22 C 409/2024 - 93

Rubrum

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlou Nippertovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce], [Anonymizováno] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená opatrovnicí [Jméno opatrovnice A] sídlem [Adresa opatrovnice A] o výživné pro zletilé dítě takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna přispívat žalobci na výživu částkou 2 700 Kč měsíčně, a to za dobu od 21. 11. 2021 do 21. 11. 2024, vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce předem, k rukám žalobce.

II. Dlužné výživné za dobu od 21. 11. 2021 do 21. 11. 2024 ve výši 97 200 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobci do 30 dnů od doručení rozsudku.

III. V rozsahu přesahující stanovené výživné, tj. ve výši 4 800 Kč měsíčně za dobu od 21. 11. 2021 do 21. 11. 2024, se žaloba zamítá.

IV. České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 21. 11. 2024 doplněnou podáním doručeným dne 6. 4. 2025 a dne 28. 4. 2025 domáhal stanovení vyživovací povinnosti po žalované jako své matce, a to ve výši 7 500 Kč měsíčně zpětně za dobu od 21. 11. 2021 do 21. 11. 2024 ve výši 270 000 Kč. Žalobu žalobce odůvodnil tím, že je zletilé nezaopatřené dítě, které se soustavně připravuje na výkon budoucího povolání studiem na 1. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Současně pobývá na univerzitních kolejích a u otce. Matka po dobu delší jak 3 roky nijak na jeho život nepřispívá a nezajímá se o něj a není s ním v žádném kontaktu. Na svůj život si přivydělává prací na základě dohod konaných mimo pracovní poměr, které však jen stěží mohou sanovat vyživovací povinnost matky, protože studium oboru všeobecné lékařství vyžaduje značnou časovou zátěž na dítě. Výdělky žalobce tak nejsou dostačující. Náklady se pohybují v souhrnu od 15 000 Kč do 20 000 Kč. Žalobce měl dříve za to, že žalované v její těžké životní situaci pomůže, pokud se nároku na stanovení vyživovací povinnosti nebude soudně domáhat. V období od 21. 11. 2021 do 28. 7. 2022 studoval na gymnáziu Matyáše Lercha. V době studia na gymnáziu byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba]. Pracovní vztah tam ukončil ke dni 31. 12. 2022, protože náplň práce nebyla slučitelná se studiem. V době na gymnáziu si pronajal byt, který musel zvládnout ufinancovat bez matčina výživného. Měsíční náklady v té době činily 13 600 Kč (nájem 10 600 Kč a energie cca a 3 000 Kč). Po úspěšném ukončení studia na gymnáziu nastoupil dne 28. 7. 2022 na 1. Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, obor Všeobecné lékařství. Přestěhoval se na koleje Univerzity Karlovy, kde bydlí doposud. Od 1. 1. 2023 nastoupil k novému zaměstnavateli [právnická osoba] Zaměstnání žalobce omezuje a omezovalo při studiu. Pokud by žalovaná přispívala na jeho výživu, nemusel by trávit tolik času prací a mohl se věnovat studiu. Žalobce dále pobírá soudem přiznané výživné od otce ve výši 4 800 Kč měsíčně. Otec se dále podílí na výživě nahodilými platbami, které jsou nezbytné pro studium a další nenadálé životní situace žalobce.

2. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. 2. 2025, č. j. 22 C 409/2024-26 byla žalované s ohledem na skutečnost, že pobyt žalované není znám, ustanovená podle § 29 odst. 3 zákona č. 9/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.”) opatrovnice z řad advokátů a to Mgr. Anna Vlčková sídlem Žižkova 602/2, 741 01 Nový Jičín.

3. Opatrovnice se v podání doručeném soudu dne 31. 3. 2025 vyjádřila tak, že za žalovanou nemůže uplatněný nárok uznat ani meritorně vylíčit rozhodné skutečnosti ve věci a označit či předložit důkazy k jejich prokázání. Bez bližšího kontextu pak opatrovnice sdělila, že předběžně vnímá požadavek na uhrazení výživného celkově takto vysoké výši jako nepřiměřený.

4. Soud k projednávání věci nařídil jednání. Opatrovnice žalované se k jednání nedostavila, když soud neeviduje omluvu ani jinou žádost o odročení jednání. Žalobce se k jednání dostavil. Soud tak věc projednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.”) v nepřítomnosti opatrovnice žalované.

5. Žalobce u jednání setrval na svém požadavku na stanovení vyživovací povinnosti ve výši 7 500 Kč měsíčně.

6. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. - Žalovaná má od 4. 11. 2020 evidovaný trvalý pobyt na adrese [Adresa žalované] (Z potvrzení o provedené lustraci v centrální evidenci obyvatel). - Žalovaná není vedena jako zaměstnanec, osoba samostatně výdělečně činná a není poživatelem dávek nemocenského ani důchodového pojištění. Kontaktní adresa není uvedena (ze sdělení Územní správy sociálního zabezpečení pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj, OSSZ Nový Jičín ze dne 2. 12. 2024 a ze dne 16. 4. 2025). - Žalovaná nepobírá žádné dávky státní sociální podpory dávky pomoci v hmotné nouzi ani jiné dávky (ze sdělení Úřadu práce ČR Krajská pobočka v Ostravě, Kontaktní pracoviště Kopřivnice ze dne 29. 11. 2024 a ze dne 16. 4. 2025). - Poslední evidence u Úřadu práce ČR, Kontaktní pracoviště Nový Jičín, byla zaznamenána v období od 14. 12. 2020 do 26. 1. 2021. Evidence žalované byla ukončena sankčně (ze sdělení Úřadu práce ČR Krajské pobočky v Ostravě, Kontaktní pracoviště Nový Jičín ze dne 16. 4. 2025). - Žalovaná si v místě ohlašovny nepřebírá poštovní zásilky. Skutečné místo pobytu žalované není známé (ze sdělení obce [adresa] ze dne 10. 2. 2025). - Žalovaná není osobou známou z úředních povinností a ani z jiné činnosti související s výkonem Městské policie Kopřivnice a Městské policie Nový Jičín (ze sdělení Městské policie Kopřivnice ze dne 24. 4. 2025 a ze sdělení Městské policie Nový Jičín ze dne 14. 4. 2025). - Žalovaná není registrovaná k žádné dani (ze sdělení Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 5. 2. 2025). - Žalované byla uložena povinnost přispívat na výživném pro nezletilou dceru [jméno FO], narozenou [datum], počínaje dnem 17. 2. 2020 částkou 2 000 Kč měsíčně. Žalovaná byla rovněž povinována úhradou dlužného výživného za období od 17. 2. 2020 do 3. 9. 2020 ve výši 14 897 Kč. Dcera [jméno FO] byla svěřena do péče otce (z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 16. 9. 2020, č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 4. 2021, č. j. [spisová značka]). - Žalobce je v akademickém roce 2024/2025 studentem magisterského studijního programu Všeobecné lékařství na 1. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy (z potvrzení o studiu ze dne 21. 11. 2024 a ze dne 16. 4. 2025). - Žalobce studuje prezenčně a k datu 26. 5. 2025 je jeho studijní průměr 3,06 (z dokladu o studiu ze dne 26. 5. 2025). - V době od 1. 9. 2018 do 26. 5. 2022 byl žalobce studentem gymnázia M. Lercha v Brně, příspěvková organizace, sídlem Žižkova 55, Brno (ze sdělení Gymnázia Matyáše Lercha doručené dne 16. 4. 2025 a z kopie ISIC International student identity card). - V době od listopadu 2021 do prosince 2022 měl žalobce příjem od zaměstnavatele [právnická osoba]. ve výši 19 236 Kč (11/2021), ve výši 21 835 Kč (12/2021), ve výši 19 722 Kč (01/2022), ve výši 18 295 Kč (02/2022), ve výši 16 142 Kč (03/2022), ve výši 23 707 Kč (04/2022), ve výši 16 574 Kč (05/2022), ve výši 21 571 Kč (06/2022), ve výši 19 619 Kč (07/2022), ve výši 32 234 Kč (08/2022), ve výši 25 004 Kč (09/2022), ve výši 23 269 Kč (11/2022), a ve výši 31 714 Kč (12/2022) (z potvrzení o výši příjmů u společnosti [právnická osoba]). - V době od 14. 9. 2022 do dnešního dne je žalobce jako student Univerzity Karlovy ubytovaný na univerzitní koleji Na Větrníku na adrese Na Větrníku 19132/18 v Praze (ze smlouvy o ubytování ze dne 14. 9. 2022 ze dne 12. 9. 2023 ze dne 15. 5. 2024 a ze dne 10. 9. 2024). - V období od ledna 2023 do února 2025 plynuly žalobci příjmy od společnosti [právnická osoba], to ve výši 4 178 Kč (01/2023), ve výši 8 834 Kč (02/2023), ve výši 1 157 Kč (04/2023), ve výši 5 456 Kč (07/2023), ve výši 4 469 Kč (08/2023), ve výši 4 124 Kč (09/2023), ve výši 4 060 Kč (10/2023), ve výši 6 682 Kč (11/2023), ve výši 3 614 Kč (12/2023), ve výši 6 625 Kč (01/2024), ve výši 3 864 Kč (02/2024), ve výši 15 067 Kč(03/2024), ve výši 3 990 Kč (04/2024), ve výši 10 938 Kč (05/2024), ve výši 2 029 Kč (06/2024), ve výši 14 224 Kč (07/2024) ve výši 7 475 Kč (09/02024), ve výši 9 987 Kč (10/2024), ve výši 13 761 Kč (11/2024), ve výši 8 765 Kč (12/2024), ve výši 11 296 Kč (01/2025) a ve výši 11 433 Kč(02/2025) (z potvrzení o výši příjmu u společnosti [právnická osoba]). - Žalobce byl u společnosti [právnická osoba] zaměstnán od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023 (z dohody o pracovní činnosti ze dne 19. 12. 2022). - Otci žalobce [Jméno žalobce], narozenému [datum], byla stanovena vyživovací povinnost ve výši 4 800 Kč měsíčně. Výživné v této výši je otec žalobce povinen platit žalobci vždy k 1 dni v měsíci předem (z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 2. 2. 2016, č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2016, č. j. [spisová značka]). - Žalobce v době od 5. 3. 2021 bydlel v nájemním bytě na adrese [adresa]. Žalobce musel složit kauci ve výši 1měsíčního nájemného a dále přistoupil na hrazení nájemného a záloh na ceny služeb v celkové částce 10 000 Kč měsíčně (ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 4. 3. 2021). - Nájem v uvedeném bytě si žalovaný dále prodloužil do 31. 12. 2021 (z dodatku č. 1 ze dne 15. 6. 2021 k nájemní smlouvě ze dne 4. 3. 2021). - Výdaje žalobce představovaly v rozhodném období měsíčně částku okolo 15 000 Kč až 20 000 Kč., Při studiu na gymnáziu si hradil nájemné, při vysokoškolském studiu kolejné v průměru ve výši 5 188 Kč, další výdaje představovaly náklady na stravu (6 000 až 7 000 Kč), roční jízdné v Praze (1 280 Kč), další dopravu do místa bydliště (500 až 1 000 Kč), školní potřeby (5 000 až 6 000 Kč) a dále na oblečení, léky, hygienu a ostatní (z v přehledu životních výdajů a z přehledu o příjmech a výdajích). - Z předloženého výpisu z účtu za období od listopadu 2021 do února 2024 soud zjistil, že tvrzené výdělky byly žalobci připsány na účet. Důkazy dalšími výpisy z účtu soud pro nadbytečnost neprováděl.

7. V rámci své účastnické výpovědi žalobce po poučení podle § 131 o. s. ř. vypověděl, že se rozhodl o výživné žádat, protože práce při škole není slučitelná s jeho studiem. Předpokládá, že stanovené výživné bude nižší. Studium medicíny vyžaduje hromadu času, což mu neumožňuje výdělečnou činnost v rozsahu například několikrát měsíčně. Při studiu na gymnáziu musel pracovat o víkendech, aby byl vůbec schopný studium dokončit. Od pondělí do pátku navštěvoval školu, o víkendu pracoval zpravidla na směny, a to v délce 12 až 16 hodin. Pobýval na internátu, ale jelikož ten nebyl dostupný během víkendů, přistoupil na spolubydlení a později na podnájem v Brně, který si hradil sám. Během studia na gymnáziu si snažil hradit veškeré náklady na život sám s přispění platby od otce ve výši 4 800 Kč, což představovalo výživné. Dále od otce dostával další peníze, když bylo třeba, rovněž také prarodiče mu přispěli vždycky na další výdaje. Maturitní zkoušku zakončil s průměrem 1,8. Během studia na gymnáziu neměl žádné úspory a žil od výplaty k výplatě. S matkou se neviděl 6 let. Dříve spolu bývali v telefonickém kontaktu. Myslí si, že matka má nějakou psychózu a problémy s alkoholem, když ho kontaktovala telefonicky, bylo to vždycky v alkoholovém opojení. Předpokládá, že se pohybuje někde na Sicílii nebo v Itálii, a to podle předvolby telefonních čísel. Naposledy s matkou mluvil telefonicky v prosinci minulého roku. Vztah s matkou míval výborný. Poté, co si matka našla přítele, se kterým se vzájemně podporovali v alkoholu, zmizela. Během studia na gymnáziu dojížděl domů třikrát až čtyřikrát za rok. Rozhodl se studovat v Brně proto, aby nebyl doma. Když přijížděl domů, bylo to k prarodičům do [adresa]. Po nástupu na vysokou školu si rovněž snažil hradit veškeré náklady sám příležitostnou výdělečnou činností s přispěním platby výživného od otce a dále přilepšením od prarodičů. Byl však nucen omezit výdělečnou činnost až o polovinu. V některých měsících se mu dařilo do práce docházet častěji, během zkouškového období vůbec. V 1. ročníku na vysoké škole nebyl schopný do práce docházet vůbec. Učil se 10 až 15 hodin každý den včetně víkendů. Během studia na střední škole a poté na vysoké škole měl příjem od společnosti [právnická osoba]. a [právnická osoba] Při studiu na gymnáziu měl stipendium, které obdržel v hotovosti. Výživné požaduje zpětně až teď, neboť nezvládá už pracovat a zároveň studovat.

8. Soud shrnuje skutkový stav takto: Žalovaný byl v době od 1. 9. 2018 do 26. 5. 2022 studentem gymnázia Matyáše Lercha v Brně. Po maturitní zkoušce nastoupil na Univerzitu Karlovu, 1. Lékařskou fakultu, kde studuje obor Všeobecné lékařství v prezenční formě. V průběhu studia na gymnáziu a následně i na vysoké škole si přivydělával u společnosti [právnická osoba]. a [právnická osoba] Otec mu hradil výživné ve výši 4 800 Kč měsíčně. Na další nenadálé výdaje mu přispívali i prarodiče. Při studiu na gymnáziu bydlel v nájemním bytě, jelikož internátní bydlení mu neumožňovalo vykonávat výdělečnou činnost o víkendu. Právě výdělečná činnost byla pro žalobce nezbytná pro úhradu veškerých nákladů. Životní náklady si žalobce hradil během studia na gymnáziu a dále na vysoké škole sám ze svých výdělků a z částky výživného od otce a příležitostně od prarodičů. S matkou se nestýká. Matka je nezvěstná, není znám její pobyt. Výživné žádá s odstupem času, protože už je to neudržitelné a nezvládá kloubit práci a studium, navíc nechtěl žalovanou zatěžovat, protože věděl, že má problémy.

9. Podle § 913 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

10. Podle § 913 odst. 2 o. z., při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

11. Podle § 915 odst. 1 o. z., životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

12. Podle § 916 o. z. neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti jiného předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu.

13. Podle § 922 odst. 1 o. z., výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

15. Soud rozhodoval o návrhu žalobce na zvýšení výživného za situace, kdy výživné pro žalobce nebylo ve vztahu k matce vůbec upraveno. Žalobce se domáhal stanovení vyživovací povinnosti zpětně za dobu od 21. 11. 2021 do 21. 11. 2024. Žaloba byla podána dne 21. 11. 2024, tudíž zákonná podmínka pro stanovení zpětného výživného za požadované období byla naplněna. Soud dospěl k závěru, že na straně žalobce jako oprávněného byly prokázány odůvodněné potřeby pro stanovení vyživovací povinnosti. Žalobce byl v rozhodném období studentem nejprve střední školy (gymnázia) a následně vysoké školy (1. Lékařská fakulta Univerzity Karlovy), soustavně se tedy připravoval a stále připravuje na své budoucí povolání s aktuálním studijním průměrem 3,06. Studium bylo a je účelné a kladlo a klade na žalobce velké časové nároky, které vylučují vykonávat soustavnou pracovní činnost (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2121/14). I tak se žalobce snažil a snaží příležitostně pracovat a vydělávat si tak na studium a další životní náklady. Bylo prokázáno, že výdělky žalobce za rozhodné období byly pouze příležitostné. Žalobci totiž studium neumožňovalo konstantně vykonávat pracovní činnost, neboť se musel v prvé řadě zaměřovat na řádné dokončení nejprve střední školy a následně jednotlivých semestrů na vysoké škole. Žalobci za situace, kdy mu otec hradil výživné ve výši 4 800 Kč měsíčně a další příležitostné platby nezbylo, než si i při studiu vydělávat, aby pokryl veškeré úhrady na životní náklady včetně bydlení. Když bylo potřeba, dostával příležitostné platby i od prarodičů. Náklady na bydlení v nájemním bytě během studia na gymnáziu a dále náklady na bydlení na koleji byly v řízení prokázány. Ostatní sdělené měsíční náklady, které se pohybovaly spolu s náklady na bydlení v rozmezí od 15 000 do 20 000 Kč měsíčně se jeví jako přiměřené věku a způsobu života žalobce. Je zjevné, že žalobce se snaží zdárně dokončit náročné studium. Bylo prokázáno, že již v průběhu studia na gymnáziu a dále na vysoké škole si žalovaný podstatnou část veškerých životních nákladů zahrnující potřeby každodenní povahy, týkající se jídla, oblečení, hygieny a v neposlední řadě také výdaje na sociální a kulturní potřeby související s tím, že se jedná již o dospělého člověka, hradil sám s částečným přispěním otce a prarodičů.

16. Ohledně poměrů žalované nebyly zjištěny žádné skutečnosti, protože pobyt žalované není znám, nejsou tedy známy její skutečné současné výdělkové a majetkové poměry. Nelze ovšem přehlédnout, že ve smyslu § 913 o. z. pro určení rozsahu výživného, jsou vedle odůvodněných potřeb oprávněného a jeho majetkových poměrů a vedle schopností, možností a majetkových poměrů povinné (žalované) rozhodné také okolnosti související s tím, zda se povinná nevzdala bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti. V řízení bylo prokázáno sdělením Úřadu práce ČR Krajské pobočky v Ostravě, Kontaktního pracoviště Nový Jičín, že poslední evidence žalované v evidenci uchazečů o zaměstnání byla ukončena dne 26. 1. 2021 sankčně. Tato skutečnost nemůže jít k tíži výživného pro žalobce, když je nepřípustné, aby rodič svou úmyslnou pasivitou dosáhl faktického prominutí povinnosti plnit si svou vyživovací povinnost. Soud má za to, že žalovaná se nepochybně bez důležitého důvodu vzdala možnosti být zaměstnána, resp. toho, aby jí bylo zprostředkováno zaměstnání ve výši nejméně minimální mzdy, která podle nařízení vlády č. 567/2006 Sb. od ledna 2021 činila 15 200 Kč, od ledna 2022 částku 16 200 Kč, od ledna 2023 částku 17 300 Kč a od ledna 2024 částku 18 900 Kč, což v čistém měsíčním příjmu, pokud bereme v potaz další vyživovací povinnost žalované ve výši 2 000 Kč pro nezletilou [jméno FO] v roce 2021 činilo částku kolem 13 500 Kč, v roce 2022 částku kolem 14 300 Kč, v roce 2023 částku kolem 15 300 Kč a v roce 2024 částku kolem 16 400 Kč. V průměru by tedy činil čistý příjem žalované za rozhodné období od 21. 11. 2021 do 21. 11. 2024 se mohl pohybovat kolem 15 000 Kč. Tuto částku tedy soud považuje za částku, ke které je třeba přihlížet, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaná měla nějaké zdravotní indispozice, resp. byla omezená v běžném životě a nemohla si opatřovat peněžní prostředky pro svůj život prací, takže i při těchto částkách minimální mzdy, které by nepochybně v případě, že by měla o práci zájem, žalovaná mohla dosahovat, dospěl soud k závěru, že je možno stanovit výživné ve výši 2 700 Kč měsíčně s přihlédnutím k manuálu Ministerstva spravedlnosti ČR, který uvádí novou doporučující tabulku pro určování výživného, ze kterého je patrné, že v případě dětí středoškolského a vyššího vzdělání lze podíl výživného na příjmu povinné považovat za rozhodný ve výši spodní hranice 18 % v případě dvou vyživovacích povinností, výživné tak není stanoveno ani v rozporu s touto doporučující tabulkou, byť tato slouží pouze jako určité vodítko při stanovení výživného s ohledem na to, že nikdy nemůže v konkrétním případě zohlednit všechny jedinečné okolnosti. Soud tak zohlednil potenciální příjmy žalované, tzn. příjmy, kterých by mohla dosahovat (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2492/14). Vycházel tedy nejen z fakticity příjmů reálných majetkových poměrů, ale i potenciality příjmů, kterých by žalovaná jako rodič mohla dosahovat, jestliže by se bez důležitého důvodu nevzdala výhodnějšího zaměstnání (srov. stanovisko Nejvyššího soudu Cpj 204/2012). Soud přiznal žalobci výživné zpětně za období od 21. 11. 2021 do 21. 11. 2024, když právě v tomto období byly prokázány odůvodněné potřeby žalobce. Dlužné výživné tak představuje částku 97 200 Kč (tj. 35 měsíců + 30 dnů, tj. 1 měsíc), tedy 36 měsíců po 2 700 Kč. Dlužné výživné je žalovaná povinna uhradit do 30 dnů od doručení rozsudku, neboť se jedná o rozhodnutí předběžně vykonatelné, u kterého se lhůta k plnění do tří dnů uplatňuje nikoli od právní moci, ale již od doručení rozsudku (§ 160 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Soud určil lhůtu k plnění jako třicetidenní vzhledem k výši dlužné částky.

17. Jelikož se žalobce domáhal stanovení vyživovací povinnosti za dobu od 21. 11. 2021 do 21. 11. 2024 ve výši 7 500 Kč měsíčně a přiznáno mu bylo za rozhodné období výživné ve výši 2 700 Kč měsíčně, byla žaloba v části přesahující stanovené výživné, tedy ve výši 4 800 Kč měsíčně za dobu od 21. 11. 2021 do 21. 11. 2024 zamítnuta.

18. O náhradě nákladů řízení státu soud rozhodl podle § 148 odst. o. s. ř., kdy stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Jelikož je žalobce osvobozen od placení soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, nemá stát právo na náhradu nákladů řízení.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí. Žalobce uspěl s nárokem na výživné, ale ne v plné výši, kterou požadoval. Žalobce měl ve věci úspěch z 36 %. Soud mu přiznal za požadované období částku 2 700 Kč měsíčně (celkem 97 200 Kč), požadoval však částku ve výši 7 500 Kč měsíčně (celkem 270 000 Kč). Žalovaná byla částečně úspěšná, ve věci měla úspěch 64 %, protože jí byla uložena povinnost platit výživné, ale v nižší výši, než žalobce původně žádal. Poměr úspěchu a neúspěchu se posuzuje ve vztahu k uplatněnému nároku. Žalobce tak neměl ve věci převážný úspěch. Procesně úspěšnější žalovaná by měla právo na náhradu nákladů, ale z obsahu spisu vyplynulo, že jí žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.