22 C 421/2023 - 157

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozená [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované A] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení částky 103 462 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. 1. žalovaný a 2. žalovaná jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 96 217 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 96 217 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby 1. žalovaný a 2. žalovaná byli povinni zaplatit žalobci částku 7 245 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 245 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Na náhradě nákladů řízení jsou 1. žalovaný a 2. žalovaná povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 47 113 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce podal soudu žalobní návrh, jímž se domáhal uložení žalovaným povinnosti k zaplacení částky 103 462 Kč s příslušenstvím s následujícími skutkovými tvrzeními. Žalobce vlastní dům čp. [Anonymizováno], [adresa]. S žalovanými uzavřel dne 1. 5. 2020 smlouvu o výpůjčce části nemovité věci a náhradě investic do předmětu výpůjčky, kdy předal žalovaným k bezplatnému užívání podkrovní prostor dané nemovitosti, měli právo užívat podkroví k uspokojení bytových potřeb. Výpůjčka sjednána na dobu neurčitou. Dle čl. II. odst. 7 smlouvy byli povinni hradit obvyklé náklady spojené s užíváním podkroví. Během přestavby podkroví obývali přízemí domu, jeden pokoj v přízemí, společně s žalobcem a jeho družkou pí. [adresa], matka žalovaného, užívali sociální zařízení a kuchyň. Nemovitost obývali nejméně od uzavření smlouvy o výpůjčce (1. 5. 2020) do 30. 6. 2023. Dne 26. 7. 2023 došlo k předání podkroví domu žalovanými žalobci. Dle vyúčtování [právnická osoba]., doklad č. [hodnota], za období 26. 6. 2020 – 30. 6. 2021, odběrné místo č. [hodnota], elektroměr č. [hodnota], činily celkem náklady na elektřinu 70 479,08 Kč. Na zálohách zaplaceno za toto období celkem 69 260,99 Kč. Žalovaní se na placení záloh nepodíleli nijak. Nedoplatek 1 218 Kč uhradil žalobce. Požadoval po žalovaných úhradu poloviny celkových nákladů 35 239,50 Kč výzvou k vrácení klíčů a úhradě nedoplatků za služby z 20. 6. 2023, předžalobní výzvou z 15. 8. 2023, e-mailem zástupci žalovaných z 18. 9. 2023. Žalovaní neplnili ničeho. K předání podkroví domu došlo v reakci na výzvu k vrácení klíčů a úhradě nedoplatků za služby. U dalších dvou výzev reagovali shodně, žádanou část nedoplatku na elektřině odmítli hradit. Dle vyúčtování [právnická osoba]., č. dokladu [Anonymizováno], období 1. 7. 2021 – 28. 6. 2022, odběrné místo č. [hodnota], elektroměr č. [hodnota] činily celkové náklady na elektřinu 96 302,97 Kč. Na zálohách zaplaceno za toto období celkem 80 481,91 Kč, dle vyúčtování 77 541,91 Kč, převod 2 940 Kč příspěvek státu. Žalovaní se na placení záloh nepodíleli. Nedoplatek 15 821,06 Kč uhradil žalobce. Po žalovaných žádal polovinu celkových nákladů 48 151,50 Kč výzvou k vrácení klíčů a úhradě nedoplatků za služby z 20. 6. 2023, předžalobní výzvou z 15. 8. 2023. e-mailem zástupci žalovaných z 18. 9. 2023. Dle vyúčtování [právnická osoba]., č. dokladu [Anonymizováno], 29. 6. 2022 – 28. 6. 2023, odběrné místo č. [hodnota], elektroměr č. [hodnota], celkové náklady elektřiny činily 145 652,73 Kč. Na zálohách včetně příspěvku na elektřinu od státu 2 000 Kč zaplaceno za uvedené období celkem 114 788,94 Kč. Žalovaní se podíleli na zálohách částkou 60 000 Kč. Nedoplatek 30 863,79 Kč hradil žalobce. Žádal po žalovaných zaplacení poloviny z nedoplatku 15 432 Kč předžalobní výzvou z 15. 8. 2023, e-mailem zástupci žalovaných z 18. 9. 2023. Odmítli. Dle vyúčtování [právnická osoba]., č. dokladu [Anonymizováno], 2. 11. 2022 – 12. 6. 2023, odběrné místo č. [hodnota], celkem náklady 9 278,06 Kč. Zálohy zaplaceny za uvedené období celkem 8 329 Kč. Žalovaní se na placení záloh na vodu nepodíleli. Nedoplatek hradil žalobce 949 Kč. Žádal po žalovaných zaplacení poloviny celkových nákladů na vodné 4 639 Kč výzvou k vrácení klíčů a úhradě nedoplatků za služby z 20. 6. 2023, předžalobní výzvou z 15. 8. 2023, e-mailem zástupci žalovaných z 18. 9. 2023. Odmítli. Žalobce se tak domáhá úhrady nákladů spojených s bydlením v nemovitosti žalobce celkem 103 462 Kč.

2. Žalovaní uplatněný nárok neuznávají, ani částečně, považují jej za zcela neopodstatněný. Žalobce žádá úhradu za energie pro období 26. 6. 2020 - 28. 6. 2023, který vyvozuje ze smlouvy o výpůjčce části nemovité věci z 1. 5. 2020, kde je k tomu toliko uvedeno, že vypůjčitelé jsou povinni hradit obvyklé náklady spojené užíváním předmětu výpůjčky, aniž specifikováno, o jaké náklady se jedná. Je otázkou, zdali lze pod obvyklé náklady řadit i náklady energií, jak činí žalobce. Navíc žalobce vůbec netvrdí, neprokazuje, jak, jaké výši, by se měli žalovaní na těchto nákladech podílet, smlouva k tomu neříká ničeho. Žalobce pouze konstatuje, že žádá úhradu, aniž pro toto je jakýkoliv relevantní důvod. Naopak je zřejmé, že tento požadavek nemůže být správným, již jen proto, že podkroví, které bylo nadto obýváno žalovanými podstatně kratší dobu, než tvrdí žalobce, je výměrou menší nežli přízemí obývané žalobcem a jeho družkou. Žalobce žádá náhradu za energie již od 26. 6. 2020, pouze necelé dva měsíce od uzavření smlouvy o výpůjčce. Podkrovní prostor byl však ve stavu hrubé stavby, tzn. naprosto neobyvatelném, bez příček, podlah, rozvodů elektrické energie, vody. Zcela absurdní, aby byli žalovaní povinni podílet se na energiích, když je nemohli fakticky spotřebovávat. Žalovaní dle dohody s žalobcem nejprve museli na vlastní náklady podkrovní prostor vybudovat, aby mohl být následně jimi a jejich novorozenými dvojčaty obýván. Smlouva o výpůjčce uvádí povinnost žalovaných se podílet na nákladech spojených s užíváním předmětu výpůjčky. Pokud ale k užívání předmětu výpůjčky v předmětném období nedocházelo, nemůže žalované tížit povinnost podílet se na nákladech spojených s jeho užíváním. Nadto žalobce ani neuvádí, kdy fakticky došlo k nastěhovaní žalovaných do podkrovního prostoru. Tito mají za to, že případné podílení se na úhradě energií může přicházet v úvahu až od okamžiku, kdy byl daný prostor obyvatelný, jimi byl skutečně obýván, k čemuž žalobce netvrdí ničeho. Žalobci k tomu tvrdí, že k faktickému nastěhování došlo až v červenci 2021. Sporují tvrzení, že v červenci 2021 - červnu 2022 se nijak nepodíleli na nákladech za energie. V tomto období hradili k rukám žalobce a jeho družky, matky žalovaného, měsíčně hotově 5 000 Kč. Žalovaný je syn družky žalobce. Všichni žili dlouhou dobu ve společné domácnosti, žalovaní nepožadovali po žalobci potvrzení k těmto platbám. Z výpisu z bankovního učtu je zřejmé, že pravidelně ve stejném období byla žalovanými vybírána hotovost, 5 000 Kč. Tato byla následně vždy předána žalobci. Žalobce si je vědom, že žalovaní nedisponuji potvrzením o úhradách těchto částek, účelově popírá, že k nim došlo, žádá je uhradit znovu. Žalovaní to připisují tomu, že mezi nimi a žalobcem, jeho družkou, došlo k rozepři, vygradované tím, že byli z podkrovního prostoru žalobcem vyhozeni. Dále tvrdí, že žalobce v rozporu s e-mailovým prohlášením z 18. 6. 2023 ve vyúčtovaní nijak nezohlednil, že uhradili 2x zálohy stočného, poplatek za psa a popelnici, uhrazeno tak mělo být dle sdělení žalobce 4 408 Kč. Dále v listopadu 2022 uhradili žalobci vedle pravidelné částky na energie 5 000 Kč i 5 000 Kč za vodné. V březnu 2023 uhradili bezhotovostně na účet žalobce 2 630 Kč, vodné. Tyto platby žalobcem nijak nezohledněny ve vyúčtovaní. Namítají nesprávnost vyúčtování žalobce, když není zřejmým, jaké částky hrazeny žalovanými a žalobcem, jaký je nedoplatek po odečtení těchto částek k doplacení. Jako příklad odkazují vyúčtování žalobce za elektřinu 29. 6. 2022 - 28. 6. 2023, dle nějž se na zálohách měli podílet žalovaní ve vyšší míře než žalobce, přesto žádá úhradu jedné poloviny nedoplatku. Vyúčtovaní žalobce tudíž nemůže byt správné. Žalovaní zdůrazňují, že mezi účastníky nebyla žádná dohoda, v jakém poměru se budou na energiích, resp. nedoplatcích, podílet. Žalovaní odkazují potvrzení o jednotlivých bezhotovostních platbách z bankovního učtu žalované za období červenec 2022 - červen 2023. Tvrzení žalobce, dle že měli po dobu rekonstrukce obývat jeden pokoj v přízemí, sporují. Tento byl obýván toliko žalovaným dávno před tím, než došlo k uzavření dohody o výpůjčce, bydlel zde společně s žalobcem a jeho družkou (matkou) ve společné domácnosti, měl svůj pokoj. Žalovaná danou nemovitost do července 2021 neobývala. I kdyby bylo toto tvrzení pravdivé, nemohl by nárok na úhradu cen energií vyplývat ze smlouvy o výpůjčce, vztahuje se k jinému předmětu. Žalobce přesto zcela nesprávně opírá svůj nárok pravě o smlouvu o výpůjčce. Žalovaní fakticky opustili nemovitost již 14. 6. 2023. Přesto žalobci uhradili 7 000 Kč za celý měsíc červen 2023, ač již v nemovitosti nebydleli a nemohli ani spotřebovat žádné energie. Poté opakovaně vyzývali žalobce k protokolárnímu předání předmětu výpůjčky, i přípisem jejich právního zástupce z 20. 6. 2023. Žalovaní po dohodě s žalobcem zcela rekonstruovali podkrovní prostor, byl ve stavu hrubé stavby. Náklady investované do nemovitosti ve vlastnictví žalobce žalovanými, kdy vybudovali celé nové obyvatelné podkroví, odhadují 500 000 Kč. Pro představu uvádějí, že v podkroví vybudovali příčky, kompletní rozvod elektřiny, vody, odpadu, podlah, topný systém včetně zateplení a hydroizolace. Mají za to, že došlo naopak k bezdůvodnému obohacení žalobce na jejich úkor, bližší vyčíslení bezdůvodného obohacení jsou připraveni doložit odborným vyjádřením. K výzvě soudu doplnili svá tvrzení, kdy uvedli, že se jednalo toliko o procesní obranu žalovaných, kdy uplatňují vůči žalobci toliko pohledávku, v totožné výši, jaká byla uplatněna žalobcem, tzn. 103 462 Kč, ač hodnota zhodnocení nemovitosti žalovanými je podstatně vyšší. Odkazují, že v nemovitosti žalobce, po předchozí dohodě s ním, vybudovali kompletně obyvatelný podkrovní prostor, předtím ve stavu hrubé stavby. Žalovaní v holém prostoru podkroví vybudovali např. příčky, kompletní rozvod elektřiny, vody, odpadu, podlahy, topný systém včetně zateplení, hydroizolace. Náklady investované do nemovitosti žalobce žalovanými, kdy vybudovali celé nové obyvatelné podkroví, je odhadována 500 000 Kč, k čemuž odkazují přílohu obsahující kalkulaci nákladů, jejichž vynaložení je nezbytné k realizaci žalovanými provedených úprav podkroví, 407 584 Kč. Žalovaní si jsou vědomi, že náklady jimi investované do nemovitosti nemohou odpovídat částce, o níž se předmětná nemovitost provedenými úpravami zhodnotila. Zhodnocení nemovitosti však zcela jistě přesahuje částku, jejíž úhradu požaduje žalobce v rámci tohoto řízení po žalovaných. Žalovaní k prokázání výše jejich nároku vůči žalobci z titulu zhodnocení nemovitosti navrhují zadání znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady se specializací, oceňování nemovitosti, obor stavebnictví, odvětví stavby obytné a průmyslové.

3. Skutková zjištění:

4. Žalobce je veden jako výlučný vlastník pozemků parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, součástí je stavba čp. [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, [Anonymizováno], vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa], Katastrální úřad pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa][Anonymizováno][Anonymizováno], list vlastnictví č. [hodnota]. (výpis z katastru nemovitostí na čl. 17 spisu)

5. Dne 1. 5. 2020 uzavřeli žalovaní a žalobce Smlouvu o výpůjčce části nemovité věci podle § 2193 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a Smlouvu o náhradě investic do předmětu výpůjčky. V této je, mj., uvedeno, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba čp. [Anonymizováno], v katastrálním území [adresa], obec [adresa] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa][Anonymizováno][Anonymizováno], list vlastnictví č. [hodnota]. Strany sporu deklarovaly, že vypůjčitelé mají v úmyslu provést v nadcházejících letech kompletní přestavbu podkroví spočívající ve výstavbě samostatné jednotky, bytu, což bude obnášet např. stavbu příček, nové dispoziční řešení podkrovního prostoru dostavbu schodiště, zateplení podkroví novou podlahovou krytinou, celková odhadovaná investice 450 000 Kč. Investice odpovídající nákladům cca 500 000 Kč bude vynaložena vypůjčiteli z cizích zdrojů ve formě jim poskytnutého úvěru třetí osobou, zbývající část bude investována z vlastních zdrojů. Investice budou prováděny na základě smluvními stranami vzájemně předem odsouhlasených prací a materiálu, resp. faktur za tyto práce a materiál, kdy přílohou smlouvy bude seznam oběma stranami schválených faktur za provedené investice do předmětu výpůjčky, u každé dílčí faktury musí být uvedena identifikace dodavatele, předmět plnění, č. faktury, cena poskytnutého plnění, datum a podpis smluvních stran, každá jednotlivá položka ve výše uvedeném seznamu musí být písemně odsouhlasena oběma smluvními stranami jejich vlastnoručním podpisem a uvedením data odsouhlasení investice. Jinak se k takovéto položce nepřihlíží. Smluvní strany se dohodly na vypořádání investic vynaložených vypůjčiteli do stavby půjčitele tak, že z celkové částky vynaložených investic, kterou je půjčitel povinen nahradit vypůjčitelům se bude dle dohody smluvních stran měsíčně umořovat částka 10 000 Kč za každý měsíc, v němž budou vypůjčitelé užívat zrekonstruovaný předmět výpůjčky k uspokojení jejich bytových potřeb. Při ukončení smlouvy o výpůjčce před umořením celkové investované částky do stavby, je půjčitel povinen nahradit každému z vypůjčitelů 1/2 z celkové investované částky po odečtení případné částky umořené, jak uvedeno shora. Jinak bylo sjednáno, že předmětnou nemovitost žalobce půjčuje a předává žalovaným a tito ji přejímají k bezplatnému užívání, výpůjčka je na dobu neurčitou a jejím předmětem je prostor nacházející se ve stavbě, přesné vymezení předmětu výpůjčky je na přiloženém plánku. Dále strany sporu uvedly, že předmět výpůjčky je poskytnut k bezplatnému užívání na účelem uspokojení bytových potřeb a potřeby svých rodin, resp. osob blízkých, kdy žalovaní za tímto účelem mají zájem předmět výpůjčky rekonstruovat, resp. provést uvedené investice, nebude užíván k jinému účelu, smluvní strany vypořádávají touto smlouvou rovněž způsob investic do předmětné výpůjčky. Žalovaní se zavázali hradit obvyklé náklady spojené s užíváním předmětu výpůjčky, chránit jej před poškozením, ztrátou a zničením. Součástí této smlouvy je PŘÍLOHA č. 2 – SOUPIS PROVEDENÝCH INVESTIC, v níž však není uvedena žádná položka. (smlouva o výpůjčce části nemovité věci podle § 2193 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a smlouva o náhradě investic do předmětu výpůjčky na čl. 18-19 + příloha č. 2 – soupis provedených investic na čl. 20 spisu)

6. Dle projektu domu na čl. 114-115 + kupní smlouva na čl. 118-119 spisu + smlouva o budoucí kupní a převodu vlastnického práva k budově a pozemkům na čl. 120-122 spisu, žalovaní užívali plochu domu, která odpovídá 50 % celkové výměry domu, když na čl. 114 spisu je zobrazeno přízemí domu, na čl. 115 spisu je zobrazeno podkroví, které užívali žalovaní, které bylo následně rozděleno žalovanými na jednotlivé místnosti, kdy rozměr podkroví a přízemí jsou v zásadě shodnými 13,5 m x 8,25 m, kromě tohoto samostatného prostoru bylo žalovanými užíváno i schodiště, neboť obývali nadzemní podlaží.

7. Dne 26. 7. 2023 byl sepsán Protokol o předání části nemovitosti, signovaný žalobcem, 1. žalovaným, 2. žalovanou, kde je uvedeno, že došlo k ukončení pronájmu a předání specifikované nemovitosti dle Smlouvy o výpůjčce části nemovité věci, rodinný dům na adrese [adresa], LV [Anonymizováno], parcela č. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] na pozemcích [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno]a [Anonymizováno]/[Anonymizováno], k. ú. [adresa]. Dále je uveden stav měřičů ke dni předání /nedoplatků/ za odběr energie, vodné, stočné odběrné místo elektroměr č. EAN [Anonymizováno], vodoměr č. [Anonymizováno]. (protokol o předání části nemovitosti na čl. 21 spisu)

8. Společnost [právnická osoba]. vystavila Vyúčtování za elektřinu řádné, daňový doklad č. [hodnota], za období 26. 6. 2020 – 30. 6. 2021, odběrné místo č. [hodnota], elektroměr č. [hodnota], kdy předepsala k úhradě nedoplatek ve výši 1 218,09 Kč, vypočtený jako rozdíl celkových nákladů ve výši 70 479,08 Kč a uhrazených záloh ve výši 69 260,99 Kč s tím, že nadále se zvyšuje částka záloh na částku 6 970 Kč, splatných vždy každého 16. dne v měsíci, počínaje měsícem srpen 2021, konče měsícem červen 2022. (vyúčtování za elektřinu na čl. 22-23 spisu + Vaše nové zálohy na elektřinu na čl. 24 spisu)

9. Společnost [právnická osoba]. vystavila Vyúčtování za elektřinu řádné, daňový doklad č. [hodnota] za období 1. 7. 2021 – 28. 6. 2022, odběrné místo č. [hodnota], elektroměr č. [hodnota], kdy předepsala k úhradě nedoplatek ve výši 15 821,06 Kč, vypočtený jako rozdíl celkových nákladů ve výši 96 302,97 Kč a uhrazených záloh ve výši 80 481,91 Kč s tím, že nadále se zvyšuje částka záloh na částku 10 020 Kč, splatných vždy každého 16. dne v měsíci, počínaje měsícem srpen 2022, konče měsícem červen 2023. (vyúčtování za elektřinu na čl. 31-33 + Vaše nové zálohy na elektřinu na čl. 34 spisu, sdělení o nedoplatku na čl. 35 spisu)

10. Společnost [právnická osoba]. vystavila Vyúčtování za elektřinu řádné, daňový doklad č. [hodnota] za období 29. 6. 2022 – 28. 6. 2023, odběrné místo č. [hodnota], elektroměr č. [hodnota], kdy předepsala k úhradě nedoplatek ve výši 30 863,79 Kč, vypočtený jako rozdíl celkových nákladů ve výši 145 652,73 Kč a uhrazených záloh ve výši 114 788,94 Kč s tím, že nadále se zvyšuje částka záloh na částku 16 030 Kč, splatných vždy každého 16. dne v měsíci, počínaje měsícem srpen 2023, konče měsícem červen 2024. (vyúčtování za elektřinu na čl. 36-38 + Vaše nové zálohy na elektřinu na čl. 39 spisu)

11. Dne 13. 6. 2023 vystavila společnost [právnická osoba]. ke jménu žalobce fakturu č.[Anonymizováno][hodnota], splatnou dne 30. 6. 2023, fakturované období 2. 11. 2022 – 12. 6. 2023 za vodné. Vodné za 119 m3, 119 000 litrů, 8 291,59 Kč, vystavení mimořádné faktury 130 Kč, celkem bez DPH 8 421,59 Kč, celkem s DPH 9 278 Kč, k úhradě 949 Kč, zálohy 8 329 Kč. (faktura na čl. 41-42 spisu) Ve vztahu k této listině soud hodnotí potvrzení [právnická osoba]. na čl. 63, 65, 2. strana, z nichž se podává, že byla provedena je úhrada vodného ve výši 2 630 Kč + 5 000 Kč dne 25. 4. 2023 s poznámkou „VODA“, a dne 6. 1. 2023 s poznámkou „POPLATKY“. Zde je tak vzato za prokázané, že byla na nárok žalobce, který není tvořen úhradami za elektřinu byla plněna částka celkem ve výši 7 630 Kč. Za této situace je tak nadbytečným hodnotit listinu na čl. 116-117 spisu, seznam plateb OÚ [adresa] a příjmový pokladní doklad OÚ [adresa] na čl. 129 spisu + potvrzení [právnická osoba]. o realizované platbě na čl. 130 spisu. 12. [právnická osoba]. vystavila Výpis obratů zúčtovaných na účet č. [č. účtu] majitele [jméno FO] z účtu č. [č. účtu], [jméno FO], kdy byla zúčtována částka 5 000 Kč ve dnech 21. 7. 2022, 11. 8. 2022, 14. 10. 2022, 4. 11. 2022, 4. 12. 2022, a dále částka 7 000 Kč ve dnech 6. 1. 2023, 3. 2. 2023, 6. 4. 2023, 12. 5. 2023, 4. 6. 2023. (výpis obratů zúčtovaných na účet na čl. 40 spisu) Shodně se tyto platby podávají z potvrzení vystavených [právnická osoba]. pro výběr hotovosti (čl. 62, 63, 2. strana - 65, 1. strana, 66-67 spisu) Ta skutečnost, že uvedené platby byly hrazeny, nebylo v řízení sporným.

13. Sporným však v řízení bylo, zdali žalovaní hradili i další platby mimo platby shora uvedené hrazené bezhotovostním převodem. Žalovaní k tomuto tvrdili, že je hradili v hotovosti, k čemuž odkazovali listiny, jimiž jsou potvrzení vystavená [právnická osoba]. pro výběr hotovosti (čl. 57-61 spisu), dle nichž byly platební kartou provedeny výběry hotovosti z bankomatu [Anonymizováno] 9. 3. 2022 6 000 Kč, 27. 8. 2021 11 000 Kč, 21. 4. 2022 5 000 Kč, 15. 6. 2022 10 000 Kč, 7. 1. 2022 6 000 Kč, 8. 12. 2021 6 000 Kč, 14. 10. 2021 10 000 Kč, 7. 2. 2022 9 500 Kč, 16. 9. 2021 7 000 Kč. Nadále k prokázání toho tvrzení, že tyto platby byly realizovány, navrhli své účastnické výslechy. Soudem tak byly provedeny výslechy 1. žalovaného, 2. žalované, kdy žalobce k prokázání toho, jakým způsobem strany sporu komunikovali v době, kdy žalovaní obývali předmětnou nemovitost, a vyvrácení tvrzení žalovaných, že docházelo k platbám v hotovosti, navrhl slyšení své a svědkyně [adresa], matky 1. žalovaného. Z provedených důkazů nelze vzít za prokázané, že žalovaní hradili žalobci úhrady v hotovosti. Žalovaní v rámci svých slyšení popisovali harmonické soužití, líčili, že se jako rodina vždy scházeli na kávu, žalovaní docházeli k žalobci a svědkyni [jméno FO] do jejich části nemovitosti v přízemí na návštěvy, kdy v rámci těchto návštěv hotovost předávali. Takto žalovanými v rámci jejich účastnických výpovědí líčený skutkový děj žádný další důkaz nedokládá. Pakliže žalovaní odkazovali shora uvedená potvrzení o výběru finanční hotovosti z bankomatu, tak z těchto lze sic vzít za prokázané, že hotovost byla vybírána, nelze ale jednotlivé vybírané platby nijak spojit s platbami, které měly být dle žalovaných hrazeny pravidelně každý měsíc ve výši 5 000 Kč. Z výběrů se nepodává žádná časová pravidelnost, jednotlivé výběry jsou realizovány v různých časových obdobích, nelze z nich určit ani žádnou pravidelnost, kdy rozdílné jsou i výše vybíraných částek. Ve vztahu k výpovědím žalovaných je třeba hodnotit i výpověď žalobce a svědkyně [adresa], jejíž výpověď je hodnocena jako důvěryhodná. Svědkyně popsala situaci v rámci společného soužití, kdy např. reagovala i na takovou drobnost v rámci dotazu soudu, zdali probíhaly návštěvy žalovaných, zdali probíhala setkání u kávy, kdy popsala, že 2. žalovaná kávu nepije, popisovala, že 2. žalovaná často i odmítla jíst jídlo, které svědkyně uvařila s tím, že toto nejí, jedl jej pouze 1. žalovaný. Návštěvy žalovaných popisovala spíše jako stresující, když vždy před návštěvou žalovaných prováděla úklid, nikdy si však nebyla jista, zdali stav její domácnosti bude pro 2. žalovanou přijatelný. Popsala rodinné vztahy jako velmi rozvrácené, a to do té míry, že vůbec není realizován styk svědkyně s vnoučaty, o toto bylo dokonce vedeno řízení před soudem, kdy žalovaní byli povinni tento styk umožnit, přesto tak nečiní. Ve vztahu k tomuto přímo uvedla, že pokud by k žalovaní byli ochotní umožnit jí styk s vnoučaty, byla by připravena i uhradit za tyto dluh žalobci. Vyjádřila se i ke své majetkové situaci, uvedla i to, že byla velmi zatížena finančními závazky. Pakliže byl slyšen žalobce, tak tento se v rámci svého slyšení projevoval velmi spontánně, jeho výpověď nepůsobila dojmem naučenosti, a v zásadě lze říci, že žalobce se projevoval do té míry emotivně, že by patrně ani nějakého naučeného vyjádření nebyl stavu. U žalobce bylo zřejmým, že situaci prožívá velmi emotivně, právní aspekty věci příliš nevnímá, jeho vyjádření, že smlouvu připravili a předložili k podpisu žalovaní, je naprosto důvěryhodné. V kontextu tohoto je také důvěryhodným i vyjádření žalobce, že ke sporům v rámci společného soužití počalo docházet, když 2. žalovaná nadnesla, že by žalovaným měla být převedena polovina domu ve vlastnictví žalobce, na což tento reagoval, že na to nenastal čas. Je zřejmým, že žalovaní majetkové otázky vnímají více intenzivně nežli žalobce, potažmo svědkyně. Pakliže se žalobce vyjadřoval k samotným úhradám, i zde působil velmi bezprostředně, když neustále opakoval, že měli platit 50 %, na tom trval, v rámci svého slyšení se v zásadě vůbec nedovolával uzavřené smlouvy. Je evidentní, že smlouvu vnímal jako listinu, kterou nechali vytvořit žalovaní a předložili mu ji k podpisu, sám však situaci vnímal tak, že by měli platit 50 %. Také spontánně líčil, že mělo být nejdříve placeno 5 000 Kč, poté 7 000 Kč, což odpovídá platbám dokládaným žalovanými formou bezhotovostního převodu. Jak žalobce, tak svědkyně se celkem logicky vyjadřovali i k tomu, proč nebyly platby vymáhány dříve, kdy z jejich výpovědí se podává, že měli předpoklad harmonického rodinného soužití s žalovanými, což se nenaplnilo, proto se následně žalobce uchýlil k tomu, že platby dle smlouvy, jíž nechali žalovaní vypracovat, počal vymáhat. Žalobce k tomuto velmi spontánně uvedl, že zásadním zde byl konflikt s 1. žalovaným za účasti rodiny 2. žalované, k čemuž žalobce naprosto spontánně uvedl, že se nenechá napadat nějakým „rybízkem“, čímž myslel 1. žalovaného. Oproti výpovědi žalobce a svědkyně byly výpovědi žalovaných strojenými, spíše vykazovaly znaky naučenosti. Pokud bylo uvedeno, že výpovědi žalovaných vykazovaly znaky naučenosti, tak právě jedním z mála okamžiků, kdy 1. žalovaný v rámci své výpovědi reagoval spontánněji, bylo by i možným uvést, že se tento okamžik jeho výpovědi určitým způsobem vymkl z jejího průběhu, byl ten, kdy bezprostředně 1. žalovaný zmínil, když uváděl, že dům opustili, že mají spor se svědkyní, který se týká vnoučat, což zmínil pouze okrajově s tím, že se svědkyně zmínila, že pokud se bude moci stýkat s vnoučaty, nemusel by být veden tento spor. 1. žalovaný toto zmínil v zásadě pouze proto, aby bylo zřejmým, že nárok žalobce není důvodným, když by od spor za těchto okolností mohl být ukončen. Pokud je v rámci hodnocení výpovědi vyslýchané osoby hodnoceno i to, jak vystupuje, jak se chová, tak zde bylo evidentním, že 1. žalovaný toto zmínil nepřipraveně, spontánně, přičemž obratem poté se již dále k otázkám rodinných vazeb a vztahů v rodině nechtěl vyjadřovat, bylo zřejmým, že k tomuto tématu hovořit nechce, což bylo v rozporu s předtím prezentovanou částí výpovědi, kde bylo líčeno, jak se rodina schází, což jak již bylo uvedeno, působilo naučeným dojmem. Zde je tedy i výpověď 1. žalovaného v určitém rozporu, neboť v té části výpovědi, která působila strojeným dojmem, líčil, jak se rodina schází, líčil harmonické soužití, následně však se zcela zřejmým emotivním nábojem zmínil, že je veden soudní spor týkající se styku svědkyně s vnoučaty. Nejeví se logickým, pokud by rodinné vztahy byly tak harmonické, jak se je žalovaní snažili nastínit, kdy se měla rodina scházet, popíjet kávu, konverzovat, v rámci čehož měly být žalovanými předávány finanční částky, že by byly v téže rodině vedeny soudní spory o umožnění styku prarodiče a vnoučat. Protože i když rodiče se svými dětmi mohou mít neshody, většinou, jsou-li vztahy v rodině alespoň v základu zachované, styk mezi takto blízkými rodinnými příslušníky probíhá. Tedy při hodnocení veškerých důkazů provedených k prokázání toho tvrzení žalovaných, že žalobci předávali finanční částky, kdy popisovali, za jakých okolností k tomuto docházelo, nelze uzavřít, že důkazy předložené žalovaným jejich tvrzení prokazují, skutek se z nich podává.

14. Ve vztahu k uvedenému je hodnocena i vzájemná elektronická komunikace na čl. 68, 131-132 spisu, z níž nelze, dovodit, že by žalobce se vyjádřil jakkoliv tak, že žalovaní na elektřinu (zálohy na elektřinu) platili.

15. Dle potvrzení o trvalém pobytu na čl. 46 spisu svědkyně [adresa] je trvale hlášena v předmětné nemovitosti od 18. 9. 2013 dosud, 2. žalovaný v období od 18. 9. 2013 do 28. 6. 2023.

16. Dopisem ze dne 20. 6. 2023 adresoval právní zástupce žalobce žalovaným Výzvu k vrácení klíčů a k úhradě nedoplatků na službách spojených s užíváním nemovitosti. K poštovní přepravě předáno dne 21. 6. 2023. A dále byla právním zástupcem žalobců žalovaným adresována Předžalobní výzva k zaplacení nákladů v částce 103 462 Kč dopisem ze dne 15. 8. 2023. K poštovní přepravě podáno dne 16. 8. 2023. (výzva na čl. 25 spisu, podací stvrzenka na čl. 26 spisu; předžalobní výzva na čl. 27-28 spisu, podací stvrzenka na čl. 29 spisu)

17. Co se týká listiny na čl. 30 spisu – Replika na reakci na předžalobní výzvu, opakovaná předžalobní výzva ze dne 18. 9. 2023, tak tato listina nestaví skutkový děj, existence předžalobní výzvy je rozhodná pro hodnocení aplikace ustanovení § 142a o. s. ř. V uvedené listině žalobce vyjevuje svůj postoj ve věci, což činí i v podaném návrhu, nejedná se o důkaz, z nějž lze zjistit objektivní skutečnosti pro skutkový děj.

18. Skutkový závěr:

19. Žalobce, mimo jiné, je vlastníkem pozemek parc. č. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], součástí je stavba čp. [Anonymizováno], katastrální území [adresa], obec [adresa], zapsáno u[Anonymizováno]Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa][Anonymizováno][Anonymizováno] na listu vlastnictví č. [hodnota]. Jako takový uzavřel dne 1. 5. 2020 s žalovanými Smlouvu o výpůjčce části nemovité věci podle § 2193 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a Smlouvu o náhradě investic do předmětu výpůjčky. Dle této poskytl k užívání žalovaným podkrovní část označeného domu s tím, že žalovaní zde provedou stavební úpravy za účelem vybudování bytové jednotky. Ve smlouvě k tomuto uvádějí, že předpokládaná investice činí 450 000 Kč, investice odpovídající nákladům cca 500 000 Kč bude vynaložena vypůjčiteli z cizích zdrojů ve formě jim poskytnutého úvěru třetí osobou, zbývající část bude investována z vlastních zdrojů. Ve vztahu k jednotlivým investicím strany sporu sjednaly, že budou prováděny po smluvními stranami vzájemným odsouhlasením předem všech prací a materiálu, konkrétně tak, že bude odsouhlasena vždy každá faktura za práce a materiál. K tomuto též výslovně sjednaly způsob, jakým toto bude učiněno, a to tak, že přílohou smlouvy bude seznam oběma stranami schválených faktur za provedené investice do předmětu výpůjčky, k čemuž u každé dílčí faktury musí být uvedena identifikace dodavatele, předmět plnění, č. faktury, cena poskytnutého plnění, datum a podpis smluvních stran, každá jednotlivá položka ve výše uvedeném seznamu musí být písemně odsouhlasena oběma smluvními stranami jejich vlastnoručním podpisem a uvedením data odsouhlasení investice, jinak se k takovéto položce nepřihlíží. Součástí smlouvy je PŘÍLOHA č. 2 – SOUPIS PROVEDENÝCH INVESTIC, v níž není uvedena žádná položka. Tedy strany sporu žádnou položku realizovaných investic neodsouhlasili. Dále smluvní strany dohodly, že v rámci vypořádání investic vynaložených vypůjčiteli do stavby půjčitele z celkové částky vynaložených investic, jíž je půjčitel povinen nahradit vypůjčitelům, se bude dle dohody smluvních stran měsíčně umořovat částka 10 000 Kč za každý měsíc, v němž budou vypůjčitelé užívat zrekonstruovaný předmět výpůjčky k uspokojení jejich bytových potřeb a při ukončení smlouvy o výpůjčce před umořením celkové investované částky do stavby, je půjčitel povinen nahradit každému z vypůjčitelů 1/2 z celkové investované částky po odečtení případné částky umořené, jak uvedeno shora. Jinak bylo sjednáno, že předmětnou nemovitost žalobce půjčuje a předává žalovaným, kteří ji přejímají k bezplatnému užívání, a to na dobu neurčitou, konkrétně prostor ve stavbě, jehož přesné vymezení je na přiloženém plánku. Dále bylo sjednáno, že předmět výpůjčky je poskytnut k bezplatnému užívání k uspokojení bytových potřeb žalovaných a osob jim blízkých, žalovaní za tímto účelem mají zájem předmět výpůjčky rekonstruovat, potažmo provést uvedené investice, předmět výpůjčky nebude užíván k jinému účelu, smluvní strany vypořádávají touto smlouvou rovněž způsob investic do předmětné výpůjčky. Žalovaní se zavázali hradit obvyklé náklady spojené s užíváním předmětu výpůjčky, chránit jej před poškozením, ztrátou a zničením.

20. Za období 6/2020 – 6/2021 činil předpis za elektřinu celkem 1 218,09 Kč + 69 260,99 Kč, za období 7/2021-6/2022 činil předpis za elektřinu celkem 15 821,06 Kč + 80 481,91 Kč, za období 6/2022-6/2023 činil předpis celkem 30 863,79 Kč + 114 788,94 Kč. Žalovanými bylo na tuto položku bezhotovostním převodem uhrazeno 60 000 Kč. Nelze vzít za prokázané, že na úhrady elektřiny bylo žalovaným plněno v hotovosti, vyjma částky 60 000 Kč hrazených bezhotovostním převodem, tak není vzata za prokázanou další úhrada.

21. Dne 13. 6. 2023 vystavila společnost [právnická osoba]. ke jménu žalobce fakturu č. [hodnota], splatnou dne 30. 6. 2023, období 2. 11. 2022 – 12. 6. 2023, vodné, 8 291,59 Kč, vystavení mimořádné faktury 130 Kč, celkem bez DPH 8 421,59 Kč, celkem s DPH 9 278 Kč, k úhradě 949 Kč, zálohy 8 329 Kč. Žalovaní realizovali úhradu vodného ve výši 2 630 Kč + 5 000 Kč.

22. Právně je věc hodnocena v režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, a dále je aplikován zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, v platném znění.

23. Předně je třeba hodnotit právní vztah vzniklý mezi stranami sporu. Ze skutkových tvrzení účastníků řízení je nesporným, a taktéž se toto podává z provedených důkazů, že jimi byla uzavřena smlouva, na jejímž základě byli žalovaní oprávněni užívat část nemovitosti, podkroví, s tím, že provedou jeho rekonstrukci za účelem zajištění svých bytových potřeb. Strany smlouvu označily jako smlouvu o výpůjčce. Soud odkazuje ustanovení § 555 o. z., dle nějž právní jednání se posuzuje podle svého obsahu, což platí i pro hodnocení té skutečnosti, jaká konkrétně smlouva byla smluvními stranami uzavřena, kdy je třeba takovéto právní jednání hodnotit nikoliv pouze podle svého označení, nýbrž dle svého obsahu. Strany smlouvy sjednaly právo žalovaných užívat část nemovitosti ve vlastnictví žalobce, přičemž zároveň sjednaly, že smlouva se sjednává na dobu neurčitou. Je tudíž tedy nutným hodnotit, zdali se jedná o výprosu či o výpůjčku. Pro výprosu platí, že byla sjednána v tom případě, nebyla-li sjednána doba, po níž se má věc užívat a nebyl-li sjednán ani účel, po který má být užívána. O výpůjčku se jedná v případě přenechání určité věci do dočasného užívání bezúplatně. Je-li věc přenechána úplatně, jedná se o smlouvu nájemní, nájemce se zavazuje hradit pronajímateli nájemné. Výprosa (precarium) je zakotvena v ustanovení § 2189 - § 2192 o. z. Dle § 2189 platí, že výprosou dochází k bezúplatnému přenechání věci do užívání výprosníkovi (prekaristovi) bez sjednání doby a účelu užívání. Výpůjčka je zakotvena v § 2193 - § 2200 o. z. Předmětem smlouvy o výpůjčce je bezúplatné přenechání věci jinému do dočasného užívání, kdy lze i za stávající úpravy odkázat rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 26 Cdo 35/2011, který uvedl, že v případě smlouvy o výpůjčce nelze kdykoliv požadovat vrácení zapůjčené věci, nicméně není sjednána smlouva o výpůjčce, pakliže není určena doba trvání výpůjčky jakýmkoliv způsobem, který nevzbuzuje pochyby o tom, jak byla doba výpůjčky sjednána, což lze učinit jednak výslovným určením časového období nebo i tak, že bude vymezena objektivně stanovitelná skutečnost, z níž lze nepochybně určit, kdy má výpůjčka skončit a musí být jistým, že takováto skutečnost nastane. Pakliže není doba výpůjčky ve smlouvě stanovena, je ale stanoven účel výpůjčky, platí dle § 2196 o. z., že vypůjčitel věc začne užívat bez zbytečného odkladu a po splnění účelu ji bez zbytečného odkladu vrátí, což může dle § 2197 o. z. učinit i předčasně, vznikly-li by však půjčiteli obtíže, nelze ji vrátit bez jeho souhlasu. Půjčitel se ale nemůže domáhat předčasného vrácení věci, výjimkou je užití vypůjčitelem v rozporu se smlouvou. Jinak dle § 2198 o. z. se lze domáhat předčasného vrácení jen bylo-li to ujednáno. Občanský zákoník zakotvuje i úhradu nákladů týkající se užívané věci, kdy obvyklé náklady spojené s užíváním věci musí hradit vypůjčitel. Mimořádné náklady může hradit půjčitel po předání vypůjčitelem. Jinak je hradí v nezbytném rozsahu vypůjčitel a dle § 2199 o. z. má právo na náhradu nepřikázaného jednatele. Dle § 3006 - § 3011 o. z. hradí takové náklady vypůjčitel (speciální úprava je v § 3007 o. z. v případě nákladů, které vypůjčitel vynaložil v souvislosti s odvracením hrozící škody, ač se výsledek bez zavinění vypůjčitele nedostavil).

24. Shora uvedené je hodnoceno ve vztahu k čl. II, bodu 1 smlouvy, kde je uvedeno, že žalovaným je daná část nemovitosti předávána k bezplatnému užívání. Jak již bylo uvedeno, smlouvu je třeba hodnotit dle jejího obsahu. K tomuto je aplikovatelné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, který v rozhodnutí vydaném ve věci sp. zn. 28 Cdo 516/2005 uvedl, že v případě sjednání smlouvy vlastníkem nemovitosti o bezplatném nájmu, je možné ji hodnotit jako smlouvu o výpůjčce, kdy oproti tomu v rozhodnutí vydaném ve věci sp. zn. 26 Cdo 2620/2012 uvedl, že je-li smlouva označena jako výpůjčka, nelze ji hodnotit jako výpůjčku výhradně z toho důvodu, že nebyla sjednána úplata. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 26 Cdo 2715/2010 se dále podává, že chtějí-li účastníci smlouvy založit užívací právní vztah k bytu bez povinnosti plnit za toto užívání úplatu, nelze smlouvu hodnotit jako nájemní smlouvu, která je úplatná, tudíž nelze na takovou smlouvu á contrario aplikovat ustanovení zákona, která tento smluvní institut upravují.

25. Ze shora citovaných rozhodnutí (lze je vykládat i á contrario) se tedy podává, že i bytová jednotka, potažmo nemovitá věc, může být předmětem smlouvy o výpůjčce, zároveň je však nutným hodnotit smluvní ujednání dle jejich obsahu. Dle obsahu účastníky předložené smlouvy měli žalovaní užívat část nemovitosti ve vlastnictví žalobce, a to na dobu neurčitou za účelem uspokojení bytových potřeb. Aby se jednalo o výprosu, musela by být sjednána doba, po níž se má věc užívat a nebyl by předmětem ujednání ani účel, pro který se věc má užívat. O výpůjčku se jedná v případě přenechání určité věci do dočasného užívání bezúplatně, kdy je stanoven účel užívání. Ani o jeden ze shora uvedených smluvních typů, ač je smlouva označena jako smlouva o výpůjčce, se nejedná. Ačkoliv toto nebylo stanoveno výslovně, je zcela nepochybným ze smluvních ujednání, kdy strany sjednávají, že žalovaní budou realizovat investice do části nemovitosti a tyto si budou umořovat tím, jak je budou „odbydlovat“, že účel je sjednán, a to uspokojení bytové potřeby. Doba užívání určena nebyla. Především však bylo ujednáno plnění za užívání části nemovitosti ve vlastnictví žalobce. Toto je zcela srozumitelně a jednoznačně definováno v článku IV., bodu 5 smlouvy. K tomuto soud odkazuje právě na posledně citovaný judikát, z nějž se podává, že aplikaci jednotlivých zákonných ustanovení nelze vykládat demagogicky, nýbrž je třeba vždy vykládat vůli účastníků právního vztahu. Zde je zcela jednoznačným, že ujednáno bylo následující. Žalovaní provedou rekonstrukci podkrovní části nemovitosti ve vlastnictví žalobce, s tím, že smlouva obsahuje pouze předpokládanou výši takto realizovaných nákladů, kdy reálně vynaložené náklady budou odsouhlaseny oběma stranami, přičemž žalobce bude povinen uhradit žalovaným celkovou částku vynaložených investic, z nichž se však bude za každý měsíc užívání nemovitosti odečítat částka 10 000 Kč jakožto ekvivalent částky za užívání zrekonstruované části nemovitosti. Za užívání nemovitosti tak bylo sjednáno plnění 10 000 Kč měsíčně, tedy 120 000 Kč ročně, a pokud by žalovaní užívali nemovitost tak dlouho, že by násobek shora uvedených částek přesáhl náklady na rekonstrukci, užívali by následně nemovitost bezúplatně. Soudem je tedy účastníky uzavřená smlouva hodnocena jako smlouva nepojmenovaná v režimu § 1746, odst. 2 o. z., dle nějž platí, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena, a to s prvky smlouvy o nájemní dle § 2235 a násl. o. z. a smlouvy o výpůjčce dle § 2193 o. z.

26. Žalobce se domáhá plnění z titulu úhrad spojených s užíváním domu, kdy předkládá vyúčtování elektrické energie. Smlouvou strany sporu sjednaly, že žalovaní budou hradit obvyklé náklady spojené s užíváním předmětu výpůjčky, což jest podkroví dané nemovité věci. Žalovaní tvrdí, že není zřejmým, co jsou náklady spojené s užíváním předmětu výpůjčky. Že je jím podkrovní část je nepochybným, nadto je mimo spor, že zde měli žalovaní uspokojovat svoji bytovou potřebu. Jak je také uvedeno shora, částečně bylo užívání, a to doby umoření nákladů na investice, sjednáno jako úplatné v hodnotě 10 000 Kč, kterážto hodnota byla sjednána zápočtem na částku investic realizovaných žalovanými sjednanými k úhradě žalobcem. Tedy je namístě tento termín, kdy byla ujednána úhrada na náklady spojené s užíváním předmětu výpůjčky, hodnotit tak, jak je definován v režimu nájemního vztahu. Plnění služeb spojených s užíváním bytu, tedy prostor určených k uspokojení bytové potřeby, stanoví § 2247 o. z. Z tohoto vyplývá, že není-li v nájemní smlouvě vymezeno, jaké služby pronajímatel zajišťuje v souvislosti s nájmem, platí zákonný rozsah tzv. nezbytných služeb, což znamená dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu. Mezi nezbytné služby nepatří dodávka elektřiny, plynu ani připojení k internetu. K citovanému je namístě odkázat zákon č. 67/2013 Sb., jímž se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Komentář ASPI k ustanovení § 2247 o. z. uvádí: „Je primárně na stranách, aby si v nájemní smlouvě sjednaly, resp. vyjmenovaly, které služby zajistí nájemci pronajímatel. Je totiž reálné, že dodávky některých služeb si nájemce zajistí sám bez účasti pronajímatele (např. elektrická energie), ..Není-li v tomto směru v nájemní smlouvě ujednání, použije se podpůrně odstavec 2 komentovaného ustanovení, podle kterého je pronajímatel povinen nájemci zajistit po dobu nájmu tzv. nezbytné služby. Dále je vyvratitelnou domněnkou určeno, co se rozumí těmito nezbytnými službami. Smluvní strany však tuto domněnku mohou vyvrátit a odchylným ujednáním si samy mohou určit, co považují za nezbytné služby.“. Ve smlouvě je vymezeno pouze, že budou plněny služby spojené s užíváním nemovitosti žalovanými. Jak uvádí citovaný komentář, je na stranách, aby si vymezily, co je službou spojenou s užíváním bytu, když i s ohledem k definici těchto služeb uvedených v zákoně č. 67/2013 Sb., není takovouto základní službou dodávka elektrické energie, neboť tuto si zhusta nájemci zajišťují sami uzavřením smlouvy s dodavatelem. Tedy služby spojené s užíváním předmětu nájmu jsou zákonem vymezeny, není však bez dalšího zákonem vymezeno, že se jedná o úhradu elektrické energie. V souzené věci se z tvrzení žalovaných podává, že žádnou samostatnou smlouvu s dodavatelem elektrické energie uzavřenou neměli. To je evidentní ze způsobu jejich obrany, kdy nejenom, že toto netvrdí, brání se tvrzením, že ujednání je zde neurčitým (jinými slovy, pokud by nějakou takovouto smlouvu měli uzavřenou, odkázali by na ni a uvedli by, že se strany dohodly na tom, že takovouto smlouvu sami žalovaní uzavřou a netvrdili by neurčitost smlouvy), ale odkazují i na tu skutečnost, že po celou dobu nemovitost neužívali. Ale především sami dokládají a tvrdí, že žalobci určitá plnění poskytli a realizovali úhrady. K obraně žalovaných je nutno uvést, že je vnitřně rozporná, neboť buď tito tvrdí, že dodávka elektrické energie nebyla sjednána, a v tomto případě je zcela lhostejným, zdali nemovitost užívali či nikoliv, nebo toto bylo sjednáno, kdy pouze v tomto případě je logickou jejich obrana, že nemovitost po celou dobu neužívali, zároveň ale tvrdí, že ujednání je neurčitým a v zásadě není zřejmým, co, a zdali nárok žalobce, byl sjednán, přičemž však tvrdí, že toto plnění žalobci hradili. S ohledem k tomu, že žalovaní sami neuzavřeli žádnou smlouvu s dodavatelem elektrické energie, částečně i na služby spojené s provozem domu, dodávky médií plnili (toto tvrdí žalovaní i žalobce, spor je pouze o výši plněné částky), kdy elektrická energie je základní médium čerpané v souvislosti s užíváním bytu, nemovitosti, je tak nepochybným, že bylo sjednáno i plnění tohoto média. A to zejména i za situace, kdy není tvrzeno, ani se to z obsahu spisu nepodává, že by žalovaní plnili jiné platby, které by pod toto ujednání bylo možné zahrnout (jak již ale bylo řečeno, žalovaní namítají, že toto ujednání je neurčitým, není zřejmým, co sjednali, zároveň však tvrdí, že žalobci plnili, což odporuje jejich tvrzení, že jim není zřejmým, že by nějaká jejich povinnost byla sjednána).

27. Tedy lze uzavřít, že služby spojené s užíváním předmětu nájmu jsou definovány zákonem a nárok žalobce na služby tímto definované je zcela jednoznačně zákonnou úpravou vymezen. Za situace, kdy žalovaní nesjednali samostatně smlouvu s dodavatelem elektrické energie, lze uzavřít, že strany ujednali i o úhradě elektrické energie. Nadto, i kdyby toto nebylo sjednáno, bylo by namístě hodnotit nárok žalobce dle § 2991, § 2993 o. z., neboť čerpali-li žalovaní elektrickou energii, přičemž elektrickou energii čerpanou žalovanými hradil žalobce, došlo na jejich straně k bezdůvodnému obohacení.

28. Ve vztahu k rozsahu, v němž jsou žalovaní povinni plnit, soud podotýká následující. Ve smlouvě bylo výslovně uvedeno, že žalovaní se podílejí na úhradě obvyklých nákladů spojených s užíváním předmětu výpůjčky. Tzn., že žalovaní jsou povinni plnit náklady na čerpání elektrické energie v poměru plochy jim vymezeného prostoru k užívání. Toto je vymezeno výslovně ve smlouvě. A i kdyby nárok žalobce byl hodnocen v režimu právního institutu bezdůvodného obohacení, byl by poměr plnění hodnocen ve stejném poměru, když právě v tomto poměru se žalovaní obohatili. Zde bylo v řízení prokázáno, že plocha nemovitosti užívaná žalovanými není nižší nežli 50 % celkového rozměru nemovitosti, tudíž požadavek žalovaného na plnění v této části není nedůvodným.

29. Pro úplnost soud konstatuje, že argumentace žalovaných, že v dané nemovitosti neuspokojovali svoji bytovou potřebu, tudíž ji neužívali, v době, kdy realizovali její rekonstrukci, je lichá, neboť právě v případě rekonstrukce nemovitosti je čerpána elektrická energie na stavební práce, tudíž nepochybně již v této době docházelo k čerpání elektrické energie žalovaným, a i kdyby po tuto dobu nebyl nárok žalobce hodnocen dle účastníky uzavřené smlouvy (ve vztahu k čerpané elektrické energii v době stavby nebylo sjednáno ničeho) je namístě jej hodnotit v režimu § 2991, § 2993 o. z., neboť účastníci čerpali elektrickou energii výhradně za účelem zajištění své bytové potřeby. Zde je třeba odkázat na skutková tvrzení žalovaných, který argumentovali tím, že provedli rekonstrukci podkrovní části nemovitosti, nemovitost tedy i tímto užívali.

30. V řízení tak bylo zjištěno, že za období 6/2020 – 6/2021 činil předpis za elektřinu celkem (1 218,09 Kč + 69 260,99 Kč) : 2 = 35 239,54 Kč, za období 7/2021-6/2022 činil předpis za elektřinu celkem (15 821,06 Kč + 80 481,91 Kč) : 2 = 48 151,485 Kč, za období 6/2022-6/2023 činil předpis celkem (30 863,79 Kč + 114 788,94 Kč) : 2 = 72 826,35 Kč, kdy součet uvedených částek činí 156 217,37 Kč. Při kontrolním výpočtu celkových předepsaných částek činí součet 312 434,78 Kč : 2 = 156 217,39 Kč. Při odečtu částky 60 000 Kč od částky 156 217,39 Kč, tak dlužná částka činí 96 217,39 Kč, tedy 96 217 Kč po zaokrouhlení.

31. Pakliže žalobce tvrdil, že součet předepsaných částek za elektřinu po odečtu plateb žalovaných ve výši 60 000 Kč činí 98 823 Kč, tak zjištěno bylo, že se jedná o částku 96 217 Kč, žalobní návrh je tudíž v této části důvodný pro částku 96 217 Kč, tedy pro částku 98 823 Kč – 96 217 Kč = 2 606 Kč důvodným není.

32. Dále se žalobce domáhal plnění z titulu úhrady vodného ve výši 4 639 Kč. V řízení však bylo zjištěno, že za rozhodné období bylo žalovanými na tuto položku plněno, tudíž v této části není žalobní návrh důvodný.

33. Žalobě tak bylo vyhověno pro částku 96 217 Kč, pro částku 2 606 Kč + 4 639 Kč = 7 245 Kč byl žalobní návrh zamítnut.

34. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostala žalovaná do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

35. Protože žalovaní se ocitli s úhradou částky 96 217 Kč v prodlení, byli tak zavázání k úhradě úroku z plnění z této částky od 1. 9. 2023 v návaznosti na výzvu k plnění ze dne 15. 8. 2023. Domáhal-li se žalobce plnění úroku z prodlení z částky 7 245 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení, byl žalobní návrh, jakožto nedůvodný zamítnut.

36. Co se týká lhůty k plnění, tak tato byla určena dle § 160, odst. 1 o. s. ř.

37. K obraně žalovaných.

38. Předně je nutným odkázat ustanovení § 79, odst. 1, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění, o. s. ř., dle nějž, mimo jiné, návrh na zahájení řízení musí kromě obecných náležitostí obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Jinými slovy, nejdříve musí účastník tvrdit, jak se skutek udál, teprve následně soud přistoupí k provedení důkazů, které mají tvrzenou skutečnost doložit. Nelze nahrazovat skutková tvrzení důkazními návrhy. Lze samozřejmě odkázat v rámci skutkových tvrzení určitý důkaz s tím, že tento obsahuje skutečnosti, jichž se účastník v rámci svých skutkových tvrzení dovolává, nelze však návrh koncipovat tak, že soud provede důkaz, zde znalecký posudek, z nějž bude teprve zjištěno, čeho se vlastně účastník domáhá.

39. K tomuto soud odkazuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydané ve věci sp. zn. 28 Cdo 287/2022, ze dne 12. 4. 2022, které uvádí: „Judikatura Nejvyššího soudu setrvale uvádí, že ve sporném řízení, pro které platí zásady dispoziční a projednací, je principiálně věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti významné z hlediska právní normy, jejíž aplikace se dovolávají [§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. Každá ze sporných stran tedy musí v závislosti na hypotéze právní normy učinit skutkové přednesy, na základě kterých bude moci soud rozhodnout v její prospěch. V tomto smyslu právní teorie hovoří o břemenu tvrzení, jehož účelem je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí věci, nemohla být z důvodu nečinnosti účastníků prokázána, neboť jimi vůbec nebyla tvrzena.“.

40. Žalovaní v rámci svých skutkových tvrzení uvádějí příkladmo, které práce a investice provedli na nemovitosti ve vlastnictví žalobce, s tím, že celková částka investovaných nákladů činí 407 584 Kč. Zároveň však tvrdí, že navrhují nařízení znaleckého posudku k prokázání výše jejich nároku vůči žalobci z titulu zhodnocení nemovitosti, což jsou dva zcela rozdílné nároky. Protože budˇ se jedná o plnění z titulu investovaných prací a materiálu nebo se jedná o zhodnocení nemovitosti.

41. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydané ve věci sp. zn. 28 Cdo 287/2022 ze dne 12. 4. 2022 se taktéž zaobíralo sporem o investice realizované do nemovitosti jiného vlastníka, kdy uvádí: „Nejvyšší soud ustáleně judikuje, že je-li bez právním řádem uznávaného důvodu vynaložena investice na cizí věc, je rozsah takto nabytého bezdůvodného obohacení zásadně určen mírou zhodnocení daného objektu … Od měřítka zhodnocení se pak odklání tam, kde jsou dány relevantní důvody pro volbu jiného kritéria vyčíslování majetkového prospěchu. …V dané věci soudy vycházely z dovolatelem nezpochybněného, a tudíž Nejvyšším soudem nepřezkoumávaného předpokladu, že má být bezdůvodné obohacení žalované v posuzované při vypočítáváno podle kritéria změny hodnoty věci v důsledku realizovaných investic, a nikoli podle alternativního kritéria obvyklé ceny uskutečněných prací. I když je však majetkový prospěch obohaceného poměřován zvýšením obvyklé hodnoty věci, stále platí, že je potřeba doložit, že toto zhodnocení nastalo v důsledku investic provedených ochuzeným, tedy že je zde přítomen kauzální vztah mezi úsilím ochuzeného a prospěchem obohaceného. V opačném případě by byl obohacený zavázán vydat ochuzenému náhradu za rozmnožení jeho majetku, jež vzniklo z jiných příčin, což je následek zjevně neakceptovatelný. Z tohoto hlediska je pak legitimní závěr soudů nižších stupňů, že jsou skutkové přednesy žalobce nepostačující, pokud jde o vymezení jednotlivých stavebních prací, poněvadž právě stanovení konkrétní povahy provedených výkonů se jeví podstatné pro spolehlivé zjištění existence kauzálního spojení mezi provedením či financováním stavebních prací žalobcem a nabytím bezdůvodného obohacení žalovanou.“.

42. Jinými slovy, obecně platí, že nárok na investice do nemovitosti ve vlastnictví jiné osoby je založen nikoliv hodnotou realizovaných investic, nýbrž částkou, o níž se v důsledku realizovaných investic zvýšila hodnota majetku žalobce. Ve vztahu k tomuto je ovšem nutným hodnotit, zdali realizované investice byly provedeny bez právního důvodu, či zdali byly učiněny na základě nějakého právního důvodu. Ze skutkových tvrzení stran se podává, že investice do nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalobce byly učiněny výhradně za účelem uspokojení bytové potřeby žalovaných, nikoliv pro jakýkoliv přímý uživatelský prospěch žalobce. V souzené věci je nárok žalovaných definován dohodou. To znamená, že se neuplatní obecné hledisko definované shora citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, dle nějž obecně platí, že v případě investic do nemovité věci jiného vlastníka je tvořen nárok částkou, o níž se v důsledku realizovaných investic zvýšila hodnota majetku vlastníka nemovité věci, nárok žalovaných je zde dle dohody účastníků, která je v tomto zcela jednoznačná (hodnota částek uhrazených na rekonstrukci nemovitosti).

43. Shora uvedené však směřuje k hodnocení nároku žalovaných z hlediska meritorního, z hlediska posouzení právního titulu. Ještě předtím, tedy jako primární hledisko při posuzování nároku vzneseného v rámci obrany žalovanými, je nutným hodnotit, zdali byl takovýto samostatný nárok řádně uplatněn, což je třeba hodnotit z hlediska procesního a z hlediska hmotněprávního.

44. K procesnímu hledisku soud odkazuje ustanovení § 98 o. s. ř., kdy platí, že domáhá-li se žalovaný plnění ve vyšší částce nežli žalobce, jedná se o vzájemný návrh, který nadto podléhá poplatkové povinnosti; pokud se však žalovaný nedomáhá uložení žalobci povinnosti k plnění ve výši přesahující žalobcem uplatněný nárok, jedná se o obranu. Žalovaní výslovně uvedli, že se nedomáhají vzájemného návrhu, nýbrž pouze obrany proti návrhu žalobce.

45. Co se týká hmotněprávního hlediska ve vztahu k právnímu jednání, jímž jest započtení, tak je nutné nejdříve odkázat ustanovení § 1982 o. z., které uvádí, že dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

46. Pokud by bylo započtení sjednáno smluvně, nebylo by jej třeba samostatně uplatnit, tedy samostatným hmotněprávním jednáním. Dle smlouvy uzavřené účastníky řízení však započtení bylo sjednáno výhradně na nárok spočívající v úhradě za užívání nemovitosti, nikoliv nárok za plnění spojená s užíváním bytu. Platí, že není-li splatnost pohledávky sjednána dohodou, určena právním předpisem či rozhodnutím soudu, případně jiného orgánu, nastává splatnost doručením výzvy k plnění, což přesně je dáno v souzené věci, neboť právním předpisem, rozhodnutím soudu či jiného orgánu není splatnost určena, a dohoda účastníků se vztahuje výhradně k zápočtu proti nároku za užívání bytu. Aby bylo možné kompenzovat pohledávku započtením, je nutné, aby byla splatná, neboť z hlediska aktivního je podmínkou započtení splatnost pohledávky, z hlediska pasivního splnitelnost, byť nejsou splatné. Pokud tedy je podmínkou aktivní kompenzability pohledávky žalovaných splatnost této, tak platí, že splatnost není možné přivodit současně s výzvou směřující k započtení. Tzn., právní jednání směřující k započtení pohledávky je nutné provést po nástupu splatnosti. K tomuto soud odkazuje rozhodnutí NS ČR vydané ve věci sp. zn. 33 Cdo 4967/2017, dle nějž „Započtení je způsob současného zániku alespoň dvou vzájemných pohledávek zúčtováním (odpočtem), při němž dochází k oboustrannému uspokojení účastníků závazkového vztahu. Ve vztahu k pohledávce, proti které je započtení uplatněno (pasivně započítávaná pohledávka), jde o náhradní způsob uspokojení věřitele, který se obejde bez reálného poskytnutí předmětu plnění; namísto něj je poskytnuta hodnota spočívající ve zproštění vzájemného dluhu. Ve vztahu k pohledávce, která je k započtení použita (aktivně započítávaná pohledávka), představuje započtení faktické vymožení této pohledávky, a to bez souhlasu protistrany, případně i proti její vůli. (…) Na rozdíl od pasivně započítávané pohledávky, která v době mezi okamžikem, k němuž má nastat účinek započtení a okamžikem, kdy je započtení realizováno, musí být splnitelná, je jedním z předpokladů započtení na straně aktivně započítávané pohledávky, jejíž věřitel provádí kompenzační úkon (prohlášení započtení), její vymahatelnost (§ 1987 odst. 1 o. z.). Součástí vymahatelnosti je – mimo jiné – splatnost pohledávky (nesplatné pohledávky nelze uplatnit před soudem).“. Tedy platí, že k datu započtení již musí být pohledávky žalovanými označené jako pohledávky, které uplatňují na započtení, splatnými. Pro nástup kompenzability nepostačí, když žalovaní pouze vyjmenují všechny platby, kterých se případně hodlají v rámci své obrany dovolávat, či pouze označí částku, kterou tvrdí, že investovali do nemovitosti žalobce (odhlédnuto od toho, že žalovaní zde řádně netvrdí, pouze uvádějí, že k tomuto soud nařídí znalecký posudek, z nějž se toto zjistí, což je však zcela neakceptovatelným, neboť je na žalovaných, kteří se domáhají nějakého plnění, aby jej specifikovali). Nejdříve musí žalovaní přivodit splatnost pohledávky. Teprve poté mohou, aby přivodili zápočet, a v důsledku tohoto zánik pohledávky, provést hmotněprávní úkon, jímž bylo učiněno započtení pohledávek. K tomuto soud odkazuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 33 Cdo 302/2017, které uvádí: „..nelze pominout, že k právní otázce určitosti zápočtu (právního jednání) se Nejvyšší soud vyjádřil ..např. v rozsudku ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2196/2016, v němž přijal a odůvodnil závěr, podle něhož „o neurčitosti právního úkonu (jednání) započtení jde tehdy, pokud součet pohledávek na straně jedné převyšuje počet pohledávek na straně druhé, přičemž z projevu vůle kompenzujícího nelze určit, které pohledávky zanikly a které nikoliv. Pokud však součet pohledávek započítávaných na obou stranách je shodný.“. Uvedené rozhodnutí s odkazem na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR definuje, jaké náležitosti má mít hmotněprávní jednání, jímž jest činěno započtení. Z uvedeného se tak zcela jednoznačně podává, že pouhý výčet částek, nebo označení jedné částky, které by měly být započteny (pokud oba nároky nejsou ve stejné výši, což v daném případě splněno není), nemůže být hodnoceno jako řádné hmotněprávní jednání, které může přivodit zápočet. Uvedené tak znamená, že se svojí obranou nemohou být žalovaní úspěšnými, neboť kromě toho, že přivodí splatnost své pohledávky, musí provést hmotněprávní jednání, jímž by byl řádně proveden zápočet, kdy tento musí splňovat kritéria vymezená v citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, kdy se již z jejich skutkových tvrzení podává, že nemohli učinit, přičemž toto je základním předpokladem pro úspěch obrany žalovaných. Uvedené tak znamená, že nemohou být se svým vzájemným nárokem, potažmo obranou proti návrhu, úspěšnými. Žalovaní toto hmotněprávní jednání z logiky věci nemohli učinit, když ani nevědí, čeho se domáhají. Žalovaní uvádějí, že se domáhají pouze obrany, přičemž zároveň tvrdí, že realizovali investice ve výši 407 584 Kč. Zároveň však, v rozporu s předchozím tvrzením, uvádějí, že se v rámci své obrany dovolávají zhodnocení nemovité věci ve vlastnictví žalobce, přičemž k tomuto netvrdí vůbec ničeho, neuvádí žádnou částku s odkazem na to, že ji soud zjistí ze znaleckého posudku. Z tohoto se tudíž logicky podává, že neznají-li žalovaní částku, jíž se hodlají proti žalobci z titulu zhodnocení dovolávat, navíc ani řádně nedefinují nárok, jehož se k započtení dovolávají, nemohli provést řádné započtení. Logicky tak nemohli provést ani řádné hmotněprávní jednání, kterým by způsobili splatnost svého uplatněného nároku, což je základní předpoklad pro úspěch započtení.

47. Podle § 619, odst. 1 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. A podle § 629, odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

48. Za situace, kdy nejstarší vyúčtování bylo splatným dne 20. 7. 2021, přičemž žalobní návrh byl podán soudu dne 25. 10. 2023, je tak nepochybným, že k promlčení nároku uplatněného žalobou nedošlo.

49. Na straně žalobce vznikly náklady na úhradu soudního poplatku ve výši 5 174 Kč a na právní zastoupení. Tyto v nekrácené výši sestávají z odměny za právní zastoupení za úkony právní služby, jimiž jsou převzetí a příprava zastoupení, podání předžalobní výzvy, podání žalobního návrhu, podání na čl. 73 spisu, podání na čl. 78 spisu dle § 11, odst. 1, písm. a), d), g), odst. 2, písm. h), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. 12. 2024. A dále za úkony, jimiž jsou účast při jednání soudu dne 13. 6. 2025 od 9.00 hodin do 11.15 hodin, podání na čl. 112-113 spisu, účast při ústním jednání dne 24. 10. 2025 od 9.00 hodin do 10.45 hodin, účast při jednání, při němž došlo pouze k vyhlášení rozsudku dne 31. 10. 2025 dle § 11, odst. 1, písm. a), d), g), odst. 2, písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění od 1. 1. 2025. Tedy celkem 7,5 úkonu á 5 260 Kč. A dále z náhrady hotových výloh á 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 12. 2024 a náhrady hotových výloh á 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění od 1. 1. 2025, celkem tak 5x 300 Kč + 5x 450 Kč = 3 750 Kč. Protože právní zástupce žalobce není sídlem v obvodu soudu, byly právnímu zástupci žalobce přiznány i nároky dle 14, odst. 1, písm. a), odst. 3 dle citované vyhlášky ve znění od 1. 1. 2025 ve výši 4x 150 Kč = 600 Kč. A dále náhrada cestových výdajů dle citované vyhlášky ve znění od 1. 1. 2025, § 13, odst.

5. Právní zástupce použil vozidlo RZ [SPZ] průměrnou spotřebou 4,6 litru pohonné hmoty na 100 km. Dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2025, §§ 1, písm. b), 4, písm. a) činí sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel 5,80 Kč/1 km, výše průměrné ceny pohonné hmoty 35,80 Kč za 1 litr benzinu automobilového 95 oktanů. Počet kilometrů ze sídla právního zástupce žalobce do sídla soudu je 33 km na jedné jízdě, celkem tak právní zástupce žalobce ujel 2x 33 km x 3 = 198 km. Cestovní náhrady tedy činí 198 x 5,80 Kč = 1 148,40 Kč + 9,108 l x 35,80 Kč = 326,0664 Kč, celkem tak 1 474,4664 Kč, 1 474 Kč po zaokrouhlení. K takto určeným nákladům nadále přistupuje dle § 137, odst. 4 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty 21 % ve výši 9 507,54 Kč. Nekrácená částka nákladů řízení na straně žalobce tak činí 54 781,54 Kč, 54 782 Kč po zaokrouhlení. Žalobce se domáhal úhrady částky 103 462 Kč, úspěšným byl pro částku 96 217 Kč, neúspěšným byl pro částku 7 245 Kč. 103 462 Kč = 100 %, 96 217 Kč = 92,997 %, tedy 93 % po zaokrouhlení. 100 % - 93 % = 7 %, poměr úspěchu a neúspěchu tak činí 93 % - 7 % = 86 % ve prospěch žalobce. 86 % z částky 54 782 Kč činí 47 112,52 Kč, 47 113 Kč po zaokrouhlení. Náhradu nákladů řízení ve výši 47 113 Kč jsou 1. žalovaný, 2. žalovaná povinni uhradit společně a nerozdílně k rukám právního zástupce žalobce (§ 149, odst. 1 o. s. ř.) v zákonné pariční lhůtě (§ 160, odst. 1 o. s. ř.)

Poučení