22 C 34/2020-166

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem [titul] Martinem Chládkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 36 992,64 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem v částce 236,67 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 000 Kč ode dne 5. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 28 755,97 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 800 Kč ode dne 5. 2. 2020 do zaplacení, a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 12 672 Kč ode dne 5. 2. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 5. 2. 2020 domáhá uložení povinností žalovanému zaplatit jí částku 36 992,64 Kč s příslušenstvím. Žalobní nárok odůvodnila tím, že dne 15. 11. 2019 uzavřela s žalovaným prostředky komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr 10 000 Kč, jenž měl žalovaný žalobkyni vrátit prostřednictvím 72 měsíčních splátek po 257 Kč (včetně úroku ve výši 8 521 Kč), splatných vždy k 15. dni příslušného měsíce. Úroková sazba činila 23 % ročně a RPSN odpovídala 38,69 % ročně. Smluvní strany dále sjednaly na výslovnou žádost žalovaného nepovinné doplňkové služby, a sice inkasní službu za poplatek 42 Kč měsíčně a službu„ PODPORA“ (možnost odkladu splátek, přerušení splácení) za poplatek 134 Kč měsíčně. Celkem měl tudíž žalovaný splácet měsíční splátku 433 Kč. Žalovaný nezaplatil splátku splatnou dne 15. 12. 2019, tedy hned první splátku. Žalobkyně dále nárokuje poplatek za zaslání upomínkování ve výši celkem 800 Kč a smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč, představující 50 % dosud nesplacené části úvěru. Žalovaný ani přes zaslané upomínky nedostál svým povinnostem z úvěrové smlouvy, proto žalobkyně úvěr zesplatnila a to včetně poplatku za inkasní službu ve výši 3 024 Kč a poplatku za službu„ PODPORA“ ve výši 9 648 Kč, a vyzvala žalovaného k úhradě do 4. 2. 2020 (14 denní lhůta k splnění zesplatněného dluhu stanovená v dopise ze dne 21. 1. 2020). Žalobou uplatněná částka sestává z jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, nákladů za upomínky ve výši 800 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč (žalobkyně nadto v textu žaloby uvádí smluvní pokutu ve výši 32,83 Kč, avšak v petitu tuto neuplatňuje, resp. výsledná částka odpovídá součtu všech shora uvedených položek bez této pokuty), úroků ve výši 8 520,64 Kč a poplatků za doplňkové služby ve výši 12 672 Kč. Z částky odpovídající poplatkům za doplňkové služby žalobkyně požaduje přiznat smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně a z celého žalovaného nároku zákonný úrok z prodlení za nezaplacení po splatnosti dané výzvou k jeho zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celé řízení zcela pasivní.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), když žalovaný se k jednání nedostavil a ani nepožádal o odročení jednání, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno, a žalobkyně se z jednání omluvila, aniž by požádala o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav: Žalobkyně uzavřela dne 15. 11. 2019 s žalovaným pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] (viz akceptační projev žalovaného v poznámce potvrzení o bezhotovostní platbě 10 Kč ze dne 19. 11. 2019, snímek obrazovky o odchozí platbě a potvrzení inkasa dle instrukce k uzavření smlouvy ze dne 15. 11. 2019), dále i jen jako„ smlouva o úvěru“. Žalovaný byl ve smlouvě o úvěru identifikován jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, č. účtu [bankovní účet], což bylo žalobkyní příslušných výpisů a osobními doklady (viz předložené výpisy, kopie OP a rodného listu), když účet byl s žalovaným ztotožněn též příslušnou bankou (viz sdělení [anonymizována dvě slova] ze dne 17. 12. 2020). Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč s tím, že částka 8 000 Kč měla být vyplacena na účet žalovaného (vyplacena byla dne 18. 11. 2018 – viz detail platby a výpis z účtu žalovaného) a částka 2 000 Kč měla být započtena na náklady žalobkyně uvedené v bodě 4.8. smlouvy o úvěru. Žalovaný se zavázal k jistině úvěru zaplatit smluvní úrok ve výši 23 % ročně, to vše to v 72 měsíčních splátkách po 257 Kč při RPSN 38,64 % ročně (čl. IV. a V. smlouvy o úvěru). V příloze č. 3 smlouvy o úvěru (viz smlouva o úvěru - tabulka umoření) byla uvedena výše splátky s rozpisem částky připadající na umoření jistiny a úroku. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky s tím, že smluvní pokuta nesmí v souhrnu přesáhnout 50 % zůstatku jistiny, nejvýše 200 000 Kč. Písemné upomínky k úhradě dlužné částky byly zpoplatněny ve výši 300 Kč za 1. upomínku a v částce 500 Kč za 2. upomínku. Při neuhrazení dlužné částky ani na základě obou upomínek byla žalobkyně oprávněna zesplatnit jistinu úvěru (jejíž součástí se měl nově stát i celý smluvní úrok) včetně smluvní pokuty, úroku z prodlení (jenž se následně stává součástí jistiny úvěru) a dlužné částky za upomínky. Dále si účastníci sjednali ve smlouvě označené jako nepovinné doplňkové služby, a to doplňkovou inkasní službu a doplňkovou službu PODPORA, s tím, že obě doplňkové služby byly součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž měly být poskytnuty žalovanému na jeho výslovnou žádost. Podmínky obou těchto doplňkových služeb pak byly upraveny samostatnými smlouvami. Smlouvou o inkasní službě (viz smlouva o úvěru - smlouva o inkasní službě) sjednané v příloze [číslo] smlouvy o úvěru jako nedílná součást smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal platit žalobkyni za výkon inkasní služby částku 3 024 Kč v měsíčních splátkách po 42 Kč hrazených spolu s měsíčními splátkami úvěru. Inkasní služba se jako nepovinná služba nezapočítávala do RPSN. V případě zesplatnění úvěru (dále též v případě nedostatku finančních prostředků na úhradu dvou měsíčních splátek na účtu, k němuž se inkaso zřizuje), se žalovaný zavázal uhradit zbývající část sjednané inkasní služby spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky jakožto náhradu škodu za porušení smluvních povinností. Smlouvou o zřízení doplňkové služby PODPORA (viz smlouva o úvěru - smlouva o zřízení doplňkové služby PODPORA) sjednané v příloze 6 smlouvy o úvěru jako její nedílná součást smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal hradit žalobkyni za využití služeb odkladu tří splátek úvěru ročně či přerušení splácení až na dobu 9 měsíců částku celkem 9 648 Kč v měsíčních splátkách po 134 Kč hrazených spolu s měsíčními splátkami úvěru. Doplňková služba PODPORA se jako nepovinná služba nezapočítávala do RPSN. V případě zesplatnění úvěru se žalovaný zavázal uhradit zbývající část sjednané doplňkové služby PODPORA spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

5. Žalobkyně poukázala dne 18. 11. 2019 na účet žalovaného částku 8 000 Kč (viz potvrzení o platbě). Upomínkou č. 1 ze dne 20. 12. 2019, upomínkami č. 2, poslední upomínka před zesplatněním úvěru, ze dne 5. 1. 2020, byl žalovaný žalobkyní upomenut o úhradu dlužné splátky (viz upomínky a poštovní podací archy). Dopisem ze dne 21. 1. 2020 žalobkyně úvěr zesplatnila spolu s dlužnou částkou za doplňkové služby z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátky a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 14 dnů (viz zesplatnění úvěru a poštovní podací arch).

6. K majetkovým poměrům žalovaného v době předcházející uzavření smlouvy o úvěru soud zjistil, že byl zaměstnán s příjmem cca 22 542 Kč měsíčně a měsíčními závazky celkem 10 921 Kč (viz dotazník k posouzení bonity žadatele a jeho přílohy). Žalovaný neměl záznam v insolvenčním rejstříku, v nebankovním registru ani v centrální evidenci exekucí (viz výpis z insolvenčního rejstříku, z nebankovního registru, z centrální evidence exekucí).

7. Ze znaleckého posudku [číslo] sdělení [obec] [anonymizována dvě slova] ze dne 18. 11. 2019, certifikátů žalobkyně, auditní zprávy produktu a předloženého novinového článku soud nezjistil k věci žádné podstatné skutečnosti.

8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

11. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Dle § 115 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ ZSÚ“), zakazuje se vázat uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru na uzavření smlouvy, ve které se sjednává doplňková služba, pokud není možno uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru bez uzavření smlouvy o doplňkové službě.

17. Podle § 122 odst. 1 ZSÚ, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

18. Podle § 122 odst. 2 ZSÚ, platí, že uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

19. Podle § 122 odst. 3 ZSÚ, souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

20. Podle § 110 odst. 3 ZSÚ, obsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o roční procentní sazbě nákladů, která je nižší, než odpovídá skutečnosti, snižuje se zápůjční úroková sazba a celková částka, kterou má spotřebitel zaplatit, tak, aby odpovídaly roční procentní sazbě nákladů uvedené ve smlouvě o spotřebitelském úvěru.

21. Podle § 124 ZSÚ, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.

22. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu. Žalobkyně se žalovaným uzavřela platnou smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s § 1824 a násl. o. z. prostřednictvím prostředku komunikace na dálku písemnou formou ve smyslu s § 562 o. z. a § 104 ZSÚ, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 10 000 Kč. Totožnost žalovaného byla v souladu se smlouvou o úvěru ověřena prostřednictvím údajů z občanského průkazu a rodného listu a verifikační platbou. Žalovanému byla částka 8 000 Kč vyplacena na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě a částka 2 000 Kč byla započtena na náklady žalobkyně na vyřízení úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr zaplatit spolu s úrokem ve výši 8 520 Kč v 72 měsíčních splátkách po 257 Kč. Zároveň žalovaný uzavřel se žalobkyní dvě smlouvy o doplňkových službách, a to smlouvu o inkasní službě a smlouvu o zřízení doplňkové služby PODPORA. V obou případech bylo dohodnuto, že tyto nepovinné služby nebudou započteny do RPSN a v případě zesplatnění úvěru budou zesplatněny dosud nezaplacené části pohledávek za tyto doplňkové služby se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně. V případě prodlení s úhradou splátek bylo mezi účastníky dohodnuto, že žalobkyně zašle žalované před zesplatněním dvě upomínky, které byly zpoplatněny částkou 300 Kč za 1. upomínku a 500 Kč za 2 upomínku. Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, max. do výše 50 % zůstatku jistiny a nejvýše do částky 200 000 Kč. Žalovaný porušil smluvní povinnosti, když neuhradil splátku splatnou dne 15. 12. 2019. Žalobkyně tak úvěr zesplatnila spolu s dlužnou částkou za obě doplňkové služby a smluvní pokutou ve výši 5 000 Kč.

23. Soud posuzoval samostatně platnost všech ujednání, z nichž žalobkyně dovozovala jednotlivé nároky, neboť ujednání o utvrzení dluhu (smluvní pokuta), o poplatcích za upomínání a doplňkové služby lze od ostatního obsahu smlouvy o úvěru a od sebe navzájem oddělit a posuzovat jejich platnost samostatně (§ 576 o. z.).

24. Smlouva o úvěru obsahuje veškeré zákonem předepsané náležitosti plynoucí z § 104 a násl. ZSÚ a žalobkyně před jejím uzavřením splnil své povinnosti plynoucí z § 86 ZSÚ (žalobkyně se nespoléhala pouze na vyplněný dotazník žalovanou, ale vyžádala si od žalovaného i výplatní pásku a výpis z účtu). Rovněž žalobkyně prověřila případné záznamy žalovaného v insolvenčním rejstříku, nebankovním registru a centrální evidenci exekucí. Samotná výše smluvního úroku nevykazuje lichevní znaky, neboť výše úroků z úvěru tak, jak byly sjednány, ani sjednaná výše RPSN, není zjevně nepřiměřená, aby tak bylo možno dospět k závěru, že jejím podstatným objektivním znakem je hrubý nepoměr vzájemných plnění, a že se tudíž jedná o smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, a je proto neplatná ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. (obdobně viz též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

25. Soud shledal nárok žalobkyně důvodný ohledně části jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč (skutečně poskytnutého úvěru viz bod 27.) a smluvního úroku ve výši 236,67 Kč splatného ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu ve smyslu § 124 ZSÚ, tj. za měsíce prosinec 2019 a leden 2020. Žalovaný nezaplatil po poskytnutí úvěru ničeho. Soud nepřiznal žalobkyni zbývající část požadovaného smluvního úroku, neboť v této výši nebyl smluvní úrok v době rozhodnutí soudu dospělý a tedy splatný (viz Příloha č. 3 ke smlouvě o úvěru). Podle § 124 ZSÚ se totiž zesplatnění týká pouze dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru (rozuměj i odměny za poskytnutí úvěru). Tím je žalovaný jakožto spotřebitel chráněn před tím, aby po něm v důsledku zesplatnění úvěru byla požadována celá až v budoucnu splatná odměna za poskytnutí úvěru. Jinými slovy řečeno, žalobkyně má nárok na sjednané úroky za dobu, po kterou měl žalovaný k dispozici půjčené peníze, vycházeje ze stavu v době rozhodování soudu. Ustanovení § 124 ZSÚ má přitom kogentní povahu, tudíž prosazení jím normovaného pravidla nelze dohodou smluvních stran vyloučit.

26. Jde-li o zbývající část požadované jistiny úvěru ve výši 2 000 Kč, soud žalobu v této části neshledal důvodnou. Ze smlouvy o úvěru a výpis z účtu žalovaného totiž plyne, že žalovaný byl úvěrován toliko částkou 8 000 Kč. K vyplacení částky 2 000Kč fakticky nedošlo, žalobkyně si tuto částku započetla na údajné náklady spojené s vyřizováním úvěru. Z položek obsažených v čl. 4 smlouvy o úvěru je patrné, jednak že některé náklady žalobkyně fakticky ani nevyložila, resp. neprokázala, že by je vyložila (kurýrní služba – smlouva uzavřena elektronicky) a jednak že převažující část těchto„ nákladů“ tvoří„ ostatní administrativní náklady žalobkyně“. Žalobkyně se neúčastnila jednání, připravila se tudíž o poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ohledně toho, z čeho se tyto náklady sestávaly. Soud není oprávněn ani povinen poskytovat poučení jinak a ani není povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III ÚS 2848/2010). Soud tudíž vychází z toho, že tato část úvěru ve výši 2 000 Kč ve skutečnosti sloužila, pokud ne výlučně, pak nepochybně převážně k dodatečnému obohacení žalobkyně jako skrytá smluvní odměna nad rámec sjednaného úroku, protože ačkoli uvedená suma nebyla žalobkyní žalovanému nikdy vyplacena a současně žalobkyně neprokázala převážnou část jí účtovaných položek, žalovaný měl přesto povinnost i tuto částku žalobkyni vrátit jako by se jednalo o poskytnutý úvěr. Takové ujednání soud současně považuje za amorální a tudíž neplatné. Částka 2 000 Kč ve skutečnosti nebyla poskytnuta jako úvěr, soud proto vycházel z výše skutečně poskytnutého úvěru 8 000 Kč. O rozdíl dosud nezaplacené skutečně poskytnuté části úvěrové sumy – jistiny (8 000 Kč) a sumy požadované z tohoto titulu žalobkyní (10 000 Kč) soud žalobu zamítl (2 000 Kč).

27. Pokud jde o žalobní nárok na zaplacení doplňkových služeb, ani tento soud neshledal důvodným, a to hned z několika důvodů.

28. Dle názoru soudu smlouvy o doplňkových službách nebyly řádně uzavřeny, neboť k jejich uzavření mělo dojít na výslovnou žádost žalovaného. Ujednání o nepovinných doplňkových službách bylo zakotveno přímo ve smlouvě o úvěru spolu s výslovným uvedením, že jsou obě součástí smlouvy o úvěru a samostatnými smlouvami jsou upraveny jejich podmínky. Ačkoliv součástí smluvní dokumentace jsou i žádosti o zřízení těchto doplňkových služeb, nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaný o poskytnutí těchto služeb výslovně žádal, přičemž dle smlouvy o úvěru, měly být obě doplňkové služby poskytnuty na výslovnou žádost žalovaného. Smlouva o úvěru (kdy v přílohách smlouvy o úvěru byly uvedeny i obě smlouvy o doplňkových službách) spolu s žádostmi o zřízení těchto doplňkových služeb byla evidentně koncipována tak, aby žalovaný uzavřel obě smlouvy o doplňkových službách automaticky, aniž by o jejich uzavření měl možnost výslovně žádat či je odmítnout. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, proto ji soud nemohl poučit ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. (viz shora) o tom, že nemá za prokázané, že k uzavření smluv o doplňkových službách došlo z impulzu žalovaného, tedy na jeho výslovnou žádost. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že postup žalobkyně představuje zakázané jednání dle § 115 odst. 1 ZSÚ. I z tohoto důvodu se nemůže jednat o nepovinné doplňkové služby, kdy náklady za tyto služby by se neodrazily v RPSN dle § 133 odst. 3 písm. a) ZSÚ, neboť tyto služby byly v podstatě službami povinnými.

29. Z předešlého odstavce lze učinit závěr, že uvedenými ujednáními o doplňkových službách došlo k obcházení kogentních ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. Tento vývod plyne ze skutečnosti, že strany sice tyto služby strany sjednaly jako nepovinné, a tudíž jako doplňkové službu, které se do celkových nákladů spotřebitelského úvěru ve smyslu § 133 odst. 2 ZSÚ nezapočítává, nicméně byly-li tyto služby sjednány, pak již žalovaný coby spotřebitel nebyl oprávněn od těchto ujednání odstoupit a pokud tak učinil, vznikla mu současně povinnost uhradit žalobkyni zbývající částky odměny za inkasní službu a za službu PODPORA ve formě smluvní pokuty dle článků 2.10 resp. 2.13 dotčených smluv, ačkoli by vlivem zániku smlouvy žalobkyně nemusela z těchto doplňkových služeb již sama poskytovat ničeho (tedy ani provádět inkaso, ani odkládat či přerušovat splácení). Uzavřením smluv o doplňkových službách se tyto služby prakticky staly službami povinnými v tom smyslu, že žalovaný je již nemohl později odmítnout, aniž by byl zbaven povinnosti celkovou odměnu za služby žalobkyni uhradit.

30. Mimo to soud ohledně poplatků za nepovinné doplňkové služby dospěl k závěru, že tyto poplatky měly být uvedeny v RPSN, a protože tomu tak nebylo, žalobkyni na úhradu těchto poplatků s poukazem na § 110 odst. 3 ZSÚ nevznikl nárok. Dle soudu na uvedeném názoru není ničeho způsobilá změnit ani okolnost, že dle žalobkyně doplňkové služby představují nepovinnou službu dle § 133 odst. 3 písm. a) ZSÚ, pročež by se z tohoto důvodu nemusely započítávat do RPSN. Vedle již učiněného závěru, že se jednalo de facto o služby povinné, poplatek za inkasní službu, resp. výkon inkasní služby, za nějž žalobkyně požadovala poplatek ve výši 3 024 Kč a poplatek za doplňkovou službu PODPORA, za kterou žalobkyně požadovala poplatek ve výši 9 648 Kč, bylo zcela namístě započíst do RPSN. Soud nemůže přehlédnout, že měsíční splátka úvěru činila 257 Kč a poplatek za obě doplňkové služby měl činit celkem 176 Kč měsíčně. Již prostým matematickým porovnáním výše těchto částek je evidentní, že zahrnutí obou poplatků by se na celkové výši RPSN podílelo poměrně výrazným způsobem, a tedy zásadním způsobem ovlivnilo výši RPSN uvedené v úvěrové smlouvě. Celková výše RPSN je pro spotřebitele jedním ze stěžejních hledisek při rozhodování o tom, zda požádá určitý subjekt o poskytnutí peněžních prostředků. Pakliže žalobkyně do celkové výši RPSN nezahrnula náklady na poplatky za inkasní službu a doplňkovou službu PODPORA, ačkoliv tak dle soudu měla nesporně učinit, nelze v tomto konkrétním případě postup žalobkyně vyhodnotit jinak, než se jedná o postup, jenž není v souladu s § 106 odst. 1 písm. g) a § 133 ZSÚ (k tomu srov. § 110 odst. 3 ZSÚ). Úplata za tyto služby celkem ve výši 12 672 Kč přesahuje jednak samotnou výši poskytnutého úvěru, jednak samotnou smluvní odměnu za poskytnutý úvěr, výrazně tak ovlivňuje celkovou výši ceny úvěru a zásadně tak zkresluje výpovědní hodnotu ukazatele RPSN, jak již bylo rozvedeno výše.

31. Podle soudu není akceptovatelné, aby žalovaný, kterému byl poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, musel vedle toho platit ještě další náklady na doplňkové služby v celkové výši 12 672 Kč. Jedná se o zjevný nepoměr mezi poskytnutou částkou (jistinou) a dalšími poplatky. Soud nijak nezpochybňuje, že žalobkyni v souvislosti s touto službou mohou vzniknout určité náklady. Na druhou stranu však je třeba, aby takové náklady byly zasazeny do určitého rámce, a to právě s přihlédnutím k poskytnutým peněžním prostředkům (jistině). Požadavek na zaplacení požadované částky tomuto kritériu nevyhovuje, když zjevně představuje zcela excesivní požadavek. Soud je tak přesvědčen o tom, že plnění za doplňkové služby představují výhradně prostředek, jehož prostřednictvím se žalobkyně snaží od spotřebitele (žalovaného) získat další peněžní prostředky, čímž se v konečném důsledku snaží obcházet zákon, tj. zákonnou povinnost uvést celkovou výši RPSN. Tím, že smlouvy o doplňkových službách jsou prezentovány jako nepovinné služby, se žalobkyně toliko snaží zastřít a současně i obejít smysl a účel ZSÚ. Takovému právnímu jednání však soud nehodlá poskytovat právní ochranu.

32. I kdyby smlouvy o doplňkových službách byly platně sjednány (tedy na výslovnou žádost žalovaného), beztak by byly stiženy neplatností podle § 1813 o. z., neboť jde o ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nelze přehlédnout, že přes relativně samostatný charakter obou smluv o doplňkových službách, by bez uzavření smlouvy o úvěru nemohly ani jedna sama o sobě obstát. Právě s ohledem na jejich provázanost s úvěrovou smlouvou je třeba je hodnotit v kontextu s ní. Smlouvy o inkasu a o PODPOŘE je nutno hodnotit dle jejich obsahu jako smlouvy nepojmenované (§ 1764 odst. 2 o. z.). Soud nepochybuje o tom, že žalobkyně formou inkasa splátek, které jí náležely dle úvěrové smlouvy, žalovanému fakticky žádnou službu, za kterou by jí příslušela odměna, nerealizovala. Pouze si tím zajišťovala, že mu bude úhrada splátek z účtu žalovaného včas a řádně poskytnuta. Jinými slovy řečeno, podstatou takto sjednané služby bylo oprávnění žalobkyně převádět příslušné finanční prostředky z účtu žalovaného na vlastní účet, tedy sama si nechala zřídit přístup k majetku žalovaného, z něhož mohla uspokojovat své pohledávky. Jedná se tedy v podstatě o dobrodiní žalovaného vůči žalobkyni. Je tak zcela nepřiměřené, aby žalovaný za tyto úkony hradil žalobkyni odměnu, nadto v částce 3 024 Kč. Totéž platí o službě PODPORA, neboť byť na rozdíl od inkasa by ohledně této doplňkové služby, bylo lze uvažovat o určitých zvýšených nákladech pro žalobkyni v případě odkladu či dočasného přerušení splácení úvěru, ospravedlňujících zaplacení určité dodatečné odměny (např. prodleva se zpětným získáním investovaného kapitálu), rozhodně ne ve výši 9 648 Kč (poměřováno vzhledem o výši dočasně odložených či přerušených splátek, celého úvěru a výše smluvního úroku).

33. S ohledem na výše uvedené se soud domnívá, že smlouvy o doplňkových službách, i pokud by byly uzavřeny na žádost žalovaného, by představovaly absolutně neplatná právní jednání, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní, k níž soud přihlédne i bez návrhu. Důvodný pak není ani nárok žalobkyně na zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně (dle soudu toto rovněž představuje neplatné ujednání, když ZSÚ zakazuje sjednat úrok z prodlení nad rámec stanovený nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (§ 122 odst. 1 písm. b) ZSÚ). Smluvní úrok z prodlení by nebylo možné přiznat ani z toho důvodu, že ujednání, z nichž žalobkyně vyvozovala nárok na zaplacení poplatků za doplňkové služby, soud vyhodnotil jako absolutně neplatná.

34. Jde-li o nárokovanou smluvní pokutu, soud vychází z toho, že ujednání o smluvní pokutě má charakter tzv. utvrzení dluhu ve smyslu § 2048 a násl. o. z. Nejde o nezbytnou náležitost smlouvy o úvěru, není se zbytkem smlouvy propojeno do té míry, že by zbylá smluvní ujednání nemohla bez utvrzení dluhu sjednáním smluvní pokuty obstát a pokud by se ujednání o smluvní pokutě příčilo dobrým mravům či by se jednalo o jiný způsob zneužití práva, který nepožívá právní ochrany ve smyslu § 6 o. z., nebylo by na místě přijmout závěr o lichevním charakteru smlouvy jako takové.

35. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu platí, že smluvní pokuta plní funkci preventivní, uhrazovací nebo sankční. Jde-li o smlouvu o spotřebitelském úvěru, nelze posuzovat práva a povinnosti z této smlouvy odděleně od použitých zajišťovacích prostředků (dohody o srážkách ze mzdy, smluvní pokuty a vystavené zajišťovací směnky); i zajištění spotřebitelské smlouvy podléhá režimu ochrany spotřebitele. Přiměřenost výše smluvní pokuty je přitom třeba posuzovat z pohledu zajištěné povinnosti (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 33 Cdo 204/2017). Jak plyne ze smlouvy o úvěru, smlouva zahrnovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení (čl. V bod 5.3. písm. c/). Pokuta přitom podléhala zesplatnění v případě zesplatnění úvěru, v případě prvně zmíněné pokuty do výše maximálně přípustně dle zákona č. 257/2016 Sb., bez ohledu na to, že by část smluvní pokuty (počítáno ve výši 0,1% z dlužné splátky) ještě nebyla splatná, tedy do výše 4 000 Kč (resp. 1/2 dosud nezaplacené jistiny úvěru) a celý dosud nezaplacený smluvní úrok (čl. V. bod 5.5. a 5.6.). Jinými slovy, sebemenším prodlením úvěrovaného by došlo k zesplatnění celého úvěru a rovněž ke vzniku povinnosti úvěrovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši jedné poloviny dosud nesplacené části úvěru a dosud nezaplaceného smluvního úroku. Nadto, charakter sjednání smluvní pokuty však mají v zásadě i čl. 2, resp. 2.13, smluv o inkasu a PODPOŘE, v případě, že dojde k zesplatnění úvěru, tehdy si strany sjednaly, že žalovaný doplatí celý zbytek poplatku za tyto doplňkové služby, bez ohledu na to, že je žalobkyně již tyto služby nebude povinna poskytovat (dle ujednání stran se jedná v podstatě o paušalizovanou náhradu škody). Z uvedeného vyplývá, že byly sjednány smluvní pokuty k zajištění plnění ze strany žalovaného kumulativně a v určitém nastavení by takto sjednané smluvní pokuty mohly jednorázově (nehledě na dobu plynutí 0,1% pokuty) dosáhnout výše poskytnutého úvěru se smluvním úrokem (což se ostatně v projednávané věci stalo). Dochází tedy ve vztahu mezi spotřebitelem a podnikatelem k nepřípustnému řetězení smluvních pokut (shodně viz rozsudek Vrchního soudu ze dne 26. 7. 2018, č. j. 101 VSPH 271/2018-44). Účelem takto sjednaných smluvních pokut již ve skutečnosti nebylo naplnění jejich funkcí, ale zjevné zneužití ustanovení o smluvní pokutě za účelem neopodstatněného obohacení žalobkyně. Takové ujednání považuje soud za ujednání neplatné ve smyslu § 1813 o. z. a dále též ve smyslu § 580 odst. 1 o. z.

36. I kdyby soud nepřijal závěr o neplatnosti sjednání smluvní pokuty, lze konstatovat, že došlo k porušení § 122 odst. 3 ZSÚ, neboť, jak bylo uvedeno shora, v určitém nastavení smluvní pokuta může jednorázově dosáhnout téměř výše poskytnutého úvěru, přičemž souhrn všech pokut může být v projednávané věci maximálně 5 000 Kč, resp. 4 000 Kč dle výše skutečně poskytnutého úvěru (0,5x 8 000 Kč).

37. Z důvodu pod bodem 36 soud neshledal důvodným nárok žalobkyně na smluvní pokutu za upomínky ve výši celkem 800 Kč. Ačkoli je žalobkyně označuje jako„ sankce“, není pochyb, že právně se jedná o smluvní pokutu. Soud zvažoval, zda alespoň část požadované částky lze přiznat žalobkyni jak o účelně vynaložený náklad spojený se zasláním upomínek, avšak žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, proto ji soud nemohl poučit ve smyslu § 118a o. s. ř. o prokázání účelnosti těchto vynaložených nákladů.

38. Soud tak žalobkyni přiznal 8 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 236,67 Kč, spolu s úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v souladu s žalobou od 5. 2. 2020, kdy žalovaný byl s úhradou této částky v prodlení.

39. Soud zamítl žalobu co do částky 28 755,97 Kč (část jistiny ve výši 2 000 Kč + náklady za upomínky ve výši 800 Kč + smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč + poplatky za doplňkové služby ve výši 12 672 Kč + část smluvního úroku ve výši 8 283,97 Kč –„ přeplatek“ 10 Kč dle žaloby), spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 800 Kč (15 800 Kč – 8 000 Kč). Soud dále nepřiznal úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 12 672 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení (viz odůvodnění shora).

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný byl v řízení z procesního hlediska zjevně úspěšnější, dle obsahu spisu mu však žádné náklady nevznikly.

41. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Poučení