22 C 33/2023 - 376

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Karolínou Machkovou ve věci žalobce: [jméno FO], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [adresa] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 68 220 Eur + 2 047 822 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 68 220 EUR a částku 823 833 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 68 220 EUR od 15. 2. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 823 833 Kč od 15. 2. 2023 do zaplacení a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 223 989 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 15. 2. 2023 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 165 980 Kč a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náhradu nákladů řízení státu jejichž výše a splatnost bude určena samostatným usnesením.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náhradu nákladů řízení státu jejichž výše a splatnost bude určena samostatným usnesením.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhá ušlého výdělku 68 220 EUR, náhrady nákladů obhajoby 47 822 Kč a 2 000 000 Kč za ztížení společenského uplatnění za [Anonymizováno] za přetrvávající psychické problémy a úzkostné stavy, to vše s příslušenstvím s odůvodněním, že byl trestně stíhán v trestním řízení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. [Anonymizováno] včetně výkonu trestu odnětí svobody, aby byl posléze zproštěn obžaloby.

2. Žalobce uvedl, že na ušlém výdělku mu byla přiznána pouze částka 17 736 Kč a na nákladech obhajoby 74 082 Kč. Žalobce měl průměrný měsíční výdělek 2 173 EUR měsíčně. Žalobci byl nahrazen pouze výdělek do 31. 7. 2017, ačkoliv by mu byl, nebýt nezákonného věznění, pracovní poměr prodloužen a pracoval by i od 1. 8. 2017 do 20. 3. 2020, kdy byl propuštěn z vězení. Uvedl, že pracoval jako [Anonymizováno] u spol. [Anonymizováno]. Zaměstnavatel s ním byl spokojený, avšak v důsledku uvěznění v ČR musela být pracovní smlouva ukončena. Práci po propuštění nemohl najít, našel ji až 27. 7. 2020, kdy jako řidič měl základní plat 2 512,18 EUR měsíčně. K neuznaným úkonům obhajoby žalobce uvedl, že u zastoupení [tituly před jménem] [jméno FO] žádá za tři úkony porady ze dne 29. 11. 2017, 20. 12. 2017 a 21. 5. 2018, kde bylo přiznáno zvýšení další násobek odměny na trojnásobek (3 x 3 100) a přiznání porady ze dne 6. 12. 2017 v trojnásobku s paušálem a promeškaným časem 10 722 Kč (9 300 odměny + 300 paušálu + 1 122 Kč cestovného a promeškaného času), celkem 20 022 Kč. Pokud jde o náklady za právní služby [tituly před jménem] [jméno FO] žalobce žádal odměnu za přípravu a převzetí zastoupení (9 300 + 300), dále zastupování u hlavních líčení dne 21. 6. 2017 a 22. 6. 2017, které přesahovaly dvě hodiny ve výši 13 600 Kč (2 x 3100 x 2 +2 x 600), účast u veřejného zasedání, které přesahovalo dvě hodiny, za které žádá ještě 3 100 + 300 Kč a pomeškaný čas na cestě z [adresa]), proto zbývá doplatit 27 800 (9 300 + 300 + 13 600 + 3 100 + 300 + 1 200). Celkem žalobce žádá 47 822 Kč. K nákladům obhajoby uvedl, že věc [tituly před jménem] [jméno FO] převzal až když byl žalobce odsouzený. Tento se s věcí musel seznámit a musel s klientem věc prodiskutovat, a to i v cizím jazyce. Navíc ve věci plynula dvouměsíční lhůta. Ke zvýšení odměny až na trojnásobek, jak požaduje žalobce, uvedl, že právní zastoupení bylo poskytováno ve věznici, kdy je atmosféra vypjatá. Navíc musel být použit cizí jazyk v komunikaci s žalobcem. Žalobce ke ztížení společenského uplatnění uvedl, že mu byla diagnostikována [Anonymizováno], která jej omezuje v běžném životě vzniklá vězněním, za což žádá po částečném odmítnutí (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 3. 2023, č.j. 22 C 33/2023-54) žaloby 2 000 000 Kč. Žalobce se o své újmě dozvěděl dne 3. 8. 2020. Nárok u žalované uplatnil dne 22. 2. 2022, ta jej projednala dne 21. 12. 2022. Žalobce žádal úroky z prodlení do 15. 2. 2023 do zaplacení.

3. Žalovaná nárok neuznala, neměla za prokázané dle potvrzení ze dne 9. 11. 2022, že by pracovní poměr žalobce pokračoval i po dni 31. 7. 2017. K ušlému zisku dále uvedla, že ušlý zisk za období, kdy žalobce byl již propuštěn z vězení nemůže jít k tíži státu. Stejně tak nelze přiznat ušlý zisk od 1. 8. 2017 dál, neboť byl pracovní poměr uzavřen na dobu určitou. Žalobce byl v posuzovaném řízení zastoupen [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. K nákladům [tituly před jménem] [jméno FO] uvedla, že žalobce neprokázal vznik škody a bylo možné přiznat pouze odměnu za dva úkony právní služby – odvolání a účast na veřejném zasedání dne 18. 10. 2017. Na náhradě promeškaného času [tituly před jménem] [jméno FO] přiznala toliko 600 Kč, neboť jedna cesta z [adresa] dle portálu mapy.cz zabere toliko 1:13 hod. Ve zbytku nebyl nárok důvodný. Pokud jde o náklady právní služby [tituly před jménem] [jméno FO] žalovaná akceptovala navýšení toliko na dvojnásobek u porad, neboť u ostatních úkonů nebylo zapotřebí cizího jazyka. Úkony nebyly mimořádně obtížné. Žalovaná uvedla, že dne 29. 11. 2017 došlo k návštěvě žalobce ve věznici, a tento den muselo dojít k převzetí obhajoby a první poradě nikoliv dne 26. 11. 2017. Porada ze dne 6. 12. 2017 nenavazovala na účtovatelný úkon právní služby, proto ji měla žalovaná za neúčelnou. Škodu na zdraví a její výši neměla žalovaná za prokázanou. Žalobci na nákladech obhajoby přiznala toliko částku 66 682 Kč ([jméno FO]) a 7 400 Kč ([tituly před jménem] [jméno FO]), na náhradě ušlého zisku žalobci zaplatila částku 17 736 EUR. K náhradě na zdraví uvedla, že je nutné hlubší znalecké zkoumání.

4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce nárok u žalované předběžně uplatnil a dále byl učiněn nesporný průběh posuzovaného řízení, jak jej vyjevila žalovaná v č.l. 3 odst. 1 svého vyjádření ze dne 4. 5. 2023. Dále nebylo sporu o tom, že dne 29. 11. 2017, 20. 12. 2017, 21. 5. 2018 a 6. 12. 2017 se uskutečnily porady žalobce a jeho obhájce.

5. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav.

6. Žalovaná žalobci sdělila, že v rámci řízení vedeného Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp.zn. [Anonymizováno] bylo vůči žalobci vydáno nezákonné rozhodnutí, a to usnesení o zahájení trestního stíhání. Přiznala mu náhradu škody ve výši 7 400 Kč za zastupování [tituly před jménem] [jméno FO] za 2 úkony právní služby (odvolání a účast na veřejném zasedání dne 18. 10. 2017), ve výši 66 682 Kč za zastupování [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž nepřiznala odměnu za porady konané dne 26. 11. 2017, kdy k převzetí věci došlo 29. 11. 2017, podání ústavní stížnosti dne 30. 8. 2018, návrh na propuštění z výkonu trestu ze dne 17. 3. 2020, za porady konané dne 13. 12. 2017, 16. 1. 2018, 24. 7. 2018, 22. 1. 2018, 31. 1. 2018 a 19. 3. 2020, neboť se konaly méně než hodinu a poradu konanou dne 6 12. 2017, neboť ta nebyla vyhodnocena jako účelná. Dále mu přiznala náhradu ušlého výdělku ve výši 17 736 EUR, kdy uvedla, že mu náleží za období, kdy byl žalobce stíhán vazebně a pracovní poměr existoval, tj. 30. 10. 2016 – 31. 7. 2017. K náhradě škody na zdraví uvedla, že je nezbytné hlubší znalecké zkoumání. (stanovisko žalované ze dne 21. 12. 2022, čl. 28-29 a na čl. 61-62 a 71-72)

7. Žalobce podal žalované náhradu škody způsobené mu při výkonu veřejné moci rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích sp.zn. [Anonymizováno]. Požadoval ušlý výdělek ve výši 2 390 300 Kč, náklady právního zastoupení [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 338 996 Kč a náklady právního zastoupení [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 128 629 Kč a 83 525 Kč, dále částku 541 125 Kč představující náklady zastoupení [tituly za jménem] [jméno FO] v občanskoprávním sporu s [jméno FO] (poškozená v trestní věci). Dále požadoval zaplacení částky 4 000 000 Kč jakožto náhrady za poškození zdraví. Ke svým tvrzením doložil listiny. Uvedl, že právní služby [tituly před jménem] [jméno FO] hradila manželka a dcera žadatele. (žádost ze dne 22. 2. 2022, čl. 56-57, doplnění žádosti ze dne 31. 8. 2022, 5. 10. 2022 a 15. 11. 2022, čl. 58-60)

8. Mezi společností [Anonymizováno] (zaměstnavatel) a žalobcem (zaměstnancem) byla uzavřena dne 27. 7. 2016 smlouva o pracovním poměru na dobu určitou od 1. 8. 2016 do 31. 7. 2017. Žalobce byl zaměstnán jako [Anonymizováno] při měsíčním platu [částka] hrubého. (pracovní smlouva [Anonymizováno], čl. 75-79)

9. Jednatel společnosti [Anonymizováno] dne 24. 11. 2016 vystavil žalobci pracovní posudek v němž uvedl, že žalobce nastoupil dne 1. 8. 2016. Žalobce provedl všechny jemu zadané úkoly vždy k jejich spokojenosti a očekávání. Svou činnost řešil motivovaně a angažovaně. Jeho odpovědnost byla uvědomělá a přiměřená, prozíravá a uvážlivá při jednání. Jeho chování bylo vždy korektní a bezchybné. (pracovní posudek z 24. 11. 2016, čl. 81-82)

10. Za měsíc srpen 2016 byla mzda žalobce [částka], září 2016 byla [částka], říjen 2016 byla [částka]. (výpočty mzdy za srpen až říjen 2016, čl. 83-85)

11. Jednatel spol. [Anonymizováno] v pracovním posudku na žalobce ze dne 26. 4. 2021 uvedl, že žalobce je v jejich podniku zaměstnán jako [Anonymizováno] od 27. 7. 2020, přičemž má oprávnění pro provádění [Anonymizováno]. Úkoly vyřizuje k jejich plné spokojenosti. Z důvodu přátelské povahy a kolegiálního chování je u představených a spolupracovníků stejnou měrou oblíbený a vážený. (posudek [Anonymizováno] 26. 4. 2021, čl. 86-87)

12. Společnost [Anonymizováno] dne 9. 11. 2022 žalobci sdělila, že pracovní poměr v roce 2016 byl ukončen pouze proto, že žalobce nastoupil do vězení. Zaslali mu přehled výdělků. Za měsíce listopad a prosinec 2016 byla hrubá mzda [částka] měsíčně, za měsíce leden 2017 – duben 2017 byla [částka] měsíčně, květen 2017 – prosinec 2017 byla [částka] měsíčně, za měsíc leden 2018 – prosinec 2018 byla ve výši [částka] měsíčně, za leden 2019 – prosinec 2019 ve výši [částka] měsíčně, za leden 2020 – březen 2020 ve výši [částka] měsíčně. (potvrzení ze dne 9. 11. 2022, čl. 88-90)

13. Žalobci byla dne 3. 8. 2020 diagnostikována [Anonymizováno]. Cítí se špatně, příběh z roku 2016 se mu vrací znovu a znovu. Jde o pacienta [Anonymizováno]. Žalobci byla dne 20. 4. 2021 diagnostikována [Anonymizováno], ze všeho má strach, má symptomatický strach od úroku nožem v roce 2016, má také bolesti hlavy. Žalobci byla dne 20. 1. 2022 diagnostikovaná [Anonymizováno]. Bylo uvedeno, že má stres, nemůže spát, má stavy strachu a nemůže spát. Od 3. 8. 2020 je v léčbě [tituly za jménem] [jméno FO], psychiatrie a psychoterapie. Žalobci byla dne 26. 1. 2023 diagnostikovaná [Anonymizováno]. Cítil se špatně, vidí špatně. Má depresivní nálady a ze všeho strach. (lékařské zprávy 3. 8. 2020, 2. 4. 2021, 20. 1. 2022 a 26. 1. 2023, čl. 94-100) 14. [tituly před jménem] [jméno FO] fakturoval [Anonymizováno] dne 29. 1. 2017 částku 2 000 EUR/56 000 Kč se splatností do 1. 2. 2017, dne 4. 2. 2017 částku 1 000 EUR/ 28 000 Kč se splatností dne 7. 2. 2017, dne 11. 2. 2017 částku 2 000 EUR/56 000 Kč se splatností dne 16. 2. 2017, dne 16. 1.2 2016 částku 2 000 EUR/56 000 Kč, dne 2. 4. 2017 částku 2 000 EUR/56 000 Kč, dne 16. 7. 2017 částku 1 500 EUR/42 000 Kč se splatností dne 18. 7. 2017, dne 27. 10. 2017 částku 14 000 Kč/500 EUR se splatností dne 30. 10. 2017. Dne 29. 12. 2017 fakturoval žalobci ve věci [Anonymizováno] částku 30 966,40 Kč za právní služby. (faktura vyúčtování [tituly před jménem] [jméno FO], čl. 101-108) 15. [tituly před jménem] [jméno FO] dne 5. 10. 2022 žalobci vyúčtoval dodatečně obhajobu ve věci vedené Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp.zn. [Anonymizováno] částkou 83 525 Kč. Dále fakturoval částkou 128 629 Kč úhradu za právní zastupování v kauze [Anonymizováno] Krajským soudem v Českých Budějovicích dle vyúčtování. (dodatečné vyúčtování [tituly před jménem] [jméno FO], čl. 109-110)

16. Dne 6. 12. 2017 od 15:05 – 16:15 byl [tituly před jménem] [jméno FO] za žalobcem ve Věznici [adresa]. (potvrzení Vězeňské služby o návštěvách, čl. 111)

17. Mezi společností [Anonymizováno] (jakožto zaměstnavatel) a žalobcem (jakožto zaměstnanec) byla uzavřena dne 27. 7. 2020 pracovní smlouva na pozici [Anonymizováno] při základním platu [částka] měsíčně. (pracovní smlouva [Anonymizováno], čl. 112-120)

18. Dne 21. 6. 2017 se od 8:15 do 15:50 konalo za účasti obhájce obžalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] hlavní líčení ve věci sp.zn. [Anonymizováno] u Krajského soudu v Českých Budějovicích. Hlavní líčení bylo přerušeno od 11:15-12:35, 13:45 – 13:53. (protokol z hl. líčení z 21. 6. 2017, č.l. 137 až 145)

19. Dne 22. 6. 2017 se od 8:15 do 10:40 konalo za účasti obhájce obžalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] hlavní líčení ve věci sp.zn. [Anonymizováno] u Krajského soudu v Českých Budějovicích. Hlavní líčení bylo přerušeno od 8:35-9:00, 9:43-9:55. (protokol z hl. líčení 22. 6. 2017 č.l. 146 až 149)

20. Dne 18. 10. 2017 se konalo veřejné zasedání u Vrchního soudu v Praze sp.zn. [Anonymizováno] za přítomnosti obhájce obžalovaného [jméno FO], od 9:00 – 10:15. (protokol z veřejného zasedání ze dne 18. 10. 2017 č.l. 163 až 164) 21. [jméno FO] (manželka žalobce) při své výpovědi uvedla, že jsou manželé od roku 1983. Žalobce byl po návratu z vězení jiný. V jeho chování došlo k velké změně, začal být uzavřený do sebe, v komunikaci s lidmi měl strach, viděla mu to na očích a změně hlasu. Chtěl být pořád sám, když vedle něj měl někdo sedět, byl ve stresu. Měl obrovský problém najít si práci, protože každý poté, co si přečet rejstřík trestu, ho nechtěl vzít. To způsobilo velké finanční potíže. Dříve byl komunikativní, měl rád návštěvy. Dříve rád poslouchal hudbu, chytal ryby, zajímal se o auta. Nyní se uzavřel do sebe, sedí a mlčí, když se přiblíží tak se rozčílí. Žalobce špatně spí, budí se a chodí za psychiatrem a má léky. Uvedla, že manžel ve vězení neuměl jazyk a pomáhal mu jiný pán. Synovi bylo 16 let v době, kdy žalobce zavřeli, soused mu řekl, že žalobce je vrah. Pro syna to bylo bolestivé. Vnoučatům řekli, že dědeček je nemocný. Dříve byl rád, když přišli na návštěvu vnoučata a děti, nyní je rád sám. Nechce nikoho vidět ani slyšet. Hodně známých s rodinou žalobce přestalo komunikovat. Žalobce volný čas tráví sezením na gauči s mobilem v ruce, nemá zájem o nic. 22. [jméno FO] (dcera žalobce) při své výpovědi uvedla, že v rodině se vše změnilo, rodina je bez peněz, mají dluhy a hypotéku, sama je v invalidním důchodu. Spojuje to s tím, že žalobce byl ve výkonu trestu, když byl propuštěn, nemohl najít práci. Před trestním stíháním měl rád děti, chytal ryby, chodil na koncerty, měl zájem o auta. Teď se chová jinak. Nejezdí na ryby, vyhýbá se sociálnímu kontaktu. Žalobce bere prášky, aby mohl usnout a spát. Dříve byl hodně komunikativní, teď nemá rád víc lidí. Někdy si bere vše hodně osobně. S otcem je hodně v kontaktu. Žalobce musí zvládat chodit do práce, když mají dluhy.

23. Znalec z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie při vypracování znaleckého posudku ze dne 30. 4. 2024 využil zdravotnickou dokumentaci posuzovaného (žalobce), zdrojem dat bylo také vlastní psychiatrické vyšetření a využil i údajů uvedených ve znaleckém posudku vypracovaném v rámci trestního řízení. V rámci diagnostického závěru uvedl, že žalobce trpí [Anonymizováno]. Pobyt ve vězení u posuzovaného představoval významný stres vedoucí nejprve k rozvoji [Anonymizováno]. Ta se projevila znovuoživováním traumatu ve snech, emoční oploštělostí, straněním se lidí a částečnou netečností vůči okolí, poruchami spánku. Postupně chronifikovala. V obraze psychického onemocnění posuzovaného v současné době dominují příznaky [Anonymizováno]. Jedná se hlavně o nezájem o činnosti, které mu dříve přinášely radost a celkové sociální stažení s omezením sociálních kontaktů. [popis zdravotního stavu]. Vzhledem k době, kterou potřebují antidepresiva pro rozvoj svého účinku a celkové stabilizaci stavu považuje za vhodné stanovit datum ustálení zdravotního stavu v souvislosti s kontrolou dne 20. 1. 2022. U posuzovaného došlo k rozvoji [Anonymizováno] v důsledku odnětí svobody. U poškozeného došlo k chronifikaci jejích příznaků pod obrazem [Anonymizováno], kterou posuzovaný trpí v současné době. [popis zdravotního stavu]. Jeho zdravotní stav je charakterizován nezájmem o činnosti, které mu dříve přinášely radost, sociálním stažením s omezením sociálních kontaktů a atakami úzkosti. Znalec vycházel z výchozí rámcové částky 15 135 600 Kč při součtu korigovaných procent 5,2519290123, tj. dospěl k částce za ZSU ve výši 794 911 Kč, přičemž nebyl užit žádný modifikační koeficient. (znalecký posudek ze dne 30. 4. 2024 na č.l. 204-230) 24. [jméno FO] (prokurista spol. [Anonymizováno]) v rámci své výpovědi uvedl, že žalobce zná, neboť byl u jejich firmy zaměstnán v roce 2013 jako [Anonymizováno]. Žalobce pracoval u společnosti od roku 2013 do roku 2015, následně opět v roce 2016 jej zaměstnával jako [Anonymizováno]. Poté v listopadu 2016 žalobce do práce nepřišel, až následně se dozvěděli, že je ve vazbě. S žalobcem, jakožto zaměstnancem, byli spokojení. Je standartní proces ve společnosti uzavírat se zaměstnanci smlouvy na rok, když po druhém prodloužení je smlouva uzavřena na neurčito, když jsou se zaměstnancem spokojení. Chtěli s žalobcem v roce 2015 uzavřít smlouvu na neurčito, ale žalobce si zřejmě našel práci jinde, takže rok pracoval jinde, následně v roce 2016 s ním byla uzavřena opět smlouva na rok. Dalo se očekávat, že by již následně byla smlouva uzavřena na neurčito, neboť žalobce znali a byli s ním spokojeni. Uvedl, že roky 2015-2020 byly v Německu velice silné roky a poptávka po [Anonymizováno] byla vysoká. Kdyby nebyl zaměstnán u jejich společnosti, zajisté by našel práci u jiné společnosti. 25. [jméno FO] (prokurista spol. [Anonymizováno]) uvedl, že žalobce zná, neboť u společnosti pracoval jako [Anonymizováno] v období 16. 5. 2013 – 15. 9. 2015 a 1. 8. 20106 – 24. 11. 2016. Ve společnosti je běžné již od roku 2007, že je nejprve uzavíraná smlouva na dobu určitou jeden rok a poté druhá smlouva na dobu jednoho roku. S žalobcem byli spokojeni, protože jinak by mu smlouvu opakovaně neprodlužovali. Na pracovníky si po šesti měsících, po skončení zkušební doby, a po jednom roce dělají pracovní hodnocení, dotazují se spolupracovníků, vedoucích vozového parku, aj. Na žalobce žádné stížnosti nebyly.

26. Mezi společností [Anonymizováno] a žalobcem byla uzavřena dne 15. 5. 2013 pracovní smlouva na dobu určitou od 16. 5. 2013 – 15. 5. 2014, kdy lze pracovní poměr po vzájemné dohodě prodloužit nebo převést na trvalý pracovní poměr na pozici [Anonymizováno]. Měsíční plat byl sjednán [částka] hrubého. (Pracovní smlouva ze dne 15. 5. 2013 na č.l. 272-275 spisu)

27. Jednatel spol. [Anonymizováno] dne 15. 9. 2015 v rámci posudku uvedl, že žalobce nastoupil jako řidič dne 16. 5. 2013, jeho úkolem bylo zpracování [Anonymizováno]. Žalobce vždy splnil všechny jemu svěřené úkoly k plné spokojenosti a očekávání společnosti. Práci vykonával s motivací a nasazením. Byl si vždy vědom vysoké míry odpovědnosti, kterou měl jako řidič kamionu a jednal obezřetně. Na vlastní žádost ke dni 15. 9. 2015 odchází. (Posudek ze dne 15. 9. 2015 na č.l. 276 spisu)

28. Dne 13. 5. 2015 byla změněna pracovní smlouva uzavřená dne 15. 5. 2013, změněná dne 2. 2. 2014, tak, že pracovní poměr nekončí 15. 5. 2015, ale převádí se na pracovní poměr trvalý. (Změna pracovní smlouvy ze dne 13. 5. 2015 na č.l. 277 spisu)

29. Dne 27. 2. 2014 byla změněna pracovní smlouva uzavřená dne 15. 5. 2013, tak, že pracovní poměr na dobu určitou dne 15. 5. 2014 nekončí, ale prodlužuje se o rok (15. 5. 2015). (Změna pracovní smlouvy ze dne 27. 2. 2014 na č.l. 278 spisu)

30. Žalobce a jeho manželka měli sjednaný úvěr ze stavebního spoření na částku 120 000 EUR a 72 000 EUR. (Stavební spoření na č.l. 279-282 spisu)

31. V roce 2018 i v roce 2024 byly volné pozice na pozici [Anonymizováno]. (Volné pozice na č.l. 283 a 288 spisu)

32. Manželka žalobce měla v lednu 2017 mzdu [částka], prosinci 2016 mzdu [částka], v říjnu 2016 mzdu [částka]. (Výdělky manželky žalobce na č.l. 284-285 spisu)

33. Manželka žalobce byla v červenci 2014 informována o výši poskytnutí půjčky 21 000 EUR s úrokovou sazbou 2,5 %. (Informace o půjčce na č.l. 286-287 spisu)

34. Mezi účastníky nebylo sporu, že usnesením ze dne 31. 10. 2016 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zvlášť závažný zločin vraždy dle § 140 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný ve stadiu pokusu dle § 21 tr. zákoníku. Proti usnesení byla podána stížnost, která byla zamítnuta usnesením Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 7. 11. 2016. Dne 30. 10. 2016 byl žalobce zadržen. Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 11. 2016 byl žalobce vzat do vazby, vazební lhůty byly započítány od 30. 10. 2016 ve 12:00 hodin. Dne 17. 5. 2017 byla podána obžaloba. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 7. 2017 byl žalobce uznán vinným a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 let, rovněž mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky, a to ve výměře 7 let. Proti rozsudku bylo podáno odvolání. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2017 bylo odvolání zamítnuto. Odsuzující rozsudek tak nabyl dne 18. 10. 2017 právní moci a žalobce byl z výkonu vazby převeden do výkonu trestu odnětí svobody. Následně bylo podáno dovolání, toto bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018. Nálezem Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2020 byla předchozí rozhodnutí zrušena a bylo konstatováno porušení ústavněprávní zásady in dubio pro reo. Následně usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 3. 2020 bylo rozhodnuto o nevzetí žalobce do vazby a stejného dne, tedy 20. 3. 2020 v 16:25 hod. byl žalobce propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 6. 2021 byl žalobce zproštěn obžaloby, trestní stíhání žalobce bylo dne 22. 9. 2021 pravomocně skončeno. Soud tak dále nehodnotil důkazy: rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. [Anonymizováno], čl. 6-14, usnesení o vzetí do vazby ze dne 2. 11. 2016, čl. 15-16, rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. [Anonymizováno], čl. 17-25, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2017, sp.zn. [Anonymizováno] čl. 26-27, nález Ústavního soudu [Anonymizováno], čl. 30-36, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 3. 2020 o propuštění z vazby, čl. 37-38, usnesení Nejvyššího soudu č.j. [Anonymizováno], čl. 39-44, neboť z nich byly zjištěny mezi účastníky nesporné skutečnosti.

35. Soud neprovedl důkaz výslechem [tituly před jménem] [jméno FO], neboť tento návrh na provedení důkazu byl učiněn po koncentrační lhůtě v rámci podání ze dne 3. 9. 2024. Dále soud neprovedl výslech navrženého svědka [jméno FO], neboť na základě jeho vyjádření ze dne 22. 11. 2024, s tím, že ve věci bude příhodnější vyslechnout [jméno FO] a [jméno FO], když on žalobce nezná a personální otázky nemá na starost, žalobce na jeho výslechu netrval.

36. Důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech. Pravost listinných důkazů nebyla namítána, soud navíc neměl důvod o tom pochybovat a z důkazů nevycházet, ani důkazům přisuzovat nižší hodnotu. Věrohodnost svědků byla vysoká, svědci vypovídali uceleně a dle soudu pravdivě. Jejich tvrzení byly v souladu s provedeným listinným dokazování, navzájem na sebe navazovaly a doplňovaly se. Pokud jde o prokuristy společnosti [Anonymizováno] soud dodává, že svědci čerpali informace ohledně pracovního zařazení žalobce ze svých poznámek (výpis seznamu pracovních poměrů zaměstnanců z databáze společnosti), kdy tímto byla jich výpověď sice ovlivněna, nicméně soud dodává, že ovlivnění spočívalo pouze v tom, že věděli přesné údaje o žalobci a o jeho pracovních smlouvách (začátek a ukončení), když shodné skutečnosti má soud za prokázané z listinného dokazování. Výpověď těchto svědků ohledně výběru vhodných kandidátů na pracovní pozice a obecných informací ohledně pracovních smluv a jejich uzavírání a prodlužování v rámci politiky společnosti, však těmito listinami nebyly nikterak dotčeny a výpovědi byly v tomto ohledu spontánní a věrohodné. Důkazy se doplňovaly, navazovaly na sebe a bylo možné z nich učinit závěr o skutkovém stavu, který odpovídá jednotlivým skutkovým zjištěním uvedeným výše, na které soud pro stručnost odkazuje.

37. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

38. Podle § 1 odst. 1 zák. o OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

39. Podle § 5 zák. o OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

40. Podle § 7 odst. 1 zák. o OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

41. Podle § 8 odst. 1 zák. o OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

42. Podle § 9 odst. 1 OdpŠk má právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu.

43. Podle § 14 odst. 3 zák. o OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

44. Podle § 15 odst. 2 zák. o OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

45. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odstavce 2 ustanovení náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odstavce 3 ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

46. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

47. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

48. Podle § 2956 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o.z.“) vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

49. Podle § 2957 o.z. způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.

50. Podle § 2958 o.z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

51. Soud nejprve posuzoval nárok žalobce na náhradu škody vzniklé v důsledku nezákonného trestního stíhání žalobce, spočívající v nákladech [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 47 822 Kč a ušlém zisku za období 8/2017–3/2020 ve výši 68 220 EUR. Co se týká nároků žalobce na náhradu škody, tento nárok obecně mezi účastníky nebyl sporný, když žalovaná v převážné míře žalobce v tomto ohledu odškodnila.

52. Je ustálenou soudní praxí, že podle zákona odpovídá stát za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu. Protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za které je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje. Neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek trestního stíhání (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90, publikovaný ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 35/1991; rozsudek ze dne 31. 3. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001, publikovaný v souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1813), resp. že vznik nároku na náhradu škody je založen na principu, podle kterého osoba zproštěná obžaloby má zásadně právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o zahájení trestního stíhání (i rozhodnutím o vazbě). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si vznesení obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn, nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, nebo že trestný čin byl amnestován (§ 12 OdpŠk).

53. Na základě provedeného dokazování v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními soud zjišťoval, zda jsou ve vztahu k nárokům žalobce kumulativně splněny 3 základní podmínky pro náhradu nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., a to existence odpovědnostního titulu, příčinná souvislost a vznik nemajetkové újmy a škody. Mezi účastníky nebylo sporu ohledně existence nezákonného rozhodnutí, na základě kterého bylo vedeno trestní řízení Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp.zn. [Anonymizováno]. Ve vztahu ke splnění podmínky existence nezákonného rozhodnutí se soud prvního stupně s uvedeným nesporným tvrzením zcela ztotožňuje, kdy za nezákonné rozhodnutí je ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. nezbytné označit usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 31. 10. 2016 a usnesení o vzetí do vazby ze dne 2. 11. 2016 (zadržení 30. 10. 2016).

54. Soud má dále z provedeného dokazování za prokázané, že žalobci vznikla škoda spočívající v nákladech na obhájce, a to v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobce, resp. nezákonným rozhodnutím. Nicméně soud musel dále hodnotit zejména účelnost provedených právních úkonů.

55. Co se týká nákladů obhajoby [tituly před jménem] [jméno FO] sporným a požadovaným nárokem zůstaly toliko úkony právní služby dále uvedené, přičemž soud o nároku rozhodl následovně: - Převzetí věci: Žalobce požaduje za tento úkon právní služby trojnásobek běžné odměny (3 100 Kč + 300 Kč). Žalovaná mu na tento úkon právní služby ničeho nedala, kdy uvedla, že za tento úkon právní služby již byla odměna ve výši dvojnásobku běžné odměny přiznána. Soud konstatuje, že shledal důvodným za tento úkon právní služby přiznat odměnu ve výši dvojnásobku běžné odměny dle § 12 odst. 1 zákona č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (ve znění ke dni vykonání úkonu právní služby), tj. částku 6 200 Kč dle § 12 odst. 1 a § 10 odst. 3 písm. d) advokátního tarifu + 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, neboť bylo nezbytné využít cizího jazyka (žalobce neovládal český jazyk) a věc byla rozsáhlá. Pokud jde o tvrzení, že nejde o účelný úkon právní služby a za úkon právní služby převzetí věci již byla žalobci odměna přiznána, soud konstatuje, že je plným právem žalobce v rámci trestního řízení zvolit si obhájce, jakého chce, příp. rozhodnout se obhájce změnit, pokud tak učiní a svého práva nikterak nezneužívá (například obhájce změní několikrát během jednoho řízení, což však není projednávaná věc) nelze shledat, že by šlo o neúčelný úkon právní služby. Soud dále nesouhlasí s tvrzením, že je důvod odměnu navýšit na trojnásobek, neboť skutečnost, že bylo nezbytné v komunikaci s klientem (žalobcem) užít cizí jazyk a věc byla rozsáhlá soud již posuzoval, když rozhodl o dvojnásobku odměny, a skutečnost, že jednání s klientem probíhalo v prostorách věznice nebyla stresující pro obhájce, když tento na takové prostředí je (musí) být zvyklý. Věc mohla být toliko značně stresující právě pro žalobce, avšak to není důvod pro přiznání násobku odměny právního zastoupení. - Účast na hlavním líčení dne 21. 6. 2017 (8:15-15:50, přerušeno 11:15-12:35, 13:45-13:53 (pro úplnost soud uvádí, že v protokole je sice napsáno 12:33, ale z logiky věci nemohlo pokračovat líčení dříve, než bylo přerušeno, když výslech pak byl od 13:53) a dne 22. 6. 2017 (od 8:15-10:40), Soud má za prokázané, že byl přítomen [tituly před jménem] [jméno FO]. Dle ustálené rozhodovací praxe (viz např. judikatura publikovaná ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek – např. R 46/1997, R 7/1998; rozhodnutí sp. zn. 1 To 65/2009, 7 To 99/2006, 8 To 112/2007, 12 To 6/2007), je třeba při odměňování úkonů právní služby nejprve zjistit čistou dobu trvání úkonů učiněných v týž den, se započtením přestávek nepřesahujících 30 minut. Přesahuje-li přestávka mezi úkony 30 minut, avšak zároveň nečiní více než 2 hodiny, nezapočítává se do trvání úkonu, avšak úkon po této přetržce následující se z časového hlediska posuzuje společně s úkonem předcházejícím. Až teprve, je-li prodleva mezi dvěma úkony delší než 2 hodiny, je namístě považovat po přestávce následující úkon za nový, samostatný úkon právní služby. S ohledem na uvedené soud přiznal odměnu za účast na hlavním líčení dne 21. 6. 2017 dva úkony právní služby po 3 100 Kč + 600 Kč /§ 10 odst. 3 písm. d), § 11 odst. 1 a dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném v době vykonání úkonu/. Stejně tak u účasti na hlavním líčení dne 22. 6. 2017. Obhájce jel na trase [adresa], když se jedná o cestu přesahující 2,5 hodiny, tj. 12 půl hodin, tzn. 1 200 Kč (100 Kč za 1 půl hodinu dle § 14 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném v době vykonání úkonu), přičemž žalobce požaduje pouze částku 600 Kč za promeškaný čas dne 21. 6. 2017 a 600 Kč za promeškaný čas dne 22. 6. 2017. - Účast na veřejném zasedání dne 18. 10. 2017 u Vrchního soudu v Praze, které se konalo od 9:00 – 10:15 (přerušeno 9:40-10:00) za přítomnosti [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobce tak měl nárok na odměnu za jeden úkon právní služby (judikatura viz shora u účasti na hl.líčení), který byl stran žalované poskytnut, proto soud v tomto nároku žalobu zamítl.

56. Dále co se týká nákladů obhajoby [tituly před jménem] [jméno FO], zůstal sporným a požadovaným nárokem toliko úkony právní služby dále uvedené, přičemž soud o nároku rozhodl následovně: - Porada s klientem dne 29. 11. 2017, 20. 12. 2017, 21. 5. 2018: přičemž nebylo sporu, že porady se konaly, sporné zůstala výše odměny, která žalobci za ně náleží, resp. zda žalobci náleží dvojnásobek nebo trojnásobek odměny, když žalovaná přiznala toliko dvojnásobek částky 3 100 Kč. Soud shledal poskytnutou odměnu stran žalované za zcela odpovídající, když sama skutečnost, že byl použit cizí jazyk a žalobce byl obviněn z pokusu vraždy byla zohledněna právě v násobku odměny. Jinak řečeno, důvod pro zvýšení odměny je právě užití cizího jazyka. Pokud žalobce tvrdí, že se porady konaly v prostorách věznice a lze si těžko představit ještě složitější a vypjatější situaci, s tím soud sice souhlasí, nicméně takové pocity měl žalobce, jakožto klient a obžalovaný, a nikoliv jeho obhájce, který musí být na obdobné situace připravený a není důvod jeho odměnu navyšovat. - Porada s klientem dne 6. 12. 2017: Žalovaná na tomto úkonu nepřiznala ničeho, když uvedla, že jde o neúčelný úkon právní služby. S tím soud nemůže souhlasit, je pravdou, že věc byla pravomocně skončena dne 18. 10. 2017 (právní moc rozhodnutí o vině a trestu), nicméně následovalo ve věci dovolací řízení (a následně řízení před Ústavním soudem, kdy tyto byly nakonec zcela důvodné), proto soud shledal za účelné poradu s klientem ve vězení, když věc pro žalobce neskončila. Soud shledal důvodné přiznat dvojnásobek odměny dle § 12 odst. 1 advokátního tarifu účinného ke dni vykonání úkonu – viz shora, tj. 2 x 3 100 + 300. Na cestovném a promeškaném čase žalobce požadoval 722 Kč + 400 Kč, kdy soud vycházel u cestovného ze vzdálenosti 100 km za 1 cestu, při užití vozidla Seat Leon (28,60 kč/litr, 4,4 l/100 km, 3,9 kč/km amortizace) a 1,5 hodiny jedna cesta (3 hodiny tam a zpět, tj. 6 půlhodin). Soud tedy shledal cestovné a promeškaný čas za důvodné v plné požadované výši.

57. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným v případě [tituly před jménem] [jméno FO] přiznat částku 21 300 Kč /3 100 + 3 100 + 300 + 3 100 + 3 100 + 300 + 300 + 600 + 3 100 + 3 100 + 300 + 300 + 600/ (6 500 Kč zamítnout), v případě [tituly před jménem] [jméno FO] přiznat částku 7 622 Kč /3 100 + 3 100 + 300 + 722 + 400/ (12 400 Kč zamítnout)

58. Pokud se dále žalobce domáhal náhrady ušlého zisku ve výši 68 220 EUR za období 8/2017 – 3/2020 soud i tento nárok shledal jako plně důvodným. Pro výši ušlého zisku je určující, jakému majetkovému prospěchu, k němuž mělo reálně dojít, zabránilo jednání škůdce, jinak řečeno, o jaký reálně dosažitelný, nikoliv hypotetický, prospěch poškozený přišel. Je tedy nutné vycházet z částky, kterou by v předmětném období za obvyklých podmínek poškozený získal s přihlédnutím k nákladům vynaloženým na dosažení tohoto zisku, popř. k nákladům na dosažení tohoto zisku potřebným (NS sp.zn. 30 Cdo 2385/2014, 25 Cdo 4313/2008, 25 Cdo 3586/2006, 25 Cdo 2857/2005). Poškozený je povinen vznik škody na své straně prokázat a v řízení o nároku na náhradu škody tak na žalobci leží důkazní břemeno o tom, že škoda vznikla (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4734/2008). Soud je toho názoru, že žalobce nárok dostatečně tvrdil a prokázal. Je pravdou, že pracovní poměr žalobce skončil nástupem do vězení (11/2016), přičemž jeho pracovní poměr byl na dobu určitou a měl tak skončit k 7/2017, nicméně bylo prokázáno, že bylo zcela běžnou praxí ve společnosti [Anonymizováno], že uzavřeli s řidičem pracovní smlouvu na rok, následně v případě spokojenosti byla smlouva prodloužena na další rok a posléze připadala v úvahu pracovní smlouva na neurčito. Z provedeného dokazování (zejména výslech svědků a pracovní posudky) bylo prokázáno, že s žalobcem byla společnost plně spokojena, neměla žádné výhrady k jeho práci nebo chování, svou práci vykonával svědomitě a k plné jejich spokojenosti, žalobce tedy prokázal, že by smlouva uzavřená v roce 2016 byla v roce 2017 prodloužena až do roku 2018. Dále má soud i za prokázané, že by došlo k dalšímu prodloužení smlouvy na neurčito, resp. že by žalobce u společnosti s největší pravděpodobností pracoval i v dalších letech (od 2018 dál), navíc za situace, kdy o řidiče (navíc v nákladní dopravě) byl v rozhodné době (2018-2020) značný zájem. Soud tedy s ohledem na uvedené má za prokázané, že škoda žalobci (ušlý zisk) vznikla v příčinné souvislosti s jeho pobytem ve vazbě, resp. vězení. Pokud žalobce ve vazbě/vězení pobýval od 2. 11. 2016 (započtení vazby od 30. 11. 2016 od 12:00) do 20. 3. 2020 (16:25) žalobci za toto období náleží náhrada ušlého zisku. Soud při výpočtu ušlého zisku vycházel z tabulky předložení společností na č.l. 89, když ani žalovaná tuto nesporovala a na základě této tabulky žalobci částečně plnila.

59. Lze tak shrnout, že v příčinné souvislosti s trestním stíháním (výkonem trestu) žalobce došlo ke vzniku ušlého výdělku v celkové výši 85 956 EUR, kdy žalovaná mu na tento plnila 17 736 EUR. Soud tak s ohledem na uvedené vyhověl nároku na náhradu škody spočívající v ušlém výdělku žalobce za období 8/2017-3/2020 ve výši 68 220 EUR. Nutno dodat, že žalobce se žalobou nedomáhal náhrady ušlého zisku za období 3/2020 – 7/2020, tedy od doby propuštění z vězení do doby než byl opět zaměstnán, proto soud k těmto námitkám zůstal dále bez vyjádření.

60. Žalobce se domáhal náhrady škody na zdraví. Prokázané zásahy v podobě poškození zdraví žalobce v důsledku trestního stíhání v souladu s konstantní judikaturou představují nárok se samostatným skutkovým základem, který se neodškodňuje v režimu náhrady nemajetkové újmy dle § 31a OdpŠk. Žalobce v řízení takový samostatný nárok na náhradu škody na zdraví uplatnil a soud jej posoudí samostatně. Soud v této souvislosti připomíná, že nárok na náhradu nemajetkové újmy na zdraví tvoří jednotlivé, dílčí, samostatné nároky na náhradu za bolest, ztížení společenského uplatnění a příp. další nemajetkovou újmu, jež samostatně vznikají i zanikají (NS 25 Cdo 2245/2017). Žalobce proto musí v žalobě uvést ohledně jednotlivých uplatněných nároků skutečnosti, kterými u těchto nároků vylíčí skutek (skutkový děj), a uvést peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požaduje zaplatit; neučiní-li tak, nemůže soud jednat o věci samé (např. NS sp. zn. 25 Cdo 1371/2010 a 25 Cdo 1310/2003, či usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2018, sp. zn. [Anonymizováno]). Žalobce tak v žalobě, po částečném odmítnutí, uvedl, kdy požadoval částku 2 000 000 Kč z titulu ztížení společenského zadostiučinění.

61. Provedeným dokazováním a to zejména znaleckým posudkem ze dne 30. 4. 2024 (proti kterému ani jeden z účastníků neměl námitky) bylo prokázáno, že u žalobce došlo k rozvoji [Anonymizováno] klasifikovanou podle mezinárodní klasifikace označením [Anonymizováno], kdy došlo k chornizaci jejích příznaků pod obrazem [Anonymizováno]. Soud tak má za prokázaný vznik škody na zdraví a dále se zabýval otázkou příčinné souvislosti.

62. Pokud jde o otázku příčinné souvislosti, soud vyšel ze znaleckých závěrů posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud z tohoto znaleckého závěru učinil zjištění, že příčinou vzniku tohoto psychického onemocnění ([Anonymizováno]) u žalobce je právě odnětí svobody v rámci posuzovaného trestního řízení. Ze závěrů znalce se jednoznačně podává, že nebýt výkonu vazby a následně vězení, pak by k [Anonymizováno] u žalobce nedošlo. Vazba, potažmo vězení tak byla jednoznačně faktorem, který byl způsobilý onemocnění vyvolat a sám jej také vyvolal. Soud tedy uzavřel, že příčinou vzniku [Anonymizováno] u žalobce byl výkon odnětí svobody ve věci trestního stíhání. Viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 5. 2004, sp.zn. 25Cdo 1462/2003, dle kterého o vztah příčinné souvislosti jde, vznikla-li konkrétní majetková újma následkem konkrétního protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku. Příčinou škody může být jen takové protiprávní jednání, bez něhož by škodný následek nevznikl. Nemusí sice jít o příčinu jedinou, nýbrž i jen o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, avšak musí jít o příčinu podstatnou.

63. Soud se proto dále zabýval výší nároku na náhradu újmy žalobce.

64. Pokud jde o výši odškodnění, znalec nabídl soudu přesvědčivé zdůvodnění pro stanovení výše ztížení společenského uplatnění u žalobce. S takovým se ostatně spokojili i účastníci řízení, kteří nežádali výslech znalce ani revizní znalecký posudek. Pokud jde ztížení společenského uplatnění, ve zdůvodnění jednotlivých zasažených oblastí života žalobce ve znaleckém posudku, se znalec vypořádal se všemi symptomy vyjevujícími se u žalobce.

65. Znalec zohlednil, že postižení jednotlivých tělesných funkcí a tělesných struktur, když dospěl k závěru, že v případě žalobce byla porušena porucha soustředěnosti, došlo k [popis zdravotního stavu], přičemž vše v důsledku vzniku [Anonymizováno]. Znalec shledal, že k ustálení zdravotního stavu žalobce došlo ke dni 22. 1. 2022, přičemž výchozí rámcová částka byla 15 135 600 Kč při užití korigovaných procent 5,2519290123, tj. výsledná částka odpovídající ztížení společenského uplatnění představuje 794 911 Kč.

66. S tímto se soud plně ztotožňuje, nicméně dodává, že podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1361/2021, dostupného na www.nsoud.cz, při stanovení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění je výklad § 2958 o. z. založený na posouzení funkčních schopností poškozeného podle nezávazné pomůcky, označené též jako Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, způsobilým a vhodným přístupem k naplnění zákonného principu slušnosti (§ 2958 věta druhá o. z.) i požadavku legitimního očekávání (§ 13 o. z.). Soud k objektivizaci a medicínské klasifikaci trvalých zdravotních následků na základě znaleckého posudku zjistí procento, v němž je poškozený vyřazen ze zapojení do životních činností definovaných v upravené Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, disability a zdraví. Tímto procentem ze čtyřsetnásobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok, předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav poškozeného, pak vyjádří objektivizovanou náhradu, kterou do výsledné podoby upraví zvýšením či snížením podle konkrétních okolností případu a poměrů poškozeného tím, že zohlední zejména jeho věk, intenzitu předchozího zapojení do společenských aktivit nebo okolnosti vyjmenované v § 2957 o. z. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2843/2020, mechanické převzetí závěrů znalce o částce náhrady za ztížení společenského uplatnění podle Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví je nesprávným použitím této metodiky soudem a vede k nesprávné aplikaci § 2958 obč. zák. Z uvedené citované judikatury a zákonných ustanovení dle názoru soudu neplyne, že by soud byl oprávněn upravovat jednotlivé stupně zasažení jednotlivých oblastí jinak, než jak je hodnotil znalec, jelikož se jedná o odborné závěry. S ohledem na závěry znaleckého posudku, s přihlédnutím k tomu, že znalec využil dostupnou lékařskou dokumentaci, využil i znalecké posudky vypracované v rámci tretsního řízení, navíc, kdy znalec vycházel i z vlastních poznatků učiněných v rámci trestního řízení, kde byl ustanoven k vypracování znaleckého posudku, stejně tak s ohledem na to, že znalec využil i vlastního vyšetření žalobce v rámci vypracování naříkaného znaleckého posudku, soud neshledal důvod jakkoliv využívat modifikační koeficienty a závěrečnou částku upravovat, neboť znalec přihlédl ke všem okolnostem podstatným pro určení výše odškodnění. Jeho závěry jsou navíc v souladu s provedeným dokazováním (výslech manželky a dcery, zdravotní dokumentace žalobce).

67. Soud má za to, že u žalobce nastala překážka lepší budoucnosti poškozením zdraví ve smyslu § 2958 o.z., a tato překážka je natolik markantní a život, který žalobce žije, se dle názoru soudu extrémně liší od života, který by žalobce žil, nebýt trestního stíhání (žalobce se nevěnuje koníčkům jako dřív, straní se přátelům a rodině, přestože byl komunikativní, nemá zájem o nic, nemá potěšení z vnoučat a dětí). Z tohoto důvodu soud shledal výši odškodnění stanovenou znalcem plně v souladu se spravedlivým očekáváním a nepřistoupil k modifikaci stanovení částky.

68. Soud tak shledal důvodným odškodnění za ztížení společenského uplatnění ve výši 794 911 Kč.

69. Soud tak žalobci přiznal na náhradě nákladů obhajoby částku ve výši 28 922 Kč, na náhradě ušlého zisku částku 68 220 EUR a náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 794 911 Kč, tj. celkem 823 833 Kč a 68 220 EUR (výrok I), a ve zbývající části nároku na náhradu škody v částce 18 900 Kč a nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění v částce 1 205 089 Kč, tj. 1 223 989 Kč žalobu zamítl (výrok II).

70. Žalovaná v zákonem stanovené lhůtě 6 měsíců žalobci finanční plnění neposkytla – žalobce nárok uplatnil dne 23. 2. 2022, žalovaná mu plnění poskytla dne 21. 12. 2022. Žalobci tak sice náleží požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně (podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to ode dne 24. 8. 2022, protože právě od tohoto dne se stát ve smyslu konstantní soudní judikatury (srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001) ocitl v prodlení, tj. 6 měsíců od uplatnění nároku dne 23. 2. 2022, avšak žalobce zákonný úrok požaduje ode dne podání žaloby, tj. 15. 2. 2023 a soud mu nemůže přiznat více než požaduje. Zákonný úrok z prodlení žalobci náleží z částky přiznané soudem.

71. Výrokem III. soud rozhodl o nákladech řízení dle § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. V řízení byly projednávány 3 nároky žalobce. Jednak nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu, jednak nárok na odškodnění újmy majetkové, postupoval soud v intencích rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1435/2015 a vycházel ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu. Současně soud při stanovení konečného poměru úspěchu a neúspěchu vycházel z dílčích úspěchů účastníků, jak byly v řízení zaznamenány, a to vždy vztažené k počáteční hodnotě předmětu řízení z pohledu tarifní hodnoty. Nutno poukázat na novelu advokátního tarifu účinné do 1. 1. 2025, kdy soud stanovil (co se nároku na náhradu nemajetkové újmy týká) výši tarifní hodnoty dle § 9a odst. 2 písm. a).

72. Žalobce měl úspěch co do nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání stanovené tarifní hodnotou 500 000 Kč dle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu. Co se náhrady škody týká, měl úspěch do částky 1 741 244 Kč (28 922 + 68 220 EUR=1 712 322 Kč, soud vycházel z kurzu platného ke dni rozhodnutí soudu 1 EUR = 25,1 Kč). Žalobce tak byl úspěšný co do 2 241 244 Kč, tj. 99 %. Ve zbytku, tj. 18 900 Kč (1 %) byl žalobce neúspěšný. Žalobce měl neúspěch jen v nepatrné části, proto mu náleží plná náhrada nákladů řízení.

73. Náklady řízení žalobce ve výši 165 980 Kč představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 6 000 Kč, záloha 25 000 Kč a 5 000 Kč a odměna jeho advokáta ve výši 129 980 Kč. Advokát učinil ve věci 8 úkonů právní služby spočívající v převzetí právního zastoupení, sepisu žaloby, účasti na jednání soudu dne 21. 7. 2023, dne 6. 10. 2023, dne 2. 10. 2024, dne 12. 2. 2025, vyjádření ze dne 15. 10. 2024 a 28. 11. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. a), c), d), g) advokátního tarifu, jeden (poloviční) úkon právní služby spočívající v účasti na jednání soudu dne 19. 2. 2025 při němž došlo pouze k vyhlášení rozsudku dle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu. Při úkonu právní služby: převzetí právního zastoupení, sepisu žaloby, účasti na jednání soudu dne 21. 7. 2023, dne 6. 10. 2023, dne 2. 10. 2024, vyjádření ze dne 15. 10. 2024 a 28. 11. 2024 soud vycházel z tarifní hodnoty 1 810 144 Kč (50 000 + 1 712 322 + 47 822) dle advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 (nemajetková újma dle § 9 odst. 4 advokátního tarifu), tj. odměna 15 580 Kč dle § 7 bod 6 advokátního tarifu, tzn. 109 600 Kč. Při úkonu právní služby: účasti na jednání soudu dne 12. 2. 2025 a 19. 2. 2025 (pouze vyhlášení rozsudku, tj. ) soud vycházel z tarifní hodnoty 2 260 144 Kč (500 000 + 1 712 322 + 47 822) dle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, tj. odměna 17 380 Kč dle § 7 bod 6 advokátního tarifu, tzn. 26 070 Kč. Náklady jsou dále představovány 7 režijními paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 (2 100 Kč) a 2 režijními paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, tj. 900 Kč.

74. Soud dodává, že nepřiznal odměnu za úkon doplnění žaloby ze dne 17. 3. 2025 k výzvě soudu ve smyslu § 43 o.s.ř., neboť tento nebyl shledán jako účelný a žalobce měl všechna tvrzení uvést v žalobě, a nikoliv k výzvě soudu. Stejně tak nepřiznal odměnu za podání ze dne 17. 5. 2023. Soud neshledal účelným úkonem právní služby ani podání ze dne 3. 9. 2024, neboť reakce žalobce nebyla na žádnou z výzev soudu a tvrzení a důkazy zde uvedené byly po koncentrační lhůtě.

75. O nákladech vzniklých v řízení státu rozhodl soud ve výroku IV. a V., přičemž jejich výše a splatnost bude určena samostatným rozhodnutím dle § 155 odst. 1 o.s.ř.

76. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., když soud prodloužil zákonnou lhůtu ze 3 dnů na 15, protože takové prodloužení je možno po žalobci spravedlivě požadovat a žalované umožní včasné administrativní zpracování soudem uloženého plnění, resp. plnění ze státního rozpočtu je spojeno s náročnou administrativní činností. [adresa] plnění u náhrady nákladů řízení bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zastupujícího advokáta

Poučení