22 C 48/2022

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Vránovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení 84 858,50 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá, aby byla žalované uložena povinnost, zaplatit mu částku ve výši 84 858,50 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 84 858,50 Kč za dobu od 18.7.2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 23 232 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobce v podané žalobě uvedl, že dne 27. 3. 2013 uzavřel s žalovanou smlouvu o životním pojištění [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ Pojistná smlouva“). Součástí Smlouvy byly všeobecné pojistné podmínky [anonymizováno] [číslo] (dále též„ VPP“) a doplňkové pojistné podmínky [anonymizováno] [číslo] (dále též„ DPP“). Počátek pojištění byl sjednán na 1. 5. 2013, pojistná doba byla sjednána na dobu 30 let. Měsíční pojistné činilo 2 333 Kč. Pojištění bylo ukončeno výplatou odkupného dne 17.7.2019 ve výši 116 806 Kč. Naopak žalobce zaplatil žalované po dobu trvání pojištění částku 247 266 Kč. Dne 1.7.2013 žalobce uskutečnil mimořádný výběr ve výši 28 000 Kč. Ohledně výše odkupného, pak žalovaná žalobce informovala, že ji stanovila z kapitálové hodnoty pojištění, snížené o rezervu nesplacených počátečních nákladů, dluhy klienta a poplatky za odkupné a navýšené o příslušnou část podílů na výnosech. Konkrétně žalovaná měla ponížit odkupné o tyto částky, správní náklady ve výši 10 500 Kč, počáteční náklady ve výši 24 499,50 Kč, rezerva na nesplacené počáteční náklady 46 515 Kč, rizikové pojistné ve výši 2 769 Kč, inkasní poplatek 75 Kč a poplatek 500 Kč. Žalobce zejména poukazuje na čl. 8 odst 3. VPP a článek 1 bod 8.3 DPP, které upravují výši odkupné, s tím že bude stanovena dle pojistně technických zásad. Dále pak na čl. 1 odstavec 3.1 DPP, který specifikuje výpočet počátečních a správních nákladů odkazem na pojistně matematické zásady. Výši rizikového pojistného pak definuje článek 1 bod 1.7 až 1.9 DPP, kdy odkazuje na pojistně matematické metody a má být uvedeno v přehledu poplatků. Právo účtovat poplatky zakotvuje čl. 26 VPP, který uvádí, že výši poplatků určuje žalovaná a jsou uvedeny v aktuálním přehledu poplatků, kdy dokumenty Přehled poplatků, pojistně matematické zásady a pojistně technické zásady se nestali součástí smluvní dokumentace, neboť žalobce s nimi při uzavření smlouvy nebyl seznámen. Pojem rezerva nesplacených počátečních nákladů, pak není ve smlouvě ani smluvních podmínkách nikde uvedena. Ze strany žalované tak došlo k neoprávněnému ponížení odkupného o počáteční a správní náklady a rizikové pojistné, celkem odpovídající částce 84 858,50 Kč. Žalobce dále poukázal na rozsudek NS ČR sp. zn. 31 Cdo 1566/2017 ze dne 13.2.2019, který zaujal sjednocující stanovisko k inkorporaci vedlejších smluvních ujednání do pojistné smlouvy. Žalobce v neposlední řadě namítl, že výše uvedená ustanovení smlouvy jsou zneužívajícími ujednání ve smyslu směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále též„ směrnice“).

2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že nárok žalobce považuje za nedůvodný. Žalobce se de facto domáhá vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalovaná ponížila výši odkupného bez právního titulu. Žalovaná považuje za účelové, že žalobce neuvádí, že se jedná o bezdůvodné obohacení, neboť si je vědom promlčení svého nároku. Tomu odpovídá i výzva žalobce ze dne 7.5.2018 k vydání bezdůvodného obohacení a následný návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem, kterým se domáhal určení neplatnosti smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná tak označuje tvrzení žalobce za účelové, i když ona sama má smlouvu za platně uzavřenou, kdy žalobce byl o způsobu nakládání s pojistným prokazatelně seznámen, a to převzetím a seznámením s pojistnými podmínkami. V této souvislosti žalovaná odkázala na bod 2 č.l. 2 až 2.7 DPP, kde je uvedeno, jak bude naloženo s uhrazeným pojistným, kdy jedna část pokrývá životní pojištění, včetně nákladů a část na investování. K tomu žalovaná dále odkázala na bod 1 čl. 1, 1.7 a bod 3 č.l. 3 a 3.2 DPP, které upravují možnost snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné. K samotnému procesu alokace pojistného pak žalovaná specifikovala, že nejprve se oddělí část k pokrytí životního pojištění a nákladů, která se přepíše do kapitálové hodnoty s garantovanou technickou úrokovou mírou. Z této částky se pak strhávají srážky za životní pojištění, správní náklady inkasní náklady a splátky počátečních nákladů. Pro případ ukončení smlouvy před sjednanou pojistnou dobou dojde ke zesplatnění počátečních nákladů, které jsou jinak rozloženy do celé pojistné doby. Zbývající část se vyčlení pro investování, což kapitálová hodnota negarantovaná. Žalovaná předně vznesla námitku promlčení, neboť k uzavření pojistné smlouvy došlo 27. 3. 2013, kdy se žalobce si měl být důvodů neplatnosti již vědom, neboť od tohoto momentu měl k dispozici veškeré informace, ze kterých mohl dovodit případnou neplatnost Pojistné smlouvy. Subjektivní promlčecí doba tak započala běžet od uzavření smlouvy, resp. od platby každého jednotlivého pojistného. Po uzavření pojistné smlouvy byl navíc žalobce o stavu této smlouvy informován výročními dopisy. Od roku 2018 pak byla žalobci zasílána informace k pojistné smlouvě, která obsahovala podrobný rozpis složek kapitálové hodnoty pojištění a aktuální výši odkupného.

3. Nadto, žalovaná upozorňuje, že žalobce již dne 5. 4. 2018 zplnomocnil právní zástupkyni k jednání o vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná má za to, že nejpozději od tohoto dne počala běžet subjektivní promlčecí lhůta a nárok žalobce je tak promlčen, neboť žaloba byla podána dne 28. 2.2022 a poslední pojistné bylo žalobcem uhrazeno dne 13.9.2018. Uběhla tedy jak subjektivní, tak objektivní promlčecí lhůta. Žalovaná odmítla na daný spor aplikovat rozsudek NS ČR sp. zn. 31 Cdo 1566/2017 ze dne 13.2.2019, neboť NS se v daném případě zabýval diametrálně odlišným skutkovým stavem a právními otázkami. Jednalo se o spor pramenící z uzavření smlouvy o úrazové pojištění, nikoliv investiční životní pojištění, kdy výše pojistného plnění úrazového pojištění je před uzavření smlouvy známa u investičního životního pojištění nikoliv. Dále nesouhlasila ani s tím, že by námitka promlčení měla být uplatněna v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná závěrem navrhla, aby byl nárok žalobce zcela zamítnut.

4. Žalobce v rámci svých dalších vyjádření nesouhlasil s tvrzením žalované, že by uběhla subjektivní promlčecí lhůta. Odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. III. ÚS 2127/21.

5. Žalovaná pak uvedla, že Ústavní soud ve svém nálezu nevyloučil aplikaci subjektivní promlčecí lhůty, ale pouze uvedl, že počátek jejího běhu nelze posuzovat formalisticky, kdy je třeba řádně zjistit v každém jednotlivém případě, kdy účastník získal povědomost o bezdůvodném obohacení. Žalovaná dále odkázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j.: 68 Co 159/2022 – 129, 21 Co 171/2022 -53 a 36 Co 164/2022 – 206.

6. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění:

7. Ze Smlouvy o životním pojištění [anonymizováno] [číslo] soud zjistil, že žalovaná, tehdy pod názvem [právnická osoba] (v postavení pojistitele), a žalobce (v postavení pojistníka a pojištěného) ujednali vzájemná práva a povinnosti stran životního pojištění s počátkem pojištění ke dni 1. 5. 2013 a měsíční výší pojistného v částce 2 333 Kč. Pojistná doba byla ujednána na 30 let. Žalobce podpisem Pojistné smlouvy stvrdil mj. seznámení a převzetí pojistných podmínek ([anonymizováno] [číslo], [anonymizováno] [číslo]).

8. Z Všeobecných pojistných podmínek pro životní pojištění, verze [anonymizováno] [číslo], článku 8 odst. 3, soud zjistil, že žalovaná byla oprávněna stanovit výši odkupného podle pojistně technických zásad. Z Doplňkových pojistných podmínek, verze [anonymizováno] [číslo], článku 1, bodu 1, odst. 1.7. až 1.9. soud zjistil, že žalovaná byla oprávněna od počátku pojištění snižovat běžné pojistné a kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné, které měla žalovaná stanovit podle svých pojistně matematických zásad; z článku 1, bodu 3, odst. 3.1. soud zjistil, že žalovaná byla oprávněna od počátku pojištění snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle svých pojistně matematických zásad; z článku 1, bodu 3, odst. 3.2. soud zjistil, že žalovaná byla oprávněna započítat žalobci inkasní náklady za každé zaplacené pojistné.

9. Z jednotlivých výročních dopisů a informace k pojistné smlouvě soud zjistil, že žalovaná pravidelně informovala žalobce o stavu a celkovém vývoji pojištění plynoucího z Pojistné smlouvy, a to ke dni 1. 5. 2014 (Výroční dopis ze dne 1. 5. 2014), ke dni 1. 5. 2015 (Výroční dopis ze dne 1. 5. 2015), ke dni 1. 5. 2016 (Výroční dopis ze dne 1. 5. 2016), ke dni 1. 5. 2017 (Výroční dopis ze dne 1. 5. 2017), ke dni 1. 5. 2018 (Výroční dopis ze dne 1. 5. 2018), ke dni 26. 8. 2018 (Informace k pojistné smlouvě ze dne 27. 8 2018) a ke dni 30. 4. 2019 (Výroční dopis ze dne 1. 5. 2019). Z jednotlivých výročních dopisů a informací k pojistné smlouvě se nepodává informace o aktuální hodnotě produktu či o předpokládaném zhodnocení a nelze usuzovat, že žalovaná vyhotovením jednotlivých výročních dopisů a Informací směřovala k podání informace o skutečném stavu investičního pojištění z Pojistné smlouvy.

10. Z přípisu žalobce ze dne 25. 4. 2019 soud zjistil, že tento požádal o zrušení Pojistné smlouvy. Přípis byl žalované doručen dne 26. 4. 2019.

11. Z Informace k ukončení pojištění ze dne 27. 4. 2019 soud zjistil, že žalovaná na základě pokynu žalobce přistoupila k předčasnému ukončení Pojistné smlouvy a informovala žalobce o výši plnění, které mu bude po zániku pojištění vyplaceno. Výše odkupného ke dni 27. 4. 2019 činila 116 633 Kč.

12. Z žalovanou zpracovaného Výpisu plateb pojistného k Pojistné smlouvě ke dni 9. 6. 2022, soud zjistil, že žalobce ve vztahu k uvedené pojistné smlouvě naposledy zaplatila pojistné dne 13. 9. 2018 v částce 28 000 Kč, celkem na pojistném bylo uhrazeno 247 266 Kč a žalovaná mu vyplatila dne 1. 7. 2013 mimořádný výběr ve výši 28 000 Kč a dne 17. 7. 2019 odbytné ve výši 116 806 Kč.

13. Z Výzvy k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 7. 5. 2018 soud zjistil, že zástupce žalobce vyzval žalovanou k doplacení odkupného z Pojistných smluv, jež má být rovno zaplacenému pojistnému, a to konkrétně k doplacení částky 119 266 Kč, kdy se zároveň dovolával neplatnosti Pojistné smlouvy. Zároveň byla předložena plná moc, kterou žalobce udělil své právní zástupkyni dne 5. 4. 2018.

14. Z výzvy k plnění ze dne 8. 2. 2022 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k uhrazení částky 84 858,50 Kč. Na to reagovala žalovaná přípisem ze dne 10. 2. 022, kdy plnění odmítla.

15. Z dalších listin provedených k důkazu soud neučinil žádná zjištění významná pro posouzení věci, a proto se jimi v odůvodnění rozhodnutí podrobněji nezabýval. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že prokazují zjištěný skutkový stav a další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Soud proto další návrhy na provedení důkazů pro nadbytečnost zamítl.

16. Co se týče závěru o skutkovém stavu lze odkázat na shora vyložená zjištění, která soud učinil.

17. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

18. Podle ust. § 3028 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („ OZ“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí účinnosti. Podle § 3028 odst. 3 OZ, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

19. Podle ust. § 3036 OZ podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

20. Právní vztahy žalobce a žalované založené posuzovanou Pojistnou smlouvou se při aplikaci shora citovaných právních norem řídí zákonem č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě (dále jen„ zák. o pojistné smlouvě“), a zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 („ SOZ“).

21. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. o pojistné smlouvě tento zákon upravuje vztahy účastníků pojištění vzniklého na základě pojistné smlouvy (dále jen„ soukromé pojištění“), pokud zvláštní právní předpis tyto vztahy neupravuje jinak. Podle odst. 2 téhož ustanovení nejsou-li některá práva a povinnosti účastníků soukromého pojištění upravena tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem, řídí se občanským zákoníkem.

22. Podle ust. § 2 zák. o pojistné smlouvě pojistná smlouva je smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné.

23. Podle ust. § 37 odst. 1 SOZ právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

24. Podle ust. § 41 SOZ vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

25. Podle ust. § 451 odst. 1 SOZ kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 téhož ustanovení je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

26. Podle ust. § 457 SOZ je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

27. Podle ust. § 107 odst. 1 SOZ právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se nejpozději právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

28. Vzhledem k tomu, že žalobce se domáhá svého plnění s odkazem na neplatná ujednání v Pojistné smlouvě, soud se primárně zabýval těmito ujednáními i s ohledem na jejich případný dopad pro platnost celého smluvního vztahu. Po provedeném dokazování soud shrnuje, že shledává posuzovanou smlouvu absolutně neplatným právním jednáním, a to pro absenci určitého a konkrétního smluvního ujednání o výši a způsobu stanovení rizikového pojistného. Ve Smlouvách schází informace o způsobu stanovení počátečních, správních a inkasních nákladů, neurčitým je také ujednání o výši odkupného (jeho výše měla být stanovena žalovanou podle pojistně matematických zásad). Ze Smlouvy vyplývá, že žalovaná bude činit srážky na vrub kapitálové hodnoty jednotlivých pojištění, avšak s výší srážek nebyl žalobce seznámen. Výši rizikového pojistného nelze zjistit z žádného smluvního ujednání. V době uzavření smlouvy nebyla dána jasná (určitá a srozumitelná) pravidla určení výše rizikového pojistného tak, aby jejich výše byla objektivně zjistitelná. Jelikož je ujednání o rizikovém pojistném neoddělitelné od ostatního obsahu smlouvy (jedná se o ujednání podstatné náležitosti pojistné smlouvy ve smyslu ust. § 2 zák. č. 37/2004 Sb.), již neplatnost ujednání o výši rizikového pojistného způsobuje neplatnost smluv o životním pojištění jako celku (ust. § 41 SOZ). Žalovaná argumentovala tím, že Smlouvy jsou platné, neboť žalobce před jejich uzavřením převzal jejich plné znění, včetně pojistných podmínek, tyto okolnosti však nemohou zvrátit závěr soudu o absolutní neplatnosti smlouvy (obeznámení žalobce s neurčitými smluvními ujednáními nepřeklene to, že se jednalo o neurčitá, a tedy neplatná ujednání).

29. Vzhledem k tomu, že žalobce opakovaně uváděl, že se nedovolává neplatnosti Pojistné smlouvy, ale pouze žádá vyplacení řádné výše odkupného soud odkazuje na komentářovou literaturu, kdy„ Soud přihlíží k absolutní neplatnosti právního úkonu s ohledem na vzpomenutý veřejný – obecný – zájem i bez návrhu, tj. z úřední povinnosti. To však platí vzhledem k projednací zásadě, která ovládá občanské soudní řízení (§ 101 odst. 1 OSŘ), jen za předpokladu, že skutečnosti, které jsou s absolutní neplatností právního úkonu spojeny, vyjdou v řízení najevo“. (ŠVESTKA, Jiří. § 37 (Základní náležitosti právních úkonů). In: ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 334, marg. č. 1)

30. V daném případě má soud za to, vzhledem k tomu, že žalobce vázal vydání požadovaného plnění, fakticky na tvrzení, o neplatných ujednání Pojistné smlouvy, tak jak je výše specifikováno, že skutečnosti spojené s absolutní neplatností Pojistné smlouvy vyšly v řízení najevo, resp. je tvrdil sám žalobce. Soud se tedy, i přes tvrzení žalobce, že neplatnost Smlouvy nenamítá, touto zabýval, kdy dospěl k závěru, že se jedná o neplatná ujednání, v jejichž důsledku je shledána absolutní neplatnost celé Pojistné smlouvy.

31. Soud tedy dospěl k závěru, že je namístě přistoupit k vypořádání bezdůvodného obohacení účastníků, a to po zohlednění žalovanou uplatněné námitky promlčení.

32. Soud nesouhlasí s žalobcem, že by uvedenou tříletou objektivní promlčecí lhůtu nešlo na projednávanou věc aplikovat. Není totiž na rozdíl od žalobce toho názoru, že na projednávanou věc by bylo lze bez dalšího vztáhnout závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále též„ SDEU“) C -485/19 (a závěry navazujících rozsudků a ze dne 10. 6. 2021, C -776/19 až C -782/19). Uvedené rozsudky se totiž týkaly smlouvy o úvěru, nikoliv pojistné smlouvy. Dle názoru soudu je přitom nutno vnímat odlišnost daných právních institutů. V případě úvěrů je jistě spotřebitelům nutno poskytnout vysokou míru ochrany, neboť tito jsou mnohdy vlivem nepříznivých okolností nuceni uzavřít nevýhodnou úvěrovou smlouvu, která je ve svém důsledku může dostat až do tzv. dluhové pasti. V nynějším případě se však jedná o sjednání pojistné smlouvy, při kterém nelze presumovat její uzavření pod tíživými okolnostmi věci. Jedná se ve své podstatě o dobrovolný smluvní instrument zacílený na zvýšení jistoty pojištěného. Žalobce se dobrovolně rozhodl investovat finanční prostředky do jím zvoleného produktu. Přehlédnout pak nelze ani fakt, že SDEU ve věci C -485/19 posuzoval úvěrovou smlouvu, dle které mohl poskytovatel úvěru od spotřebitele od prvního dne smluvního vztahu vybírat poplatky ve výši 367,49 eura za to, že spotřebitel bude mít v budoucnu možnost dosáhnout odkladu splácení úvěru.

33. Z uvedených důvodů nevidí soud důvodu neaplikovat na projednávanou věc objektivní promlčecí lhůtu 3 let. Nutno dodat, že stejný závěr vyslovil Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. IV ÚS 1984/22:„ I Ústavní soud přitom ve své judikatuře opakovaně řeší spory plynoucí z úvěrových smluv uzavřených mezi spotřebitelem a nebankovní úvěrující společností (…) I tato judikatura se dlouhodobě vyvíjela (a s ohledem na nález sp. zn. III. ÚS 1536/21 lze usuzovat, že se stále vyvíjí), přičemž Ústavní soud zdůrazňoval neblahý celospolečenský dopad praxe vedoucí k tomu, že se řada spotřebitelů kvůli nevyváženým úvěrovým smlouvám (zjevně obsahujícím zneužívající ustanovení, jak je zmiňuje i rozsudek C 485/19) dostala do neřešitelné finanční a sociální situace, z níž se často nedokázala vymanit. Lze sice uznat, že vedlejší účastnice způsobila stěžovateli finanční ztrátu v tom, že kdyby byl o všech parametrech pojistné smlouvy správně informován, patrně by k jejímu uzavření nepřistoupil a své prostředky by zhodnotil jinak. Z povahy životního pojištění nelze usuzovat na přesnou výši ztráty, která by stěžovateli vznikla, kdyby ve smluvním vztahu setrval, jak původně předpokládal. Podle Ústavního soudu je nutno vést dělící linii mezi poskytnutím spotřebitelského úvěru a uzavřením životního pojištění, jakožto investicí svého druhu. I proto Ústavní soud na věc stěžovatele závěr SDEU o nutnosti stanovení počátku promlčení tak, aby se spotřebitel mohl efektivně domoci svých prostředků hrazených na nevyvážený spotřebitelský úvěr, nemohl aplikovat.“ Nutno dodat, že uvedený závěr plyne i z recentního rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2023, č. j. 33 Cdo 207/2022-164.

34. Soud rovněž neshledal, že by na věc bylo možné aplikovat pouze desetiletou objektivní lhůtu. Tato lhůta je zákonem jasně vztažena na případy úmyslného bezdůvodného obohacení. Z žádných tvrzení či důkazů ve věci však neplyne, že by bylo úmyslem žalované uzavřít absolutně neplatnou smlouvu, na základě, které bude žalovaná inkasovat neoprávněný příjem od žalobce (zjištěno pak nebylo ani to, že by s takovým jednáním byla žalovaná ztotožněna). Právně relevantní úmysl musí zahrnovat všechny relevantní aspekty vztahu případného bezdůvodného obohacení; má-li jít o úmysl, musí obohacený být přinejmenším srozuměn o neoprávněnosti získávaného majetkového prospěchu (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2021, č. j. 29 Co 193/2021-103). Je těžko představitelné, že by žalovaná investovala čas a prostředky do vyvinutí produktu, který prostřednictvím daňového zvýhodnění podporoval i stát, za tím účelem, že chtěla uzavřít neplatnou smlouvu a platbami pojistného se bezdůvodně obohacovat. Žalovaná jednala po celou dobu s žalobcem tak, jako by Pojistná smlouva byla platně uzavřeny, poskytovala mu z nich plnění a postupovala v souladu se Smlouvou jako by byla platná. Dle názoru soudu nelze dovodit, že by žalovaná plnění ze Smluv přijímala s úmyslem bezdůvodně se obohatit na úkor žalobce.

35. Soud tedy uzavírá, že na posuzovanou věc je nutno vztáhnout objektivní tříletou promlčecí dobu podle § 107 odst. 2 SOZ.

36. Z podkladů poskytnutých žalobcem i žalovanou přitom plyne, že ve lhůtě 3 let před podáním žaloby žalobce žalované ze Smlouvy ničeho neuhradil, když poslední platba byla poskytnuta dne 13.9.2018 a žaloba byla podána dne 28. 2. 2022.

37. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žaloba na plnění, kterou soud právě posoudil jako žalobu na vydání bezdůvodného obohacení nemůže být úspěšná, a to z důvodu promlčení žalovaného nároku. Vzhledem k tomuto závěru se soud nezabýval okolnostmi běhu subjektivní lhůty. Zjištění týkající se dané otázky by totiž na závěru soudu nemohla ničeho změnit.

38. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., procesně úspěšné žalované náleží náhrada nákladů řízení proti procesně neúspěšnému žalobci. Náhrada nákladů řízení žalované je tvořena: 1) odměnou zástupce žalované ve výši 4 500 Kč za každý jeden zástupcem žalované realizovaný úkon právní služby (§ 8 odst. 1, § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, „a. t.“), a to za: i. převzetí věci - § 11 odst. 1 písm. a) s. t., ii. vyjádření k žalobě ze dne 15. 6. 2022 - § 11 odst. 1 písm. d) a. t., iii. další vyjádření ve věci samé ze dne 7. 2. 2023 - § 11 odst. 1 písm. d) a. t., iv. účast na jednání soudu dne 9. 6. 2023 - § 11 odst. 1 písm. g) a. t.; 2) náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z výše uvedených úkonů právní služby (§ 13 odst. 1, 4 a. t.), tj. ve výši 4 x 300 Kč. K jednotlivým položkám je dále třeba přičíst náhradu za daň z přidané hodnoty v zákonné sazbě 21 %. Náhrada nákladů řízení žalované tak celkem činí 23 232 Kč.

39. Uloženou povinnost je žalobce povinen splnit ve lhůtě, které byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení