22 C 384/2022 - 185

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta B] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozený [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B] 3. [Jméno žalované C], narozený [Datum narození žalované C] bytem [Adresa žalované C] všichni zastoupeni advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví takto:

Výrok

I. Zrušuje se podílové spoluvlastnictví žalobkyně a 1. žalovaného, 2. žalovaného, 3. žalovaného k nemovitostem, jimiž jsou pozemek parc. č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno] m2, [Anonymizováno] [Anonymizováno], v obci a katastrálním území [adresa], zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno].

II. Nařizuje se prodej ve veřejné dražbě pozemku parc. č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno] m2, [Anonymizováno] [Anonymizováno], v obci a katastrálním území [adresa], zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], kdy náklady spojené s prodejem označených nemovitostí budou hrazeny z výtěžku dražby a po odečtení těchto nákladů výtěžek bude rozdělen mezi účastníky v poměru k jejich spoluvlastnickým podílům, tj. žalobkyni jednou čtvrtinou (1/4), 1. žalovanému jednou polovinou (1/2), 2. žalovanému jednou osminou (1/8) a 3. žalovanému jednou osminou (1/8).

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Na náhradě nákladů státu je České republice žalobkyně povinna uhradit částku, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto samostatného usnesení do dispozice Okresního soudu Praha – východ.

V. Na náhradě nákladů státu jsou České republice 1. žalovaný, 2. žalovaný, 3. žalovaný povinni společně a nerozdílně uhradit částku, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto samostatného usnesení do dispozice Okresního soudu Praha – východ.

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala soudu žalobní návrh, jímž se domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti, pozemek parc. č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno] m2, [Anonymizováno] [Anonymizováno], v obci a katastrálním území [adresa], zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] s následujícími tvrzeními. Žalobkyně je společnost s ručením omezeným, podnikající pod obchodní firmou [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně], sídlo [adresa], předmětem podnikání je pronájem nemovitostí, bytů, nebytových prostor. S žalovanými je podílovým spoluvlastníkem pozemku parc. č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno] m2, [Anonymizováno] [Anonymizováno], v obci a katastrálním území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota], Katastrální úřad pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Žalobkyně vlastní na předmětné nemovité věci podíl 1/4, 1. žalovaný 1 1/2, 2. žalovaný a 3. žalovaný každý 1/8. Žalobkyně jej nabyla dle usnesení o příklepu soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], čj. [spisová značka], [datum]. Přes uvedený právní stav, nepopiratelné vlastnické právo žalobkyně k vydražené nemovité věci, je jí znemožněno předmět jeho vlastnictví užívat, zůstává výlučně v dispozici 1. žalovaného, což žalobkyně, když má pouze holé vlastnictví, považuje za dlouhodobě neudržitelné. Je přesvědčena, že jí dle § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nemůže nikdo nutit ve spoluvlastnictví setrvávat, není reálným spoluvlastnictví zrušit dohodou účastníků. Nevidí tak jinou možnost, než dle § 1143 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, rozhodnout o zrušení spoluvlastnictví na návrh některého ze spoluvlastníků soudem, zároveň rozhodne i o způsobu vypořádání. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přináší výčet způsobů, jakými může být spoluvlastnictví při zrušení vypořádáno. Dle usnesení Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 22 Cdo 2568/2003, 21. 10. 2004, je význam předmětného zákonného výčtu dvojí, kdy soud nemůže provést vypořádání jiným než v zákoně uvedeným způsobem, zákonem je dána pevná posloupnost jednotlivých způsobů vypořádání spoluvlastnictví, pro soud závazná. Soud tedy nemůže rozhodnout o prodeji věci tam, kde jsou podmínky pro rozdělení. První zákonný způsob, tj. vypořádání podílového spoluvlastnictví reálným rozdělením, nepřichází v daném případě z faktických důvodů v úvahu, třeba volit mezi přikázáním věcí jednomu ze spoluvlastníků a prodejem ve veřejné dražbě. V návaznosti na uvedené žalobkyně uzavírá, že nejvhodnějším (zároveň prvním přípustným) způsobem vypořádání spoluvlastnictví je přikázání za přiměřenou náhradu do jejího výlučného vlastnictví, § 1147 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, splňuje všechny podmínky pro aplikaci tohoto způsobu vypořádání, má o přikázání zájem, splňuje i druhé, judikaturou zdůrazněné, kritérium solventnosti, schopnosti spoluvlastníka poskytnout ostatním odpovídající náhradu. Nechť je tedy podílové spoluvlastnictví v souvislosti s jeho zrušením vypořádáno tak, že bude předmětná nemovitá věc dle § 1147 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přikázána do jejího výlučného vlastnictví při poskytnutí odpovídající náhrady žalovaným. Jde-li pak o částku, za kterou mají být podíly žalovaných přikázány, navrhuje, aby byla každému z nich poskytnuta cena obvyklá dle znaleckého posudku, což je připravena žalovaným za jejich spoluvlastnické podíly uhradit. Žalobkyně k výzvě soudu dle § 118a o. s. ř. nedoložila schopnost plnit na vypořádací podíl, závěrem uvedla, že nemá zájem o přikázání do výlučného vlastnictví.

2. Žalovaní tvrdí, že se jedná o rodinný majetek vlastněný historicky předky žalovaných, aktuálně vlastněný žalovanými, kteří mají zájem, aby i nadále byl vlastnictvím rodiny. Do doručení žaloby žalovaným nebylo známo, že spoluvlastníkem pozemku č. [hodnota] v obci [adresa] je žalobkyně, která se žádným způsobem nepokusila o řešení věci, vypořádání podílového spoluvlastnictví, žalované žádným způsobem nekontaktovala s návrhem na jeho vypořádání a případné řešení užívání, nesdělila zájem ji užívat. Není tak zřejmým, proč žalobkyně dovozuje, že není možnost dohody. Mělo-li by být spoluvlastnictví zrušeno, je třeba řešit otázku reálného dělení. Nelze-li pozemek dělit, nechť je podílové spoluvlastnictví zrušeno, kdy žalovaní nesouhlasí s přikázáním do výlučného vlastnictví žalobkyně, mají zájem na přikázání do podílového vlastnictví tak, že spoluvlastnický podíl žalobkyně by byl přikázán do podílového spoluvlastnictví, každému z žalovaných dle jeho spoluvlastnického podílu oproti náhradě poskytnuté žalobkyni. Žalovaní k výzvě soudu dle § 118a o. s. ř. nedoložili schopnost plnit na vypořádací podíl, závěrem navrhli, nechť je rozhodnuto o reálném dělení nemovitosti, k čemuž odkázali na znalecký posudek ve věci vypracovaný.

3. Skutková zjištění:

4. Žalobkyně je společnost s ručením omezeným zapsanou do obchodního rejstříku dne [datum], předmětem podnikání je pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor bez poskytování jiných než základních služeb spojených s nájmem. (výpis z obchodního rejstříku na čl. 19 spisu)

5. Účastníci jsou spoluvlastníky, žalobkyně ve spoluvlastnickém podílu 1/4, 1. žalovaný ve spoluvlastnickém podílu 1/2, 2. žalovaný ve spoluvlastnickém podílu 1/8, 3. žalovaný ve spoluvlastnickém podílu 1/8, pozemku parc. č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno] m2, [Anonymizováno] [Anonymizováno], v obci a katastrálním území [adresa], zapsaného na listu vlastnictví č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. (výpis z katastru nemovitostí na čl. 20 spisu)

6. Dne [datum] bylo vydáno usnesení o příklepu čj. [spisová značka], Exekutorský úřad [adresa], [tituly před jménem] [jméno FO], kdy žalobkyně nabyla spoluvlastnický podíl na shora uvedené nemovitosti v podílu . (usnesení o příklepu na čl. 17-18 spisu)

7. Soudní znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] podala ve věci znalecký posudek č. [č. účtu], označení posudku [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], kdy uzavřela, že pozemek parc. č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno] m2, [Anonymizováno] [Anonymizováno], v obci a katastrálním území [adresa], zapsaného na listu vlastnictví č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] lze dle spoluvlastnických podílů dělit tak, že nově vzniklé pozemky by při zachování přístupu k veřejné komunikaci měly šíři dle spoluvlastnických podílů žalobkyně, 1. žalovaného, 2. žalovaného, 3. žalovaného v rozsahu 1,6 m, 3,1 m, 0,8 m a 0,8 m. Obvyklá cena pozemku činí 4 409 500 Kč. (znalecký posudek na čl. 59-99 spisu)

8. Usnesením čj. 22 C 384/2022-102 byli účastníci vyzváni, nechť učiní vyjádření ke znaleckému posudku, uvedou, zdali proti tomuto mají námitky. Žádných námitek proti vypracovanému znaleckému posudku nebylo vzneseno, soudem tak nebyl k ústnímu jednání volán soudní znalec ve věci ustanovený. Žalobkyně následně, ve velmi krátkém úseku před jednáním soudu, doručila soudu podání, jehož přílohou byl znalecký posudek na čl. 129-140 spisu, který následného dne doručila soudu v originálu. K tomuto k výzvě soudu učinil soudní znalec ve věci ustanovený [tituly před jménem] [jméno FO] vyjádření. Uvedené listiny soud k důkazu neprovedl, tudíž je ani nehodnotí, a to pro nadbytečnost. Znalecký posudek předložený žalobkyní nehodnotí vůbec žádným způsobem otázku možného rozdělení pozemku, hodnotí pouze cenu. Za situace, kdy žalobkyně nemá zájem o přikázání do výlučného vlastnictví, neprokazuje bonitu, žalovaní navrhují prvý způsob vypořádání, netvrdí ani neprokazují bonitu, je tak hodnocení ceny pozemku nadbytečným.

9. Skutkový stav:

10. Žalobkyně ve spoluvlastnickém podílu 1/4, 1. žalovaný ve spoluvlastnickém podílu 1/2, 2. žalovaný ve spoluvlastnickém podílu 1/8, 3. žalovaný ve spoluvlastnickém podílu 1/8, jsou vlastníky pozemku parc. č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno] m2, [Anonymizováno] [Anonymizováno], v obci a katastrálním území [adresa], zapsaného na listu vlastnictví č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno].

11. Dle spoluvlastnických podílů lze označený pozemek při zachování přístupu k veřejné komunikaci dělit tak, že nově vzniklé pozemky by měly šíři dle spoluvlastnických podílů žalobkyně, 1. žalovaného, 2. žalovaného, 3. žalovaného v rozsahu 1,6 m, 3,1 m, 0,8 m a 0,8 m. Obvyklá cena pozemku činí 4 409 500 Kč.

12. Na straně žalobkyně ani na straně žalovaných nebylo prokázáno, že jsou stavu uhradit finanční plnění pro vypořádání spoluvlastnictví. Žalobkyně nemá vůli vlastnit označenou nemovitost, neoznačila tak žádné důkazy k prokázání své bonity. Žalovaní mají vůli vlastnit označenou nemovitost, k výzvě soudu dle § 118a o. s. ř. však neoznačili žádné důkazy k prokázání schopnosti plnit na vypořádací podíl, ani toto netvrdili, navrhli, nechť je rozhodnuto o reálném dělení nemovitosti. Za situace, kdy žádný z účastníků k výzvě soudu neoznačil žádných důkazů k prokázání schopnosti plnit na vypořádací podíl, nelze vzít za prokázané, že na jejich straně je dána potřebná bonita.

13. Podle § 1140 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, o. z., nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

14. Podle § 1143 o. z., nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

15. Podle § 1144 o. z., je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

16. Podle § 1147 o. z., není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

17. Žalobkyně se domáhá rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k čemuž soud odkazuje na ustanovení § 1140 a násl. o. z. k čemuž soud odkazuje na Občanský zákoník s komentářem III, C. H. BECK, Praha 2014, str. 543 a násl. Právní úprava je koncipována tak, že spoluvlastník nemůže být ve spoluvlastnictví nucen setrvávat proti své vůli. Adekvaci ustanovení § 142, odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. zákon č. 89/2012 Sb. neupravuje. Dále je nutno uvést, že zákon stanoví taxativním způsobem způsoby vypořádání spoluvlastnictví soudem, a to primárně rozdělení věci, poté přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu, teprve není-li toto možné prodej věci ve veřejné dražbě. Způsob vypořádání je tak zde dán zákonem, soud tudíž není žalobním žádáním vázán, § 153, odst. 2 o. s. ř.

18. Hodnocení reálné dělitelnosti nemovitosti je otázkou odbornou. Ve věci byl tak k posouzení této otázky ustanoven soudní znalec. Tento učinil závěr, že nemovitost je možné dělit tak, že nově vzniklé pozemky budou mít šíři 1,6 m, 3,1 m, 0,8 m a 0,8 m.

19. Závěry soudního znalce soud hodnotí v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 22 Cdo 2394/2006 dne 28. 3. 2008, které uvádí: „K otázce reálného dělení pozemku uvedl bývalý Nejvyšší soud ČR v rozsudku sp. zn. 3 Cz 3/92, že "výrazem "rozdělení dobře možné“ je sledován zejména ten cíl, aby i po rozdělení mohly nemovitosti bez závad sloužit k uspokojování těch potřeb, k nimž jsou účelově určeny.“.“ 20. A dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 22 Cdo 2418/2022 dne 28. 12. 2023, které uvádí: „Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu k otázce vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem se podává, že reálné rozdělení společné nemovité věci není dobře možné zejména tehdy, pokud by nově vzniklé nemovité věci nebylo možno řádně užívat [..např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3105/2014]. …..v případě, že by nově vzniklé části věci nemohly sloužit vlastníku způsobem odpovídajícím jejich povaze; u pozemků se pak jedná zejména o kritérium rozlohy a celkové plochy a tvaru rozdělovaného pozemku (..např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2163/2006). Velmi podstatným kritériem při rozdělení pozemku je pak jednak otázka přístupu k tomuto pozemku z veřejné komunikace (..např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2437/2012), a jednak otázka přístupu k jiným nemovitým věcem, neboť rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku nemůže navodit stav, kdy některý z dosavadních spoluvlastníků ztratí přístup k jiné nemovitosti, jíž je vlastníkem či spoluvlastníkem (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1431/2012). V projednávané věci odvolací soud …podrobně vysvětlil, z jakých důvodů má za to, že pozemek ..je nutné považovat za reálně nedělitelný. Dospěl k závěru, že rozdělení předmětného pozemku by sice bylo technicky proveditelné, ale z hlediska funkčního využití není rozdělení dobře možné. Zohlednil přitom velikost pozemku i velikost podílů jednotlivých spoluvlastníků, přičemž poukázal na to, že většina z nově vzniklých pozemků by byla samostatně nevyužitelná a s ohledem na to, že žádný z účastníků – kromě žalovaného 3) – by nemohl nově vzniklý pozemek využít pro zajištění lepšího přístupu na svůj vlastní pozemek nebo ke zvětšení velikosti svých stávajících pozemků, nepovažoval za vhodné řešení pozemek rozdělit. Naopak, co se týče polohy pozemku, zohlednil, že předmětný pozemek jednou z delších stran přiléhá k pozemku žalovaného 3), dále k pozemkům ve vlastnictví osob odlišných od účastníků řízení a současně navazuje na pozemek ..jenž je rovněž předmětem vypořádání …. Zohlednil též funkční určení daného pozemku podle platného územního plánu. …Ze všech těchto důvodů shledal pozemek z funkčního hlediska reálně nedělitelným…. S těmito závěry odvolacího soudu dovolací soud souhlasí. Ačkoliv bylo zjištěno, že by reálné rozdělení pozemku bylo technicky proveditelné, …v daném případě brání reálnému rozdělení pozemku nemožnost následného funkčního využití nově vzniklých menších částí pozemku. Závěr o reálné nedělitelnosti je proto správný, a to jak z hlediska praktického využití daného pozemku jako celku (oproti menším rozděleným pozemkům, které by samostatně využitelné nebyly), tak i z pohledu dalších aspektů ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu citované výše.“.

21. Situace uvedená v posledně citovaném rozhodnutí dopadá na souzenou věc. V řízení bylo zjištěno, že pozemek by sic bylo možné technicky dělit, avšak vznikly by jednotlivé pozemky, které by byly šíře 1,6 m, 3,1 m, 0,8 m a 0,8 m. Nově vzniklé pozemky o této šíři by nebylo možné reálně užívat, nebyla by splněna podmínka, že po rozdělení takto nově vzniklé nemovitosti mohou bez závad sloužit k uspokojování těch potřeb, k nimž jsou účelově určeny, bylo by možné jejich funkční využití. Tedy nepostačí pouze splnění té podmínky, že pozemky lze technicky dělit, což v souzené věci je možné, nýbrž je nutným, aby nově vzniklé pozemky byly využitelné, což u pozemků, které by měly být využity, byť pouze k zemědělské činnosti, není při šíři pozemků 1,6 m, 3,1 m, 0,8 m a 0,8 m možné, a zcela nevyužitelné jsou takovéto pozemky pro případnou stavební činnost. Uvedený závěr koresponduje i s vyjádřením žalovaných při jednání soudu, kteří uvedli, že „..že při reálném dělení, tak jak je naznačeno, by nebylo možné na odděleném pozemku stavět. Nebylo by ho možné nijak využít, neboť jeho šíře je sedm metrů. Nicméně, tímto způsobem by došlo k reálnému vypořádání podílového spoluvlastnictví. Aby to bylo přesně řečeno, tak ani za stávající situace na daném pozemku nelze stavět. Pozemek je velmi úzký, tedy vypořádáním reálným dělením na pruhy tak, jak je naznačeno ve znaleckém posudku by v zásadě zůstal zachován stávající stav.“. Tedy žalovaní navrhují reálné dělení pouze s tím argumentem, že toto je možné technicky, zároveň však sami tvrdí, že praktické využití nově vzniklých pozemků není možné, kdy právě toto je faktor, který musí být zohledněn.

22. K výzvě dle § 118a o. s. ř. ve vztahu k schopnosti plnit na vypořádací podíl, žalobkyně toto nedoložila, uvedla, že nemá zájem o přikázání věci do výlučného vlastnictví. Žalovaní k tomuto netvrdili ničeho, ani neprokázali, navrhli, nechť je provedeno reálné dělení pozemku, k čemuž odkázali na znalecký posudek vypracovaný ve věci [tituly před jménem] [jméno FO].

23. Co se týká toho, zdali na straně některé ze stran sporu je dána schopnost plnit na vypořádací podíl, tak ve věci tak nezbývá, nežli uzavřít, že na straně žalobce ani žalovaných nejsou k dispozici finanční prostředky k úhradě vypořádacího podílu. Nelze tudíž ani uzavřít, že jsou dány předpoklady pro přikázání nemovitostí do výlučného vlastnictví některého ze spoluvlastníků oproti povinnosti plnit na vypořádací podíl, tudíž předpoklady pro vypořádání podílového spoluvlastnictví druhým způsobem.

24. Za situace, kdy ve věci nebylo zjištěno, že jsou dány předpoklady pro rozhodnutí o vypořádání podílového spoluvlastnictví reálným dělením či přikázáním jednomu ze spoluvlastníků oproti povinnosti plnit na vypořádací podíl, tedy prvým či druhým způsobem vypořádání, bylo rozhodnuto, že se nařizuje prodej nemovitostí, které jsou předmětem řízení, tak, jak jsou označeny ve výroku tohoto rozsudku, ve veřejné dražbě, kdy náklady spojené s prodejem označených nemovitostí budou hrazeny z výtěžku dražby a po odečtení těchto nákladů výtěžek bude rozdělen mezi účastníky v poměru k jejich spoluvlastnickým podílům, tedy tak, že žalobkyně obdrží 1/4, 1. žalovaný 1/2, 2. žalovaný 1/8, 3. žalovaný 1/8 takto určeného výtěžku.

25. Ve vztahu k rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud rozhodl v intencích rozhodnutí Ústavního soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. I. ÚS 3202/20 ze dne 2. 11. 2021, „Rozhodování o nákladech řízení v řízeních, které mají povahu iudicium duplex.“. V toto rozhodnutí Ústavní soud ČR uvádí: „Vzhledem k takto výjimečnému postavení účastníků řízení není snadné rozhodnout o náhradě nákladů soudního řízení, neboť není zřejmé, která strana vlastně "vyhrála" a která "prohrála". Jinými slovy řečeno, v obdobných případech nelze bez dalšího aplikovat zásadu úspěchu ve věci. Tomuto specifickému rysu řízení pak odpovídá též roztříštěnost judikatury obecných soudů v obdobných věcech. Vzhledem k tomu, že z věcných důvodů není prakticky možné, aby se touto otázkou sjednocujícím způsobem zabýval Nejvyšší soud, přistoupil Ústavní soud ve věci sp. zn. I. ÚS 262/20 k zevrubné analýze této problematiky. Z té mimo jiné vyplývá, že "nemohou-li spoluvlastníci předem přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu a mají-li všichni shodné procesní postavení v řízení, v němž se jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků, jeví se zpravidla jako spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení, aby každý ze spoluvlastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody; takové východisko odpovídá právu spoluvlastníků na ochranu vlastnictví zaručenému čl. 11 odst. 1 Listiny.". Z odůvodnění ústavní stížností napadených rozsudků se však naopak podává, že soudy založily odůvodnění svých nákladových výroků na zásadě úspěchu ve věci, jejíž aplikace není tomuto typu řízení vlastní - v podrobnostech lze zcela odkázat na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 262/20. Chce-li obecný soud v řízeních, která mají charakter iudicium duplex, rozhodnout o nákladech řízení asymetricky, měl by přednést pro tento svůj postup přesvědčivé argumenty. Z odůvodnění ústavní stížností napadených rozsudků se takové důvody nepodávají, a proto přistoupil Ústavní soud k jejich částečné kasaci. Výše uvedené neznamená, že by obecné soudy nemohly v nákladových výrocích zohlednit průběh soudního řízení, nicméně musí tento svůj postup řádně odůvodnit. To se v projednávané věci nestalo, čímž došlo k zásahu do základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces. Pro úplnost je však nutno uvést, že obecné soudy rozhodovaly o náhradě nákladů řízení před vyhlášení citovaného nálezu Ústavního soudu.“. Z uvedeného rozhodnutí se tak podává, že ve věci, kterou lze hodnotit v režimu iudicium duplex, což je typicky řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví, nelze usuzovat na úspěch ve věci a je tak namístě rozhodnout, že každý z účastníků si ponese náklady, které v souvislosti s vedením sporu vynaložil. Tuto zásadu lze prolomit, avšak musí být zřejmé, z jakého důvodu takto soud věc hodnotí, musí být přesvědčivě odůvodněny závěry pro odchýlení od zásady rovnosti při rozhodnutí o nákladech řízení. V souzené věci nebylo shledáno žádných konkrétních a do té míry pro spor zásadních skutečností, které by odchýlení se od zásady rovnosti nákladů řízení odůvodňovaly. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

26. Dle § 148 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků 27. Usnesením čj. 22 C 384/2022-43 ze dne 16. 6. 2023 byl ve věci ustanoven znalec k podání znaleckého posudku z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí [tituly před jménem] [jméno FO]. Jmenovaný soudní znalec vypracoval znalecký posudek č. [č. účtu]. Usnesením čj. 22 C 384/2022-115 ze dne 25. 3. 2024 bylo jmenovanému soudnímu znalci přiznáno znalečné ve výši 27 494,34 Kč, přičemž z rozpočtových prostředků bylo uhrazeno na znalečném 21 494,34 Kč, když shora citovaným usnesením bylo žalobkyni uloženo uhradit zálohu na vypracování znaleckého posudku ve výši 6 000 Kč, což žalobkyně učinila (záznam o složení je na čl. 46 spisu). Platební poukaz pro úhradu znalečného je na čl. 123 spisu. Soudní znalec nadále vypracoval vyjádření ke znaleckému posudku předloženému žalobkyní, kdy dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o znalečném za toto vyjádření.

28. V daném případě tak nebylo pravomocně rozhodnuto o nákladech státem vydaných, realizovaných na úhradu znalečného. Jak uvádí komentář ASPI k ustanovení § 151 o. s. ř., tak „Soud rozhoduje o náhradě nákladů řízení tak, že rozhodne o náhradě nákladů řízení, co do základu, výši může určit až v písemném vyhotovení rozhodnutí, případně rozhodne o náhradě nákladů řízení v samostatném usnesení dle § 151 odst. 5, lhůta k plnění běží vždy až od právní moci rozhodnutí, jímž byla náhrada nákladů řízení přiznána (i § 171 odst. 3).“. V souzené věci je tak dán předpoklad pro to, aby výši nákladů řízení bylo rozhodnuto v samostatném usnesení. Protože však dle § 151, odst. 1 o. s. ř. bylo nutno rozhodnout o povinnosti účastníků k náhradě nákladů řízení, bylo rozhodnuto, že žalobkyně, žalovaní společně a nerozdílně jsou povinni uhradit České republice náklady řízení, jejich výše bude určena v samostatném usnesení. Povinnost k plnění byla uložena oběma stranám řízení, tedy žalobkyni i žalovaným, a to za užití zásad vymezených ve shora citovaném rozhodnutí Ústavního soudu ČR.