22 C 375/2021-75

Rubrum

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Denisou Hamerskou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 150 000 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba na zaplacení částky 150 000 Kč se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 43 370,14 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal nároku na náhradu újmy, která mu vznikla tím, že žalovaný porušil své povinnosti plynoucí ze smlouvy o poskytování právních služeb uzavřené mezi žalobcem jako klientem a žalovaným jako advokátem dne [datum]. Žalovaný měl tuto smlouvu porušit tím, že v průběhu dále uvedeného přestupkového řízení řádně jako zástupce žalobce nezjišťoval významné informace, a to konkrétně informace týkající se požadavku na evidenční kontrolu vozidla reg. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo]. Žalovaný tak nemohl zjistit, že k jízdě žalobce s tímto vozidlem dne [datum] bez registrační značky došlo na základě protizákonného požadavku úředníka [stát. instituce] v podobě nutnosti evidenční kontroly vozidla. V důsledku této jízdy dne [datum] byl žalobci v přestupkovém řízení vedeném u [stát. instituce] pod sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka] [číslo] dne [datum rozhodnutí] uložen trest zákazu činnosti v podobě zákazu řízení všech motorových vozidel v délce 6 měsíců. K odvolání žalobce [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] výše uvedené rozhodnutí [stát. instituce] dne [datum] potvrdil. Žalobce tvrdil, že žalovaný řádně nezjišťoval veškeré významné informace, konkrétně informaci o tom, že žalobce se uvedeného přestupku dopustil proto, že mu úředník [stát. instituce] sdělil, že je povinen zajistit si protokol o evidenční kontrole, aby mohlo dojít k ukončení depozitu vozidla. Takový požadavek podle žalobce k ukončení depozitu zákon neobsahuje, a proto byl požadavek úředníka v rozporu se zákonem. Žalovaný měl v přestupkovém spisu zjistit existenci žádosti o evidenční kontrolu a existenci protokolu o evidenční kontrole. Žalovaný se měl rovněž v průběhu přestupkového řízení dotazovat na to, proč byla vyžadována evidenční kontrola vozidla. Pokud by uvedený protizákonný požadavek pracovníka magistrátu žalobce neplnil, trest zákazu činnosti by mu uložen nebyl a žalovaná škoda by mu nevznikla. Škodu žalobce vyčíslil jako ušlý výdělek za období od [datum] po dobu tří měsíců, tj do [datum], neboť v tomto období nemohl s ohledem na trest zákazu řízení motorových vozidel vykonávat předjednané zaměstnání u německé firmy [příjmení] [jméno] na pozici řidiče, kdy měl mít měsíční příjem 50 000 Kč. Rovněž žalobce formuloval názor, že pokud si vezme právního zástupce z řad advokátů, očekává, že bude v daném řízení úspěšný. Žalobce dále uvedl, že mu žalovaný nikdy v průběhu přestupkového řízení nesdělil, že by mu mohl být uložen správní trest v podobě odebrání řidičského průkazu, resp. že mu bude takový trest uložen. Rovněž žalobce uvedl, že žalovaný měl povinnost zjišťovat veškeré detaily související s jeho obhajobou, konkrétně z jakého důvodu přestupek vznikl.

2. Žalovaný měl za to, že nebyly splněny předpoklady odpovědnosti za škodu, když nebyl prokázán vznik škody ani příčina vzniku škody v podobě jednání žalovaného. Naopak bylo prokázáno, že žalovaný své povinnosti advokáta neporušil, neboť své úkony v rámci zastoupení prováděl včas, rovněž včas informoval úřední orgány o důležitých informacích, mimo jiné i o tom, že žalobce je vojákem v záloze. O významných informacích a úkonech přestupkového řízení byl informován i žalobce, což sám potvrdil. Protokol o evidenční kontrole ani žádost o ni v přestupkovém spisu nebyly, rovněž o požadavku pracovníka magistrátu na evidenční kontrolu žalobce žalovaného v průběhu přestupkového řízení neinformoval. Podle žalovaného nebyla prokázána ani příčinná souvislost, resp. nebylo prokázáno, že by byl se žalobcem sjednán pracovní poměr, pokud by nedošlo k uložení trestu zákazu činnosti řízení motorových vozidel. Dále žalovaný uvedl, že to byl žalobce, kdo porušil svou prevenční povinnost. Žalobce věděl od žalovaného již v průběhu přestupkového řízení, že mu bude pravděpodobně uložen uvedený trest, žalobce měl tak dostatek času opatřit si německý řidičský průkaz, popř. se uvedenému jinak přizpůsobit. K tvrzení žalobce, že pokud si vezme advokáta, má za to, že ve věci bude úspěšný, žalovaný uvedl, že právní zastoupení nemůže garantovat úspěch ve věci.

3. Uvedený nárok byl původně vznesen jako vzájemná žaloba ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] o nároku žalovaného na zaplacení odměny za poskytování právních služeb žalobci z titulu uvedené smlouvy o poskytování právních služeb ze dne [datum]. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byl nárok žalobce vyloučen k samostatnému řízení. V původní věci sp. zn. [spisová značka] bylo rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] vyhověno nároku žalovaného za zaplacení žalované odměny za zastoupení. Tento rozsudek byl ve výroku ve věci samé potvrzen rozhodnutím [název soudu] k odvolání žalobce dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací].

4. V průběhu řízení po skončení jednání, v němž byl vznesen žalovaný nárok a v jehož závěru byli účastníci poučeni o koncentraci tohoto řízení k jeho prvnímu jednání, žalobce doplnil svá tvrzení dále tak, že se domáhá žalovaného nároku rovněž z důvodu, že žalovaný měl jako jeho právní zástupce i povinnost oznamovací, kterou nesplnil. Žalovaný měl podle žalobce povinnost informovat nadřízené orgány, a to [anonymizováno 6 slov] [stát. instituce] [země] o tomto přestupkovém řízení.

5. Podle § 118b odst. 1 o. s. ř. ve věcech, v nichž byla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení přípravného jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností (§ 114c odst. 4). Pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 až 3.

6. S ohledem na koncentraci tohoto řízení soud v souladu s § 118b odst. 1 o. s. ř. k novým tvrzením žalobce o dalších příčinách vzniku tvrzené škody (porušení výše uvedené oznamovací povinnosti) nepřihlížel.

7. V souladu s tím, že některé ve věci významné důkazy byly provedeny již v průběhu jednání, v rámci něhož byla vznesena vzájemná žaloba, soud tyto důkazy opětovně po vyloučení věci k samostatnému řízení neprováděl, ač z nich v tomto vzájemné sporu vychází. Důkazy provedené v původním řízení až po vyloučení věci však byly provedeny opětovně a účastníci dostali prostor se k nim v průběhu dokazování znovu vyjádřit ve vztahu k vyloučené vzájemné žalobě. Pokud z nich však soud učinil shodné zjištění, z důvodu hospodárnosti řízení pouze v tomto rozsudku opakuje svá skutková zjištění a závěry.

8. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti: Ze smlouvy o poskytování právních služeb uzavřené mezi žalovaným jako advokátem a žalobcem jako klientem dne [datum] soud zjistil, že žalovaný se zavázal poskytovat žalobci v uvedeném přestupkovém řízení právní služby podle zákona o advokacii (viz čl. I b. 2 smlouvy). Podle čl. II b. 1, 3 smlouvy měl žalovaný nárok na odměnu 10 000 Kč za převzetí právní zastoupení, která bude navýšena o daň z přidané hodnoty. Podle čl. II b. 2 smlouvy má žalovaný nárok na odměnu ve výši 25 000 Kč, pokud nebude žalobci uložen správní trest v podobě zákazu řízení motorových vozidel.

9. Z přestupkového spisu vedeného [stát. instituce] pod sp. zn. [číslo] soud zjistil: Dne [datum] hlídka Policie ČR zastavila vozidlo [značka automobilu] [anonymizováno], [VIN kód], které řídil žalobce. Toto vozidlo bylo bez reg. zn. a v mobilní platformě policejní hlídce vykázalo stav vozidla vyřazeného z provozu. S posouzením svého jednání policií jako přestupku řízení vozidla bez registrační značky a přestupku řízení vozidla vyřazeného z provozu žalobce nesouhlasil. Policejní hlídce sdělil, že vozidlo měl v autobazaru a něco si potřeboval akorát zařídit a jet natankovat na čerpací stanici. Rovněž si stěžoval na špatně vymyšlené zákony (viz Oznámení přestupku ve věci [stát. instituce] [anonymizováno] [číslo] včetně úředního záznamu z [datum] a fotografií v počtu dvou barevných fotografií vozidla žalobce).

10. Z Karty vozidla reg. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo] soud zjistil, že vozidlo uvedeného VIN má reg. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo] a že k [datum] mělo vozidlo statut vyřazeno z provozu.

11. Z Příkazu o uložení pokuty a zákazu činnosti ze dne [datum rozhodnutí] [stát. instituce], č. j. [spisová značka] a doručenky o jeho doručení žalobci ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce byl uznán vinným z přestupků podle § 125c odst. 1 písm. a) b. 1, písm. k ) z. č. 361/2000 Sb, o provozu na pozemních komunikacích (dále jen z. o silničním provozu) proto, že v uvedený den řídil motorové vozidlo, na němž nebyly umístěny tabulky registračních značek a dále bylo v registru vozidel vyřazeno z provozu. Žalobci byl za uvedený přestupek uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidle v celce 6 měsíců od právní moci uvedeného příkazu. Rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne [datum]. Dne [datum] žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odpor, neboť mj. celou záležitost považuje za zmanipulovanou s prvky korupce (viz písemný odpor).

12. Dne [datum] žalovaný převzal právní zastoupení žalobce v přestupkovém řízení (viz Sdělení o převzetí právního zastoupení žalovaným ze dne [datum]).

13. Z rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] soud zjistil, že žalobce byl uznán vinným ze stejných přestupků jako v příkazu o uložení pokuty a zákazu činnosti ze dne [datum]. Žalobci byl rovněž uložen trest zákazu řízení všech motorových vozidel v délce 6 měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. 14. [anonymizována čtyři slova] rozhodnutí [stát. instituce] zrušil a věc vrátil k novému projednání, a to zejména z důvodu, že se správní orgán řádně nevypořádal ve svém rozhodnutí s tím, že se žalobce přestupku dopustil z vědomé nedbalosti (viz rozhodnutí [anonymizována čtyři slova] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]). 15. [stát. instituce] dne [datum] v uvedené přestupkové věci vydal rozhodnutí, v němž opět žalobce uznal vinným z týchž přestupků a uložil mu týž trest zákazu činnosti. Správní orgán vzal na vědomí skutečnost, že žalobce je voják v záloze, a vypořádal se s ní v odůvodnění rozhodnutí. 16. [anonymizována čtyři slova] dne [datum] odvolání žalovaného jako zástupce žalobce zamítl a rozhodnutí [stát. instituce] potvrdil. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum] (viz rozhodnutí [anonymizována čtyři slova] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [spisová značka]).

17. Soud dále z uvedeného přestupkového spisu zjistil, že listiny, které se staly jeho součástí do pravomocného ukončení přestupkového řízení, neobsahují informaci o tom, že se žalobce posuzovaného přestupku dopustil proto, že mu úředník [stát. instituce] sdělil, že je povinen zajistit si protokol o evidenční kontrole, aby mohlo dojít k ukončení depozitu. Rovněž v přestupkovém spisu nebyly žalobcem tvrzené listiny v podobě žádosti o evidenční kontrolu a protokolu o evidenční kontrole, na které měl žalovaný dle žalobce zareagovat (viz přestupkový spis, z něhož soud provedl důkaz rovněž i následujícími listinami: žádost o změnu termínu ústního jednání o přestupku ze dne [datum], předvolání [stát. instituce] k jednání na den [datum], e-mailová korespondence mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným ze dne [anonymizováno] a [datum], úřední záznam [stát. instituce] ze dne [datum], substituční plná moc udělená žalovaným [příjmení] [jméno] [příjmení], záznam o provedeném nahlédnutí do spisu ze dne [datum], e-mailová korespondence mezi žalovaným a [jméno] [příjmení] ze dne [anonymizováno] a [datum], protokol o ústním jednání ze dne [datum], písemné vyjádření v podobě návrhu na zastavení přestupkového řízení žalovaného ze dne [datum] včetně protokolu o výsledku ověření datové zprávy, vyrozumění [stát. instituce] ze dne [datum] o stanovení termínu k seznámení se s podklady na den [datum], záznam o telefonickém hovoru ze dne [datum] žalovaného s [stát. instituce], listina s názvem:„ Seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí“ ze dne [datum], rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], výzva k doplnění podání [stát. instituce] ze dne [datum], odůvodnění odvolání proti rozhodnutí o přestupku žalovaným ze dne [datum] včetně dokladu o jeho dodání do datové schránky, rozhodnutí [anonymizována čtyři slova] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], vyrozumění [stát. instituce] ze dne [datum], žádost o změnu termínu pro seznámení se s podklady rozhodnutí žalovaného ze dne [datum], vyrozumění o neakceptaci omluvy [stát. instituce] ze dne [datum], listina nazvaná„ Seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí ze dne [datum]“, emailové zprávy žalobce adresované [jméno] [příjmení] dne [datum] včetně příloh v podobě e-mailů adresovaných žalovanému žalobcem dne [datum] a dne [datum], odvolání proti rozhodnutí o přestupku ze dne [datum] včetně protokolu o dodání do datové schránky, výzva k doplnění [stát. instituce] ze dne [datum], postoupení odvolání [anonymizována čtyři slova] ze dne [datum], vyrozumění o postoupení odvolání ze dne [datum], doplnění odvolání žalobce ze dne [datum] včetně kopie v podobě vojenské knížky žalobce a dokladů v podobě povolávacího rozkazu, rozhodnutí [anonymizována čtyři slova] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [spisová značka]).

18. Dále bylo zjištěno, že ani žalobce sám žalovanému nesdělil skutečnost, že k jízdě bez registrační značky došlo proto, že ho k tomu vyzval úředník magistrátu za účelem obstarání evidenční kontroly Žalobce tento svůj postoj (skutečnost, že žalovanému uvedenou informaci nesdělil) odůvodnil tím, že očekával profesionální zastoupení žalovaným, který měl mít specializaci na přestupková řízení (viz str. 5 protokolu o ústním jednání soudu ze dne [datum]).

19. Ze zprávy České advokátní komory ze dne [datum] soud zjistil, že tato přezkoumala stížnost žalobce na žalovaného ze dne [datum] a tuto posoudila jako nedůvodnou. ČAK se zabývala důvody stížnosti žalobce, který považoval celý průběh právního zastoupení žalovaným v uvedeném správním řízené za zvláštní s prvky určité neochoty akceptovat sdělené skutečnosti.

20. K argumentaci žalobce, že se žalovaný měl zabývat otázkou, z jakého důvodu bylo řízeno vozidlo bez registračních značek, resp. otázkou, proč byla evidenční kontrola po žalobci požadována s tím, že v přestupkovém spise musela být žádost o evidenční kontrolu, rovněž i protokol o evidenční kontrole, soud uvádí, že v přestupkovém spise se uvedené listiny nenalézaly. Ani z tvrzení žalobce během policejní kontroly dne [datum], že jsou zákony špatně vymyšlené, výše uvedené nebylo možné zjistit.

21. Pokud jde o tvrzení, že žalobci nikdy žalovaný v průběhu přestupkového řízení nesdělil, že by mu mohl být uložen správní trest v podobě odebrání řidičského průkazu, resp. že mu bude takový trest uložen, soud uvádí, že tato skutečnost nebyla tvrzena jako důvod, pro který se žalobce domáhal žalované škody, a proto se tímto tvrzením soud dále jako právně nevýznamným nezabýval. Nad rámec toho však soud uvádí, že žalobci bylo známo riziko v podobě možného trestu zákazu řízení motorových vozidel již ze smlouvy o poskytování právních služeb, podle jejíhož čl. II. b. 2 měl žalovaný nárok na odměnu ve výši 25 000 Kč, pokud nebude žalobci uložen správní trest v podobě zákazu řízení motorových vozidel. Toto smluvní ustanovení nepochybně reaguje na příkaz o uložení pokuty a zákazu činnosti ze dne [datum] [stát. instituce].

22. Soud zamítl důkazní návrhy v podobě současné pracovní smlouvy se [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne [datum], návrh na provedení výslechu svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], neboť tyto důkazní návrhy měly prokázat další předpoklady existence odpovědnosti za újmu (zejména vznik újmy, výši újmy), kterými se však soud jako nevýznamnými již nezabýval. Výslech [jméno] [příjmení], pracovníka uvedené společnosti, byl ze strany žalobce navržen poté, kdy [právnická osoba] [anonymizováno] v průběhu řízení přešla do insolvence a pro žalobce nebylo dostupné získat původně navržený důkaz v podobě potvrzení uvedené společnosti o předjednaném pracovním poměru a výši sjednaného příjmu.

23. Návrh na provedení důkazu vojenskou knížkou včetně povolávacího rozkazu žalobce soud zamítl, neboť porušením oznamovací povinnosti v podobě povinnosti žalovaného informovat [anonymizováno 6 slov] [stát. instituce] [země] o tomto přestupkovém řízení se soud v souladu s § 118b o. s. ř. v předmětném řízení nezabýval (viz odůvodnění výše).

24. Rovněž z důvodu navržení důkazu po koncentraci předmětného řízení, tj. v rozporu s § 118b o. s. ř. soud zamítl důkazní návrh žalovaného učiněný až v průběhu ústního jednání dne [datum] v podobě emailové zprávy žalovaného žalobce ze dne [datum].

25. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutkový závěr: Žalovaný jako advokát zastupoval žalobce jako svého klienta v přestupkovém řízení, v němž byl žalobci uložen mj. trest zákazu řízení motorových vozidel. Žalobce však neprokázal, že by k uložení tohoto trestu a následně k újmě v podobě ušlého výdělku žalobce došlo v důsledku porušení povinností žalovaného jako advokáta, konkrétně tím, že nezjistil v průběhu přestupkového řízení, že žalobce se přestupku dopustil v důsledku nezákonného požadavku pracovníka magistrátu.

26. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem: Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

27. Podle § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

28. Podle § 24 odst. 1 zákona o advokacii advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za újmu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li újma způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jiným jeho zaměstnancem než zaměstnaným advokátem; odpovědnost těchto osob za újmu způsobenou zaměstnavateli podle zvláštních právních předpisů tím není dotčena.

29. Podle § 16 odst. 1 zákona o advokacii advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit.

30. Podle § 16 odst. 2 téhož zákona při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné.

31. Úprava odpovědnost advokáta za újmu způsobenou svému klientovi v souvislosti s výkonem advokacie je úpravou speciální k úpravě zakotvené v občanském zákoníku. Soud proto při posouzení předmětné věci vycházel z úpravy odpovědnosti za újmu, která se nachází v zákoně o advokacii, neboť k tvrzené újmě mělo dojít při výkonu advokacie žalovaným. Zákonné předpoklady existence odpovědnosti žalovaného jako advokáta za újmu způsobenou žalobci jsou zakotveny v § 24 odst. 1 uvedeného zákona, a to výkon advokacie žalovaným, tvrzená újma žalobce jako klienta, příčinná souvislost mezi porušením povinností při výkonu advokacie a vzniklou újmou. Tyto předpoklady musí být splněny kumulativně, resp. nenaplněním jednoho z nich tato speciální odpovědnost není dána. Je rovněž ze zákonné konstrukce této odpovědnosti v § 24 zákona o advokacii zřejmé, že je postavena na principu objektivní odpovědnosti, tj. bez ohledu na zavinění.

32. Ke konkrétnímu naplnění podmínek odpovědnosti žalovaného za újmu žalobce soud uvádí následující: V předmětné věci soud zjistil, že žalovaný v průběhu přestupkového řízení ve vztahu k žalobci jednal jako advokát ve vztahu ke klientovi, a to na základě uvedené smlouvy o poskytování právních služeb ze dne 18. 3. 2019, resp. šlo o výkon advokacie žalovaným. K řádnosti výkonu advokacie soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 2. 2003 ze dne 26. 2. 2003 sp. zn. 25 Cdo 1862/2001, jehož právní věta zní:„ Podmínku, že výkon advokacie nebyl advokátem činěn řádně, je třeba posuzovat z hlediska ustanovení § 16 zákona o advokacii, podle něhož advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny, přičemž těmito pokyny není vázán, jsou-li v rozporu se zákonem nebo stavovským předpisem; o čemž je advokát povinen klienta přiměřeně poučit.“ 33. Soud se v předmětném řízení zabýval tím, zda žalovaný svou činnost advokáta vykonával řádně ve smyslu výše citovaného § 16 zákona o advokacii, a to v rozsahu tvrzení žalobce, který řádné plnění povinností žalovaného jako advokáta zpochybňoval proto, že žalovaný v přestupkovém řízení nezjistil a dále neuplatnil námitku v podobě požadavku zaměstnance úřadu jet vozidlem vyřazeným z provozu a bez registračních značek na evidenční kontrolu. Otázka řádného výkonu advokacie ve smyslu řádného plnění povinností žalovaného jako advokáta, a to včetně nezjištění a neuplatnění námitky téhož obsahu byla již jako předběžná otázka zodpovězena v původním pravomocně skončeném řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] o nároku žalovaného na zaplacení odměny za poskytování právních služeb. Žalobcem tvrzené porušení povinností žalovaným bylo řešeno právě jako podmínka pro vznik nároku žalovaného na zaplacení odměny za poskytování právních služeb, resp. žalobce v uvedeném řízení proti nároku na zaplacení odměny argumentoval týmiž skutečnostmi, o něž opírá nárok v řízení předmětném.

34. Z rozhodnutí NS ČR ze dne 30. 1. 2018 sp. zn. 32 Cdo 578/2016, konkrétně z právní věty tohoto rozhodnutí soud cituje:„ Požadavku na celkovou harmonii soudních rozhodnutí podmiňující důvěru v právo není učiněno zadost, jestliže soud posoudil předběžnou otázku jinak, než jak tuto otázku jako předběžnou posoudil soud v jiném, předchozím řízení, aniž tu byly pro jiné její posouzení skutečně pádné důvody, zejména jiná skutková zjištění o příslušných právně významných skutečnostech. Opačný přístup by mohl vést k potlačení principu právní jistoty a předvídatelnosti práva a s tím svázaného principu legitimního očekávání, tedy principů patřících ke znakům právního státu, které vedou ke stabilitě a jednotnosti soudního rozhodování.“ 35. V právní větě nálezu ÚS ČR ze dne 10. 7. 2008 sp. zn. II. ÚS 2742/07 se uvádí:„ Soud, který jednu a tutéž předběžnou otázku nově posuzuje, musí tudíž brát ohled na to, jak byla jiným soudem posouzena a pokud se chce od předchozího řešení odchýlit, musí vyložit proč tak činí, přičemž nemůže obstát jako argument skutečnost, že v mezidobí se změnila judikatura soudů, ale naopak musí vycházet z dobové judikatury a z právních předpisů platných v době, kdy byla v předchozím řízení předběžná otázka posuzována. Jen takovým postupem lze naplnit legitimní očekávání stěžovatelů v důvěryhodnost aktů státu, požívající ústavněprávní ochrany. Jak lze dovodit z čl. 1 Ústavy, podstatou uplatňování veřejné moci v demokratickém právním státu je princip dobré víry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci a ochrana dobré víry v nabytá práva konstituovaná akty veřejné moci, ať už v individuálním případě plynou přímo z normativního právního aktu nebo z aktu aplikace práva.“ 36. Soud dále odkazuje na b. 32 rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] v uvedené věci:„ …nelze za pochybení žalobce považovat skutečnost, že v přestupkovém řízení nevznesl námitku, že žalovaný jel na pokyn pracovníka magistrátu s vozidlem bez registračních značek a vyřazeným z provozu na evidenční kontrolu. Je tomu tak proto, že o této skutečnosti žalobce nevěděl a ani při náležité péči, kterou po něm lze požadovat, vědět nemohl. Žalovaný, jak sám potvrdil, tuto skutečnost žalobci nesdělil, natož aby mu dal pokyn, aby ji v přestupkovém řízení uplatnil. Ani ve správním spise, který byl o přestupku veden, přitom není obsaženo nic, z čeho by na takovou skutečnost bylo možno alespoň usuzovat. Dle úředního záznamu, který byl o zjištění přestupku policií sepsán, žalovaný policejní hlídce sdělil, že„ vozidlo měl v autobazaru a něco si potřeboval akorát zařídit a jet natankovat na čerpací stanici [jméno] [příjmení] v [část obce]. Věděl o tom, že vozidlo je v depozitu. Dále si jen stěžoval na špatně vymyšlené zákony.“ Nic o tom, že by jel na evidenční kontrolu, se tam tudíž neuvádí. Stejně tak žalovaným podepsané oznámení o přestupku obsahuje pouze jeho vyjádření ve znění„ Nesouhlasím s výše uvedeným posouzením“, aniž by zde bylo cokoli o jízdě na evidenční kontrolu uvedeno.“ 37. Žalobce netvrdil žádné nové a jiné skutečnosti, které by mohly odůvodnit jiné posouzení právně významné skutečnosti v podobě řádného plnění povinností žalovaného při výkonu advokacie v předmětném přestupkovém řízení. Nedošlo k řádné právně významné změně příslušných zákonných ustanovení, podle kterých soud plnění povinností ze strany žalovaného při výkonu advokacie posuzoval (zejména § 16 zákona o advokacii). V souladu s tím je třeba shrnout, že v předmětném řízení byla nově posuzována jako předběžná stejná otázka jako v řízení sp. zn. [spisová značka], avšak nebyly žalobcem tvrzeny ani jinak zjištěny žádné okolnosti, které by odůvodnily její jiné posouzení než v řízení uvedeném. Soud proto dospěl k témuž dílčímu závěru jako v rozsudku ze dne 12. 1. 2022 č. j. [číslo jednací], že žalovaný jako advokát jednal v souladu s § 3 odst. 1, § 16 odst. 1 z. o advokacii chránil a prosazoval práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny, resp. jednal v mezích příkazů klienta, který však mylně předpokládal, že informaci o evidenční kontrole, jejíž sdělení v přestupkovém řízení považoval za významné, žalovaný mohl zjistit z přestupkového spisu. Žalobce neprokázal, že by žalovaný porušil své povinnosti při výkonu advokacie ve smyslu § 16 zákona o advokacii tím, že nezjistil a v přestupkovém řízení neuplatnil skutečnost, že se uvedeného přestupku dopustil v důsledku nezákonného požadavku pracovníka magistrátu. Skutečnost týkající se uvedeného požadavku nebyla zjistitelná z přestupkového spisu, rovněž tuto skutečnost žalobce žalovanému nesdělil. Žalobce své tvrzení neprokázal ani poté, co byl podle § 118a odst. 3 o. s. ř. opětovně poučen v závěru jednání soudu dne [datum].

38. V souladu s výše uvedeným je třeba mít za to, že žalobce neprokázal, jeden ze zákonných předpokladů existence odpovědnosti za újmu podle § 24 odst. 1 zákona o advokacii, a to řádný výkon advokacie, naplněn nebyl. Jsou-li ke vzniku odpovědnosti za újmu její předpoklady stanoveny kumulativně, je zřejmé, že při nesplnění jednoho z nich tato odpovědnost nemůže vzniknout. Tím je však odůvodněn i závěr, že za takových okolností je nadbytečné zabývat se tím, zda byly splněny i ostatní její předpoklady (viz rozhodnutí NS ČR ze dne 23. 2. 2005 sp. zn. 25 Cdo 773/2004). Soud se proto dále pro stránce skutkové ani právní nezabýval zjišťováním naplnění ostatních předpokladů existence odpovědnosti za újmu, konkrétně újmou, která měla vzniknout žalobci, a příčinnou souvislostí mezi porušením povinností při výkonu advokacie a újmou. Tímto soud také odůvodnil zamítnutí důkazních návrhů k prokázání uvedených předpokladů.

39. V souladu s tím, že nebyl prokázán zákonný předpoklad existence odpovědnosti žalovaného jako advokáta za újmu způsobenou při výkonu advokacie, a to porušení povinností při tomto výkonu, soud žalobu pro neunesení důkazního břemene ze strany žalobce v plném rozsahu zamítl.

40. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

41. Zcela úspěšné žalovanému soud přiznal náklady řízení, které jsou představovány mimosmluvní odměnou za 3 úkony právní služby v podobě písemného vyjádření ve věci ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum] v trvání přesahující 2 hodiny po 7 100 Kč podle § 7 b. 5, § 11 odst. 1 advokátního tarifu ve výši 7 100 Kč za úkon, celkem 21 300 Kč. Dále soud žalovanému přiznal mimosmluvní odměnu za 2 úkony právní služby v podobě převzetí právního zastoupení a účasti na jednání soudu dne [datum] ve výši 6 000 Kč za úkon, celkem 12 000 Kč podle § 7 b. 5, § 11 odst. 1 za použití § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Soud při úkonech v podobě převzetí právního zastoupení a účasti na jednání soudu dne [datum] vyšel z úvahy, že žalovaný byl stejnou zástupkyní z řad advokátů zastoupen v původním řízení, v průběhu jehož ústního jednání dne [datum] byla vznesena předmětná vzájemná žaloba, později vyloučená k předmětnému samostatnému řízení. Za převzetí zastoupení a účast na uvedeném jednání již byla zástupci žalovaného přiznána odměna za úkon vždy ve výši 1 620 Kč. Podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok. Soud považuje za spravedlivé zohlednit výše uvedené zastoupení žalovaného před vyloučením věci k samostatnému řízení tak, že sečetl tarifní hodnoty obou sporů (150 000 Kč a 12 100 Kč), ze součtu zjistil cenu úkonu právní služby v souladu s § 7 b. 5 advokátního tarifu ve výši 7 620 Kč. Od této hodnoty soud odečetl již v původním řízení přiznanou hodnotu úkonu ve výši 1 620 Kč (viz původní rozsudek 12. 1. 2022 č. j. 22 C 151/2021-55 ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu), a dospěl tak k hodnotě 6 000 Kč, kterou za uvedené dva úkony v předmětném řízení přiznal. Odměna za právní zastoupení podle advokátního tarifu byla proto přiznána žalovanému ve výši 33 300 Kč. Dále soud žalovanému přiznal náhradu hotových údajů zástupce ve výši 900 Kč (3 režijní paušály po 300 Kč podle § 11 odst. 1, § 13 odst. 4 advokátního tarifu za úkony podobě písemného vyjádření ve věci ze dne [datum], účasti na jednání soudu dne [datum] v trvání přesahující 2 hodiny). Nepřiznal však náhradu hotových výdajů za úkony v podobě převzetí zastoupení a účasti na jednání soudu dne [datum], kdy již byla tato náhrada zástupci žalovaného přiznána v původním řízení. Tato náhrada se neodvíjí od předmětu řízení, a proto by bylo nespravedlivé témuž zástupce za uvedené jednání a převzetí zastoupení tuto hodnotu přiznávat dvakrát. Dále soud žalovanému přiznal náhradu jízdného (cesta osobním automobilem k ústnímu jednání soudu z [obec] do [obec] a zpět dne [datum] v délce 170 km) ve výši 1 143,14 Kč v souladu s §13 odst. 5 advokátního tarifu. Rovněž z důvodu, že náhrada cestového za jednání soudu dne [datum] byla již žalovanému přiznána v původním řízení před vyloučením věci, nebyla nyní žalovanému tato náhrada opětovně přiznána. Dále soud žalovanému přiznal náhradu za promeškaný čas ve výši 500 Kč (5 promeškaných půlhodin po 100 Kč) podle §14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., a to opět ze stejného důvodu pouze za jednání soudu dne [datum]. S ohledem na skutečnost, že zástupce žalovaného je plátcem daně z přidané hodnoty, byla žalovanému přiznána rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 7 527 Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.).

Poučení