22 C 361/2021-37

Rubrum

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Denisou Hamerskou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení oprávněnosti reklamace ročního vyúčtování takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen doplnit vyúčtování nákladů a záloh za jednotlivé služby za rok 2020 doplnit o vyúčtování záloh za službu úklid a nahradit žalobci náklady na vymáhání pohledávky ve výši 179 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalovanému v kolonce vyúčtování nákladů a záloh za jednotlivé služby za rok 2020 pod názvem„ Načtený dluh z nezaplacených předpisů“ uvést„ 0“ se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se předmětnou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému doplnit vyúčtování nákladů a záloh za jednotlivé služby za rok 2020 vztahující se k bytu [číslo] v domě [adresa], bl. [anonymizováno] v ulici [ulice] v [obec], jehož je žalobce jako člen žalovaného družstva nájemcem, a to o vyúčtování záloh za službu úklid. Dále se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému v uvedeném vyúčtování v kolonce vyúčtování nákladů a záloh za jednotlivé služby za rok 2020 pod názvem„ Načtený dluh z nezaplacených předpisů“ uvést„ 0“. Rovněž se žalobce domáhal, aby soud uložil žalobci povinnost nahradit mu náklady na vymáhání pohledávky ve výši 2 127 Kč, a to konkrétně v podobě poštovného ve výši 62 Kč za odeslání reklamace proti vyúčtování prostřednictví pošty dne [datum], za odeslání nesouhlasu se zamítnutím reklamace dne [datum] ve výši 62 Kč, za odeslání nesouhlasu se sdělením [anonymizováno] dne [datum] ve výši 55 Kč, za odeslání předžalobní výzvy prostřednictvím pošty dne [datum] ve výši 55 Kč, za odeslání žaloby ve výši 72 Kč. Rovněž se žalobce domáhal náhrady za zaplacení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč.

2. Původně se žalobce domáhal, aby soud určil, že reklamace vyúčtování je oprávněná a žalovaný je povinen reklamaci uznat (viz písemné doplnění žaloby ze dne [datum]). Tyto nároky žalobce formuloval shodně jako v předchozích řízeních, v nichž mu bylo vyhověno, a na tato řízení se odvolával (viz replika žalovaného na str. 2 protokolu o jednání ze dne [datum]). V průběhu ústního jednání soudu dne [datum] žalobní petit upravil tak, že se již domáhal pouze nároků, o kterých bylo ve výroku I. a II. tohoto rozsudku rozhodnuto. Tuto svou opravu žaloby žalobce učinil po výzvě soudu (viz str. 2 protokolu ze dne [datum]), kdy byl soudem poučen o tom, že dosud formulované nároky na určení, že reklamace vyúčtování je oprávněná a že žalovaný je povinen reklamaci uznat, nejsou řádné.

3. Žalovaný navrhoval žalobu zamítnout, neboť měl za to, že vyúčtování za rok 2020 bylo řádné. Položku„ úklid“ považoval za pevnou položku, která se nevyúčtovává a ostatním členům družstva vyúčtována nebyla. Žalobci byla vyúčtována v minulosti pouze s ohledem na soudní spory, v nichž bylo žalobci vyhověno. V těchto předchozích sporech však nebylo prováděno dokazování, neboť bývala předsedkyně družstva nevybírala datovou schránku a žalované družstvo o těchto sporech nevědělo. K těmto rozsudkům by proto nemělo být přihlíženo, a to i proto, že soud v předmětné věci jejich výroky nepovažuje za správné. Pokud se týká přeplatku, který byl v předmětném vyúčtování uveden (nárok pod II. rozsudku), jedná se o přeplatek a byl [právnická osoba] žalobci vysvětlen. Pokud by žalobci mělo být vyhověno, byl by žalobce povinen částku vrátit žalovanému, jinak by došlo k bezdůvodnému obohacení. Dále žalovaný uvedl, že výkon práva v podobě podané žaloby považuje za šikanózní, neboť žaloba nesměřuje k tomu, aby žalobce dosáhl nějakého prospěchu z pohledu majetkoprávního. Takovému výkonu práva by neměla být poskytnuta právní ochrana. Rovněž žalovaný namítal, že žalobce uvedenou úpravou žalobního petitu žalobu pouze neopravil, ale vzal žalobu zčásti zpět, a tato skutečnost by měla být zohledněna při rozhodnutí o nákladech řízení.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti: Žalovaný byl v roce 2020 členem žalovaného bytového družstva s právem nájmu k bytové jednotce [číslo] v domě [adresa] v ulici [anonymizováno] v [obec] (dále jen„ byt“), které mu vzniklo na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne [datum] (viz nájemní smlouva družstevního bytu ze dne [datum]).

5. Z měsíčního předpisu nájemného a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu ze dne [datum] soud zjistil, že položka úklid ve výši 140 Kč je zařazena mezi služby hrazené zálohově. Měsíční předpis plateb celkem (nájemné a zálohy na služby) představoval částku 3 820 Kč, kterou žalobce pravidelně v roce 2020 žalovanému platil (viz poštovní poukázky typu A podané v roce 2020 pravidelně každý měsíc).

6. Z měsíčního předpisu nájemného a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu ze dne [datum] soud zjistil, že položka úklid ve výši 140 Kč je zařazena mezi služby hrazené zálohově. Měsíční předpis plateb celkem (nájemné a zálohy na služby) představoval částku 3 820 Kč, kterou žalobce pravidelně v roce 2020 žalovanému platil (viz poštovní poukázky typu A podané v roce 2020 pravidelně každý měsíc).

7. Z měsíčního předpisu nájemného a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu ze dne [datum] soud zjistil, že položka úklid ve výši 140 Kč je zařazena mezi služby hrazené zálohově. Měsíční předpis plateb celkem (nájemné a zálohy na služby) představoval částku 3 812 Kč.

8. Z vyúčtování služeb za rok 2020 poskytovaných spolu s užíváním bytu ze dne [datum] soud zjistil, že služba úklid nebyla vyúčtována. Rovněž soud zjistil, že v tabulce„ Rekapitulace nákladů a plateb“ byl za uvedený byt vyúčtován přeplatek ve výši 14 940,01 Kč Poslední řádek této tabulky obsahuje text:„ Načtený dluh z nezaplacených předpisů“ a je uvedeno„ - 736,00“. V další kolonce téhož řádku je uveden text„ PŘEPLATEK CELKEM“„ 15 676,00“. Žalobce byl dále poučen o právu reklamace vyúčtování u společnosti [právnická osoba] ve lhůtě 30 dnů po doručení vyúčtování, a to písemnou formou s tím, že reklamace nemá odkladný účinek.

9. Písemnou reklamací ze dne [datum] žalobce reklamoval vyúčtování služeb za rok 2020, které převzal dne [datum], a to ze dvou důvodů: nebyla vyúčtována položka„ úklid“ a v řádku„ Načtený dluh z nezaplacených předpisů“ je uvedena částka – 736 Kč. Žalobce současně uvedl, že z vyúčtování nelze zjistit, jak tento dluh vznikl, když všechny předepsané zálohy byly zaplaceny (viz písemná reklamace včetně podacího lístku s datem podání [datum]).

10. Písemným sdělením ze dne [datum] společnost [právnická osoba] žalobci sdělila, že nebylo shledáno pochybení, a proto byla reklamace zamítnuta (viz uvedené písemné sdělení).

11. Žalobce písemně společnosti [právnická osoba] sdělil, že s jejím vyjádřením ze dne [datum] nesouhlasí s tím, že v opravených vyúčtováních za roky 2016, 2018 a 2019 je položka„ úklid“ uvedena, resp. jsou ignorovány rozsudky zdejšího soudu ve věcech sp. zn. 17 C 304/2017 a 11 C 105/2019 (viz dopis žalobce ze dne [datum] včetně podacího lístku s poštovním razítkem ze dne [datum]).

12. Písemným sdělením ze dne [datum] společnost [právnická osoba] žalobci sdělila, položka„ Načtený dluh z nezaplacených předpisů“ v předmětném vyúčtování je přeplatkem nájemného, ke kterému došlo z důvodu nesprávně předepsaného a zaplaceného nájemného v souvislosti s nesprávně stanovenou podlahovou plochou bytu (viz sdělení ze dne [datum]). Na toto písemné sdělení reagoval žalobce dopisem ze dne [datum], v němž mj. uvedl, že sdělení neřeší podstatu reklamace vyúčtování, tj. doplnění o položku„ úklid“ a opravu kolonky týkající se načteného dluhu z nezaplacených předpisů (viz dopis ze dne [datum] včetně podacího lístku s razítkem pošty s datem [datum]). Na tento dopis žalobce společnost [právnická osoba] dne [datum] reagovala písemným sdělení odkazujícím na její předešlý dopis (viz dopis ze dne [datum]).

13. Předžalobní výzvou ze dne [datum] žalobce vyzval žalovaného k opravě vyúčtování v podobě vyúčtování položky„ úklid“ a vysvětlení rozporu týkajícího se načteného dluhu z nezaplacených předpisů (viz předžalobní výzva včetně podacího lístku s razítkem pošty s datem [datum]).

14. Podle stanov žalovaného byl žalobce povinen mj. platit včas a řádně stanovené platby. Výčet poplatků za byt, služby stanoví usnesením členská schůze (viz stanovy žalovaného ze dne [datum]).

15. Platebním rozkazem zdejšího soudu ze dne 22. 3. 2021, č. j. 60 C 93/2021-16 bylo vyhověno návrhu žalobce proti žalovanému, v němž mj. svůj nárok dovozoval ze skutečnosti, že položka„ úklid“ nebyla součástí vyúčtování služeb za rok 2016 a 2018 (viz uvedený platební rozkaz).

16. Usnesením zdejšího soudu ze dne 12. 9. 2016 ve věci sp. zn. 33 C 235/2015 byl schválen smír mezi účastníky, předmětem řízení byly nároky žalobce plynoucí z nedostatků vyúčtování za roky 2013 a 2014 (viz uvedené usnesení).

17. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 16. 5. 2018 č. j. 22 C 159/2016-71 bylo vyhověno návrhu žalobce, kterým uplatnil nárok na zaplacení přeplatku, který vznikl z důvodu nesprávně stanovené podlahové plochy bytu v období od května 2015 do května 2016 (viz uvedený rozsudek).

18. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 14. 2. 2019 č. j. 17 C 304/2017-30 bylo rozhodnuto, že reklamace žalobce proti ročnímu vyúčtování za rok 2016 je oprávněná a že žalovaný je povinen reklamaci uznat. Rovněž bylo žalovanému mj. uloženo do vyúčtování vyčíslit„ ušetřené náklady z položky úklid“ (viz uvedený rozsudek).

19. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 25. 11. 2019 č. j. 11 C 205/2019-9 bylo rozhodnuto o nárocích žalobce tak, že žalovaný je povinen uznat jako oprávněnou reklamaci vyúčtování za rok 2018 a provést vyúčtování služby„ úklid“. Rovněž bylo žalovanému uloženo, aby odstranil mj. rozpor mezi v rozsudku uvedeným načteným dluhem z nezaplacených předpisů a uhrazenými zálohami.

20. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 18. 9. 2020 č. j. 60 C 18/2018-62 byla zamítnuta žaloba, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému opravit údaje v evidenčním listu ze dne [datum] týkající se započitatelné plochy bytu a výše nájemného, opravit platnost opraveného evidenčního listu a stanovit splatnost měsíční zálohy nejpozději do 20. dne v měsíci. Rozsudkem [název soudu] jako soudu odvolacího ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byl rozsudek ve věci samé potvrzen, i když z jiných důvodů. Mj. odvolací soud konstatoval, že evidenční list ze dne [datum], který byl vydán žalovaným v průběhu uvedeného řízení jako oprava evidenčního listu ze dne [datum], nabyl účinnosti ke dni [datum] (viz zejména b. 22. 35 a 36 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Tento evidenční list odlišným způsobem stanovil velikost započitatelné plochy předmětného bytu (nikoli však výši nájemného – viz b. 37 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

21. Soud zamítl návrh na provedení důkazu výslechem [jméno] [příjmení], která by jako zaměstnankyně společnosti [právnická osoba] vysvětlila položku„ načtený dluh z minulého období“. Soud nárok žalobce týkající se uvedené položky na vyúčtování posoudil způsobem, který nijak nesouvisel s obsahem rozporované položky, a proto by výslech uvedené svědkyně nevedl k prokázání skutečnosti významné pro posouzení předmětného sporu.

22. Dále soud zamítl návrh na provedení důkazu výslechem [jméno] [příjmení], bývalé předsedkyně žalovaného družstva, která nevyzvedávala zásilky z datové schránky, což mělo vliv na neexistenci obrany žalovaného v soudních řízeních. Soud má za to, že uvedená skutečnost nemá vliv na posouzení nároku žalobce (viz dále b. 36 a násl. odůvodnění rozsudku), a proto tento důkazní návrh rovněž zamítl.

23. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutkový závěr: Žalované družstvo v rozporu s evidenčním listem ze dne [datum] nevyúčtovalo ve vyúčtování služeb za rok 2020 službu„ úklid“ hrazenou zálohovými platbami žalobce, a to ani poté, co žalobce vyúčtování včas a řádně reklamoval. Současně soud dospěl k závěru, že kolonka„ Načtený dluh z nezaplacených předpisů“, v níž je uvedeno„ - 736,00“, nesouvisí s vyúčtováním služeb za rok 2020, resp. není obsahově jeho součástí, neboť se týká přeplatku na nájmu. Žalobce nesledoval cíl, aby byla vyjasněna povaha této částky, ale pouze požadoval, aby bylo vyúčtování opraveno tak, aby místo částky„ -736,00“ byla uvedena„ 0“.

24. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem: Podle § 744 odst. 1 z. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen z. o. k.) členové, kteří jsou nájemci družstevních bytů, hradí v nájemném bytovému družstvu pouze účelně vynaložené náklady bytového družstva vzniklé při správě těchto družstevních bytů, včetně nákladů na opravy, modernizace a rekonstrukce domů, ve kterých se nacházejí, a příspěvků na tvorbu dlouhodobého finančního zdroje na opravy a investice těchto družstevních bytů.

25. Podle § 3 odst. 1 z. č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty jsou službami zejména dodávka tepla a centralizované poskytování teplé vody, dodávka vody a odvádění odpadních vod, provoz výtahu, osvětlení společných prostor v domě, úklid společných prostor v domě, odvoz odpadních vod a čištění jímek, umožnění příjmu rozhlasového a televizního signálu, provoz a čištění komínů a odvoz komunálního odpadu.

26. Podle § 3 odst. 2 téhož zákona rozsah poskytovaných služeb si poskytovatel služeb a příjemce služeb ujednají nebo o něm rozhodne družstvo nebo společenství.

27. Podle § 4 odst. 1 téhož zákona poskytovatel služeb má právo požadovat na příjemci služeb placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu. Výši záloh si poskytovatel služeb s příjemcem služeb ujednají, nebo o ní rozhodne družstvo, nebo společenství.

28. Podle § 4 odst. 2 téhot zákona nedojde-li k ujednání, nebo není-li přijato rozhodnutí družstva, nebo společenství, určí poskytovatel služeb příjemci služeb měsíční zálohy za jednotlivé služby jako měsíční podíl z předpokládaných ročních nákladů na služby z uplynulého roku, nebo podle posledního zúčtovacího období, anebo z nákladů odvozených z předpokládaných cen běžného roku.

29. Podle § 7 odst. 1 téhož zákona není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.

30. Podle § 7 odst. 2 téhož zákona poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.

31. Podle § 7 odst. 3 téhož zákona finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb.

32. Podle § 8 odst. 2 téhož zákona případné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování předloží příjemce služeb poskytovateli služeb neprodleně, nejpozději však do 30 dnů ode dne doručení vyúčtování, popřípadě doložení podkladů podle odstavce 1, příjemci služeb. Vyřízení uplatněných námitek musí být poskytovatelem služeb uskutečněno nejpozději do 30 dnů od doručení námitky.

33. Z výše uvedených citovaných ustanovení zákona č. 67/2013 Sb. je zřejmé, že úklid společných prostor v domě má povahu služby podle tohoto zákona a skutečnou výši nákladů a záloh za tuto službu má žalovaný jako poskytovatel služeb vyúčtovat žalobci jako příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování žalobci doručit nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Žalovaný tak neučinil, a proto soud nároku žalobce na doplnění služby úklid do vyúčtování služeb za rok 2020 vyhověl. Skutečnost, že žalobce v souladu s § 8 odst. 2 uvedeného zákona řádně reklamoval předmětné vyúčtování služeb, je významná potud, že žalované družstvo bylo o tomto nedostatku informováno dříve, resp. mohlo tento nedostatek zhojit před podáním žaloby. Na platnosti, resp. neplatnosti vyúčtování reklamace žalobce však vliv neměla, a to v souladu s ustálenou judikaturou, např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 26. 8. 2020 sp. zn. 26 Cdo 2778/2019, v jehož odůvodnění se uvádí:„ Soudní praxe se již v minulosti ustálila v názoru, že podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je skutečnost, že vyúčtování bylo řádně (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) provedeno a nájemce s ním byl seznámen (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR z 16. 7. 1981, sp. zn. Cpj 164, uveřejněné pod č. 4/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové z 9. 2. 1968, sp. zn. 7 Co 598/67, uveřejněný pod č. 15/1969 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu lze hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Rozhodné je, že splatnost nedoplatku může nastat jedině na základě (v důsledku) řádného, tj. v souladu se všemi příslušnými předpisy provedeného, vyúčtování (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu z 26. 11. 2003, sp. zn. 21 Cdo 803/2002, nebo ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 26 Cdo 2471/2007 - ústavní stížnost podanou proti němu Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. IV. ÚS 2495/09).“ 34. Rovněž z výše uvedeného vyplývá, že pro žalovaného předmětné rozhodnutí soudu (výrok I.) fakticky znamená vystavit nové řádné vyúčtování, které bude doplněno o vyúčtování služby úklid. V této souvislosti je třeba odkázat rovněž na ustálenou judikaturu, v poslední době např. za rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 5. 2021 sp. zn. 26 Cdo 743/2021, jehož právní věta zní:„ Nebylo-li vyúčtování služeb řádné (v souladu se smlouvou a předpisy jej regulujícími), poskytovatel služeb (pronajímatel, společenství vlastníků atd.) svou povinnost provést vyúčtování služeb nesplnil a jeho povinnost trvá i nadále. Tyto závěry se prosadí i při aplikaci § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.“.

35. K obraně žalovaného, že položku úklid považoval za pevnou položku, která se nevyúčtovává, a ostatním členům družstva vyúčtována nebyla, s tím, že žalobci byla vyúčtována v minulosti pouze s ohledem na soudní spory, v nichž bylo žalobci vyhověno, soud uvádí následující: bylo prokázáno, že úklid byl jako služba, k níž se vztahují zálohové platby, uveden v evidenčních listech žalobce ze dne [datum], [datum] i [datum]. Pro účely reklamovaného vyúčtování za rok 2020 soud vycházel z evidenčního listu ze dne [datum], ač z hlediska rozhodnutí ve věci by nárok žalobce s ohledem zahrnutí této služby v obou dřívějších evidenčních listech a s ohledem na stejnou výši zálohové platby za tuto službu (140 Kč) obstál, i kdyby soud vycházel z některého z uvedených dřívějších evidenčních listů. Z evidenčního listu ze dne [datum] vycházel soud v souladu se zjištěními a závěry, které učinil Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 60 C 18/2018. Nový evidenční list vystavený žalovaným dne [datum], který nahradil evidenční list ze dne [datum], byl účinný dnem [datum] (viz b. 36 uvedeného rozsudku). Tento nový evidenční list opravoval evidenční list ze dne [datum] pouze v údaji týkajícího se velikosti započitatelné plochy a rovněž byla nově stanovena jeho účinnost. Oprava se však již netýkala např. výše nájemného tam uvedené (viz b. 37 rozsudku odvolacího soudu). Soud má za to, že nelze na období před účinností nového evidenčního listu, která nastala dnem [datum], hledět jako na období, kdy nebyly mezi účastníky upraveny žádné platby za služby poskytované spolu s užíváním bytu. Nebylo tvrzeno, že by v souladu s § 4 odst. 1, 2 z. č. 67/2013 Sb. nebyla ujednána výše záloh za služby, popř. že by o výši záloh nerozhodlo žalované družstvo. Vada, která by byla opraveným evidenčním listem napravena, by měla být zohledněna případným následným propočtem skutečně zaplacených plateb a plateb, které měly být na základě opraveného evidenčního listu uhrazeny. Evidenční list ze dne [datum] stanovil, že úklid je službou, která je hrazena zálohově, a této skutečnosti se nový evidenční list účinný od 18. 9. 2020 nijak nedotkl, a proto soud pro účely posouzení předmětného sporu z evidenčního listu ze dne [datum] vycházel.

36. Obrana žalovaného, že to byl pouze žalobce, který měl v evidenčním listě jako službu zahrnutý i úklid, a to s ohledem na předchozí soudní spory, není důvodná. Podle § 159a odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. Podle § 159a odst. 3 o. s. ř. v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány.

37. Stanovilo-li rozhodnutí soudu, že žalovaný je povinen službu úklid vyúčtovat, resp. zahrnout do vyúčtování služeb, a na základě tohoto rozhodnutí tak žalovaný učinil, učinil tak v souladu s § 159a odst. 1, 3 o. s. ř. Výčet služeb, na které se vztahují pravidla vyúčtování uvedená v z. č. 67/2013 Sb., v § 3 tohoto zákona je však demonstrativní, a proto žalované družstvo mohlo jejich rozsah upravit jinak. Pokud však v evidenčním listě ze dne [datum], resp. i v předchozích evidenčních listech jako předpisech plateb pro období následující po jejich vydání, je jako služba úklid uveden, je výše uvedená obrana žalovaného zcela nedůvodná. Žalované družstvo mohlo v reakci na uvedená rozhodnutí soudu pro období budoucí jinak Za daného stavu je třeba vycházet z toho, že sám žalovaný mezi služby, na které se vztahují pravidla z. č. 67/2013 Sb., úklid zahrnul, a proto byl i povinen tuto službu v souladu s tímto zákonem vyúčtovat. Výše uvedenému právnímu posouzení odpovídá výrok I. tohoto rozsudku.

38. Námitka žalovaného, že žalobci byla služba úklid vyúčtována v minulosti pouze s ohledem na soudní spory, v nichž bylo žalobci vyhověno, zahrnovala ještě argumentaci žalovaného, že v těchto předchozích sporech nebylo prováděno dokazování, neboť bývala předsedkyně družstva nevybírala datovou schránku a žalované družstvo o těchto sporech nevědělo. Žalovaný proto dovozuje, že k těmto rozsudkům by proto nemělo být přihlíženo, a to i proto, že soud v předmětné věci jejich výroky nepovažuje za správné. Soud v reakci na tuto obranu žalovaného především odkazuje na výše uvedená citovaná zákonná ustanovení § 159a o. s. ř. potud, že předchozí pravomocná rozhodnutí soudu jsou závazná nejen pro účastníky, ale i pro soud, který je proto jimi vázán. Současně však soud uvádí, že rozhodnutí v předmětné věci se týkalo vyúčtování služeb za rok 2020 vycházejícího z evidenčního listu z [datum]. Nejblíže, a na tato rozhodnutí obrana žalovaného s největší pravděpodobností mířila, jsou předmětnému řízení věci vedené pod sp. zn. 17 C 304/2017 a 11 C 205/2019. Z hlediska časového popisu uvedených nároků je zřejmé, že žádné z uvedených řízení se tímto nárokem žalobce nezabývalo, a to ani jako otázkou předběžnou. Jde-li o námitku žalovaného, že soud uvedené výroky nepovažuje za správné, a proto by k těmto rozhodnutím nemělo být přihlíženo, tato rovněž není důvodná. Soud v této souvislosti odkazuje na skutkové a právní posouzení nároku žalobce, aby bylo vyúčtování služeb doplněno rovněž o vyúčtování služby úklid. I o typově shodných nárocích bylo uvedených řízeních rozhodováno. Pokud soud poučil žalobce o nutnosti opravy žaloby v rozsahu výše uvedeném, nic to nemění na tom, že žalovaný nárok na doplnění vyúčtování o vyúčtování služby úklid považuje za důvodný, a to ve shodě uvedenými věcmi vedenými pod sp. zn. 17 C 304/2017 a 11 C 205/2019.

39. Nárok žalobce na uložení povinnosti žalovanému v kolonce vyúčtování nákladů a záloh za jednotlivé služby za rok 2020 pod názvem„ Načtený dluh z nezaplacených předpisů“ uvést„ 0“ soud posoudil následujícím způsobem: Náležitosti vyúčtování jsou specifikovány v § 7 z. č. 67/2013 Sb. V každém případě se jedná o vyúčtování zálohových plateb na služby poskytované spolu s užíváním bytu a jejich vymezení a rozsah je popsán v § 3 téhož zákona. Oproti tomu položka, kterou žalobce uvedeným nárokem napadá, resp. žaluje na její změnu, není zákonnou součástí vyúčtování uvedených služeb ve smyslu z. č. 67/2013 Sb., resp. pravidla stanovená v tomto zákoně na tuto položku nedopadají (viz § 3 - § 5 z. č. 67/ 2013 Sb). Bylo zjištěno, že se jedná o přeplatek nájemného v důsledku nesprávně stanovené výše nájemného ve vztahu k nesprávně stanovené podlahové plochy bytu. Soud se nezabýval správností výše takového přeplatku, ale pouze povahou napadené„ položky“ uvedené žalovaným ve vyúčtování služeb. Tato položka není zákonnou součástí vyúčtování služeb a ani svou povahou do tohoto vyúčtování nepatří. Současně je pro posouzení věci významné, že žalobní nárok žalobce proti uvedené částce nesledoval cíl, aby byla vyjasněna povaha této částky. To vyplývá již z toho, že žalobce úplně a vědomě pomíjí, že je již ze samotné výše celkové částky vyplacené žalobci na základě předmětného vyúčtování (15 676 Kč oproti výsledku vyúčtování služeb v částce 14 940,01 Kč) zřejmé, že se jednalo o přeplatek, nikoli o dluh. Žalobci šlo předmětnou žalobou o to, aby dosáhl toho, že na vyúčtování bude tato položka vynulována. V této souvislosti soud rovněž odkazuje na zjištění uvedená pod b. 12 odůvodnění rozsudku, a to zejména reakci žalobce ze dne [datum] na vysvětlení uvedeného přeplatku dopisem společnosti [právnická osoba] ze dne [datum]. Soud má však po provedeném dokazování za to, že žalovaný vyúčtoval (ač nikoli v souladu se zákonem s ohledem na chybějící službu úklid) služby poskytované spolu s užíváním bytu v částce 14 940,01 Kč a ještě nad rámec tohoto vyúčtování žalobci připočetl uvedený přeplatek nikoli na službách, ale na nájemném. Takové zaúčtování částky, kterou žalovaný žalobci v danou chvíli dluží, není v rozporu se samotným vyúčtováním, neboť není součástí vyúčtování samotného. V souladu s tím nelze vyhovět nároku žalobce na opravu vyúčtování služeb za rok 2020 žalovaným způsobem, a proto žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku II. rozsudku zamítl.

40. Právní posouzení nároku žalobce na úhradu nákladů spojených s uplatněním žalovaného nároku soud učinil následující: Podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

41. V souladu s výše uvedeným soud žalobci přiznal náklady spojené s uplatněním svého práva na řádné vyúčtování v podobě poštovného ve výši 62 Kč za odeslání reklamace proti vyúčtování prostřednictví pošty dne [datum] (viz podací lístek), za odeslání nesouhlasu se zamítnutím reklamace dne [datum] ve výši 62 Kč (viz podací lístek) a za odeslání nesouhlasu se sdělením [anonymizováno] dne [datum] ve výši 55 Kč (viz podací lístek).

42. Ostatní náklady, a to konkrétně náklady spojené s odesláním předžalobní výzvy prostřednictvím pošty dne [datum] ve výši 55 Kč, s odesláním žaloby (72 Kč) a se zaplacením soudního poplatku (2 000 Kč), soud posoudil jako náklady bezprostředně spojené s předmětným řízením, a proto konkrétně o náklady řízení. Soud poukazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 1996 sp. zn. 5 Cmo 228/96, v jeho odůvodnění se uvádí:„ Pokud jde o vymezení nákladů souvisejících s řízením, je nutno za ně považovat všechno, co účastník řízení by byl býval nemusel vynaložit, kdyby tohoto řízení nebylo. Protože bylo vedeno toto řízení, vznikly mu další výdaje než obvykle. Výši vynaložených výdajů ovšem musí takový účastník prokázat.“ O těchto nákladech jako nákladech řízení soud rozhodl dále uvedeným způsobem.

43. K obraně žalovaného v podobě námitky, že výkon práva v podobě podané žaloby považuje za šikanózní, neboť žaloba nesměřuje k tomu, aby žalobce dosáhl nějakého prospěchu z pohledu majetkoprávního, soud uvádí následující: Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Právní věta rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2018 sp. zn. 28 Cdo 3681/2018 zní:„ Nelze vyloučit, že i takový výkon práva, který odpovídá zákonu, může být shledán v rozporu s dobrými mravy a že mu proto bude soudem odepřena právní ochrana. Na druhé straně však fungování systému psaného práva je založeno zejména na důsledném dodržování pravidel vyplývajících z právních předpisů a korektiv dobrých mravů nesmí být na újmu principu právní jistoty a nesmí nepřiměřeně oslabovat subjektivní práva účastníků vyplývající z právních norem. Postup soudu podle § 3 odst. 1 obč. zák. má proto místo jen ve výjimečných situacích, kdy k výkonu práva založeného zákonem dochází z jiných důvodů, než je dosažení hospodářských cílů či uspokojení jiných potřeb, kdy hlavní nebo alespoň převažující motivací je úmysl poškodit či znevýhodnit povinnou osobu (tzv. šikanózní výkon práva), případně kdy je zřejmé, že výkon práva vede k nepřijatelným důsledkům projevujícím se jak ve vztahu mezi účastníky, tak na postavení některého z nich navenek. Aplikaci ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. o zákazu výkonu práva v rozporu s dobrými mravy je pak dovolací soud oprávněn učinit předmětem svého přezkumu jen v případě zjevné nepřiměřenosti relevantních úvah soudů v nalézacím řízení.“ 44. Soud v předmětném řízení zjistil, že žalovaný porušil ustanovení z. č. 67/2013 Sb. tím, že součástí vyúčtování služeb za rok 2020 neučinil rovněž vyúčtování služby úklid. Ve vztahu k výše uvedenému rozhodnutí NS ČR tak porušil pravidlo vyplývající z právních předpisů, na jejichž důsledném dodržování je založeno fungování systému psaného práva. Domáhá-li se žalobce nápravy uvedeného postupu žalovaného, nemůže se tímto dopouštět šikanózního výkonu práva, resp. zjevného zneužití práva ve smyslu § 8 o. z. Rovněž nelze při uvedeném postupu žalobce dovodit, že by jeho hlavní nebo alespoň převažující motivací byl úmysl žalobce poškodit či znevýhodnit žalované družstvo. Již z opakovaného postupu žalovaného družstva zřetelného z jednotlivých soudních rozhodnutích, v nichž bylo žalobci vyhověno, lze seznat, že je to žalované družstvo, které až na základě soudního rozhodnutí uvede vyúčtování v soulad se zákonem. Ani nárok žalobce na uložení povinnosti žalovanému v kolonce vyúčtování nákladů a záloh za jednotlivé služby za rok 2020 pod názvem„ Načtený dluh z nezaplacených předpisů“ uvést„ 0“ nelze považovat za šikanózní výkon práva. Jeho uplatnění žalobou vychází z neznalosti práva žalobce, nikoli z jeho úmyslu žalovaného poškodit či znevýhodnit. V souladu s výše uvedeným soud proto považuje námitku žalovaného v podobě šikanózního výkonu práva žalobcem za nedůvodnou.

45. Namítal-li žalovaný, že žalobce uvedenou úpravou žalobního petitu žalobu pouze neopravil, ale vzal žalobu zčásti zpět, a tato skutečnost by měla být zohledněna při rozhodnutí o nákladech řízení, soud k takovému závěru nedospěl. Žalobní nároky na určení, že reklamace vyúčtování je oprávněná a že žalovaný je povinen reklamaci uznat, nebyly z pohledu § 79 odst. 1 o. s. ř. řádné, neboť žaloba o nich by nebyla projednatelná. Určení oprávněnosti reklamace by nic nestanovilo o právním vtahu či právu ve smyslu § 80 o. s. ř., resp. jednalo by se pouze o popis určité skutečnosti. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Rovněž nárok na uložení povinnosti uznat reklamaci nevyplývá ze zákona, ani z právního vztahu mezi účastníky či z porušení práva, to vše za stavu, kdy žalobce je oprávněn jinými způsoby bránit své právo na řádné vyúčtování (§ 8 z. č. 67/2013 Sb.). Výše uvedenou úpravu žalobního petitu soud proto neposoudil jako částečné zpětvzetí žaloby, neboť se nejednalo o řádně formulované žalobní nároky, ale pouze jako opravu žaloby, to vše v souladu s § 43 odst. 1 o. s. ř., podle kterého předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Žalobce po výzvě soudu podle § 43 odst. 1 o. s. ř. (viz str. 2 protokolu o ústním jednání ze dne [datum]) žalobu opravil.

46. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

47. Soud žalobě vyhověl pouze zčásti s tím, že žalobci vyhověl pouze v jednom ze dvou žalovaných nároků. V souladu s tím má soud za to, že byl žalobce úspěšný pouze z poloviny žalovaného nároku, a proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.