psychiatrii a byla jí předepsána antidepresiva. Lze sice souhlasit s žalovanou, že žalobkyně psychiatrii navštěvovala dlouhodobě od roku 2012 a stresovým faktorem byly rovněž problémy syna ve škole, nicméně z jednotlivých zápisů jednoznačně plyne, že žalobkyně trestní stíhání nesla velmi špatně a mj., uváděla, že „je z toho úplně hotová, není schopná fungovat, v noci skoro nespí, nemá radost ze života a strašně moc se bojí o syna“. Je rovněž pravdou, že žalobkyně v průběhu účastnického výslechu tvrdila, že antidepresiva začala brát až po zahájení trestního stíhání, ačkoliv dle zdravotní dokumentaci měla předepsanou medikaci již od roku 2012; zároveň je však třeba zohlednit, že před zahájením trestního stíhání je ze zápisů patrná stabilizace jejího psychického stavu, neboť v letech 2017 až 2019 navštívila psychiatra pouze dvakrát, naopak v roce 2020 se tyto návštěvy staly podstatně intenzivnější.

32. Žalobkyně dále prokázala, že trestní stíhání mělo dopad do jejího zdravotního stavu, a to zejména na četnost a intenzitu migrén. Z dokazování vyplynulo, že žalobkyně od roku 2017 trpí poúrazovou migrénou, která se jí však v důsledku stresu v roce 2020 a 2021 zhoršila. Tato skutečnost vyplynula, nejen z účastnického výslechu žalobkyně, ale potvrdil ji rovněž její manžel a je zaznamenána ve zdravotní dokumentaci psychiatra. Žalobkyně své tvrzení dále podpořila dvěma lékařskými zprávami, dle nichž jí byla v důsledku bolesti hlavy podána infuzní terapie v roce 2022 a 2023. Soud při zhodnocení těchto důkazů dospěl k závěru, že zhoršení migrény lze minimálně zčásti přičíst stresu z trestního stíhání, neboť je zde jednak souvislost časová, jednak ze zdravotní dokumentace psychiatra plyne, že bolesti hlavy byly doprovodným jevem psychického stavu žalobkyně. Nad rámec výše uvedeného lze rovněž zmínit, že žalobkyně v důsledku trestního stíhání výrazně přibrala na váze, neboť přestala sportovat.

33. Trestní stíhání dále mělo velmi výrazný dopad do jejího osobního života, neboť je sice pravdou, že za ní její blízcí stáli a v její vinu nevěřili, ovšem dlouhodobý stres měl negativní dopad na manželství žalobkyně. Její manžel při svědecké výpovědi, kterou soud hodnotí jako věrohodnou, potvrdil, že v důsledku trestního stíhání se jejich manželství v podstatě rozpadlo, neboť již nebyl schopen snášet psychický stav žalobkyně. Daná situace trvá až do současnosti, kdy se chystají do manželské poradny, naproti tomu před zahájením trestního stíhání měli pouze běžné problémy.

34. Trestní stíhání taktéž ovlivnilo trávení volného času žalobkyně i jejího manžela, neboť z dokazování vyplynulo, že žalobkyně před jeho zahájením žila aktivně a sportovala, poté přestala mít o věci zájem a stala se apatickou. Konečně pak byl prokázán dopad trestního stíhání i na profesní sféru žalobkyně, neboť v jeho důsledku se žalobkyni snížily příjmy z podnikání. Uvedené je patrné z daňových přiznání žalobkyně jakožto osoby samostatně výdělečně činné, dle nichž v roce 2020 a 2021 vydělala zhruba polovinu oproti roku 2022, v jehož začátku byla zproštěna obžaloby. Je sice pravdou, že žalobkyně pouze ústně potvrdila, že v roce 2019 dosáhla obdobných příjmů jako v roce 2022, ovšem soud zároveň přihlédl k tomu, že i ze zdravotní dokumentace psychiatra vyplynulo, že v důsledku svého psychického stavu nezvládala docházet do práce a musela přeobjednávat klienty. Nadto lze považovat za notorietu, že práce pedikéra s sebou nese nutnost vstřícné komunikace s klienty, v opačném případě hrozí, že klienti budou přecházet ke konkurenci.

35. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že pouhá omluva za nezákonné trestní stíhání je v této věci nedostačující, neboť intenzita zásahu do života žalobkyně dosáhla takového stupně, že opodstatňuje přiznání finančního zadostiučinění. Soud po zvážení všech okolností projednávaného případu přiznal žalobkyni částku 70 000 Kč, tedy o 20 000 Kč více než v řízení sp. zn. [spisová značka]. K tomuto navýšení soud přistoupil zejména z toho důvodu, že žalobkyně v této věci prokázala větší zásah do svého psychického i fyzického zdraví (tedy zhoršení migrén, návštěvy psychiatra a nasazení antidepresiv) a rovněž do svého osobního života (zejména do manželství). Především však soud přihlédl k výsledku trestního stíhání a důvodům, pro něž byla žalobkyně zproštěna obžaloby. V tomto řízení i v řízení sp. zn. [spisová značka] byly obžalované zproštěny obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v žalobním návrhu označený skutek nebyl trestným činem. Tato skutečnost sama o sobě implikuje v souladu s judikaturou vyšších soudů vznik nejintenzivnější nemajetkové újmy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. [spisová značka]). Zároveň je třeba vzít v potaz, že v řízení sp. zn. [spisová značka] byla obžalovaná v odůvodnění zprošťujícího rozsudku shledána nepříčetnou, neboť nebyla schopna rozpoznat škodlivost a protiprávnost svého jednání a ani jej ovládat. V opatrovnickém řízení byly rovněž vypracovány znalecké posudky, dle nichž matka svého syna dlouhodobě poškozuje, nezletilý byl proto svěřen do péče otce a matce byl nařízen asistovaný styk. Naopak v projednávané věci zůstal nezletilý v péči žalobkyně, která se mu věnovala a opakovaně zdůrazňovala, že celou situaci nechápe a považuje ji za nespravedlivou, neboť se snaží být dobrou matkou. Naopak otec nezletilého se péče o syna vzdal.

36. Jejímu tvrzení nakonec přisvědčil trestní soud v odůvodnění zprošťujícího rozsudku, v němž mj. uvedl, že nebyla prokázána manipulace syna proti otci, ale na psychickém stavu dítěte se podepsal i neúměrný tlak na dodržování rozhodnutí opatrovnického soudu. Trestní soud dospěl k závěru, že otec dítěte o syna neprojevoval výrazný zájem, během své výpovědi u hlavního líčení „nevzbudil dojem přílišného zájmu a pochopení syna a nebyla u něj patrna žádná snaha přizpůsobit se jeho potřebám, kdy se snažil svalovat vinu pouze na matku bez jakékoliv vlastní sebereflexe“. Iniciátorem trestního řízení byl [tituly před jménem] [jméno FO] a v jeho jednání trestní soud rovněž spatřoval jednostranné vykreslení situace, neboť se pasoval do role spasitele dané situace a diagnostikoval žalobkyni na základě jedné dvouhodinové procházky a na její stížnosti ohledně ceny setkání reagoval tak, že se jimi nebude zabývat. S těmito závěry soudu prvního stupně se pak v plnosti ztotožnil i odvolací soud.

37. Zdejší soud pro úplnost dodává, že byť bylo trestní stíhání zahájeno z popudu [tituly před jménem] [jméno FO], orgány činné v trestním řízení zahájily a vedly trestní řízení a toto řízení bylo zakončeno zprošťujícím rozsudkem. Stát tedy za nezákonné rozhodnutí nese odpovědnost.

38. S ohledem na vše výše uvedené soud přiznal žalobkyni finanční zadostiučinění ve výši 70 000 Kč. Přitom se nelze ztotožnit se stanoviskem žalobkyně, že by přiznané zadostiučinění bylo toliko symbolické, neboť představuje částku, která je odpovídající náhradou za jiné nemajetkové újmy v obdobných věcech. Není totiž možné hodnotit (ne)přiměřenost přiznané částky jejím srovnáním se současnými cenami potravin či jiných komodit, neboť smyslem poskytované satisfakce nemá být zajištění kupř. každodenního přídělu chleba či kávy po dobu, po kterou probíhalo trestní stíhání. Dle soudu je naopak třeba nahlížet na přiměřenost zadostiučinění v kontextu toho, jaké částky jsou přiznávány za jiné nemajetkové újmy např. obětem trestných činů či za psychické útrapy v důsledku usmrcení blízké osoby. Tyto zásahy nepochybně dosahují vyšší intenzity a jsou za ně přiznávány odškodnění v řádu set tisíc či milionů korun. Požadovat obdobnou částku za nezákonné trestní stíhání proto nelze považovat za adekvátní, byť soud nikterak nezlehčuje obtíže, jimiž si žalobkyně v jeho důsledku prošla.

39. Konečně soud dodává, že není namístě hodnotit ani otázku inflace, neboť srovnávané rozhodnutí je novějšího data a trestní stíhání žalobkyně probíhalo rovněž v nedávné době (od roku 2020 do první čtvrtiny roku 2022). Vyšší inflace v posledním roce pak nemůže mít vliv na odpovědnost státu a z ní plynoucí nárok, který vznikl již dříve.

40. Podle ustálené judikatury má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně doručila výzvu ve smyslu § 14 OdpŠk žalované dne 29. 6. 2022, žalovaná tak měla lhůtu k plnění až do 29. 12. 2022 (§ 605 odst. 2 o. z.) a dnem 30. 12. 2022 se ocitla v prodlení. Úrok z prodlení byl určen ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pouze ve stručnosti soud uvádí, že návrh žalobkyně, aby jí soud přiznal úrok z prodlení již od 30. 8. 2022, nemá oporu v zákoně, neboť dle § 15 OdpŠk má žalovaná lhůtu šest měsíců k projednání nároku.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť rozhodnutí o výši finančního zadostiučinění záviselo na úvaze soudu a žalobkyně byla co do základu sporu plně úspěšná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. I. ÚS 42/16). Při stanovení výše náhrady nákladů řízení soud vycházel z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), a to s ohledem na závěry vyslovené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyni proto přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 30 798 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 4 písm. a) a. t. z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, vyjádření na výzvu soudu dne 18. 4. 2023, porada s klientem dne 14. 8. 2023, účast na jednání dne 17. 8. 2023, vyjádření na výzvu soudu dne 4. 9. 2023 a účast na soudním jednání dne 19. 10. 2023) včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 800 Kč ve výši 4 998 Kč.

42. Pro úplnost soud dodává, že podle § 31 odst. 4 OdpŠk nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za úkon spočívající v uplatnění nároku u žalované (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2384/20, a v něm citovanou judikaturu). Soud žalobkyni rovněž nepřiznal náhradu za vyjádření k replice ze dne 29. 3. 2023, neboť dané podání obsahoval převážně toliko citaci judikatury, kterou mohla žalobkyně uvést již v žalobě. Jelikož délka jednání dne 17. 8. 2023 nepřevýšila dvě hodiny (jednání bylo zahájeno v 9:42 hodin), soud přiznal za dané jednání žalobkyni náhradu nákladů pouze za jeden úkon. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně.

43. Lhůty k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř., a to s ohledem na organizačně technické podmínky čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

Poučení