22 C 53/2022-120

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Janem Lipertem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupen advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] jednající Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o 360 000 Kč takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 294 000 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 66 000 Kč do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 22 570 Kč k rukám zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

Vyjádření účastníků a průběh řízení 1. Žalobce se domáhal po žalované zadostiučinění ve výši 360 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne [datum], které obviňovalo žalobce ze zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2 trestního zákoníku s trestní sazbou dva roky až 8 let, jehož se měl dopustit vůči svému nezletilému synovu [jméno] [příjmení], [datum narození], dále též„ syn“.

2. Nezákonné trestní stíhání bylo vedeno proti žalobci u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobci bylo předběžnými opatřeními státní zástupkyně zakázáno kontaktování a vyhledávání syna zhruba po dobu 1 roku. Žalobce byl obvinění pravomocně zproštěn dne [datum], zhruba po 1 roce a 5 měsících. Trestní stíhání žalobce negativně zasáhlo emocionálně a osobnostně, vytvořilo negativní obraz o žalobci v jeho okolí, když v trestním řízení byly vyslýchány osoby z okolí žalobce a rok se nevídal a nepečoval o syna, který byl navíc od [datum] do [datum] svěřen do péče zařízení vyžadující okamžitou pomoc v tzv. [anonymizováno]. [příjmení] vedl u žalobce k oslabení imunity a rozvinutí boreliózy.

3. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu zpět co do částky 294 000 Kč se zdůrazněním, že roční odloučení od syna, který byl posléze umístěn v [anonymizováno], mělo na psychiku žalobce devastační účinky, čímž se odlišuje od případů, které nabídla ke srovnání žalovaná, avšak původní částka je nepřiměřená.

4. Žalovaná se bránila, že trestní stíhání žalobci bylo nezákonné, avšak za dostatečné zadostiučinění měla částku 34 000 Kč a vyslovení omluvy. Žalovaná v tomto směru odkázala na případy projednané u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]. Jednalo se o odškodnění obvinění pro týrání svěřené osoby ve výši zhruba 2 000 Kč za měsíc a obdobnými dopady v podobě narušení osobního života, rodinných a mezilidských vztahů, poškození pověsti a omezení kontaktu se svěřenou osobou. Při jednání žalovaná zdůraznila, že trestní stíhání bylo procesně důvodné. Předběžná opatření nebyla zrušena pro nezákonnost, a proto zde není příčinná souvislost újmy žalobce z odloučení a nezákonným trestním stíháním. Souvislost onemocnění boreliózy s trestním stíháním není dána. Žalobce měl též trestní minulost.

5. Žalobce vzal žalobu částečně zpět, a proto soud podle § 96 odst. 2,3 o. s. ř. řízení v tomto rozsahu zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

6. Předmětem řízení po částečném zpětvzetí zůstala náhrada nemajetkové újmy za nezákonnost trestního stíhání ve výši 66 000 Kč s příslušenstvím jako zbývající zadostiučinění k částce 34 000 Kč poskytnuté v rámci předběžného uplatnění nároku. Sporné a nesporné skutečnosti 7. Nesporným účastníci při jednání dne [datum] učinili předběžné uplatnění nároku dne [datum] u žalované a průběh trestního stíhání, jak jej shrnula žalovaná, tedy že žalobce byl trestně stíhán na základě usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie [obec] II, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality - 5. oddělení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], jako obviněný ze spáchání zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Usnesení si žalobce převzal téhož dne. Stížnost žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání byla zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Dne [datum rozhodnutí] podal policejní orgán návrh na podání obžaloby [číslo jednací] a dne [datum rozhodnutí] podalo Obvodní státní zastupitelství pro [část Prahy] č. j. [číslo jednací] Hlavní líčení se u [název soudu] konalo ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], kdy byl vyhlášen rozsudek č. j. [číslo jednací], jímž byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) tr. řádu. Dne [datum] se konalo u Městského soudu v Praze veřejné zasedání o odvolání státního zástupce a bylo vydáno usnesení č. j. [číslo jednací], jímž bylo odvolání zamítnuto. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Mezi účastníky nebylo sporu ani o tom, že předběžnými opatřeními Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] v rámci trestního stíhání bylo žalobci zakázáno kontaktování a vyhledávání syna zhruba po dobu 1 roku a samotné trestní stíhání trvalo zhruba 1 rok a 5 měsíců s trestní sazbou obvinění 2 až 8 let. 8. [příjmení] mezi účastníky zůstalo, zda žalobci náleží další peněžité zadostiučinění za trestní stíhání, jaké zadostiučinění by bylo přiměřené, jaká byla intenzita újmy žalobce a zda má v souvislosti s nezákonným trestním stíháním být zohledněno rozvinutí boreliózy u žalobce a vydání předběžného opatření ze strany obvodního státního zastupitelství. Prokázané skutečnosti, důkazy a hodnocení 9. Soud vzal za prokázaná nesporná tvrzení a ve stručnosti učinil následující závěry. Žalobci s ohledem na vysokou intenzitu újmy z nezákonného trestního stíhání, jejíž součástí bylo i úplné odloučení od syna po období 1 roku v důsledku předběžných opatření vydaných orgány činnými v rámci trestního stíhání náleží další peněžité zadostiučinění, kdy za přiměřené zadostiučinění se soudu jeví částka 100 000 Kč, z nichž 34 000 Kč žalovaná již zaplatila. Rozvinutí boreliózy soud nezohledňoval, neboť by bylo samostatnou škodou na zdraví.

10. Soud měl k dispozici výpověď žalobce, z které zjistil, že největší újmou bylo odloučení od syna, o kterého se žalobce snažil pečovat a zodpovědně jej vychovávat. Žalobce se v řízení setrvale hájil, že syn nevypovídá o své vůli ale pouze jako nástroj ve sporu o péči nezletilého, který žalobce vedl s matkou. Zadržení žalobce a obvinění bylo pro žalobce šokem, otřáslo jeho důvěrou v právní stát. Žalobce posléze začal ztrácet naději, když trestní stíhání pokračovalo, což jej stresovalo. Na trestní stíhání měl nutkavé myšlenky. V polovině trestního stíhání navíc onemocněl boreliózou. Žalobce vynakládal velké množství energie, aby zůstal psychicky stabilní a mohl běžně fungovat. Žalobce po obvinění cítil změnu chování a předsudky ve svém okolí, jeho pověst byla narušena a před okolím se uzavřel. Po trestním stíhání začali se synem vztah obnovovat, pomalu se dostávají na úroveň vztahů před trestním stíháním. Soud výpověď žalobce hodnotí jako věrohodnou. Žalobce vypovídal sám od sebe, spontánně. Výpověď byla přesvědčivá. Žalobce objektivně přiznal, že problémy v rodině byly i před trestním stíháním v rámci sporu o péči o syna s matkou. Žalobce věrohodně popsal vývoj trestního stíhání a dopad na psychiku. Uzavřenost a podrážděnost jsou typické následky nezákonných trestních stíhání, není důvodu žalobci nevěřit, že u něj nastaly, zvláště obával-li se žalobce o osud nejen svůj ale též o syna. Soud shrnuje, že z výpovědi žalobce se dá vycházet při zjištění skutkového stavu. Žalobce vypověděl, že v rámci trestního stíhání se mu rozvinula borelióza. I tuto okolnost má soud za zjištěnou, avšak neshledává ji relevantní, neboť toto onemocnění nevyvolalo přímo trestní stíhání, a zhoršení průběhu tohoto onemocnění by představovalo diagnostikovanou poruchu zdraví, která se v nemajetkové újmě nezohledňuje, neboť by byla samostatným nárokem.

11. Soud měl k dispozici listinné důkazy, z nichž učinil následující zjištění.

12. Z usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] soud zjistil, že žalobci bylo kladeno za vinu, že svého syna bije pěstmi a otevřenou dlaní do zad, končetin, že jej kope, hází po něm klacky, jedná s ním bezcitně a hrubě, ponižuje, vulgárně nadává včetně výhrůžek zabitím a zmrzačením a nedává mu dostatek jídla. Proti žalobci vypovídal syn a jeho matka. Stížnost proti usnesení byla zamítnuta (viz usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]).

13. Z usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že usnesením Obvodního státního zastupitelství ze dne [datum] bylo zakázáno žalobci jakékoliv kontaktování syna, přičemž soud toto přeformuloval na zákaz styku spočívající v zákazu vyhledávání a jakékoliv kontaktování, a to i prostřednictvím sítě elektronických komunikací nebo jiných obdobných prostředků. Soud uvážil dobu, kdy se měl žalobce údajného týrání dopouštět (od roku [rok]), skutečnost, že bylo zahájeno trestní stíhání a riziko obavy, aby se tvrzená trestná činnost neopakovala. Důkazy nasvědčovaly, že byl skutek spáchán, přičemž soud zdůraznil potřebu veškeré usvědčující důkazy prověřit a nereálnost požadavku na požadavek jistoty bez rozumných pochybností v režimu předběžného opatření. Z usvědčujících důkazů soud vyzdvihl výpověď syna a veřejný zájem na ochraně nezletilého.

14. Z usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že bylo zrušeno předběžné opatření o zákazu styku se synem, kdy po průběhu trestního stíhání, konkrétně po výpovědích [příjmení], [příjmení] a Rozhové učiněných dne [datum] a po výpovědi znalce a listinných důkazů, soud uzavřel, že syn má velký zájem se stýkat s žalobcem, sám se jej pokoušel kontaktovat. Soud přihlédli k době předběžného opatření a skutečnosti, že jej žalobce dodržoval. Soud uzavřel, že se podstatně změnily okolnosti, za kterých bylo předběžné opatření na počátku ukládáno, když byl syn umístěn do tzv. [anonymizováno] a jeho matce bylo zakázán kontakt ([datum]). Matka syna se nacházela na protialkoholním léčení. Vzhledem k umístěný syna do [anonymizováno] nehrozila obava z opakování tvrzené trestné činnosti.

15. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že žalobce byl zproštěn obvinění podle § 226 písm. a) tr. řádu. Žalobce ve své výpovědi připustil, že měl se synem rodičovský spor související s ponožkami, ale netýral jej. Žalobce popsal výchovu syna, snahu o jeho rozvoj, spory s matkou syna a popřel. [příjmení] hlavní líčení vypovídal i syn, který popřel svou předchozí výpověď z přípravného řízení, že byl žalobcem týrán. Předchozí výpověď měl učinit kvůli své matce. V rámci trestního stíhání vypovídali osoby z okolí žalobce, který měl před trestním stíháním syna ve střídavé péči (sudé týdny). Trestními soudy byl rovněž zjištěn pozitivní vztah syna k žalobci.

16. Z usnesení Okresního soudu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [spisová značka], soud zjistil, že syn byl předán do péče žalobce, který každodenně o nezletilého projevuje opravdový zájem, velmi mu pomáhá s učením a tráví s ním čas. Syn opakovaně projevil přání u otce pobývat. Soud pozitivně hodnotil i přístup žalobce, který na syna nijak nenaléhal.

17. Z opisu rejstříku trestů žalobce soud zjistil, že žalobce byl v roce [rok] odsouzen k peněžitému trestu 8 000 Kč za neoprávněné užívání cizí věci. Odsouzení mu bylo zahlazeno dne [datum]. Žalobce tak měl dávnou a ojedinělou předchozí zkušenost s trestním stíháním.

18. Z likvidační doložky soud zjistil, že žalobci byla uhrazena částka 34 000 Kč dne [datum].

19. Soud blíže nehodnotil důkaz trestním spisem [název soudu] sp. zn. [spisová značka], neboť by z něj učinil duplicitní skutková zjištění k nesporným tvrzením účastníků a listinným důkazům.

20. Soud měl k dispozici následující případy vhodné ke srovnání.

21. Z rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] z věci [název soudu] sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že poškozený byl odškodněn 50 000 Kč za nezákonné obvinění z týrání svěřené osoby, podmíněně odsouzen, stíhán 2 roky a 1 měsíc. Poškozený byl v minulosti odsouzen a odsouzení bylo zahlazeno. V důsledku stresu se vyhýbal známým, stáhl se do ústraní, byl nesoustředěný a rozpadly se mu rodinné vazby. Soud přihlédl k tomu, že s výchovou dcery, která měla být týrána poškozeným, byly dlouhodobě problémy a dočasné odebrání dcery z péče poškozeného bylo zaviněno protiprávním jednáním samotné dcery nikoliv nezákonným trestním stíháním. Případ žalobce je srovnatelný povahou obvinění, tím, že se žalobce také stáhl do ústraní a náporem na psychiku (nesoustředěnost) a předchozí zahlazenou trestní minulostí. Případ žalobce je méně závažný tím, že byl stíhán po kratší dobu, na základě procesně důvodného trestního stíhání a u žalobce nedošlo k rozpadu rodinných vazeb. Případ žalobce je více závažný tím, že oproti srovnávanému případu bylo odloučení syna způsobeno nezákonným trestním stíháním a odloučení žalobce velmi špatně snášel. Tento zásah do rodinného života činí případ žalobce výrazně závažnějším. Při srovnání s tímto případem se proto soudu jeví adekvátní zadostiučinění dvojnásobné, tedy 100 000 Kč.

22. Z rozhodnutí [název soudu] č. j. [číslo jednací] z věci [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že poškozený byl odškodněn částkou 90 000 Kč za nezákonné stíhání pro týrání své matky ve společném obydlí. Poškozený byl stíhán vazebně, za což byl odškodněn samostatně. Poškozený byl zproštěn podle § 226 písm. c) tr. řádu po 3 letech a 8 měsících s trestní sazbou obvinění po změně kvalifikace 3 až 10 let trestu odnětí svobody. Poškozený byl dvakrát nepravomocně odsouzen k podmíněnému trestu. Soud zjistil vážné zásahy do sfér včetně problémů se studiem. Bylo přihlédnuto i k tomu, že poškozený měl špatné vztahy s matkou od dětství, před trestním stíháním byl vykázán z bytu matky a občas ji fyzicky napadal. Případ žalobce je srovnatelný povahou obvinění a vážným zásahem do psychické sféry. Případ žalobce je méně závažný hrozící trestní sazbou i délkou trestního stíhání. Žalobce nebyl nepravomocně odsouzen. Případ žalobce je více závažný příznivějším důvodem zproštění a odloučením od syna, kterého na rozdíl od srovnávaného případu nenapadal, a měl s ním dobré vztahy. Případ žalobce se tak soudu s ohledem na posledně zmíněné jeví jako více závažný. S ohledem na mnohem kratší dobu trestního stíhání není důvodu přiznávat výrazně vyšší částku, čemuž odškodnění ve výši 100 000 Kč vyhovuje.

23. Z rozhodnutí [název soudu] č. j. [číslo jednací] z věci [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že poškozená byla odškodněna 80 000 Kč za nezákonné trestní stíhání týrání svěřené osoby (manžela upoutaného na lůžku) po dobu zhruba 3,5 roku. Poškozená byla zproštěna podle § 226 písm. b) tr. řádu. Poškozená byla stíhána vazebně, za což byla odškodněna samostatně. Trestní stíhání bylo medializováno nikoli vinou státu. Soud zohlednil zásah do pověsti na malé obci i skutečnost, že částku skutku se poškozená dopustila, i když se nejednalo o trestný čin. Případ žalobce je srovnatelný povahou obvinění. Případ žalobce je méně závažný kratší dobou trestního stíhání, jeho trestní stíhání nebylo medializováno a nebydlel na malé obci. Případ žalobce je závažnější tím, že byl zproštěn z příznivějšího důvodu, žalobce se ani nedopustil ani části jednání, které mu bylo kladeno za vinu, a byl odloučen od svého syna. Obecně se tak jeví případ žalobce jako závažnější, s ohledem na kratší dobu trestního stíhání není důvodu přiznávat výrazně více než ve srovnávaném případu, což částka 100 000 Kč odškodnění splňuje.

24. Z rozhodnutí [název soudu] č. j. [číslo jednací], do kterého soud nahlížel prostřednictvím systému [anonymizováno], soud zjistil, že poškozené byla přiznána částka 12 000 Kč s úroky za nezákonné trestní stíhání s obviněním z týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2, písm. b), d) trestního zákoníku Trestní stíhání mělo dopad do psychické sféry poškozené, byl narušen jejich vzájemný vztah dcery a matky, byla vnímána negativně ze strany svého okolí, informace o trestním stíhání poškozené se šířila mezi jejími známými a soud shledal výrazné, či trvalé narušení vztahu v rodině poškozené, trestní stíhání trvalo 4 měsíce, při úvahách o výši zadostiučinění soud I. stupně vyšel z částky 8 000 Kč a z důvodu psychické sféry poškozené tuto částku navýšil o 50% na částku 12 000 Kč, zbylé zadostiučinění zamítl. Odvolací soud zdůraznil, že byť zásah trval poměrně krátce, je nutno vzít v úvahu, že nejintenzivnějším okamžikem zásahu do osobnostní sféry poškozené, je právě okamžik zahájení trestního stíhání, a že trestný čin byl veden pro tak závažný trestný čin, jako je týrání vlastního dítěte, a že o trestním stíhání se dozvědělo okolí poškozené, což se projevovalo zvýšeným stresem a pocitu strachu a nejistoty u poškozené. Odvolací soud však nesouhlasil, že v důsledku nezákonného trestního stíhání došlo k výraznému a trvalému narušení vztahů v rodině, neboť nezletilá dcera byla předána do péče babičky již na základě předchozích rozhodnutí opatrovnických soudů. Případ žalobce je srovnatelný povahou obvinění a negativním náhledem okolí na osobu obviněného. Případ žalobce je méně závažný tím, že se jednalo o procesně důvodné trestní stíhání. Případ žalobce je více závažný výrazně delší dobou trestního stíhání. Žalobce se nedopustil ani části jednání, které mu bylo kladeno za vinu. Pro mnohonásobně vyšší zadostiučinění hovoří zásah v odloučení od syna oproti srovnávanému případu. [příjmení] 100 000 Kč odškodnění pro žalobce se proto jeví jako adekvátní.

25. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, které se vztahovaly k nespornému předběžnému uplatnění nároku a jeho vyřízení (akceptační dopis žalované, předběžné uplatnění nároku ze dne [datum] a stanovisko ze dne [datum], přípisy ze dne [datum] a [datum]).

26. Soud blíže nehodnotil důkazy, které nebyly pro rozhodnutí podstatné (propouštěcí zpráva).

27. Soud podrobnější dokazování neprováděl pro nadbytečnost, neboť výše uvedené pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněném nároku plně postačující, když má soud dostatek skutkových zjištění k posouzení dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce i okolností případu. Další srovnání soud neprováděl, neboť žalobcem uváděné případy buď byly zrušeny vyššími soudy, případně je žalobce uvedl pouze pro výši zadostiučinění za měsíc trestního stíhání, aniž by byly známy podrobnosti (podobnosti) případů. Přepočet zadostiučinění na měsíce soud nepovažuje za podstatné a výše uvedené srovnání se soudu jeví jako dostatečné. Závěr o skutkovém stavu 28. Soud uzavírá, že vzhledem k intenzitě újmy žalobce z nezákonného trestního stíhání lze žalobce odškodnit jen peněžitým zadostiučiněním a dosud poskytnuté zadostiučinění se nejeví jako dostatečné. Žalobce čelil obvinění ze zvlášť zavrženíhodného jednání po dobu 1 roku a 5 měsíců. Žalobce se obával výsledku trestního stíhání a možného odsouzení. Trestní stíhání žalobce negativně zasáhlo emocionálně a osobnostně, zejména v počátcích trestního stíhání. Na počátku trestního řízení byl žalobce i krátkodobě zadržen v cele předběžného zadržení. Obvinění vytvořilo negativní obraz o žalobci v jeho okolí, když žalobce cítil rezervovanost a změnu chování osob, které byly konfrontováni s informací o trestním stíhání. Nejtěžším následkem nezákonného trestního stíhání byla nemožnost žalobce kontaktovat syna po dobu zhruba 1 roku, čímž přišel o možnost trávit čas a pečovat o něj v rámci střídavé péče v sudých týdnech, a to i v době, kdy byl syn bez rodičovské péče umístěn do [anonymizováno]. Žalobce toto špatně snášel a psychicky jej to naprosto vyčerpávalo. [příjmení] žalobce u něj vyvolal uzavřenost a narušil důvěru ve stát. S ohledem na výsledky trestního stíhání je dána vadnost předběžných opatření vydaných v rámci nezákonného trestního stíhání, které nelze posuzovat izolovaně od nezákonnosti trestního stíhání. Trestní stíhání bylo procesně důvodné, žalobce měl dávnou a ojedinělou předchozí zkušenost s trestním stíháním pro majetkovou trestnou činnost. Právní hodnocení 29. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

30. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

31. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

32. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

33. Při stanovení formy a výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním vychází z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Současně ovšem platí, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti ([spisová značka]).

34. Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. ([spisová značka]).

35. Škoda na zdraví ve formě diagnostikovaného poškození zdraví je samostatným uplatnitelným nárokem se samostatným skutkovým základem a neodškodňuje se v režimu nemajetkové újmy podle § 31a OdpŠk. Není ani přiléhavé, při aplikaci kritéria zohlednění následků způsobené nesprávným úředním postupem v osobnostní sféře poškozeného, zohledňovat tuto újmu (srov. [spisová značka], [spisová značka]).

36. Vznik nemajetkové újmy způsobené výkonem veřejné moci zpravidla nelze dokazovat (jde o stav mysli poškozené osoby). V řízení se tak obvykle zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody, aby se dotčená osoba mohla cítit poškozenou, tedy zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčenou ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce (srov. [spisová značka]).

37. Výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které skončilo zastavením nebo zproštěním obžaloby, nelze odvíjet od základní částky odškodnění za jeden rok trvání řízení, ve kterém bylo porušeno právo na projednání věci v přiměřené lhůtě ([spisová značka]). Jinými slovy řečeno, není možné výši odškodnění nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zastavením nebo zproštěním obžaloby, odvozovat od určité výchozí částky za měsíc či rok trestního stíhání. Jediným jednotícím prvkem je zde požadavek, aby soudem přiznané zadostiučinění odpovídalo právě výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují (srov. Městský soud v Praze č. j. [číslo jednací]).

38. Má-li být stát skutečně považován za materiální právní stát, musí nést objektivní odpovědnost za jednání svých orgánů, kterým státní orgány nebo orgány veřejné moci přímo zasahují do základních práv jednotlivce. Nelze totiž přehlédnout, že stát nemá svobodnou vůli, nýbrž je povinen striktně dodržovat právo v jeho ideální (škodu nepůsobící) interpretaci. Na jednu stranu je jistě povinností orgánů činných v trestním řízení vyšetřovat a stíhat trestnou činnost, na druhou stranu se stát nemůže zbavit odpovědnosti za postup těchto orgánů, pokud se posléze ukáže jako postup mylný, zasahující do základních práv. V takové situaci není rozhodné, jak orgány činné v trestním řízení vyhodnotily původní podezření, ale to, zda se jejich podezření v trestním řízení potvrdilo. Prostředky trestního procesu, které nezřídka vedou k omezení základních práv obviněného, nelze posuzovat zcela izolovaně, ale pouze v kontextu účelu jejich použití, jímž je odhalení a potrestání pachatele trestné činnosti. Pokud se v kterékoliv fázi trestního řízení ukáže, že tento účel nemůže být naplněn, neboť obviněný se trestné činnosti nedopustil, a podezření orgánů činných v trestním řízení bylo zcela liché, je třeba za vadné považovat veškeré úkony, které byly v trestním řízení provedeny, tj. případně včetně prostředku vedoucího k omezení osobní svobody, jímž je vazba. Pro účely odškodnění proto nelze zcela izolovaně posuzovat vazbu a samotné trestní stíhání (viz II. ÚS 590/08).

39. Soud posoudil nárok po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 7 odst. 1 OdpŠk, § 8 odst. 1 OdpŠk a dle shora uvedené judikatury, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu za vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání. V řízení bylo prokázáno vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, když trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsouzením, čímž vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy dle § 31a odst. 1 OdpŠk z titulu nezákonného rozhodnutí.

40. Soud posoudil shora zjištěné skutečnosti v souladu s právní úpravou a citovanou judikaturou a shledal poskytnuté zadostiučinění nedostatečné, když zásahy trestního stíhání do života nejsou tímto zadostiučiněním vyváženy dostatečně. V tomto směru soud upozorňuje, že trestní stíhání zasáhlo do života žalobce značně citelně. Soud akcentuje, že zásah do rodinného života žalobce v podobě odloučení od syna byl pro žalobce zvláště trýznivý. Soud při vědomí o výši odškodnění přihlédl i k rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1635/2020, v rámci kterého soud při posuzování násilného odloučení rodiče od dítěte i srovnával i s judikatorním vodítkem pro nemajetkovou újmu způsobenou omezením osobní svobody (500 – 1500 Kč za den). Soud má za to, že vzhledem k délce odloučení žalobce od syna se daný případ již blíží spodní hranici tohoto vodítka, a i když se jedná o újmu jistě méně intenzivní než úplné omezení osobní svobody, dají se již újmy srovnávat, když žalobce byl odloučen od syna půl roku (183 dní), který by jinak mohli spolu strávit. Výše odškodnění za nezákonné trestní stíhání by měla vyvažovat i zásah do rodinného života žalobce v podobě odloučení od syna, čemuž částka 100 000 Kč vyhovuje.

41. Pokud jde o námitku žalované k absenci příčinné souvislosti odloučení od syna na základě předběžných opatření vydaných státním zastupitelstvím a nezákonného trestního stíhání, v daném případě soud vyšel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 590/08 zdůrazňující potřebu odškodnění veškerých úkonů, které byly v trestním řízení provedeny, tedy včetně prostředku vedoucí k omezení styku žalobce se synem na základě předběžného opatření. Skutečnost, že vydané předběžné opatření bylo vydáno v nezákonném trestním stíhání, byla nepochybná. Státní zástupce vydal toto předběžné opatření z vlastní iniciativy. Dle soudu se jedná o podstatnou okolnost, kterou je potřeba zohlednit, a která zvyšuje intenzitu nemajetkové újmy žalobce z trestního stíhání.

42. K další argumentaci účastníků lze shrnout, že diagnostikované poškození zdraví (zhoršení průběhu boreliózy) tvoří dle ustálené judikatury samostatný nárok, který nemá být odškodňován v režimu nemajetkové újmy podle § 31a OdpŠk. Odškodnění za nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání nemá být vyjadřována paušální částkou za určitý časový úsek (měsíc či rok) ale cestou komparace, kdy délka stíhání není upřednostňována (viz shora).

43. Soud s ohledem na veškeré okolnosti případu soud shledal za přiměřené zadostiučinění ve výši 100 000 Kč. Tato částka je přiměřená i při zohlednění okolností hovořící pro snížení zadostiučinění, na které upozorňovala žalovaná (procesně důvodné trestní stíhání, předchozí trestní stíhání a relativní krátkost trestního stíhání). Soud považuje zadostiučinění za slušné i s ohledem na úctu státu k soukromému životu žalobce (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/18).

44. Vzhledem k tomu, že žalobce obdržel od žalované již částku 34 000 Kč, soud žalobci přiznal ještě 66 000 Kč, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. Náklady řízení 45. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., neboť žalobce byl částečně úspěšný. Vzhledem k tomu, že plnění záviselo na úvaze soudu, má žalobce nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Žalobce by byl úspěšný i v případě zamítnutí zbývající části nároku, neboť žalované jej částečně odškodnila po uplynutí 6 měsíční lhůty pro plnění.

46. Žalobce uhradil 2 000 Kč soudního poplatku a vynaložil náklady na právní zastoupení. Nároky nemajetkové újmy se započítávají i na úspěch tarifní hodnotou 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) AT (NS sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Advokát učinil následující úkony právní služby: převzetí zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí, porada s klientem přesahující 1 hodinu a účast u jednání soudu, to vše s odměnou po 3 100 Kč za úkon. Advokát má právo na náhradu režijních nákladů 5 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT Advokát je plátcem DPH. Náklady žalobce činí 22 570 Kč dle následujícího výpočtu (2 000 + 1,21 x (5 x 3 100 +5 x 300)), jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

47. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu a žalobce s ní vyslovil souhlas.

Poučení