22 C 52/2023 - 106

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Vránovou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] c) [Jméno žalobce C], narozená [Datum narození žalobce C] bytem [Adresa žalobce A] všichni zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] za účasti vedlejšího účastníka [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] pro zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku ve výši 108 799 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 108 799 Kč za dobu od 18. 9. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce a) na žalované domáhá zaplacení částky ve výši 281 201 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 281 201 Kč za dobu od 18. 9. 2023 do zaplacení do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) částku ve výši 108 799 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 108 799 Kč za dobu od 18. 9. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba, kterou se žalobkyně b) na žalované domáhá zaplacení částky ve výši 281 201 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 281 201 Kč za dobu od 18. 9. 2023 do zaplacení do zaplacení, se zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni c) částku ve výši 49 855 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49 855 Kč za dobu od 18. 9. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žaloba, kterou se žalobkyně c) na žalované domáhá zaplacení částky ve výši 85 145 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 85 145 Kč za dobu od 18. 9. 2023 do zaplacení do zaplacení, se zamítá.

VII. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů řízení částku 33 120 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce a).

VIII. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni b) na náhradě nákladů řízení částku 33 120 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně b).

IX. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni c) na náhradě nákladů řízení částku 33 120 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně c).

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 16. 2. 2023 domáhali na žalované náhrady nemajetkové újmy způsobené jim nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce správního řízení, a to ve výši 396 000 Kč pro každého z žalobců a) a b) a částky 135 000 Kč pro žalobkyni c).

2. Tento nárok pak žalobci požadují v souvislosti s řízením o žádosti, kterou podali žalobce a) a žalobkyně b) dne 04. 08. 2011 k Obecnímu úřadu [adresa], aby správní orgán deklaroval neexistenci pozemní komunikace na části pozemku parc. č. [hodnota] k. ú. [adresa]. Řízení nebylo dosud skončeno. Řízení bylo vedeno v prvním stupni Obecním úřadem [adresa] (dále jen „[právnická osoba]“) pod sp. zn. [Anonymizováno] následně Magistrátem města [adresa] (dále jen „Magistrát“) pod sp. zn. [hodnota] a Krajským úřadem Moravskoslezského kraje (dále jen „Krajský úřad“) jako orgánem odvolacím a následně bylo vedeno před správními soudy. Dne 19. 1. 2018 se účastníkem řízení stala rovněž žalobkyně c). Žalobci tak nárokují zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení pro žalobce a) a b) za dobu od 4. 8. 2011 do 31. 8. 2022 a u žalobkyně c) za dobu od 19. 1. 2018 do 31. 8. 2022. Na straně žalobců vznikla nemajetková újma v důsledku nesprávného úředního postupu, spočívajícího v porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Žalobci následně popsali průběh správního řízení a navazujícího řízení soudního.

3. K významu řízení pro žalobce tito uvedli, že všichni žalobci trvale bydlí v domě, do kterého je přístup pouze po pozemku, jehož užívání bylo předmětem sporu v uvedeném řízení. Přes 14 let trvající řízení jsou žalobci stále v nejistotě ohledně výsledku řízení, což zejména žalobci a) a b), s ohledem na svůj věk, velmi těžce nesou. Jejich pozemek je celou dobu nejenže užíván třetími osobami bez jakékoli náhrady, ale navíc jej žalobci sami nemohou využívat dle svých potřeb, neboť pravidelně např. dochází k blokování pozemku cizími vozidly a znemožňování výjezdu z domu žalobců. Z tohoto důvodu žalobci navrhli zvýšit základní částku o 30 %. Řízení nebylo složitým řízením, pročež navrhli navýšení o 10 %. Další navýšení o 30 % navrhli z důvodu nečinnosti správního orgánu, a to přes opakovaná rozhodnutí nadřízeného orgánu. Celkově žalobci svoje nároky vyčíslili následovně: V případě žalobce a) a žalobkyně b) požadují za 11 let trvající řízní základní částka 11 x 20 000 Kč = 220 000 Kč + 30 % tj. 66 000 + 10 % tj. 22 000 + 10 % tj. 22 000 + 30 % tj. 66 000, tedy 396 000 Kč. V případě žalobkyně c) se za dobu 4,5 roku jedná o základní částku 4,5 x 20 000 Kč = 90 000 Kč + 30 % tj. 27 000 Kč (význam věci) + 10 % tj. 9 000 Kč (nešlo o věc složitou) + 10 % tj. 9 000 Kč (postup orgánu veřejné moci), tedy 135 000 Kč. Žalobci svůj nárok u žalované uplatnili dne 16. 2. 2023. Žalovaná svým přípisem ze dne 18. 7. 2023 uznala, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a žalobcům se omluvila. Satisfakci v podobě finanční částky však odmítla plnit.

4. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 3. 6. 2024 navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout s tím, že má za to, že ve vztahu k aplikovatelnosti čl. 6 Úmluvy Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je rozhodné to, zda jde o správní řízení, jehož předmět spadá do působnosti některého ze základních práv nebo svobod účastníka. V daném případě posuzované řízení spadá do působnosti vlastnického práva žalobců, neboť se tohoto práva bezprostředně dotýká, jelikož existence účelové komunikace představuje jeho omezení ex lege. Žalovaná však namítla, že u žalobce a) a žalobkyně b) se předmětné řízení jejich základního práva vlastnického týkalo pouze do doby, než převedli posuzované pozemky na svoji dceru, žalobkyni c) dne 19. 8. 2016. Od tohoto dne nelze na nárok žalobce a) a žalobkyně b) aplikovat č.l. 6 Úmluvy. Tedy pokud se žalobce a) a žalobkyně b) nadále účastnili předmětného řízení výsledek daného řízení se nadále netýkal jejich vlastnického práva, ale jedná o realizaci veřejnoprávního oprávnění, a tudíž právo, resp. závazek, o kterém se v řízení ve vztahu na tyto žalobce jedná, nemá soukromoprávní povahu. Nárok žalobce a) a žalobkyně b) na odškodnění nemajetkové újmy lze posuzovat z titulu nepřiměřené délky řízení pouze v období od 4. 8. 2011 do 19. 8. 2016, tj. za dobu 5 let a 15 dnů. Žalovaná však nerozporovala celkovou délku daného řízení.

5. Dále se žalovaná vyjádřila k jednotlivým kritériím, ke kterým je třeba přihlížet při stanovení výše adekvátního odškodnění. V konkrétním případě řízení o určení charakteru komunikace považuje žalovaná, v porovnání s ostatními druhy správního řízení, jako skutkově i právně velmi složitou, neboť se jedná typicky o řízení sporná. Správní orgány jsou nuceny v každém případě provádět místní šetření, rozsáhlé dokazování, dané řízení je často provázeno i procesními komplikacemi, jsou v hojné míře uplatňovány opravné prostředky, vznášeny námitky. Nadto je potřeba nastudovat příslušnou judikaturu, bez níž se posuzování charakteru komunikací neobejde. Správní orgány musely rovněž opakovaně řešit námitky podjatosti. Žalovaná však konstatovala, že správními orgány nebyly opakovaně dodržovány lhůty k vydání rozhodnutí, pročež uzavřela, že délka daného řízení je nepřiměřená.

6. Žalovaná však namítla, že nejistota žalobců ohledně výsledku posuzovaného řízení nedosahovala takové intenzity, aby bylo na místě přistoupit k odškodnění v peněžité formě, nadto v žalobci požadované výši. Žalobci zejména nemohli mít legitimní očekávání, že dané řízení skončí pro ně pozitivním výsledkem, tedy že bude deklarováno, že na posuzovaných pozemcích se nenachází veřejně přístupná komunikace. Požadavek žalobců byl od počátku nedůvodný, neboť všechny instituce sídlící dlouhodobě na adrese [adresa] jsou institucemi veřejnými, kde lze vycházet z toho, že byly a jsou navštěvovány neomezeným okruhem osob, cesta se nachází v samotném centru obce [adresa] bezprostředně vedle těchto institucí. Využívána byla tzv. „od nepaměti“. Vlastníci dotčených pozemků či jejich právní předchůdci přitom toto užívání dlouhodobě trpěli. Význam daného řízení pro žalobce tak lze označit za nepatrný. Žalovaná pak v neposlední řadě shrnula dosavadní průběh předmětného řízení.

7. Vedlejší účastník na straně žalované k věci uvedl podáním ze dne 21. 6. 2024, že se plně připojuje k vyjádření žalované, která se žalobcům za nepřiměřenou délku řízení omluvila, nepřistoupila však k poskytnutí finanční satisfakce. Žalobci nemohli reálně očekávat, že v řízení bude deklarována neexistence veřejné komunikace na jejich pozemku, který se nachází v centru obce v těsné blízkosti veřejných institucí. Cesta byla používána od nepaměti širokou veřejností. Jedná se o cestu vedle obecního úřadu, vedle mateřské školy, pošty, [právnická osoba]. Ze strany žalobců nebyla v rámci probíhajícího řízení podána žádná stížnost a žalobci ani nevyužili žádný z institutů na obranu proti nečinnosti správních orgánů. Jednalo se o komplikované, složité řízení s mnoha účastníky, které stále pokračuje. Muselo být nařízeno ústní jednání spojené s ohledáním věci samé. V rámci tohoto jednání byli slyšeni účastníci a svědci. Správní orgán musel pořídit podklady, mapy, fotografie, materiály, historické pasporty a vyjádření.

8. Správní řízení bylo vedeno u [právnická osoba] [adresa] od roku 2011. Magistrát města [adresa], odbor dopravy a silničního hospodářství (dále jen „MMFM ODaSH“) byl pověřen v rámci přenesené působnosti vedením tohoto správního řízení usnesením č.j. [spisová značka] Krajského úřadu [Anonymizováno] (dále jen „KÚ MSK“) až 31.8. 2016, neboť [právnická osoba] [adresa] dlouhodobě nekonal. Následně došlo ke covidové situaci, se kterou byl spojený omezený chod úřadů. Vedlejší účastník tak soudu navrhl, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl.

9. Žalobci reagovali tím, že se nelze ztotožnit s tvrzením žalované a vedlejšího účastníka o jednoznačnosti výsledku daného řízení, který musel být žalobcům znám a zároveň tvrzení o složitosti daného řízení, kdy tato argumentace si zjevně vzájemně odporuje. Pokud měl být výsledek řízení jednoznační, žalobci nevidí důvod, proč předmětné řízení trvá již 14 let. Zároveň uvedli, že pro žalobce a) a b) je v katastru nemovitostí zapsáno věcné břemeno užívání předmětné nemovitosti, zároveň všichni žalobci po celou dobu v nemovitosti trvale žijí. Z toho žalobci zejména dovozují, že se jedná o zásah jejich základního práva nemovitost užívat a do práva obydlí, pročež se na ně po celou dobu, za kterou zadostiučinění požadují vztahuje č. l. 6 Úmluvy, neboť oprávnění žalobců je zcela srovnatelné s oprávněním vlastníka nemovitosti.

10. Mezi účastníky není sporu o skutkovém průběhu správního řízení a řízení soudních vedených o žádosti žalobců a) a b), aby správní orgán deklaroval neexistenci pozemní komunikace na části pozemku parc. č. [hodnota] k. ú. [adresa]. Toto řízení stále probíhá. Žalobci a) a b) svůj nárok uplatnili za dobu od 4. 8. 2011 do 31. 8. 2022 a žalobkyně c) za dobu od 19. 1. 2018 do 31. 8. 2022.

11. Dne 4. 8. 2011 byla Obecnímu úřadu doručena žádost žalobců a) a b), aby deklaroval neexistenci veřejně přístupné pozemní komunikace na části pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] zapsaném na LV č. [hodnota] vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa]. Toto podání obsahovalo zároveň námitku podjatosti všech pracovníků [právnická osoba]. Dne 24. 8. 2011 se konalo ohledání na místě, o čemž byl sepsán protokol. Dne 31. 8. 2011 vypracoval [právnická osoba] rozhodnutí č. j. [Anonymizováno], jímž rozhodl tak, že pověřený úředník není vyloučen z rozhodování výše uvedené věci. Dne 19. 9. 2011 bylo Obecnímu úřadu doručeno odvolání žalobců a) a b) do tohoto rozhodnutí. Dne 27. 9. 2011 vypracoval [právnická osoba] písemnost, jíž předal věc k rozhodnutí Krajskému úřadu, jemuž bylo odvolání spolu s kompletní spisovou dokumentací doručeno dne 30. 9. 2011. Dne 28. 11. 2011 vypracoval Krajský úřad rozhodnutí č. j. [spisová značka], jímž odvolání zamítl. Dne 5. 1. 2012 vypracoval [právnická osoba] oznámení účastníkům řízení o možnosti vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí. Dne 11. 1. 2012 právní zástupce žalobců požádal o zaslání kopií všech dokumentů ze spisu. Dne 17. 1. 2012 mu byly požadované dokumenty doručeny. Dne 18. 1. 2012 právní zástupce žalobců požádal o prodloužení lhůty k podání vyjádření k podkladům rozhodnutí, a to do 27. 1. 2012. Této žádosti [právnická osoba] vyhověl. Dne 20. 1. 2012 bylo Obecnímu úřadu doručeno vyjádření žalobců a) a b) k podkladům pro rozhodnutí, které obsahovalo opakovanou námitku podjatosti všech pracovníků [právnická osoba] a výslovně rovněž proti starostovi obce [adresa]. Dne 21. 2. 2012 vypracoval [právnická osoba] rozhodnutí č. j. [Anonymizováno], kterým žádost žalobců zamítl. Toto rozhodnutí bylo právnímu zástupci žalobců doručeno dne 23. 2. 2012. Dne 9. 3. 2012 bylo Obecnímu úřadu doručeno odvolání žalobců a) a b) proti rozhodnutí ze dne 21. 2. 2012. Dne 20. 3. 2012 bylo dalšímu účastníku řízení – obci [adresa] doručeno vyrozumění o podaném odvolání a možnosti se k němu vyjádřit do 5 pracovních dnů. Dne 23. 3. 2012 bylo Obecnímu úřadu doručeno vyjádření obce [adresa] k podanému odvolání. Dne 27. 3. 2012 bylo podané odvolání spolu se spisovou dokumentací doručeno Krajskému úřadu k rozhodnutí. Dne 28. 5. 2012 vypracoval Krajský úřad rozhodnutí č. j. [spisová značka], jímž výše uvedené rozhodnutí [právnická osoba] zrušil a věc vrátil k novému projednání. Důvodem byla nedostatečná skutková zjištění a fakt, že rozhodnutí nemělo veškeré náležitosti. Dne 29. 5. 2012 bylo toto rozhodnutí doručeno Obecnímu úřadu. Dne 31. 10. 2012 vypracoval [právnická osoba] vyrozumění o pokračování správního řízení. Toto vyrozumění bylo doručeno účastníkům dne 5. 11. 2012. Dne 7. 1. 2013 byl Obecnímu úřadu doručen příkaz Krajského úřadu č. j. [Anonymizováno], aby ve lhůtě 20 dnů od jeho doručení vydal rozhodnutí. Dne 14. 1. 2013 vypracoval [právnická osoba] oznámení účastníkům řízení k uplatnění práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Dne 18. 1. 2013 bylo toto oznámení doručeno účastníkům řízení. Dne 29. 1. 2013 žalobci této možnosti prostřednictvím svého právního zástupce využili. Dne 1. 2. 2013 bylo Obecnímu úřadu doručeno podání žalobců a) a b), v němž se vyjádřili k podkladům pro rozhodnutí a dalším skutečnostem. Zároveň toto podání opět obsahovalo námitku podjatosti všech pracovníků [právnická osoba]. Dne 7. 2. 2013 bylo Krajskému úřadu doručeno předložení námitky podjatosti k rozhodnutí. O tomto kroku informoval [právnická osoba] účastníky řízení. Dne 9. 4. 2013 vypracoval Krajský úřad sdělení č. j. [spisová značka], v němž uvedl, že neshledal námitku podjatosti důvodnou, a proto [právnická osoba] jako věcně a místně příslušný silniční správní úřad řízení dokončí a vydá meritorní rozhodnutí. Toto sdělení bylo Obecnímu úřadu doručeno dne 10. 4. 2013. Dne 7. 5. 2013 vypracoval [právnická osoba] usnesení, jímž nařídil místní ohledání části pozemku parc. č. [hodnota], v k. ú. [adresa], a to na den 17. 5. 2013. K žádosti žalobců a) a b) byl termín konání ohledání posunut na den 31. 5. 2013. Dne 31. 5. 2013 se konalo ohledání předmětného pozemku, o čemž byl sepsán protokol a pořízena fotodokumentace. Dne 5. 8. 2013 byla Obecnímu úřadu doručena žádost [právnická osoba], se sídlem [adresa], IČO: [IČO] a [právnická osoba]. (dříve [právnická osoba] [adresa]), IČO: [IČO], o účast v řízení. Této žádosti [právnická osoba] vyhověl, a to usneseními ze dne 20. 8. 2013, sp. zn. [Anonymizováno] a sp. zn. [Anonymizováno], obě pod č. j. [Anonymizováno], která nabyla právní moci dne 12. 9. 2013. O tomto postupu byli vyrozuměni ostatní účastníci řízení. Dne 5. 12. 2013 vypracoval Krajský úřad písemnost č. j. [spisová značka], v níž Obecnímu úřadu přikázal, aby do 20 dnů od doručení vydal rozhodnutí ve věci. Tento příkaz byl Obecnímu úřadu doručen dne 10. 12. 2013. Dne 30. 12. 2013 vypracoval [právnická osoba] usnesení, jímž nařídil místní ohledání předmětného pozemku na den 20. 1. 2014. Dne 30. 12. 2013 vypracoval [právnická osoba] předvolání účastníků k ústnímu jednání na den 20. 1. 2014. Dne 20. 1. 2014 se konalo ohledání na místě a ústní jednání, o čemž byl sepsán protokol. Dne 27. 2. 2014 vypracoval [právnická osoba] usnesení, kterým řízení přerušil, a to „do doby vydání rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ve věci sporné otázky vlivu změny právní úpravy na dosavadní zařazení pozemní komunikace mezi komunikace místní dle předchozí právní úpravy, tj. zákona č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon) a nyní účinného zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (zákon o pozemních komunikacích“. Dne 30. 6. 2014 vypracoval [právnická osoba] vyrozumění o pokračování v řízení. Dne 6. 6. 2014 vypracoval Krajský úřad opatření proti nečinnosti [právnická osoba] č. j. [spisová značka], kdy [právnická osoba] přikázal, aby bezodkladně vydal rozhodnutí ve věci. Na tento příkaz reagoval [právnická osoba] sdělením ze dne 1. 7. 2014 o tom, že řízení bylo do doby vydání rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu přerušeno. Dne 28. 8. 2014 vypracoval [právnická osoba] oznámení č. j. [Anonymizováno] o zahájení řízení o určení místní komunikace, které iniciovala svojí žádostí obec [adresa]. Dne 15. 9. 2014 vypracoval [právnická osoba] usnesení č. j. [Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno], jímž obě řízení spojil. Dne 13. 10. 2014 bylo Obecnímu úřadu doručeno odvolání žalobců - manželů [jméno FO] proti výše uvedenému usnesení o spojení věcí ze dne 15. 9. 2014. Dne 20. 10. 2014 vypracoval [právnická osoba] vyrozumění účastníků řízení o podaném odvolání. Dne 31. 10. 2014 bylo Obecnímu úřadu doručeno vyjádření [právnická osoba]., (dříve [právnická osoba] [adresa]). Dne 11. 11. 2014 vypracoval [právnická osoba] písemnost č. j. [Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno], jíž předal věc k rozhodnutí Krajskému úřadu spolu se spisovou dokumentací. Dne 18. 12. 2014 vypracoval Krajský úřad rozhodnutí č. j. [spisová značka], jímž odvolání proti usnesení o spojení věcí zamítl. Dne 19. 12. 2014 bylo toto rozhodnutí doručeno Obecnímu úřadu. Dne 26. 2. 2015 vypracoval [právnická osoba] předvolání k ústnímu jednání na den 12. 3. 2015. Dne 12. 3. 2015 se konalo ústní jednání, o čemž byl sepsán protokol. Dne 4. 5. 2015 bylo do spisové dokumentace Obecním úřadem vloženo geodetické zaměření skutečného stavu asfaltové plochy na pozemcích parc. č. [hodnota] a parc. č. [Anonymizováno], v k. ú. [adresa], o čemž byli účastníci řízení vyrozuměni (posouzení charakteru pozemek parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] nebylo doposud předmětem řízení). Dne 20. 5. 2015 vypracovala obec [adresa] žádost o určení místní komunikace i na části pozemku parc. č. [Anonymizováno], v k. ú. [adresa]. Dne 8. 7. 2015 vypracoval [právnická osoba] usnesení, jímž povolil změnu předmětu řízení. Toto usnesení nabylo právní moci dne 4. 8. 2015. Dne 5. 10. 2015 vypracoval [právnická osoba] vyrozumění účastníků řízení o možnosti vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí. Dne 15. 10. 2015 bylo Obecnímu úřadu doručeno stanovisko [právnická osoba]., (dříve [právnická osoba] [adresa]). Dne 19. 10. 2015 bylo Obecnímu úřadu doručeno vyjádření žalobců a) a b), které opět obsahovalo námitku podjatosti. Dne 15. 4. 2016 byl učiněn záznam do spisu o tom, že starosta obce [adresa] prohlašuje, že je vyloučen z projednání a rozhodnutí ve věci, neboť je podjatý. Dne 20. 4. 2016 byl Krajskému úřadu doručen návrh [právnická osoba] na změnu příslušnosti z důvodu podjatosti starosty obce [adresa]. Dne 15. 6. 2016 vypracoval Krajský úřad písemnost č. j. [spisová značka], jíž vrátil Obecnímu úřadu spis s tím, že namítanou podjatost starosty obce [adresa] vyhodnotil jako zcela irelevantní, neboť starosta není oprávněnou úřední osobou. Tento přípis byl Obecnímu úřadu doručen dne 17. 6. 2016. Dne 15. 7. 2016 bylo Krajskému úřadu doručeno opakované uvědomění o podjatosti starosty obce a opakovaný návrh na změnu příslušnosti. Dne 31. 8. 2016 vypracoval Krajský úřad usnesení č. j. [spisová značka], v němž pověřil vedením řízení Magistrát, neboť [právnická osoba] ve věci dlouhodobě nekonal. Toto usnesení bylo Magistrátu doručeno spolu se spisovou dokumentací dne 2. 9. 2016. Dne 6. 11. 2017 vypracoval Magistrát oznámení o ukončení dokazování. Dne 14. 11. 2017 požádal právní zástupce žalobců Magistrát o pořízení kopie dokumentů a podkladů ze spisu, čemuž bylo následně vyhověno. Dne 1. 12. 2017 bylo Magistrátu doručeno stanovisko [právnická osoba]., (dříve [právnická osoba] [adresa]), které mu bylo postoupeno Obecním úřadem. Dne 15. 12. 2017 bylo Magistrátu doručeno vyjádření [právnická osoba]., (dříve [právnická osoba] [adresa] ve věci, které bylo opět postoupeno Obecním úřadem. Dne 15. 12. 2017 Magistrát obdržel vyjádření žalobců ve věci. Mimo jiné tato písemnost obsahovala sdělení o vstupu paní [Jméno žalobce C] do řízení. [jméno FO] [Jméno žalobce C] nabyla vlastnické právo k pozemkům parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno] od svých rodičů manželů [jméno FO] na základě darovací smlouvy s právními účinky vkladu práva ke dni 19. 8. 2016. Zápis do katastru nemovitostí byl proveden dne 13. 9. 2016. Dne 15. 12. 2017 obdržel Magistrát zároveň vyjádření obce [adresa] ve věci. Dne 18. 12. 2017 vypracoval Magistrát oznámení o zahájení řízení o účastenství [Jméno žalobce C] v probíhajícím správním řízení. Dne 19. 1. 2018 vypracoval Magistrát usnesení č. j. [spisová značka], jímž rozhodl, že paní [Jméno žalobce C] je účastníkem řízení, o čemž vyrozuměl další účastníky řízení. Dne 5. 3. 2018 vypracoval Magistrát oznámení o ukončení dokazování a o možnosti seznámit se s podklady pro rozhodnutí a vyjádřit se k nim. Magistrát poskytl účastníkům lhůtu do dne 23. 3. 2018. Dne 31. 5. 2018 vypracoval Magistrát rozhodnutí č. j. [spisová značka], kterým zamítl žádost o vydání deklaratorního rozhodnutí, že se na části pozemku parc. č. [hodnota] a části pozemku parc. č. [Anonymizováno], v k.ú. [adresa] nenachází pozemní komunikace. Dne 29. 6. 2018 bylo Magistrátu doručeno odvolání žalobců proti výše uvedenému rozhodnutí, přičemž jeho doplnění bylo doručeno dne 30. 7. 2018 (žalobci o prodloužení lhůty k vyjádření řádně požádali). Dne 27. 9. 2018 bylo odvolání žalobců spolu se spisovou dokumentací doručeno Krajskému úřadu k rozhodnutí. Dne 30. 1. 2019 vypracoval Krajský úřad rozhodnutí č. j. [spisová značka], jímž výše uvedené rozhodnutí Magistrátu zrušil a věc vrátil tomuto správnímu orgánu k dalšímu řízení. Důvodem jednak bylo, že výroková část rozhodnutí opomíjí návrhy ostatních účastníků, a jednak to, že se Krajský úřad neztotožnil se závěrem Magistrátu, že komunikace na předmětných pozemcích je komunikací místní. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 11. 2. 2019. Dne 15. 2. 2019 byla Magistrátu vrácena (doručena) spisová dokumentace. Dne 14. 4. 2021 vypracoval Magistrát předvolání k ústnímu jednání nařízenému na den 30. 4. 2021. Na toto jednání byli předvoláni rovněž svědci. Zároveň bylo vydáno usnesení, jímž bylo žalobkyni a) uloženo, aby dne 30. 4. 2021 strpěla ohledání předmětných pozemků. Dne 19. 4. 2021 byla Magistrátu doručena žádost žalobců o odročení jednání z důvodu kolize jejich právního zástupce s jiným jednáním. Této žádosti Magistrát vyhověl a jednání odročil na den 14. 5. 2021, o čemž musel uvědomit další účastníky řízení a předvolané svědky. Dne 14. 5. 2021 se ve věci konalo místní šetření a ústní jednání, v rámci něhož, Magistrát též vyslechl čtyři svědky. O tomto byly sepsány protokoly. Dne 16. 6. 2021 vypracoval Magistrát oznámení o možnosti nahlédnout do spisu, seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádřit se k nim, č. j. [spisová značka]. Lhůta byla stanovena do 30. 6. 2021. Dne 30. 6. 2021 obdržel Magistrát vyjádření žalobců a dalších účastníků řízení k podkladům pro rozhodnutí. Dne 2. 8. 2021 vypracoval Magistrát předvolání dalšího svědka, a to na den 2. 9. 2021. Dne 2. 9. 2021 proběhl výslech dalšího svědka, o čemž byl sepsán protokol. Dne 13. 1. 2022 vypracoval Magistrát oznámení o možnosti nahlédnout do spisu a vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí, a to do 5 dnů od doručení tohoto oznámení. Dne 20. 1. 2022 obdržel Magistrát sdělení ředitelky [právnická osoba] o tom, že není technicky možné využívat vchod z [adresa] pro vstup dětí a zákonných zástupců. Dne 25. 1. 2022 vypracoval Magistrát oznámení o možnosti nahlédnout do spisu a vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí, a to do 5 dnů, čehož někteří účastníci včetně žalobců využili. Dne 16. 2. 2022 vydal Magistrát rozhodnutí č. j. [spisová značka], jímž zamítl žádost o vydání deklaratorního rozhodnutí, že se na části pozemku parc. č. [hodnota] a části pozemku parc. č. [Anonymizováno], v k.ú. [adresa] nenachází veřejně přístupná účelová komunikace. Zároveň zamítl žádost obce [adresa] o určení místní komunikace a deklaroval, že na předmětných pozemcích se nenachází místní komunikace. Dne 4. 3. 2022 podala odvolání obec [adresa], která jej na výzvu Magistrátu doplnila podáním ze dne 26. 4. 2022. Dne 14. 3. 2022 podali odvolání žalobci. Dne 4. 5. 2022 vypracoval Magistrát přípisy účastníkům k možnosti vyjádřit se k podaným odvoláním. Dne 16. 6. 2022 byla podaná odvolání účastníků spolu se spisem odeslána Krajskému úřadu k rozhodnutí. Doručena byla o den později, tj. dne 17. 6. 2022. Dne 16. 8. 2022 vypracoval Krajský úřad rozhodnutí č. j. [spisová značka], jímž podaná odvolání zamítl a rozhodnutí Magistrátu potvrdil. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 16. 8. 2022. Dne 19. 8. 2022 vypracoval Krajský úřad opravné usnesení č. j. [číslo jednací], jímž pouze formulačně upravil určité pasáže rozhodnutí. Toto opravné unesení nabylo právní moci dnem 8. 9. 2022. Dne 17. 10. 2022 podaly obec [adresa] a [právnická osoba] správní žalobu proti výše uvedenému rozhodnutí Krajského úřadu ke Krajskému soudu v [adresa]. Věc je vedena pod sp. zn. [spisová značka]. Soudní řízení bylo pravomocně ukončeno dne 21. 9. 2023rozsudkem ze dne 24. 8. 2023, kdy rozhodnutí KÚ [Anonymizováno] č. j. [číslo jednací] ze dne 16. 8. 2022 i rozhodnutí [Anonymizováno] č. j. [číslo jednací] ze dne 16. 2. 2022 byly zrušeny rozsudkem Krajského soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] a věc byla vrácena k dalšímu řízení, které dosud probíhá. Krajský soud v [adresa] dospěl k závěru, že stav věci má být posuzován k 1.4.1997 (den účinnost zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích), nikoli ke dni vydání rozhodnutí. Na základě tohoto rozsudku Krajského soudu v [adresa] vydal [Anonymizováno] [Anonymizováno] dne 29.5.2024 rozhodnutí pod č.j. [číslo jednací], ve kterém předmětnou komunikaci posoudil jako místní komunikaci. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno dne 24.6.2024 odvolání žalobců. Dne 19. 7. 2024 [Anonymizováno] [Anonymizováno] vyzval žalobce k odstranění nedostatků podaného odvolání. Dne 8. 8. 2024 se žalobci vyjádřili. [Anonymizováno] [Anonymizováno] dne 9.8.2024 postoupil spis KÚ [Anonymizováno][Anonymizováno]

12. Soud v řízení provedl následující listinné důkazy, ze kterých zjistil následující skutkový stav potřebný pro rozhodnutí ve věci samé:

13. Z darovací smlouvy a o zřízení služebnosti ze dne 13. 7. 2016 soud zjistil, že žalobci a ) a b) darovali předmětnou nemovitost žalobkyni c). Zároveň byla zřízena služebnost ve prospěch žalobců a) a b) k doživotnímu užívání předmětné nemovitosti.

14. Z výzvy žalobců k náhradě nemajetkové újmy ze dne 16. 2. 2023, která byla žalované doručena dne 16. 2. 2023, bylo zjištěno, že žalobci vyzvali žalovaného k náhradě nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem, před podáním žaloby.

15. Z přípisu žalované ze dne 18. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná potvrdila, že žalobci u ní dne 16. 2. 2023 uplatnili nárok na náhradu nemajetkové újmy. Žalovaná v tomto vyjádření deklarovala, že předmětné řízení vedené u Obecního Úřadu [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno], u Magistrátu města [adresa] pod sp. zn. [číslo jednací], u Krajského úřadu [Anonymizováno] a správního soudu bylo nepřiměřené, za což se žalobcům omluvila. Finanční satisfakci však odmítla poskytnout.

16. Po právní stránce soud vychází ze zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění.

17. Podle § 1 odst. 1 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanoveným tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

18. Podle § 5 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

19. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

20. Podle § 31a odst. 1 cit. zák. se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 cit. ust. pak platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánu veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

21. Uvedená právní úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustracím z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (k tomu srovnej Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012, také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není tedy možné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou, ale je třeba vždy přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již při posouzení přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění) je třeba vycházet z kritérií příkladmo stanovených v § 31a odst. 3 ZOŠ. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 ZOŠ, lze považovat jen takový postup v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu (správního orgánu) v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobené nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 38/2000).

22. Nárok žalobců uplatněný je majetkovým nárokem soukromoprávní povahy spadajícím pod čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech (dále též jen „Úmluva“) a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též jen „Listina“) a je tu namístě vycházet ze závěrů stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, kdy řízení o žádosti žalobců a) a b), aby správní orgán deklaroval neexistenci pozemní komunikace na části pozemku parc. č. [hodnota] k. ú. [adresa], který je ve vlastnictví žalobkyně c), původně ve vlastnictví žalobců a) a b), kdy ve prospěch žalobců a) a b) je v katastru nemovitostí zapsáno věcné břemeno doživotního užívání této nemovitosti. Zároveň zde žalobci trvale žijí. Je tak nutno dospět k závěru, že předmětné řízení se dotýkalo základních práv a svobod žalobců, zejména jejich práva vlastnického a práva užívání bytu. Právo žalobců na přiměřenou délku předmětného řízení je tak dáno (v tomto ohledu srov. rozsudek ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. [spisová značka], ve kterém se Nejvyšší soud zabýval danou otázkou ve vztahu ke stavebnímu řízení o povolení stavby).

23. Soud hodnotil především délku předmětného řízení správního a soudního jako celku, které započalo 4. 8. 2011 a do dne rozhodnutí soudu nebylo skončeno. Žalobci však požadovali zadostiučinění do dne 31. 8. 2022.

24. Řízení tedy trvalo, do dne rozhodnutí soudu 7. 5. 2025, 13 let a 9 měsíců. Tato délka řízení je třeba nepochybně považovat za nepřiměřenou (nezákonnou), přičemž k tomuto soud s ohledem na závěry Nejvyššího soudu dodává, že i takové řízení, které v sobě nemá ani jeden průtah, tzn. orgán postupoval správně, může být v konečném důsledku nepřiměřené dlouhé. V takovém případě se pak dle výše citovaného stanoviska Nejvyššího soudu vznik nemajetkové újmy na straně poškozeného účastníka předpokládá, újma totiž spočívá v nejistotě účastníka o tom, jak řízení dopadne, přičemž zásadně je namístě poskytnutí peněžitého zadostiučinění, neboť pouhé konstatování porušení práva se jeví (a to konkrétně i v tomto případě) jako nedostačující.

25. Soud tedy uzavírá, že předmětné řízení bylo nepřiměřeně dlouhé (o tom přitom svědčí i jednotlivá kritéria dle § 31 odst. 3 ZOŠ, kterými se soud zabývá níže v textu tohoto rozsudku). Bylo tak na zdejším soudu, aby vyhodnotil, jakou formu odškodnění je namístě žalobcům přiznat. Pokud pak bude namístě přiznat žalobcům přiměřené zadostiučinění v penězích, má soud vyhodnotit, jaká má být výše tohoto zadostiučinění, a to dle kritérií uvedených v ZOŠ, Stanovisku (Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010) a související judikatuře.

26. Soud dospěl k závěru, že žalobci svým jednáním nijak extenzivně nepřispěli k délce daného řízení, jejich podání byla jasná stručná a srozumitelné. Používali adekvátní a zákonem předvídané procesní prostředky k ochraně svých práv. K tomuto závěru soud odkazuje na výše detailně popsaný průběh správního řízení, ze kterého je zřetelně vysledovatelné, že žalobci k délce řízení významným způsobem nepřispěli.

27. Stejně tak soud nesdílí názor žalované, že by význam řízení byl pro žalobce minimální či nepatrný, neboť nemohli očekávat kladné rozhodnutí ve věci tedy, že by správní orgán deklaroval neexistenci komunikace na jejich nemovitosti. V projednávané věci jde o řízení, které se bezprostředně dotýká vlastnického práva žalobců k této nemovitosti, resp. jejich práva tuto nemovitost užívat. Tím, že nemovitost žalobců je využívána jako příjezdová komunikace k veřejným institucím nacházejícím se v obci [adresa] a zároveň není určeno, že se o komunikace jedná je jednoznačně zasaženo do komfortu vlastnického práva žalobců potažmo práva bydlení. Již z uvedeného zřetelně plyne, že žalobci mají nezanedbatelný zájem na výsledku řízení, kdy se jedná o zásah do jejich vlastnického práva.

28. Je tedy nutno uzavřít, že samotné konstatování práva (spojené s omluvou) se v nynější věci nejeví jako dostatečné. Je naopak namístě poskytnout přiměřené zadostiučinění v penězích.

29. Soud tedy veden mj. právě uvedeným přistoupil k určení výše přiměřeného zadostiučinění v penězích.

30. Při stanovení výše finanční kompenzace soud přihlédl ke konkrétním okolnostem případu dle kritérií stanovených v § 31a odst. 3 ZOŠ, tj. k celkové délce řízení, ke složitosti řízení, k jednání poškozeného, k postupu orgánů veřejné moci během řízení a k významu předmětu řízení pro poškozeného.

31. Jak bylo uvedeno výše řízení trvalo od 4. 8. 2011 a do dne rozhodnutí soudu nebylo skončeno. Řízení tedy trvalo do rozhodnutí soudu 13 let a 9 měsíců. Při stanovení základní částky odškodnění soud vycházel z výše uvedené celkové doby předmětného řízení. Základní částka odškodnění, jež je dle výše cit. stanoviska zásadně odůvodněná v rozmezí 15 – 20 tisíc Kč ročně. Soud základní odškodnění určil v druhé polovině uvedeného rozmezí (18 000 Kč za rok řízení), neboť došel k závěru, že celková délka je extrémně dlouhou, excesivní. Tato konstatování odůvodňuje přistoupit k odškodnění v druhé polovině daného rozpětí.

32. V rámci tohoto řízení je odškodňováno u žalobců a) a b) období od 4. 8. 2011 do 31. 8. 2022, tedy 11 let a 27 dnů a u žalobkyně c) období od 19. 1. 2018 do 31. 8. 2022, to je 4 roky, 7 měsíců a 12 dnů. Taková délka řízení je pak nepřiměřenou a rovněž nezákonnou, neboť správní řízení, kterého byli žalobci účastníky, se řídí dle správního řádu. Ve smyslu ust. § 71 odst 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád tak mělo být rozhodnuto do 60 dnů, a to i v případě, že jde o zvlášť závažný případ. Zákonná lhůta tak dodržena nebyla, naopak byla mnohonásobně překročena. Sazba za jeden každý den trvání řízení odpovídá částce 49,32 Kč. Soud tak dospěl k základní částce pro žalobce a) a b) ve výši 181 331,64 Kč, s tím, že první dva roky řízení byly odškodněny poloviční částkou (18 000 Kč + 9 x 18 000 Kč + 27 x 49,32 Kč). Pro žalobkyni c) ve výši 83 091,84 Kč (4 x 18 000 Kč + 7 x 1 500 Kč + 12 x 49,32 Kč).

33. Tyto částky pak soud dále modifikoval podle pravidel určených Stanoviskem, tj. zohlednil složitost řízení, jednání poškozeného, postup orgánů veřejné moci během řízení a význam předmětu řízení pro poškozeného.

34. Podle Stanoviska je v kroku zabývajícím se složitostí řízení nutno zohlednit procesní komplikace a skutkovou a hmotněprávní složitost případu. Vždy se má přihlížet k tomu, jak si v konkrétním případě počínal rozhodující orgán, neboť obecně platí, že ten by měl mít k dispozici takové procesní nástroje a takové schopnosti, aby se v co nejkratším čase vypořádal i s náročnějším případem. Složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena a dále složitost věci samu o sobě. V této souvislosti je však nutno upozornit na to, že účastník může zasáhnout do délky řízení i tím, že využívá svého procesního práva podávat opravné prostředky, popřípadě uplatňuje jiné námitky dané mu k dispozici procesními předpisy, a případ tak projednávají soudy, popřípadě jiné orgány veřejné moci, ve více stupních, což však zpravidla nelze klást k tíži poškozeného. Lze však vyjít z toho, že řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu (resp. přezkumného správního orgánu), pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí. Vedle toho je třeba zohlednit i další okolnosti provázející konkrétní řízení, tedy jednak jeho složitost skutkovou (rozsah účastníky tvrzených skutečností a z toho vyplývající rozsah prováděného dokazování a různorodost užitých důkazních prostředků – výslechy mnoha svědků, znalecké posudky, výslechy znalce apod.), složitost právního posouzení z hlediska aplikační i interpretační [závisející zejména na četnosti obdobných řízení s obdobnými skutkovými okolnostmi či existující judikatury a její ustálenosti (viz např. rozsudek senátu druhé sekce ESLP ze dne 25. 2. 2003, ve věci Tímár proti Maďarsku, stížnost č. 36186/97, odst. 35), povinnosti položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie či předběžném vyřešení ústavnosti aplikovaného právního předpisu atd.].

35. Ohledně tohoto kritéria soud odkazuje na výše uvedené závěry týkající se toho, že řízení probíhalo po delší dobu, než by to bylo lze očekávat. Soud zohlednil tu skutečnost, že věc bylo opakovaně řešena ve vícero stupních, a to jak v rámci správních orgánů, tak soudní soustavy. Zároveň se tohoto řízení účastnilo více účastníků, prováděli se místní šetření, výslechy účastníků a svědků. Bylo třeba nastudovat mnoho materiálů, tyto si opatřit. V neposlední řadě soud přihlédl, i k té skutečnosti, že řízení o žádosti deklaroval neexistenci či existenci pozemní komunikace je řízením ne zcela běžným, kdy nelze hovořit o obdobných skutkových okolnostech, které se pravidelně v obdobných řízeních vyskytují. Na základě uvedeného dospěl soud k závěru, že částku odškodnění je nutno snížit o 20 %, neboť se jednalo o složité řízení.

36. V dalším kroku se soud zabýval chováním poškozených, tedy chováním žalobců.

37. Podle Stanoviska jde o subjektivní kritérium, které může na celou délku řízení působit jak negativně, tak i pozitivně. Na jednu stranu může poškozený jako účastník řízení přispět k nárůstu jeho délky svou nečinností (např. nereagováním na výzvy) nebo naopak svou aktivitou ryze obstrukčního charakteru (např. opakované činění nejasných podání, navrhování provedení mnoha důkazů, četné změny žalobních návrhů atd.). Na druhou stranu může poškozený jakožto účastník řízení vyvíjet činnost alespoň teoreticky směřující ke zkrácení délky řízení – v což lze zahrnout i využití dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení způsobené nečinností rozhodujícího orgánu.

38. Žalobci nečinili v řízení žádná obstrukční podání. Reagovali na výzvy správních orgánů. Nežádali o prodloužení lhůt. Snažili se pak řízení urychlit i podněty na ochranu proti nečinnosti, jejichž existenci žalovaná nesporuje. Jejich podání byla jasná stručná věcná. Soud proto uzavřel, že žalobci žádným způsobem k délce daného řízení nepřispěli, pročež toto kritérium nepoužil.

39. Dalším kritériem je postup orgánu veřejné moci během řízení; tento může být kvalifikován buď jako snaha rozhodnout ve věci v co nejkratším možném čase, a to při zachování zákonem předepsaných procesních postupů, nebo na druhé straně jako bezdůvodná nečinnost, svévole či neschopnost vedoucí ke zbytečným prodlevám ve vyřizování případu (tzv. průtahy v řízení). Zohlednit v tomto ohledu lze například delší dobu, která uplynula mezi jednotlivými jednáními, či o prodlevy při předávání spisu mezi jednotlivými institucemi. Dodat lze, že toto kritérium souvisí s předchozími kritérii. Půjde tedy zejména o to, zda příslušný orgán v reakci na vzniklé procesní situace či v souvislosti s chováním účastníků využil či využíval všech jemu dostupných procesních prostředků, zda na podané návrhy reagoval bez prodlení či zda sám bez ohledu na chování účastníků řešením vedlejších (marginálních) otázek přispěl k celkové délce řízení Ohled je zde výjimečně možné brát i na dočasnou přetíženost konkrétního správního orgánu či konkrétní úřední osoby, avšak jinak by činitelé jako nedostatečná organizace práce, špatná personální situace, nedokonalá právní úprava atd., mající svůj původ uvnitř právního systému, neměly sloužit k ospravedlnění nepřiměřené délky řízení.

40. Z provedeného dokazování jednak vyplynulo, že v rámci správního řízení jakož i řízení soudních docházelo ke kratším dílčím průtahům. Zejména je třeba upozornit na dva roky trvající nečinnost správního orgánu, kdy dne 15. 2. 2019 obdržel zpět spisový materiál a až dne 14. 4. 2021 rozeslal předvolání účastníků k jednání. Tyto skutečnosti, tedy jak drobné několik měsíců trvající průtahy, tak dvouletá nečinnost, významným a zásadním způsobem ovlivnili celkovou délku řízení, a je nutno je hodnotit negativně. Soud tedy uzavírá, že postup správních orgánu je nutno hodnotit jako bezdůvodnou nečinnost. Z tohoto důvodu je nutno přiměřené zadostiučinění navýšit o dalších 10 %.

41. Dalším kritériem pak je význam řízení pro poškozené, tedy pro žalobce. Dle Stanoviska jde o velmi důležité objektivní kritérium, jemuž je třeba věnovat obzvláště velkou pozornost. Je možné určitým zobecňujícím postupem kvalifikovat jednotlivé skupiny (druhy) případů, a to podle předmětu řízení, čili podle práva či oprávněného zájmu, jichž se řízení dotýká. Typicky se jedná o trestní řízení (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovněprávní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Při této úvaze hraje tedy roli to, o jaká práva či povinnosti se dané řízení vede a do jaké míry jsou tato práva či povinnosti zpravidla důležitou součástí života jednotlivce. Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení. K těmto typovým aspektům však může přistoupit i tvrzení žalobce (poškozeného) umocňující hloubku zásahu či ovlivnění jeho životní situace nepřiměřenou délkou daného řízení. V takovém případě je ale třeba, aby žalobce toto své tvrzení prokázal.

42. V nyní řešené věci jde o řízení o deklarování existence komunikace na nemovitosti žalobců. Takové řízení má pro jeho účastníky obecně spíše nižší význam, neboť se nejedná o řízení týkající se osobní svobody, či například rodinně právních vztahů. Nicméně soud hodnotil i to, že se žalobci dlouhodobě nemohli a nemohou dovolat svých práv, kdy požadují, aby bylo postaveno najisto zda se na jejich nemovitosti nachází veřejná komunikace či nikoliv. Po posouzení uvedeného soud dospěl k závěru, že význam daného řízení pro žalobce je spíše standardní, pročež z tohoto důvodu požadovanou částku ani nenavýšil ani neponížil.

43. Soud dále dospěl k závěru, že kromě popsaných kritérií je nutno v posuzované věci zohlednit i skutečnost, že v případě žalobců se jednalo o tzv. sdílenou újmu.

44. Stanovisko k danému uvádí, že v případě řízení, v němž vystupovalo více účastníků žádajících náhradu nemajetkové újmy za jeho nepřiměřenou délku, je možno částku odškodnění náležející každému z nich přiměřeně snížit oproti částce, jež by byla poškozenému přiznána v případě, že by se řízení na jedné straně účastnil sám. Takový přístup považuje Nejvyšší soud za správný, neboť v případě více poškozených nepřiměřenou délkou řízení je jejich újma do určité míry – jako procesní stranou – sdílena. Z toho důvodu lze s přihlédnutím k počtu poškozených odškodnění, které by bylo přiznáno každému z nich, přiměřeně snížit, a to u vysokého počtu poškozených i podstatně.

45. Vzhledem k tomu, že žalobci po dobu celého řízení vystupovali společně, a to jednak na základě rodinné vazby a jednak na základě toho, že se jednalo o právo bydlení k jejich společné nemovitosti, dospěl soud k závěru, že se u žalobců jednalo o újmu sdílenou. Z tohoto důvodu přistoupil k ponížení zadostiučinění o 30 %.

46. Soud tedy celkově přistoupil k ponížení základní částky pro každého z žalobců o 40 % a dospěl tedy k částce 108 799 Kč pro žalobce a) a b) a částce 49 855 Kč pro žalobkyni c). Ve zbytku pak nárok žalobců zamítl. Zároveň soud žalobcům přiznal nárok na příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a s vládním nařízením č. 351/2013 Sb.

47. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., dle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. S ohledem na shora uvedené, kdy nárok žalobců, co do základu byl po právu a výše plnění pak závisela toliko na posouzení soudu, přiznal soud žalobcům náhradu nákladů řízení jako při plném úspěchu ve věci.

48. Celkem tvořily náklady řízení částku ve výši 99 360 Kč. Náklady řízení žalobců sestávají z uhrazeného soudního poplatku ve výši 6 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená § 9 odst. 4) písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč (úkony učiněné do 31. 12. 2024) sestávající z částky 3 100 Kč za každý z 3 úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 65 000 Kč (úkony učiněné po 1. 1. 2025) sestávající z částky 3 700 Kč za každý z 5 úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a včetně 5 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Dle ust. § 12 odst. 4 a.t. je odměna, při zastupování dvou nebo více osob, snížena o 20 %. Výsledná odměna za jeden úkon právní služby pro 3 žalobce tak činí částku 7 440 Kč, resp. 8 880 Kč. Soud žalobcům přiznal náhradu nákladů řízení za 8 úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a paušální náhradu výdajů dle § 13 advokátního tarifu v částce 300 Kč resp. 450 Kč (převzetí a příprava, výzva k plnění, žaloba, vyjádření ve věci ze dne 20. 1. 2025 , 20. 2. 2025 a 24. 4. 2025 a účast při jednání dne 20. 1. 2025 a 28. 4. 2025). Dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, pak právnímu zástupci žalobců náleží také náhrada cestovních výdajů za cestu [adresa] a zpět k ústním jednáním konaným ve dnech 20. 1. 2025 a 28. 4. 2025 za cestu vlakem v celkové výši 2 536 Kč, včetně parkovného za cestu k vlaku v částce 420 Kč. Dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, pak právnímu zástupci žalobce náleží také náhrady promeškaného času za cestu k jednáním a zpět v délce 16 půlhodin ve výši 4 800 Kč. V neposlední řadě pak žalobcům náleží DPH ve výši 21 % z odměny právního zástupce, náhrady hotových výdajů a náhrady za promeškaný čas právního zástupce dle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. ve výši 15 680 Kč. Náklady žalobců tak dosáhly výše celkem 99 360 Kč, pro každého z žalobců tedy 33 120 Kč.

49. Vzhledem k tomu, že žalobci byli v řízení zastoupeni advokátem, uložil soud ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. celkovou částku náhrady nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta.

Poučení