22 C 333/2019 - 733

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví takto:

Výrok

I. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému částku ve výši 7 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení výši 15 % p. a. z částky 7 000 Kč ode dne 1. 11. 2022, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby žalobkyně byla povinna zaplatit žalovanému částku ve výši 230 537,29 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 196 611,87 Kč ode dne 21. 4. 2022 do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 33 925,42 Kč ode dne 1. 11. 2022, se zamítá.

III. Návrh žalobkyně, doručený soudu dne 22. listopadu 2023, jímž se domáhala rozhodnutí o zastavení řízení o vzájemném nároku žalovaného, se zamítá.

IV. Na náhradě nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku 21 888 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

V. Na náhradě nákladů státu je žalobkyně povinna uhradit České republice 19 106,40 Kč do dispozice Okresního soudu Praha – východ, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

VI. Na náhradě nákladů státu je žalovaný povinen uhradit České republice 19 106,40 Kč do dispozice Okresního soudu Praha – východ, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala soudu návrh, jímž se domáhala rozhodnutí o vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem.

2. Okresní soud Praha – východ rozhodl ve věci rozsudkem čj. 22 C 333/2019-265 dne 7. 4. 2021 tak, že podílové spoluvlastnictví žalobkyně [Jméno žalobkyně], narozené [rodné přijmení] [Datum narození žalobkyně] a žalovaného [jméno FO], narozeného [Datum narození žalovaného], podílových spoluvlastníků nemovitých věcí tak, že žalobkyně je vlastníkem v podílu , žalovaný je vlastníkem v podílu , k nemovitostem, jimiž jsou pozemky parc. č. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2, zastavěná plocha a nádvoří, součástí je stavba [adresa], č. p. [Anonymizováno], rodinný dům stojící na pozemku č. [hodnota], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2, orná půda, [Anonymizováno]/[Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] m2, orná půda, [Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2, trvalý travní porost, [Anonymizováno]/[Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2, trvalý travní porost, [Anonymizováno]/[Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2, vodní plocha, [Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] m2, orná půda, [Anonymizováno]/[Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno]m2, trvalý travní porost, [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] m2, zahrada, [Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2, trvalý travní porost, [Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] m2, trvalý travní porost, [Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] m2, vodní plocha, [Anonymizováno]/[Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2, zahrada, [Anonymizováno]/[Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] m2, zahrada, [Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2, orná půda, [Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] m2, trvalý travní porost, [Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] m2, orná půda, [Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] m2, ostatní plocha, vše zapsáno v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. [hodnota], katastrální území [adresa], obec [adresa], [právnická osoba] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] se zrušuje (výrok I.); výlučným vlastníkem nemovitostí, pozemků parc. č. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2, zastavěná plocha a nádvoří, součástí je stavba [adresa], č. p. [Anonymizováno], rodinný dům stojící na pozemku č. [hodnota], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2, orná půda, [Anonymizováno]/[Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] m2, orná půda, [Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2, trvalý travní porost, [Anonymizováno]/[Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2, trvalý travní porost, [Anonymizováno]/[Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2, vodní plocha, [Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] m2, orná půda, [Anonymizováno]/[Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2, trvalý travní porost, [Anonymizováno]/[Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] m2, zahrada, [Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2, trvalý travní porost, [Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] m2, trvalý travní porost, [Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] m2, vodní plocha, [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2, zahrada, [Anonymizováno]/[Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] m2, zahrada, [Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2, orná půda, [Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] m2, trvalý travní porost, [Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] m2, orná půda, [Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] m2, ostatní plocha, vše zapsáno v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. [hodnota], katastrální území [adresa], obec [adresa], [právnická osoba] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] je žalobkyně (výrok II.); na úhradě vypořádacího podílu je žalobkyně povinna uhradit žalovanému částku 1 675 000 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí (výrok III.); na náhradě nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku 74 149 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok IV.); na náhradě nákladů státu je žalovaný povinen České republice uhradit částku, jejíž výše bude určena samostatným rozhodnutím do pokladny Okresního soudu Praha – východ, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí (výrok V.).

3. Krajský soud v Praze, jakožto soud odvolací, rozsudkem čj. 28 Co 277/2021-514 ze dne 9. 6. 2022 rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně se mění v části výroku III. tak, že výše přiměřené náhrady činí 2 900 000 Kč a ve výroku IV. a V. tak, že o náhradě nákladů řízení se nerozhoduje; ve výroku I., II. a ve zbývající části výroku III. se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

4. Nadále ve věci rozhodl Nejvyšší soud ČR usnesením čj. 22 Cdo 3302/2022-620 ze dne 25. 4. 2023 tak, že dovolání se odmítá, návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2022, čj. 28 Co 277/2021-514 se zamítá, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

5. Ve shora citovaném rozhodnutí Krajský soud v Praze uvedl: „…Žalovaný již v řízení před soudem prvního stupně namítal, že do nemovitostí investoval jak svou práci, tak i finance a že z nemovitostí bere užitky jen žalobkyně a on je z této možnosti vyloučen. Soud prvního stupně si však neujasnil, zda jde jen o obranu, která má posílit procesní pozici žalovaného, nebo zda žalovaný uplatňuje zápočet na vyrovnávací podíl, či se vzájemným návrhem domáhá tzv. širšího vypořádání spoluvlastnictví (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 24. 6. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1089/2007). Takto vedl žalovaného k vyjasnění jeho požadavku až odvolací soud, žalovaný jednoznačně uvedl, že mínil podat vzájemný návrh na širší vypořádání. Uvedený návrh žalovaného není pro vady (zejména neurčitost žalobního žádání) dosud projednatelný, soud prvního stupně o něm nerozhodl. Za těchto okolností o něm nemohl rozhodnout ani odvolací soud. Bude na soudu prvního stupně, aby vyzval žalovaného postupem podle § 43 odst. 1 o. s. ř. k odstranění vad návrhu, další postup zvolí podle toho, zda žalovaný vady odstraní či nikoliv….„.

6. Soud prvého stupně postupoval v intencích rozhodnutí Krajského soudu v Praze, kdy usnesením čj. 22 C 333/2019-585 ze dne 20. 10. 2022 byla žalovanému učiněna výzva k odstranění vad podání, vzájemného návrhu.

7. Podání žalovaného, reakce na usnesení Okresního soudu Praha – východ čj. 22 C 333/2019-585 ze dne 20. 10. 2022, jímž bylo učiněno odstranění vad podání, vzájemného návrhu o širší vypořádání podílového spoluvlastnictví bylo učiněno na čl. 606 – 608, shodné podání na čl. 656 – 660 spisu.

8. Výzva k úhradě soudního poplatku z návrhu byla učiněna usnesením čj. 22 C 333/2019-684 ze dne 31. 10. 2023, kdy tento byl uhrazen na čl. 689 spisu.

9. Usnesením čj. 22 C 333/2019-690 ze dne 9. 11. 2023 byla žalobkyni učiněna výzva, nechť se vyjádří v režimu § 114a o. s. ř. k návrhu uplatněnému žalovaným, což žalobkyně učinila podáním na čl. 693 – 696 spisu.

10. Žalovaný ve svém podání uvedl, že k investicím do nemovitostí docházelo v průběhu desítek let a následně byl žalovanému znemožněn přístup do nemovitostí, tudíž je většina nároků, pokud jde o investice, zřejmě promlčena. Žalovaný předpokládal, že když do nemovitostí investoval peníze a čas a pracuje na nemovitostech, které zůstanou v rodině, bude je nadále užívat. Nepředpokládal, že se jeho sestra zachová, jak se zachovala, zbaví ho vlastnictví k nemovitostem, proto nemá doklady k investicím do nemovitostí. Nezbývá mu tak, než se domáhat pouze náhrady za nadužívání předmětu spoluvlastnictví žalovanou, jež znemožnila přístup do nemovitostí. Ač přesvědčen, že by mělo být Okresnímu soudu Praha – východ známo, o jaké nemovitosti se jedná, z opatrnosti uvádí, že se jedná o nemovitosti, resp. pozemky, parc. č. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2, zastavěná plocha a nádvoří, součástí je stavba [adresa], č. p. [Anonymizováno], rodinný dům stojící na pozemku č. [hodnota], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2, orná půda, parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] m2, orná půda, parc. č. [hodnota], o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2, trvalý travní porost, parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2, trvalý travní porost, parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2, vodní plocha, parc. č. [hodnota], o výměře[Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] m2, orná půda, parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2, trvalý travní porost, parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] m2, zahrada, parc. č. [hodnota], o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2, trvalý travní porost, parc. č. [hodnota], o výměře [Anonymizováno] m2, trvalý travní porost, parc. č. [hodnota], o výměře [Anonymizováno] m2, vodní plocha, parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2, zahrada - [Anonymizováno]/[Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] m2, zahrada, parc. č. [hodnota], o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2, orná půda, parc. č. [hodnota], o výměře [Anonymizováno] m2, trvalý travní porost, parc. č. [hodnota], o výměře [Anonymizováno] m2, orná půda, parc. č. [hodnota], o výměře [Anonymizováno] m2, ostatní plocha, vše zapsáno v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. [hodnota], katastrální území [adresa], obec [adresa], [právnická osoba] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Žalobkyně bez právního důvodu užívala společnou věc, tedy nemovitosti, v podílovém spoluvlastnictví, nad rámec spoluvlastnického podílu. Žalovanému bylo žalobkyní znemožněno do nemovitostí vstoupit, žalovaný neměl možnost nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví užívat. Lze dovodit, že to mohla být pouze žalobkyně, kdo nemovitosti užíval ke svému prospěchu a ekonomickému užitku. Předmětná skutečnost, tedy nadužívání nemovitostí v podílovém spoluvlastnictví, je patrná z důkazů, které do spisu založila žalobkyně, rozšiřování včelstev, účelové založení chovů ovcí, kterým žalobkyně argumentovala, jako důvodem, pro který není možné rozdělit pozemky v podílovém spoluvlastnictví. Předmětné důkazy byly do spisu založeny žalobkyní s jejím podáním z 29. 4. 2022. Žalobkyně doložila dokumenty, z nichž je patrná hysterická reakce matky účastníků řízení, když si žalovaný dovolil navštívit nemovitosti, jichž byl podílovým spoluvlastníkem. Také žalobkyně v rámci přípisu z 19. 11. 2021 založila do spisu listiny týkající se založení včelstev, žalovaný je navrhuje k důkazu. O tom, že žalobkyně užívala nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví nad rámec svého podílu, nelze pochybovat, pokud byl žalovanému znemožněn přístup do nemovitostí, žalovaný se musel opakovaně domáhat vstupu do nemovitostí, aby si mohl vyzvednout své věci. Nechal vypracovat znalecký posudek na stanovení v daném místě a čase obvyklého nájemného za pronájem obdobné zemědělské usedlosti, včetně pozemků, jež byly předmětem vypořádání podílového spoluvlastnictví z důvodu nadužívání nemovitostí žalobkyní. Dle znaleckého posudku je obvyklé nájemné za RD č.p. [Anonymizováno], výměnek a vedlejší stavby 162 912,67 Kč ročně. Obvyklé nájemné za pozemky v podílovém spoluvlastnictví účastníku řízení je znaleckým posudkem stanoveno 99 236,50 Kč ročně. Celkové nájemné za veškeré nemovitosti činí 262 149,17 Kč ročně. S ohledem na podíl žalovaného lze konstatovat, že se žalobkyně každý rok na úkor žalovaného obohatila o částku 65 537,29 Kč. Obecně platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, měl by obohacení vydat, proto by měla žalobkyně vydat bezdůvodného obohacení za nadužívání nemovitostí v podílovém spoluvlastnictví. Žalovanému byl znemožněn přístup do nemovitostí v červenci 2018 (podíl o velikosti 1/2 na nemovitostech žalobkyně získala darem v červnu 2018), kdy mu byl zamezen další vstup do nemovitostí, takže žalovaný nemá přístup do nemovitostí od srpna 2018. Žalovaný tedy požaduje náhradu za nadužívání nemovitostí žalovanou za dobu od srpna 2018 do konce července 2022, neboť dle stránek justice.cz nabylo rozhodnutí odvolacího soudu právní moci 8. 8. 2022. Nárok za dobu od srpna 2018 do října 2019 byl uplatněn v podání žalovaného ze dne 10. října 2019, nárok za měsíc listopad 2019 – červenec 2022 je uplatňován tímto doplněním žaloby. Pokud bylo znaleckým posudkem ze dne 6. března 2022 nájemné stanoveno částkou 262 149,17 Kč ročně, požaduje žalovaný za dobu od srpna 2021 do července 2022 částku 65 537,29 Kč, částky dle znaleckého posudku, od srpna 2020 do července 2022 částku 60 000 Kč, od srpna 2019 do července 2021 částku 55 000 Kč, od srpna 2018 do července 2019 částku 50 000 Kč. Celkem žalovaný za nadužívání nemovitostí žalovanou v období od začátku srpna 2018, do konce července 2022, požaduje 230 537,29 Kč. Dále se žalovaný domáhá podílu z výnosu propachtovaných pozemků, které byly ještě v nedávné době v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného. Žalovaný za dobu od srpna 2018 do července 2022 neobdržel podíl z výnosu nemovitostí v podílovém spoluvlastnictví, těch, které jsou pronajímány smlouvou č. [hodnota], ani výnosy z dalších pozemků, ke kterým žalobkyně z nepochopitelného důvodu nikdy žalovanému podklady neposkytla. Nájemní smlouvu č. [hodnota] založila žalobkyně do spisu spolu se svým podáním ze dne 19. listopadu 2021. Žalovaný se v rámci nároku na podílu z výnosu propachtovaných pozemků domáhá částky 7 000 Kč. S ohledem na uvedené žalovaný uplatňuje částku celkem 237 537,29 Kč (230 537,29 Kč z titulu nadužívání, 7 000 Kč z titulu podílu na výnosu propachtovaných pozemků). Zákonný úrok z prodlení je z částky ve výši 196 611,87 Kč požadován ode dne následujícího po lhůtě splatnosti stanovené v předžalobní výzvě ze dne 11. 4. 2022, tedy ode dne 21. 4. 2022. Zákonný úrok z prodlení z částky ve výši 40 925,42 Kč je požadován ode dne následujícího po doručení tohoto doplnění žaloby žalobkyni. Doplnění žaloby bylo právnímu zástupci žalobkyně zasláno dne 31. října 2022.

11. Žalovaný tedy specifikoval svůj nárok tak, že se nadále domáhá uložení žalobkyni povinnosti zaplatit žalovanému částku ve výši 237 537,29 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 196 611,87 Kč ode dne 21. 4. 2022 do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 40 925,42 Kč ode dne 1. 11. 2022, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

12. Žalovanému byla dána výzva dle § 118a, odst. 1, 3, o. s. ř., nechť doplní svá tvrzení a k těmto označí důkazy, neučiní-li tak, může být ve věci neúspěšným, kdy uvede, v jakém přesně rozsahu jsou nemovitosti, které byly v podílovém spoluvlastnictví účastníků, a k nimž bylo v rámci tohoto řízení rozhodováno o vypořádání podílového spoluvlastnictví, užívány žalobkyní, jakým konkrétně způsobem bylo v rozhodném období žalovanému bráněno v přístupu do nemovitosti.

13. V návaznosti na tuto výzvu žalovaný odkázal na jím uplatněná skutková tvrzení v rámci odstranění vad v podání. Ve vztahu k tomuto dále odkázal na dopisy, které předložil k důkazu, z nichž je zřejmé, že žalovaný opakovaně žalobkyni vyzýval k tomu, aby mohl do nemovitostí vstoupit. Dále k důkazu poukazuje na záznam Policie ČR, kdy po vstupu žalovaného na pozemek matka účastníků přivolala policii. Tuto sic následně odvolala, nicméně je zřejmé, že žalovaný do místa nemohl vstoupit, aniž by matka účastníků nezavolala policii či nedošlo ke konfliktu. Jinak co se týká rozsahu užívání nemovitostí, odkazuje na podání žalobkyně, která sama tvrdila, že na předmětných nemovitostech realizuje chov ovcí a včel. Pakliže byly dokládány výpisy z účtu k potvrzení toho, že bylo hrazeno pojistné a byly hrazeny daně, tak žalovaný tyto platby hradil v hotovosti, předával je v hotovosti, bohužel však nemá k dispozici žádné listiny, které toto dokládají, předání těchto hotových peněz si nenechal nijak potvrzovat. Nicméně jedná se o tu částku, kterou žalovaný v rámci své korespondence uvádí 25 000 Kč až 30 000 Kč ročně. Co se týká toho, zdali žalovaný mohl vstoupit na předmětné pozemky, tak na pozemky vstoupit nemohl, kdykoliv na ně vstoupil, došlo ke konfliktu, kdy je v řízení prokázáno, že matka žalovaného se dovolávala Policie České republiky. Za této situace tedy žalovaný na pozemky vstupovat nemohl. Žalobkyně na těchto pozemcích, což žalovaný prokazuje, provozuje činnost podnikatelskou, realizuje zde prodej medu. Pokud je odkazována pachtovní smlouva, žalovaný namítá, že podpis na této, tedy jeho, je zfalšován. Pakliže žalobkyně uvádí, že pozemky leží ladem, nemůže jít k tíži žalovaného, že žalobkyně rezignuje na péči řádného hospodáře. K námitce promlčení žalovaný odkazuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 4802/2010, dle nějž dojde-li k uplatnění nároku, byť nemá veškeré náležitosti, ale účastník v řízení řádně pokračuje, nedochází k promlčení nároku, kdy žalovaný odkazuje své podání ze dne 10. 10. 2019, kdy tento nárok uplatnil. Tedy tímto podáním nepochybně, k čemuž odkazuje na další svá podání ve věci, nepochybně došlo k stavění promlčecí lhůty. Žalovaný zdůrazňuje, že došlo k vyvlastnění jeho vlastnického práva a je v rozporu s dobrým mravem, aby nadále nesl náklady řízení v souvislosti s tímto sporem.

14. Žalobkyně k návrhu uvedla, že žalovaný dle § 1148 o. z. doplnil žalobu podanou žalobkyní 2. 9. 2019 vzájemným návrhem, vypořádáním spoluvlastnictvím v širším smyslu podáním z 31 10. 2022, tedy 2,5 měsíce po vydání konečného rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků. Dle žalobkyně je smyslem a účelem širšího vypořádání řešení všech sporných otázek souvisejících s podílovým spoluvlastnictvím, a poté, kdy toto již bylo pravomocně zrušeno, byl uhrazen vypořádací podíl, postrádá toto řízení smysl zákonodárcem zamýšlený. Žalobkyně tak navrhuje, aby soud řízení zastavil s tím, že žalovaný má právo se domáhat svého nároku v řízení o úhradu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně nárok uplatněný žalovaným odmítá, odmítá tvrzení žalovaného o nadužívání předmětu spoluvlastnictví a nároku na úhradu dle podání žalovaného v návaznosti na výzvu učiněnou soudem. Žalobkyně získáním podílu darem od matky v červnu 2018 žalovaného v jeho právu nijak neomezila, neznemožnila mu přístup do nemovitosti ani jejich užívání. V nemovitostech nebydlela, po dobu téměř 30 let v nemovitosti ani jednou s rodinou nepřenocovala, nicméně dojížděla do těchto, starala se o matku, zajišťovala údržbu nemovitostí, zabezpečovala chov včel a ovcí. Nijak však přístup žalovaného neomezila, neměnila klíče ani zámky, klíče žalovanému nikdy neodebrala. Žalovaný například dne 26. 2. 2022 do nemovitosti vstoupil se svým znalcem a otcem za účelem vypracování znaleckého posudku, nemovitostmi procházeli bez omezení. Matka žalobkyně a žalovaného u soudu (protokol z jednání před Okresním soudem Praha – východ ze dne 3. 2. 2021 – svědectví matky) vypověděla, že klíče má v držení její syn, tedy žalovaný. Z obsahu spisu je zřejmým, že nemovitosti navštívil žalovaný bez omezení opakovaně. O péči o nemovitosti nejevil zájem, užíval je pouze k uskladnění svých věcí, které zde v průběhu předchozí doby nashromáždil. O jejich rozsahu, místu uskladnění jednotlivých věcí, neměla žalobkyně detailní informace, toto žalovaný dohadoval s matkou. Tyto věci za účasti a pomoci svého kamaráda a otce v květnu 2022 odvezl. Tvrdí-li, že narážel při vstupu do nemovitosti opakovaně na zamčené dveře, nelze se tomu divit, neboť zde má matka účastníků domácnost, bojí se o sebe, dům je na samotě, vstupní dveře zamyká. I žalobkyně, jde-li do nemovitosti, má vždy vstupní dveře zamčené, ze slušnosti se vždy dopředu ohlásí matce, před vstupem zvoní, aby ji nepřekvapila neohlášená. Při vyzvedávání věci žalovaným bylo nutné pro narušené vztahy matky účastníků a žalovaného předem domluvit termín vyzvednutí věcí, když byl nutný vstup přes prostory tvořící domácnost matky, neboť žalovaný vyzvedával i věci uložené v podkroví rodinného domu, který užívá matka. Do ostatních nemovitostí měl neomezený přístup. I následující dny se v nemovitostech zdržoval, odvážel další dohledané věci. Žalobkyně odmítá a neakceptuje znalecky posudek č. [hodnota] – [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ze dne 6. 3. 2022, [tituly před jménem] [jméno FO], k obvyklé výši nájemného, který nechal žalovaný zpracovat. Znalec sjednaný žalovaným vycházel při zpracování posudku o obvyklé ceně nájemného ze znaleckého posudku č. [hodnota] – [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o obvyklé ceně, kde jsou použity pro stanovení obvyklé ceny pouze nabídky nemovitosti na realitních serverech. Takto určená cena byla stanovena na základě zbožného přání inzerentů „srovnatelných nemovitostí“. K referenčním vzorkům vybraných znalcem sjednaných žalovaným žalobkyně uvádí, že nabízené nemovitosti ve znaleckém posudku uvedené neodpovídají podmínce srovnatelnosti, jsou v řádově vyšší kvalitě a technickém stavu. V textu inzerátů je uvedeno: „Střecha a zdivo jsou kvalitní a ve velmi dobrém stavu“, „Dům je napojen na obecní vodovod, plyn. Výborná dopravní dostupnost“, „Dům v uplynulém roce prodělal kompletní rekonstrukci. Do domu jsou přivedeny veškeré inženýrské sítě (obecni voda, elektřina, kanalizace). Vytápění je řešeno tepelným čerpadlem“, „Dům má kompletně zrekonstruované přízemí. Skutečnou třešničkou na dortu je sauna“. Nadto obce, v nichž jsou inzerované nemovitosti, disponují veškerou vybaveností, ale obec [adresa] (část obce [adresa]), je nesrovnatelně nižší úrovně v obslužnosti. Dotčené nemovitosti mají zavedeny pouze přípojku elektro a přípojku vody ze studny, a to pouze do domácnosti matky. Znalec sjednaný žalovaným vycházel při stanovení ceny souboru předmětných nemovitostí pouze z ceny pěti nabídek a zcela odhlédl od § 2 zákona č.151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů, dle nějž obvyklou cenou pro účely tohoto zákona je cena která by byla dosažena při prodejích stejného či obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obdobném obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění, přičemž dle § 1a vyhlášky č. 441/2013 Sb., (provedení zákona o oceňování majetku) obvyklá cena se určí porovnáním sjednaných cen stejných, případně obdobných předmětů ocenění. Nadto znalec sjednaný žalovaným krom ignorace těchto zákonných pravidel při určení obvyklé ceny v posudku užil pro stanovení ceny za m2 všech jednotlivých druhů pozemků (stavební, zemědělské, lesní, vodní) pouze „odborný odhad“, jím určená cena je zcela nepřezkoumatelná, pro stavby vedlejší taktéž učil pouze „odborný odhad“ na prvý pohled zcela účelově určenou částkou. Znalec sjednaný žalovaným zcela ignoroval havarijní stav vedlejších staveb, když uvedl, že jsou provozuschopné v obvyklém stavu, opak je však pravdou. Vedlejší stavby nejsou provozuschopné, v obvyklém stavu, naopak vykazují značné poruchy, jejich využití je omezené či nemožné (havarijní stavy střešních konstrukcí, statické poruchy nosných konstrukcí, narušené konstrukce dřevokaznými houbami, což dokládá fotodokumentace stavu budov z roku 2021, fotodokumentace znaleckého posudku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 2. 3. 2022). K neakceptovatelnosti znaleckého posudku zpracovaného znalcem sjednaným žalovaným se vyjádřil odvolací soud v rozsudku čj. 28 Co 277/2021 z 9. června 2022, bod 19., kde konstatoval, že znalecky posudek byl zpracován, aniž znalec skutečně provedl obhlídku rodinného domu, inzeráty nabídek prodeje nemovitosti, nejsou samy o sobě podkladem způsobilým k zjištění obvykle ceny. Z tohoto neakceptovatelného posudku znalec vychází při zpracování znaleckého posudku o obvyklém nájemném, č. [hodnota] – [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ze dne 6. 3. 2022, kalkuluje cenu nájemného, opět absentuje stanovení „obvykle ceny nájemného“. Angažovaný znalec stanovil cenu nájemného procentem z obvyklé ceny nemovitosti, což je v rozporu se způsobem stanovení obvyklého nájemného, tak, aby toto splňovalo definici obvyklé ceny majetku a služby dle § 2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku. Obvyklou cenou se pro účely tohoto zákona rozumí cena, která by byla dosažena při prodeji stejného, obdobného majetku, poskytování stejné, obdobné služby, při poskytování pronájmu se považuje nájemné za cenu služby. Dále při ocenění nemovitosti a stanovení nájemného zahrnuje znalec pozemky lesní parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2 a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno]o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2, vše k. ú. [adresa], které nebyly předmětem vypořádání podílového spoluvlastnictví mezi účastníky sporu, ani je žalovaný neuvádí v doplnění žaloby ze dne 31. 10. 2022. Ve výpočtu nájemného jsou zahrnuty pozemky o celkové výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2, pronajaté nájemní smlouvou č. [hodnota] z 16. 2. 2006 mezi [právnická osoba]. a [jméno FO], [Jméno žalobkyně] a [jméno FO]. Tzn., nárokuje neoprávněně podíl z výnosu propachtovaných pozemků a zároveň podíl na vypočteném nájemném, které již zahrnuje tyto pozemky pronajaté nájemní smlouvou č. [hodnota] z 16. 2. 2006. Nadto konečným příjemcem pachtovného je matka účastníků sporu. Roční pachtovné činí 7 000 Kč a sestává část vyplacenou v penězích a v naturáliích (3q pšenice), jíž matka užívá ke krmení jí chovaných slepic. Uvedený posudek o obvyklé výši nájemného č. [hodnota] – [Anonymizováno]/[Anonymizováno] dále nezohledňuje skutečný stav užívání nemovitosti, to že všechny nemovitosti jsou volné a k dispozici, bez jakéhokoliv omezení. Část jich matka účastníků k bydlení, je zde trvale hlášena téměř 20 let. Má zde svoji domácnost, užívá i části pozemků k chovu slepic a pěstování ovoce, zeleniny pro svoji obživu. Nelze tedy akceptovat požadavek na náhradu za smyšlené vykalkulované nájemné. Žalovaný nikdy neoslovil žalobkyni, že má zájem nemovitosti pronajímat, nikdy nepřišel s konkrétní nabídkou na pronájem. Pouze část nemovitosti je od roku 2006 pronajímána zemědělskému družstvu (pacht), k němuž dal žalovaný souhlas, ostatní nemovitosti mimo pacht nejsou pronajímány. Žalobkyně při chovu ovci a včel využívala svůj podíl. Nadto žalovaný vydal souhlas k umístění včelstev. Spoluvlastnicky podíl žalovaného není žalobkyni využíván soukromě, ale komerčně, nadto zajišťuje na nemovitostech se svojí rodinou nezbytnou údržbu sama, bez jakéhokoliv přičiněni a přispění žalovaného. Je nutné nárok žalovaného odmítnout, je nemorální, že žalovaný požaduje náhradu nájemného za plochy, které užívá matka k bydlení. Opakovaně bylo soudu prezentováno, že žalovaný se od nabytí vlastnického práva v rozsahu k nemovitostem odmítal jakkoli podílet na jejich chodu, přispívat na údržbu a opravy v rozsahu svého podílu, nemovitosti musela na své náklady udržovat a opravovat pouze žalobkyně, údajně proto, že má „dost práce se svým velkým domem a chatou a ať se starají jiní“ (toto potvrdila ve své výpovědi matka účastníků ve své svědecké výpovědi při vypořádání podílového spoluvlastnictví). Nebyl a není nápomocen ani stárnoucí matce, k níž se choval hrubě, arogantně, napadl ji (viz svědecká výpověď matky u soudu). Nepodílí na nákladech na údržbu nemovitosti, ani vlastního podílu. Aby žalobkyně předešla větším škodám, sama s manželem financovala a prováděla nezbytnou údržbu domů, rekultivaci luk a opravu oploceni odstraňování škod na pozemcích divokými prasaty. Žalobkyně se stará i o pravidelné sečení trávy, na travnatých pozemcích omezuje výskyt a šíření plevele, aby v důsledku jejich přemnožení nevznikla škoda jiným osobám. Žalovaný se o údržbu nemovitostí ani travnatých ploch nestaral. Žalobně na své náklady realizovala např. opravy havarijního stavu oplocení, jež svým stavem mohlo způsobit škody na zdraví a cizím majetku, havarijního stavu klempířských prvků, opravy střešních krytin, i část protipovodňových opatření, vybudování valu a ochranu pozemků a budov pravidelně postižených povodněmi a záplavami. Také hradí dlouhodobě poplatky spojené s pojištěním všech nemovitostí i za podíl žalovaného, do roku 2021 i daň z nemovitosti za podíl žalovaného, kdy dokládá potvrzení z banky o platbách pojistného a dani za posledních 10 let. Není důkazem nadužívání výčet faktur na koupi zemědělské technicky, koupi úlů, přihláška k registraci chovatele, atd. Naopak žalobkyně pořizovala zemědělskou techniku, aby se mohla starat o údržbu zeleně i za žalovaného. Do rozhodnutí soudu neužívala nemovitosti nad rámec svého spoluvlastnického podílu, kdy pro upřesnění uvádí, že plocha 30 včelstev zabírá zastavěnou plochu pozemku o výměře 30 m2. I žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 10. 10. 2019 dal k chovu včel souhlas. Ovce jsou ustájeny v přístřešku o výměře 35 m2, naopak spásají plochu trávy o výměře cca 8 000 m2, o níž se žalovaný nestará. Z celkové výměry pozemků o rozloze cca [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2, je cca [Anonymizováno] m2 oploceno, zbývající plocha pozemků cca [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2 je volně přístupná, přičemž podíl žalovaného odpovídá [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2. Žalovaný neprokazuje, jak je mu bráněno vstupu a užívání volně přístupných ploch. Nepodílí se na údržbě luk, zahrad, vše to zajišťuje vlastními silami žalobkyně a prostředky, a to při užití zemědělské techniky, sekáním, odplevelováním, pastvou ovcí. Žalovaný se na těchto činnostech a nákladech nijak nepodílí. A to ani na financování zemědělské techniky, její údržby, veterinární péči o ovce a včely. Je třeba zdůraznit, že nemovitosti kontinuálně užívá matka účastníků, která je nemovitostmi obdarovala, kdy to, že zde uspokojuje potřeby bydlení v domě, který je součástí daru žalovaný věděl, část pozemků je propachtovaná i projevem vůle žalovaného, naturální výnos připadá matce účastníků, žalovaný se nepodílel na zhodnocení a údržbě nemovitostí čtvrtinovým podílem, ač zhodnocení bylo promítnuto do výše vypořádacího podílu, jež obdržel, stavby na předmětných pozemcích užíval za účelem skladování vlastních věcí i na úkon žalobkyně.

15. Nadále žalobkyně zdůraznila, že z obsahu spisu se podává, že žalovaný s tím, aby matka účastníků užívala budovu, souhlasil, k čemuž odkazuje na podání ze dne 12. 7. 2021, kdy žalovaný výslovně uvedl, že akcentoval touhu matky po tom, nemovitost užívat a dožít zde, toto považuje za normální a nikdy nepředpokládal, že by snad matku z nemovitosti vystěhoval. Tudíž souhlasil s tím, aby matka budovu užívala, a není tedy zřejmé, z jakého důvodu se domáhá nadužívání žalobkyní s odkazem na to, že je budova užívána matkou. Jinak odkazuje výpověď matky účastníků a žalobkyně v protokolu ze dne 3. 2. 2021 ve vztahu k listině, jíž je znalecký posudek, protože z těchto výpovědí se podává, že pozemky, které jsou zužitkovatelné, jsou v pronájmu. Ty pozemky, které nelze nějak využít, leží ladem a pokud se na nich nacházejí ovce, tak pouze proto, že spásají nálety na těchto nevyužívaných pozemcích. Při rekapitulaci nároku uplatněného žalovaným se především jedná o užívání budovy, kterou ale užívá matka účastníků, nikoliv žalobkyně, kdy matka užívá hlavní budovu a vedlejší stavby, kde provádí drobnou hospodářskou činnost, například zde chová drůbež, k čemuž žalobkyně za rozhodné hodnotí, že žalovaný s tímto souhlasil v podání ze dne 12. 7. 2021. Ostatní pozemky, které nejsou propachtovány, leží ladem, pakliže se zde nacházejí ovce, pouze spásají nálety. Nedochází k žádnému braní užitku z těchto pozemků. Pokud byla uzavřena pachtovní smlouva, jedná se o právního nástupce JZD, výnos pokrývá náklady matky na hospodaření v nemovitostech, zejména budově. Předmětné pozemky nejsou nijak oploceny, jsou přístupné a žalovaný pokud by měl vůli a zájem, je mohl využívat. Samotná žalobkyně provádí chov včel přibližně na 30 m2, převážně však jsou nemovitosti užívány matkou účastníků. Navíc žalobkyně namítá promlčení k 31. 10. 2022, kdy poprvé žalovaný tento nárok uplatnil. K tomuto tedy odkazuje období od 8. 8. 2018 do 31. 10. 2019. Je pravdou, že matka účastníků za užívání nemovitostí nehradí ničeho. Žádná nájemní smlouva s ní nebyla uzavřena, matka účastníků však nemovitosti účastníkům převedla bezúplatně. Darovala jim je, tedy je zcela v rozporu s dobrým mravem a zneužitím práva, domáhat se od této úhrady jakékoli částky za užívání nemovitostí.

16. Skutkový děj:

17. Z hlediska skutkového závěru je rozhodným zjištění, že žalobkyně užívala shora označené pozemky nad svůj spoluvlastnický podíl, který v rozhodném období byl v poměru .

18. Žalovaný ve vztahu k tomuto označil k důkazu listiny, jimiž jsou dopis ze dne 29. 4. 2021 na čl. 628 – 630 + doručenka datové schránky na čl. 631 spisu, předžalobní výzva ze dne 5. 5. 2021 na čl. 632 – 634 + doručenka datové schránky na čl. 635 spisu, dopis ze dne 14. 7. 2021 na čl. 636 – 639 + doručenka datové schránky na čl. 640 spisu, dopis ze dne 30. 9. 2021 na čl. 641 + doručenka datové schránky na čl. 642 spisu, dopis ze dne 23. 3. 2022 na čl. 643 – 644 + doručenka datové schránky na čl. 645 spisu, dopis ze dne 24. 3. 2022 na čl. 646 + doručenka datové schránky na čl. 647 spisu, dopis ze dne 25. 3. 2022 na čl. 648 – 649 + doručenka datové schránky na čl. 650 spisu, dopis ze dne 11. 4. 2022 na čl. 614 /651 – 652/ + doručenka datové schránky na čl. 615 /615/ spisu, dopis ze dne 19. 4. 2022 na čl. 615, 2. strana /654/ + doručenka datové schránky na čl. 616 /655/ spisu, elektronická komunikace na čl. 670 – 674 spisu.

19. Z uvedených listin lze zjistit, že dopisem ze dne 29. 4. 2021 činil žalovaný předžalobní výzvu, výzvu k vydání věci a zaslání podkladů, když uvedl, že nemá do předmětných nemovitostí přístup, nachází se zde jeho movité věci, které v listině označuje, a žádá tedy o zajištění součinnosti pro jejich vydání. Na tento dopis reaguje právní zástupce žalobkyně s tím, že nárok vznesený žalovaným neuznává, a to ani zčásti. Uvádí, že dům obývá matka účastníků, žalobkyně se zde nezdržuje, hradí však veškeré náklady spojené s údržbou nemovitostí, odkazuje na výslech matky účastníků před soudem a zdůrazňuje, že nikdy nezadržovala, ani nezadržuje žádné věci ve vlastnictví žalovaného, tomuto nic nebrání v přístupu k jeho věcem ani do nemovitosti. Na tento dopis reagoval právní zástupce žalovaného s tím, že žalovaný nemá klíče od nemovitosti, tudíž nelze pochybovat o tom, že do této nemá přístup, odkazuje na to, že při ohledání nemovitosti se soudním znalcem bylo nutným zvonit. Opětovně byla učiněna výzva k vydání klíčů. K výpovědi matky v řízení před soudem uvedl, že se nezakládá na pravdě. Dále uvedl, že za dané situace již nemá zájem provádět údržbu nemovitostí. Pokud toto činí žalobkyně, činí tak v rozporu se zákonem, neboť o tomto ostatní spoluvlastníky neinformovala. Odmítl tvrzení žalobkyně, že nemovitosti neužívá nad rámec svého podílu s tím, že se opakovaně vyjádřila tak, že je využívá k rekreaci, podnikatelské činnosti (včelí produkty, pěstování zeleniny, ustájení, skladování..), pokud tedy toto žalobkyně sama opakovaně prohlásila, není tak pochyb o tom, že nemovitosti nadužívá. Na toto reagoval právní zástupce žalobkyně dopisem ze dne 30. 9. 2021 tak, že nárok žalovaného odmítá a věc považuje za uzavřenou. Dopisem ze dne 23. 3. 2022 adresoval právní zástupce žalovaného právnímu zástupci žalobkyně opětovnou výzvu k vydání klíčů a vydání věcí ve vlastnictví žalovaného, nestane-li se tak, že žalovaný připraven vstoupit do nemovitosti za přítomnosti zámečníka. Dopisem ze dne 23. 3. 2022 sdělil právní zástupce žalobce předání požadavku žalobkyně, nechť se tato k němu vyjádří, pokud bylo požadováno zohlednění ceny zásob dřeva ve stromech, tak cena není odborně vyčíslena. Dopisem ze dne 25. 3. 2022 sdělil právní zástupce žalobkyně právnímu zástupci žalované data, v nichž by mohlo dojít k odvozu věcí žalovaným s tím, že žalobkyně nemá přehled o tom, které věci v nemovitostech jsou žalovaného, rozhodným je však to, že matka účastníků se nechce s žalovaným setkat, bojí se jej, setkání s žalovaným je pro ni psychickou zátěží, dne 26. 2. 2022 při setkání s žalovaným žádala o pomoc Policii ČR a následně vyhledala lékařskou pomoc. Je tedy vhodné identifikovat, které věci budou odváženy a jejich místo uložení, aby byly předem připraveny k odvozu. I nadále však odmítla tvrzení žalovaného, že mu odňala klíče, nikdy jí své klíče nepředal. Dopisem ze dne 11. 4. 2022 žalovaný vyčísluje částku, jíž se domáhá k úhradě z titulu bezdůvodného obohacení žalobkyní s tím, že nebude-li plnit, bude se její úhrady domáhat, odkazuje na to, že nechal vypracovat znalecký posudek. Dopisem ze dne 19. 4. 2022 byly žalovaným uplatněné nároky žalobkyní odmítnuty prostřednictvím jejího právního zástupce. 2. 5. 2022 bylo komunikováno o odvozu věcí žalovaným. To, že došlo k odvozu věcí žalovaným, se podává z fotografií na čl. 701 spisu.

20. Ze shora uvedené korespondence nelze činit žádný relevantní skutkový závěr k tomu, zdali žalobkyně předmětné nemovitosti nadužívá, a pokud by i toto mohlo být dovozováno, nelze vůbec činit žádné závěry k rozsahu užívání nemovitostí. K tomuto je ovšem třeba uvést, že v řízení není sporným, že dům čp. [Anonymizováno] užívá matka účastníků, žalovaný však uplatnil nadužívání všech nemovitostí, které účastníci vlastnili v podílovém spoluvlastnictví, tudíž je třeba učinit skutková zjištění ve vztahu ke každé této jednotlivé věci (pozemku). K uvedené korespondenci je třeba konstatovat, že pokud opakovaně činí žalovaný žádost o vydání klíčů, jedná se o jednostrannou výzvu činěnou pouze žalovaným, kdy žalobkyně v rámci vzájemné korespondence popírá, že by klíče od nemovitosti žalovaný nedržel. Pokud by v rámci vzájemné korespondence žalobkyně komunikovala s žalovaným o tom, že by mu měly být klíče vydány, bylo by z reakce žalobkyně zřejmým, že je to pouze ona, kdo klíče drží, bylo by případně možným činit závěry v souladu se skutkovým tvrzením žalovaného. Ničeho takového se však ze vzájemné korespondence nepodává. I v rámci korespondence, kde účastníci komunikují o převzetí věcí žalovaným, žalobkyně popírá, že by žalovaný neměl klíče od nemovitosti. Žalobkyně uvádí ve svých dopisech, že klíče nikdy nebyly žalovanému odebrány, přičemž žalovaný nikdy nereaguje takovým způsobem, kdy by popisoval, jakým způsobem klíčů zbyl, k čemuž je třeba podotknout, že žalovaný vždy velmi podrobně popisuje vzájemné vztahy, k tomuto však neuvedl nikdy ničeho. Pouze z té skutečnosti, že účastníci komunikují o datu převzetí věcí žalovaného umístěných v předmětných nemovitostech, nelze tu skutečnost, že by žalovaný nedržel klíče od nemovitosti, dovozovat. Jak je uvedeno v dopisu žalobkyně, podstatným pro realizaci převzetí věcí žalovaným byla ta skutečnost, že dům obývá matka účastníků, která má s žalovaným narušené vztahy. Za situace, kdy žalovaný měl některé věci umístěny v domě, kde má matka účastníků svoji domácnost, přičemž tyto dvě osoby nejsou schopny vzájemné komunikace, je logickým, že byl domluven datum převzetí věcí tak, aby opět nedošlo ke střetu žalovaného s matkou. Tedy pouze z této skutečnosti nelze na to, že žalovaný klíče nedrží, dovozovat. Jak již bylo shora uvedeno, ve vztahu k rozsahu užívání nemovitostí žalobkyní z těchto listiny nelze činit žádné závěry.

21. Žalovaný k prokázání té skutečnosti, že žalobkyně nadužívá předmětné nemovitosti, označil inzerát „med na prodej“ na čl. 720 – 722 spisu. Ta skutečnost, že žalobkyně provozuje chov včel, není v řízení spornou. Žalobkyně tuto skutečnost uplatnila v rámci svých skutkových tvrzení v rámci sporu, nadále je nepopřela. Stejně tak je nesporným, že žalobkyně chová ovce. K těmto chovným aktivitám však žalobkyně tvrdila, že v rámci předmětných nemovitostí se jedná zábor 30 m2 a 35 m2, kdy k chovu ovcí zdůraznila, že jejich chov je realizován především pro údržbu pozemků, kdy pokud se tyto nacházejí mimo jim vymezený přístřešek, spásají náletové rostliny, které by jinak bylo nutným odstranit za použití techniky či zjednání pracovní síly. Pouze ta samotná skutečnost, že žalobkyně na předmětných pozemcích provozuje takovéto aktivity, nemůže vést k závěru o nadužívání pozemků. Aby mohl být žalovaný se svým nárokem úspěšný, musel by prokázat, že takto žalobkyně využívá nemovitosti, nad svůj spoluvlastnický podíl, tedy nad rozlohy pozemků, což prokázáno nebylo. Jiné skutečnosti, které by mohly vést k závěru o nadužívání pozemků žalobkyní, se z obsahu spisu nepodávají.

22. Samostatně je třeba hodnotit užívání domu čp [Anonymizováno][Anonymizováno]v [Anonymizováno]. V řízení je nesporným, že tuto nemovitost obývá matka účastníků. Žalobkyně však v rámci obrany proti žalovaným vznesenému nároku namítla, že takto tomu je se souhlasem žalovaného. Žalovaný v řízení sic zpochybňoval svědeckou výpověď matky účastníků, [jméno FO], pokud ovšem tato popisovala, že předmětné nemovitosti jsou v držení rodiny, vyjma části nemovitostí před rokem 1989, kdy následně byly však rodině opět navráceny, od roku [Anonymizováno], k těmto má vztah, od dětského věku se zde zdržovala, pracovala na pozemcích, tak bylo evidentní, že toto popisuje pravdivě. Z výpovědi matky účastníků se taktéž podává, že vždy vnímala dům čp. [Anonymizováno] jako dům, ve kterém chce trávit svůj život, je zcela evidentní, že nikdy neuvažovala o tom, že by svoji bytovou potřebu uspokojovala v jiném místě. To, že matka účastníků v domě uspokojuje svoji bytovou potřebu, nebylo žalovaným sporováno, žalovaný, nadto se to nepodává ani z žádného v řízení provedeného důkazu, nikdy netvrdil, že by projevil vůli, aby tomu tak nebylo. Pokud bylo vzato za prokázané, že vztahy mezi matkou účastníků a žalovaným jsou narušeny, došlo mezi nimi k závažným konfliktům, nebylo však zároveň vzato za prokázané, a z žádného z tvrzení žalovaného se toto ani nepodává, že by žalovaný jakkoliv v předchozí době projevil vůli daný stav změnit. A pokud i bylo shora uvedeno, že v řízení byly vzaty za prokázané narušené vztahy mezi matkou účastníků a žalovaným, což žalovaný v rámci nároku za nadužívání nemovitosti zdůrazňoval s tím, že s matkou nemůže vůbec komunikovat, tak toto jeho tvrzení je v přímém rozporu s jiným tvrzením, které v řízení uplatnil na čl. 286 spisu, kde se žalovaný vymezil proti výpovědi matky žalované, která uvedla, že společné soužití s žalovaným v jedné nemovitosti pro vzájemné vztahy si nedokáže představit, když výslovně uvedl, že „..dne 21. 5. 2021 okolo 9.00 hodin ráno matka účastníků nasedla k žalovanému do auta a nechala se žalovaným odvést do místa svého bydliště. Z uvedeného je zřejmé, že údajná bolest, kterou si matka účastníků ponese celý život, byla jen divadlem pro soud.“. Z uvedené je tedy zřejmým, že ani v době tohoto řízení se žalovaný k matce nestavil tak, že by ji zcela odmítal a v důsledku tohoto přestal respektovat daný stav a chtěl tak měnit dohodu spoluvlastníků. Nadto žalobkyně odkázala i na vyjádření žalovaného k žalobnímu návrhu, kde uvedl, že by nikdy nezpochybnil právo matky na užívání tohoto domu.

23. Tedy za situace, kdy matka účastníků dlouhodobě užívá dům čp. [Anonymizováno], za této situace došlo k převodu vlastnického práva k domu na účastníky, přičemž oba účastníci tento stav akceptovali, nikdy jej nezpochybnili, nezbývá, nežli uzavřít, že byla uzavřena dohoda spoluvlastníků, tedy i žalovaného, o užívání domu matkou.

24. Žalovaný k důkazu dále předložil znalecký posudek č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] z března 2022 [tituly před jménem] [jméno FO] na čl. 609 – 613 /661 – 669/ spisu. Uvedený důkaz byl předložen k prokázání výše uplatněného nároku. Za situace, kdy nebylo možné vzít za prokázané nadužívání nemovitostí žalobkyní, bylo hodnocení výše nároku nadbytečným. Taktéž listiny „pronájem zemědělské usedlosti“ na čl. 723 spisu. Nicméně z důkazu, jímž jest znalecký posudek, se podává, že bylo provedeno místní ohledání. Pokud znalecký posudek byl vypracován v březnu 2022, tedy již po provedení místního ohledání, odporuje tento důkaz údajům uváděným žalovaným v korespondenci, kde tvrdil, že nemovitosti jsou proň nepřístupné.

25. Fotografie na čl. 697 – 700, 702 – 705 byly předloženy žalobkyní k prokázání stavu nemovitostí, když žalobkyně sporuje výši nároku uplatněnou žalovaným, sporuje závěry znaleckého posudku shora uvedeného. Taktéž žalobkyně dokládá stav pozemků, které jsou poškozeny černou zvěří. Jak již bylo shora uvedeno, za situace, kdy nelze vzít za prokázaný rozsah užívání nemovitostí, je nadbytečným hodnotit výši uplatněného nároku.

26. Dne 16. 2. 2006 je datována Nájemní smlouva č. [hodnota], kde jsou uvedeny smluvní strany [právnická osoba]., nájemce, a [jméno FO], [Jméno žalobkyně], [Jméno žalovaného], pronajímatelé. Předmětem pronájmu jsou pozemky [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Nájemné je sjednáno na dobu neurčitou od 1. 8. 2006. Nájemné bylo sjednáno tak, že činí 12 q obilí (= 1 200 kg), které bude odebráno pronajímatelem do konce listopadu běžného roku, nestane-li se tak, činí nájemné částku odpovídající hodnotě tohoto množství obilí v platných cenách běžného roku. (nájemní smlouva na čl. 706 spisu) Žalovaný se domáhá plnění výnosu dle uvedené smlouvy. Zároveň však v rámci svých tvrzení uvedl, že danou smlouvu nepodepsal. Žalobkyně tu skutečnost, že dle dané smlouvy je plněno, kdy v případně nedodání uvedeného množství obilí je plněno finanční částkou, nesporovala, v rámci svých tvrzení uvedla, že dle dané smlouvy je plněno. Z hlediska hodnocení toho, zdali jsou brány výnosy z nemovitostí tak není rozhodným, zdali žalovaný uvedenou smlouvu signoval či nikoliv, neboť je vzato za prokázané, že existuje výnos z nemovitých věcí, které účastníci spoluvlastnili. Pokud žalovaný tvrdil výnos ve výši 7 000 Kč, tak toto nebylo žalobkyní sporováno, zde soud skutkový závěr činí dle § 120, odst. 3 o. s. ř.

27. Žalobkyně doložila k důkazu listiny, jimiž jsou pohyby na účtu na čl. 707 spisu, potvrzení o provedení platby 12x na čl. 708 – 713 spisu. Uvedené listiny vztáhla k tvrzení, že je to žalobkyně, kdo výlučně hradí náklady spojené s nemovitostí. K tomuto je třeba konstatovat, že pokud by bylo prokázáno nadužívání nemovitostí její osobou, není rozhodným, že hradila náklady na údržbu nemovitostí, nadto tato skutečnost nebyla prokázána, tudíž uvedené listiny soud nehodnotí.

28. Skutkový závěr:

29. V řízení nelze uzavřít, že skutek se udál tak, jak žalovaný tvrdí, tedy, že žalobkyně nad rámec svého spoluvlastnického podílu v rozsahu užívala v době, kdy účastníci byli spoluvlastníci shora označených nemovitostí, tyto nemovitosti. Dům čp. [Anonymizováno] užívá matka účastníků, která zde uspokojuje svoji bytovou potřebu, a to dle dohody spoluvlastníků, tedy žalobkyně a žalovaného. Výnos dle Nájemní smlouvy č. [hodnota] činí 7 000 Kč.

30. Právní hodnocení:

31. Žalovaný v řízení uplatnil vzájemný návrh, kdy se domáhá jednak nadužívání a jednak úhrady výnosu.

32. Po právní stránce soud věc ve vztahu k nároku, jímž jest nadužívání označených nemovitostí, posuzuje dle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).

33. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1126 odst. 1 o. z. je každý ze spoluvlastníků oprávněn k účasti na správě společné věci. Podle odst. 2 se při rozhodování o společné věci hlasy spoluvlastníků počítají podle velikosti jejich podílů. Podle ustanovení § 1122 odst. 1 o. z. vyjadřuje podíl míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.

34. Žalovaný se domáhá plnění titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z., když tvrdí, že žalobkyně nad rámec svého spoluvlastnického podílu užívá nemovitosti, jichž je podílovým spoluvlastníkem – respektive, jejichž vlastníkem byla v době trvání podílového spoluvlastnictví. Odkázal, že žalobkyně umožňovala užívání nemovitostí matce. Obrana žalobkyně stojí na tvrzení, že nemovitosti byly žalovanému přístupné, měl možnost je užívat, nebyly uzamčeny, respektive, žalovaný do nich měl přístup, a pokud došlo k uzamčení, bylo to z toho důvodu, že matka účastníků chránila své soukromí a především svoji bezpečnost a majetek. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně neměl zájem o užívání nemovitostí, tyto vyjma toho, že zde měl uskladněny své věci, nemovitosti neužíval, ač mohl.

35. Co se týká právního hodnocení, tak soud odkazuje na rozhodnutí sp. zn. Pl. ÚS-st. 48/18 z 16. října 2018, které přesně definuje daný nárok, a které uvádí, že má být nadále posuzován jako nárok z bezdůvodného obohacení, nikoliv jako jiný „specifický“ nárok, respektive nárok z titulu § 1115, odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (potažmo § 137, odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.), což dříve Ústavní soud ČR prezentoval v rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 2919/10 ze dne 10. 03. 2011, konstatujícím, že otázka plnění za užívání předmětu podílového spoluvlastnictví podílovým spoluvlastníkem nad rámec jeho spoluvlastnického podílu na společné věci není bezdůvodným obohacením, ale nárokem vyplývajícím z ustanovení § 137 odst. 1 obč. zák. Nadále Ústavní soud ČR v rozhodnutí sp. zn. Pl. ÚS-st. 48/18 konstatoval, že „... užívá-li spoluvlastník společnou věc nad rámec svého podílu bez právního důvodu, eventuálně bez spravedlivého důvodu (bez dohody všech spoluvlastníků nebo bez závazného rozhodnutí většiny spoluvlastníků či bez rozhodnutí soudu). Má-li každý spoluvlastník právo k celé věci, je jeho právo omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka (např. § 1117 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). To znamená, že spoluvlastník nemůže „bez dalšího“ užívat společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, a to na úkor dalších spoluvlastníků; samotná existence spoluvlastnictví ke společné věci není právním důvodem k takovému užívání. Lze tedy uzavřít, že užívání společné věci nad rámec spoluvlastnického podílu představuje užívání cizí hodnoty, čímž (přivlastňováním si užitné hodnoty společné věci nad spoluvlastnický podíl) vzniká bezdůvodné obohacení. V režimu občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. šlo o bezdůvodné obohacení bez právního důvodu (§451 odst. 2), v režimu občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. jde o konkrétní skutkovou podstatu bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2).“.

36. Dále soud odkazuje na rozhodnutí NS ČR, 28 Cdo 4018/2017, které uvádí: „Je setrvale judikováno (a ani tomuto právnímu závěru rekodifikace soukromého práva na platnosti neubrala), že za neoprávněného uživatele věci, nabývajícího majetkový prospěch, se pokládá i subjekt, jenž bez účinného právního důvodu dosáhl postavení výlučného detentora například tím, že měl nemovitost uzamčenu a přístupnou jen pro sebe, respektive pro svou potřebu, bez zřetele k okolnosti, nakolik intenzivně ji skutečně využíval (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. 25 Cdo 2029/2003, ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2739/2012, a ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1069/2015). Podaný výklad se přitom prosazuje také při řešení sporů mezi spoluvlastníky, neboť i zde je dovozováno, že ten ze spoluvlastníků, který má společné věci pod uzamčením a neumožňuje k nim ostatním přístup, se dopouští nadužívání předmětných statků (srovnej mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3525/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3460/2016, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4287/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4445/2016). Bylo-li tedy soudy nižších stupňů zjištěno, že žalovaný měl ve své výhradní dispozici klíče umožňující užívání sporných nemovitostí a že je žalobkyni odmítal vydat, čímž ji fakticky vyloučil z jejich užívání (dovolatelem nadnesená okolnost, že je na podzim 2015 žalobkyni přenechal, jeví se pro řešený spor, v němž se menšinová spoluvlastnice domáhá náhrady za užívání v období do dubna 2015, irelevantní), aniž by jej k tomu opravňovala dohoda spoluvlastníků či jiný právní důvod, lze jejich závěr o vzniku bezdůvodného obohacení v majetkové sféře dovolatele označit za plně konformní s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, a to bez ohledu na míru, v níž dům č. p. [Anonymizováno] (potažmo související pozemky) žalovaný fakticky využíval, kupříkladu umístěním svých osobních věcí. Jinak lze odkázat například na rozhodnutí NS ČR vydaná ve věcech spisových značek 28 Cdo 4287/2016, 28 Cdo 4445/2016, 28 Cdo 5386/2016, 28 Cdo 5269/2014.“.

37. Z výše uvedené judikatury tedy vyplývá, že z hlediska naplnění zákonných podmínek pro vznik nároku na vydání bezdůvodného obohacení (v daném případě protiprávním užíváním nemovitosti ze strany žalobkyně nad rámec spoluvlastnického podílu), je na žalovaném, aby prokázal, že mu žalobkyně v rozhodném období v užívání nemovitosti bránila. Co se týká výše bezdůvodného obohacení, tak tato se odvíjí od obvyklého nájemného v místě a čase.

38. Pakliže se žalovaný domáhá úhrady částky za nadužívání nemovitostí v podílovém spoluvlastnictví účastníků, tak je třeba předně zdůraznit, že dle § 489 o. z. věc v právním smyslu je vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí, k čemuž komentář ASPI uvádí, že „skrze vymezení pojmu „věc v právním smyslu“ zákon definuje, co může být předmětem tzv. subjektivních majetkových práv (především práva vlastnického)“. To znamená, že je třeba vždy u každé jednotlivé konkrétní věci činit závěr ohledně toho, jak je užívána. Kromě budovy čp. [Anonymizováno] na pozemku č. [hodnota], kdy je v řízení nesporným, že je užívána matkou účastníků, nelze již ze skutkových tvrzení žalovaného vůbec usuzovat na to, jakým konkrétně způsobem, respektive v jakém rozsahu, by měly být jednotlivé pozemky nadužívány. K tomuto je třeba zdůraznit, že žalovaný výslovně ve svém podání, jímž reaguje na výzvu soudu, označuje všechny pozemky, které byly předmětem podílového vypořádání. Žalovaný v tomto svém podání uvádí, že to, jakých nemovitostí se jeho nárok týká, by soudu mělo být známo, nicméně, pro úplnost tyto nemovitosti označuje, přičemž nadále uvádí veškeré nemovitosti, které byly předmětem sporu o vypořádání podílového spoluvlastnictví. K tomuto pouze pro úplnost soud podotýká, že soudu nemůže být známo, čeho se účastník domáhá, dokud tento svá skutková tvrzení přesně neuvede. Tedy v daném případě se žalovaný domáhá nadužívání za všechny pozemky, které byly předmětem podílového spoluvlastnictví účastníků, což je pro věc rozhodné. Žalovaný poukazuje na to, že žalobkyně na pozemcích realizuje chov včel, k čemuž sama žalobkyně v řízení předkládá důkazy, a taktéž chov ovcí. Tato skutečnost není v řízení spornou, žalobkyně však sporuje, že chov je realizován takovým způsobem, že jsou užívány pozemky dříve v podílovém spoluvlastnictví, nad rámec jejího spoluvlastnického podílu. Žalobce se domáhá plnění za období od srpna 2018 do konce července 2022, za situace, kdy žalobkyně se stala většinovým vlastníkem dle darovací smlouvy, jejíž právní účinky nastaly 8. 6. 2018, na což odkazuje i žalovaný. Tedy, aby mohl být žalovaný v řízení úspěšným, muselo by být prokázáno, že žalobkyně užívá každý jednotlivý pozemek v rozsahu nad . Toto však žalovaný ani řádně netvrdí, navíc se toto nepodává z důkazů, které byly provedeny v průběhu předcházejícího řízení a po doplnění důkazů žalovaným. Z důkazů provedených v předchozím řízení se podává, že žalobkyně sic chová ovce a včely, což dokládá i žalovaný nově založenými důkazy, avšak nelze zjistit, že takto užívá každý jednotlivý pozemek, případně některý z nich v rozsahu nad , k prokázání čehož leží důkazní břemeno na žalovaném, který však toto ani netvrdí, ač mu bylo dáno poučení k doplnění tvrzení tak, že přesně uvede, jakým způsobem jsou pozemky nadužívány, toto specifikuje. Pouze ta samotná skutečnost, že žalobkyně chová ovce a včely na předmětných pozemcích nemůže založit úvahu o nadužívání, protože jak již bylo shora uvedeno, muselo by být postaveno najisto, a toto by byl jediný možný skutkový závěr, který by mohl vést k úspěchu žalovaného, že takto činí v rozsahu nad u každého z pozemků, či případně konkrétních jednotlivých pozemků. K tomuto je třeba zároveň konstatovat, že kromě chovu včelstev a ovcí není ani žalovaným tvrzen jiný způsob, jímž by měla žalobkyně předmětné pozemky nadužívat. Žalobkyně navíc tvrdila, že pokud se na pozemních nacházejí ovce mimo svůj přístřešek, který je v rozsahu cca 35 m2, neprodukují (potažmo neprodukovaly) žádnou výdělečnou činnost, ani činnost ve prospěch výhradně žalobkyně, nýbrž výhradně ve prospěch obou vlastníků nemovitostí, tedy v daném čase i žalovaného, neboť spásají náletové rostliny. Zde by tak existenci ovcí bylo nutným podřadit nikoliv pod nadužívání nemovitosti, nýbrž pod správu nemovitostí.

39. Pokud bylo uvedeno, že není sporným užívání domu čp. [Anonymizováno] matkou účastníků, tak zde je třeba hodnotit, zdali existovala dohoda spoluvlastníků o takovémto užívání společné věci. K tomuto soud odkazuje rozsudek Nejvyššího soudu ČR vydaný ve věci sp. zn. 22 Cdo 4455/2008, který uvádí: „Dohoda podílových spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí je bezformálním právním úkonem a nemusí být písemná ani tehdy, týká-li se nemovité věci. Může být uzavřena ústně nebo konkludentně. Podíloví spoluvlastníci ji mohou uzavřít na dobu určitou nebo neurčitou, přičemž jsou svými smluvními projevy vázáni, nedojde-li ke změně poměrů nebo není-li dohoda nahrazena novou dohodou všech spoluvlastníků. Podstatnou změnou poměrů je existence takových objektivních a subjektivních okolností, u nichž by bylo možno důvodně předpokládat, že při jejich existenci by došlo k jiné dohodě spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí.“. V souzené věci, a to není sporným, nadto lze odkázat i na účastnickou výpověď matky účastníků [jméno FO], která popisovala, že předmětné nemovitosti jsou v držení rodiny, vyjma části nemovitostí před rokem 1989, kdy následně byly však rodině opět navráceny, jsou však užívány právním nástupcem bývalého JZD, od roku [Anonymizováno], k těmto má vztah, od dětského věku se zde zdržovala, pracovala na pozemcích, k tomuto vedla i oba účastníky, a to i v době, když již měly své pracovní aktivity. To znamená, že žalovaný se stal vlastníkem za dané situace, matka účastníků k tomuto v rámci své výpovědi nadto uvedla, že žádnou změnu neplánuje ani nepřepokládá. S ohledem k úzkému sepětí matky s domem, potažmo předmětnými nemovitostmi, nebylo ani možné předpokládat, že by tato je hodlala opustit. Tedy žalovaný se stal vlastníkem nemovitostí za dané situace, kdy nikdy v předchozí době tento stav nezpochybňoval. Pokud žalovaný za daného stavu se stal vlastníkem, na tomto stavu panovala dlouhodobě shoda, lze učinit závěr, že zde byla konkludentní dohoda vlastníků. Žalovaný v řízení netvrdil, ani se toto z žádného z důkazů nepodává, že by kdykoliv projevil vůli danou situaci změnit, k čemuž soud konstatuje, že ač se jedná o dohodu, která může být konkludentní, musí k její změně být projeveno určité a srozumitelné právní jednání učiněné v souladu s ustanovením § 555, odst. 1, § 556, odst. 1 o. z. Ačkoliv lze v řízení vzít za prokázané, že mezi žalovaným, žalobkyní a matkou účastníků posléze počalo docházet k neshodám, nelze tyto samotné neshody hodnotit jako projev vůle, který má vést ke změně dohody. V době předcházející soudnímu sporu nebylo žalovaným učiněno žádné jednání, z nějž by bylo možné seznat, že žalovaná se hodlá tohoto nároku domoci. Pokud i v rámci řízení žalovaný uváděl, že žalobkyně nemovitosti užívá, nikdy se nevyjádřil takovým způsobem, aby bylo možné z tohoto dovozovat, že již nemá zájem akceptovat to, že matkou účastníků bude dům čp. [Anonymizováno] užíván ve stejném režimu jako dosud. K tomuto je namístě odkázat i podání žalovaného na čl. 286 spisu, kde se žalovaný vymezil proti výpovědi matky žalované, která uvedla, že společné soužití s žalovaným v jedné nemovitosti pro vzájemné vztahy si nedokáže představit, když výslovně uvedl, že „..dne 21. 5. 2021 okolo 9.00 hodin ráno matka účastníků nasedla k žalovanému do auta a nechala se žalovaným odvést do místa svého bydliště. Z uvedeného je zřejmé, že údajná bolest, kterou si matka účastníků ponese celý život, byla jen divadlem pro soud.“. Zde je tak podání žalovaného v přímém rozporu s jeho tvrzením ve vztahu k nároku na úhradu za nadužívání, kde se dovolává toho, že od roku 2018 nemůže být s matkou v žádném kontaktu, matka v jeho přítomnosti přivolala Policii ČR, byť ji následně odvolala. Tedy nezbývá nežli uzavřít, že o užívání domu čp. [Anonymizováno] matkou účastníků byla uzavřena dohoda, k její změně nedošlo, a pokud se žalovaný dovolává toho, že pro vzájemné vztahy s matkou vůbec nemohl do nemovitosti vstoupit, tak zde jsou tvrzení žalovaného uplatněná k nároku za nadužívání v příkrém rozporu k jiným tvrzením v řízení uplatněným a nemohou tak založit úvahu o jejich důvěryhodnosti.

40. Nadále žalovaný uplatnil nárok v režimu § 1120 o. z., tedy nárok z výnosu pachtu pozemku v částce 7 000 Kč. V řízení bylo prokázáno, že byla uzavřena pachtovní smlouva, toto navíc v řízení nebylo sporným. K tomuto pouze pro úplnost je třeba odkázat na nelogičnost tvrzení žalovaného, který se dovolává nároku z výnosů dle pachtovní smlouvy, přičemž zároveň tvrdí, že jím nebyla signována. Nicméně v řízení je vzato za prokázané, že z dané smlouvy, byť ji žalovaný sporuje, je čerpán výnos, tudíž je na straně žalobkyně je povinnost je žalovanému vydat. Pokud bylo ve smlouvě uvedeno, že roční nájemné činí 1 200 kg obilí, tak je zároveň sjednáno, že není-li odebráno, bude plněno finanční částkou odpovídající tomuto množství obilí v platných cenách běžného roku. Jestliže tedy žalovaný uplatnil nárok v penězích, přičemž nebylo sporováno, že výnos za dané období činí 7 000 Kč, bylo rozhodnuto o plnění v této částce.

41. Co se týká námitky žalobkyně ohledně promlčení nároku uplatněného žalovaným, tak soud zde odkazuje na odůvodnění soudu odvolacího shora citovaného, který uzavřel, že svými podáními již v rámci řízení o užším vypořádání podílového spoluvlastnictví, byť nebyla řádně precizována, žalovaný tento nárok uplatnil. Pokud se žalovaný domáhá plnění za období od roku 2018, tak k tomuto je namístě odkázat vyjádření žalovaného k žalobnímu návrhu, kde uvádí, že situace je odlišná, nežli ji líčí žalobkyně, která uvádí, že se o nemovitosti nestará a nezajímá se o ně, tak toto nemůže obstát, neboť pro žalovaného je obtížným se na tomto podílet, když je znemožněn vstup na nemovitosti, je mu znemožněno je užívat. Tzn., již v tomto podání žalovaný zmiňuje skutečnosti, které uplatnil v návaznosti na výzvu danou dle § 43 o. s. ř. Pokud odvolací soud uzavřel, že se jedná o návrh ve věci, byť bylo třeba postupovat dle § 43 o. s. ř., byl již podáním ze dne 10. 10. 2019 nárok žalovaného uplatněn, a tudíž nemůže být tento nárok promlčen.

42. Žalovaný se domáhal plnění ve výši 237 537,29 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 196 611,87 Kč ode dne 21. 4. 2022 do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 40 925,42 Kč ode dne 1. 11. 2022.

43. Za situace, kdy nárok na úhradu částky za nadužívání nemovitostí byl shledán nedůvodným, důvodným byl nárok žalovaného shledán pouze v částce 7 000 Kč, bylo rozhodnuto tak, že žalobní návrh v té části, v níž se žalovaný domáhal úhrady 230 537,29 Kč, zamítá. Taktéž byl návrh zamítnut v té části, v níž se žalovaný domáhal uložení žalované povinnosti k úhradě zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 196 611,87 Kč ode dne 21. 4. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 33 925,42 Kč ode dne 1. 11. 2022, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně byla zavázána k úhradě úroku z prodlení z částky 7 000 Kč ve výši 15 % ročně z částky 7 000 Kč ode dne 1. 11. 2022, a to dle §§ 1968, 1971 o. z. a ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v příslušném znění. Povinnost k plnění byla stanovena ve lhůtě dle § 160, odst. 1 o. s. ř., když z obsahu spisu se nepodává žádná skutečnost, která by založila úvahu o delší lhůtě k plnění či plnění ve splátkách.

44. Pakliže žalobkyně navrhla, nechť soud rozhodne o zastavení řízení svým podáním doručeným soudu na čl. 693 spisu, tak tento návrh nemá oporu v zákoně, k čemuž soud odkazuje ustanovení §§ 42, 79, 98 o. s. ř. Proto byl tento návrh zamítnut, když žalovaný zcela v souladu se zákonem uplatnil vzájemný návrh na úhradu finanční částky.

45. Ve vztahu k rozhodnutí o náhradě nákladů řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví v užším smyslu, tedy pouze ve vztahu k rozhodnutí o vlastnickém vztahu účastníků soud rozhodl v intencích rozhodnutí Ústavního soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. I. ÚS 3202/20 ze dne 2. 11. 2021, „Rozhodování o nákladech řízení v řízeních, které mají povahu iudicium duplex.“. V toto rozhodnutí Ústavní soud ČR uvádí: „Vzhledem k takto výjimečnému postavení účastníků řízení není snadné rozhodnout o náhradě nákladů soudního řízení, neboť není zřejmé, která strana vlastně "vyhrála" a která "prohrála". Jinými slovy řečeno, v obdobných případech nelze bez dalšího aplikovat zásadu úspěchu ve věci. Tomuto specifickému rysu řízení pak odpovídá též roztříštěnost judikatury obecných soudů v obdobných věcech. Vzhledem k tomu, že z věcných důvodů není prakticky možné, aby se touto otázkou sjednocujícím způsobem zabýval Nejvyšší soud, přistoupil Ústavní soud ve věci sp. zn. I. ÚS 262/20 k zevrubné analýze této problematiky. Z té mimo jiné vyplývá, že "nemohou-li spoluvlastníci předem přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu a mají-li všichni shodné procesní postavení v řízení, v němž se jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků, jeví se zpravidla jako spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení, aby každý ze spoluvlastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody; takové východisko odpovídá právu spoluvlastníků na ochranu vlastnictví zaručenému čl. 11 odst. 1 Listiny.". Z odůvodnění ústavní stížností napadených rozsudků se však naopak podává, že soudy založily odůvodnění svých nákladových výroků na zásadě úspěchu ve věci, jejíž aplikace není tomuto typu řízení vlastní - v podrobnostech lze zcela odkázat na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 262/20. Chce-li obecný soud v řízeních, která mají charakter iudicium duplex, rozhodnout o nákladech řízení asymetricky, měl by přednést pro tento svůj postup přesvědčivé argumenty. Z odůvodnění ústavní stížností napadených rozsudků se takové důvody nepodávají, a proto přistoupil Ústavní soud k jejich částečné kasaci. Výše uvedené neznamená, že by obecné soudy nemohly v nákladových výrocích zohlednit průběh soudního řízení, nicméně musí tento svůj postup řádně odůvodnit. To se v projednávané věci nestalo, čímž došlo k zásahu do základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces. Pro úplnost je však nutno uvést, že obecné soudy rozhodovaly o náhradě nákladů řízení před vyhlášení citovaného nálezu Ústavního soudu.“. Z uvedeného rozhodnutí se tak podává, že ve věci, kterou lze hodnotit v režimu iudicium duplex, což je typicky řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví, nelze usuzovat na úspěch ve věci a je tak namístě rozhodnout, že každý z účastníků si ponese náklady, které v souvislosti s vedením sporu vynaložil. Tuto zásadu lze prolomit, avšak musí být zřejmé, z jakého důvodu takto soud věc hodnotí, musí být přesvědčivě odůvodněny závěry pro odchýlení od zásady rovnosti při rozhodnutí o nákladech řízení. V souzené věci nebylo shledáno žádných konkrétních a do té míry pro spor zásadních skutečností, které by odchýlení se od zásady rovnosti nákladů řízení odůvodňovaly. Proto ve vztahu k této části řízení je věc hodnocena tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. A to jak před soudem prvého stupně, tak před soudem druhého stupně a soudem dovolacím.

46. Nadále je však třeba hodnotit nárok uplatněný žalovaným, a to nárok na úhradu finanční částky z titulu nadužívání, tedy nárok na vypořádání spoluvlastnictví v širším smyslu. Nárok na vypořádání spoluvlastnictví v širším smyslu byl uplatněn pouze žalovaným, přičemž byl v převážné části neúspěšným. Je tak povinen uhradit pro tuto část řízení žalobkyni, jakožto převážně úspěšnému účastníku řízení náklady, které hradila v souvislosti s vedením sporu.

47. Náklady řízení odpovídají nákladům vynaloženým na právní zastoupení, a to pro tu část, v níž žalovaný zcela přesně vymezil vzájemný návrh. Náklady řízení tak sestávají z odměny za právní zastoupení a z náhrady hotových výdajů za úkony právní služby, jimiž jsou vyjádření k návrhu žalovaného, účast při jednání soudu 28. 2. 2024. Tedy celkem za 2 úkony právní pomoci. Odměna právního zástupce žalobkyně je v daném případě určována dle § 7, bodu 6, § 8, odst. 1, § 11, odst. 1, písm. d), g), § 13, odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. K takto určeným nákladům nadále přistupuje dle § 137, odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty 21 %. Náklady právního zastoupení jsou tak tvořeny částkami 18 520 Kč (2x 9 260 Kč) + 600 Kč (2x 300 Kč) + 4 015,20 => 23 135,20 Kč. Protože vyhlášení rozsudku se zúčastnila pouze žalobkyně, nikoliv její právní zástupce, byla žalobkyni za toto jednání přiznána náhrada nákladů dle vyhlášky č. 215/2015 Sb., § 1, odst. 1, 2, 3, písm. c), § 2, odst. 3, vyhláška č. 177/1996 Sb., odst. 2, písm. f) ve výši 150 Kč. Nekrácená částka nákladů řízení na straně žalobkyně tak činí 23 135,20 Kč + 150 Kč = 23 285,20 Kč. Žalobce se domáhal úhrady částky 237 537,29 Kč, úspěšným byl pro částku 7 000 Kč, neúspěšným byl pro částku 230 537,29 Kč. 237 537,29 Kč = 100 %, 7 000 Kč = 2,9 %, po zaokrouhlení 3 %; 100 % - 3 % = 97 %, poměr úspěchu a neúspěchu tak činí 97 % - 3 % = 94 % ve prospěch žalobkyně. 94 % z částky 23 285,20 Kč činí 21 888 Kč. Náhradu nákladů řízení ve výši 21 888 Kč v režimu § 142, odst. 2 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149, odst. 1 o. s. ř.) v zákonné pariční lhůtě (§ 160, odst. 1 o. s. ř.)

48. Pro úplnost soud konstatuje, že pro vypořádání podílového spoluvlastnictví v užším smyslu, tedy pouze ve vztahu k vypořádání vlastnických vztahů účastníků, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně, před soudem druhého stupně i před soudem dovolacím. Pokud žalovaný uplatnil nárok na širší vypořádání, tak tento svůj nárok precizoval až před odvolacím soudem k jeho výzvě, tudíž v prvém řízení před soudem prvého stupně v souvislosti s tímto nárokem žalobkyni nevzniklo žádných nákladů, a ani před soudem druhého stupně, neboť v rámci tohoto řízení žalovaný svůj nárok doplnil tak, aby byl projednatelný, avšak výzvu pro vyjádření k tomuto činil nadále až soud prvého stupně v rámci druhého řízení, které vedl, tudíž náklady vynaložené žalobkyní v souvislosti s tímto nárokem žalovaného byly hrazeny až při druhém jednání před soudem prvého stupně.

49. Tedy ve vztahu k užšímu vypořádání podílového spoluvlastnictví není na straně žádného z účastníků právo na náhradu nákladů řízení za prvé řízení před soudem prvého stupně a před soudem odvolacím a dovolacím, kdy nadále v rámci druhého řízení před soudem prvého stupně již tento nárok nebyl projednáván, neboť při druhém řízení před soudem druhého stupně bylo rozhodováno pouze o nároku žalovaného na širší vypořádání spočívajícím v úhradě částky 237 537,29 Kč. Ve vztahu k nároku na širší vypořádání podílového spoluvlastnictví je žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku 21 888 Kč. Celková částka nákladů, jíž jest žalovaný povinen uhradit žalobkyni, tak činí 21 888 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149, odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě dle § 160, odst. 1 o. s. ř.

50. Dle § 148, odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

51. Náklady státu byly v dané věci hrazeny pouze v souvislosti s řízením o vypořádání podílového spoluvlastnictví v užším smyslu, tudíž o nákladech státu je rozhodnuto v intencích shora citovaného rozhodnutí Ústavního soudu ČR.

52. V souzené věci Okresní soud Praha – východ č. j. 22 C 333/2019-67 ze dne 12. 6. 2020 usnesením ustanovil ve věci soudního znalce [tituly před jménem] [jméno FO], jíž povolil k vypracování znaleckého posudku přibrat konzultanta. Ve věci ustanovený soudní znalec podal znalecký posudek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Usnesením OS Praha – východ č. j. 22 C 333/2019-198 ze dne 23. 12. 2020 bylo přiznáno ustanovenému soudnímu znalci znalečné ve výši 22 446,71 Kč za vypracovaný znalecký posudek. Usnesením OS Praha – východ č. j. 22 C 333/2019-257 ze dne 13. 4. 2021 bylo přiznáno ustanovenému soudnímu znalci znalečné ve výši 4 671 Kč za účast při jednání soudu. Usneseními Okresního soudu č. j. 22 C 333/2019-60, č. j. 22 C 333/2019-61 byli účastníci vyzváni k úhradě zálohy na vypracování znaleckého posudku ve výši vždy 5 000 Kč. Dle záznamu o složení byla záloha složená žalobkyní zúčtována pod účetní doklad č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], položka rejstříku [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], v. s. [Anonymizováno], záloha složená žalovaným byla zúčtována pod účetní doklad č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], položka rejstříku [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], v. s. [Anonymizováno]. Záloha na úhradu znalečného složená žalobkyní byla použita na úhradu znalečného, záloha na úhradu znalečného složená žalovaným byla použita na úhradu znalečného.

53. Krajský soud v Praze rozhodl usnesením čj. 28 Co 277/2021-343 ze dne 16. 12. 2021 tak, že ve věci ustanovil soudního znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. Usnesením Krajského soudu v Praze čj. 28 Co 277/2021-449 ze dne 12. 4. 2022 bylo ustanovené znalkyni přiznáno znalečné ve výši 17 655 Kč, které bylo vyplaceno dle platebního poukazu na čl. 483 spisu z rozpočtových prostředků. Soudní znalkyně byla slyšena při jednání odvolacího soudu dne 2. 6. 2022. Usnesením Krajského soudu v Praze čj. 28 Co 277/2021-520 ze dne 11. 8. 2022 bylo jmenované soudní znalkyni za účast při jednání soudu přiznáno znalečné ve výši 3 440 Kč, které bylo dle platebního poukazu na čl. 522 spisu vyplaceno z rozpočtových prostředků.

54. Celkem tedy bylo přiznáno soudní znalkyni [tituly před jménem] [jméno FO] přiznáno znalečné ve výši 22 446,71 Kč + 4 671 Kč + 17 655 Kč + 3 440 Kč => 48 212,71 Kč. Z toho částka ve výši 2x 5 000 Kč => 10 000 Kč byla použita na úhradu znalečného z účastníky složených záloh. Tedy z rozpočtových prostředků bylo tak hrazeno 48 212,71 Kč – 10 000 Kč = 38 212,71 Kč. Jak již bylo shora uvedeno, jednalo se o náklady státu hrazené v souvislosti s vypořádáním podílového spoluvlastnictví v užším smyslu, kdy jsou povinni plnit náklady řízení a tedy i náklady státu účastníci rovnými podílem. Žalobkyni i žalovanému tedy bylo uloženo uhradit na náhradě nákladů státu 38 212,71 Kč : 2 = 19 106,40 Kč po zaokrouhlení z částky 19 106,355 Kč, a to do dispozice Okresního soudu Praha – východ ve lhůtě tří dnů v souladu s ustanovením § 160, odst. 1 o. s. ř.

Poučení