22 C 371/2022 - 260

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně] německá státní příslušnice bytem [Adresa žalobkyně] zastoupené advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 2 219,16 EUR s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 302,91 EUR s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 302,91 EUR od 28. 12. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, pokud se jí žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 916,25 EUR s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 916,25 EUR od 28. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 49 868 Kč, a to k rukám [Jméno advokátky], advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náklady řízení ve výši 5 943 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28. 12. 2022 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 2 219,16 EUR s příslušenstvím, a to z titulu neuhrazeného pojistného plnění za škodu na vozidle žalobkyně značky Volkswagen, německé registrační značky [SPZ] (dále také jen „Vozidlo Volkswagen“) vzniklé při nehodě ze dne 27. 5. 2022 v [adresa] (dále také jen „Nehoda“), kterou zavinil [jméno FO] - řidič vozidla Mercedes, reg. značky [SPZ] (dále také jen „Vozidlo [jméno FO]“) pojištěným v uvedené době u žalované pro případ vzniku odpovědnosti za újmu způsobenou tímto vozidlem. Žalovaná sice žalobkyni uhradila pojistné plnění za škodu na Vozidle, ale pouze ve výši 1 550,76 EUR, zatímco podle žalobkyně na Vozidle vznikla škoda ve výši 4 486,20 EUR.

2. Žalovaná v podání ze dne 13. 2. 2023 prohlásila za nesporný nejen průběh Nehody, tedy že v uvedený den řidič Vozidla [jméno FO] zavinil Nehodu, při které svým vozidlem, jehož odpovědnostním pojistitelem byla žalovaná, způsobil škodu na Vozidle Volkswagen žalobkyně, ale i následky Nehody, tedy poškození vozidla žalobkyně. Žalovaná však namítla, že žalobkyně nepředložila fakturu za opravu Vozidla v německém autorizovaném servisu, ale pouze neurčitý rozpočtový návrh. Ten navíc vychází z téměř dvojnásobné ceny montážních a lakýrnických prací, než byly v době Nehody v autorizovaném servisu v Německu obvyklé, stejně tak uvedené ceny většiny náhradních dílů jsou vyšší, než kolik tehdy v Německu reálně činily. Proto žalovaná navrhla shodně se žalobkyní, aby cena škody na Vozidle byla určena soudem zadaným znaleckým posudkem.

3. V závěrečném návrhu žalobkyně uvedla, že podle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] činily náklady na opravu škody na Vozidle žalobkyně částku ve výši 2 853,67 EUR bez DPH, ale žalovaná žalobkyni před podáním žaloby uhradila pouze částku ve výši 1 550,76 EUR. Proto žalobkyně navrhla, aby soud uložil žalobkyni doplatit rozdíl ve výši 1 302,91 EUR.

4. Žalovaná v závěrečném návrhu uvedla, že z provedených důkazů, především znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 17. 8. 2024 vyplynulo, že obvyklé náklady na opravu Vozidla žalobkyně byly zhruba o 1/3 vyšší, než jak je stanovila žalovaná, ale ve stejném rozsahu i nižší, než tvrdila žalobkyně. Jde ale pouze o odhad ceny opravy v daném místě a čase, neboť Vozidlo po Nehodě nebylo opraveno, a proto by mělo být přistoupeno k poměrnému krácení vypočtených nákladů na opravu Vozidla, neboť žalobkyně může snížit takové náklady na opravu Vozidla tím, že jej nechá opravit mimo síť autorizovaných servisů. Vzhledem k tomu žalovaná navrhla žalobu zamítnout. V případě, že by se soud s uvedenou argumentací žalované neztotožnil, navrhla žalovaná, aby přinejmenším v případě stanovení výše práva na náhradu nákladů řízení přihlédl soud nejen k poměrnému úspěchu ve věci s ohledem na závěry znaleckého posudku, ale i k tomu, že to byla žalovaná, kdo se od počátku snažil řízení ukončit smírem zhruba v částce podle znaleckého posudku, naopak to byla zástupkyně žalobkyně, kdo věc prodlužoval z důvodu smírného jednání ve věci, aniž by i po znaleckém posudku návrh žalované na smír akceptovala.

5. Žalobkyně je státní příslušnicí Spolkové republiky Německo, ale žalovaná právnickou osobou se sídlem na území České republiky, a proto poměr mezi účastnicemi, který je předmětem tohoto sporu, je poměrem s mezinárodním prvkem. Soud proto nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a jakým právem se tento poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Podle čl. 4 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, je s ohledem na sídlo žalované na území České republiky, dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) je rozhodným právem v této právo české, neboť ke škodě na Vozidle žalobkyně došlo při Nehodě na území České republiky.

6. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků a provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

7. Dne 27. 5. 2022 došlo v [adresa] k dopravní nehodě (Nehoda) při které bylo poškozeno vozidlo ve vlastnictví žalobkyně, německé registrační značky [SPZ] (Vozidlo Volkswagen), a to levý přední blatník, levé přední dveře a levé zadní dveře v rozsahu vyžadujícím výměnu předního blatníku a předních dveří a přelakování všech poškozených částí uvedeného vozidla. Nehodu zavinil [jméno FO], když jako řidič vozidla, reg. značky [SPZ] (Vozidlo Mercedes), které bylo pojištěno u žalované pro případ vzniku odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem, při zajíždění na parkovací místo odřel Vozidlo Volkswagen (viz shodné skutkové tvrzení účastníků).

8. Žalobkyně nahlásila škodnímu zástupci žalované v SRN ([právnická osoba]) vznik škody na Vozidle Volkswagen dne 2. 6. 2022, přičemž škodní zástupce žalované ukončil šetření škodní události dopisem ze dne 13. 10. 2022, kterým informoval žalobkyni o výplatě pojistného plnění ve výši 1 550,76 EUR (viz shodné skutkové tvrzení účastníků).

9. Protože žalobkyně po Nehodě nenechala Vozidlo Volkswagen opravit, dovozovala výši škody na tomto vozidle z rozpočtového návrhu na jeho opravu v systému AUDATEX vypracovaného společností [právnická osoba], podle kterého náklady na opravu uvedeného vozidla činily částku ve výši 3 769,92 EUR bez DPH, přičemž za překlad uvedeného rozpočtového návrhu žalobkyně uhradila tlumočnici [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] částku ve výši 2 530 Kč (viz faktura č. [hodnota] ze dne 13. 12. 2022).

10. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [adresa] ze dne 17. 8. 2024 soud zjistil, že náklady na opravu Vozidla Volkswagen za použití originálních náhradních dílů a opravě tohoto vozidla ve shodě s postupy výrobce dle hodinových sazeb autorizovaného servisu v době bezprostředně po Nehodě dne 27. 5. 2022 a v místě bydliště žalobkyně [adresa] v SRN byly stanoveny na částku ve výši 2 853,67 EUR bez DPH (případně 3 395,87 EUR včetně 19 % DPH). Opravou poškození Vozidla Volkswagen při Nehodě nedojde ke změně jeho tržní hodnoty (ve výši 395 000 Kč) oproti jeho hodnotě před opravou (Nehodou). Ke kalkulaci Audatex předložené žalobkyní znalec uvedl, že tam uvedené hodinové sazby za mechanické a karosářské práce ve výši 197,11 EUR bez DPH za hodinu a za lakýrnické práce ve výši 215,51 EUR bez DPH, jsou vyšší než maximální hodinové sazby ze statistiky klubu ADAC pro region [adresa], kde má žalobkyně své bydliště a kde tyto v případě mechanických prací činí 147,50 EUR za hodinu, v případě karosářských prací 150,25 EUR za hodinu a v případě lakýrnických prací 158,75 EUR za hodinu. Do nákladů na opravu Vozidla Volkswagen znalec oproti kalkulaci Audatex nezahrnul náklady na dopravu, neboť Vozidlo Volkswagen bylo i po Nehodě pojízdné ani náklady na likvidaci starých dílů, kde v tomto případě oprava spočívala ve výměně kovových dílů, které není nutné nákladně likvidovat, ale lze je recyklovat. K vyjádření škodního zástupce žalované, které bylo přílohou dopisu ze dne 13. 10. 2022 o ukončení šetření škodní události, znalec uvedl, že ten vychází ze sazeb prací, které jsou o cca 17% nižší než sazby podle autoklubu ADAC pro region [adresa] a tam uvedená kalkulace škody neobsahuje výměnu levého předního blatníku, levých zadních dveří a s nimi spojené náklady na práci a lakování.

11. Přestože žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 22. 11. 2022 k úhradě doplatku pojistného plnění ve výši 2 219,16 EUR do 9. 12. 2022 s tím, že v případě marného uplynutí lhůty je zástupkyně žalobkyně pověřena obrátit se s nárokem na soud (výzva byla žalované odeslána dne 22. 11. 2022 – viz podací lístek ze dne 22. 11. 2022), žalovaná na tuto výzvu reagovala emailem ze dne 22. 12. 2022, kde doplatek odmítla uhradit s tím, že skutečná škoda na Vozidle ve výši 1 550,76 EUR byla již žalobkyni uhrazena (viz email ze dne 22. 12. 2022).

12. Podle ust. § 94 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, práva a povinnosti vyplývající ze škodných událostí vzniklých provozem vozidla, které nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí zákonem č. 168/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a to i v případě, že ke vzniku práva nebo povinnosti došlo ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

13. Podle ust. § 3 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění účinném ke dni 27. 5. 2022 (dále také jen „Zákon“) vzniká pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistitelem a pojistníkem.

14. Podle ust. § 6 odst. 2 písm. b) Zákona nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něho uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému mj. způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci.

15. Podle ust. § 9 Zákona má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle ust. § 6 u příslušného pojistitele (odst. 1). Plnění pojistitele je splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti poskytnout pojistné plnění (odst. 2). Pojistitel je povinen provést šetření škodné události bez zbytečného odkladu. Ve lhůtě do 3 měsíců ode dne, kdy bylo oprávněnou osobou uplatněno právo na plnění z pojištění odpovědnosti, je pojistitel povinen a) ukončit šetření pojistné události a sdělit poškozenému výši pojistného plnění podle jednotlivých nároků poškozeného včetně způsobu stanovení jeho výše, jestliže nebyla zpochybněna povinnost pojistitele plnit z pojištění odpovědnosti a nároky poškozeného byly prokázány, nebo b) podat poškozenému písemné vysvětlení k těm jím uplatněným nárokům, které byly pojistitelem zamítnuty nebo u kterých bylo plnění pojistitele sníženo, anebo u kterých nebylo možno ve stanovené lhůtě ukončit šetření (odst. 3).

16. Podle ust. § 2927 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu.

17. Podle ust. § 2951 odst. 1 o. z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

18. Podle ust. § 2952 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

19. Podle ust. § 2969 odst. 1 o. z. při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

20. Soud po posouzení zjištěného skutkového stavu podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

21. Žalobkyni vznikla při Nehodě dne 27. 5. 2022 v [adresa] škoda na Vozidle Volkswagen ve výši 2 853,67 EUR (ust. § 2951), která odpovídá nákladům na uvedení tohoto Vozidla opravou do stavu před Nehodou (ust. § 2952 a 2969 o. z.), přičemž za tuto škodu odpovídá provozovatel Vozidla [jméno FO] (ust. § 2927 odst. 1 o. z.), neboť jeho řidič Nehodu způsobil, tedy výlučně zavinil vznik uvedené škody. Žalobkyně má proto právo na pojistné plnění odpovídající výši vzniklé škody proti žalované, u níž bylo pojištěno Vozidlo [jméno FO] pro případ vzniku odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem (ust. § 94 odst. 1 zákona č. 30/2014 Sb. ve spojení s ust. § 3, 6 odst. 2 písm. b) a § 9 odst. 1 Zákona).

22. Okolnosti vzniku Nehody, její zavinění i rozsah poškození Vozidla byl mezi účastníky nesporný, sporná zůstala pouze výše vzniklé škody na Vozidle, a tedy i pojistného plnění, které má žalovaná žalobkyni uhradit.

23. Vyjadřuje-li se škoda srovnáním majetkového stavu poškozeného před a po poškození, pak i rozsah náhrady v penězích musí zohledňovat výši prostředků (vyjádřenou v penězích) nutnou k obnovení původního majetkového stavu. Není přitom podstatné, zda poškozený věc skutečně opravil či nikoliv, neboť výši škody nelze činit závislou na tom, jak poškozený s věcí naloží, tedy např. zda ji opraví či ponechá ve zhoršeném stavu či zda ji dokonce někomu daruje, prodá nebo vymění a za jakou cenu (protihodnotu); tyto okolnosti jsou totiž nahodilé a bez souvislosti s příčinou vzniku škody (srov. R 25/1990). Zásada, že při určení výše škody je třeba vycházet ze skutečné ceny opravy, pokud byla provedena, platí za předpokladu, že oprava byla provedena a že šlo o účelně vynaložené náklady potřebné k uvedení věci do předešlého stavu bez zhodnocení věci. Okolnost, že oprava provedena nebyla, nemá vliv na to, zda škoda vznikla či nikoliv, a její výši je možno určit též tak, aby odpovídala předpokládaným nákladům na nutnou opravu, potřebnou k uvedení věci do stavu před poškozením (srov. R 17/1962 – viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1160/2005, ze dne 28. 2. 2007). Jestliže ovšem poškozený nechá vozidlo opravit, může výši škody vyčíslit cenou opravy, sestávající zpravidla z ceny provedených prací a ceny vyměněných (náhradních) dílů, případně snížené o částku odpovídající zhodnocení vozidla opravou oproti původnímu stavu, pokud k němu opravou dojde. Zhodnocení poškozeného vozidla opravou ovšem nastává jen tehdy, dojde-li ke zvýšení jeho obvyklé tržní ceny, nikoliv tzv. technickým zhodnocením či zvýšením technické hodnoty (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. října 2014, sp. zn. 25 Cdo 3118/2012). Zhodnocení poškozeného vozidla opravou ovšem nastává jen tehdy, dojde-li ke zvýšení jeho obvyklé tržní ceny, nikoliv tzv. technickým zhodnocením či zvýšením technické hodnoty (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. října 2014, sp. zn. 25 Cdo 3118/2012). Ustanovení o rozsahu náhrady škody mají být vykládána takovým způsobem, který zahrne všechny druhy nákladů, kterým byl poškozený vystaven v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním škůdce a škodou na věci, a proto se poškozený vedle nákladů na provedení opravy vozidla může domáhat i náhrady škody odpovídající rozdílu mezi tržní hodnotou vozidla před poškozením a po opravě (viz nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 795/16 ze dne 27. dubna 2017).

24. Soud v tomto případě učinil skutková zjištění o výši obvyklých nákladů na opravu Vozidla Volkswagen ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Při hodnocení důkazu znaleckým posudkem soud (§ 132 o. s. ř.) soud posuzoval, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž bylo třeba se vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení, soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 583/2001 ze dne 25. dubna 2002 či rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 551/2007 ze dne 1.8.2008). Znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] je řádně odůvodněn, znalec při jeho zpracování vycházel z podkladů, které jsou jeho přílohou, přičemž se logicky a srozumitelně vyjádřil i k tomu, proč a v čem se odchýlil od závěrů rozpočtového návrhu na opravu vozidla v systému Audatex předloženého žalobkyní či stanoviska škodního zástupce žalované, ostatně k závěrům znalce účastníci nevznesli žádné námitky.

25. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má v tomto případě podle ust. § 2951 odst. 1 o. z. ve spojení s ust. § 2952 o. z. a 2969 odst. 1 o. z. právo na náhradu škody na Vozidle Volkswagen vzniklé v příčinné souvislosti s Nehodou ve výši 2 853,67 EUR, která byla zjištěna znalcem a odpovídá obvyklé ceně opravy uvedeného vozidla v místě bydliště žalobkyně a v době bezprostředně po Nehodě v autorizovaném servisu, přičemž ke zhodnocení Vozidla Volkswagen opravou nedošlo.

26. Námitka žalované, že oprava Vozidla Volkswagen nebyla dosud provedena, a proto žalobkyně může opravou v neautorizovaném servisu výrazně snížit náklady na opravu, není důvodná. Jak vyplývá ze shora uvedené judikatury (odst. 23 rozsudku) okolnost, jakým způsobem poškozený s poškozenou věcí naloží, tedy např. i že její oprava nebyla provedena, nemá vliv na to, zda škoda a v jaké výši vznikla či nikoliv a její výši je možno určit též tak, aby odpovídala předpokládaným nákladům na nutnou opravu, potřebnou k uvedení věci do stavu před poškozením, případně snížených o částku odpovídající zhodnocení vozidla opravou oproti původnímu stavu, pokud k němu opravou dojde.

27. Jelikož žalobkyni vznikla při Nehodě na Vozidle Volkswagen škoda ve výši 2 853,67 EUR, žalovaná jí však vyplatila dosud pouze částku ve výši 1 550,76 EUR, je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ještě rozdíl uvedených částek, tedy částku ve výši 1 302,91 EUR.

28. Splatnost žalované pohledávky nastala dne 31. 10. 2022, tedy patnáctým dnem po dni 13. 10. 2022, kdy žalovaná ukončila šetření škodné události ke zjištění rozsahu její povinnosti plnit a sdělila žalobkyni výši vyplaceného pojistného plnění (ust. § 9 Zákona). Žalovaná je s úhradou peněžitého dluhu od 1. 11. 2022 v prodlení a žalobkyně má proto i právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (ust. § 1968 a 1970 o. z.), a to ve výši podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni 1. 11. 2022, žalobkyně se však uvedených úroků z prodlení domáhá pouze ve výši 10 % a až od 28. 12. 2022.

29. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě vyhověl co do částky ve výši 1 302,91 EUR s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 302,91 EUR od 28. 12. 2022 do zaplacení (výrok I.) a ve zbytku, tedy co do částky ve výši 916,25 EUR s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 916,25 EUR od 28. 12. 2022 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II.).

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. podle ust. § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.“). Žalobkyně byla sice v řízení úspěšná pouze částečně, ale rozhodnutí o výši plnění v této věci záviselo na znaleckém posudku, a proto ji soud přiznal proti žalované plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů tohoto řízení ve výši 49 868 Kč. Tyto náklady řízení žalobkyně tvoří a) zaplacený soudní poplatek ve výši 2 642 Kč, b) náklady důkazu – zaplacené tlumočné za překlad důkazu žalobkyně – rozpočtový návrh v systému AUDATEX ve výši 2 530 Kč a zaplacená záloha na náklady důkazu – znaleckého posudku ve výši 20 000 Kč, a) odměna za zastupování za 8 advokátkou žalobkyně učiněných úkonů právní služby: - příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu) ze dne 22. 11. 2022, kdy kurz ČNB činil 24,350 Kč/EUR, tarifní hodnota podle ust. § 8 odst. 1 adv. tarifu činila částku 1 302,91 EUR, tedy 31 726 Kč, odměna za tento úkon tedy činí podle ust. § 7 bod 5 adv. tarifu částku ve výši 2 380 Kč, - předžalobní výzva ze dne 22. 11. 2022 podle ust. § 11 odst. 2 písm. h) adv. tarifu, kdy kurz ČNB činil 24,350 Kč/EUR, tarifní hodnota podle ust. § 8 odst. 1 adv. tarifu činila částku 1 302,91 EUR, tedy 31 726 Kč, odměna za tento úkon tedy činí podle ust. § 7 bod 5 adv. tarifu částku ve výši 1 190 Kč, - návrh ve věci samé (žaloba) ze dne 28. 12. 2022 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, kdy kurz ČNB činil 24,250 Kč/EUR, tarifní hodnota podle ust. § 8 odst. 1 adv. tarifu činila částku 1 302,91 EUR, tedy 31 595 Kč, odměna za tento úkon tedy činí podle ust. § 7 bod 5 adv. tarifu částku ve výši 2 380 Kč, - účast na jednání soudu dne 18. 7. 2023 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu, kdy kurz ČNB činil 23,820 Kč/EUR, tarifní hodnota podle ust. § 8 odst. 1 adv. tarifu činila částku 1 302,91 EUR, tedy 31 035 Kč, odměna za tento úkon tedy činí podle ust. § 7 bod 5 adv. tarifu částku ve výši 2 380 Kč, - účast na jednání soudu dne 24. 10. 2023 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu, kdy kurz ČNB činil 24,660 Kč/EUR, tarifní hodnota podle ust. § 8 odst. 1 adv. tarifu činila částku 1 302,91 EUR, tedy 32 130 Kč, odměna za tento úkon tedy činí podle ust. § 7 bod 5 adv. tarifu částku ve výši 2 420 Kč, - účast na jednání soudu dne 23. 1. 2024 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu, kdy kurz ČNB činil 24,835 Kč/EUR, tarifní hodnota podle ust. § 8 odst. 1 adv. tarifu činila částku 1 302,91 EUR, tedy 32 358 Kč, odměna za tento úkon tedy činí podle ust. § 7 bod 5 adv. tarifu částku ve výši 2 420 Kč, - účast na jednání soudu dne 10. 12. 2024 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu, kdy kurz ČNB činil 25,100 Kč/EUR, tarifní hodnota podle ust. § 8 odst. 1 adv. tarifu činila částku 1 302,91 EUR, tedy 32 703 Kč, odměna za tento úkon tedy činí podle ust. § 7 bod 5 adv. tarifu částku ve výši 2 420 Kč, - písemné podání ve věci samé – písemný závěrečný návrh 18. 12. 2024 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, kdy kurz ČNB činil 25,125 Kč/EUR, tarifní hodnota podle ust. § 8 odst. 1 adv. tarifu činila částku 1 302,91 EUR, tedy 32 736 Kč, odměna za tento úkon tedy činí podle ust. § 7 bod 5 adv. tarifu částku ve výši 2 420 Kč, celkem částka ve výši 18 010 Kč, b) náhrada hotových výdajů advokátky, která činí částku 300 Kč za každý úkon právní služby podle ust. § 13 odst. 1 a 4 adv. tarifu, celkem částku 2 400 Kč a c) náhrada 21% DPH ve výši 4 286 Kč podle ust. § 137 o. s. ř.

31. Přestože žalobkyně se domáhala určení odměny za zastupování z tarifní hodnoty ve výši 2 219,16 EUR, tarifní hodnota v tomto řízení činila podle ust. § 8 odst. 1 adv. tarifu částku ve výši 1 302,91 EUR, která odpovídá výši peněžitého plnění v době započetí úkonu právní služby, jehož se právní služba týká, přičemž tarifní hodnota vždy musí odpovídat částce, kterou v době úkonu žalobkyně požadovala důvodně, popř. ve vztahu ke které brala žalobu zpět pro plnění žalované (viz nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2388/23, odst. 36). Pokud žalobkyně dále požadovala odměnu a náhradu hotových výdajů za úkon spočívající v podání ze dne 7. 8. 2023, soud je žalobkyni nepřiznal, neboť obsahem tohoto podání bylo doplnění žaloby po výzvě soudu o tvrzení a označení důkazů, které ale měly a mohly být uvedeny již v žalobě, a proto náklady vynaložené na tento úkon nelze považovat za účelně vynaložené.

32. Nedůvodná je dále námitka žalované, že by soud v případě stanovení výše náhrady nákladů řízení měl přihlédnout k poměrnému úspěchu žalované ve věci s ohledem na závěry znaleckého posudku, ale i k tomu, že to byla žalovaná, kdo se od počátku snažil řízení ukončit smírem zhruba v částce podle znaleckého posudku, žalobkyně však ani po vyhotovení znaleckého posudku návrh smíru neakceptovala. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2013, sp. zn. I.ÚS 2881/12 ocitne-li se uplatňovaná výše co do základu oprávněného nároku v důsledku zjevného nadsazení vyčíslené částky v extrémním rozporu s jeho reálnou hodnotou, a žalobce přes zjevný impuls plynoucí z výsledku dokazování k výši nároku nevezme žalobu zčásti zpět, pak nelze znalecký posudek provedený k výši nároku použít dokonce ani na podporu argumentace, že by žádný z účastníků neměl mít právo na náhradu nákladů řízení. Je pak na obecném soudu, jakou částku z titulu náhrady nákladů řízení podle zásad plynoucích z § 142 odst. 2 a 3 občanského soudního řádu v řízení úspěšnému žalovanému přizná. Může jít o poměrnou část nákladů při (striktně vzato) částečném úspěchu ve věci, nebo také o plnou výši nákladů z toho důvodu, že žalovaná strana byla (v důsledku extrémně nadsazené částky uplatněné žalobou) úspěšná takřka plnou měrou (tedy neúspěšná jen v poměrně nepatrné části). Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2023, sp. zn. IV.ÚS 2388/23 soud jedná svévolně, nepřizná-li žalobci náhradu nákladů podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, přestože žalobce v řízení co do základu svého nároku uspěl a soud své rozhodnutí o výši plnění založil toliko na znaleckém posouzení. Případný závěr, že úspěch žalobce byl pouze nepatrný, musí mít oporu v tom, jak řízení skutečně probíhalo a jaký byl jeho výsledek. Nerespektuje-li rozhodnutí o nákladech řízení průběh řízení a jeho výsledek, a je-li s ním v extrémním rozporu, je takové svévolné rozhodnutí porušením práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V této věci se jedná o případ, kdy základ nároku byl mezi účastníky nesporný, kde výše plnění závisela na znaleckém posudku zadaném v tomto řízení soudem a žalobkyně ani po provedení důkazu tímto znaleckým posudkem nevzala žalobu ani částečně zpět, nejde však o situaci, kde žalobkyní žalobou uplatňovaná výše nároku je v důsledku zjevného nadsazení vyčíslené částky v extrémním rozporu s jeho reálnou hodnotou a úspěch žalobkyně ve věci je nepatrný, a proto v této věci nelze rozhodnout o nákladech řízení podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu účastníků ve věci, ale je třeba rozhodnout podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. a soud tak učinil. Skutečnost, že žalobkyně odmítla uzavřít žalovanou navrhovaný smír, bez ohledu na to, co bylo jeho obsahem (tedy i když by se jeho obsah blížil rozhodnutí ve věci) nebo v které fázi řízení se tak stalo (tedy i po provedení důkazu znaleckým posudkem o výši nároku žalobkyně), je pro posouzení práva na náhradu nákladů tohoto řízení irelevantní.

33. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náklady řízení žalobkyně k rukám její advokátky.

34. Podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledku řízení právo na náhradu nákladů řízení, které platil, proti účastníkům, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Za podání znaleckého posudku v této věci uhradil soud znalci [tituly před jménem] [jméno FO] podle usnesení zdejšího soudu ze dne 30. srpna 2024, č.j. 22 C 371/2024-235 znalečné ve výši 25 943 Kč (ust. § 139 odst. 2 o. s. ř. ve spojení 141 odst. 2 o. s. ř.). Náklady řízení je státu povinna uhradit žalovaná, neboť žalobkyně byla v tomto řízení sice úspěšná pouze částečně, ale má proti žalované právo na plnou náhradu nákladů řízení, když rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku a u žalované, která je pojišťovnou, nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (ust. § 148 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř.). Jelikož část nákladů řízení státu byla již uhrazena žalobkyní formou zálohy na náklady důkazů ve výši 20 000 Kč, je žalovaná povinna dále státu zaplatit na náhradě nákladů řízení zbývající částku ve výši 5 943 Kč (výrok IV.).

35. Lhůty k plnění byly stanoveny podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení