22 C 411/2021 - 511

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 1/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupené advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o zaplacení 5 000 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 900 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 100 000 Kč od 1. 8. 2018 do zaplacení, z částky 100 000 Kč od 1. 9. 2018 do zaplacení, z částky 100 000 Kč od 1. 10. 2018 do zaplacení, z částky 100 000 Kč od 1. 11. 2018 do zaplacení, z částky 100 000 Kč od 1. 12. 2018 do zaplacení, z částky 100 000 Kč od 1. 1. 2019 do zaplacení, z částky 100 000 Kč od 1. 2. 2019 do zaplacení, z částky 100 000 Kč od 1. 3. 2019 do zaplacení, z částky 100 000 Kč od 1. 4. 2019 do zaplacení, z částky 100 000 Kč od 1. 5. 2019 do zaplacení, z částky 100 000 Kč od 1. 6. 2019 do zaplacení, z částky 100 000 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení, z částky 100 000 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení, z částky 100 000 Kč od 1. 9. 2019 do zaplacení, z částky 100 000 Kč od 1. 10. 2019 do zaplacení, z částky 100 000 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení, z částky 100 000 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení, z částky 100 000 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení, z částky 100 000 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení, částku ve výši 3 100 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 100 000 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Na náhradě nákladů řízení je žalobce povinen uhradit žalovanému částku 398 150,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

III. Na náhradě nákladů státu je České republice žalobce povinen uhradit částku, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto samostatného usnesení do dispozice Okresního soudu Praha – východ.

Odůvodnění

1. Žalobce podal soudu žalobní návrh, jímž se domáhal uložení žalovanému povinnost k úhradě částky 5 000 000 Kč s následujícími tvrzením. Žalobce je fyzická osoba v postavení věřitele. Dne 29. 1. 2010 uzavřel smlouvu o půjčce s dlužníkem, panem [jméno FO], narozen [datum], zemřel [datum], posledně bytem [jméno FO] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], [adresa]. Předmětem smlouvy o půjčce z 29. 1. 2010 je zápůjčka (půjčka) 20 000 0000 Kč - provoz, nákup, vybavení a technologie pro výkon podnikání dlužníka. Žalovaný je právním nástupcem dlužníka, když jako závětní dědic vstoupil do práv a povinností zemřelého. Žalobce nemá v dispoziční sféře listinu potvrzující nabytí dědictví žalovaným, dle informací notářské kanceláře pověřené soudní komisařky [tituly před jménem] [Anonymizováno] však řízení o pozůstalosti vedené po zemřelém [jméno FO] bylo již skončeno. Za účelem financování a provozu podnikání pana [jméno FO] (dlužník) poskytl žalobce (věřitel) dlužníkovi 20 000 000 Kč. Finanční prostředky ke dni podpisu smlouvy byly dlužníkovi předány. Dlužník se zavázal dluh hradit v pravidelných splátkách á 100 000 Kč, počínaje únor 2010, konče únor 2020. Nad rámec měsíčních splátek smluvní strany sjednaly jednorázovou úhradu 10 000 000 Kč nejpozději 31. 1. 2020. Dále sjednaly, že spolu s vrácením půjčky bude uhrazen fixní smluvní úrok 10 % z jistiny, 2 000 000 Kč. K zajištění dluhu vystavil dlužník žalobci směnku vlastní pro částku 22 000 000 Kč. Při uzavření smlouvy a vystavení směnky byli přítomni dva svědci stran dlužníka, paní [jméno FO], narozená [datum], bytem [právnická osoba] [Anonymizováno], [adresa] a paní [jméno FO], narozená [datum], bytem [právnická osoba] [Anonymizováno], [adresa] (bydliště známo ze smlouvy), dále jeden svědek straně žalobce paní [jméno FO], narozená [datum], bytem [adresa], která však již zemřela. Dlužník za trvání závazku plnil celkem 5 043 000 Kč v hotovosti proti potvrzení, bankovním převodem z účtu č. [č. účtu], ČS, a. s. ve prospěch účtu žalobce č. [tel. číslo]/[Anonymizováno], KB, a. s. Plněno bylo vždy 100 000 Kč ve dnech 24. 2. 2010, 4. 3. 2010, 3. 5. 2012, 10. 7. 2012, 7. 8. 2012, 10. 10. 2012, 14. 11. 2012, 16. 5. 2013, 1. 7. 2013, 6. 8. 2013, 4. 11. 2013, 3. 12. 2013, 20. 12. 2013, 4. 2. 2014, 7. 1. 2015, 18. 2. 2015, 16. 3. 2015, 9. 4. 2015, 11. 5. 2015, 10. 6. 2015, 27. 7. 2015, 27. 8. 2015, 30. 12. 2015, 4. 2. 2016, 6. 4. 2016, 6. 5. 2016, 11. 7. 2016, 29. 7. 2016, 16. 8. 2016, dále 3 x 70 000 Kč ve dnech 1. 2. 2013, 3. 4. 2013 a 4. 10. 2013, 130 000 Kč dne 10. 3. 2010, 133 000 Kč dne 19. 5. 2010, 2 x 10 000 Kč ve dnech 28. 8. 2013 a 9. 10. 2013, 90 000 Kč dne 29. 8. 2013, 30 000 Kč dne 30. 9.2013. Celkem takto uhrazeno bylo 4 443 000 Kč + úhrada v hotovosti 600 000 Kč, tedy 5 043 000 Kč. Hrazeny splátky byly nikoli řádně a včas, avšak nahodile v různé výši. Proto uhrazené částky vždy byly započítány na jednotlivé splátky počínaje únorem 2010. Uhrazeno celkem 5 043 000 Kč, přičemž započítal žalobce tuto částku na splátky dluhu za část roku 2010 (únor – prosinec), celé roky 2011 až 2013 a poměrnou část roku 2014 (leden – dubna). Počínaje květnem 2014 nebylo na zbývající měsíční splátky dluhu ničeho uhrazeno. Rovněž nebyla řádně a včas uhrazena jednorázová částka 10 000 000 Kč. Tedy za únor až prosinec 2010 11 x 100 000 Kč – 1 100 000 Kč, leden až prosinec 2011 12 x 100 000 Kč – 1 200 000 Kč, leden až prosinec 2012 12 x 100 000 Kč – 1 200 000 Kč, leden až prosinec 2013 12 x 100 000 Kč – 1 200 000 Kč, leden až březen 2014 3 x 100 000 Kč – 300 000 Kč, polovina měsíce duben 43 000 Kč. Celkem tedy za období únor 2010 – duben 2014 5 043 000 Kč. Dlužník existenci dluhu nikdy nepopřel do důvodu ani výše. Naopak lze odůvodněně mít z okolností za to, že aktivním jednáním celý dluh uznal, po dobu několika let hradil splátky za účelem umoření. [jméno FO] dne [datum] zemřel, k výkonu správy pozůstalosti byl zůstavitelem povolán závětní dědic pan [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozen [Datum narození zainteresované osoby 1/0], žalovaný. Žalobce prostřednictvím pověřené notářky přihlásil pohledávku do řízení o pozůstalosti, současně vyzval závětního dědice, aby jako právní nástupce splnil dluh, když dlužník je v prodlení s úhradou dluhu. Žalovaný odmítl dluh splnit, žalobkyně se se svým nárokem obrací na soud. Splatným je dluh z pravidelných měsíčních splátek 6 957 000 Kč, splatnost poslední nastala 31. 1. 2020, současně téhož dne nastala splatnost i jednorázové splátky 10 000 000 Kč. Žalobce vymáhá z důvodu právní jistoty pouze část dluhu v celkové výši 5 000 000 Kč v poměru 1 900 000 Kč na pravidelných měsíčních splátkách (19 měsíčních splátek), 3 100 000 Kč na jednorázové splátce. Rovněž úroky z prodlení v zákonné výši ode dne následujícího po splatnosti, dat splatnosti jednotlivých splátek do zaplacení.

2. Žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznává a považuje jej za zcela neoprávněný. Jedná se o nárok, který měl žalobce údajně za panem [jméno FO], narozeným [datum], zemřelým [datum], který měl v dědickém řízení přejít na žalovaného, dědice [jméno FO]. Žalovaný pomáhal spravovat záležitosti jmenovaného zvláště na sklonku života v posledních letech před smrtí, byl na tom zdravotně velmi špatně. Spravoval v zásadě veškeré záležitosti vůči třetím osobám, nadto každodenní běžné potřeby. Nikdy z jeho strany neexistoval vůči žalobci nějaký dluh, natož 22 000 000 Kč. O tomto by žalovaný musel vědět, jako u všech ostatních závazků, které za jmenovaného řešil, spravoval, vyřizoval, a to zcela bezvýjimečně. V účetní závěrce pana [jméno FO] za rok 2010, založené 12. 1. 2012 do sbírky listin obchodního rejstříku, dostupné elektronicky, Ministerstvo spravedlnosti https://or.justice.cz, nejsou žádné závazky vůči třetím osobám nad rámec závazků z obchodních vztahů 140 000 Kč, závazků vůči zaměstnancům 38 000 Kč, závazků sociálního zabezpečení, zdravotního pojištění 38 000 Kč, daňových závazků 10 000 Kč, jiných závazků 31 000 Kč. Žádný závazek 20 000 000 Kč účetní závěrka neobsahuje, ač měl žalobce v lednu roku, za který je účetní závěrka sestavena, tuto částku jmenovanému na jeho podnikání poskytnout. Ani vykázaná aktiva neodpovídají uvedené částce, odpisy „pouhých“ 11,3 mil. Kč, po odpisech 6,5 mil. Kč. Žalovaný, přesvědčen o neexistenci údajné pohledávky, žádal žalobce o předložení originálu předmětné smlouvy o půjčce, k posouzení pravosti listiny (podpisu pana [jméno FO]), k čemuž není způsobilá kopie, byť ve formě vidimované, elektronické konverze, je třeba disponovat originálem. Žalobce tomuto nevyhověl. Ve výzvě z 9. 2. 2021 zcela ignoroval, že předložení originálu žalovaný žádal. Neumožnil žalovanému nahlédnout do originálu, ověřit pravost pohledávky účetně neevidované. A také zamlčel, že o předložení originálu byl žádán. Krátce poté, kdy dřívější právní zástupce žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO], upozornil původního právního zástupce žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta, na možné deliktní konsekvence uplatnění údajné pohledávky s odkazem na nepravé listiny, zákon č. 287/2018 Sb., došlo ke změně právního zastoupení žalobce z advokáta, který prováděl konverzi údajné smlouvy o zápůjčce, na advokáta jiného (současného), který konverzi neprováděl. Nelze přehlédnout, že splatnost poslední ze splátek údajné pohledávky 10 000 000 Kč měla být sjednána zrovna na konec měsíce předcházejícího měsíci, ve kterém pan [jméno FO] zemřel. Je krajně nepravděpodobné, že při sepisu smlouvy o zápůjčce v roce 2010 žalobce a pan [jméno FO] ve své podstatě přesně (přesnost cca dva týdny) stanovili okamžik splatnosti pohledávky na okamžik smrti pana [jméno FO]. Nelze pominout, že žalobce, když mu pan [jméno FO] měl jeho údajnou pohledávku v roce 2016 přestat splácet, ničeho nečinil, nijak jej neurgoval, nevyzýval, nečinil žádné předžalobní výzvy, žádné žaloby. Vyčkal úmrtí pana [jméno FO], přechodu závazku na dědice. Žalobce sděluje, že má mít směnku a přikládá kopii. Je tak s podivem, že řízení o směnce nevyužil, když je podstatně jednodušším, rychlejším, výhodnějším. Žalovaný odkazuje závěry komentářové literatury: „Účelem ustanovení je zrychlit řízení o nárocích ze směnky (šeku) a dát žalobci „do ruky“ rychle vykonatelný titul, neboť směnka má funkci nástroje platebního styku nadaného likviditou (rychlého získání peněžních prostředků, když směnka nejednou supluje peníze). Na druhou stranu počáteční zatížení žalovaného povinností uvést v krátké lhůtě vše, co proti platebnímu rozkazu namítá, podlehlo zásahu ÚS (Pl. ÚS 16/12) a po legislativním vývoji činí z původních tří nynějších 15 dnů“ (HRNČIŘÍK, Vít. § 175 [Směnečné a šekové řízení]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 827). Obdobně pak: „Zkrácené směnečné (šekové) řízení je upraveno samostatně s přihlédnutím ke zvláštní povaze nároků ze směnky nebo šeku. Jde zde o potřebu rychlé směnitelnosti směnek a šeků za peníze, jež odpovídá povaze abstraktních cenných papírů a jejich funkci. Věřitelům se tak umožňuje uplatnit jejich nároky vůči dlužníkům při nezaplacení nebo při nepřijetí směnky nebo šeku formou zkráceného řízení, založeného na zásadě koncentrace, rychlosti a hospodárnosti řízení, procesní odpovědnosti účastníka za výsledek sporu“ (ŠEBEK, Roman. § 175 [Směnečný a šekový platební rozkaz]. In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1170). Dle žalovaného je logickým, že žalobce neuplatňuje nároky ze směnky, snaží se předejít předložení originálu panem [jméno FO] údajně podepsaných dokumentů. Mohlo by být (a bylo) zjištěno, že žádná smlouva, směnka ve prospěch žalobce nebyla podepsána. Směnečné řízení bez předložení originálu směnky není možné, proto jej nezahájil. Žalobce vyjadřuje pochybu nad vlastní pohledávkou, když uvádí, že „vymáhá z důvodu právní jistoty ..pouze část dluhu …5 000 000 Kč.“ Stalo-li by se, co žalobce tvrdí, žaloval by pohledávku celou, nikoliv část menší než jednu třetinu celkové výše pohledávky, na kterou má údajně nárok. Navíc by části žaloval podstatně dříve, aniž nechal splátky za roky 2016, 2017, půlku roku 2018 promlčet. I žalobce si tak pohledávkou není jist, považuje ji za pochybnou. Žalovaný s ohledem na uvedené, řadu zjevných nesrovnalostí (nesmyslností) namítá, že předmětnou smlouvu a směnku nepodepsal pan [jméno FO], sporuje pravost listin, vznik uplatněné pohledávky, přechod na žalovaného. Dle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu České republiky spočívá na žalobci důkazní břemeno, aby prokázal, že předmětnou smlouvu a směnku podepsal pan [jméno FO], žalobce pro sebe z uvedených listin dovozuje příznivé závěry (NS ČR sp. zn. 22 Cdo 2670/98, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007). Žalovaný namítá, že žalobce neprokazuje poskytnutí částky 20 000 000 Kč panu [jméno FO], to, že touto částkou disponoval, když se vymyká se obvyklým jměním i dispozicím osob žijících na území České republiky. Nadto měla být poskytnuta v hotovosti bez jakéhokoli hmotného zajištění, zřízení zástavního práva. [jméno FO] byl s manželkou vlastníkem nezatížené vily v k. ú. [adresa], obec [adresa]. Nakládání s částkou 20 000 000 Kč v hotovosti je zákonem přísně zakázáno, § 4 odst. 1 zák. č. 254/2004 Sb. Dle tehdy platného znění uvedeného ustanovení byl limit, do kterého lze provést platbu v hotovosti 15 000 €, ekvivalent v jiné měně. Tento limit měl být žalobcem dle jeho tvrzení překročen přibližně 50x. Žalovaný však především upozorňuje na zásadní pochybnost, a to, že žalobce touto částkou vůbec nemohl disponovat. V rozhodné době, 29. ledna 2010, vázla na nemovitostech žalobce, list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], obec [adresa], nařízená exekuce usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7, čj. [spisová značka], [datum], a exekuční příkaz k prodeji nemovitosti čj. [spisová značka], [datum], který vázl na nemovitostech i v roce 2011, kdy přibyla poznámka o řízení o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva, Obvodní soud pro Prahu 8 pod sp. zn. [spisová značka]. Tento stav přetrvával i v roce 2012. V roce 2013 nebyl na nemovitých zapsán exekuční příkaz čj. [spisová značka], bylo zapsáno zástavní právo soudcovské, usnesení Obvodního soudu pro Prahu čj. [spisová značka], [datum], nepravomocný exekuční příkaz o zřízení zástavního práva čj. [spisová značka], [datum]. V roce 2014 bylo zapsáno zástavní právo exekutorské a exekuční příkaz k prodeji nemovitostí, obojí dle exekučního příkazu čj. [spisová značka], [datum], exekuce dle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 čj. [spisová značka], [datum], zahájení exekuce sp. zn. [spisová značka]. Žalobce byl tedy v rozhodné době až do roku 2014 v řadě na sebe navazujících exekucí, což vylučuje dispozici předmětnou částkou a tvrzenou transakci. Disponoval-li by částkou 20 000 000 Kč, které by bez jakéhokoli hmotného zajištění půjčil třetí osobě, pak by proti němu nebyla mnoho let vedena exekuční řízení. I proto je zásadně nemožné, aby se skutečnosti udály, jak tvrdí žalobce. Smlouva o půjčce je reálný kontrakt, k vzniku je třeba skutečné poskytnutí plnění, nikoliv uzavření smlouvy. Žalovaný odkazuje závěry komentářové literatury: „Půjčka se řadí k tzv. reálným kontraktům (jako je např. výpůjčka či úschova), kdy kromě samotného uzavření smlouvy je zapotřebí ještě další úkon – předání předmětu půjčky dlužníkovi. Tedy nejen pouhým smluvním ujednáním, ale i předáním předmětu půjčky vzniká dlužníkovi závazek vrátit věřiteli to, co mu bylo půjčeno, a tomu odpovídající právo věřitele požadovat vrácení půjčky“ (ŠKÁROVÁ, Marta. § 657 [Vymezení pojmu]. In: ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1852). Dle rozhodnutí NS ČR čj. 25 Cdo 98/2000: „V řízení o vrácení půjčky leží na žalobci důkazní břemeno o tom, že plnění žalovanému poskytl, i o tom, že plnění bylo poskytnuto na základě smlouvy o půjčce se žalovaným uzavřené.“ Žalobce musí prokázat, že s předmětnou částkou disponoval a poskytl ji panu [jméno FO] dle tvrzené smlouvy, což nečiní. Tvrzené platby se žalovanému prozatím nepodařilo prověřit, žalovaný dohledává v pozůstalosti po panu [jméno FO] příslušné výpisy z účtů, přičemt není potvrzeno provedení jakýchkoli úhrad panem [jméno FO]. Zjištěno žalovaným pouze bylo, že pan [jméno FO] žalobci určité částky platil. Nikoliv ovšem splátky údajné půjčky, ale částky představující slovy pana [jméno FO], „výpalné“, kdy mu měl žalobce sdělit, že nebude-li „výpalné“ hrazeno, využije svého údajného vlivu a zajistí, že městské části v Praze, kde byl v té době pan [jméno FO] ve smluvních vztazích, měl zde vysoutěžené veřejné zakázky, uzavřené smlouvy vypoví, což by mělo fatální následky pro podnikatelskou činnost pana [jméno FO]. Jmenovaný dle svého sdělení měl v obavě určité částky žalobci zasílat, čemuž učinil přítrž až žalovaný, který jmenovanému sdělil, že toto není možné, neboť byly-li zakázky řádně vysoutěženy, nemohou být vypovězeny bez porušení smluv. Z podnětu žalovaného v roce 2016 přestal pan [jméno FO], jeho slovy, „výpalné“ zasílat, na což žalobce do doby smrti pana [jméno FO] právně ani jinak nereagoval. Žalovaný se o tyto úhrady nezajímal, ustaly a toto trvalo přibližně do roku po smrti pana [jméno FO], poté byly zaslány výzvy žalobcem.

3. Skutková zjištění:

4. V souzené věci žalobce tvrdil, že dne 29. 1. 2010 uzavřel písemně smlouvu o půjčce s dlužníkem, [jméno FO] pro částku 20 000 000 Kč, jehož právním nástupcem je žalovaný, přičemž k předání finanční částky došlo v hotovosti v den sepisu smlouvy o půjčce.

5. Žalovaný je sporu účasten jako právní nástupce [jméno FO]. Toto mezi stranami nebylo sporným. Uvedená skutečnost se však podává i ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. [spisová značka], usnesení na čl. 359 - 365 spisu (rozhodnutí o hodnotě pozůstalosti, potvrzení o nabytí žalovaným veškerého majetku zůstavitelem). Součástí spisového materiálu je i usnesení na čl. 26 – 27 spisu Obvodního soudu pro Prahu 6, čj. [spisová značka] ve věci pozůstalostního řízení vedeného po zůstaviteli [jméno FO], narozenému dne [datum], zemřelém dne [datum] se zanecháním právního jednání pro případ úmrtí ze dne [datum], které není rozhodnutím ve věci samé, nýbrž rozhodnutím o povinnosti k úhradě odměny správce pozůstalosti, z nějž se taktéž podává, že závětním dědicem [jméno FO] je žalovaný. Tedy i z této listiny se podává, že právním nástupcem žalovaného jakožto závětní dědic je žalovaný. Nicméně tato skutečnost byla mimo spor, tudíž hodnotit uvedené listiny by bylo nadbytečným. Z důkazů provedených v řízení, nadto i toto bylo mimo spor, se podává, že jediný v úvahu přicházející zákonný dědic [jméno FO] byl vyděděn.

6. Ve vztahu k uzavření smlouvy o půjčce je předmětem skutkových zjištění, zdali žalobce a [jméno FO] projevili vůli přenechat [jméno FO] finanční prostředky v částce 20 000 000 Kč s tím, že jmenovaný finanční prostředky vrátí po určité dohodnuté době, a to ve vztahu k žalobci, a dále také to, že finanční prostředky ve sjednané části byly [jméno FO] předány.

7. Žalobce k prokázání svého tvrzení, že k uvedené dohodě došlo a finanční prostředky byly předány, doložil listiny, jimiž jsou smlouva o půjčce na čl. 8 – 9 /77 – 79/ spisu, směnka na čl. 10 spisu, kdy uvedené listiny byly doloženy i v originále (v průběhu řízení byly k výzvě orgánu činného v trestním řízení tomuto vydány k vedenému řízení). Uvedené listiny zachycují text psaný strojem. Listina označená jako smlouva o půjčce uvádí jako strany smlouvy žalobce jako věřitele a [jméno FO] jako dlužníka, s tím, že věřitel se zavazuje půjčit dlužníkovi finanční prostředky 20 000 000 Kč v hotovosti nejpozději 29. ledna 2010, dlužník se zavazuje vrátit věřiteli způsobem v čl. III uvedeným jistinu ve výši 20 000 000 Kč a úrok ve výši 2 000 000 Kč, a to počínaje únorem roku 2010 ve splátkách ve výši 100 000 Kč vždy do posledního dne kalendářního měsíce, konče měsícem únor 2020, nad rámec těchto splátek uhradí dlužník věřiteli částku 10 000 000 Kč nejpozději do 31. 1. 2020, to vše v hotovosti oproti písemnému potvrzení věřitele i přijetí finančních prostředků nebo převodem na bankovní účet (specifikován číslem). Na listině jsou uvedeny rubriky pro podpisy dlužníka, věřitele, tří svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], kdy podpisy jsou v rubrikách uvedeny. Z téhož dne je datována listina označená jako směnka, která dle textu je vystavena pro zajištění závazku ve výši 22 000 000 Kč, která obsahuje rubriky pro podpisy [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], kdy podpisy jsou v rubrikách uvedeny. 8. [tituly před jménem] [jméno FO] vypracovala písemný znalecký posudek, jehož předmětem bylo posouzení podpisů [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], znalecký posudek na čl. 415 – 447 spisu, nadále podala ve věci znalecký posudek ústně do protokolu v souladu s ustanovením § 127, odst. 1 o. s. ř., dle nějž soud znalce vyslechne, může mu uložit, aby znalecký posudek vypracoval i písemně, kdy znalecký posudek má být primárně podán ústně, může však být podán i písemně. Zde tedy byl znalecký posudek podán ústně do protokolu. Ve věci slyšená soudní znalkyně učinila shodný závěr jako v písemném znaleckém posudku, který byl vypracován k zadání orgánů činných v trestním řízení, kdy uzavřela, že podpisy na listinách, jimiž jsou směnka ze dne 29. 1. 2010 a smlouva o půjčce ze dne 29. 1. 2010 [jméno FO] a [jméno FO] jsou padělky napodobeného charakteru, podpis [jméno FO] pravděpodobně vyhotovila jiná osoba. Na tomto svém závěru setrvala, zcela vyčerpávajícím způsobem, a naprosto přesvědčivým, své závěry odůvodnila, vysvětlila, na základě jakých postupů závěry učinila. Pokud žalobce namítl, že soudní znalec nebyl oprávněn znalecké zkoumání provést, tak předmětem znalecké činnosti ve věci ustanovené soudní znalkyně je přezkum rukopisu, což bylo předmětem znaleckého zkoumání, znalkyně tak nevypracovala znalecký posudek mimo rámec svého oprávnění.

9. Ve vztahu ke znaleckému posudku je třeba uvést, že i kdyby tento důkaz nebyl proveden, nebylo by možné usuzovat na to, že skutek se udál, tak jak žalobce tvrdí, k tomuto níže. Nicméně závěry soudního znalce zcela korespondují se závěry níže uvedenými, že smlouva o půjčce uzavřena nebyla.

10. Nadále žalobce k prokázání svého tvrzení, že uvedené listiny byly sepsány a byla uzavřena jím tvrzená smlouva, označil k důkazu svědecké výpovědi [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], kdy podpis prvé jmenované je na listinách uveden a posledně jmenovaný měl být přítomen v místě, když byly listiny sepisovány.

11. Z výpovědí svědka [jméno FO] nebylo možné zjistit žádné konkrétní skutečnosti. Svědek uvedl, že žádnému jednání uzavření smlouvy o půjčce nebyl přítomen, ve vztahu ke smlouvě, která je předmětem sporu, neuvedl ničeho. Pouze uvedl, že mu [jméno FO] sdělil, že si od žalobce půjčil peníze, toto však žádným způsobem neupřesnil. Pokud uvedl, že [jméno FO] mu sdělil, že si od žalobce půjčil finanční prostředky, tak k tomuto neuvedl ničeho bližšího, z tohoto jediného sdělení tak nelze činit žádná konkrétní zjištění. Dále uvedl, že se s [jméno FO] a žalobcem setkal dvakrát, společnost, jíž svědek zastupoval, měla participovat na zakázce s [Anonymizováno] [jméno FO] a na těchto schůzkách měl [jméno FO] přestavit žalobce jako obchodního partnera, který je schopen [jméno FO] poskytnout finanční prostředky a garantovat, že [jméno FO] bude schopen plnit své obchodní závazky ve vztahu ke společnosti, kterou svědek zastupoval a která měla participovat na zakázce, a tímto i ve vztahu ke klientovi, jímž byla městská část, kdy předmětem plnění měla být údržba městské zeleně a úklid. Toto tvrzení svědka je však v rozporu se výpovědí svědkyně [jméno FO], která uvedla, že [jméno FO] byl na trhu etablován, ekonomicky byl v kondici. Nejeví se tak logickým, proč by za této situace měla za schopnost jmenovaného plnit své obchodní povinnosti odpovídat třetí osoba, kterou obchodní partner nezná a vidí ji poprvé, není mu známo, jaký má kredit, proč by obchodní partner vycházel při zvažování o plnění zakázky s [jméno FO] ze sdělení třetí osoby, která při jednání v restauraci cosi přislíbí. Lze uvěřit svědkovi, že setkání s ním jako obchodním partnerem [jméno FO] a žalobcem se udála, nelze však činit žádné konkrétní závěry o tom, co konkrétně na nich bylo řešeno. V určitém nesouladu s výpovědí svědka, který uvedl, že s [jméno FO] jednal pouze z titulu své manažerské pozice, schůzky za účasti [jméno FO], svědka a žalobce měly proběhnout dvě, přičemž žalobce měl být svědkovi představen [jméno FO], je tvrzení svědka, že se s žalobcem obchodně potkával, tedy znal jej již v předchozí době. Zároveň však svědek uvedl, že s žalobcem se obchodně potkával pouze někdy, což svědčí o tom, že mezi svědkem a žalobcem nebyl úzký kontakt, čemuž odporuje ta skutečnost, že se před jednáním soudu sešel s právním zástupcem žalobce a žalobcem v restauračním zařízení. Tedy z výpovědi tohoto svědka nelze činit závěr o uzavření žalobcem tvrzené smlouvy.

12. Svědkyně [jméno FO] uvedla, že byla přítomna v domě, když byly listiny sepisovány, nebyla však přítomna jednání o uzavření smlouvy, byla následně přivolána, aby přítomna při podpisu listin a smlouvu o půjčce a směnku podepsala. Výpověď této svědkyně je nutné hodnotit jako nedůvěryhodnou, a to z níže uvedených důvodů. Nesrovnalost je již ve výpovědi svědkyně, žalobcem předložených listin a tvrzení žalobce. Svědkyně uvedla, že ví, že půjčena měla být částka 22 000 000 Kč. Tato částka však na žalobcem předložené listině označené jako smlouva o půjčce není uvedena, zde je uvedena částka 20 000 000 Kč, kdy žalobce také tvrdí, že předmětem smlouvy byla částka 20 000 000 Kč, částka 2 000 000 Kč je tvořena smluvním úrokem. Toto však svědkyně neuvedla. Výslovně uvedla, že půjčka, tzn. finanční prostředky, které měly být žalobcem žalovanému předány, činily 22 000 000 Kč, přičemž dle tvrzení žalobce v této částce finanční prostředky předány nebyly. K této částce se svědkyně vyjadřovala ve své výpovědi opakovaně, kdy i v závěru své výpovědi uvedla, že sjednáno bylo předání částky 22 000 000 Kč, tak předpokládá, že dopočítána byla částka 22 000 000 Kč. Uvedený nesoulad nelze považovat za nevýznamný, neboť dovozovat, že svědkyně si spletla předmět půjčky a úrok nelze, protože svědkyně výslovně uvedla, že půjčka činila 22 000 000 Kč, o úrocích se vůbec nezmiňovala. Navíc, i kdyby mělo být zvažováno, že svědkyně zaměnila částku úroku a předmět půjčky, nelze předpokládat, že by si svědkyně přesně pamatovala ujednání o úrocích, zejména když sama uvedla, že jednání o smlouvě nebyla přítomna, byla pouze přivolána k podpisu listiny. Dle vyjádření svědkyně se v zásadě jednání, které o půjčce mělo být vedeno, nezajímala, vyjádřila se tak, že ani neví, kdy to mělo být podepisováno. Nejeví se tak důvěryhodným, že by si pamatovala ujednání o úrocích. Svědkyně dále v rámci své výpovědi uvedla, že jí bylo nabídnuto dědictví, i žalobci, ale nikdo jej s ohledem k mladému panu [jméno FO] nechtěl převzít. Zde výpověď svědkyně zcela vyvrací výpověď svědkyně [jméno FO], která dlouhodobě spravovala finance [jméno FO] a která výslovně uvedla, že o tomto se nikdy neuvažovalo a řekla by i, že jmenovaná svědkyně byla poslední, o níž se uvažovalo, že by měla převzít firmu [jméno FO], byť s tímto měla určitý vztah. Dále svědkyně [jméno FO] uvedla, že jmenovaný se často vyjadřoval tak, že „[Anonymizováno] je také dost“, s [jméno FO] byly řešeny nějaké problémy a svědkyně sama osobně řešila situaci, kdy [jméno FO] měla k dispozici platební kartu [jméno FO], přičemž během patnácti minut byl zaznamenán výběr 3 x 10 000 Kč, přičemž následně se zjistilo, že svědkyně [jméno FO] vymyslela, že rychlými výběry po sobě v různých bankomatech může obejít denní limit a takto peníze vybrala, a taková situace byla řešena vícekrát. Skutečnosti podávající se z výpovědi svědkyně [jméno FO] korespondují i výpovědí svědky [jméno FO], který u [jméno FO] působil jako vedoucí zahradníků. Tento uvedl, že ve firmě registroval na [jméno FO] stížnosti, že pokud vrací firemní vozidlo, které použila, je vždy špinavé a po svědkyni se to musí uklízet, přičemž pracovně se svědkyní nesetkával, pouze užívala firemní vozidla, kdy zde koresponduje výpověď svědka [jméno FO] s výpovědí svědkyně [jméno FO] v popisu lehkomyslného přístupu k majetkovým hodnotám, což koresponduje úvaze [jméno FO], že [jméno FO] nepřipadá v úvahu jako dědic a osoba, která by měla převzít jeho podnikatelské aktivity. Výpověď svědkyně [jméno FO] v tom směru, že jí bylo nabídnuto převzetí pozůstalosti, vyvrací i výpověď svědka [jméno FO], který poskytoval právní služby [jméno FO], který uvedl, že nikoho jiného nežli žalovaného jmenovaný jako dědice neoznačil. Dále výpověď [jméno FO] vyvrací výpověď svědka [jméno FO] v tom, že žalovaného téměř neznala, poznala jej až v posledním období života [jméno FO] [Anonymizováno], přičemž vzájemný vztah líčila spíše jako odtažitý, když například uvedla, že se [jméno FO] „dělal hodného syna“, k čemuž svědek [jméno FO] uvedl, že při občasných setkáních a při karu po úmrtí [jméno FO] komunikovala [jméno FO] s žalovaným zcela bezprostředně, bylo zřejmým, že se znají, komunikovali i o kontaktu na tatéra, kterého jí žalovaný doporučoval.

13. Svědek [jméno FO] uvedl, že byl přítomen v domě [jméno FO] v době, kdy měla být smlouva uzavřena a uvedené listiny sepsány, a to konkrétně v nahrávacím studiu, které se v domě nacházelo, kdy měl [jméno FO] sdělit, že potom přijde, ať na něj ve studiu počkají, a k předání peněz a podpisu listin mělo dojít době, když si ze studia měl jít připravit kávu a [jméno FO] mu měl sdělit, ať tam nechodí a počká. Svědek popisoval, že došlo k předání finančních prostředků v hotovosti, uvedl, že bankovky byly vyloženy na stole, část je jich rozsypala. V této části bylo líčení svědka v zásadě shodné s líčením svědkyně [jméno FO]. Důvěryhodnost výpovědi svědka [jméno FO] však snižuje, kromě toho, že v řízení byly provedeny důkazy, které jím líčený skutek, vyvracejí, ta skutečnost, že před jednáním soudu byl přítomen v restauračním zařízení zároveň s žalobcem, právním zástupcem žalobce, svědkem [jméno FO]. K tomuto je hodnocena především reakce na dotazy ve vztahu k této skutečnosti. Může i dojít k situaci, že se svědci a strany se před jednáním setkají, jedná se však často o situaci, kdy je mezi těmito osobami bližší vztah, což se u žalobce a jmenovaných svědků nepodává, a vždy by měl svědek vypovídat pravdivě. Jmenovaný svědek však na dotazy týkající se setkání před jednáním soudu zjevně nereagoval bezprostředně, což by se podávalo, pokud by došlo pouze k náhodnému setkání, o čemž se svědek snažil vzbudit dojem, kdy v tomto případě lze předpokládat, že svědek spontánně a bezprostředně popíše, jak se toto setkání událo. Svědek však působil značně nejistě a nervózně, nebyl schopen srozumitelně popsat, co se událo. K výslovnému dotazu soudu, o čem bylo hovořeno, o čem hovořil žalobce s právním zástupcem a svědkem [jméno FO] uvedl, že není konfident, aby si to zapisoval na košili a poté to někde přednášel, kteréžto vyjádření rozhodně nepůsobilo uvolněným a bezprostředním dojmem. Důvěryhodnost výpovědi svědka byla také narušena tím, že žalobce opakovaně vstupoval do výpovědi svědka a měl velmi výraznou tendenci výpověď vysvětlovat a tímto i korigovat, jak by soud důvěryhodnost svědka měl hodnotit.

14. Z faktur č. 03/022009, č. 07/032009 č. 03/042009, č. 08/052009, č. 06/062009, č. 05/082009, č. 01/092009, č. 08/102009, čl. 297 – 305 spisu, bylo zjištěno, že byly vystaveny vždy na částku 100 000 Kč, odběratel [Anonymizováno] - [jméno FO]. K tomuto je hodnocena i listina na čl. 11 spisu, potvrzení o příchozích platbách. V této části skutek nebyl sporným, žalovaný nesporoval, že jmenovaný hradil žalobci finanční částky, pouze z vystavených faktur však nelze činit závěr, že právní titul, který je zde uveden, skutečně existoval. Faktura může být vystavena kýmkoliv ve vztahu ke komukoliv a její existence nezakládá úvahu o existenci právního titulu pro plnění, ke kterému je vystavena. Uvedené listiny také jsou v logickém rozporu k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi fyzickými osobami, byť je uvedeno, že půjčka je uzavřena za účelem provozu, nákupu vybavení a technologie pro výkon podnikání. Zde je třeba hodnotit subjekty, mezi nimiž bylo právní jednání (úkon) učiněno, což jsou v daném případě osoby fyzické. Samotný důvod, na který měly být finanční prostředky z půjčky použity, není rozhodným, není ani tzv. podstatnou náležitostí, vymezenou zákonem. Nadto je tento důvod uveden velmi vágně. Ve vztahu k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi fyzickými osobami, když důvod půjčky není rozhodným, je nelogickým, proč by měly být pro její plnění vystavovány faktury. Vystavení faktur pro plnění z této smlouvy navíc odporuje i samotnému znění žalobcem předložené smlouvy, která uvádí, že splátky 100 000 Kč budou plněny v hotovosti oproti potvrzení o přijetí peněz nebo bezhotovostním převodem na v listině uvedený. Ve smlouvě je tak uveden přesný mechanismus splácení, tudíž nebylo třeba vystavovat jakékoliv faktury pro plnění jednotlivých splátek. A jak již bylo uvedeno, je zcela nelogickým, že by byly vystavovány faktury na plnění této částky pro subjekt [Anonymizováno] – [jméno FO]. Tato skutečnost nasvědčuje tvrzení žalovaného, že nebylo plněno [jméno FO] dle uzavřené smlouvy. Tomuto nasvědčuje i výpověď svědkyně [jméno FO], která zastávala pozici účetní. Tato stvrdila, že jednotlivé částky byly plněny k pokynu [jméno FO], kromě faktur neměla k dispozici žádný podklad, na jehož základě by bylo zřejmým, z jakého titulu jsou dané faktury vystavovány, uvedené částky byly zúčtovávány jako osobní spotřeba. Tedy jednalo-li by se o osobní spotřebu, což by odpovídalo tomu, že [jméno FO] byl závazkem zatížen jako fyzická osoba, nebylo by třeba vystavovat pro toto plnění faktury, kde jako příjemce je uveden jiný subjekt nežli [jméno FO], a pokud by byl důvod pro vystavení takovýchto faktur, měla by mít účetní k dispozici podklad, na jehož základě jsou tyto částky účtovány. K výpovědi jmenované je třeba hodnotit také to, že s [jméno FO] dlouhodobě spolupracovala, byla velmi podrobně obeznámena s finančními toky v podnikání jmenovaného, přičemž vyloučila, že by byla do společnosti vložena investice ve výši 20 000 000 Kč. Nadto k tomuto uvedla, že založení [jméno FO] v zásadě odporovalo tomu, aby takovouto smlouvu uzavřel a takovýto závazek převzal. A také uvedla, že se jednalo o podnikatele na trhu etablovaného, který disponoval dostatečným kapitálem, což svědčí také proti tvrzení, že smlouva byla uzavřena. Výpověď svědkyně [jméno FO] je hodnocena jako důvěryhodná. Svědkyně se vyjadřovala věcně, konstatovala vždy skutečnosti, s nimiž se setkala v rámci svého působení pro [jméno FO], potažmo pro žalovaného, pro něhož i nadále účetnictví kontinuálně zpracovává, především se však nejedná o osobu z blízkého okruhu [jméno FO] ani žalovaného. Ke svému vztahu s [jméno FO] popsala, že s tímto se sic znala dlouhodobě, avšak vždy pouze v rámci výkonu své pracovní činnosti, osobní vazby se jmenovaným neměla, na výsledku sporu zjevně nemá žádného zájmu.

15. Se shora uvedeným korespondují i zjištění z listinných důkazů, jimiž jsou rozvaha ke dni [datum] na čl. 143 – 146 spisu, výkaz zisku a ztráty ke dni [datum] na čl. 147 – 148 spisu a dále listiny na čl. 189 – 296 spisu, rozvaha v plném rozsahu ke dni 31. 12. 2008, [jméno FO], [Anonymizováno], výkaz zisku a ztráty v plném rozsahu [datum], [jméno FO], [Anonymizováno], rozvaha v plném rozsahu ke dni [datum], [jméno FO], [Anonymizováno], přiznání k dani z příjmu fyzickým osob za rok 2011, [jméno FO] + ostatní příloha k přiznání k dani z příjmu fyzických osob za období 1. 1. 2011 až 31. 12. 2011, rozvaha v plném rozsahu ke dni [datum], [jméno FO], [Anonymizováno], přiznání k dani z příjmu fyzických osob za kalendářní rok 2012, [jméno FO] + rozvaha v zjednodušeném rozsahu k 31. 12. 2012, [jméno FO], [Anonymizováno] + příloha účetní závěrky za období 1. 1. 2012 – 31. 12. 2012, přiznání k dani z příjmu fyzických osob za kalendářní rok [jméno FO] + příloha účetní závěrky za období 1. 1. 2013 – 31. 12. 2013 + výsledovka analyticky za rok 2013 + výkaz zisku a ztráty v zjednodušeném rozsahu ke dni 31. 12. 2013, [jméno FO], [Anonymizováno] + rozvaha v zjednodušeném rozsahu v celých tisících ke dni 31. 12. 2013, [jméno FO], [Anonymizováno], přiznání k dani z příjmu fyzických osob za kalendářní období 2014, [jméno FO] + rozvaha v zjednodušeném rozsahu ke dni 31. 12. 2014, [jméno FO], [Anonymizováno] + výkaz zisku a ztráty v zjednodušeném rozsahu ke dni 31. 12. 2014, [jméno FO], [Anonymizováno], přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2015 [jméno FO] + příloha účetní závěrky za období 1. 1. 2015 – 31. 12. 2015, přiznání k dani z příjmu fyzických osob za kalendářní rok 2016, [jméno FO] + příloha účetní závěrky za období 1. 1. 2016 – 31. 12. 2016 + vybrané údaje z rozvahy pro podnikatele ve zkráceném rozsahu pro malou účetní jednotku, která nemá povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem k 31. 12. 2016, přiznání k dani z příjmu fyzických osob za období 2017, [jméno FO] + vybrané údaje z výkazu zisku a ztráty pro podnikatele, dluhové členění ve zkráceném rozsahu k 31. 12. 2017, přiznání k dani z příjmu fyzických osob pro rok 2018 [jméno FO] + ostatní příloha k přiznání k dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2018 – 31. 12. 2018 + vybrané údaje z rozvahy pro podnikatele ve zkráceném rozsahu pro malou účetní jednotku, která nemá povinnost mít účetní závarku ověřenou auditorem ke dni 31. 12. 2018, přiznání k dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období 2019 [jméno FO] + vybrané údaje z rozvahy pro podnikatele ve zkráceném rozsahu pro malou účetní jednotku, která nemá povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem ke dni 31. 12. 2019, přiznání k dani fyzických osob od 1. 1. 2020 do 16. 2. 2020 [jméno FO] + příloha 1. jako součást tiskopisu přiznání k dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období 2019 + výkaz zisku a ztráty k 16. 2. 2020 + rozvaha ve zkráceném rozsahu k 16. 2. 2020. Tyto listiny žalovaný předložil na podporu svého tvrzení, že půjčka ve výši 20 000 000 Kč nemohla být uzavřena za účelem, který se podává z žalobcem předložené listiny, a to provoz, nákup vybavení a technologií pro výkon podnikání, neboť bylo-li by tomu tak, musela by se tato investice odrazit v účetnictví [jméno FO], respektive účetnictví vztahujícímu se k podnikání jmenovaného. Z těchto listin bylo zjištěno, že nebyla evidována aktiva odpovídající částce, která měla být předmětem půjčky. Tato skutečnost dotváří skutkový děj tak, jak bylo shora uvedeno, jak se podává z výpovědi svědkyně [jméno FO]. Samostatně tyto listiny skutek nestaví, avšak korespondují se shora uvedeným, kdy i znění těchto listin odporuje údajům z listiny, jíž je smlouvy o půjčce, dle níž měly být finanční prostředky poskytnuty na podnikání [jméno FO], což se z nich nepodává.

16. Ke shora uváděné výpovědi [jméno FO] je třeba hodnotit i výpověď [tituly před jménem] [jméno FO]. Svědkyně [jméno FO] uvedla, že pokud zúčtovávala platby 100 000 Kč, k nimž neměla žádný doklad, na jehož základě by měly být zaúčtovány, tudíž je vykazovala jako osobní spotřebu, ptala se na tyto platby [jméno FO]. Tento se však k nim nechtěl příliš vyjadřovat, zmínil pouze veřejnou zakázku, s níž měl žalobce pomoci. Z výpovědi této svědkyně, ale i z výpovědi svědka [jméno FO], se podává, že [jméno FO] podnikal pro jednotlivé městské části, realizoval údržbu veřejných prostranství, zelených ploch. K tomuto svědkyně zmínila, že v době, kdy byly realizovány tyto platby, byla získána velká zakázka pro [adresa], s níž si vyjádření [jméno FO] spojila. Dále uvedla, že v určitém okamžiku tyto platby ustaly a [jméno FO] se vyjádřil tak, že s žalobcem se již nechce bavit. Toto koresponduje s výpovědí svědka [jméno FO]. Tento popisoval situaci, kdy byl osloven stran žalobce s tím, že má nabídku pro pana [jméno FO]. Dům jmenovaného byl situován tak, že v místě je řeka, poté travnatý pruh, cyklostezka, travnatý pruh, veřejná cesta. Část odpadního systému domu [jméno FO] se nacházel na pozemku mezi cyklostezkou a veřejnou cestou, kdy tento pozemek zakoupila sic formálně nějaká společnost, ale z hlediska faktické dispozice s ním nakládal žalobce, který svědka oslovil s tím, že tento pozemek panu [jméno FO] prodá za částku 2 000 000 Kč či 3 000 000 Kč, přesně si to již svědek nevybavuje, což naprosto neodpovídalo ceně tohoto pozemku, který byl velikosti cca 10 m2 – 15 m2. Podstata tohoto návrhu spočívala v tom, že [jméno FO] bude muset tento pozemek odkoupit, aby i nadále mohl ovládat svůj odpadní systém. Tímto měly být řešeny nějaké vazby, nevymahatelné pohledávky týkající se vysoutěžené zakázky, u níž měl ve vztahu k [jméno FO] žalobce intervenovat. Toto odpovídá výpovědi svědkyně [jméno FO], která uvedla, že žalobcem označené platby, jež měly na půjčku být hrazeny [jméno FO], se týkaly veřejné zakázky. Pokud by žalobce měl k dispozici písemnou smlouvu o půjčce, řešil by nepochybně situaci jiným způsobem, nežli tím, který vypověděl svědek [jméno FO]. To, že takovouto smlouvu k dispozici neměl, respektive jednalo se o formálně nevymahatelnou pohledávku (svědek [jméno FO] uvedl, že [jméno FO] mu k tomuto sdělil, že se jedná o nevymahatelnou pohledávku ohledně veřejné zakázky), nasvědčuje tomu, že se snažil jednat popsaným způsobem a také tomu, že listina předložená žalobcem v tomto řízení nebyla [jméno FO] podepsána. Shora uvedená zjištění nasvědčují tvrzení žalovaného, že platby realizované [jméno FO] žalobci se týkaly nevymahatelných ujednání ohledně veřejných zakázek. Svědek [jméno FO] dále uvedl, že [jméno FO] se vyjádřil jednoznačně tak, že nic platit nebude, kdy tento způsob vyjádření ve vztahu k žalobci koresponduje tomu, jak vyjádření ve vztahu k žalobci popisovala svědkyně [jméno FO], která popisovala úsečnost vyjadřování [jméno FO] k této věci a také to, že následně platby ustaly. Výpověď svědka [jméno FO] také podporuje závěry, které byly učiněny shora ve vztahu k výpovědi svědkyně [jméno FO]. Tato se vyjadřovala v tom smyslu, že nebylo uvažováno o tom, že by pozůstalost [jméno FO] převzal žalovaný, s tímto jmenovaný navázal kontakt až následně. Tomuto odporuje vyjádření svědka [jméno FO], který uvedl, že prováděl právní služby pro [jméno FO], přičemž kromě asi dvou případů vždy jezdil ke jmenovanému domů, přičemž zde velmi často byl žalovaný. Svědek pro [jméno FO] právní služby vykonával kontinuálně, nejednalo se o jednorázovou právní pomoc, tudíž je zřejmým, že vídal-li žalovaného u [jméno FO] často, nemohlo se jednat o situaci popisovanou svědkyní [jméno FO], v poměrně úzkém vztahu musel být [jméno FO] s žalovaným již v předchozí době, a to dlouhodobě. Výpověď tohoto svědka taktéž nasvědčuje závěru, že žalobcem tvrzená smlouva o půjčce nebyla uzavřena. Svědek se k tomuto vyjádřil velmi jednoznačně. Uvedl, že ač [jméno FO] neposkytoval veškerý právní servis, měl povědomí, že jediným závazkem vyšší hodnoty byl hypoteční úvěr, žádné jiné závazky jmenovaný neměl. Výpověď tohoto svědka soud hodnotí jako důvěryhodnou. Svědek není v kontaktu s žádným z účastníků sporu, není v žádném vztahu k projednávané věci, situace jím vnímané popisoval věcně.

17. Závěrům, že smlouva o půjčce nebyla uzavřena, korespondují i listiny, jimiž jsou výpis z katastru nemovitostí na čl. 149 – 150, 151 – 152, 153 – 154, 155 – 156, 157 – 159, 160 – 161 spisu, stejnopis notářský zápis N[Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum], notářský zápis N [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum], potvrzení, vložení zástavy do rejstříku zástav, směnka [datum]. Tyto listiny zakládají úvahu, že majetkové poměry žalobce nenasvědčují tomu, že měl k dispozici finanční prostředky ve výši 20 000 000 Kč. Dle výpisu z katastru nemovitostí k nemovitostem, jejichž výlučným vlastníkem byl veden žalobce, bylo zapsáno nařízení exekuce ve věci sp. zn. [spisová značka], [právnická osoba] [Anonymizováno], exekuční příkaz k prodeji nemovitosti ve věci sp. zn. [spisová značka], což vede k závěru, že pokud by žalobce měl k dispozici finanční prostředky, své závazky by plnil, kdy nelze vůbec uvažovat nad tím, že žalobce by jako povinný měl finanční prostředky a tyto by nepoužil na úhradu svých závazků a zastíral by vůči svým věřitelům tu skutečnost, že má majetek, z nějž lze jejich nárok uspokojit. Tomu, že žalobce nedisponoval takovým majetkem, aby mohl bez dalšího uvolnit částku 20 000 000 Kč, nasvědčuje i to, že uzavřel smlouvu o půjčce s [jméno FO] pro částku 600 000 Kč, byla vystavena směnka na řad [jméno FO], kdy pokud by žalobc disponoval aktivy v takových hodnotách, že částku 20 000 000 Kč mohl uvolnit dlouhodobě, vynětí částky z jeho majetkového portfolia by jej nijak nezasáhlo, neměl by potřebu uzavírat s [jméno FO] smlouvu o půjčce. Žalobce k tomuto uvedl, že měli s [jméno FO] navzájem různé závazky, což i mohlo být, avšak za situace, kdy byly provedeny další důkazy, které znevěrohodňují tvrzení žalobce, nelze toto hodnotit jinak nežli v kontextu dalších skutečností ve věci se podávajících.

18. Listina, jíž jest sdělení k výzvě na plnění datované dne [datum] na čl. 142 spisu, dokládá, že žalovaný reagoval na výzvu žalobce k plnění a tají tvrzení žalovaného, že žalobce vyzýval k doložení originálů listin. Skutkový děj však ve svém základu nestaví. Stejně tak listina na čl. 393 – 395 spisu, usnesení o schválení smíru uzavřené Obvodním soudem pro Prahu 8 ve věci žalobce [jméno FO] proti žalovanému [jméno FO]. Uvedená listina byla doložena zejména ve vztahu k výpovědi [jméno FO], s tím, že tato, potažmo její bratr, vedli spor se zemřelým [jméno FO], tudíž není pravdivým její tvrzení ohledně vzájemného vztahu a to, že jmenovaný uvažoval o tom, že by byla ustanovena dědičkou. V nyní souzené věci však tato skutečnost není rozhodnou, může sic dotvářet skutkový děj, tento však je postaven především z důkazů shora uvedených, ve vztahu k nimž je hodnocena i důvěryhodnost jmenované svědkyně. Ve věci byl k důkazu proveden videozáznam, z nějž lze dovozovat, že svědkyně [jméno FO] byla v kontaktu s žalovaným, společně se účastnili setkání v domě zemřelého [jméno FO]. Z listiny na čl. 396 spisu Potvrzení o předání listin nelze pro věc činit žádné skutkové závěry, lze pouze hodnotit, že je v souladu s výpovědí svědka [jméno FO].

19. Dle listin, jimiž jsou výzva k plnění na čl. 14 /93 – 94/ spisu, předžalobní výzva k plnění na čl. 15 /91 – 92/ spisu, elektronická korespondence na čl. 16 /80 - 81/ spisu, lze vzít za prokázané, že žalobce žalovaného vyzýval k plnění, žalovaný nárok žalobcem uplatněný neuznal.

20. Listiny, jimiž jsou lustrace na čl. 17 spisu, výstup insolvenčního rejstříku na čl. 17, 2. strana spisu, návrh na povolení oddlužení na čl. 18 – 19 spisu, usnesení na čl. 20 – 21 /86 – 87/ spisu skutkový děj nestaví, v řízení byly doloženy k zjištění faktického bydliště žalovaného.

21. Z listin na čl. 306 – 322 spisu, jimiž jsou údaje o subjektech DPH [Jméno zainteresované osoby 0/0], oznámení k událostem po smrti mého otce [jméno FO] z [datum] – [jméno FO], smlouva o koupi obchodního závodu mezi [jméno FO] [Anonymizováno] a [právnická osoba] ze dne [datum], sbírka listin [právnická osoba], zápis o předání závodu ke kupní smlouvě o prodeji obchodního závodu prodávajícího [jméno FO] [Anonymizováno] ze dne [datum], kupní smlouva ze dne [datum] mezi [Jméno zainteresované osoby 0/0] a [jméno FO], 3x výdajový platební doklad z 30. 12. 2012, 30. 9. 2012, 5. 7. 2012, protokol o výslechu služby, výpis z účtu majitele na čl. 357 – 358 spisu, nebyly činěny pro věc žádné relevantní závěry. Listiny na čl. 323 – 348 spisu, jimiž jsou oznámení o škodní události – Kooperativa pojišťovna 19. 8. 2002, protokol o průběhu jednání ve věci porušení stavebního zákona – Městská část Praha 8 – Úřad městské části, odbor výstavby ze dne 20. 5. 2003, čj. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], dodatek ke smlouvě [právnická osoba]. č. účtu [č. účtu] ze dne 8. 8. 2007, smlouva o poskytování právních služeb ze dne 17. 10. 2012, protokol o předběžném šetření ve věci [spisová značka] ze dne 1. 8. 2012, příloha 1. ke smlouvě o vyhledávání zakázek ze dne 16. 5. 2005, sepsána mezi [jméno FO] a [jméno FO] – [Anonymizováno], smlouva o vyhledávání zakázek sepsaná 16. 5. 2005 mezi [jméno FO] a [jméno FO] – [Anonymizováno], žádost o prodloužení čerpání hypotečního úvěru ze dne 27. 4. 1998, adresována [právnická osoba] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]., odesílatelem [jméno FO] a [jméno FO], žádost o částečné splacení úvěru k 4. 5. 1995 ze dne 12. 1. 1999 [jméno FO], notářský zápis [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – kupní smlouva ze dne 22. 11. 1993, sepsáno mezi [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], smlouva o uzavření budoucí kupní smlouvy sepsaná mezi [jméno FO], [jméno FO] a [Anonymizováno] [jméno FO], [jméno FO], 16. 11. 2001, smlouva o uzavření budoucí kupní smlouvy sepsané mezi [jméno FO], [jméno FO] a [Anonymizováno] [jméno FO] ze dne [datum] je třeba hodnotit jako listiny vztahující se k prokázání skutku ve vztahu k podpisu smlouvy o půjčce a směny, neboť byly hodnoceny ve věci ustanoveným soudním znalcem jako podkladové materiály pro znalecké zkoumání.

22. Listiny, jimiž jsou vyjádření dlužníka na čl. 59 spisu, výplatní listy na čl. 60 – 73 spisu, výpis z katastru nemovitostí na čl. 76 – 76a spisu, smlouva o půjčce na čl. 77 – 79 spisu, elektronická komunikace na čl. 80 – 82 spisu, sdělení dlužníka na čl. 83 spisu, zadání jednorázového příkazu k úhradě na čl. 84 spisu, usnesení na čl. 86 – 87 spisu, informace o pozemku na čl. 88, 89, 90 spisu, předžalobní výzva k plnění na čl. 91 – 93 spisu, výzva k plnění na čl. 93 – 94 spisu, sdělení na čl. 95 spisu, přihlášení pohledávky do dědického řízení a doplnění tvrzení k přihlášené pohledávce na čl. 96, 97 spisu, byly založeny k návrhu na vydání předběžného opatření, nikoliv k doloží skutkových tvrzení žalobce, samostatně tedy nejsou hodnoceny. Pro úplnost je však třeba dodat, že se z těchto listin nepodávají žádné skutečnosti, které by byly v rozporu se shora uvedeným skutkovým dějem.

23. Za rozhodné tedy soud považuje důkazy, jimiž jsou listiny smlouva o půjčce, směnka, znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], výslech svědků, a v návaznosti na tyto důkazy listiny dokládající, že poskynuté finanční prostředky nebyly vloženy za podnikání [jméno FO], ač tak dle smlouvy učiněno být mělo, listiny dokládající poměry žalobce, faktury, na jejichž základě mělo být [jméno FO] plněno, když jsou v rozporu s ujednáním dovolávané smlouvy ale také v rozporu logickém, viz shora. Provedení jakýchkoliv dalších důkazů je nadbytečným, i jejich případné hodnocení, neboť se ohledem ke skutečnostem ze shora uvedených důkazů se podávajících, by provedením dalších důkazů nemohlo dojít k postavení skutkového děje jinak.

24. Skutkový závěr:

25. Z hlediska skutkových závěrů pro úspěch žalobce ve věci je nutno zjistit, že skutkový děj se udál tak, jak žalobce tvrdí. Nelze-li skutek postavit najisto nebo je-li zjištěno, že se udál jiným způsobem, musí být uzavřeno, že nárok z hlediska skutkového stavu nelze hodnotit jako důvodný. Ve věci bylo zjištěno, že žalovaný je právním nástupcem [jméno FO]. Nelze však vzít za prokázané, že žalobce a [jméno FO] uzavřeli dne 29. 1. 2010 smlouvu o půjčce, jejímž předmětem byla částka 20 000 0000 Kč, nelze vzít za prokázané, že jmenovanému byly předány finanční prostředky ve výši 20 000 000 Kč. Žalobce svá tvrzení dokládal především listinou, jíž jest smlouva o půjčce, a směnkou k této. Pravost podpisu [jméno FO] a [jméno FO] na uvedených listinách, kdy rozhodná je především smlouva o půjčce, byla vyvrácena. U podpisu [jméno FO] lze s velkou mírou pravděpodobnosti uzavřít, že se jedná o podpis napodobený. Tyto závěry se podávají ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Závěr, že k uzavření tvrzené smlouvy nedošlo a finanční prostředky nebyly předány, je však činěn i dalších v řízení provedených důkazů, tedy i kdyby nebyl důkaz znaleckým posudkem proveden, na závěru shora uvedeném by to nezměnilo ničeho. Žalobce k prokázání svého tvrzení označil především svědky [jméno FO] a [jméno FO], [jméno FO]. Výpovědi těchto svědků však jsou v rozporu nejenom se závěry znaleckého posudku, ale i ostatními v řízení provedenými důkazy, zejména výpovědí svědkyně [jméno FO], [jméno FO]. Výpovědi svědků [jméno FO] a [jméno FO] jsou z důvodů shora rozvedených hodnoceny jako nikoliv důvěryhodné. Závěru, že smlouva nebyla uzavřena, finanční prostředky nebyly žalobcem [jméno FO] předány nasvědčují i veškeré listinné důkazy, které jsou shora soudem hodnoceny, k čemuž je pro úplnost nutné konstatovat, že listinné důkazy, které nebyly hodnoceny, skutkový děj nestaví. Jak bylo shora uvedeno, aby žalobce mohl být ve věci úspěšným z hlediska skutku, musí být zjištěno, že skutek se udál, tak jak žalobce tvrdí. Takto však ve věci skutek zjištěn nebyl.

26. Právní hodnocení:

27. Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník v příslušném znění, obč. zák., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

28. Dle § 3028, odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, o. z je věc hodnocena v režimu zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák.

29. Ve vztahu k právnímu hodnocení věci soud odkazuje na právní hodnocení, které bylo předneseno při ústním jednání, které bylo ve věci konáno jako prvé.

30. Žalobce se domáhá plnění z titulu smlouvy o půjčce, kdy tvrdí, že byla uzavřena dne 29. 1. 2010 s právním předchůdcem žalovaného, panem [jméno FO], narozen [datum], zemřel [datum], částka 20 000 0000 Kč. Ta skutečnost, že žalovaný je právním nástupcem jmenovaného, není spornou, nadto se podává ze spisu o pozůstalosti [jméno FO]. Žalobce tvrdí, nadto se to podává i listiny doložené k důkazu, že částka 20 000 000 Kč měla být předána v hotovosti a plněno na závazek mělo být v pravidelných splátkách á 100 000 Kč, počínaje únor 2010, konče únor 2020, nad rámec měsíčních splátek jednorázovou úhradou 10 000 000 Kč nejpozději 31. 1. 2020 + fixní smluvní úrok 10 % z jistiny, 2 000 000 Kč.

31. Pro úplnost je konstatováno, že vystavení směnky vlastní pro částku 22 000 000 Kč není z hlediska závěru o uzavření smlouvy o půjčce rozhodným, především však nelze uzavřít, že byla osobami na ní označenými signována.

32. Aby žalobce mohl být ve věci úspěšným, je třeba, aby ve věci bylo zjištěno, že žalobce, jakožto věřitel, přenechal právnímu předchůdci žalovaného, jakožto dlužníkovi, druhově určenou věc, zde peníze – finanční prostředky, přičemž bylo ujednáno, že dlužník je povinen po uplynutí sjednané doby poskytnuté finanční prostředky vrátit, tedy vrátit věci stejného druhu, potažmo uhradit sjednaný úrok, a tato doba již uplynula.

33. Podstatnými náležitostmi u smlouvy o půjčce je, že jejím předmětem je druhově určená věc, zde finanční prostředky, peníze, kdy tato podmínka by byla splněna, přičemž dle žalobcem odkázané smlouvy měly být vráceny věci stejného druhu, byly přenechány právnímu předchůdci žalovaného dočasně, na dobu určenou ve smlouvě. Pro smlouvu o půjčce platí, že její podstatnou náležitostí není ujednání o splatnosti, tedy nesjednání této náležitosti, absence tohoto ujednání, nezakládá neplatnosti smlouvy. Dle žalobcem odkázané smlouvy však tato měla být sjednána. A dále je podstatnou náležitostí smlouvy o půjčce přenechání předmětu smlouvy.

34. Je nutno odlišit smlouvu o úvěru a smlouvu o půjčce, kdy v případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od půjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem půjčky je věc „zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností je vrátit věc stejného druhu. Půjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o půjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu půjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o půjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.

35. Tedy, aby bylo možno ve věci uzavřít, že byla uzavřena smlouva o půjčce, muselo by být vzato za prokázané, že došlo k projevu vůle žalobce a [jméno FO] přenechat tomuto jako dlužníkovi finanční prostředky a tento byl povinen poskytnuté finanční prostředky vrátit a došlo k přenechání předmětu půjčky právnímu předchůdci žalovaného, tedy k předání finančních prostředků. Pro smlouvu o půjčce není předepsána písemná forma, tedy její nedostatek nezakládá neplatnost smlouvy, což znamená, že pouhé prokázání existence projevu vůle uvedených stran uzavřít tuto smlouvu, tedy její uzavření i ústně, a předání finančních prostředků by postačovalo k závěru o závazku žalovaného. Případné pouhé prokázání předání finančních prostředků právnímu předchůdci žalovaného bez právního titulu by zakládalo přechod povinnost tvrzení a důkazní na stranu žalovanou k tvrzení a prokázání titulu pro držbu těchto prostředků.

36. V řízení nebylo prokázáno, že [jméno FO] a žalobce vstoupili do právního vztahu, uzavřeli smlouvu o půjčce, nebylo prokázáno ani předání finančních prostředků žalobcem [jméno FO].

37. V řízení bylo prokázáno, že [jméno FO] byly žalobci plněny určité finanční obnosy. Nebylo však prokázáno, že by takto bylo činěno na základě právního titulu, který je upraven zákonem a je v souladu s právním řádem. Pokud však žalobce pouze z té skutečnosti, že mu [jméno FO] byly plněny určité částky, dovozuje uznání dluhu, tak ani v případě zjištění právního vztahu, když k jeho vzniku mělo dojít 29. 1. 2010, by nebylo možné na toto usuzovat. K tomuto je třeba odkázat ustanovení § 558 obč. zák., které uvádí, že uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval; u promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení. Tedy ustanovení § 558 obč. zák. neobsahuje úpravu zakotvenou v ustanovení § 2054, odst. 2 o. z., dle nějž plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Tuto úpravu obsahovalo ustanovení § 407, odst. 3 obch. zák., které uvádělo, že plní-li dlužník částečně svůj závazek, má toto plnění účinky uznání zbytku dluhu, jestliže lze usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku. Aby bylo možné aplikovat ustanovení § 407, odst. 3 obch. zák. bylo by nutným podřadit právní vztah žalobce a právního předchůdce žalovaného pod ustanovení § 261 obch. zák., což se nepodává již z tvrzení žalobce, který sám uvádí, že je fyzickou osobou v postavení věřitele, přičemž uzavřel smlouvu o půjčce s [jméno FO]. Dle § 261, odst. 1 obch. zák. tato část zákona upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti. S ohledem k tvrzení žalobce, že smlouvu uzavíral jako fyzická osoba, se tak uvedené ustanovení neuplatní, byť by byla smlouva uzavírána za účelem financování podnikatelských aktivit právního předchůdce žalobce. Jiná ustanovení § 261 obch. zák. se na daný případ neuplatní. Co se týká ustanovení § 262, odst. 1, 2 obch. zák., tak ve věci není ani tvrzeno, ani se toto nepodává z předložených listin, že by užití tohoto zákona bylo stranami sjednáno. Především je však v žalobcem odkazované listině uvedeno, že se řídí ustanoveními občanského zákoníku. Zákon č. 40/1964 Sb. ustanovení, které by bylo adekvací § 407, odst. 3 obch. zák. neupravoval, s ohledem k tomu, že právní vztah stran by se měl řídit ustanoveními zákona č. 40/1964 Sb., dovodit uznání dluhu na základě plnění právním předchůdcem žalovaného nelze.

38. K tomuto soud pro úplnost uvádí, že při plnění části dluhu v režimu § 2054 o. z., když ustanovení § 407, odst. 3 obch. zák. by se ve věci neuplatnilo, platí, že nastupuje domněnka uznání pouze v tom případě, že z okolností, za nichž tak dlužník činí, lze usoudit, že uznal i zbytek dluhu. Tedy zákon stanoví kumulativně dvě podmínky nástupu uznání dluhu, a to částečné plnění a zřejmost z okolností věci, že zbytek dluhu uznává. Pokud tyto dvě podmínky jsou splněny, nastupuje vyvratitelná právní domněnka existence dluhu v době jeho uznání. Samotné částečné plnění tedy vznik vyvratitelné domněnky nezakládá. Ze skutkových zjištění ve věci učiněných nemůže být dovozováno, že bylo částečně plněno s tím, že je zbytek dluhu uznán.

39. K žalobcem dovozovanému uznání dluhu je také třeba uvést, že toto nezakládá vznik závazku, dochází pouze k překlopení důkazního břemene. Dle § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak. Tedy uvedené zákonné ustanovení zakládá vyvratitelnou domněnku, která připouští důkaz opaku. Primárně tak jsou předmětem dokazování ty skutečnosti, které zakládají domněnku, přičemž vyvratitelná domněnka má za následek přesun důkazního břemene. Nástup domněnky v režimu § 133 o. s. ř., tedy té skutečnosti, že z okolností lze dovodit, že bylo na daný dluh plněno a lze z tohoto jednání usuzovat na vůli uznat i zbytek dluhu, zde nepřichází, s ohledem k aplikaci ustanovení § 3028, odst. 3 o. z., ale i z hlediska ustanovení § 2054 o. z., když nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalovaného plnil takovým způsobem, že z okolností, za nichž tak činil, by bylo možné usoudit, že uznal zbytek dluhu 40. Pro úspěch žalobce ve sporu by muselo být najisto postaveno, že finanční částka 20 000 000 Kč byla právnímu předchůdci žalovaného předána, byla uzavřena jím tvrzená smlouva, kdy věc by tak byla hodnocena dle § 657 obč. zák. Nebo by bylo možné věc hodnotit dle § 451 obč. zák. v případě prokázání předání finančních prostředků právnímu předchůdci žalovaného, aniž by byl prokázán právní titul, na jehož základě byl oprávněn je držet. Stav, kdy není prokázáno ani uzavření smlouvy ani předání finančních prostředků, musí vést k závěru, že žaloba není důvodnou, proto bylo ve věci rozhodnuto tak, že žalobní návrh byl zamítnut.

41. Co se týká námitky žalovaného, že ve věci není pasivně legitimován. Z hlediska legitimace ve sporu je třeba odlišovat legitimaci procesní a věcnou. Procesní legitimace je definována ustanovením § 90 o. s. ř., účastenství v řízení, kdy žalobcem je ten, kdo návrh na zahájení řízení podává, žalovaným je ten, kdo je jako žalovaný označen a je způsobilým být účastníkem řízení, kdy nedostatek procesní legitimace zakládá předpoklad pro zastavení řízení. Věcně legitimován je ten, kdo dle hmotného práva by měl být nositelem buď tvrzeného subjektivního práva či tvrzené subjektivní povinnosti, které je předmětem sporu, kdy nedostatek věcné legitimace zakládá předpoklad neúspěchu ve sporu. Dle žalobcem tvrzené smlouvy o půjčce by nositelem povinnosti z této měl být právní předchůdce žalovaného [jméno FO], nikoliv společnost jmenovaného, neboť smluvní stranou měl být [jméno FO], kdy bez významu je, že poskytnuté finanční prostředky měly být užity na podnikání jmenovaného. Jak bylo uvedeno, účel půjčky nebyl podstatnou náležitostí smlouvy o půjčce, účastníky právního vztahu účel půjčky nedefinuje, tento je definován smluvními stranami, kdy touto měla být fyzická osoba, právní předchůdce žalovaného. Tedy námitka nedostatku legitimace na straně žalovaného tak nemůže obstát.

42. Dle § 148 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků 43. Usnesením čj. 22 C 411/2021-464 ze dne 24. 8. 2022 byl ve věci ustanoven znalec k podání znaleckého posudku z oboru [tituly před jménem] [jméno FO], a to ústně při jednání soudu. Jmenovaný soudní znalec podal ve věci znalecký posudek ústně při jednání soudu dne 26. 10. 2022.

44. V daném případě nebylo ke dni rozhodnutí soudu pravomocně rozhodnuto o nákladech státem vydaných, realizovaných na úhradu znalečného. Jak uvádí komentář ASPI k ustanovení § 151 o. s. ř., tak „Soud rozhoduje o náhradě nákladů řízení tak, že rozhodne o náhradě nákladů řízení, co do základu, výši může určit až v písemném vyhotovení rozhodnutí, případně rozhodne o náhradě nákladů řízení v samostatném usnesení dle § 151 odst. 5, lhůta k plnění běží vždy až od právní moci rozhodnutí, jímž byla náhrada nákladů řízení přiznána (i § 171 odst. 3).“. V souzené věci je tak dán předpoklad pro to, aby výši nákladů řízení bylo rozhodnuto v samostatném usnesení. Protože však dle § 151, odst. 1 o. s. ř. bylo nutno rozhodnout o povinnosti účastníků k náhradě nákladů řízení, bylo rozhodnuto, že žalobkyně jakožto ve věci neúspěšný účastník řízení je povinna uhradit České republice náklady řízení, jejich výše bude určena v samostatném usnesení. Povinnost k plnění byla uložena žalobkyni v souladu s ustanovením § 160, odst. 1 o. s. ř., když z obsahu spisu se nepodává žádná skutečnost zakládající úvahu o uložení povinnosti k plnění v delší lhůtě či ve splátkách.

45. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142, odst. 1 o. s. ř., dle nějž účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud tak přiznal v řízení zcela úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 398 150,50 Kč, která odpovídá nákladům vynaloženým na právní zastoupení. Tyto sestávají z odměny za právní zastoupení za 11,5 úkonu právní služby po 28 300 Kč, a to za úkony, jimiž jsou převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k návrhu na čl. 135 – 141 spisu, doplnění tvrzení a důkazů na čl. 174 – 181 spisu, doplnění tvrzení a důkazů na čl. 387 – 392 spisu, účast při jednání soudu dne 4. 5. 2022 od 10.00 hodin do 13.00 hodin, dne 29. 6. 2022 od 9.00 hodin do 13.55 hodin, 26. 10. 2022 od 9.00 hodin do 11.30 hodin, účast při vyhlášení rozsudku dne 4. 11. 2022 dle § 7, bodu 6, § 11, odst. 1, písm. a), d), g), odst. 2, písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. A dále z náhrady hotových výloh á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v celkové výši 3 600 Kč. K takto určeným nákladům nadále přistupuje dle § 137, odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty 21 % ve výši 69 100,50 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalobce povinen uhradit k rukám právního zástupce žalovaného (§ 149, odst. 1 o. s. ř.) v zákonné pariční lhůtě (§ 160, odst. 1 o. s. ř.)

Poučení