22 C 49/2016 - 263

Rubrum

Okresní soud v Chomutově rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Hany Jakubcové a přísedících Ing. Bc. Petra Brandla a Miluše Kovářové ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [právnická osoba], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 1 400 000 Kč s příslušenstvím (odškodnění pracovního úrazu) takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci za ztížení společenského uplatnění částku ve výši 500 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 900 000 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Chomutově 38 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 344 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 12. 7. 2016 domáhal náhrady bolestného a ztížení společenského uplatnění původně v částce 2 048 590 Kč s odůvodněním, že byl u žalované zaměstnán od 1.3.1996 jako předák dříve [název] úpravář. Dne 5.11.2013 utrpěl na pracovišti v [adresa] na noční směně pracovní úraz při [název], a to ve chvíli, kdy odhazoval [Anonymizováno]. Ucítil náhlou bolest v pravé ruce mezi loktem a hřbetem ruky, která mu vystřelila až do prstů. Byl převezen do [právnická osoba], kde mu byla ruka fixována sádrou sahající od prstů až po ramenní kloub. Tento úraz byl uznán jako pracovní a bylo konstatováno, že nebyly porušeny žádné předpisy. V důsledku tohoto úrazu se žalobce stal invalidním a jeho pracovní poměr byl u žalované ukončen dohodou ze dne 11.8.2015.

2. U žalobce se postupně rozvinul patologický stav charakterizovaný omezenou hybností pravého loketního kloubu a prstů pravé ruky s výraznou poruchou jemné motoriky pravé ruky s bolestí. Po prvotním ošetření na chirurgickém oddělení následovalo vyšetření neurologické. Žalobce byl vyšetřen v [právnická osoba], kde mu byla doporučena rehabilitace. V období od 7. 7. 2015 do 4. 8. 2015 byl hospitalizován v Rehabilitačním ústavu v [adresa]. Žalobcova pracovní neschopnost trvala od 6. 11. 2013 do 4. 8. 2015. Žalobce si pro uplatnění náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění opatřil znalecké posudky. Oslovil znalce z oboru soudního lékařství [tituly před jménem] [jméno FO], který postupoval podle Metodiky a dne 7. 12. 2015 vypracoval znalecký posudek jak na bolestné, tak na ztížení společenského uplatnění. Znalec vycházel z toho, že zdravotní stav žalobce byl ustálen nejdříve dne 4. 8. 2015, kdy mu byla ukončena pracovní neschopnost a určil výši náhrady celkem na 2 252 547 Kč. Tento znalecký posudek byl přezkoumán znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem], který ve svém posudku ze dne 17. 1. 2016 ohodnotil bolestné a ztížení společenského uplatnění dle vyhl. č. 440/2001 Sb. o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění a ohodnotil bolestné na 1 800 Kč a ztížení společenského uplatnění na 218 400 Kč. Žalobce dále požádal znalce [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem], o vypracování znaleckého posudku ohledně bolestného a ztížení společenského uplatnění podle nař. vl. 276/2015 Sb. o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Bolestné podle toho nařízení činilo částku ve výši 4 875 Kč a ztížení společenského uplatnění 700 000 Kč. Žalobce obdržel od žalované náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 250 540 Kč, náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčbou ve výši 17 042 Kč, náhradu za bolest ve výši 1 800 Kč a náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 218 400 Kč. Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění byly vyplaceny podle vyhl. č. 440/2001 Sb.

3. Před úrazem byl žalobce zcela zdráv a neměl žádné potíže. Po úrazu se jeho život výrazně změnil k horšímu. Velkým traumatem pro něj bylo, že byl zcela vyřazen z pracovního procesu. V soukromém životě si dokázal poradit s celou řadou záležitostí. Prováděl sám veškerou údržbu bytu, rád kutil, zvládl opravit automobil. U svých rodičů, kteří byli vyššího věku, vykonával veškeré práce na zahrádce a při údržbě jejich bytu. S rodinou často chodil na výlety do přírody, na hrady, zámky apod. Sportoval rekreačně. Po úraze byl omezen i v sebeobsluze, potřeboval pomoc při oblékání, a to stále. I s přípravou a konzumací jídla měl problémy a nemohl používat příbor. V roce 2011 onemocněla žalobcova manželka, která podstoupila náročnou gynekologickou operaci. V dubnu 2012 byla opět operována. Ani to nevedlo k uzdravení a v březnu 2013 jí byl přiznán invalidní důchod prvého stupně. Po celou dobu žalobce pečoval o domácnost a dospívající dceru, manželku doprovázel do zdravotnických zařízení. Manželka byla v době podání žaloby bez zaměstnání, byla omezena, protože nemohla zvedat těžší břemena, mohla pracovat pouze za ulehčených podmínek. Nesměla prochladnout, pobývat v průvanu a dlouho stát. Když žalobce pobýval v rehabilitačním ústavu, onemocněl jeho otec s rakovinou plic a později se zhoubný nádor rozšířil do mozku. Bylo třeba s ním dojíždět na chemoterapii a na ozařování. Žalobce mu nemohl být oporou a zajišťovat péči o něj, a proto se toho ujala žalobcova manželka. Jednalo se o období od července 2015 do září 2015, kdy zemřel. Manželka se po všech těchto útrapách nervově zhroutila. Tento neutěšený stav vedl k tomu, že jak žalobce, tak žalobcova manželka, museli vyhledat pomoc psychiatra. Manželka žalobce měla od počátku roku 2016 potíže se sluchem, který jí slábl a lékař vyslovil podezření, že k tomu došlo z psychických důvodů.

4. S poukazem na shora uvedené skutečnosti dospěl žalobce k závěru, že jeho případ je možno odškodnit dle Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, a proto žalovanou požádal dopisem ze dne 8. 12. 2015 o výplatu dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalovaná požadavek postoupila [právnická osoba], která dopisem adresovaným žalované tento požadavek odmítla. Dopis byl přeposlán žalobci. Žalobce své stanovisko opřel o nález Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3122/15. Podle tohoto nálezu se právní úprava odškodňování pracovních úrazů odchylovala od principu rekodifikovaného civilního práva, ignorovala Metodiku. Nová úprava odškodňování řešila zjevnou a dlouhodobou disproporci mezi základními sazbami odškodnění podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění a skutečným rozsahem újmy poškozených, a to zejména v typově závažnějších případech. Do této kategorie bylo možno zařadit i žalobce, který v důsledku úrazu pozbyl nejen způsobilost vykonávat práci daného druhu, ale do budoucna si nesl i závažné následky. Metodika byla sice nezávazným vodítkem, avšak pro stanovení náhrady za ztížení společenského uplatnění opouštěla bodové ohodnocení a vymezovala obecný rámec vlivu poškození zdraví na dosavadní aktivity a participace, přičemž vycházela z mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví vypracované Světovou zdravotnickou organizací. V uvedeném nálezu se jako problematické jevilo Ústavnímu soudu i nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Tento prováděcí předpis podle Ústavního soudu nerespektoval systém stanovení náhrady podle Metodiky, která byla cestou k tomu, aby soudy nebyly limitovány v možnosti přiznat spravedlivou a dostatečnou náhradu zejména za závažné trvalé zdravotní následky. Taktéž odlišné stanovení hodnoty bodu nebylo spravedlivé. Široká oprávnění obecných soudů při odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění byla potvrzena judikaturou Ústavního soudu již v minulosti např. v nálezu ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. PL. ÚS 50/05, který vycházel z možnosti obecných soudů vyhlášku č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění jako protiústavní vůbec neaplikovat a o výši odškodnění rozhodnout výhradně podle okolností konkrétní věci. Tomuto nálezu předcházel také nález Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 350/03. Dle tohoto nálezu obecné soudy musí dbát o to, aby přiznaná výše náhrady za ztížení společenského uplatnění byla založena na objektivních a rozumných důvodech, a aby mezi touto přiznanou výší a způsobenou škodou existoval vztah přiměřenosti. Přihlédnout by se mělo k závažnosti způsobené škody na zdraví, k možnosti vyléčení či eliminace způsobené škody, k míře zavinění odpovědného subjektu…apod. Jednalo se o tzv. princip proporcionality. V dané věci byla žalobci způsobena závažná škoda na zdraví a jeho omezení bylo značné. Jednalo se o pracovní úraz, kde spoluzavinění žalobce nebylo shledáno. Podle Metodiky byla znalcem ohodnocena náhrada za bolest na 16 333 Kč a náhrada za ztížení společenského uplatní na 2 252 457 Kč celkem na 2 268 790 Kč. Žalobci pak byla vyplacena náhrada za bolest ve výši 1 800 Kč a náhrada za ztížení společenského uplatnění ve výši 218 400 Kč žalobce tedy požadoval k zaplacení 2 048 590 Kč.

5. Žalovaná na obranu proti podané žalobě uvedla, že přistoupila k odškodnění žalobce podle § 366 odst. 1 zákoníku práce, ve znění do 31. 12. 2015 a dopisem ze dne 3. 12. 2015 uplatnila vůči příslušné pojišťovně, tj. vůči [právnická osoba] své právo ve smyslu § 2 odst. 1 vyhlášky č. 125/19 93 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání ve znění pozdějších předpisů. Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti byla žalobci poskytnuta zcela, a to ve výši 250 540 Kč. Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti zasílala žalobci přímo pojišťovna a její výše nebyla žalované známa. Pojišťovna uhradila žalobci rovněž náhradu za bolest ve výši 1 800 Kč dle vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění 1 125 Kč dle nařízení vlády číslo 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a ztížení společenského uplatnění ve výši 218 400 Kč dle vyhlášky č. 440/2001 Sb. a dále ve výši 245 000 Kč dle nařízení vlády číslo 276/2015 Sb.. Zčásti bylo k odškodnění přistoupeno po podání žaloby, a tak tvrzení žalobce v článku č III žaloby nebylo úplné. Náhrada za bolestné a ztížení společenského uplatnění byla provedena podle znaleckých posudků [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ze dne 17. ledna 2016 a 12. 3. 2016 v souladu s § 7 odst. 4 nařízení vlády číslo 276/2015 Sb. Po podání žaloby byla dále ze strany pojišťovny uhrazena žalobci náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčbou ve výši 7 440 Kč a rovněž náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčbou ve výši 17 042 Kč byla žalobci poskytnuta pojišťovnou.

6. Ze stanoviska pojišťovny ze dne 4. ledna 2016 bylo zřejmé, že není použitelný znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], se kterým se žalovaná ztotožnila. Pracovněprávní vztahy upravuje zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, jehož vztah k zákonu č. 89/2012 Sb., občanskému zákoníku je vymezen v § 4 zákoníku práce, z něhož vyplývá subsidiarita občanského zákoníku ve vztahu k zákoníku práce pro oblast pracovněprávních vztahů. Pokud se tedy zaměstnanec domáhá náhrady bolesti a ztížení společenského uplatnění za utrpěný pracovní úraz, použije se pro stanovení bolesti a ztížení společenského uplatnění nařízení vlády č. 276/2015 Sb. za předpokladu, že před datem 26. 10. 2015 nebyl vystaven lékařský posudek o bolesti a ztížení společenského uplatnění podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. Žalobce byl pojišťovnou vyzván k předložení souhlasu s posouzením jeho zdravotního stavu ze strany pojišťovny, přičemž žalované nebylo známo, že by tak žalobce učinil. Stejnou výzvu zopakovala žalovaná ve svém dopise ze dne 10. 2. 2016.

7. Žalovaná poukázala na skutečnost, že v pracovním úrazu došlo dne 5. 11. 2013, tedy před účinností nové právní úpravy obsažené v občanském zákoníku z přechodných ustanovení občanského zákoníku s § 3028 odst. 3 ve spojení s § 3079 odst. 1 občanského zákoníku vyplývalo na podkladě obecného zákazu retroaktivity pravidlo, že nová právní úprava obsažená v občanském zákoníku se aplikuje pouze na situaci, kdy ke škodné události dojde po nabytí účinnosti občanského zákoníku, tedy v době od 1. 1. 2014, včetně. Doslovně k tomu uvádí k § 3079 občanský zákoník: …,,klíčovým okamžikem pro určení jaká hmotněprávní úprava se má použít, je okamžik porušení povinnosti, ne až vznik škody samotné. Mezi těmito skutečnostmi může existovat i dlouhá časová prodleva. Zákonodárce tu vyšel z prevenční funkce náhrady škody, neboť hrozba vzniku povinnosti nahradit škodu má ovlivnit právě jednání osoby, které lze v daném okamžiku charakterizovat jako protiprávní. Proto platí, že i když ke vzniku škody došlo po účinnosti zákona 89/2012 Sb. avšak porušení povinnosti došlo před jeho účinností, postupuje se podle dosavadní právní úpravy. Dosavadní právní úpravou je myšlen buď zákon č. 40/1964 občanský zákoník nebo zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník“… 8. Žalovaná považovala právní názor žalobce, že jeho případ je třeba odškodnit podle Metodiky za nesprávný, neboť Metodika byla jako nezávazné vodítko vypracována s ohledem na novou právní úpravu obsaženou v § 2958 občanského zákoníku, kterou v případě odškodnění jeho pracovního úrazu ze dne 5. 11. 2013 nelze z výše uvedeného důvodu pro stanovení odškodnění bolesti ztížení společenského uplatnění použít. Z tohoto důvodu byl nepoužitelný znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 7. 12. 2015, který z této Metodiky vycházel. Právě o tento znalecký posudek opřel žalobce ohodnocení náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění, na jehož základě se domáhal zaplacení částky ve výši 2 048 590 Kč.

9. Žalobce při jednání dne 18. 5. 2018 vzal žalobu zpět, co do částky bolestného a trval nadále jen na zaplacení náhrady za ztížení společenského uplatnění. Dne 23. 12. 2020 sdělil žalobce písemně soudu, že obdržel na náhradě za ztížení společenského uplatnění částku 700 000 Kč. Dále žalobce uvedl, že s přihlédnutím k jeho zdravotním potížím, které jsou stálé a spíše se zhoršují, jsou v jeho případě dány podmínky pro zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění, a to na trojnásobek, tedy celkem na částku 2 100 000 Kč. Vzhledem k tomu, že již obdržel částku 700 000 Kč navrhoval, aby soud uložil žalované zaplatit mu 1 400 000 Kč. Usnesením ze dne 5.1.2023 č.j. 22 C 49/2016-158 rozhodl soud o připuštění změny žaloby na 2 100 000 Kč z původních 2 048 590 Kč. Dále žalobce vzal žalobu zpět o zaplacených 700 000 Kč a usnesením ze dne 5.1.2023, č.j. 22 C 49/2016-159 soud řízení, co do částky 700 000 Kč zastavil. Předmětem řízení se nadále stala částka 1 400 000 Kč na náhradě za ztížení společenského uplatnění.

10. V doplnění žalobních tvrzení odůvodňujících navýšení původně zaplacené náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 700 000 Kč na její trojnásobek, a tudíž požadavek na doplacení částky ve výši 1 400 000Kč žalobce uvedl, že před úrazem žil plnohodnotným způsobem života. Měl celou řadu zájmů a aktivit. Věnoval se správě a údržbě majetku rodiny. Opravoval auto, vymaloval byt, dle potřeby i uvařil. V roce 2011, kdy byla jeho manželka hospitalizována v nemocnici musel zajistit chod celé domácnosti. Ve volném čase se s rodinou věnovali turistice, pořádali poznávací výlety po hradech a zámcích České republiky, jezdili na cyklistické výlety nebo spali v kempu v obytném přívěsu. Žalobce hrál fotbal a hokej, věnoval se plavání i běhu. To vše skončilo žalobcovým pracovním úrazem. Žalobce měl pravou ruku zcela bezvládnou a potřeboval pomoc při běžných životních úkonech jako je například oblékání, zavazování tkaniček u bot, při jídle nebyl schopen používat příbor. Nadále nezvládal údržbu bytu a běžné opravy v domácnosti. Vždy musel požádat někoho blízkého. V roce 2014, kdy vážně onemocněl jeho otec mu nemohl poskytnout podporu a pomoc, kterou by si býval jeho otec zasloužil. Žalovaný se skutečně pokoušel pracovat jako řidič, ale pouze s automatickou převodovkou. Protože mohl používat jen jednu ruku (levou) a ta byla nadměrně přetěžována začala jej hodně bolet, a proto i od řízení vozidla musel upustit.

11. Při požadavku na zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění vycházel žalobce z obdobných případů, např. z rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 5. ledna 2011, č. j. 12 C 111/2006-213, kdy se jednalo taktéž o pracovní úraz dominantní končetiny a žalobci byla náhrada zvýšena celkem na trojnásobek. Jednalo se o srovnatelný případ, protože poškozený byl taktéž v produktivním věku a jeho aktivity byly srovnatelné s žalobcovými. Soud v tomto případě došel k závěru, že úraz znamenal v následném životě poškozeného významné potíže. Žalobce taktéž při uplatnění svého nároku vycházel ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011 Cpjn 203/2010. Ve stanovisku je poukazováno na ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, dle kterého je předpokladem přiměřeného zvýšení odškodnění stanoveného na základě bodového ohodnocení v lékařském posudku existence takových výjimečných skutečností, které umožňují závěr, že zejména vzhledem k uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, při uspokojování životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním i s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví i na jeho předpokládané uplatnění v životě, nelze omezení poškozeného vyjádřit jen základním odškodněním za ztížení společenského uplatnění. Žalobce dále poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3940/2016, kde byl projednáván obdobný případ. Jednalo se o ženu ve věku 52 let, u které došlo k poškození předního nervu levé ruky, nikoliv dominantní, a to mělo za následek, že u ní došlo k poškození jemné motoriky, úchopové schopnosti levé ruky a souladu obou rukou v každodenních činnostech. Taktéž se u ní projevily psychické poruchy. Náhrada za ztížení společenského uplatnění jí byla zvýšena na čtyřnásobek. Žalobce utrpěl úraz ve 40 letech na dominantní horní končetině, jeho aktivity jsou velmi výrazně omezeny. Měl zájem pracovat, vyřídil si živnostenský list, ale s přihlédnutím ke svému omezení (bezvládnost pravé ruky) nemůže sehnat žádnou práci. Proto svůj požadavek měl za opodstatněný.

12. Žalovaná k věci uvedla, že v rámci jejího provozu před pracovním úrazem pracoval žalobce na pozici strojník v úpravně – předák v rámci provozního úseku [Anonymizováno]. Pro danou pracovní pozici bylo řídící dokumentací žalované uvedeno, že pracovní náplní žalobce bylo: 1/ řízení technologických okruhů (linek) [název] 2/Řízení strojního zařízení objektu [název]. 3/ Řízení dopravního pohybu, [název], 4/ vedení dalších zaměstnanců (předák). Dodatkem ze dne 17. 9. 2004 pracovní smlouvy byl sjednán druh práce ,,strojník v úpravně“, a to s účinností od 1. 10. 2004. S ohledem na výše uvedenou pracovní náplň žalobce u žalované se žalovaná domnívala, že při posuzování oblasti pracovního života žalobce není dán důvod pro jakékoliv zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění. Žalovaná uvedla že žalobci bylo vydáno živnostenské oprávnění: výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona, konkrétně obory činnosti: poskytování služeb pro zemědělství, zahradnictví, rybníkářství, lesnictví myslivost, nakládání s reprodukčním materiálem lesních dřevin, zpracování dřeva, výroba dřevěných, korkových, slaměných výrobků, přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti, údržba motorových vozidel a jejich příslušenství, poskytování technických služeb. Žalovaná ze živnostenského rejstříku dále zjistila, že žalobce měl provozování živnosti od 15. 12. 2022 přerušené a stejně tak v období od 26. 1. 2022 do 26. 6. 2022. Toto živnostenské oprávnění žalobci vzniklo dne 12. 7. 1993 má jej tedy dlouhodobě a disponoval jím již před vznikem pracovního úrazu u žalované. Dle názoru žalované se aktivní výkon tohoto živnostenského oprávnění neslučoval se zdravotními omezeními, tak jak je popisoval žalobce, natož pokud mají tyto zdravotní potíže tak výrazný charakter, že by měly odůvodňovat přiměřené zvýšení odškodnění za ztížení společenského uplatnění. Žalovaná vyjádřila zásadní pochybnosti, zda veškeré zdravotní potíže deklarované v soudním řízení jsou skutečně následkem jeho pracovního úrazu ze dne 5. 11. 2013. V tomto ohledu je nutné vycházet z příslušného záznamu o úrazu, který žalobce jako důkaz sám navrhl. Žalovaná uvedla, že její zákonná pojišťovna je pro vypracování znaleckého posudku, kterým by mělo být osvětleno, v jakém rozsahu je existence následků trvalého charakteru pouze v souvislosti s pracovním úrazem, jestliže s ohledem na poskytnutou lékařskou zprávu ze dne 27. 9. 2018 [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] vyplývá, že se vyšetření týkalo i oblasti ramene. Žalovaná dále navrhla, aby pokud bude posuzován v tomto řízení zdravotní stav žalobce, se znalec vyjádřil k tomu, zda a kdy vzniklo poranění v oblasti pravého ramene, když vyšetření žalobce ze dne 27. 9. 2018 provedené [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] se vztahovalo i k poranění rotátorové manžety pravého ramenního kloubu, přičemž pracovním úrazem došlo dle příslušného záznamu o úrazu ze dne 5. 11. 2013 k poškození v oblasti pravého lokte s vyzařováním směrem k prstům, což je potvrzeno i znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ze dne 17. 1. 2016. Dle názoru žalované nebyl ze strany žalobce uspokojivě prokázán předpoklad pro požadované zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění.

13. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z výpovědi žalobce a z výpovědi svědků - rodinných příslušníků žalobce, z důkazů listinných, ze znaleckých posudků dodaných žalobcem a ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] ze dne 27.5.2024 nařízeného soudem, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalovaný byl podle pracovní smlouvy uzavřené dne 19. 2. 1996 v [adresa] zaměstnancem žalované na pozici ,,[název]“ s místem výkonu práce na provozu [název].

14. Ze záznamu o úrazu ze dne 5. 11. 2013 soud zjistil, že tohoto dne ve 22.40 hod. žalobce při likvidaci [název] pomocí lopaty ucítil náhlou bolest v pravé horní končetině mezi loktem a hřbetem ruky a byl odvezen na vyšetření do [právnická osoba], kde byl ošetřen a dostal sádru, přičemž směnu nedokončil. Zároveň nebyly porušeny žádné bezpečnostní předpisy.

15. Z žádosti o provedení pracovnělékařské prohlídky a posouzení zdravotní způsobilosti k práci ze dne 11. 8. 2015 soud zjistil, že rozhodnutím OSSZ v [právnická osoba] ze dne [datum] byl žalobce od 4. 8. 2015 uznán částečně invalidním následkem pracovního úrazu ze dne 5. 11. 2013. Byl uznán neschopným svého dosavadního pracovního zařazení předáka – strojníka v úpravně.

16. Z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 11. 8. 2015 soud zjistil, že pracovní poměr mezi žalobcem a žalovanou skončil dne 11. 8. 2015. Důvodem ukončení pracovního poměru byla skutečnost, že zaměstnanec pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného zařízením pracovnělékařské péče ze dne 11. 8. 2015 dlouhodobé způsobilosti konat dále dosavadní práci dle § 52 písm. d) zákoníku práce sjednané v pracovní smlouvě ze dne 19. 2. 1996, včetně případných dodatků k této pracovní smlouvě.

17. Z potvrzení o zaměstnání vystaveného žalovanou dne 11.8.2015 soud zjistil, že žalobce pracoval u žalované od 1. 3. 1996 do 11. 8. 2015 jako strojník v úpravně.

18. Z posudku o invaliditě vydaném OSVČ v [právnická osoba] dne [datum], č. j. [Anonymizováno] soud zjistil, že výsledkem posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti byl závěr, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, žalobce invalidní dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. přičemž se jednalo o invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobce o 35 % v souvislosti s úrazem ze dne 5. 11. 2013 za den vzniku invalidity byl považován den 4. 8. 2015.

19. Z posudku o invaliditě vydaném OSSZ v [právnická osoba] dne [datum], č. j. [Anonymizováno] soud zjistil, že posudkové zhodnocení se týkalo toho, že u žalobce se jednalo o stav po úraze s trvajícími zřejmě trvalými funkčními omezeními lokte, zápěstí a ruky, které omezovalo možnosti jeho pracovního zařazení a zatížení. Při hodnocení bylo přihlédnuto i k dalším komorbiditám interního charakteru jako byla hypertenze na dlouhodobé medikaci a psychiatrická léčba. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídal invaliditě prvního stupně s kontrolou do dvou let.

20. Z rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] soud zjistil, že žalobci byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 5 389 Kč měsíčně.

21. Ze zprávy chirurgické příjmové ambulance [právnická osoba]. ze dne 6. 11. 2013 v 00.30hod. soud zjistil, že žalobce se tam dostavil pro podvrtnutí a natažení lokte a byla mu aplikována vysoká dorsální sádrová dlaha od kloubů prstů přes loket až k rameni. Návštěvy v ordinaci se uskutečnily též stejného dne dopoledne a dne 8. 11. 2013 a dne 11. 11. 2013.

22. Ze zprávy neurologického vyšetření ze dne 6.11.2013 soud zjistil, že hybnost byla omezena v předloktí i v prstech, ze zprávy ze dne 28. 11. 2013 soud zjistil, že byla vyloučena na kontrolním EMG závažnější nervová léze a žalobce byl předán do péče traumatologa.

23. Ze zprávy chirurgické odborné ambulance [právnická osoba] ze dne 3. 2. 2014 soud zjistil, že žalobce v poradně vyšetřen pro bolestivé stavy a ačkoliv se pohyb trochu zlepšil kompletní extensi neudělá ani neudělá stisk do pěsti. Další chirurgické možnosti nejsou a pokud by existovalo nějaké řešení tak cestou neurochirurgie.

24. Ze zprávy [právnická osoba]. soud zjistil, že žalobce navštívil ordinaci ve dnech 29.1.2014 a 14.5.2014 pro stálé bolesti.

25. Ze zprávy [právnická osoba]. ze dne 3.7.2014 soud zjistil, že žalobce navštívil psychiatrickou ambulanci rovněž dne 29.7.2014 a uváděl, že nemůže pořádně psát, neudrží příbor, má bolesti, slabost, hůře cítí poslední tři prsty, je psychicky nešťastný z toho, že je zavřený, že nemůže ven, že nemůže žít svůj aktivní život, že se mu zhoršil spánek a nepřidala mu ani smrt otce, i když ví, že ta je přirozená a že k té dojít muselo.

26. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 5. 2. 2015 soud zjistil, že pacient byl v péči ústavu od srpna 2014, kdy dostal polohovací dlahu na den a noc. Trvá problém bolesti předloktí ve všech svalových skupinách – flexe i extenze. V tuto chvíli na ruce není nic, co by mohlo být operačně zlepšeno.

27. Ze zprávy [právnická osoba] soud zjistil, že hospitalizace proběhla dne 7. 7. 2015 - 4. 8. 2015, když žalobce byl do rehabilitačního ústavu odeslán k pokusu o rozebrání pravého lokte a pravé ruky vše bez neurologického korelátu o operativní léčbě nebylo toho času uvažováno.

28. Z vyrozumívacího dopisu poškozenému k pracovnímu úrazu ze dne 5. 11. 2013 ze strany [právnická osoba]. ze dne 17. 2. 2016 soud zjistil, že k výplatě poškozenému bylo ze strany pojišťovny odesláno plnění ve výši 487 782 Kč. Z toho náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 6. 11. 2013 do 4. 8. 2015 250 540 Kč, náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčbou ve výši 17 042 Kč, bolestné za 15 bodů se sazbou 120 Kč za bod 1 800 Kč, a ztížené společenského uplatnění podle novely za 1820 bodů se sazbou 120 Kč za bod 218 400 Kč.

29. Ze Záznamu jednání odškodňovací komise pro [adresa] konané dne 12. 12. 2013 ve věci odškodnění pracovního úrazu pana [Jméno zainteresované osoby 0/0] soud zjistil, že při šetření úrazu nebylo zjištěno porušení žádného předpisu bezpečnosti práce, když příčinou úrazu byl momentální psychofyziologický stav postiženého. Komise doporučila výrobnímu řediteli [název], odškodnit pracovní úraz v plné výši, neboť k úrazu došlo k přímé souvislosti s plněním pracovních povinností a příčinou úrazu byl momentální psychofyziologický stav postiženého.

30. Z dopisu žalované určenému pro [právnická osoba]. nazvaného Pracovní úraz – [Jméno zainteresované osoby 0/0], číslo pojistné události [hodnota] ze dne 3. 12. 2015 soud zjistil, že žalovaná jako zaměstnavatel uplatnila své právo, aby za ni pojišťovna nahradila škodu, která bývalému zaměstnanci vznikla při pracovním úrazu, a to v rozsahu, v jakém za něj jako zaměstnavatel odpovídá dle zákoníku práce.

31. Z vyrozumívacího dopisu pojištěnému k pracovnímu úrazu ze dne 5. 11. 2013, jehož autorem byla [právnická osoba]. ze dne 17.2. 2016 soud zjistil, že na ztížení společenského uplatnění žalobce za 1820 bodů po 120Kč/bod navrhla pojišťovna vyplatit žalobci 218 400Kč.

32. Z vyrozumívacího dopisu pojištěnému k pracovnímu úrazu ze dne 5. 11. 2013, jehož autorem byla [právnická osoba] ze dne 20. 12. 2018 soud zjistil, že na ztížení společenského uplatnění za 946,40 bodů se sazbou 250 Kč/bod navrhla pojišťovna vyplatit žalobci 236 600 Kč.

33. Z vyrozumívacího dopisu pojištěnému k pracovnímu úrazu ze dne 5. 11. 2013, jehož autorem byla [právnická osoba]. ze dne 25. 10. 2016 soud zjistil, že na ztížení společenského uplatnění za 980 bodů se sazbou 250 Kč/bod navrhla pojišťovna vyplatit žalobci 246 125 Kč.

34. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem], [tituly za jménem] ze dne 17.1.2016 soud zjistil, že bodové ohodnocení bolestného za zdravotní následky pracovního úrazu ze dne 5. 11. 2013 činilo podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. 15 bodů a odpovídá to finanční částce 1 800 Kč.

35. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem], [tituly za jménem] ze dne 17.1.2016 soud zjistil, že ohodnocení bolestného za zdravotní následky pracovního úrazu ze dne 5. 11. 2013 činilo podle Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví 4 146 Kč.

36. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem], [tituly za jménem] ze dne 17.1.2016 soud zjistil, že bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění za dlouhodobé nebo trvalé zdravotní následky pracovního úrazu ze dne 5. 11. 2013 činilo podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. částku ve výši 218 400 Kč.

37. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem], [tituly za jménem] ze dne 17.1.2016 soud zjistil, že bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění za dlouhodobé nebo trvalé zdravotní následky pracovního úrazu ze dne 5. 11. 2013 podle Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví znalec neuvedl, nicméně připustil, že finanční částka blízká 2 mil Kč je přijatelná a správná.

38. Z odpovědi žalované ze dne 10. 2. 2016 na výzvu k plnění ze strany žalobce, ve kterém byla žalovaná vyzvána k výplatě částky 756 719 Kč soud zjistil, že pro likvidaci pojistné události bylo nezbytné, aby žalobce udělil souhlas s přešetřením svého zdravotního stavu.

39. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví odvětví soudního lékařství zpracovaného [tituly před jménem] [jméno FO] znalcem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 12. 2015 soud zjistil, že znalec postupoval v ocenění bolestného a ztížení společenského uplatnění žalobce podle Metodiky a dospěl celkem k částce 2 252 457 Kč.

40. Z e-mailové zprávy zaměstnankyně [právnická osoba]. paní [jméno FO] určené pro žalovanou, konkrétně pro zaměstnance žalované pana [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 2. 2. 2021 soud zjistil, že pojišťovna ve věci navýšení ztížení společenského uplatnění na trojnásobek byla toho názoru, že postižení pravé horní končetiny žalobce lze podle ustanovení § 4 odst. 2 nařízení vlády číslo 276/2015 Sb. přirovnat z funkčního hlediska ke ztrátě končetiny mezi ramenním a loketním kloubem. Tomu odpovídá základní bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění ve výši 2008 bodů tj. 700 000 Kč. Tato finanční částka byla poškozenému uhrazena. O dalším mimořádném navýšení ztížení společenského uplatnění může rozhodnout pouze soud na základě principu racionality a proporcionality. Pojišťovna setrvala na svém závěru, že základní bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění považuje za dostačující a další navýšení shledává neopodstatněným.

41. Z vyrozumívacího dopisu pojištěnému k pracovnímu úrazu ze dne 5. 11. 2013 a adresovanému žalované soud zjistil, že za ztížení společenského uplatnění se sazbou 250 Kč za 1 bod při 946,40 bodech vyplatila pojišťovna 236 600 Kč.

42. Ze zápočtového listu vydaného dne 6. 4. 2021 organizací [právnická osoba]. soud zjistil, že žalobce byl u tohoto zaměstnavatele zaměstnán od 23. 3. 2017 do 6. 4. 2021 jako asistent dispečera.

43. Z Evidenčního listu pracovníka pro období od 1. 3. 1996 do 13. 2. 2004 soud zjistil, že žalobce byl pracovně zařazen jako ,,[název]“ od [datum] a následně je od 2.4.2004 zapisován jako předák s tím, že složil kvalifikační zkoušku-strojní předák (uvedeno prospěl). V dalších záznamech evidence je veden jako ,,předák-strojník“.

44. Z pracovní smlouvy uzavřené dne 19.2.1996 soud zjistil, že žalovaný nastoupil do pracovního poměru u žalované dne 1.3.1996 na pozici [název] do provozu [název] a byl mu přiznán 3. tarifní stupeň. Pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou.

45. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 28. 11. 2003 soud zjistil, že žalobci byl přiznán 4 tarifní stupeň.

46. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 17. 9. 2004 soud zjistil, že žalobci byl měněn druh práce od 1.10.2004 na ,,strojníka v úpravně.“ 47. Z e-mailu ze dne 12. 12. 2022 a určeného pro zaměstnance žalované [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že v období od 5. 4. 2021 do 9. 4. 2022 měl být žalobce zaměstnán na pozici řidič u společnosti [právnická osoba].

48. Z lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] ze dne 27. 9. 2018 soud zjistil, že posoudil žalobce jako pacienta s výrazně omezenou hybností pravé horní končetiny po traumatu z roku 2013 prakticky znemožňující pracovní zařazení a výrazně limitující každodenní činnost, když vzhledem ke stáří úrazu je stav setrvalý bez výhledu na zlepšení.

49. Z lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] ze dne 27. 9. 2018 soud zjistil, že žalobce se k lékaři dostavil pro setrvalé bolesti pravého ramene.

50. Výpisem z veřejné části živnostenského rejstříku ohledně žalobce soud zjistil, že žalobce má živnostenské oprávnění pro výrobu, obchod a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona pro obory činnosti: údržba motorových vozidel a jejich příslušenství, poskytování služeb pro zemědělství, zahradnictví, rybníkářství, lesnictví myslivost, nakládání s reprodukčním materiálem lesních dřevin, zpracování dřeva, výroba dřevěných, korkových, proutěných a slaměných výrobků, přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti, poskytování technických služeb.

51. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že nastoupil do zaměstnání k žalované asi v roce 1996 jako ,,[název]“. [Anonymizovaný odstavec]

53. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že se jednalo o práci na dvanáctihodinové směny ranní – noční – volno – ranní – noční- tři dny volno. Jednalo se o nepřetržitý provoz.

54. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že po nějaké době, co pracoval v uvedeném nepřetržitém provozu se stal předákem. Nejednalo se však o žádnou úlevu z fyzické práce. Tu vykonával stejně, navíc měl pod sebou ještě nějaké lidi. Tak tomu bylo až do roku 2013, kdy se mu přihodil pracovní úraz. Pohyboval se [název].

55. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že ten den, kdy se mu přihodil úraz, měl noční. Měl na starost [Anonymizováno] A právě při odstraňování [název] mu ruplo v pravé ruce, že už s ní nemohl pohnout. Volal mistrovi, co se mu stalo. Byla u toho jiná zaměstnankyně, která viděla, jak se mu to přihodilo.

56. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že žalobce s mistrem sepsali ten úraz v kanceláři a potom ho odvezli do [právnická osoba] do nemocnice na ošetření. Tam mu dali sádru a poslali ho domů. Ráno měl znovu přijít. Sádru mu sundali a znova dělali vyšetření. V [právnická osoba] ruky potom strašně hubovali, co tam v té [právnická osoba] vyváděli, že se to takhle dít vůbec nemělo.

57. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že od doby toho úrazu, ho ruka bolet nepřestala, i když se přestala hýbat. Žalobce ji nedokáže ovládat. U žalované se zaměstnáním skončil někdy v době, kdy dostal invalidní důchod. Potom byl na úřadu práce.

58. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že úřad práce se mu snažil doporučit nějaké vhodné zaměstnání např. v chráněné dílně, ale ani tam ho nechtěli.

59. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že nakonec sehnal práci asi v roce 2017 jako asistent dispečera. Objednával náhradní díly obvolával servisy, objednával do servisů atp. Vydělal si asi 15 000 Kč čistého. Na konci roku 2013 měl u žalované asi 24 000 Kč. Invalidní důchod prvého stupně, který mu přiznali činil v roce 2023 částku ve výši 9 100 Kč.

60. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že v roce 2022 od května do září nastoupil do zaměstnání jako řidič kamiónu v tuzemské dopravě, ale nešlo to, musel skončit a pak půl roku marodil.

61. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že byl od 16.9.2022 veden na úřadu práce.

62. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že zaměstnání u žalované ukončil dohodou, protože mu řekli, že ho nemohou přeřadit na jinou práci, že pro něho nic nemají.

63. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že před úrazem vedli s manželkou a dcerou plnohodnotný rodinný život. Jezdili každý rok na dovolené, žalobce se mohl věnovat sportu, fotbalu, jízdě na kole, ale po úraze už nic z toho nešlo, důvody byly jednak zdravotní na jeho straně a jednak finanční opět z jeho strany, protože manželka už před jeho úrazem byla invalidní a měla za sebou hodně operací. Žalobce zastával všechny možné domácí i odborné práce, sestře pomáhal opravovat dům, opravoval auta, rodičům pomáhal na zahrádce. Vše to s manželkou dokázali zajistit.

64. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že od doby, co se mu stal úraz s pravou rukou ta ruka stále bolí a žalobce bere na bolest léky. Protože všechno vykonává rukou levou, tak ta přetěžováním trpí také. Žalobce se nevyspí, protože v každé poloze jej ta ruka brní.

65. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že žalobce vysvětlil nesrovnalosti uvedené v záznamu o úraze ze dne 5.11.2013, když měl tenkrát uvádět, že ho bolela ruka mezi loktem a hřbetem ruky a nyní uváděl, že ho bolela celá ruka, žalobce upřesnil, že ho vždy bolela celá ruka, záznam psal mistr, žalobce byl zraněn a neměl vliv na to, jak záznam nakonec vypadal. Podepsal ho, jak jej sepsali.

66. Z výpovědi manželky žalobce soud zjistil, že žalobce před úrazem nikdy nemarodil. Vše zastal, byl kutil, ale od úrazu nebyl schopen dělat nic.

67. Z výpovědi manželky žalobce soud zjistil, že život se u nich v rodině po manželově úrazu zcela změnil. V následující den, po dni, kdy se manželovi úraz stal, měla manželka žalobce nastoupit do nového zaměstnání, ale nemohla tam přijít, musela se omluvit s tím, že musí s manželem k lékaři. Od té doby se o manžela starala. Sama absolvovala asi deset gynekologických operací a zdravotně na tom dobře nebyla.

68. Z výpovědi manželky žalobce soud zjistil, že žalobce se uzavřel do sebe a ona musela vše obstarávat sama. V roce 2014 zemřel žalobci otec a ten stav uzavřenosti se ještě prohloubil. Přišlo období, kdy nastupovala na operaci do nemocnice. I žalobce musel v blízkém termínu nastoupit na operaci, proto musela podepsat v nemocnici revers, aby se měl kdo starat o jejich dceru.

69. Z výpovědi manželky žalobce soud zjistil, že dnes společně tráví volný čas výhradně doma, nikam společně nechodí a nic neplánují. Nákupy obstarává ona nebo společně oba a v domácnosti všechny práce musí zvládat sama.

70. Z výpovědi manželky žalobce soud zjistil, že nejcitelněji se žalobcův úraz projevil ve finančním zabezpečení rodiny. Dříve si manžel dokázal přivydělat i tím, že pomáhal lidem opravit auto, přivydělával si, ale po úraze byla změna hodně značná. Svědkyně musela nastoupit do práce, protože obdržela invalidní důchod prvního stupně, který by rodinu nijak nezabezpečil.

71. Z výpovědi manželky žalobce soud zjistil, že je vyučena a v současné době není zaměstnána. Poslední zaměstnání v roce 2015 opustila proto, aby mohla absolvovat onkologickou léčbu s manželem své maminky, která jí také již zemřela a svědkyně sama má psychické problémy a její zdravotní stav se zhoršil.

72. Z výpovědi manželky žalobce soud zjistil, že bezprostředně po úraze žalobci pomáhala se sebeobsluhou, ale v současnosti se již přizpůsobil a zvládá starost o sebe sám. Ta doba, kdy byl žalobce zcela závislý na její pomoci mohla trvat asi rok.

73. Z výpovědi manželky žalobce soud zjistil, že žalobce může řídit automobil, ale na velké vzdálenosti se nepouští. Maximálně dojede z [adresa] (12 km).

74. Z výpovědi manželky žalobce soud zjistil, že žalobce bere hodně léků, které před úrazem brát nemusel. Pokud šlo o léčení po úraze tak byl měsíc v [právnická osoba], potom 2x ve [právnická osoba] a v nemocnici v [právnická osoba].

75. Z výpovědi manželky žalobce soud zjistil, že potvrdila výpověď žalobce, že před úrazem pravidelně jezdívali na dovolené, také do karavanu, chodili plavat a že pořádali výlety, rovněž na kolech a jezdili spolu do přírody.

76. Z výpovědi manželky žalobce soud zjistil, že žalobcův úraz ovlivnil zásadním způsobem jejich partnerský a intimní život a manželé z těchto důvodů pomoc odborníků nevyhledávali.

77. Z výpovědi dcery žalobce soud zjistil, že potvrdila žalobcovu výpověď, že před úrazem jezdívali na dovolenou, cestovali, sportovali, žalobce se jí věnoval, ale po úraze už všechen společný čas trávila jen s maminkou.

78. Z výpovědi dcery žalobce soud zjistil, že vztah jejích rodičů se po úrazu zásadním způsobem změnil. Rodiče k sobě bývávali milejší.

79. Z výpovědi dcery žalobce soud zjistil, že maminka žalobkyně zůstala sama na všechny práce v domácnosti, rovněž sama pak se starala o ni, když ji vozila na kroužky. Svědkyně se ve volném čase věnovala jezdectví a maminka ji vozila do stájí v [adresa] a zpět. Pak si našla bližší stáje u [adresa], ale zase ji tam vozila jenom maminka.

80. Z výpovědi dcery žalobce soud zjistil, že to byla její maminka, kdo podporoval prarodiče svědkyně. Obstarávala je a pomáhala jim. Svědkyně rovněž uvedla, že s rodiči už nebydlí od června 2022, kdy se odstěhovala, ale do té doby nákupy obstarávala maminka. Rovněž si vzpomněla, že rodiče byt předělávali, aby byl modernější a žalobce se zúčastnil těch prací, ale co všechno se tam tehdy dělalo a co přesně dělal žalobce, to už si svědkyně nedokázala vzpomenout.

81. Z výpovědi dcery žalobce soud zjistil, že po úraze žalobce se finanční situace v rodině změnila určitě, ale ne tak výrazně, aby si rodiče museli půjčovat nebo se zadlužovat. Pro ni, jako dítě to bylo ale patrné v tom, že nemohla mít to, co by děti kupovat chtěly. Rodiče jí to dopřát nemohli.

82. Z výpovědi dcery žalobce soud zjistil, že pozorovala, že je maminka z péče o otce, kterého vozila k lékařům unavená a věděla, že otce trápí, že se o ni nemůže postarat tak, jak by si přál, a že to všechno dělá maminka. Nyní se také snaží otci pomáhat, když potřebuje odveze ho. Potvrdila, že rodiče v současnosti již na žádné společné dovolené nejezdí.

83. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] soud zjistil, že znalec stanovil výši odškodnění za ztížení společenského uplatnění žalobce na základě vyšetření žalobce, které proběhlo dne 15. 5. 2024 a ze zdravotní dokumentace žalobce, kterou měl znalec k dispozici. Podle Metodiky došlo úrazem u žalobce k poškození: struktury horní končetiny, struktury ruky, komplexní mentální funkce, hybnosti více kloubů, síle svalů jedné končetiny, přičemž problémy u žalobce vycházely z problémů s motorikou předloktí a jemnou motorikou dominantní ruky a následnými psychickými problémy.

84. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] soud zjistil, že znalec stanovil výši odškodnění za ztížení společenského uplatnění žalobce na základě vyšetření žalovaného, které proběhlo dne 15. 5. 2024 a ze zdravotní dokumentace žalobce podle Metodiky částkou ve výši 1 257 398 Kč.

85. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] soud zjistil, že znalec stanovil výši odškodnění za ztížení společenského uplatnění žalobce na základě vyšetření žalobce, které proběhlo dne 15.5.2024 a ze zdravotní dokumentace žalobce, podle vyhl. č. 440/2001 Sb. na 1650 bodů a při hodnotě bodu 120 Kč činí odškodnění částku ve výši 198 000 Kč.

86. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] soud zjistil, že v rámci revizního zkoumání předcházejících posudků dospěl k závěru, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] nezpřístupnil žádnou úvahu, jak dospěl k částce navrhovaného odškodnění ve výši 2 252 457 Kč (viz odst. 39).

87. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] soud zjistil, že v rámci revizního zkoumání předcházejících posudků dospěl k závěru, že žádný z přezkoumávaných posudků (viz odst. 34-39) nevykazoval závažné vady.

88. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] soud zjistil, že znalec na základě vyšetření žalovaného a ze zdravotní dokumentace žalobce určil, že první zmínka o bolestech v oblasti pravého ramenního kloubu je v dokumentaci poškozeného prakticky rok od poranění dne 6. listopadu 2014. Dle znalce obtíže poškozeného s poraněním rotátorové manžety pravého ramenního kloubu nesouvisí přímo s úrazovým dějem. Znalci nebylo jasné, z jakých podkladů lékař ve svém vyšetření ze dne 27. 9. 2018 došel k závěru, že šlo o úraz pravého ramenního kloubu.

89. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] soud zjistil, že znalec na základě vyšetření žalobce a ze zdravotní dokumentace žalobce určil, že prvá zmínka o bolestech v oblasti pravého ramenního kloubu poraněné končetiny je v dokumentaci ze dne 6. 11. 2014.

90. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] soud zjistil, že znalec na základě vyšetření žalobce a ze zdravotní dokumentace žalobce určil, že zdraví v oblasti pravého ramene není v příčinné souvislosti s pracovním úrazem ze dne 5. 11. 2013.

91. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] soud zjistil, že znalec na základě vyšetření žalobce a ze zdravotní dokumentace žalobce určil, že léčení pravého ramenního kloubu žalobce probíhalo rehabilitačním způsobem a léčba započala po 6. 11. 2014.

92. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] soud zjistil, že znalec vycházel při určení stabilizace zdravotního stavu žalobce z vyjádření [právnická osoba] ze dne 5. 2. 2015. Tímto datem (5. 2. 2015) měl znalec za to, že se zdravotní stav žalobce po úrazu ustálil.

93. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] soud zjistil, že znalec na základě vyšetření žalobce a ze zdravotní dokumentace žalobce určil, že omezení v oblasti pravého ramenního kloubu žalobce jsou částečná a jejich charakter vzhledem k práci, kterou žalobce zastával před úrazem spíše odpovídají chorobě z povolání. U žalobce je dominantní omezení v oblasti pravého loketního kloubu a pravé ruky, přičemž se v žádném případě nejedná o nějakou simulaci ze strany žalobce, ale následky poranění znamenají sociální smrt poškozeného.

94. Na základě shora učiněných zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobce byl u žalované zaměstnán celkem 19 let. Z toho 17 let aktivně, když poslední dva roky vyplnila pracovní neschopnost po pracovním úraze. Na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 19. 2. 1996 s datem nástupu do práce od 1. 3. 1996 nastoupil žalobce na pozici ,,[název]“, což je konkrétní popis práce vykonávané ,,[název]“ na provozu [název]. Pracovní smlouva mu byla dvakrát měněna dohodou. Poprvé dne 28. 11. 2003, kdy mu byl přiznán 4. tarifní stupeň a dále ze dne 17. 9. 2004 kdy mu byl měněn druh práce od 1.10.2004 na ,,strojníka v úpravně.“ V evidenčním listu zaměstnance byl žalobce od 2. 4. 2004 veden jako ,,předák“ a v záznamech odpovídajících roku 2011-2013 byl veden jako ,,předák-strojník“. Konkrétní náplní práce žalobce bylo mimo jiné i [název] a vést jako předák malou skupinu podřízených. Směny byly dvanáctihodinové ranní – noční – volno – ranní – noční- tři dny volno. Jednalo se o nepřetržitý provoz. Žalobce dne 5. 11. 2013 na noční směně, když odstraňoval [název], utrpěl pracovní úraz pravé ruky, kdy ucítil náhlou bolest, která mu vystřelila až do prstů tak, že s rukou nebyl schopen směnu dokončit. Byl odvezen do [právnická osoba]. Pracovní neschopnost žalobce trvala od 6. 11. 2013 do 4. 8. 2015. Pracovní poměr žalobce u žalované skončil dohodou dne 11. 8. 2015 a důvodem ukončení pracovního poměru byla skutečnost, že zaměstnanec pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného zařízením pracovnělékařské péče ze dne 11. 8. 2015 dlouhodobé způsobilosti konat dále dosavadní práci dle § 52 písm. d) zákoníku práce sjednané v pracovní smlouvě ze dne 19. 2. 1996, včetně případných dodatků k této pracovní smlouvě.

95. Dne 10. 8. 2015 byl žalobce uznán invalidním posudkem vydaným OSSZ v [právnická osoba] č. j. [Anonymizováno] s tím, že u žalobce se jednalo o stav po úraze s trvajícími zřejmě trvalými funkčními omezeními lokte, zápěstí a ruky, které omezovalo možnosti jeho pracovního zařazení a zatížení. Při hodnocení bylo přihlédnuto i k dalším komorbiditám interního charakteru jako byla hypertenze na dlouhodobé medikaci a psychiatrická léčba. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídal invaliditě prvního stupně s kontrolou do dvou let. Od doby úrazu žalobce ruka bolet nepřestala, i když se přestala hýbat. Žalobce ji nedokáže ovládat. Protože všechno od té doby vykonává rukou levou, tak ta přetěžováním trpí také. Žalobce se nevyspí, protože v každé poloze jej ta ruka brní. Žalobce vyhledal odborná lékařská pracoviště (viz odst. 24 – 27 tohoto rozsudku). Po skončení pracovního poměru u žalované byl veden na úřadu práce. Invalidní důchod mu byl přiznán v září 2015 ve výši 5 389 Kč měsíčně. Žalovaná jako zaměstnavatel uplatnila své právo, aby za ni pojišťovna nahradila škodu, která jejímu bývalému zaměstnanci vznikla při pracovním úrazu, a to v rozsahu, v jakém za něj jako zaměstnavatel odpovídala podle zákoníku práce. Tímto způsobem žalobce obdržel od žalované prostřednictví Kooperativa pojišťovny celkem 700 000 Kč částkami (245 000 Kč + 218 400 Kč + 236 600 Kč).

96. Po úraze, který žalobce utrpěl ve 40 letech věku, se život žalobce zcela změnil. Celý následující rok po úraze byl odkázán při sebeobsluze na pomoc blízkých osob, zejména manželky, která svůj čas musela dělit mezi péči o dceru, péči o vlastní zdravotní stav a péči o staré rodiče z obou stran manželů. Tento stav jí vysiloval a valnou měrou přispěl k zániku její vůle vést se žalobcem nadále společný život. Žalobce nenacházel zaměstnání. Finanční situace rodiny se zhoršila. Žalobce trpěl bolestmi a nedostatkem spánku, byl vyřazen z možnosti v rodině pomáhat fyzickou prací, nemohl si nijak přivydělat, nemohl se postarat ani o dceru, když bylo potřeba ji dopravit na volnočasové aktivity, kterým se chtěla věnovat. Léky, které nikdy nebral, se staly jeho každodenním rituálem. Pro zhoršení své psychické pohody navštívil ordinaci psychiatra. Sám volnočasově strádal, neboť byl zvyklý sportovat, hrát fotbal, jezdit na kole, chodit s dcerou plavat, jezdit s rodinnou na výlety, na dovolené apod. Ničemu z toho se již nemohl věnovat, jednak proto, že na to fyzicky nestačil, nebo proto, že rodina na to jednoduše neměla příjem. Po smrti svého otce se uzavřel do sebe a jeho blízcí to vnímali jako rezignaci, které se zcela poddal.

97. Žalobce sehnal práci asi v roce 2017 jako asistent dispečera. Objednával náhradní díly do vozidel, obvolával servisy, objednával do servisů atp. Vydělal si asi 15 000 Kč čistého. Na konci roku 2013 měl u žalované asi 24 000 Kč. Invalidní důchod prvého stupně, který mu přiznali v roce 2015 ve výši 5 389 Kč, činil v roce 2023 částku ve výši 9 100 Kč. V roce 2022 od května do září nastoupil do zaměstnání jako řidič kamiónu v tuzemské dopravě, ale nešlo to, řídit jen levou rukou, i když s automatickou převodovkou a musel skončit. Pak půl roku marodil. Řídit, aby se dopravil, kam potřebuje, může pouze na krátké vzdálenosti. Např. z Bíliny do Teplic, ale na větší dálky se nepouští. V chráněné dílně ho nechtěli, protože práce je tam založena na určité zručnosti, kterou si nelze osvojit, když pravou rukou nezvládne jemnou motoriku a je bezvládná. Od úřadu práce, kam se zaregistroval 16. 9. 2022 si žalobce slibuje pomoc při rekvalifikaci a věří, že by mohl i v budoucnu sehnat práci pro běžnou obživu.

98. Znalec [tituly před jménem]. [jméno FO] [tituly za jménem] stanovil výši odškodnění za ztížení společenského uplatnění žalobce na základě vyšetření žalobce, které proběhlo dne 15. 5. 2024 a ze zdravotní dokumentace žalobce podle Metodiky částkou ve výši 1 257 398 Kč a podle vyhl. č. 440/2001 Sb. na 1650 bodů a při hodnotě bodu 120 Kč/bod by činilo odškodnění částku ve výši 198 000 Kč. Podle znalce byl stav žalobce stabilizován k 5. 2. 2015. Znalec uvedl, že v případě žalobce je dominantní omezení v oblasti pravého loketního kloubu a pravé ruky, přičemž se v žádném případě nejedná o nějakou simulaci ze strany žalobce, ale následky poranění znamenají sociální smrt poškozeného.

99. Žalobce si sám nechal před podáním žaloby zpracovat znalecké posudky, aby dokázal určit výši odškodnění, nicméně zvolil znalce z oboru soudního lékařství, což neodpovídá odbornosti, která je pro daný spor vyžadována a tento znalec, [tituly před jménem] [jméno FO], stanovil částku odškodnění na 2 252 457 Kč. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem], [tituly za jménem] ze dne 17.1.2016 bylo prokázáno, že bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění za dlouhodobé nebo trvalé zdravotní následky pracovního úrazu ze dne 5. 11. 2013 činilo podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. platné v době vzniku pracovního úrazu částku ve výši 218 400 Kč. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem], [tituly za jménem] ze dne 17.1.2016 bylo prokázáno, že bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění za dlouhodobé nebo trvalé zdravotní následky pracovního úrazu ze dne 5. 11. 2013 podle Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví znalec neuvedl, nicméně připustil, že vzhledem k následkům na zdraví žalobce je finanční částka blízká 2 mil Kč přijatelná a správná, přičemž znalec [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] uvedl, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] vůbec nezpřístupnil úvahu jakou se při výpočtu částky odškodnění na 2 252 457 Kč řídil a jak k ní dospěl, nicméně vyjádřil se k revizi obou znaleckých posudků tak, že nejsou vadné. Zároveň vyloučil existenci příčinné souvislosti zdraví v oblasti pravého ramene s pracovním úrazem žalobce ze dne 5. 11. 2013.

100. Po stránce právní vycházel soud z toho, že žalobce jako zaměstnanec žalované utrpěl pracovní úraz dne 5. 11. 2013 za účinnosti z.č. 262/2006 Sb. zákoníku práce ve znění účinném do 31.12.2014 (dále jen zák. práce) a tehdy platné vyhl. č. 440/2001 Sb. Ministerstva zdravotnictví ze dne 30. 11. 2001 o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, kterou se stanovila výše, do které se poskytovala náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem, nemocí z povolání nebo jiným poškozením zdraví (dále jen "škoda na zdraví"), a určovala se výše této náhrady v jednotlivých případech (dále jen "odškodnění"). Uvedená vyhláška určovala výši bodu na 120 Kč. Platnost této vyhlášky končila dnem 31.12.2013 a byla nahrazena z.č. 89/2012 Sb. (dále jen NOZ).

101. Podle ust. § 366 odst. 1 zák. práce, zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

102. Podle ust. § 380 odst. 1, 2 zák. práce je pracovním úrazem pro účely tohoto zákona poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů.

103. Podle ust. § 369 odst. 1, 2 zák. práce, zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je zaměstnavatel v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, povinen poskytnout náhradu za a) ztrátu na výdělku, b) bolest a ztížení společenského uplatnění, c) účelně vynaložené náklady spojené s léčením, d) věcnou škodu; ustanovení § 265 odst. 3 platí i zde. Způsob a výši náhrady škody je zaměstnavatel povinen projednat bez zbytečného odkladu s odborovou organizací a se zaměstnancem.

104. Podle ust. § 372 odst. 1,2, zák. práce náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově. Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které je možné poskytnout náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění a určování výše náhrady v jednotlivých případech.

105. V pracovněprávních vztazích od 1.1.2014 náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění upravovalo shora citované ustanovení § 372 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce tak, že náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění je poskytována zaměstnanci jednorázově, přičemž výši, v jaké má být tato náhrada přiznávána, upravuje dle ustanovení § 372 odst. 2 podzákonný právní předpis, kterým je vyhláška č. 440/2001Sb. o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění vyhlášky č. 50/2003 Sb. Vyhláška o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, na níž zákonodárce v ustanovení § 372 odst. 2 zákoníku práce odkazoval, byla ovšem s účinností NOZ zrušena. Předmětná vyhláška se již v době své platnosti a účinnosti stávala často předmětem kritiky. Bolest a ztížení společenského uplatnění podle této vyhlášky byly odškodňovány na základě sazeb bodového hodnocení. Bodové ohodnocení se mohlo navýšit v zákonem stanovených situacích, např. v případech vyžadujících náročný způsob léčení nebo v případech, ve kterých škoda na zdraví měla za následek těžké následky. Toto pojetí bylo považováno za značně formalizované a nedostatečně umožňující zohlednit zvláštnosti jednotlivých okolností. Z těchto důvodů byla vyhláška o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění jedním z mnoha právních předpisů, které NOZ ve svých závěrečných ustanoveních zrušil. Bodové hodnocení odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění zákonodárce nahradil ustanovením § 2958 NOZ, který, na rozdíl od zrušené vyhlášky, zakotvil princip poměrné volnosti soudů v otázkách určení výše náhrady škody: „Při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.“ 106. Podle ust. § 394 odst. 2 zák. práce „Do doby nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění se postupovalo podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. , o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění vyhlášky č. 50/2003 Sb. Zrušením vyhlášky o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění vzniklo právní vakuum. Zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců (dále jen „zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců“), měl totiž nabýt účinnosti dnem 1. ledna 2015, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že účinnost tohoto právního předpisu byla již v minulosti několikrát odložena a s ohledem na neustále probíhající diskuse o nedostatcích tohoto právního předpisu bylo možné očekávat opětovné odložení zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců. Nastalou situaci vyřešilo Společné stanovisko Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva zdravotnictví ke společnému postupu při odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku ze dne 28. ledna 2014. Podle tohoto stanoviska by mělo být i nadále postupováno dle zrušené vyhlášky o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, a to právě s ohledem na výše uvedené ustanovení § 394 odst. 2 zák. práce.

107. Žalobce podal žalobu dne 12. 7. 2016 kdy se shora uvedené právní vakuum již vyřešilo přijetím vládního nařízení č. 276/2015 Sb. ze dne 12. 10. 2015 o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, které nabylo účinnosti dne 26. 10. 2015, podle tohoto vládního nařízení činila hodnota bodu 250 Kč.

108. V rozsudku ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4556/2016 Nejvyšší soud uvedl, že rozdílnost právní úpravy odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění v zákoníku práce od úpravy obsažené v občanském zákoníku, která je důsledkem relativní samostatnosti pracovního práva vůči občanskému právu, je odůvodněna odlišností pracovněprávních vztahů od vztahů občanskoprávních, danou povahou závislé práce. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že při stanovení náhrady za bolest způsobenou zaměstnanci pracovním úrazem (nemocí z povolání), ke kterému došlo poté, co dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č.89/2012 Sb., občanský zákoník, se až do 30. 9. 2015 postupuje (s výjimkou případů, na které se vztahuje ust. §10 nařízení vlády č. 276/2015 Sb.) podle vyhlášky č. 440/2001 Sb.., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění vyhlášky č. 50/2003 Sb.

109. V rámci provedeného dokazování znalec dospěl k závěru, že zdravotní stav žalobce se ustálil dne 5. 2. 2015, když vycházel z lékařské zprávy [právnická osoba]. V řízení byli účastníci seznámeni se závěry nálezu Ústavního soudu ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 2925/20 o tom, že v případě, kdy byla újma na zdraví u stěžovatele důsledkem pracovního úrazu, nemohl se Ústavní soud za okolností projednávaného případu ztotožnit s posouzením otázky nerovnosti a výše odškodnění obecnými soudy. Pokud ÚS vzal v potaz princip plného odškodnění za veškeré utrpěné majetkové i nemajetkové újmy v oblasti škod na zdraví, nelze dle jeho názoru objektivně dojít k jakémukoli smysluplnému odůvodnění závěru o tom, že by stěžovatel měl být po právu za ztížení jeho společenského uplatnění, byť jej utrpěl v důsledku pracovního úrazu, kompenzován nižší částkou než jiná fyzická osoba ve srovnatelném postavení, jejíž nárok by byl posuzován dle NOZ. V tomto případě šla zvláštní úprava odškodňování pracovních úrazů a způsob jejího výkladu a aplikace nepřípustným způsobem k tíži stěžovatele. Není myslitelné, aby zákonem zvláště chráněná fyzická osoba [viz zejména §1a odst. 1 písm. a) zák. práce], která koná námezdní práci v závislém postavení v zájmu zaměstnavatele, dle jeho pokynů a v podmínkách jím vytvořených, byla kompenzována za ztížení společenského uplatnění utrpěného při vykonávané práci nebo v souvislosti s ní v nižší výši oproti praxi založené na obecné právní úpravě. Zákonná koncepce objektivní odpovědnosti zaměstnavatele za odškodňování pracovních úrazů nemůže být v praxi legitimně vyvažována tím, že výše odškodnění bude co do výsledku takto nerovná.

110. Závěrem znalce bylo bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění v počtu 1650 bodů. Podle vyhl. č. 440/2001 Sb., 1650 x 120Kč je výše odškodnění rovna 198 000 Kč, podle 276/2015 Sb., 1650 x 250 Kč je výše odškodnění 412 500 Kč, podle novelizovaného znění vl. nař. č. 276/2015 Sb. provedeného z.č. 451/2022 Sb. (rok 2022), 1650 x 393,06 Kč je výše odškodnění 653 499 Kč, podle Metodiky byla výše odškodnění stanovena znalcem na 1 257 399 Kč. Žalobce obdržel od žalované 700 000 Kč ve třech splátkách jejichž výše a datum plnění jsou uvedeny v odst. 31 – 33 tohoto rozsudku.

111. Podle ust. § 7 odst. 3 vyhl. č. 440 /2001 Sb. platilo, že ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele může soud výši odškodnění stanovenou podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit. Odpověď kam směřovat toto přiměřené zvýšení, k jaké částce, řeší judikatura, když apeluje na obecné soudy a zaměstnavatele, aby v důsledku ,,zastaralosti“ právní úpravy odvozující výši odškodnění od pevně stanovené hodnoty bodu, přistoupili k valorizaci, která umožní zaměstnanci získat takové odškodnění, jaké je ještě, v době jeho získání, schopné odčinit utrpěné poškození zdraví a ostatní újmy způsobem, který není jen symbolický a odpovídá tzv. ,,Plné náhradě.“ 112. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2024 ve věci vedené pod sp. zn. 30 Cdo 1032/2023 přistoupil k takovému řešení aplikace vyhl. č. 440/2001 Sb., podle kterého při posuzování možnosti navýšení odškodnění za ztížení společenského uplatnění podle ust. § 7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb. je třeba vnímat jako splněnou podmínku zvlášť výjimečného případu hodného mimořádného zřetele i tehdy, dojde-li v důsledku většího časového odstupu od konce účinnosti této vyhlášky k výraznému nepoměru mezi odškodněním, jež podle ní má být za ztížení společenského uplatnění přiznáno, a odškodněním, jež by bylo přiznáno ve stejném případě podle ust. § 2958 NOZ.

113. Znalec, který provedl odškodnění náhrady za ztížení společenského uplatnění v žalobcově případě podle Metodiky dospěl k závěru, že žalobce by měl na náhradě za ztížení společenského uplatnění obdržet částku, která dosahovala dle jeho závěrů výše 1 257 399 Kč. Nejvyšší soud v odst. 28, 29 a 30 odůvodnění svého rozsudku ve věci 30 Cdo 1032/2023 poukázal na to, že posuzování přiměřenosti odškodnění přitom nevyplývá jen ze specifických okolností případu. Plyne také z ekonomického kontextu doby přiznání odškodnění. Proto i v situaci, kdy soudy na základě přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. postupují podle staré právní úpravy (tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013, a vyhlášky č. 440/2001 Sb., nelze odhlédnout ani od Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (srov. nález Ústavního soudu ze dne 2. 5. 2023, sp. zn. I. ÚS 2221/22, bod 29, implicitně též nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. I. ÚS 1010/22 body 22 až 29). Čas hraje tím větší roli, pokud je o odškodnění rozhodováno s velkým časovým odstupem od zrušení systému bodového ohodnocení podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. Ústavní soud totiž opakovaně upozornil na problematičnost tehdejší právní úpravy z hlediska ústavního, lze tedy říci, že s každým dalším rokem je přísně formalistický postup podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. méně a méně vhodným a legitimním. Právě problematická konstrukce bodového hodnocení ostatně vedla ke zrušení vyhlášky č. 440/2001 Sb. s účinností od 1. 1. 2014. Následně došlo k celkové koncepční změně právní úpravy odčinění újmy na zdraví, která stanovení konkrétní výše zcela ponechává na posouzení soudu (§ 2958 NOZ). Jako nezávazné vodítko je v soudní i mimosoudní praxi využívána právě výše zmíněná Metodika. V oblasti pracovněprávních vztahů od 1. 1. 2023 došlo novelizací vl. nař. č. 276/2015 Sb. vl. nař. č. 451/2022 Sb. k valorizaci hodnoty bodu tím, že se nadále bude počítat jako 1 % průměrné mzdy v národním hospodářství zjištěné na základě údajů Českého statistického úřadu za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, v němž vznikla povinnost provést hodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění.

114. Na základě tohoto judikatorního vývoje ve spojení s výsledky dokazování (viz odst. 94 – 99 tohoto rozsudku), které lze na straně žalobce nazvat tím, co znalec označil jako ,,sociální smrt“, rozhodl soud o povinnosti žalované doplatit žalobci na náhradě za ztížení společenského uplatnění částku, která odpovídá dosažení takové náhrady podle Metodiky, kdy částku zaokrouhlil na 1 200 000 Kč s tím, že již na tuto náhradu žalovaná žalobci zaplatila 700 000 Kč. Náhradu za ztížení společenského uplatnění, které se povinnost žalované dotýká, stanovil soud na 500 000 Kč. Soud vycházel z mimořádně tíživého dopadu následků pracovního úrazu na žalobcův další život, přihlížel k tomu, že pracoval pro žalovanou 17 let na dvanácti hodinových směnách, v nepřetržitém provozu, kdy převážně vykonával činnosti fyzicky náročné a vyčerpávající, rychlejší měrou přispívající k opotřebení organismu, nežli je tomu u jiných méně zátěžových profesí. Je pravdou, že kdyby podobnou činnost žalobce vykonával ve svém volném čase a přihodilo se mu stejné poškození zdraví, patrně by zde nebyl subjekt odpovědný za odčinění vzniklé újmy. Nicméně skutečnost, že fyzická námaha a zátěž každodenní fyzické práce se projevila právě při řešení [název] na noční směně pracovním úrazem, je příčinou, proč za ni žalovaná odpovídá. Soud vzal v úvahu, že život žalobce po úraze nemohl již pokračovat stejným způsobem, změnil se velmi podstatně a trvale. Subjektivní prožívání tu samozřejmě může hrát roli, ale soud bral v potaz i to, že žalobcova ruka nejde uzdravit. Její stav je trvalý a je ne podobný stavu, kdy poškozenému horní končetina zcela chybí. Navíc se jednalo o končetinu dominantní, která byla celých 40 let života žalobce užívána způsobem, který nelze ze dne na den změnit a vyrovnat se s ním bez potíží. Kdo z ,,praváků“ se kdy pokoušel uchopit tužku a podepsat se levou rukou ví, o čem to je a jak to asi muselo být zatěžující, když nejde o volbu, ale nutnost. Dále vzal soud v úvahu, že úraz se stal žalobci v produktivním věku 40 let, což lze ze společenského hlediska označit za období nejlepšího věku, kdy již muži i ženy mohou užívat plodů, které jim přineslo dosažené vzdělání, zkušenosti, kvalifikace, dosažené pracovní zařazení, citové a rodinné vztahy a vazby a žalobce naproti tomu musel začít znovu od začátku. Ze všech těchto důvodů měl soud za to, že si žalobce z pracovního úrazu zaslouží zvýšené odškodnění alespoň na úroveň, které by býval dosáhl při aplikaci ust. § 2958 NOZ ,vše za stavu, kdy od zrušení vyhl. č. 440/2001 Sb., která má být v jeho případě aplikována, uplynulo v roce tohoto rozhodnutí již 10 let. Od té doby vzrostly ceny i životní náklady a úměrně tomuto zdražení by mělo dojít i k valorizaci částek, které mají být jako odškodnění přiznány.

115. Soud měl dále za to, že žalovaná se dovolala promlčení částky 51 410 Kč, o kterou byla žaloba zvýšena z původně žalované částky 2 048 590 Kč na 2 100 000 Kč, když ke změně žaloby přistoupil žalobce až po uplynutí subjektivní promlčecí doby v roce 2020. Výrok II. tedy odpovídá zamítnutí 51 410 Kč (1 400 000 Kč - 51 410 Kč) a dále zamítnutí rozdílu (1 348 590Kč - 500 000Kč) tj. částky ve výši 848 590 Kč. (51 410Kč + 848 590 = 900 000).

116. Výrok III. má oporu v ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a v § 2 odst. 3 z.č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, podle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen.

117. V daném případě bylo výsledkem řízení, že žalobce byl úspěšný co do 36 % a žalovaná co do 64 %. Žalovaná tedy zaplatí 36% nákladů vynaložených na znalečné což vyjadřuje vztah (38 603 Kč x 0,36) tedy částku 13897,08 Kč po zaokrouhlení na celé desetikoruny nahoru 13 900 Kč. Žalobce částku ve výši 64% nákladů vynaložených na znalečné platit nemusí, protože byl osvobozen od placení soudních poplatků. Účastníku (vedlejšímu účastníku), kterému bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků (§ 138) v plném rozsahu, není možné uložit povinnost nahradit státu jím placené náklady, ledaže by mu osvobození bylo odejmuto. Skutečnosti, že řízení, v němž stát platil náklady, je od soudních poplatků osvobozeno (podle § 11 odst. 1 z. č. 549/1991 Sb. ), nebo že je účastník ze zákona od placení soudních poplatků osvobozen (např. podle §11 odst. 2 z.č. 549/1991 Sb.), nemají na rozhodování o náhradě nákladů řízení státu žádný vliv. Soudní poplatek, který je žalovaná povinna zaplatit podle výsledku řízení, se vyměřuje z toho, co bylo žalobci rozhodnutím soudu přiznáno, nikoli z toho, co uplatnil návrhem na zahájení řízení. Žalovaná tedy zaplatí 5% z částky 500 000 Kč tj. částku ve výši 25 000 Kč.( 13 900 Kč + 25 000 Kč = 38 900 Kč).

118. Výrok IV. je důsledkem aplikace § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě nebyla žalovaná zastoupena advokátem a v řízení jí tedy vznikly náklady podle ust. vyhl. č. 254/2015 Sb. za 6 písemných vyjádření zasílaných soudu datovou schránkou, a to dne 26.5.2017 na čl. 45-46, 25.2.2021 na čl. 108, ze dne 26.2.2021 na čl. 117, ze dne 30.12.2022 na čl. 137-139, ze dne 18.4.2023 na čl. 167a a ze dne 4.7.2024 na čl. 226 a dále za přípravu na 5 jednání soudu, která se uskutečnila ve dnech 18.5.2018, 15.9.2022, 5.1.2023, 20.4.2023 a 14.10.2024 a současně účast na těchto 5 jednáních. 6 x 300 Kč + 5 x 300 Kč + 5 x 300 Kč, tj. celkem částku ve výši 4 800 Kč. S ohledem na to, že žalovaná měla právo podle poměru na 28% vynaložených nákladů, rozhodl soud o povinnosti žalobce uhradit jí částku ve výši 1 344 Kč.

Poučení