22 C 45/2019-162

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Vránovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa], [anonymizováno 5 slov] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa], [anonymizována dvě slova] [příjmení], [anonymizována dvě slova] c) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa], [anonymizována dvě slova] všichni zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro: poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) částku ve výši 232 201,60 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9. 75% z částky 213 835,60 Kč od 28.3.2019 do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 25 % z částky 19 065,60 Kč od 19.8.2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce a) na žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 151 798,80 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 213 835,60 Kč od 26.9.2018 do 27.3.2019, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9. 75 % ročně z částky 122 164,40 Kč od 28.3.2019 do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 25 % ročně z částky 48 000 Kč od 16.6.2021 do 20.8.2021, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 25 % ročně z částky 28 934,40 Kč od 21.8.2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) částku ve výši 232 201,60 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9. 75% z částky 213 835,60 Kč od 28.3.2019 do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 25 % z částky 19 065,60 Kč od 19.8.2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba, kterou se žalobce b) na žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 151 798,80 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 213 835,60 Kč od 26.9.2018 do 27.3.2019, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9. 75 % ročně z částky 122 164,40 Kč od 28.3.2019 do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 25 % ročně z částky 48 000 Kč od 16.6.2021 do 20.8.2021, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 25 % ročně z částky 28 934,40 Kč od 21.8.2021 do zaplacení, se zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci c) částku ve výši 232 201,60 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9. 75% z částky 213 835,60 Kč od 28.3.2019 do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 25 % z částky 19 065,60 Kč od 19.8.2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žaloba, kterou se žalobce c) na žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 151 798,80 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 213 835,60 Kč od 26.9.2018 do 27.3.2019, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9. 75 % ročně z částky 122 164,40 Kč od 28.3.2019 do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 25 % ročně z částky 48 000 Kč od 16.6.2021 do 20.8.2021, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 25 % ročně z částky 28 934,40 Kč od 21.8.2021 do zaplacení, se zamítá.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku ve výši 85 787,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 21.2.2019 domáhali vůči žalovanému státu zaplacení částky 325 000 Kč pro každého z žalobců, jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim vznikla celkovou nepřiměřenou délkou trvání jednak správního řízení a jednak navazujících soudních řízení ve věci restitučního nároku na vydání pozemků v k. ú. [část obce], [územní celek], parc. č. dle [anonymizováno] [číslo] a [číslo] (výzva ze dne 16. 5. 1996), [číslo], [číslo], [číslo] (výzva ze dne 5. 8. 1996), [číslo], [číslo] (výzva ze dne 27. 6. 1996) a výzvy k vydání dalších pozemků, vedeného před [anonymizována tři slova], pod [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] s tím, že správní řízení o tomto nároku trvalo od 16.5.1996 do 30.8.2018, tedy více jak 22 let. Restituční nárok uplatnil právní předchůdce žalobců, pan [jméno] [jméno] [příjmení], který dne 5.3.1997 zemřel a jehož právním nástupcem byla jeho manželka [jméno] [jméno] [příjmení], která zemřela dne 20.3.2005. Do restitučního řízení pak vstoupili žalobci. Tito připouštějí, že se jednalo o relativně složité řízení, což bylo mimo jiné způsobeno, i jejich trvalým pobytem v zahraničí, nicméně opakovaně upozorňují na liknavý přístup rozhodujících orgánů, který vedl k velkým průtahům v řízení. K požadované částce pak žalobci dospěli, když za každý rok řízení požadují 20 000 Kč a zároveň připustili snížení této částky o 20 % za sdílenou újmu. Svůj nárok uplatnili žalobci u žalovaného dne 24.9.2018. Přípisem ze dne 15.6.2021 žalobci pak rozšířili žalobu o další nárok, a sice nemajetkovou újmu za průtahy k probíhajícímu odškodňovací řízení (zdejší řízení), a to ve stejné výši až do doby pravomocného ukončení tohoto řízení.

2. Žalovaný stát v této věci jedná podle § 21a odst. 1 písm. b) o. s. ř. prostřednictvím své organizační složky – [stát. instituce], které je současně ve smyslu § 6 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. též příslušným úřadem, neboť tvrzená újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení [anonymizováno] úřadu a zároveň řízeními před soudy, ministerstvo financí je tedy odpovědným orgánem státní správy v daném případě za stát jednat.

3. Žalovaná je přesvědčena o nedůvodnosti nároku žalobců a neodůvodněnosti výše jím požadovaného odškodnění, zejména ve vztahu k jím tvrzené újmě. Řízení o restitučních nárocích uplatněných [jméno] [jméno] [příjmení] v roce 1996 trvalo žalobci uváděných cca 22 let, nicméně jeho průběh lze hodnotit jako pravidelný a řádný, bez extrémních prodlev. Dle žalovaného uvedená celková délka řízení zcela odpovídá průběhu řízení, do něhož, jak je uvedeno výše, zasahovalo několikeré dědické řízení, a které souviselo s řadou dalších, zejm. soudních řízení v restitučních věcech. Žalovaná má za to, že složitost předmětného řízení je značná, kdy je dána zejména těmito okolnostmi. Podstatou věci byl uplatněný restituční nárok na velké množství nemovitostí. Restituční řízení lze již vzhledem k samotné jeho povaze hodnotit jako složité. Uvedené nemovitosti bylo třeba řádně identifikovat a uplatněné restituční nároky řádně prošetřit. Ve věci bylo rovněž nutno shromáždit značné množství podkladů, mnohdy již historických. [anonymizováno] úřad se též musel vypořádat se změnami v užívání a v charakteru nemovitostí po jejich převzetí státem. Věc byla významně komplikována zahraničním prvkem – původní restituent [anonymizována dvě slova]. [příjmení] i jeho právní nástupci trvale žili v zahraničí a v řízení jednali výhradně prostřednictvím právního zástupce. [anonymizováno] úřad musel řešit i duplicitně uplatněné nároky. Významný podíl na délce a složitosti řízení mají i související dědická řízení – po [anonymizována dvě slova]. [příjmení], po [jméno] [příjmení] a po [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Složitost věci významně zvyšuje i soudní přezkum vydaných správních rozhodnutí Žalovaná má za to, že význam věci pro žalobce je významně nižší než uvádějí. Žalobci nemají žádný osobní vztah k předmětu řízení ani nejsou v příbuzenském vztahu k osobě původního restituenta [anonymizována dvě slova]. [příjmení]. Předmět řízení (majetkový nárok) pro žalobce může mít nejvýše standardní význam, nadto se nároky žalobců (zvláště žalobců b) a c) vážou jen k poměrně malým částem majetku, na který byly uplatněny restituční nároky – z dědického usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací], plyne, že paní [jméno] [příjmení] odkázala žalobcům b) a c) každému jen 15% svého majetku na území České republiky. Žalovaný dále uvedl, že požadovaný nárok je třeba ponížit s ohledem na sdílenou újmu, jakož i zásadu, že žalobci by po dobu, kdy se řízení účastnil jejich právní předchůdce, neměli dostat v souhrnu více, než by náleželo jemu. V neposlední řadě pak žalovaný sporoval nárok na zákonný úrok z prodlení, kdy uvedl, že žalobci na něj potencionálně mají nárok nejdříve ode dne 28.3.2019. Nicméně žalovaný navrhl celou žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

4. Mezi účastníky není sporu o tom, že celková délka předmětného správního řízení trvala 22 let, 3 měsíce a 12 dní, a to od 16.5.1996 do 30.8.2018. Účastníci rovněž učinili nesporným průběh správního řízení tak jek je popsán ve vyjádření žalovaného ze dne 13.1.2021.

5. Soud v tomto řízení provedl dokazování, přičemž jednotlivé důkazy hodnotil v souladu s ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.”), jak každý samostatně, tak i v jejich vzájemných souvislostech a dospěl na tomto základě k následujícím skutkovým zjištěním.

6. S ohledem na to, že předběžné projednání nároku je podmínkou meritorního projednání věci, soud konstatuje, že z dopisu ze dne 25.9.2018 bylo zjištěno, že žalobci u žalovaného uplatnili nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši tak, jak je požadována touto žalobou způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce správního řízení a soudního řízení.

7. Soud dále konstatuje, že na základě provedeného dokazování bylo mimo jiné zjištěno, že do požadovaného období spadají tato řízení: restituční řízení vedené [anonymizováno] úřadem, řízení vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka], dědické řízení po uvedeném [jméno] [jméno] [příjmení], vedené ve státě [anonymizováno], [země], dědické řízení po [jméno] [příjmení] (zemř. dne 20. března 2005), vedené Obvodním soudem pro Prahu 7 pod sp. zn. [spisová značka], dědické řízení po [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (zemř. dne 4. února 2014) vedené Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka], řízení vedené Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. [spisová značka] a řízení vedené Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. [spisová značka].

8. Soud zejména vyšel z nesporných tvrzení účastníků a obsahu správního spisu, kdy bylo zjištěny jednotlivé body správního řízení, následovně: 16. 5. 1996 – [jméno] [jméno] [příjmení] (žijící v Kanadě) podal prostřednictvím právní zástupkyně [anonymizováno] [příjmení] k [anonymizováno] úřadu ([stát. instituce]) výzvu podle zákona č. 229/1991 Sb. k vydání id. 1/2 pozemků v k. ú. [část obce] zapsaných v [anonymizováno] knize pod [číslo] [číslo] 5. 8. 1996 – [jméno] [jméno] [příjmení] (žijící v Kanadě) podal prostřednictvím právní zástupkyně [anonymizováno] [příjmení] k [anonymizováno] úřadu ([stát. instituce]) výzvu podle zákona č. 229/1991 Sb. k vydání id. 1/2 pozemků v k. ú. [část obce] zapsaných v [anonymizováno] knize pod [číslo]. K tomu žalovaný ještě specifikoval, že [jméno] [jméno] [příjmení] uplatnil některé restituční nároky jak v režimu zákona č. 229/1991 Sb., tak i v režimu zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, v příslušném znění, [anonymizováno] úřad se tak musel zabývat kolizí těchto nároků vč. z toho plynoucích soudních sporů. [datum] – [jméno] [jméno] [příjmení] zemřel. Dědické řízení proběhlo před příslušnými orgány státu [anonymizováno] v Kanadě. Univerzální závětní dědičkou (dle odůvodnění žalobci předložených rozhodnutí [anonymizována tři slova]) se stala jeho manželka [jméno] [příjmení]. 30. 7. 1997 – [anonymizováno] úřad vydal rozhodnutí čj. [anonymizováno] [číslo] (v právní moci dnem 20. srpna 1997). 22. 6. 1998 – [anonymizováno] úřad vydal rozhodnutí čj. [anonymizováno] [číslo] (v právní moci dnem 25. července 1998). 22. 6. 1998 – [anonymizováno] úřad vydal rozhodnutí čj. [anonymizováno] [číslo] (v právní moci dnem 26. července 1998). 30. 6. 1998 – [anonymizováno] úřad vydal rozhodnutí čj. [anonymizováno] [číslo] (v právní moci dnem 15. srpna 1998). 20. 7. 1998 – [anonymizováno] úřad vydal rozhodnutí čj. [anonymizováno] [číslo] (v právní moci dnem 22. srpna 1998). 21. 7. 1998 – [anonymizováno] úřad vydal rozhodnutí čj. [anonymizováno] [číslo] (v právní moci dnem 24. srpna 1998). 1. 3. 1999 – [anonymizováno] úřad vydal rozhodnutí čj. [anonymizováno] [číslo]. Toto rozhodnutí bylo napadeno odvoláním a posléze i žalobou (u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]). [datum rozhodnutí] – Rozsudkem Městského soudu v Praze čj. [číslo jednací] (v právní moci dnem 6. srpna 2001) bylo rozhodnutí [anonymizováno] úřadu ze dne 1. března 1999, čj. [anonymizováno] [číslo], zrušeno a věc vrácena správnímu orgánu k novému řízení (z důvodu nedostatečného posouzení zastavěnosti pozemků). 29. 7. 2003 – Po doplnění řízení bylo [anonymizováno] úřadem vydáno rozhodnutí čj. [číslo] (v právní moci dnem 15. srpna 2003). [anonymizováno] úřad následně shromažďoval podklady pro vydání rozhodnutí. 20. 3. 2005 – Zemřela paní [jméno] [příjmení]. Dědické řízení ohledně majetku zůstavitelky na českém území vedl Obvodní soud pro Prahu 7 pod sp. zn. [spisová značka] [datum rozhodnutí] – Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl v dědickém řízení po paní [jméno] [příjmení] usnesením čj. [číslo jednací] (v právní moci dnem 6. listopadu 2013). Závětními dědici zemřelé se stali [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (nar. [datum]), [celé jméno žalobkyně] (nar. dne [datum]), [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce] (všichni bytem Kanada). 4. 2. 2014 – Zemřel [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (nar. dne [datum]). Dědické řízení vedl Obvodní soud pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka] [datum rozhodnutí] – Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl v dědickém řízení po [anonymizováno] [jméno] [příjmení] usnesením čj. [číslo jednací] [datum rozhodnutí] – [anonymizováno] úřad obdržel výsledek prošetření, zda [jméno] [jméno] [příjmení] neměl na území Československé republiky trvalý pobyt před rokem 1991 (a zda mu tedy lhůta k uplatnění nároku neuplynula dnem 31. ledna 1992). Prověřování probíhalo na Ministerstvu vnitra – oddělení evidence obyvatel a na příslušné matrice. 5. 3. 2018 – [anonymizováno] úřad vydal rozhodnutí čj. [anonymizováno] [číslo] (v právní moci dnem 13. března 2018). 27. 6. 2018 – [anonymizováno] úřad vydal rozhodnutí čj. [anonymizováno] [číslo] (v právní moci dnem 13. března 2018). Toto rozhodnutí napadli dne 25. července 2018 žalobci žalobou k Obvodnímu soudu pro Prahu 9 (pod sp. zn. [spisová značka]) – řízení dosud není skončeno. 27. 6. 2018 – [anonymizováno] úřad vydal rozhodnutí čj. [anonymizováno] [číslo]. Toto rozhodnutí napadli žalobci dne 17. srpna 2018 žalobci žalobou k Obvodnímu soudu pro Prahu 9 (pod sp. zn. [spisová značka]) – řízení bylo pravomocně ukončeno (ke dni 21. listopadu 2019) usnesením o zastavení řízení v důsledku zpětvzetí žaloby. 30. 8. 2018 – [anonymizováno] úřad vydal rozhodnutí čj. [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno], jimž bylo restituční řízení skončeno.

9. Dále pak bylo na základě provedeného dokazování zjištěno, že žalobci se o záležitosti svých právních předchůdců intenzivně zajímali, kdy v letech 1979 až 2005 jim dlouhodobě pomáhali s vyřizováním všech úředních záležitostí, tedy i předmětného restitučního nároku. Toto se ještě zintenzivnilo, po smrti pana [příjmení], kdy jeho pozůstalá manželka, měla zdravotní komplikace a pomoc žalobců, byla nezbytná (čestné prohlášení ze dne 20.11.2020). Žalobci uplatnili nárok u žalovaného dne 25.9.2018 (uplatnění nároku ze dne 25.9.2018).

10. Po právní stránce soud vychází ze zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění. Podle § 1 odst. 1 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanoveným tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 cit. zák. se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 cit. ust. pak platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánu veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Nárok uplatňovaný právními předchůdci žalobců a posléze žalobci samotnými v restitučním řízení je majetkovým nárokem soukromoprávní povahy spadajícím pod čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech (dále též jen„ Úmluva“) a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též jen„ Listina“) a je tu namístě vycházet ze závěrů stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010.

12. Soud hodnotil především celkovou délku předmětného řízení, které začalo 16.5.1996 a skončilo dne 30.8.2018, trvalo tedy 22 let, 3 měsíce a 12 dnů. Tuto délku řízení je třeba nepochybně považovat za nepřiměřenou (nezákonnou). V takovém případě se pak dle výše citovaného stanoviska Nejvyššího soudu vznik nemajetkové újmy na straně poškozeného účastníka předpokládá, přičemž zásadně je namístě poskytnutí peněžitého zadostiučinění, neboť pouhé konstatování porušení práva se jeví (a to konkrétně i v tomto případě) jako nedostačující.

13. Délka odškodňovacího řízení pak trvala od 21.2.2019 do 24.9.2021, tedy 2 roky, 7 měsíců a 2 dny.

14. Tzv. základní částka odškodnění, jež je dle výše cit. stanoviska zásadně odůvodněná v rozmezí 15 – 20 tisíc Kč ročně, kdy soud přistoupil vzhledem k délce restitučního řízení k základní částce 20 000 Kč za rok, neboť tu jsou faktory zvyšující typovou závažnost vznikající újmy, neboť jde o restituční řízení, v němž má být (pokud možno bez jakýchkoli zbytečných prodlev) napravena v minulosti způsobená újma. Na druhé straně soud snížil zadostiučinění připadající na první dva roky řízení na polovinu. Naopak u svého řízení, tedy odškodňovacího řízení, přistoupil soud k stanovení základní částky ve výši 15 000 Kč za rok, kdy délku řízení v rozsahu 2 let, 7 měsíců a 2 dnů, nepovažuje za nijak vysoce nepřiměřenou, kdy zpravidla, by mělo být soudní řízení ukončeno v rozmezí 2 let.

15. Při stanovení výsledné částky se soud v prvé řadě zabýval pluralitou účastníků, a to ze dvou hledisek. Nejprve z pohledu toho, že části řízení se účastnili právní předchůdci žalobců, a sice v době od 16.5.1996 do 5.3.1997 pan [jméno] [jméno] [příjmení] a následně v době od 6.3.1997 – 20.3.2005 paní [jméno] [jméno] [příjmení], tedy po dobu 8 let, 10 měsíců a 3 dnů. Soud vycházel z rozsudku NS sp. zn. 30 Cdo 3945/2014, kde je otázka jak mají soudy v daném případě postupovat řešena následovně: Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, které náleží jednomu z procesních nástupců původního účastníka (§ 107 odst. 2 a 3 o. s. ř.), je tedy na místě nejprve určit zadostiučinění, které by náleželo původnímu účastníku řízení za tu část řízení, jíž se sám účastnil. Tuto částku je poté třeba vydělit počtem dědiců původního účastníka, kteří do řízení nastoupili na jeho místo – a to z toho důvodu, aby částka přiznaná v součtu jednotlivým dědicům nepřevyšovala částku, která by náležela původnímu účastníku řízení. Za další část řízení, od smrti původního účastníka až do konce řízení, náleží každému z dědiců zadostiučinění vypočítané postupem podle Stanoviska, procentuálně snížené z důvodu sdílení újmy nerozlučnými procesními společníky.

16. Soud vázán tímto závěrem tedy konstatuje, že právním předchůdcům žalobců, by za dobu od 16.5.1996 do 20.3.2005, náležela částka 156 831,40 Kč, s tím, že na jejich místo v daném restitučním řízení nastoupili žalobci. Soud tedy výše uvedenou částku vydělil 3 a dobral se k částce 52 277 Kč náležející za toto období každému z žalobců.

17. V následující fázi restitučního řízení, která trvala od 21.3.2005 do 30.8.2018, pak se v případě žalobců jednalo o tzv. sdílenou újmu, kdy se tohoto řízení účastnili společně. Nejvyšší soud ve svém Stanovisku uvedl, že v případě řízení, v němž vystupovalo více účastníků žádajících náhradu nemajetkové újmy za jeho nepřiměřenou délku, je možno částku odškodnění náležející každému z nich přiměřeně snížit oproti částce, jež by byla poškozenému přiznána v případě, že by se řízení na jedné straně účastnil sám. V případě více poškozených nepřiměřenou délkou řízení je jejich újma do určité míry – jako procesní stranou – sdílena. Z toho důvodu lze s přihlédnutím k počtu poškozených odškodnění, které by bylo přiznáno každému z nich, přiměřeně snížit, a to u vysokého počtu poškozených i podstatně. Snížení bude na místě zejména v případě nerozlučného společenství účastníků řízení (§ 91 odst. 2 o. s. ř.), (srov. Stanovisko, část V).

18. Ve světle těchto závěrů tak soud přistoupil k redukci částky, která by každému z žalobců za toto období od 21.3.2005 do 30.8.2018, tedy 13 let, 5 měsíců a 8 dní náležela, a sice 268 771,90 Kč (13 x 20 000 Kč + 5 x 1666,70 Kč + 8 x 54,80 Kč), a sice o 20% za tzv. sdílenou újmu, kdy soud dospěl k částce 215 017,50 Kč.

19. K dalším faktorům ovlivňujícím výši zadostiučinění pak lze uvést následující: Celková délka řízení byla výše zjištěna v trvání 22 let, 3 měsíců a 13 dní. Tato délka je zjevně nepřiměřená a je též nezákonná, neboť řízení před [anonymizováno] úřadem bylo řízením správním (srov. § 9 zák. o půdě), v němž se měly uplatnit též lhůty dle § 49 odst. 2 spr. ř. (zák. č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Rozhodnuto tedy mělo být, byť by šlo o zvlášť složitý případ, do 60 dnů. S ohledem na právě uvedené je pak zjevné, že zákonná lhůta dodržena nebyla, naopak byla mnohonásobně překročena. I přesto, že zákonná lhůta je výrazně kratší, postupoval soud při určení základní částky zadostiučinění tak, že za„ ještě přiměřenou“ považoval dobu 2 let (za první dva roky je proto počítáno s poloviční částkou), v níž mohlo a mělo být řízení skončeno.

20. Co se týká složitosti řízení, ta je dána především jeho restituční povahou a tedy zvýšenou skutkovou a právní složitostí. Skutkovou složitost shledává soud zejména ve skutečnosti, že jednotlivé restituční nároky právních předchůdců žalobců, byly uplatněny k vícero pozemkům, nicméně na řízení o jejich vydání se nahlíží jako na jedno restituční řízení. Je nutné se tedy koncentrovat na stanovení toliko jediné výše náhrady nemajetkové újmy kompenzující žalobcům namítanou délku více než 22 let nejistoty ohledně vypořádání jejich celkového restitučního nároku. Soudem tedy poskytnutá náhrada se vztahuje k celému restitučnímu řízení.

21. O závěru o složitosti řízení svědčí i prokázaná skutečnost, že v průběhu řízení bylo nutno čekat na výsledek několika dědických řízení, kdy některé z nich probíhaly v zahraničí. Dále bylo v řízení prokázáno, že [anonymizováno] úřad v daném případě prověřoval několik restitučních titulů, na základě kterých nárokované pozemky přešly na stát. Bylo třeba prošetřit, zda nedošlo k odškodnění již podle zákona č. 87/1991 Sb. Do úvah o složitosti řízení je nutné zanést i skutečnost, že byla podána žaloba podle části páté o.s.ř. a šlo tedy o rozhodování ve dvou stupních. A v neposlední řadě je třeba zohlednit tu skutečnost, že jak žalobci, tak jejich právní předchůdci jsou cizinci s místem pobytu mimo území ČR.

22. Ze všech těchto výše uvedených důvodů přistoupil soud k další redukci o 20 % z částky 267 294,50 Kč (52 277 Kč + 215 017,50 Kč), tedy k částce 213 835, 60 Kč.

23. Chování právních předchůdců žalobců ani žalobců, ve vztahu k trvání předmětného řízení nebylo zjištěno jako relevantní faktor ovlivňující výši přiznaného zadostiučinění. Přestože ze správního spisu nebyl zjištěn žádný aktivní úkon žalobce, kterým by [anonymizováno] úřad vyzýval k akceleraci vyřizování věci, není vhodné se zřetelem ke stanovisku Nejvyššího soudu přičítat absenci postupu podle ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích účinné od dne 1. 7. 2009 k tíži poškozeného, neboť není obecně povinností účastníků řízení vést orgány veřejné moci k dřívějšímu rozhodnutí. Vydat rozhodnutí v přiměřené době je naopak obecnou povinností těchto orgánů, ta má být plněna i tehdy, když účastníci nevyužívají prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení spočívající v nečinnosti orgánu. Soud tedy tuto nečinnost neposuzuje ve vztahu k základu nároku, hodnotí ji však dále ve vztahu k tvrzenému významu řízení pro žalobce.

24. Ke kritériu významu předmětu řízení pro poškozeného Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že význam řízení pro poškozeného je pro stanovení formy a výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě kritériem nejdůležitějším.

25. Význam předmětu řízení pro žalobce je v prvé řadě z principu zvyšován tím, že tu jde o restituční řízení, v němž jde o nápravu dřívějších křivd.

26. Ze všech výše uvedených důvodů pak soud jednak část základní výše odškodnění krátil počtem právních nástupců původních žadatelů, resp. přiznal žalobcům jen poměrnou část tohoto nároku, a jednak dále základní výši odškodnění snížil o 40 %, a to ve výši 20% za sdílenou újmu a o dalších 20% za složitost věci.

27. V neposlední řadě se soud zabýval nárokem na nemajetkovou újmu za průtahy v odškodňovacím řízení, které trvalo v období od 21.2.2019 do 24.9.2021, tedy 2 roky, 7 měsíců a 2 dny, kdy soud v daném případě přistoupil k stanovení základní částky na 15 000 Kč, jak je uvedeno v odůvodnění odst. [číslo]. Za první dva roky pak náleží odškodnění v poloviční čátce. Celkem tedy náleží každému z žalobců částka 23 832 Kč (15 000 Kč + 7 x 1 250 Kč + 2 x 41 Kč). Tato částka pak byla ponížena o 20% s odkazem na sdílenou újmu, tedy soud dospěl k částce 19 065, 60 Kč. Dohromady pak soud přiznal každému z žalobců částku Výslednému zadostiučinění tak odpovídá částka 232 201,60 Kč (19 065,60 Kč + 213 835,60 Kč), kterou je možné s ohledem ke zjištěným okolnostem daného případu mít za způsobilou naplnit svou kompenzační funkci. Soud rovněž žalobcům přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení za dobu od 28.3.2019 (kdy nárok byl u žalovaného uplatněn dne 24.9.2018). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítnul.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., dle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. S ohledem na shora uvedené, kdy nárok žalobců, co do základu byl po právu a výše plnění pak závisela toliko na posouzení soudu, přiznal soud žalobcům náhradu nákladů řízení jako při plném úspěchu ve věci. Celkem tvořily náklady řízení částku ve výši 85 787,40 Kč.

29. Náklady řízení žalobců sestávají ze zaplacených soudních poplatků v celkové výši 6 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč (tarifní hodnotou je určena dle § 9 odst. 4 písm. a/ a.t.) sestávající z částky 3 100 Kč. Dle ust. § 12 odst. 4 a.t. je odměna, při zastupování dvou nebo více osob, snížena o 20%. Výsledná odměna za jeden úkon právní služby pro 3 žalobce tak činí částku 7 440 Kč, s tím že bylo poskytnuto osm a půl úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní výzvy, vyjádření ve věci ze dne 15.11.2019, 29.3.2021, 9.8.2021, účast na jednání před soudem dne 15.1.2021 a 17.9.2021 a dne 24.9.2021 kdy došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí) včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 65 940 Kč ve výši 13 847,40 Kč.

Poučení