22 C 48/2018-134

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Randou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa] o zaplacení [částka] takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení částky [částka], se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

III. Žalobce je povinen nahradit České republice – Okresnímu soudu v Kladně náklady řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení shora uvedené částky z titulu ztížení společenského uplatnění (ve výši [částka]) a z titulu ztráty na výdělku z důvodu pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] (ve výši [částka]) jakožto rozdílu mezi průměrnou hrubou mzdou a vyplacenou nemocenskou v souvislosti se způsobenou újmou na zdraví. Uvedl, že dne [datum] utrpěl při jízdě na kole po kolizi s divokým prasetem těžký úraz, s nímž byl téhož dne ošetřen u žalovaného. Žalovaný žalobci diagnostikoval zlomeninu levé klíční kosti a vícečetné odřeniny bez poranění hlavy. Pro léčbu zlomeniny byla zvolena ortéza a konzervativní postup (tj. bez operace). Při vyšetření v jiném zařízení dne [datum] byl žalobci na základě RTG vyšetření hrudníku zjištěn levostranný pneumotorax a zlomeniny 4. a 7. žebra s tím, že žalobce byl doporučen k dalšímu vyšetření a péči u žalovaného, který již zahájil správný léčebný postup (č.l. 28 p. v.). Tentýž den žalovaný žalobci doporučil pokračovat v nastavené konzervativní terapii zlomenin klíční kosti (nově i žeber) a konzervativně léčit pneumotorax, a to ambulantní formou s kontrolou za 2 dny. Léčení pokračovalo za častých kontrol bez zavedení hrudní drenáže až do vymizení pneumotoraxu. Žalovaný se při léčbě žalobce dopustil řady pochybení, spočívajících zejména v tom, že lékař ve zprávách ze dne [datum] a [datum] nedostatečně popsal zranění a jeho mechanismus (pády patří k závažným úrazům, je nutno předpokládat zranění hrudníku s nutností vyšetření, což však lékař neučinil, nevyšetřil ostatně ani srdce či plíce), nezjistil, jaké úkony žalobci poskytla záchranná služba, nezajímal se o dosavadní medikaci žalobce, nezjistil jeho osobní, rodinnou ani pracovní anamnézu a nezkoumal pneumotorax, který byl patrný již z RTG ramene z téhož dne, dostatečně se tedy ani nezabýval dostupným RTG snímkem. Ve zprávě z [datum] lékař uvádí, že se žalobce sedřel na zbytku těla, avšak popisuje pouze exkoriace na levém koleni a pravé ruce, žalobce tedy odpovídajícím způsobem klinicky nevyšetřil, což vyžaduje mj. svlečení oděvu, k čemuž nedošlo. Ve vztahu k pneumotoraxu měl lékař provést další zobrazovací vyšetření, jejichž závěry by nepochybně vedly k hospitalizaci žalobce. Uvedené skutečnosti jsou popsány v odpovědi na stížnost, kterou Krajský úřad Středočeského kraje vyhodnotil jako částečně důvodnou s odůvodněním, že lékař dne [datum] sice odebral anamnézu v dostatečném rozsahu (byl zaznamenán mechanismus úrazu, bolesti, oděrky a vyloučeno bezvědomí) s tím, že provedl potřebná vyšetření včetně RTG, avšak nedostatkem je absence záznamu o výsledku poslechového vyšetření hrudníku a o nálezu z provedeného RTG snímku pánve. Z RTG snímku levé klíční kosti byla správně zjištěna tříštivá zlomenina, nikoli však pneumotorax, který je patrný při zpětném hodnocení, kdy již víme, jak se zdravotní stav žalobce vyvíjel. Nedostatkem je rovněž absence informace o konkrétním termínu časné kontroly a absence informace o nutnosti okamžité kontroly při potížích. Žalobci ani nebyly dostatečně vysvětleny možnosti léčby, výhody a rizika operační a konzervativní léčby a žalobce byl ke kontrole pozván až po 6 týdnech od prvotního vyšetření, což není správným léčebným postupem při zlomenině klíční kosti s posunem, kdy jsou od počátku nutné pravidelné kontroly (prokrvení a citlivosti, nápravy postavení úlomků). Odpovědnost žalovaného je objektivní a žalovaný odpovídá za to, že jeho postup je na náležité odborné úrovni, v daném případě žalovaný bezdůvodně nevyužil dostupné diagnostické prostředky k tomu, aby zjistil správnou diagnózu. Postup žalovaného tak byl objektivně nesprávný a současně šlo o chybu odvratitelnou, takže postup žalovaného nelze hodnotit jako lege artis (shodné hodnocení je namístě i v situaci, kdy byl zvolen správný postup, avšak jeho provedení bylo chybné). K prokázání uvedeného žalobce navrhl provedení důkazu znaleckým posudkem, jehož vypracování několik oslovených znalců odmítlo. Žalovaný tedy nedodržel odborný postup objektivních možností léčby, když dne [datum] neprovedl řádné klinické vyšetření ani potřebná vyšetření následná. Žalobce nebyl o charakteru úrazu ani o možnostech a rizicích možných způsobů léčby řádně poučen a v akutním stavu, v němž byl k žalovanému přivezen na urgentní příjem, bylo indikováno jeho kompletní vyšetření s hospitalizací, k čemuž však nedošlo. Pokud by se žalobce striktně držel instrukcí lékaře ze dne [datum], nechce ani domýšlet možné fatální následky. V důsledku chybného postupu žalovaného se žalobci zhoršila lupénka, žalobce je omezen jak v práci tím, že vykonává fyzicky náročnou práci a musí často odpočívat, tak ve svých volnočasových aktivitách (cyklistika) i v řízení motorových vozidel. Po poučení o koncentraci řízení a v rozporu s poskytnutou výzvou k doplnění skutkových tvrzení dále žalobce uvedl, že žalovaný pochybil rovněž při vyšetření dne [datum] (č.l. 44 p. v.).

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout pro nedůvodnost. Uvedl, že poskytovatel zdravotních služeb neodpovídá za výsledek, nýbrž za správný odborný postup v souladu s uznávanými postupy a pravidly lékařské vědy s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Žalobce by tedy musel prokázat, že žalovaný porušil své povinnosti právní či vyplývající ze smlouvy či dobrých mravů, což se nestalo. Újmu na zdraví žalobce nezavinil žalovaný, nýbrž sama nehoda spočívající v pádu z kola. Žalobce byl na ortopedickém oddělení řádně vyšetřen a ošetřen, byla zjištěna zlomenina levé klíční kosti a zvolena konzervativní léčba, přičemž po zjištění komplikujících poranění žeber byl žalovaný řádně sledován v ambulanci chirurgické. Při prvotním vyšetření skutečně nebyla diagnostikována zlomenina žeber, kterou pravděpodobně překryly obtíže spojené se zlomeninou klíční kosti, pročež nebylo indikováno ani RTG vyšetření hrudníku či„ slepé“ vyšetření celého těla prováděné CT. Na provedených RTG snímcích levého ramene a pánve nebyla patrná zlomenina žeber ani pneumotorax. Zlomeninu klíční kosti lze v souladu s pravidly lékařské vědy řešit konzervativně, na čemž se žalobce a žalovaný dohodli s tím, že žalobce byl řádně poučen, že v případě obtíží se má ihned dostavit na kontrolu. Žalobce se dostavil dne [datum], tedy poté, co mu byl jinde zjištěn pneumotorax a zlomenina žeber, a protože nebylo zjištěno poranění dutiny břišní a pneumotorax nebyl indikován k hrudní drenáži, byl žalobce propuštěn do ambulantní péče s kontrolou za 2 dny. Při další kontrole dne [datum] byl rozsah pneumotoraxu zmenšen, a protože žalobce nastavenou léčbu úspěšně zvládal, byla léčba zachována a naplánována kontrola za 3 dny. Žalobce takto docházel až do [datum], kdy byla jeho léčba u žalovaného ukončena. Nebylo tedy prokázáno jakékoli pochybení žalovaného a sama skutečnost, že prvotní vyšetření nezjistilo poranění žeber a pneumotorax, diagnostikované několik dnů poté, neměla vliv na další osud žalobce a jeho pracovní neschopnost. Konzervativní léčba byla správná, o čemž svědčil zmenšující se pneumotorax a dobře se jevící stav žalobce. [jméno] skutečnost, že prvotní vyšetření nezjistilo frakturu žeber, tak není v příčinné souvislosti s následky na zdraví žalobce, které patrně byly závažnější, než se původně předpokládalo, avšak výlučně v důsledku samotného úrazu. Postup lékaře je nutno hodnotit ex ante, tedy tak, jak se jevil v době léčení, nikoli z pohledu ex post, tedy jak se jeví se znalostí výsledku, kdy lze spekulovat o tom, jak bylo možno lépe postupovat jinak. Dle zásady casum sentit dominus tedy žalobce musí nést následky nešťastné náhody, která jej postihla, protože žalovaný odpovídá toliko za správný odborný postup, nikoli za výsledek.

3. Provedeným dokazováním soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním: Z lékařských zpráv týkajících se žalobce bylo zjištěno, že žalobce byl ošetřen dne [datum] na úrazové ambulanci (urgentním příjmu) žalovaného (toto jediné bylo mezi účastníky nesporné). [ulice] zpráva uvádí, že spadl z kola, poranil si rameno a sedřel se na zbytku těla. Při vyšetření hlava bez bolesti, šíje volná, hrudník pevný, komprese bez bolesti, břicho měkké, bez bolesti, pánev pevná, komprese bez bolesti, kyčle volně pohyblivé, aktivně elevované DKK, exkoriace na l. koleni, paže klin. pevné, lokty volné a pohyblivé, předloktí pevná, pohyb volný, exkoriace na dorsu pr. ruky. RTG vyšetřením zjištěna zlomenina levé klíční kosti. Žalobci doporučen klidový režim, ledovat, elevovat, při bolesti analgetika. Kontrola RTG. Dále dne [datum] byl žalobce vyšetřen v P- [právnická osoba], se závěrem plášťový PNO v rozsahu středního až dolního plicního pole vlevo šíře cca 25 mm (a patrně též i PNO v horním plicním poli dorzálně), drobný fluidothorax, fraktura 4. žebra, fraktura 7. žebra, tříštivá fraktura střední části klíční kosti s několika interfragmenty a distrakcí skeletu o téměř 2 cm, kontrakce skeletu o šíři cca 3 cm. Téhož dne byl žalobce dále vyšetřen u žalovaného s tím, že jde„ o úraz téměř týden“, pacient klinicky v pořádku, zvolen konzervativní postup s doporučením: polosed, analgetika, klidový režim, studené obklady, kontrola v neděli.

4. Z lékařské zprávy [anonymizováno] kliniky [anonymizováno] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce dne [datum] prodělal operaci kolene a levého klíčku, jeho hospitalizace byla bez komplikací a byl propuštěn do ambulantní péče v kompenzovaném stavu. Diagnózy: laesio cornu post. MI, chondropathia med. gr. III, lat. gr. II gen I. dx., st. p. fct. levého klíčku zhojené v dislokaci.

5. Z lékařské zprávy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce byl bezprostředně po předmětném úrazu ošetřen u žalovaného a dne [datum] na chirurgické ambulanci, kde zjištěna sériová zlomenina žeber a poranění a kolaps levé plíce, načež byl odeslán na traumatologii, kde zvolena konzervativní a ambulantní terapie. V listopadu 2015 komplikované hojení s rozvojem těžké parezy plexus brachialis vlevo a trombózou LHK, řešeno antikoagulač., žalobce přijat k operaci. V březnu 2016 žalobce operován s meniskem po úrazu pravého kolene. Jeho pracovní neschopnost následně ukončena k 8. 5. 2016 V lednu/únoru 2016 žalobce přijat na [anonymizována tři slova] [obec a číslo] k operačnímu řešení parezy, rozhodnuto o pokračování konzervativní terapie.

6. Z lékařské zprávy ze dne [datum] a [datum] bylo zjištěno, že žalobce byl vyšetřen v chirurgické ambulanci. Zjištěny poúrazové a nyní již degenerativní změny C-Th páteře a RM levé rameno s tím, že jde o změny trvalé a je nutno dodržovat rehabilitační a léčebné postupy.

7. Z lékařské zprávy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce byl vyšetřen na Oddělení léčebné rehabilitace a léčby bolesti, [obec a číslo] – [část obce], s tím, že od listopadu 2015 trpí komplikovaným hojením po předmětném úrazu, v březnu 2016 absolvoval odloženou operaci kolene. Konstatován závěr: st. p. polytraumatu s fra klíčku vlevo a pooperační paresou plexus brach. sin, spontánně zlepšena, avšak dlouhodobě oslabení m. supraspin. a deltoid. vlevo.

8. Ze stížnosti ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce podal ke Krajskému úřadu Středočeského kraje stížnost na postup žalovaného při léčbě úrazu. Uvedl, že stížnost podal již u žalovaného, avšak byla vyhodnocena jako neoprávněná s tím, že byl rovněž odmítnut požadavek na náhradu škody. V navazujícím vyjádření žalovaný připustil pochybení, které mohlo spočívat v nediagnostikování zlomeniny tří žeber, kterou mohla zastínit bolest způsobená zlomeninou klíční kosti. Žalovaný nedodržel medicínské postupy v souladu se zásadou lege artis při splnění konkrétních podmínek: vyšetření žalobce dne [datum] proběhlo v brzkých ranních hodinách, kdy bylo možno provést veškerá potřebná vyšetření, protože personál nebyl v časové tísni; v lékařské zprávě byl úrazový děj popsán nedostatečně a neúplně, přičemž tomuto popisu měla být věnována odpovídající pozornost s ohledem na závažnost úrazů způsobených pádem; lékař při provedení potřebných vyšetření měl zjistit pneumotorax a frakturu žeber, které nadto byly patrné z RTG snímku z téhož dne, který nebyl dostatečně popsán (chybí např. údaj o tom, že jde o tříštivou zlomeninu); přestože lékař uvádí, že se žalobce sedřel na zbytku těla, odpovídajícím způsobem jej nevyšetřil; lékař neprovedl odpovídající vyšetření hrudníku a žalobce pozval na kontrolu až za 6 týdnů, aniž by jej poučil o tom, že při obtížích má ihned vyhledat pomoc; lékař nesprávně indikoval zlomeninu klíční kosti ke konzervativní léčbě a žalobci nevysvětlil její rizika. Žalovaný tedy řádně neodebral anamnézu, neprovedl řádné klinické vyšetření, žalobce řádně nepoučil a zejména jej nepřijal k hospitalizaci, která byla nutná.

9. Z odpovědi na stížnost ze dne [datum] bylo zjištěno, že krajský úřad stížnost (po rekapitulaci provedených vyšetření a léčby) vyhodnotil jako částečně důvodnou s tím, že však nebylo shledáno závažnější odborné pochybení. Postup při prvotním vyšetření nebyl v příčinné souvislosti se vzniklou úrazovou komplikací (pneumotorax) ani délkou léčení. K pochybení došlo ve vedení lékařské dokumentace, v níž absentovaly důležité údaje (zejména negativní výsledek provedeného RTG vyšetření pánve a přesný termín další časné kontroly s upozorněním na nutnost okamžitého vyhledání péče při potížích), což však samo nevedlo k rozvoji pneumotoraxu či prodloužení léčení. Odhalení pneumotoraxu již [datum] by nadto patrně nevedlo ke změně formy a rozsahu léčby. Pro provedení CT vyšetření pak nebyla jednoznačná indikace a příčinná souvislost mezi způsobem vyšetření a ošetření dne [datum] a délkou léčení nebyla prokázána. Byť zpětně nelze posoudit, jak konkrétně byl žalobce poučen, bude krajský úřad na žalovaného apelovat, aby zdravotní dokumentace napříště obsahovala úplné a přesné údaje.

10. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalce], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie a stanovení nemateriální újmy na zdraví, ze dne [datum], bylo zjištěno, že žalobce byl dle zjištění znalce u žalovaného ošetřen po nehodě dne [datum], kdy se při jízdě na kole srazil s divočákem. Při pádu se udeřil do oblasti levého ramene a levé poloviny hrudníku. Žalovaný žalobci provedl rentgen klíční kosti a klinické ortopedické vyšetření se závěrem zlomenina klíční kosti, žalobce byl obratem odeslán domů. Jeho stav se v dalších 3 dnech nezlepšoval, proto se dostavil k vyšetření na polikliniku, kde mu byly diagnostikovány dislokované zlomeniny klíční kosti, zlomená žebra a pneumotorax. Na to byl žalobce odeslán opět k žalovanému, kde byl ambulantně ošetřen a ponechán v domácím léčení. Cca po měsíci a půl žalobce pociťoval obtíže s levou horní končetinou (bolest, omezení hybnosti a svalové síly), vyšetřením v ÚVN a FN [část obce] bylo zjištěno poškození brachiálního plexu a následně trombóza žil levé horní končetiny. Po léčbě trombózy byl žalobce indikován k operaci zlomeniny klíční kosti v dislokaci, došlo také k operaci menisku pravého kolene, jež s úrazem nesouvisela. I s rekonvalescencí po operaci kolene tak žalobcova pracovní neschopnost trvala celkem 8 měsíců. V současnosti žalobce trpí bolestmi krční páteře a sníženou hybností levé horní končetiny, při zátěži mívá v ruce křeče. Jemná motorika nebyla postižena, např. auto žalobce řídí bez omezení. Pracuje na stejné pozici jako před úrazem, tj. v přepravě zavazadel na letišti, práci je schopen vykonávat s použitím hlavně pravé paže. Plavat může jen prsa, sporty s rukama nad hlavou (volejbal, basketbal) provozovat nemůže. Před úrazem neužíval žádnou chronickou medikaci, po úrazu ad hoc užívá analgetika. Příležitostně pije alkohol a vykouří 10 až 15 cigaret denně. Výše popsaná poškození zdraví žalobce vznikla v příčinné souvislosti s úrazem, diagnosticko-terapeutické postupy sice nebyly aplikovány optimálně, avšak není možné kvantifikovat, o kolik by (trvalé) následky na zdraví žalobce byly při optimální léčbě nižší, popř. o kolik méně by ztěžovaly jeho společenské uplatnění. Lze tak shrnout, že při vyšetření u žalovaného nebylo zapsáno (a patrně tedy ani provedeno) vyšetření v povinném rozsahu, chybí např. údaj o subjektivních obtížích žalobce či údaje o jeho farmakologické anamnéze (která je však nevýznamná, protože žalobce žádné léky neužíval), mělo být indikováno alespoň RTG vyšetření krční páteře a hrudníku. Tříštivá zlomenina klíční kosti s posunem úlomků o 2 cm je standardně indikována k operačnímu řešení (osteosyntéze), avšak u žalobce byla zvolena konzervativní léčba. Závažnost žalobcova stavu byla evidentně podhodnocena, žalovaný žalobce nevyšetřil pečlivě a nepostupoval optimálně z hlediska diagnosticko-terapeutického. Nelze však s jistotou tvrdit, že při dodržení optimálního postupu by žalobce současnými obtížemi netrpěl, resp. že při optimálním postupu by k současným komplikacím a následkům nedošlo. Poškození omezují žalobce dle metodiky Nejvyššího soudu ČR z 2,74 %.

11. Z výslechu znalce bylo dále zjištěno, že znalec na podaném posudku trvá, dlouho pracoval jako vedoucí trauma týmu, nyní je zaměstnán na chirurgické klinice, jejíž součástí je také traumatologie, která úrazy podobné tomu, který utrpěl žalobce, řeší každodenně. V daném případě se jedná o komplexní poranění krční páteře a ramene, přičemž ke zhoršení následku nedošlo postupem žalovaného, jenž sice nebyl zcela optimální, avšak nelze jej považovat za non lege artis. V daném případě by následky na zdraví žalobce mohly být stejné i při optimálním postupu žalovaného. Obecně sice platí, že při optimálním postupu přichází lepší výsledek, avšak v tomto případě to konstatovat nelze. I při zcela optimálním postupu žalovaného tedy nelze vyloučit, že by na tom žalobce byl stejně. Případná míra pravděpodobnosti toho, že by žalobcův stav při optimálním postupu žalobce byl lepší, není určitelná ani rámcově, neexistuje k tomu žádné objektivní měřítko. Vyšetření provedené dne [datum] odpovídá nálezu, ke kterému žalovaný dospěl, znalec má sice pochybnosti o jeho správnosti, avšak špatný diagnostický závěr není postupem non lege artis. Zpětně se tato otázka těžko posuzuje jako chyba, je třeba hodnotit stav v době vyšetření, nikoli se současnou znalostí výsledku. Obvyklá doba léčení takového úrazu činí maximálně 3 měsíce, při komplikacích 6 měsíců. Pokud by prvotní vyšetření žalobce byla bezchybná, stále nelze říci, že by pracovní neschopnost byla kratší. Nutno připomenout, že žalobce cca po 6 měsících od úrazu podstoupil operaci klíční kosti i kolene, doba léčení je po obou výkonech zhruba stejná, a to cca 3 měsíce. Operaci kolene patrně šlo odložit, operaci klíční kosti nikoli. Pokud by žalobce podstoupil pouze zákrok na koleni, doba rekonvalescence by byla stejná. Celkově byla doba pracovní neschopnosti dlouhá právě z důvodu operace. Ze zdravotní dokumentace nevyplývá, proč žalovaný přistoupil k léčbě zlomeniny klíční kosti konzervativním způsobem, pro tento postup však mohou být důvody. K trombóze přitom může dojít i při správném postupu a sama trombóza neznamená prodloužení pracovní neschopnosti. K operaci zlomeniny klíční kosti nakonec došlo proto, že daný typ zlomeniny je bolestivý a celkově vede ke špatnému postavení kostí. Pneumotorax se obvykle léčí během hospitalizace, je ale možná i jeho konzervativní léčba, vyloučena není. Pravděpodobně by výsledek byl lepší, pokud by žalobce byl operován neprodleně, avšak tuto pravděpodobnost nelze odhadnout, popř. konstatovat, že by lepší výsledek v takovém případě skutečně nastal. Stav žalobcovy levé paže má i neurologické důvody, a přestože by její stav pravděpodobně byl lepší po včasném operačním řešení, tuto pravděpodobnost nelze vyčíslit (pro názornost lze hovořit o pravděpodobnosti poloviční, aby bylo zřejmé, že nejde o hodnotu těsně pod naprostou jistotou). Po vyšetření dne [datum] měl žalobce být hospitalizován, znalec nechápe, proč se tak nestalo, avšak nejde o postup non lege artis a opět nelze vyjádřit pravděpodobnost toho, že při včasné hospitalizaci by žalobcův stav byl příznivější. Výsledek je v medicíně dán celou řadou faktorů a i při zcela optimálním postupu nemusí být dobrý. Ztížení společenského uplatnění žalobce způsobila samotná nehoda, nelze rozlišit, jakou měrou se na tomto výsledku podílel postup žalovaného. Lze tedy shrnout, že není možné vyjádřit či kvantifikovat podíl postupu žalovaného na zdravotním stavu a následcích žalobce. Lékaři žalovaného však dle názoru znalce vykazují spíše bohorovný přístup k práci, který by bylo vhodné přehodnotit.

12. K námitkám žalovaného k odbornosti znalce jako chirurga soud uvádí, že jeho traumatologická odbornost je s ohledem na jeho dosavadní praxi nezpochybnitelná, a nadto je v případě znaleckého posudku podle metodiky Nejvyššího soudu ČR k nemajetkové újmě na zdraví jeho kmenová odbornost nerozhodná (VS v [obec], [spisová značka]). Je taktéž třeba připomenout, že žalobce závěry znalce nerozporoval a souhlasil s nimi.

13. Další důkazní návrhy byly pro nadbytečnost zamítnuty, neboť provedeným dokazováním soud získal dostatek skutkových zjištění pro to, aby ve věci bylo možno rozhodnout. Nadbytečné byly taktéž svědecké výslechy lékařů žalovaného, neboť i kdyby po jejich provedení dospěl soud (po doplnění znaleckého posudku) k závěru o nesprávném postupu žalovaného, vzhledem k závěrům znaleckého posudku stran příčinné souvislosti by to již nemohlo na rozhodnutí nic změnit. Tyto výslechy nebyly navrhovány a ani soud neshledal důvod pro jejich provádění ve smyslu § 120 odst. 2 o.s.ř.

14. Provedené důkazy soud hodnotil soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: žalobce byl po pádu z kola dne [datum] ošetřen na úrazové ambulanci žalovaného. Byla mj. zjištěna zlomenina levé klíční kosti, byl mu doporučen klidový režim. Dne [datum] byl žalobce vyšetřen v P- [právnická osoba], kde byla zjištěna zlomenina žeber, pneumotorax a tříštivá fraktura střední části klíční kosti. Téhož dne byl žalobce opětovně vyšetřen u žalovaného s tím, že lze pokračovat v konzervativním postupu, bude pokračováno s kontrolami. Následně žalobce v březnu 2016 navštívil [anonymizováno] kliniku [anonymizováno], kde prodělal operaci kolene a levého klíčku, jeho hospitalizace byla bez komplikací, důvodem bylo komplikované hojení, těžká pareza plexus brachialis vlevo a trombóza. Pracovní neschopnost byla ukončena k [datum]. Následně v roce 2018 zjištěny poúrazové a nyní již degenerativní trvalé změny C-Th páteře a RM levé rameno. Žalobce trpí trvalým následkem spočívajícím v bolesti, omezení hybnosti a svalové síly levé ruky. Žalobce si na postup žalovaného stěžoval, stížnost byla krajským úřadem shledána jako částečně důvodná, avšak závažnější odborné pochybení zjištěno nebylo.

15. Soud však nemá za prokázané, že žalovaný se dopustil závažných pochybení, která by zapříčinila negativní následky na zdraví žalobce. S ohledem na žalobní tvrzení a níže uvedené právní posouzení věci bylo nutno především vyjasnit, zda a jak se na zdravotním stavu resp. následcích na zdraví žalobce projevila péče a léčebné postupy zvolené žalovaným, tedy zda lze učinit závěr o tom, že žalovaný způsobil zhoršení zdravotního stavu žalobce, resp. negativní následky na zdraví žalobce. Vzhledem k odborné, medicínské povaze řešené otázky soud ve věci zadal vypracování znaleckého posudku, který – v souladu s řadou lékařských zpráv provedených k důkazu, proti jejichž obsahu či pravosti nebylo námitek – nepochybně konstatoval, že žalobce v důsledku samotné nehody (srážky s divočákem při jízdě na kole dne [datum]), nikoli výlučně v důsledku postupu žalovaného, trpí následky na zdraví (např. zhoršenou hybností levé paže, křečemi v levé ruce, bolestí krční páteře atp.). Tyto následky však nelze přičítat (otázka příčinné souvislosti je otázkou právní, posuzovanou níže) výlučně či s jistotou, ale ani s vysokou mírou pravděpodobnosti, chybnému postupu žalovaného. Výsledek je v medicíně ovlivněn řadou faktorů, a jak znalec zdůraznil při svém výslechu, i při volbě zcela optimálního postupu nelze„ dobrý“ či„ příznivý“ výsledek zaručit. Přestože se tedy žalovaný při léčbě žalobce dopustil určitých dílčích pochybení (zlomeninu klíční kosti neindikoval k obecně vhodnější operační léčbě, neodebral anamnézu v potřebném rozsahu, řádně nevedl lékařskou dokumentaci), nelze dle názoru znalce hovořit o postupu non lege artis (srov. níže uvedené právní posouzení, jde o otázku právní, viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), což konstatoval i krajský úřad v odpovědi na žalobcovu stížnost. Byť tedy žalovaný při léčbě žalobce nezvolil zcela optimální postup (konzervativní léčba zlomeniny klíční kosti, nezadokumentování resp. neprovedení některých vyšetření atp.), nelze stanovit míru pravděpodobnosti, se kterou tato pochybení či opomenutí vedla ke zhoršení zdravotního stavu žalobce, jak znalec taktéž opakovaně zdůraznil. Nelze totiž odhlédnout od toho, že žalobce již při samotném úrazu utrpěl komplexní a závažná poranění více částí těla, která na sebe vzájemně působila a která by si sama o sobě i při ideálním postupu žalovaného vyžádala rekonvalescenci a delší pracovní neschopnost. Byť zde tedy je určitá pravděpodobnost příznivějšího výsledku pro zdravotní stav žalobce při optimálním postupu žalovaného, neblíží se ani vysokému stupni (např. k otázce stavu žalobcovy paže, s jejíž funkčností je spojen žalobní nárok ve vztahu ke ztížení společenskému uplatnění znalec pro názornost hovořil o pravděpodobnosti zhruba poloviční), který by odůvodňoval závěr, že žalobce danými nepříznivými následky netrpí v důsledku samotného závažného úrazu, ale výlučně v důsledku postupu žalovaného. Své závěry znalec při výslechu podrobně a přesvědčivě obhájil.

16. Soud tedy na základě provedeného dokazování a výše uvedených úvah dospěl k závěru, že zhoršení zdravotního stavu a následky na zdraví žalobce byly způsobeny samotným úrazem, a přestože lze uvažovat o určité pravděpodobnosti, že při optimálním postupu žalovaného by byl dán předpoklad lepšího výsledku, tato pravděpodobnost se ani neblíží vyššímu stupni (tj. neblíží se jistotě, v konkrétním případě jednoho z následků může být zhruba poloviční).

17. Po právní stránce soud věc posoudil zejména dle ust. § 2913 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle něhož poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

18. Dle ust. § 2956 o.z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

19. Dle ust. § 2958 o.z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

20. Dle ust. § 2962 odst. 1 o.z. se náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.

21. Dle ust. § 2636 odst. 1 o.z. smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba.

22. Dle ust. § 2643 odst. 1 o.z. poskytovatel postupuje podle smlouvy s péčí řádného odborníka, a to i v souladu s pravidly svého oboru.

23. Dle ust. § 2645 o.z. poskytovatel odpovídá za to, že splní své povinnosti s péčí řádného odborníka; k ujednáním, která to vylučují nebo omezují, se nepřihlíží.

24. Podle § 45 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, je poskytovatel zdravotních služeb povinen je poskytovat na náležité odborné úrovni, čímž se dle § 4 odst. 5 téhož zákona rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti, tomu odpovídá i právo pacienta (§ 28 odst. 2 téhož zákona).

25. Pro posuzovanou věc je podstatné, že účastníci (konkludentně, při absenci obligatorní písemné formy, opakovaným svolením žalobce s tím, aby jej žalovaný ošetřil) uzavřeli smlouvu o péči o zdraví dle ust. § 2636 a násl. o.z., jíž se žalovaný zavázal pečovat o zdravotní stav žalobce, resp. jej zachovat a zlepšit. 26. [příjmení] se žalobce mohl úspěšně domáhat náhrady újmy na zdraví, musely by být kumulativně splněny tři předpoklady, a to (1.) poskytnutí zdravotních služeb žalovaným žalobci na nikoli náležité odborné úrovni, (2.) negativní následek na zdraví žalobce a (3.) příčinná souvislost mezi neposkytnutím zdravotních služeb na náležité odborné úrovni a negativním následkem na zdraví žalobce. V řízení tedy bylo nutno zjistit uvedené tři okruhy skutečností, které je žalobce povinen tvrdit a prokazovat (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., § 120 odst. 1 o.s.ř.).

27. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda žalovaný postupoval tzv. lege artis. Přestože jde o ryze odbornou, medicínskou otázku, náleží její zodpovězení soudu (srov. výše uvedený rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka]), přičemž nelze odhlédnout od toho, že povahu léčebných zákroků a postup lékaře soud objektivně toliko z právního hlediska není schopen sám posoudit. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4223/2009, pak„ (v ) oblasti poskytování zdravotní péče jsou zdravotnická zařízení povinna postupovat v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy (§ 11 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů – již neúčinný, pozn. soudu). Takový postup je označován jako "lege artis". Nedodržení těchto pravidel je protiprávním jednáním. Každá konkrétní situace se přitom posuzuje individuálně, neboť lékařská věda disponuje různými a různě účinnými a bezpečnými postupy k provedení konkrétního léčebného zákroku. Zvažuje se též, zda zdravotnické zařízení (lékař) zvolilo postup adekvátní charakteru nemoci a šetrný k pacientovi a zda způsob provedení byl bez vad. Vše je třeba posuzovat tzv. "ex ante", tj. na základě poznatků, které měl lékař k dispozici v době svého rozhodnutí, respektive v době provádění zákroku. Specifikum sporů o náhradu škody v souvislosti s poskytováním zdravotní péče spočívá v tom, že otázku, zda zdravotnické zařízení postupovalo v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy (lege artis), je nutno posuzovat za pomoci znalců - lékařů, a podkladem pro právní závěr o porušení uvedené povinnosti je zpravidla znalecký posudek z oboru zdravotnictví. Jak škůdce jednal, je otázkou skutkovou; jak měl jednat, je sice právní úvahou, avšak prakticky převoditelnou na otázku, jak v daných okolnostech jedná patřičně rozumná a zodpovědná osoba dané profese a kvalifikace. Tím se v podstatě rovněž blíží otázce skutkové, kterou soud zjišťuje cestou znaleckého posouzení, tedy dokazování. Z hlediska aplikační praxe je tedy otázka standardu náležité zdravotní péče přiměřeného konkrétním okolnostem případu fakticky rovněž otázkou skutkovou, přinejmenším v tom smyslu že odpověď na ni je vyvozována z provedeného dokazování“.

28. Významný důkaz tak představuje znalecký posudek, jehož závěry znalec obhájil přesvědčivě. Soud proto dospěl k závěru, že přestože se žalovaný dopustil některých pochybení (řádně nevedl dokumentaci, řádně neodebral anamnézu, neprovedl všechna teoreticky možná vyšetření, nezvolil optimální operační léčbu zlomeniny klíční kosti, přičemž konzervativní léčba není vyloučena či zakázána, závažnost úrazu podcenil, nerozpoznal všechny zlomeniny a pneumotorax), nelze jeho postup hodnotit jako non lege artis, neboť jde o nedostatky, které sice soud nijak nebagatelizuje a které nepochybně žalobci způsobily některé obtíže (např. bolest), avšak nebyly v rozporu s náležitou odbornou úrovní, tedy s poznatky současné lékařské vědy. S ohledem na stanovenou diagnózu žalovaný zvolil odpovídající postup (konzervativní léčbu zlomeniny klíční kosti, následně i žeber, přičemž později došlo k operaci klíční kosti z důvodů, které osvětlil znalec) a v dané věci nejde o situaci, kdy by žalovaný sice zvolil správný léčebný postup, avšak postupoval při něm špatně. Tvrzení žalobce (která soud nemůže dotvářet), jsou založena výhradně na tom, že žalovaný pochybil při vyšetření a ošetření dne [datum] a (následně v rozporu s poučením o koncentraci řízení) také při vyšetření a ošetření dne [datum]. Pokud by soud teoreticky postup žalovaného ze dne [datum] vyhodnotil jako non lege artis, sám žalobce přednesl tvrzení, že správná diagnóza mu byla stanovena dne [datum] na poliklinice, přičemž pak již následoval správný postup (č.l. 28 p.v.).

29. Pokud jde o otázku nepříznivého následku, má soud za prokázané, že takový následek na zdravotním stavu žalobce nastal, jak opakovaně popsáno výše (bolesti a křeče v paži, omezení hybnosti a svalové síly, obtíže s krční páteří aj.), přičemž o těchto skutečnostech ani nebylo mezi účastníky sporu.

30. Další nezbytnou podmínkou pro to, aby žalobě mohlo být vyhověno, je však existence příčinné souvislosti mezi případným postupem žalovaného non lege artis a nepříznivým následkem na zdravotním stavu žalobce. V této souvislosti (nejen s ohledem na závěry znaleckého posudku) nelze nevidět, že žalobce dle vlastního tvrzení utrpěl závažný úraz pádem z kola po srážce s divočákem, který postihl více částí těla a již jen z laického pohledu musel být jednak bolestivý a jednak spojen s řadou dalších obtíží a komplikací. Žalobcova tvrzení jsou však mj. založena na tom, že pouze v důsledku nesprávného postupu žalovaného byl v pracovní neschopnosti již od [datum], tedy ode dne samotného úrazu (!), po dobu 8 měsíců, přičemž v mezidobí absolvoval operaci kolene, jež s předmětným úrazem nesouvisela. Jinými slovy, pokud by již prvotní vyšetření a ošetření žalobce proběhlo dle žalobce správně, již druhý den by byl žalobce vyléčen a schopen práce. V této části (na náhradě toho, jaký výdělek žalobci ušel v důsledku pracovní neschopnosti) ani po poučení ze strany soudu žalobce svým žalobním návrhem po celou dobu řízení nijak nedisponoval.

31. Přestože soud dospěl k závěru, že již postup žalovaného nelze považovat za non lege artis, považuje za vhodné vyjádřit se podrobněji právě k otázce příčinné souvislosti, neboť nelze odhlédnout od citlivé povahy souzené věci a skutečnosti, že žalovaný se některých pochybení skutečně dopustil, a jak lakonicky sdělil znalec na závěr svého výslechu, zvoleným postupem by sám léčen být nechtěl.

32. Jak zdůrazňoval sám žalobce, přičemž odkazoval na usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], případný„ požadavek“ soudu na to, aby příčinná souvislost mezi vadným poskytnutím lékařské péče a negativním následkem na zdraví byla prokazována na úrovni jistoty (tedy s pravděpodobností 100 %), nelze hodnotit jinak než jako zcela nepřiměřený, a to mj. s ohledem na to, že žalobce (pacient) je v daném vztahu slabší smluvní stranou, objektivně nedisponuje potřebnými vědomostmi a znalostmi a zásah lékaře je vždy narušením přirozeného běhu věcí, přičemž stoprocentní závěr o tom, že právě a jen takový zákrok způsobil určitý následek, je (téměř) nemožný. S tímto stanoviskem se soud ztotožňuje a na argumentaci Ústavního soudu ohledně tzv.„ ztráty šance“ v plném rozsahu odkazuje. V podmínkách daného řízení a procesních předpisů však nelze však odhlédnout od toho, že žalobce je zatížen břemenem tvrzení i břemenem důkazním stran příčinné souvislosti. K aplikaci doktríny„ ztráty šance“ by tak dle názoru soudu bylo možno přistoupit pouze v případě, že by provedeným dokazováním bylo zjištěno, že negativní následky na zdraví žalobce jsou spíše, zejména či nepochybně alespoň zčásti způsobeny právě a jen postupem žalovaného. Taková situace však v posuzované věci nenastala, byl prokázán opak, tedy že nelze usuzovat na jakoukoli pravděpodobnost toho, že následky na zdraví žalobce jsou způsobeny nikoli optimálním postupem žalovaného. Žalobce jednak utrpěl závažný a komplexní úraz, u nějž jsou úplné vyléčení a eliminace následků nejisté, a jednak neexistuje žádné objektivní měřítko, na jehož základě by tyto následky bylo možno přičítat žalovanému. Za takového stavu jsou nadbytečné další úvahy ohledně problematiky míry důkazu či činění závěrů na základě pravděpodobnosti, neboť pravděpodobnost ve vztahu k řešené otázce nelze stanovit ani rámcově, jak výslovně uvedl znalec (případně lze uvažovat o pravděpodobnosti zhruba poloviční, což je pro přiznání nároku nedostatečné). Ve sporném řízení nelze rozhodnout toliko na základě pravděpodobnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2682/2013) a za daného stavu je dále nadbytečné zkoumat konkrétní uplatněné nároky, neboť nebylo prokázáno, že žalovaný žalobci tvrzenou újmu způsobil.

33. Obdobná situace, byť s tragickým následkem, je řešena v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí]. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že šance na přežití pacientky by byla 50 %, postup žalované tak nebyl převažující příčinou smrti, a není proto dána příčinná souvislost mezi jednáním žalované a újmou žalobců jakožto jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu. Nejvyšší soud uzavřel, že s ohledem na složitost biologických procesů je takováto formulace závěru znalce pochopitelná a v praxi znaleckého dokazování v oboru zdravotnictví nikoli výjimečná, stejně jako to, že nelze vždy trvat na stoprocentním prokázání příčinné souvislosti mezi postupem poskytovatele zdravotní péče a úmrtím pacienta, nicméně existence příčinné souvislosti musí být prokázána s vysokou mírou pravděpodobnosti, musí se jednat o příčinu převažující, nestačí tu pouhá naděje na vyléčení, či obecné konstatování obvyklé 50% pravděpodobnosti vyléčení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Ztráta šance není právním statkem explicitně chráněným normami občanského práva, respektive úpravou odpovědnosti za škodu. Pro teorii ztráty šance nelze najít oporu v příslušných zákonných normách (v projednávané věci tedy v zákonu [číslo] občanském zákoníku, účinném v době škodní události) a jejich interpretaci, není možné ji proto aplikovat ve vnitrostátní soudní praxi, a to ani při posuzování odpovědnosti poskytovatele zdravotní péče. Současně v tomto konkrétním případě nelze dospět k závěru, že by soud kladl na žalobce nesplnitelné důkazní břemeno, jak uvádí Ústavní soud ČR v rozhodnutích, v nichž se zabývá možností za určitých podmínek rozhodovat i na základě pravděpodobnosti ([ústavní nález], [ústavní nález]).

34. Soud považuje za nutné zdůraznit, že navzdory opakovaným poučením žalobce v řízení v podstatě nabídl pouze tvrzení o svých zdravotních komplikacích, resp. o následcích na svém zdravotním stavu, a pochybeních žalovaného, avšak neunesl břemeno tvrzení (tím spíše pak břemeno důkazní) stran příčinné souvislosti, tedy o tom, že právě a jen jednání žalovaného tyto komplikace po samotném závažném úrazu (tedy i jemu navzdory) způsobilo. Při podrobném studiu žalobních tvrzení do koncentrace řízení lze dospět k závěru, že žalobce má za to, že všechny trvalé následky žalobci způsobilo pouze pětidenní prodlení mezi prvotním vyšetřením dne [datum] a řádným vyšetřením dne [datum], což bylo provedeným dokazováním jednoznačně vyvráceno. S neodhaleným pneumotoraxem a zlomeninami žeber pak žalobce žádný nárok nespojoval, když tato nedůslednost žalovaného neměla na současný zdravotní stav žalobce, ale ani na délku léčení, vliv. I pokud by soud přihlédl k novému žalobnímu tvrzení, učiněnému po koncentraci řízení, tedy že i vyšetření u žalovaného dne [datum] bylo nesprávné a taktéž bylo příčinou trvalého následku, i pro takový případ jsou shora uvedené závěry znalce neměnné. Uvedl-li pak žalobce, že určité následky nechce domýšlet, svědčí to zejména o tom, že takové následky (i když spíše v důsledku štěstí na straně obou účastníků řízení) nenastaly, přičemž je právě povinností žalobce takové skutečnosti tvrdit a prokazovat (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., § 120 odst. 1 o.s.ř.).

35. Na základě výše uvedeného tedy soud žalobu zamítl, tedy rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, neboť provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že žalovaný nepostupoval s péčí řádného odborníka, a i pokud by tato skutečnost prokázána byla, není zde příčinná souvislost mezi následkem žalobce a postupem žalovaného v rozporu s péčí řádného odborníka.

36. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. (převzetí věci a příprava zastoupení, 2 x písemné podání ve věci samé, účast na jednání soudu ve dnech [datum] /trvajícím přes dvě hodiny/a [datum]) a z částky [částka] za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 2 písm. g) a.t. (účast na přípravě jednání ve dnech [datum] a [datum]), celkem tedy [částka], dále osm paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a.t. v celkové výši [částka], cestovní náhrada za cesty na jednání soudu na trase [obec] – [obec] a zpět v celkové výši [částka], a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 83 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. při kombinované spotřebě 7,5 l [číslo] km a 4,10 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 333/2018 Sb.) podle § 13 a.t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a.t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 83 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. při kombinované spotřebě 7,5 l [číslo] km a 4,10 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 333/2018 Sb.) podle § 13 a.t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a.t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 83 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při kombinované spotřebě 7,5 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a.t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a.t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 83 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při kombinované spotřebě 7,5 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a.t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

37. Soud neshledal důvody k nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšnému žalobci nebo ke snížení této náhrady ve smyslu § 150 o.s.ř. Ač je zřejmé, že žalovaný nepostupoval v rámci poskytování zdravotní služby tak, jak žalobce očekával, a žalovaný stav žalobce zjevně podcenil (což ostatně vyplynulo i z vyjádření znalce), žalobce ani po opakovaném poučení ze strany soudu, kdy již na začátku řízení bylo zřejmé, že žaloba je zjevně excesivní, na žalobě nekriticky setrval až do konce, a to bez ohledu na průběh řízení a dokazování. V této souvislosti soud poukazuje na rozhodnutí Ústavního soudu ČR IV. ÚS 1374/17, dle něhož nekritický požadavek úspěchu v řízení s sebou nese i riziko vysokých nákladů řízení. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce byl na nedostatky žaloby a na její částečnou nelogičnost a rozpornost opakovaně upozorněn (zejména ve vztahu k příčinné souvislosti a k požadavku na ušlý výdělek již ode dne úrazu), ale beze změn na ní setrval, což přispělo k vyššímu počtu úkonů právní služby, nelze v tomto případě k výjimečné aplikaci § 150 o.s.ř. přistoupit a neúspěšný žalobce je povinen žalovanému nahradit veškeré náklady řízení, které mu v souvislosti s obranou v řízení vznikly.

38. Neúspěšný žalobce je dále dle § 148 odst. 1 o.s.ř. povinen nahradit náklady řízení vzniklé státu. Znalci bylo přiznáno a vyplaceno znalečné v celkové výši [částka], na nějž byla započítána žalobcem složená záloha ve výši [částka], jež je nákladem žalobce. Soud tedy rozhodl o zbylé částce [částka], která je jediná nákladem státu, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

39. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když žalobce jiný postup nežádal, o povinnosti žalobce zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalovaného bylo rozhodnuto dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení